11.04.2026
INFORMAČNÍ PORTÁL

Nejčastější chyby a omyly
při uplatňování DPH

1. Stanovení obratu, registrace plátce

2. Poukazy

3. Pořízení zboží z jiného členského státu

V článku jsou uvedeny nejčastější chyby a omyly, kterých se plátci dopouští při uplatňování daně z přidané hodnoty. Častou chybu je případ, kdy se podnikatel zaregistruje dobrovolně za plátce, svojí účetní oznámí, že je například od 1. v měsíci plátcem, ale fakticky se plátcem stal později. Účetní vystavila doklady, na kterých uvedla daň za období, kdy podnikatel ještě plátcem nebyl. Dalším nejběžnějším plněním, díky němuž se podnikatel stává identifikovanou osobou, je přijetí elektronicky poskytované služby, např. reklamního plnění od společností Google nebo Facebook. Podnikatel, neplátce se prvním přijetím faktury za reklamu na jejich internetových stránkách, byť za minimální cenu, musí registrovat.

1. Stanovení obratu, registrace plátce

Pro osobu povinnou k dani, která není plátcem, je důležité stanovení obratu.

Obratem se pro účely zákona o DPH rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za zdanitelná plnění, plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, např. dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží nebo plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až § 56a ZDPH např. finanční činnosti, dodání nemovité věci, nájem nemovité věci, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně, tedy jestliže jsou například poskytovány soustavně. Typickým příkladem je dlouhodobý nájem nemovité věci.

Rozhodujícím kritériem pro zahrnutí plnění do obratu je uskutečňování ekonomické činnosti osoby povinné k dani, a nikoliv způsob, jakým o uvedené transakci osoba povinná k dani účtuje nebo ji eviduje. Pro účely zákona o DPH nerozhoduje, zda osoba povinná k dani vede podvojné účetnictví, nebo pouze daňovou evidenci podle zákona o daních z příjmů.

?  Příklad 1

Český podnikatel, neplátce poskytl stavební práce při opravě rodinného domu v Praze v částce 200 000 Kč. Místo plnění se podle § 10 zákona o DPH stanoví v České republice. Kromě toho poskytuje dlouhodobý nájem. Za dvanáct předcházejících kalendářních měsíců obdržel úplaty za nájem 900 000 Kč. Jeho obrat je 1 100 000 Kč. Překročením tohoto obratu se stal plátcem.

?  Příklad 2

Obec, která není plátcem, pronajímá byty občanům. Za dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obdržela úplaty za nájem 2 000 000 Kč. Mimo toho nájmu má obrat z prodeje dřeva, které bylo vytěženo v obecním lesu ve výši 50 000 Kč. Obrat je 2 050 000 Kč. Překročením tohoto obratu se obec stala plátcem.

Do obratu nezahrnuje osoba povinná k dani úplaty za plnění, která nejsou předmětem daně, protože místo plnění je mimo tuzemsko. Tato plnění jsou předmětem daně mimo tuzemsko v jiném členském státě nebo ve třetí zemi.

?  Příklad 3

Český podnikatel, neplátce poskytl stavební práce při opravě rodinného domu v Německu. Místo plnění se podle § 10 zákona o DPH stanoví v Německu. Úplata za tuto poskytnutou službu se do obratu nezahrne.

?  Příklad 4

Český podnikatel, neplátce obdržel zakázku na pokácení dřeva v Rakousku. Místo plnění se podle § 10 zákona o DPH stanoví v Rakousku. Úplata za tuto poskytnutou službu se do obratu nezahrne.

Do obratu se nezapočítává záloha obdržená přede dnem uskutečnění plnění, ale až úplata, která náleží za uskutečněná plnění. Hlavním ukazatelem je tedy den uskutečnění zdanitelného plnění (nebo plnění osvobozeného s nárokem na odpočet a uvedených výjimek osvobozeného plnění bez nároku na odpočet daně) a dále hodnota náležející úplaty k datu uskutečnění plnění.

Do obratu osoby povinné k dani se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku, pokud není toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani.

Jedná se o případy, kdy osoba povinná k dani, která není plátcem, si sleduje obrat a prodá svůj dlouhodobý majetek, který používá k uskutečňování ekonomické činnosti.

?  Příklad 5

Osoba povinná k dani, neplátce prodal nákladní automobil, který má v obchodním majetku a který používá několik let k podnikání. Částka, kterou za prodej tohoto automobilu obdržela, se do obratu pro povinnost registrace nezahrne. Jedná se o nahodilý příjem, který se již nemusí opakovat, protože tato osoba běžně neobchoduje s automobily.

Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne obrat 1 000 000 Kč, se podle § 6 zákona o DPH stane plátcem. Plátcem je od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat.

Povinnost podat přihlášku k registraci má osoba povinná k dani podle § 96 zákona o DPH do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat.

S účinností od 1. ledna 2023 je navrženo navýšení limitu pro obrat na 2 000 000 Kč.

?  Příklad 6

Český podnikatel prodává zboží v České republice. Na konci června 2022 dosáhl jeho obrat 1 200 000 Kč. Do 15. července je povinen podat přihlášku k registraci a plátcem je od 1. srpna 2022. Zboží, které prodá v červenci 2 022, prodá ještě bez daně.

Plátcem se ale podle § 6 odstavce 1 zákona o DPH nestane osoba povinná k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

Často se jedná o případy, kdy osoba povinná k dani poskytuje pouze nájem nemovité věci.

Z § 5 odstavce 3 zákona o DPH totiž vyplývá, že se za ekonomickou činnost považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že kterákoliv osoba, která poskytuje dlouhodobý nájem, je osobou povinnou k dani a je povinna sledovat obrat pro registraci plátce. Pokud však poskytuje pouze nájem nemovité věci, který je podle § 56a zákona o DPH plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně, tak se plátcem nestane.

?  Příklad 7

Občan pronajímá několik bytů. Je osobou povinnou k dani, musí si sledovat obrat pro registraci plátce. Za tento pronájem obdržel za 12 měsíců 1 500 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neuskutečňuje žádná jiná plnění, která by byla pro plátce zdanitelným plněním, plátcem se nestane.

Osoby povinné k dani, které poskytují pouze osvobozený nájem, také často nájemcům dodávají energie, například elektřinu, plyn a vodu.

Pokud tyto energie dodávají nájemcům tím způsobem, že si k nakoupené částce nic nepřidají a jednají jménem a na účet nájemce, tak se jedná o plnění, které není předmětem daně a do obratu se osobě povinné k dani nezahrne. Jednání jménem a na účet osoba povinná k dani prokazuje způsobem účtování. Pokud se jedná o osobu, která neúčtuje, vede tato plnění v samostatné evidenci. Osoba, která účtuje, jedná jménem a na účet zákazníka, pokud o nákupu a prodeji účtuje na třídách č. 3 jako o průběžné položce.

?  Příklad 8

Občan, který vede evidence, pronajímá několik bytů. Je osobou povinnou k dani, musí si sledovat obrat pro registraci plátce. Za tento pronájem obdržel za 12 měsíců 800 000 Kč. Nájemníkům dodává elektřinu, plyn a vodu celkem za 300 000 Kč. Energie jim účtuje v nákupních cenách a vede je v samostatné evidenci. Obrat činí 800 000 Kč a vzhledem k tomu, že se jedná pouze o úplaty za nájem, který je osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně, plátcem se nestane.

1.1     Pozdní registrace plátce

Pokud se osoba povinná k dani stala plátcem ze zákona a nezaregistrovala se k dani z přidané hodnoty jako plátce, zaregistruje ji finanční úřad zpětně k datu, ke kterému se plátcem ze zákona stala.

Tento plátce je potom povinen za období, kdy byl plátcem ze zákona, ale nevěděl to, a jako plátce se nechoval, přiznat daň z přidané hodnoty.

Jde o to, že se zpětně napraví stav, tak, aby odpovídal skutkovému správnému stavu.

Plátce má v tomto případě možnost přiznat daň dvěma způsoby:

Běžný způsob je ten, že za jednotlivé kalendářní měsíce přizná daň z přidané hodnoty ze svých tržeb výpočtem podle § 37 písm. b) zákona o DPH shora.

Tento způsob odvodu daně použije plátce v případech, kdy uskutečnil plnění pro osobu nepovinnou k dani – té nebyl ani povinen vystavit daňový doklad, pro osobu povinnou k dani, která není plátcem, nebo pro plátce, který už je ale nekontaktní, nebo nechce na opravu dokladů přistoupit.

Pokud tento plátce v době, kdy byl plátcem ze zákona, ale nechoval se tak, protože to nevěděl, uskutečnil plnění pro plátce, může přiznat daň také tak, že se s odběratelem plátcem dohodne, že mu tento odběratel dodatečně zaplatí za již poskytnuté zdanitelné plnění daň z přidané hodnoty.

Tento způsob odvodu daně použije plátce v případech, kdy je možná dohoda s plátcem, příjemcem zdanitelného plnění.

V takovém případě plátce poskytovatel zdanitelného plnění může na původní doklad, který vystavil na poskytnuté plnění doplnit chybějící náležitosti (údaje o odběrateli, sazbu daně, výši daně…).

Hodnota uvedená na dokladu je základem daně a celková částka se navýší o daň z přidané hodnoty.

V úvahu by mohlo přicházet také vystavení opravného daňového dokladu podle § 45 odst. 5 zákona o DPH, který plátce vystaví k původním dokladům v případě, že je opravou zvyšována výše daně.

Původní doklady zůstávají stále platné, nejedná se o opravu základu daně.

Výše uvedeným postupem napraví plátce zpětně stav za období, kdy plátcem byl, ale nechoval se jako plátce, daň zpětně odvede a plátce příjemce na základě přijatého řádného daňového dokladu uplatní nárok na odpočet daně.

Plátce, příjemce tohoto zdanitelného plnění, má podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH ve tříleté lhůtě nárok na odpočet daně na základě tohoto přijatého řádného daňového dokladu.

?  Příklad 9

Osoba povinná k dani zjistila na konci června 2022, že již na konci roku 2021 překročila obrat 1 000 000 Kč pro zákonnou registraci plátce. Plátcem se stala od 1. února 2022. Podala řádná daňová přiznání za zdaňovací období únor až červen 2022 a v těchto daňových přiznáních uvedla daň výpočtem shora a uplatnila nárok na odpočet daně.

1.2     Kdy se zpětně při pozdní registraci plátce nenapravuje původní stav

Ve dvou případech se ale při pozdní registraci nenapravuje stav podle skutečného stavu. Prvním případem je dovoz zboží a druhým, v praxi častějším případem je režim přenesení daňové povinnosti.

U dovozu zboží jde o případ, kdy osoba povinná k dani v té době, kdy byla plátcem, ale jako plátce se nechovala, dovezla zboží a vystupovala jako neplátce. Správcem daně pro ni byl celní úřad, který jí při dovozu zboží vyměřil daň z přidané hodnoty. Pokud tuto daň tato osoba celnímu úřadu zaplatila, tak podle § 23 odst. 6 zákona o DPH již svoji povinnost splnila. Tento dovoz zboží zpětně do daňových přiznání, podávaných při pozdní registraci již neuvádí.

Druhým případem je situace, kdy osoba, která byla plátcem ze zákona, ale nechovala se tak uskutečňovala plnění, která podléhají režimu přenesení daňové povinnosti.

Z § 92a odst. 5 zákona o DPH vyplývá, že režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytl nebo přijal zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.

Pokud tedy dochází ke zpětné registraci plátce a v té době, kdy osoba povinná k dani již plátcem byla, ale nechovala se tak, nepoužije se režim přenesení daňové povinnosti. Plátce použije běžný režim pro uplatnění daně.

?  Příklad 10

Podnikatel, neregistrovaný za plátce, poskytoval instalatérské práce. Na konci června 2022 zjistil, že již na konci roku 2021 překročil obrat 1 000 000 Kč pro zákonnou registraci plátce. Plátcem se stala od 1. února 2022. Instalatérské práce poskytoval v té době pro plátce s místem plnění v tuzemsku. Podal řádná daňová přiznání za zdaňovací období únor až červen 2022. U těchto prací nepoužil zpětně režim přenesení daňové povinnosti. V daňových přiznáních uvedl daň výpočtem shora. S několika plátci se dohodl na vystavení daňového dokladu a v těchto případech stanovil daň jako součin základu daně a sazby daně.

1.3     Dobrovolná registrace plátce

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, se může zaregistrovat za plátce dobrovolně.

V takovém případě se stává plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí doručeného finančním úřadem, kterým je podnikatel registrován.

Oznámení rozhodnutí je nutno chápat v duchu daňového řádu jako okamžik, kdy se příjemce rozhodnutí s ním seznámí. Typicky jde o doručení tohoto rozhodnutí osobě povinné k dani, tedy v případě doručování poštou převzetí obálky s rozhodnutím, případně stažení datové zprávy z datové schránky. Plátcem se stává následující den po doručení rozhodnutí o registraci.

Generální finanční ředitelství vydalo k problematice dobrovolné registrace informaci, ze které vyplývá, že osoba povinná k dani může podat na finanční úřad současně s přihláškou k registraci za plátce i přílohu dokládající výkon její ekonomické činnosti, případně i jiné přílohy dokládající údaje nezbytné pro správu daně uváděné v přihlášce, např. přílohu dokládající skutečné sídlo, přílohu dokládající důvody povinné registrace, přílohu dokládající bankovní účty apod. Ze zákona sice tato povinnost pro podnikatele nevyplývá, ale vzhledem k tomu, že se finanční úřady snaží každou žádost o registraci prověřovat, ve většině případů znamenají přiložené přílohy urychlení registračního procesu.

Plátce podává přihlášku k registraci pouze elektronicky.

?  Příklad 11

Podnikatel podal na finanční úřad elektronicky přihlášku k registraci plátce. Současně s přihláškou zaslal vyplněnou přílohu k registraci, kterou našel na stránkách finanční správy. Finanční úřad jeho žádosti vyhověl a zaslal rozhodnutí o registraci. Podnikatel se s rozhodnutím o registraci seznámil 10. července 2022. Plátcem se stal od 11. července 2022.

Častou chybu je případ, kdy se podnikatel zaregistruje dobrovolně za plátce, svojí účetní oznámí, že je například od 1. v měsíci plátcem, ale fakticky se plátcem stal později. Účetní vystavila doklady, na kterých uvedla daň za období, kdy podnikatel ještě plátcem nebyl.

V takovém případě byl podnikatel povinen podle § 108 odst. 4 písm. g) zákona o DPH přiznat z takto vystavených dokladů daň.

Plátce, který takový doklad přijal, nemůže na jeho základě uplatnit nárok na odpočet daně, protože se nejedná o daňový doklad, který byl vystaven na zdanitelné plnění.

Pokud účetní zjistí, že nastala tato situace, může podle § 43 odst. 5 zákona o DPH provést opravu výše daně. Vystaví opravné daňové doklady a odešle je příjemci původních dokladů.

?  Příklad 12

Podnikatel se zaregistroval na finančním úřadu jako dobrovolný plátce. Své účetní oznámil, že od 1. července 2022 je plátcem. Fakticky si ale rozhodnutí o registraci převzal 2. července. Plátcem se stal od 3. července 2022. Účetní dne 1. a 2. července vystavovala doklady, na kterých uvedla daň, tuto daň přiznala v daňovém přiznání. Později zjistila, že se její klient stal plátcem až od 3. července 2022. Na doklady, které vystavila 1. a 2. července vystavila opravné daňové doklady a podala dodatečné daňové přiznání.

1.4     Identifikované osoby

V některých případech se osoba povinná k dani nestává plátcem, ale je pouze identifikovanou osobou, stejně jako právnická osoba nepovinná k dani (např. spolek myslivců, rybářů, sportovní spolek nebo obec, která vykonává pouze činnost v oblasti veřejné správy).

Identifikovaná osoba má ve srovnání s plátcem pouze omezená práva a povinnosti, a to zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat daň u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, nemají povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. Identifikovanou osobou se může stát i právnická osoba nepovinná k dani. V případě tuzemských plnění tak mají osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které jsou identifikovanou osobou, možnost nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nemají povinnost u tuzemských plnění uplatňovat daň, ale nemají ani nárok na odpočet daně. Identifikované osoby lze označit jako výběrčí daně v případech intrakomunitárních plnění přijetí služby nebo pořízení zboží z jiného členského státu.

Zdaňovacím obdobím je pro identifikovanou osobu podle § 99 zákona o DPH vždy kalendářní měsíc.

Identifikovaná osoba podává daňové přiznání vždy za příslušný kalendářní měsíc, ve kterém uskuteční plnění, ze kterého jí vznikne povinnost přiznat daň. Při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě osobě registrované k dani je identifikovaná osoba povinna podat souhrnné hlášení.

     Identifikovaná osoba z titulu přijetí služeb, dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi

Z § 6h zákona o DPH vyplývá, že osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Osobou neusazenou v tuzemsku se podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH rozumí jak osoba povinná k dani se sídlem v EU, tak osoba povinná k dani se sídlem ve třetí zemi.

Častým případem je, že český podnikatel, neplátce, přijme službu od neusazené osoby a přijetím této služby se stane identifikovanou osobou.

Nejběžnějším plněním, díky němuž se podnikatel stává identifikovanou osobou, je přijetí elektronicky poskytované služby, např. reklamního plnění od společností Google nebo Facebook. Podnikatel, neplátce se prvním přijetím faktury za reklamu na jejich internetových stránkách, byť za minimální cenu, musí registrovat.

Stejně tak se tyto povinnosti týkají uživatelů systémů Airbnb, kterým je fakturováno zprostředkování ubytování, nebo uživatelů služeb společnosti Uber apod.

V čl. 7 nařízení Rady č. 282/­2011 je upřesněno, co se rozumí a co se nerozumí elektronicky poskytovanou službou.

?  Příklad 13

Občan vlastní dva byty. Jeden pronajímá, druhý poskytuje na ubytování prostřednictvím společnosti Airbnb. Vzhledem k tomu, že využívá dlouhodobý majetek za účelem získání trvalého příjmu, je osobou povinnou k dani. Obratu pro registraci plátce nedosahuje. Společnost Airbnb mu z ubytovací služby strhla částku za zprostředkování ubytování. Přijetím této služby se stal identifikovanou osobou a z této částky byl povinen přiznat daň.

?  Příklad 14

Podnikatel, neplátce, přijal 20. 7. 2022 právní službu z Německa od německé právní kanceláře. Dnem 20. 7. 2022 se stal identifikovanou osobou.

     Identifikovaná osoba z titulu poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 ZDPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.

Při poskytnutí služby osobě registrované k dani v jiném členském státě má identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 2 zákona o DPH.

Podle § 101 odst. 5 zákona o DPH však identifikovaná osoba, které ve zdaňovacím období nevznikla povinnost přiznat daň, daňové přiznání nepodává.

Z toho vyplývá, že pokud identifikovaná osoba poskytne pouze službu podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, povinnost podat přiznání k dani jí nevzniká. Pokud tuto službu poskytne do jiného členského státu osobě registrované k dani, podá jen souhrnné hlášení. Při poskytnutí této služby do jiného členského státu osobě, která není v tomto jiném členském státě osobou registrovanou k dani, souhrnné hlášení nepodává.

Tato identifikovaná osoba pouze přenese daňovou povinnost na osobu povinnou k dani se sídlem v jiném členském státě, která je příjemcem služby, avšak pro tuzemská plnění zůstává nadále neplátcem.

?  Příklad 15

Český průvodce, s bydlištěm v Brně, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské služby pro české cestovní kanceláře. Dne 10. 7. 2022 poskytl průvodcovskou službu pro italskou cestovní kancelář, registrovanou k dani v Itálii, která nemá v České republice sídlo. Dnem 10. 7. 2022 se stal identifikovanou osobou. Jako identifikovaná osoba podal souhrnné hlášení za červenec, ve kterém uvedl hodnotu poskytnuté služby. Daňové přiznání podat nemusí.

?  Příklad 16

Český průvodce, s bydlištěm v Praze, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské služby pro české cestovní kanceláře. Dne 20. 7. 2022 poskytl průvodcovskou službu pro francouzskou cestovní kancelář, neregistrovanou k dani ve Francii, která nemá v České republice sídlo. Dnem 20. 7. 2022 se stal identifikovanou osobou. Nemá povinnost podat daňové přiznání ani souhrnné hlášení.

Pokud osoba povinná k dani, která není plátcem, poskytne službu osobě povinné k dani se sídlem ve třetí zemi, identifikovanou osobou se nestane.

?  Příklad 17

Český průvodce, s bydlištěm v Praze, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské služby pro české cestovní kanceláře. Dne 10. 7. 2022 poskytl průvodcovskou službu pro švýcarskou cestovní kancelář. Identifikovanou osobou se nestal.

2. Poukazy

Častým problémem je správné uplatnění daně z přidané hodnoty u poukazů. U poukazů je třeba rozlišovat jednoúčelový poukaz a víceúčelový poukaz.

2.1     Jednoúčelový poukaz

Jednoúčelovým poukazem je poukaz, u kterého je v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo poskytnutí služby známa sazba daně, nebo na něm musí být uvedeno, že se jedná o plnění osvobozené od daně. Dále musí být známo místo plnění.

Jednoúčelovým poukazem může být např. poukaz na prodej knihy, kadeřnické služby, služby maséra apod.

Pro každý převod jednoúčelového poukazu, včetně převodu prvnímu nabyvateli při jeho vydání, platí obdobná pravidla jako pro dodání zboží či poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje.

Pokud plátce prodává vlastním jménem jednoúčelový poukaz, uplatní na tento prodej daň z přidané hodnoty stejným způsobem, jako by tento plátce dodal zboží nebo poskytl službu, na které se poukaz vztahuje.

Pokud plátce přijme zdanitelné plnění prostřednictvím jednoúčelového poukazu, má při splnění podmínek § 72 a dalších zákona o DPH nárok na odpočet daně.

Při čerpání jednoúčelového poukazu konečný dodavatel nebo poskytovatel předá zboží nebo poskytne službu spotřebiteli výměnou za jednoúčelový poukaz.

V případě, že konečný dodavatel nebo poskytovatel poukaz, který obdržel výměnou za své zboží nebo službu, sám vlastním jménem vydal, získal příslušnou úplatu za uskutečněné plnění již při prodeji poukazu prvnímu distributorovi nebo přímo spotřebiteli.

V takovém případě čerpání jednoúčelového poukazu se již nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby.

?  Příklad 18

Děti koupí jako dárek pro maminku u kadeřnice poukázku na poskytnutí kadeřnické služby za 1 000 Kč. Prodejem poukázky kadeřnice poskytla kadeřnickou službu. Kadeřnice v daňovém přiznání a v kontrolním hlášení uvede příslušnou DPH k datu prodeje poukazu. Kadeřnice poskytne majitelce poukazu výměnou za poukaz kadeřnickou službu v hodnotě 1 000 Kč a to se již za poskytnutí služby nepovažuje.

2.2     Víceúčelový poukaz

Víceúčelovým poukazem je poukaz, který není jednoúčelovým poukazem.

U víceúčelového poukazu není v okamžiku jeho vydání známé, jaké zboží bude po jeho předložení dodáno nebo jaká služba bude na základě tohoto poukazu poskytnuta.

Jedná se např. o poukaz k nákupu zboží v určitém obchodním domě v hodnotě 1 000 Kč. Z takového poukazu není jasné, zda si zákazník za poukaz nakoupí průmyslové zboží se základní sazbou daně 21 %, potraviny s první sníženou sazbou daně 15 % nebo např. knihy s druhou sníženou sazbou daně 10 %.

Poukaz je vydán okamžikem, kdy se převede na prvního nabyvatele. Za vydání poukazu se nepovažuje jeho fyzické vystavení, např. vytisknutí dárkové poukázky, ale jeho první uvedení do oběhu.

V takovém případě se stanoví specifická pravidla pro vznik daňové povinnosti tak, aby zdanění plnění poskytovaných na jeho základě bylo posunuto až na okamžik čerpání poukazu (obdobně jako u úplat přijatých na plnění, které není zcela známo).

Dodání víceúčelového poukazu se nepovažuje za zdanitelné plnění. Zdanitelným plněním je až dodání zboží nebo poskytnutí služby na základě tohoto poukazu.

?  Příklad 19

Obchodní dům, plátce prodává poukazy na nákup zboží v obchodním domě v hodnotě 1 000 Kč. Prodej těchto poukazů není zdanitelným plněním. Zákazník si za tento poukaz koupil potraviny a drogistické zboží. Prodej tohoto zboží je zdanitelným plněním, plátce uplatní příslušnou daň v daňovém přiznání a kontrolním hlášení dnem dodání.

3. Pořízení zboží z jiného členského státu

3.1     Pořízení zboží z jiného členského státu od osoby, která se v tomto jiném členském státě nezaregistrovala k dani

Při pořízení zboží z jiného členského státu plátci chybují v tom, že za pořízení zboží nepovažují případ, kdy jim je zboží z jiného členského státu dodáno osobou, které v tomto jiném členském státě vznikla povinnost registrace.

Pořízením zboží z jiného členského státu se podle § 16 odst. 1 zákona o DPH rozumí právo nakládat se zbožím jako vlastník za podmínky, že zboží je nakoupeno od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od osoby, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační povinnost v jiném členském státě, pokud tyto osoby nejsou v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží osvobozenou osobou, a pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska.

Pořízením zboží z jiného členského státu se tak rozumí nejen pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě, ale také pořízení od osoby, které nejpozději dnem dodání tohoto zboží vznikla v jiném členském státě povinnost registrace k DPH.

Z toho důvodu se za pořízení zboží z jiného členského státu považuje také případ, kdy přeprava zboží začala v jiném členském státě, než ve kterém je osoba, která přepravu uskutečňuje, registrována k dani.

?  Příklad 20

Polský podnikatel, registrovaný k dani v Polsku, nakoupil v Německu zboží a toto zboží dodal z Německa do České republiky plátci. Zboží bylo přepraveno z Německa do České republiky a plátce pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží polskému dodavateli. Polskému dodavateli vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale on se v Německu nezaregistroval. Pro pořizovatele se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu i v tomto případě, kdy podnikatel povinnost registrace v Německu nesplnil.

Obdobná situace může nastat v případě, kdy je dodavatelem zahraniční osoba.

?  Příklad 21

Americká společnost nakoupila v Německu zboží a toto zboží dodala z Německa do České republiky plátci. Zboží bylo přepraveno z Německa do České republiky a plátce pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží americkému dodavateli. Tomuto dodavateli vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale on se v Německu nezaregistroval. Pro pořizovatele se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu i v tomto případě, kdy dodavatel povinnost registrace v Německu nesplnil.

Plátci v těchto případech řeší, zda mají z tohoto pořízení zboží z jiného členského státu nárok na odpočet daně a také jak toto pořízení zboží z jiného členského státu uvádět v kontrolním hlášení.

V kontrolním hlášení je na plátci požadováno evidenční číslo daňového dokladu a daňové identifikační číslo dodavatele zboží.

Pokud však plátce tyto údaje nemá, tak je do kontrolního hlášení uvádět nemusí a jejich neuvedení je propustná chyba.

Co se týká nároku na odpočet daně, tak ten se řídí ustanovením § 73 odst. 1 písm. b) zákona o DPH, ze kterého vyplývá, že při pořízení zboží z jiného členského státu není nárok na odpočet daně podmíněn držením daňového dokladu, ale je podmíněn tím, že plátce přizná daň. Nárok na odpočet daně potom prokáže jinými dostupnými prostředky, kterými je například doklad vystavený dodavatelem, který není daňovým dokladem, nebo smlouvou o nákupu zboží, přepravními doklady a dalšími.

?  Příklad 22

Plátce nakoupil zboží od švýcarského podnikatele, který mu toto zboží dodal do České republiky. Zboží bylo přepraveno z Německa do České republiky a plátce pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží švýcarskému dodavateli, kterému vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale on se v Německu nezaregistroval. Plátce uvedl toto pořízení zboží v daňovém přiznání na ř. 3, nárok na odpočet daně na ř. 43. V kontrolním hlášení uvedl pořízení zboží v části A.2. Nárok na odpočet daně u pořízení zboží z jiného členského státu se v kontrolním hlášení neuvádí. Nárok na odpočet daně plátce prokáže smlouvou o nákupu zboží a dokladem, vystaveným dodavatelem.

     Chybné stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

Dalším pochybením u pořízení zboží z jiného členského státu je chybné stanovení místa plnění. Běžná situace je ta, že je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do České republiky. V takovém případě je místem plnění Česká republika, protože z § 11 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že při zboží z jiného členského státu je místem plnění místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.

?  Příklad 23

Plátce nakupuje zboží z Polska od osoby, která je v Polsku registrovaná k dani. Zboží je fyzicky přepraveno do tuzemska a přeprava je v tuzemsku ukončena, místem plnění je Česká republika, plátce je povinen přiznat daň.

Často dochází k situaci, kdy si plátce objedná zboží od dodavatele z jiného členského státu, poskytne pro tento nákup zboží své daňové identifikační číslo, ale zboží si nenechá přepravit do České republiky, ale do jiného členského státu, například na Slovensko. Místo plnění je tam, kde přeprava zboží končí, tedy na Slovensku.

V takovém případě se uplatnění daně řídí ustanovením § 11 odst. 2 zákona o DPH, ze kterého vyplývá, že se za místo plnění považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění.

Pokud plátce poskytne dodavateli daňové identifikační číslo, které mu bylo přiděleno ve státě, kde má své sídlo, a přitom si zboží nechá přepravit mimo stát svého sídla a pořizovatel neprokáže, že ve státě ukončení přepravy zboží bylo toto pořízení předmětem daně a že splnil povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění, považuje se za místo plnění členský stát, ve kterém mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo, které poskytl dodavateli.

Problém je ten, že pokud je místo plnění stanoveno podle vydání daňového identifikačního čísla v České republice, nemá pořizovatel nárok na odpočet daně uplatněné při tomto pořízení zboží z jiného členského státu.

Pokud nastane situace, že je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně v členském státě podle poskytnutého daňového identifikačního čísla a následně potom v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, ze kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy.

?  Příklad 24

Plátce pořídil zboží od osoby registrované k dani v Německu, poskytl jí české DIČ a požaduje toto zboží dodat a přepravit na Slovensko, kde hodlá se zbožím dále obchodovat.

V České republice je plátce povinen přiznat daň z toho titulu, že pro tento obchod poskytl české daňové identifikační číslo. Plátce nemá nárok na odpočet daně. Pokud plátce přizná daň z pořízeného zboží na Slovensku, prokáže to slovenským přiznáním k dani, může v daňovém přiznání podaném v České republice snížit základ daně, ze kterého byl povinen přiznat daň, z titulu poskytnutého daňového identifikačního čísla v České republice, o základ daně, ze kterého přiznal daň na Slovensku. Slovenské přiznání k dani přiloží ke svému přiznání k dani podanému v České republice.

     Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu

Někteří plátci mají také problém s uváděním pořízení zboží z jiného členského státu v daňovém přiznání.

Podle § 25 zákona o DPH vzniká plátci povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém bylo zboží z jiného členského státu pořízeno.

Pokud nemá plátce k tomuto patnáctému dni od dodavatele daňový doklad, stanoví základ daně podle kupní smlouvy nebo podle dodacího listu.

Často v takových případech dochází k situaci, že plátce později obdrží daňový doklad a na tomto daňovém dokladu je jiný základ daně, než který plátce uvedl v daňovém přiznání. V takovém případě provede plátce opravu základu daně podle § 42 zákona o DPH. Rozdíl mezi základy daně uvede plátce do daňového přiznání v měsíci, kdy daňový doklad obdržel. Částku, uvedenou v EUR, přepočte ale kurzem platným k datu povinnosti přiznat daň.

?  Příklad 25

Plátce pořídil zboží od německého podnikatele, zboží mu bylo dodáno dne 10. června 2022. Daňový doklad byl dodavatelem vystaven 5. srpna 2022. Plátce jej obdržel 10. srpna 2022. Plátce je povinen přiznat daň ke dni 15. červenci 2022. Základ daně stanoví na základě kupní smlouvy nebo podle dodacího listu. Pokud bude na přijatém daňovém dokladu cena odlišná, uvede rozdíl do daňového přiznání v měsíci, kdy daňový doklad obdržel. Částku uvedenou v EUR, přepočte rovněž kurzem platným k 15. červenci 2022.

Z § 25 odst. 1 zákona o DPH dále vyplývá, že pokud byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, je povinen přiznat daň k datu vystavení daňového dokladu, tedy kdy dodavatel daňový doklad vystavil.

?  Příklad 26

Plátce pořídil zboží od německého podnikatele, osoby registrované k dani. Zboží mu bylo dodáno dne 10. června 2022. Daňový doklad byl německým dodavatelem vystaven dne 20. května 2022.

Plátce daňový doklad obdržen dne 3. června 2022. Plátce je povinen přiznat daň ke dni 20. května 2022.

     Uvedení pořízení zboží z jiného členského státu do daňového přiznání za pozdější zdaňovací období

Často nastává situace, že plátce uvede pořízení zboží z jiného členského státu do daňového přiznání za pozdější zdaňovací období.

V takovém případě je potřeba vzít v úvahu § 104 zákona o DPH, ve kterém jsou řešeny různé varianty nesprávného, uvede daně za jiné zdaňovací období.

Pokud má plátce plný nárok na odpočet daně a uvede pořízení zboží z jiného členského státu v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, tak se nic neděje, daň je správcem daně vyměřena za toto pozdější zdaňovací období.

Z § 104 odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do kterého náležely, a nesnížil tím ve zdaňovacím období, do kterého tyto skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří a za toto zdaňovací období vyměří nebo doměří.

?  Příklad 27

Plátce pořídil zboží od německého podnikatele, má plný nárok na odpočet daně. Zboží mu bylo dodáno dne 12. června 2022. Plátce byl povinen přiznat daň ke dni 15. červenci 2022. Plátce však uvedl pořízení zboží do daňového přiznání za zdaňovací období září 2022. Finanční úřad mu vyměří daň z tohoto pořízení zboží z jiného členského státu za zdaňovací období září 2022.

Problematičtější je situace při pořízení zboží z jiného členského státu u plátců, kteří nemají nárok na odpočet daně nebo mají nárok jenom částečný. Pokud plátce, který nemá plný nárok na odpočet daně, přizná daň později, hrozí mu, že mu finanční úřad vyměří úrok z prodlení.

V takovém případě podle § 104 odst. 5 zákona o DPH platí, že pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím ve zdaňovacím období, do kterého tyto skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří a za toto pozdější zdaňovací období vyměří nebo doměří.

Plátci potom vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení.

Ing. Zdeněk Kuneš

 

 

Legislativa
Téma
Poradenství
Daně a účetnictví
Personalistika a mzdy
Nepřihlášen
Id
Heslo