Nápoje pro zaměstnance

V některých případech stanoví právní předpisy zaměstnavatelům povinnost zaměstnancům poskytovat a zajistit určité nápoje. ZP a předpisy o ochraně před návykovými látkami zakazují požívání alkoholických nápojů na pracovištích zaměstnavatele - resp. v pracovní době kdekoli - jakož i vstup pod jejich vlivem na pracoviště.

Všechny možné nápoje poskytované zaměstnavatelem zaměstnancům můžeme rozdělit do tří kategorií:

1)  Ochranné nápoje – jejich poskytování je povinné v tzv. horkých a studených provozech, přičemž zvláštní právní předpis stanovuje nejen kvantitu, ale částečně také kvalitu (složení).

2)  Pitná voda – její poskytování je opět povinné pro každého zaměstnavatele, přičemž důvodem není pouze pitný režim, ale také osobní hygiena a případně první pomoc na pracovišti.

3)  Ostatní nealkoholické nápoje – jde o čistě dobrovolnou aktivitu (benefit) zaměstnavatele.

Ustanovení § 104 odst. 3 ZP ukládá zaměstnavatelům poskytovat na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami zaměstnancům „ochranné nápoje“, a to v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Prováděcí předpis vymezuje dva druhy pracovišť, kde je nutno ochranné nápoje poskytovat:

•    ve „studených provozech“ (teplota vzduchu nižší než 4 °C), kde jsou určeny pro ochranu zdraví před účinky zátěže chladem, a to v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu, a

•    v „horkých provozech“ (jsou značně složitě vymezeny citovaným nařízením vlády), kde slouží k ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže, přičemž základním pravidlem je, že mají krýt nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.

Příklad 1

Studený provoz

Zaměstnanci prováděli v únoru odstraňování sněhu a rampouchů ze střech firemních budov. Venkovní teplota činila sice plus 4 °C, ovšem čerstvý vítr 4,5 m/s jí pocitově snižoval. V souladu s přílohou č. 1, částí D prováděcího nařízení vlády č. 361/2007 Sb., tomu odpovídala tzv. korigovaná teplota vzduchu jen mínus 2 °C.

Protože trvalá práce probíhala na venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4 °C, měli dotyční zaměstnanci nárok na teplý ochranný nápoj chránící před zátěží chladem, a to v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu, připadající na každého jednotlivého pracovníka. Ten musel být buď přímo na pracovišti, nebo v bezprostřední blízkosti, aby byl snadno a bezpečně dostupný. Mohlo se jednat jednoduše o čaj uvařený jinými zaměstnanci firmy v nádobě s tepelnou ochrannou před rychlým vychladnutím. Nápoj mohl obsahovat látky zvyšující odolnost organismu - např. citron nebo multivitaminy apod. - ale nesměl obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru; případné množství alkoholu do 1 hmotnostní procenta.

Příklad 2

Horký provoz

Pan Petr pracuje u soukromé firmy jako řidič nákladního auta, přičemž jednoho červnového dne byla venkovní teplota 27 °C. Tato práce patří podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy IIIa. V souladu s navazující tabulkou č. 6 dtto zaměstnavatel zjistil typovou ztrátu tekutin potem a dýcháním za osmihodinovou směnu ve výši 0,9 litrů + (7 °C x 0,21 litrů/°C) = 0,9 litrů + 1,47 litrů = 2,37 litrů.

V souladu s § 8 prováděcího předpisu č. 361/2007 Sb. byl zaměstnavatel povinen panu Petrovi v daném dni poskytnout ochranný nápoj chránící před zátěží teplem v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu. V konkrétním případě by tak měl zaměstnanec dostat ochranný nápoj alespoň v množství 70 % z 2,37 litrů = 1,659 litrů, po zaokrouhlení 1,7 litrů.

Jako ochranný nápoj by měl zaměstnavatel zvolit přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou nebo pramenitou vodu anebo vodu splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod. Nápoj přitom může obsahovat látky zvyšující odolnost organismu, ale nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Případné množství alkoholu pak nesmělo překročit 1 hmotnostní procento.

Stejné nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, jaké vymezovalo ochranné nápoje, v § 53 dále stanoví rovněž požadavky na zásobování vodou, a to pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Pro naše účely se zaměříme na první případ. Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance.

Pitnou vodou se přitom rozumí podle § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění p.p., veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření i přípravě jídel a nápojů, … Zákon zde odkazuje na Směrnici Rady 98/83/ ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. Za pitnou vodu se považuje nejen běžná kohoutková voda ale i balená pitná voda v PET lahvích a velkoobjemových barelech. Za pitnou vodu se ovšem naopak nepovažuje přírodní léčivý zdroj ani přírodní minerální voda.

DANĚ Z PŘÍJMŮ

Také z daňového hlediska budeme téma řešit z hlediska tři výše uvedených typů nápojů zaměstnanců:

-  Ochranné nápoje,

-  Pitná voda,

-  Ostatní nealkoholické nápoje.

Je nasnadě, že když pracovněprávní předpisy ukládají zaměstnavatelům povinnost poskytovat ochranné nápoje, tak půjde o daňově uznatelný výdaj. A tak tomu skutečně je, ačkoli by postačovalo obecné ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) ZDP – „daňově účinné jsou výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů“ – tak je na uznatelnost ochranných nápojů výslovně pamatováno v § 24 odst. 2 písm. j) bodě 1 ZDP. Což je nepochybně pro tyto případy speciální ustanovení s vyšší právní váhou, podle něhož jsou daňově účinné:

•    „výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví (…) zaměstnanců vynaložené na 1. bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť, výdaje (náklady) na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy¹²²⁾, (…)“

Z pohledu dotyčného zaměstnance přitom vůbec nejde o předmět daně z příjmů, na což výslovně pamatuje § 6 odst. 7 písm. b) ZDP, ovšem pouze v rozsahu poskytovaném v souladu se zmíněnými zvláštními předpisy. Návazně na to se hodnota ochranných nápojů nezahrnuje ani do pojistných vyměřovacích základů.

U pitné vody je obdobný daňový příznivý režim jako u ochranných nápojů. S ohledem na zákonnou povinnost pro zaměstnavatele jde o daňový výdaj a u zaměstnance není pitná voda vůbec předmětem daně. V praxi je spíše třeba dávat pozor na to, že za povinnou „pitnou vodu“ se nepovažuji minerální vody, viz výše...

Ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti - např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo - jsou pro zaměstnavatele daňově neúčinné. Stanoví tak „nedaňové“ ustanovení § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP: „hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti“.

Kvůli této speciální výluce, kde ZDP „stanoví jinak“, proto nelze uplatnit obecné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, podle kterého se jako daňově účinné uznávají výdaje vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající ze smlouvy či vnitřního předpisu, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Naopak příznivý je pohled zaměstnance, podle § 6 odst. 9 písm. c) ZDP jsou od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny:

•    hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění

-   ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění nebo na vrub „nedaňových“ výdajů

•    zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti (pozn.: co si odnese domů, to by měl zdanit).

RADA!

Někdy zaměstnavatel neposkytuje nápoje ke spotřebě zdarma, ale za mírnou úplatu, aby se neplýtvalo. Obvykle za 5 nebo 10 Kč za „náročnější“ druhy nápojů, jako je káva, ledový čaj nebo ovocný nápoj. Na což pamatuje delší ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, jehož podstatou je, že hodnota nápoje se pak stává pro zaměstnavatele daňovým výdajem, a to právě do výše těchto přímo souvisejících příjmů od zaměstnanců.

Ing. Martin Děrgel