Nárok na odstupné a nárok na podporu
v nezaměstnanosti nově

Dosud, do konce roku 2023, platilo, že kdo měl před registrací na úřadu práce nárok na odstupné od zaměstnavatele, tak dostal podporu později, až po uplynutí doby odpovídající odstupnému. Od 1. ledna 2024 se situace změnila. Výplata odstupného už zase neoddaluje nárok na podporu v nezaměstnanosti. Co má zabezpečit propuštěného zaměstnance, který hned nemá novou práci? Odstupné od zaměstnavatele nebo podpora od státu?

Zákoník práce upravuje výši odstupného

a situace, kdy na něj má zaměstnanec nárok. Nijak ho však nedefinuje. Co je odstupné, definovaly až soudy. S přihlédnutím k postupným změnám je to: Jednorázový peněžitý příspěvek vyplácený zaměstnavatelem, který má zaměstnanci pomoci překlenout často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele nebo ze stanovených zdravotních důvodů na straně zaměstnance či z důvodu rozvázání pracovního poměru v důsledku zhoršených pracovních podmínek v souvislosti s transformací zaměstnavatele) ztratil dosavadní práci.

Odstupné má kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn nebo prací pro zaměstnavatele zaviněných zdravotních omezení zaměstnance či negativní důsledky změny zaměstnavatele a poskytnout mu ke zmírnění těchto skutečností odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku.

Ovšem má dočasně sociálně a ekonomicky zabezpečit zaměstnance, který přišel o práci ze stanovených důvodů (jak jsme je shora uvedli), bezprostředně poté co o práci přišel, právě odstupné od zaměstnavatele nebo podpora v nezaměstnanosti, na kterou bylo přispíváno z povinných pojistných odvodů zaměstnavatelem i (a dříve i) zaměstnancem?

Jednou tak a jednou onak

Právní úprava se v průběhu let opakovaně měnila, jednou tak a jednou onak (opačně). Připomeneme vývoj a změny právní úpravy. Jinak řečeno kdy to jak bylo. Jedním z úsporných opatření, které přinesl od 1. 1. 2024 zákon č. 349/2023 Sb. v oblasti sociálních dávek, konkrétně ohledně nároku na podporu v nezaměstnanosti, je zrušení dosavadních ust. § 44a a 44b v zákoně o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

AKTUÁLNÍ POSLEDNÍ ZMĚNY NA PŘELOMU ROKŮ 2023 A 2024

Ust. § 44a zákona o zaměstnanosti upravovalo odklad nároku na podporu v nezaměstnanosti resp. odklad výplaty této dávky jinak řečeno odsunutí podpůrčí doby (doby, po kterou lze dávku pobírat) na později, v případě, že zaměstnanci v posledním zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bylo vyplaceno odstupné nebo obdobná plnění. – Uchazeči o zaměstnání, kterému příslušelo z posledního zaměstnání odstupné, odbytné nebo odchodné, byla podpora v nezaměstnanosti poskytována až po uplynutí doby, která odpovídala výši odstupného, odbytného nebo odchodného. Tato doba se určovala podle příslušného násobku průměrného měsíčního výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, kterým byla uchazeči o zaměstnání stanovena výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Zohledňovalo se v této souvislosti jen plnění (např. výše odstupného) v minimální zákonné výši.

Příklad

Jestliže zaměstnanci vznikl dle zákona kupř. nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku, protože s ním byl rozvázán pracovní poměr z organizačních důvodů a jeho pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně, než 2 roky [ust. § 67 odst 1 písm. b) zákoníku práce], avšak toto odstupné bylo navýšeno o další násobek (jednonásobek) průměrného měsíčního výdělku na základě ujednání v kolektivní smlouvě, zohledňoval se jen dvojnásobek nikoliv trojnásobek průměrného výdělku, takže docházelo k odkladu nároku na podporu v nezaměstnanosti o 2 měsíce (nikoliv o 3 měsíce).

Ust. § 44b pak upravovalo nárok na kompenzaci odstupného a dalších obdobných plnění uchazeči o zaměstnání, kterým tato plnění nebyla po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu u zaměstnavatele vyplaceno.

Odklad nároku na podporu v nezaměstnanosti resp. hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a odsunutíjejichpodpůrčí doby

Rozpis vývoje právní úpravy

Odsouvání podpůrčí doby resp. odklad nároku na podporu v nezaměstnanosti zavedl do nynějšího zákona (č. 435/2004 Sb.) o zaměstnanosti zákon č. 347/2010 Sb., který jej novelizoval s účinností od 1. ledna 2011. Pozoruhodné je, že toto opatření, a to přesně pravý opak opatření učiněných od 1. ledna 2024, bylo rovněž vydáváno za úsporné opatření. – Zákon č. 347/2010 Sb., který zavedl odklad nároku na podporu, se nazývá zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon č. 349/2023 Sb., který naopak ruší odsouvání podpůrčí doby, je zákonem, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, v oblasti sociálních dávek je zrušení dosavadních. Jednou jde podle názvu právního předpisu zákonodárci o úsporné opatření, jednou o konsolidaci veřejných rozpočtů, což by mělo být jedno a totéž, ale má toho být dosaženo zcela opačnými opatřeními – jednou odkladem nároku na podporu, podruhé naopak jeho zrušením. Kdyby šlo o jedinou změnu v přístupu k otázce, zda odkládat nárok na podporu v případě, že uchazeč o zaměstnání získal v posledním zaměstnání nárok na odstupné, nebo ne, asi by to nevadilo.

Jak se vyvíjela právní úprava

Jenomže nynější zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) ve svém původním znění od 1. 10. 2004 odklad nároku na odstupné (až do 31. 12. 2010) neupravoval.

Předchozí právní úprava (realizovaná zákonem o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. (a účinná od 1. 2. 1991 do 30. 9. 2004) v určitém období odklad nároku na podporu (hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, jak se podpoře tehdy říkalo) upravovala a v jiném období naopak neupravovala.

Předchozí zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., účinný od 1. 2. 1991, ve svém původním znění, odklad nároku na podporu (hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání) relativně krátce (do 31. 12. 1991) neupravoval. (Odstupné upravil zákon č. 195/1991 Sb. s účinností od 31. 5. 1991.) Do zákona o zaměstnanosti přinesla odklad nároku na podporu (hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání) novelizace zákonem č. 578/1991 Sb. (o státním rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových a některých dalších zákonů) s účinností od 1. 1. 1992. Tento stav vydržel do 30. 9. 1999.

S účinností od 1. 10. 1999 zrušil odklad nároku na podporu (hmotné zabezepčení uchazečů o zaměstnání) v zákoně o zaměstnanosti zákon č. 167/1999 Sb.

V době předcházející účinnosti nového zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.), který od 1. 10. 2004 nahradil původní zákon o zaměstnanosti (č. 1/1991 Sb.), tak odklad nároku na podporu (hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání) nebyl upraven (šlo o dobu od 1. 10. 1999 do 30. 9. 2004). S přijetím nového zákona o zaměstnanosti se tak úprava nezměnila. K domu došlo, jak už jsme uvedli, od 1. 1. 2011, kdy zákon č. 347/2010 Sb. zavedl ve stávajícím zákoně o zaměstnanosti odklad nároku na podporu. A tento odklad byl naposledy aktuálně k 1. 1. 2024 zrušen zákonem č. 349/2023 Sb.

Richard W. Fetter

§ 67 zákona č. 262/2006 Sb.
Citace na straně 41

(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

(2) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

(3) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný...