Náklady závislé práce

Zaměstnavatel nesmí na zaměstnance přesouvat náklady, které souvisejí s jeho podnikatelskou činností (včetně nákladů závislé práce). Zaměstnavatel doplatil rakouské mýtné (zaplatil oproti mýtnému vyšší náhradní mýtné), ale pak byla předstírána smlouva o půjčce ve stejné výši, kterou musel zaměstnanec splácet. Za jakou škodu skutečně zaměstnanec odpovídá a co už je neplatný požadavek zaměstnavatele?

Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako řidič. V období od září 2009 do ledna 2010 se svěřeným vozidlem zaměstnavatele jezdil v Rakousku, kde si nevšiml, že ve vozidle řádně nefunguje GO-BOX sloužící k úhradě elektronického mýtného, takže projel 40 mýtnými branami bez úhrady mýtného.

Nejprve zaměstnavatel zaplatil rakouským institucím a pak musel peníze splácet zaměstnanec zaměstnavateli

Proto rakouská silniční kontrola v souvislosti s tímto pochybením dne 3. 2. 2010 učinila výzvu k úhradě náhradního mýtného 8 800 EUR, které zaměstnavatel (poté, co se na něj zaměstnanec obrátil) na příslušné účty uhradil. Dne 17. 2. 2010 účastníci pracovního poměru podepsali smlouvu o půjčce, podle které zaměstnavatel půjčil zaměstnanci vkladem na účty (na které bylo náhradní mýto do Rakouska zaplaceno) 8 800 EUR (v přepočtu 229 020 Kč) úročených 6,5 % ročně. Zaměstnanec byl povinen půjčku vrátit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2010. Zaměstnanec poté měsíčně v hotovosti hradil zaměstnavateli 2 000 Kč.

Nakonec chtěl zaměstnanec peníze od zaměstnavatele zpět

Zaměstnanec posléze zaměstnavatele zažaloval, aby mu zaplatil (vrátil) 78 000 Kč s úrokem z prodlení sestávajících z celkem 36 částek po 2 000 Kč postupně nabíhajících od 20. dne v měsíci od 20. 3. 2012 do 20. 2. 2015 až do zaplacení.

Soudní spor byl opakovaně projednáván soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

V řízení bylo zjištěno, že z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou zaměstnavateli bylo pojišťovnou zaměstnavateli poskytnuto pojistné plnění ve výši 43 650 Kč a ve zbývajícím rozsahu do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před vznikem škody (§ 257 odst. 2 zákoníku práce), tj. v částce 18 707 Kč s příslušenstvím, již byla žaloba pravomocně zamítnuta.

Co fingovaná smlouva o půjčce, kterou se zaměstnavatel obohatil, předstírala?

Za předmět půjčky, kterou musel zaměstnanec splácet, byla tedy ve smlouvě označena peněžitá částka, kterou před uzavřením smlouvy o půjčce zaměstnavatel poukázal na bankovní účty určené k zaplacení náhradního mýtného. Byla-li smlouva o půjčce uzavřena „z důvodu úhrady náhradního mýtného“, jehož úhradou zaměstnavatel před uzavřením smlouvy hradil „svůj vlastní závazek, nikoli závazek zaměstnance, a proto nebyl dán žádný důvod, aby zaměstnanci půjčoval finanční prostředky na uhrazení tohoto svého závazku“, uzavřel odvolací soud, že se „jedná … o smlouvu neplatnou... a zaměstnavatel se na úkor zaměstnance bezdůvodně obohatil“.

S ohledem na takto dovozený důvod neplatnosti smlouvy o půjčce bylo pro vyřešení sporu významné autoritativně vyřešit otázku, zda žalovaný zaměstnavatel zaplacením náhradního mýtného uloženého příslušnými orgány Rakouské republiky v souvislosti s porušením tamních právních předpisů o vybírání mýtného žalobcem plnil svůj závazek, nebo závazek žalobce – zaměstnance“. To činí Nejvyšší soud ČR, k němuž se spor dostal, v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1181/2023, ze dne 12. 4. 2024.

Jak je to s mýtným a náhradním mýtným v Rakousku

Vybírání mýtného na rakouských silnicích upravuje spolkový zákon o vybírání mýtného na federálních silnicích (Bundesstraßen-Mautgesetz 2002 – BStMG), který se na projednávaný případ aplikuje ve znění účinném ke dni učinění posuzované výzvy k zaplacení náhradního mýtného, tj. k 3. 2. 2010 (dále jen „BStMG“).

Náhradní mýtné je výší než mýtné, ale pořád to není pokuta

Za používání označených rakouských silnic se platí buď mýto závislé na ujetých kilometrech, nebo mýto závislé na čase. Dlužníkem mýtného jsou jak řidič motorového vozidla, tak i (nejedná-li se o jednu a tutéž osobu) držitel registrace, tedy provozovatel vozidla (dopravce), kteří za jeho úhradu odpovídají společně a nerozdílně.

Pro případy nesprávně zaplaceného mýtného mýtný řád stanoví náhradní mýtné, k jehož zaplacení jsou orgány dozoru nad mýtným, resp. orgány silničního dozoru oprávněny (nikoliv povinny) řidiče vyzvat při užití zpoplatněné trasy bez zaplacení mýtného. Náhradní mýtné, jak také vyplývá z jeho označení, má stále povahu mýtného, není tedy sankcí za spáchaný správní delikt, kterou představuje až pokuta uložená podle § 20 odst. 1 a 2 BStMG.

Lze ho naopak označit za jakési beneficium, na které řidič ani držitel registrace nemá právo (§ 19 odst. 6 BStMG), neboť jeho zaplacením se lze vlastnímu potrestání za správní delikt v podobě uložení pokuty vyhnout. Výzvu k zaplacení náhradního mýtného orgány dozoru sice činí ve vztahu k řidiči motorového vozidla (držitel registrace, jedná-li se o odlišnou osobu od řidiče, v takovém případě zpravidla není členem osádky vozidla), avšak směřuje i k držiteli registrace, jestliže ten je (vedle řidiče) – jako dlužník mýtného – oprávněn výzvě vyhovět (§ 20 odst. 3 BStMG).

Mýtné je nákladem zaměstnavatele

V projednávané věci musí být též bráno v úvahu, že mezi účastníky řízení (zaměstnancem a zaměstnavatelem) v době výzvy k zaplacení náhradního mýtného a jeho zaplacení zaměstnavatelem existoval pracovní poměr, tedy základní pracovněprávní vztah, v němž se vykonává závislá práce. Jednou ze základních podmínek výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu je, že ji zaměstnanec vykonává na náklady zaměstnavatele, které nemohou být (přímo nebo nepřímo) na zaměstnance přenášeny.

Způsobil-li však zaměstnanec zaviněným porušením pracovních povinností, že náklady zaměstnavatele vynakládané v souvislosti s výkonem závislé práce vzrostly, představuje navýšení těchto nákladů v poměrech zaměstnavatele škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá podle ustanovení § 250 zákoníku práce.

Mýtné za užívání silnic a dálnic (tuzemských či zahraničních) nepochybně představuje náklad, který je spojen s výkonem práce řidiče, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele v základním pracovněprávním vztahu vykonává, a jako takový jej proto v plném rozsahu nese zaměstnavatel.

Tímto nákladem je (jak z jeho výše uvedené povahy vyplývá) i náhradní mýtné podle § 19 BStMG; rozdíl mezi výší náhradního mýtného a výší běžného mýtného podle § 2 BStMG však může představovat škodu, za kterou zaměstnanec (řidič) zaměstnavateli odpovídá podle § 250 zákoníku práce.

Zaměstnanec může odpovídat za škodu ve výši rozdílu mezi mýtným a náhradním mýtným čili za jakýsi doplatek

Nejvyšší soud ČR proto ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1181/2023, ze dne 12. 4. 2024 uzavírá, že zaměstnavatel zaplacením náhradního mýtného, k jehož zaplacení byl jeho zaměstnanec při výkonu práce řidiče vyzván příslušným orgánem dozoru podle § 19 BStMG, hradil náklady závislé práce, a tudíž svůj závazek, nikoliv závazek zaměstnance.

Jen rozdíl mezi výší náhradního mýtného a výší běžného mýtného podle § 2 BStMG pak může představovat škodu, za kterou zaměstnanec zaměstnavateli odpovídá podle § 250 zákoníku práce.

Richard W. Fetter

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 250

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

§ 252

(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty”), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

(2) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.

(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty.

(4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.

(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

§ 253

(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, může od ní odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo na jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Jsou-li hodnoty svěřeny k vyúčtování společně více zaměstnancům, může zaměstnanec od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty také odstoupit, jestliže je na pracoviště zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí nebo ...