V článku
jsou uvedeny nejčastější chyby a omyly, kterých se plátci dopouští při
uplatňování daně z přidané hodnoty. Častou chybu je případ, kdy se
podnikatel zaregistruje dobrovolně za plátce, svojí účetní oznámí, že je například
od 1. v měsíci plátcem, ale fakticky se plátcem stal později. Účetní
vystavila doklady, na kterých uvedla daň za období, kdy podnikatel ještě
plátcem nebyl. Dalším nejběžnějším plněním, díky němuž se podnikatel stává
identifikovanou osobou, je přijetí elektronicky poskytované služby, např. reklamního
plnění od společností Google nebo Facebook. Podnikatel, neplátce se prvním přijetím
faktury za reklamu na jejich internetových stránkách, byť za minimální cenu,
musí registrovat.
1. Stanovení obratu, registrace
plátce
Pro osobu povinnou
k dani, která není plátcem, je důležité stanovení obratu.
Obratem se pro účely
zákona o DPH rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě povinné k dani
náleží za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku,
jde-li o úplaty za zdanitelná plnění, plnění osvobozená od daně
s nárokem na odpočet daně, např. dodání zboží do jiného členského státu,
vývoz zboží nebo plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle
§ 54 až § 56a ZDPH např. finanční činnosti, dodání nemovité věci,
nájem nemovité věci, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně,
tedy jestliže jsou například poskytovány soustavně. Typickým příkladem je
dlouhodobý nájem nemovité věci.
Rozhodujícím
kritériem pro zahrnutí plnění do obratu je uskutečňování ekonomické činnosti
osoby povinné k dani,
a nikoliv způsob, jakým o uvedené transakci osoba povinná k dani
účtuje nebo ji eviduje. Pro účely zákona o DPH nerozhoduje, zda osoba
povinná k dani vede podvojné účetnictví, nebo pouze daňovou evidenci podle
zákona o daních z příjmů.
? Příklad
1
Český podnikatel,
neplátce poskytl stavební práce při opravě rodinného domu v Praze v částce
200 000 Kč. Místo plnění se podle § 10 zákona o DPH stanoví
v České republice. Kromě toho poskytuje dlouhodobý nájem. Za dvanáct předcházejících
kalendářních měsíců obdržel úplaty za nájem 900 000 Kč. Jeho obrat je
1 100 000 Kč. Překročením tohoto obratu se stal plátcem.
? Příklad
2
Obec, která není
plátcem, pronajímá byty občanům. Za dvanáct bezprostředně předcházejících po
sobě jdoucích kalendářních měsíců obdržela úplaty za nájem 2 000 000
Kč. Mimo toho nájmu má obrat z prodeje dřeva, které bylo vytěženo
v obecním lesu ve výši 50 000 Kč. Obrat je 2 050 000 Kč. Překročením
tohoto obratu se obec stala plátcem.
Do obratu nezahrnuje
osoba povinná k dani úplaty za plnění, která nejsou předmětem daně,
protože místo plnění je mimo tuzemsko. Tato plnění jsou
předmětem daně mimo tuzemsko v jiném členském státě nebo ve třetí zemi.
? Příklad
3
Český podnikatel,
neplátce poskytl stavební práce při opravě rodinného domu v Německu. Místo
plnění se podle § 10 zákona o DPH stanoví v Německu. Úplata za
tuto poskytnutou službu se do obratu nezahrne.
? Příklad
4
Český podnikatel,
neplátce obdržel zakázku na pokácení dřeva v Rakousku. Místo plnění se
podle § 10 zákona o DPH stanoví v Rakousku. Úplata za tuto
poskytnutou službu se do obratu nezahrne.
Do obratu se nezapočítává
záloha obdržená přede dnem uskutečnění plnění, ale až úplata, která náleží za
uskutečněná plnění. Hlavním ukazatelem je tedy den uskutečnění zdanitelného
plnění (nebo plnění osvobozeného s nárokem na odpočet a uvedených
výjimek osvobozeného plnění bez nároku na odpočet daně) a dále hodnota
náležející úplaty k datu uskutečnění plnění.
Do obratu osoby
povinné k dani se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku,
pokud není toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti
osoby povinné k dani.
Jedná se o případy,
kdy osoba povinná k dani, která není plátcem, si sleduje obrat
a prodá svůj dlouhodobý majetek, který používá k uskutečňování
ekonomické činnosti.
? Příklad
5
Osoba povinná
k dani, neplátce prodal nákladní automobil, který má v obchodním
majetku a který používá několik let k podnikání. Částka, kterou za
prodej tohoto automobilu obdržela, se do obratu pro povinnost registrace
nezahrne. Jedná se o nahodilý příjem, který se již nemusí opakovat,
protože tato osoba běžně neobchoduje s automobily.
Osoba povinná k dani
se sídlem v tuzemsku, která za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po
sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne obrat 1 000 000 Kč, se
podle § 6 zákona o DPH stane plátcem.
Plátcem je od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila
stanovený obrat.
Povinnost podat přihlášku
k registraci má osoba povinná k dani podle § 96 zákona
o DPH do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila
stanovený obrat.
S účinností od 1. ledna
2023 je navrženo navýšení limitu pro obrat na 2 000 000 Kč.
? Příklad
6
Český podnikatel
prodává zboží v České republice. Na konci června 2022 dosáhl jeho obrat
1 200 000 Kč. Do 15. července je povinen podat přihlášku
k registraci a plátcem je od 1. srpna 2022. Zboží, které prodá
v červenci 2 022, prodá ještě bez daně.
Plátcem se ale podle
§ 6 odstavce 1 zákona o DPH nestane osoba povinná k dani, která
uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.
Často se jedná o případy,
kdy osoba povinná k dani poskytuje pouze nájem nemovité věci.
Z § 5 odstavce
3 zákona o DPH totiž vyplývá, že se za ekonomickou činnost považuje
zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem
získávání pravidelného příjmu.
Z tohoto ustanovení
vyplývá, že kterákoliv osoba, která poskytuje dlouhodobý nájem, je osobou
povinnou k dani a je povinna sledovat obrat pro registraci plátce.
Pokud však poskytuje pouze nájem nemovité věci, který je podle § 56a
zákona o DPH plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně, tak
se plátcem nestane.
? Příklad
7
Občan pronajímá několik
bytů. Je osobou povinnou k dani, musí si sledovat obrat pro registraci
plátce. Za tento pronájem obdržel za 12 měsíců 1 500 000 Kč. Vzhledem
k tomu, že neuskutečňuje žádná jiná plnění, která by byla pro plátce
zdanitelným plněním, plátcem se nestane.
Osoby povinné
k dani, které poskytují pouze osvobozený nájem, také často nájemcům
dodávají energie, například elektřinu, plyn a vodu.
Pokud tyto energie
dodávají nájemcům tím způsobem, že si k nakoupené částce nic nepřidají
a jednají jménem a na účet nájemce, tak se jedná o plnění, které
není předmětem daně a do obratu se osobě povinné k dani nezahrne. Jednání
jménem a na účet osoba povinná k dani prokazuje způsobem účtování. Pokud
se jedná o osobu, která neúčtuje, vede tato plnění v samostatné
evidenci. Osoba, která účtuje, jedná jménem a na účet zákazníka, pokud
o nákupu a prodeji účtuje na třídách č. 3 jako o průběžné
položce.
? Příklad
8
Občan, který vede
evidence, pronajímá několik bytů. Je osobou povinnou k dani, musí si
sledovat obrat pro registraci plátce. Za tento pronájem obdržel za 12 měsíců
800 000 Kč. Nájemníkům dodává elektřinu, plyn a vodu celkem za
300 000 Kč. Energie jim účtuje v nákupních cenách a vede je
v samostatné evidenci. Obrat činí 800 000 Kč a vzhledem
k tomu, že se jedná pouze o úplaty za nájem, který je osvobozeným plněním
bez nároku na odpočet daně, plátcem se nestane.
1.1 Pozdní
registrace plátce
Pokud se osoba povinná
k dani stala plátcem ze zákona a nezaregistrovala se k dani
z přidané hodnoty jako plátce, zaregistruje ji finanční úřad zpětně
k datu, ke kterému se plátcem ze zákona stala.
Tento plátce je potom
povinen za období, kdy byl plátcem ze zákona, ale nevěděl to, a jako
plátce se nechoval, přiznat daň z přidané hodnoty.
Jde o to, že se zpětně
napraví stav, tak, aby odpovídal skutkovému správnému stavu.
Plátce má v tomto případě
možnost přiznat daň dvěma způsoby:
Běžný způsob je ten, že
za jednotlivé kalendářní měsíce přizná daň z přidané hodnoty ze svých
tržeb výpočtem podle § 37 písm. b) zákona o DPH shora.
Tento způsob odvodu daně
použije plátce v případech, kdy uskutečnil plnění pro osobu nepovinnou
k dani – té nebyl ani povinen vystavit daňový doklad, pro osobu povinnou
k dani, která není plátcem, nebo pro plátce, který už je ale nekontaktní,
nebo nechce na opravu dokladů přistoupit.
Pokud tento plátce
v době, kdy byl plátcem ze zákona, ale nechoval se tak, protože to nevěděl,
uskutečnil plnění pro plátce, může přiznat daň také tak, že se s odběratelem
plátcem dohodne, že mu tento odběratel dodatečně zaplatí za již poskytnuté zdanitelné
plnění daň z přidané hodnoty.
Tento způsob odvodu daně
použije plátce v případech, kdy je možná dohoda s plátcem, příjemcem
zdanitelného plnění.
V takovém případě
plátce poskytovatel zdanitelného plnění může na původní doklad, který vystavil
na poskytnuté plnění doplnit chybějící náležitosti (údaje o odběrateli,
sazbu daně, výši daně…).
Hodnota uvedená na
dokladu je základem daně a celková částka se navýší o daň z přidané
hodnoty.
V úvahu by mohlo přicházet
také vystavení opravného daňového dokladu podle § 45 odst. 5 zákona
o DPH, který plátce vystaví k původním dokladům v případě, že je
opravou zvyšována výše daně.
Původní doklady zůstávají
stále platné, nejedná se o opravu základu daně.
Výše uvedeným postupem
napraví plátce zpětně stav za období, kdy plátcem byl, ale nechoval se jako
plátce, daň zpětně odvede a plátce příjemce
na základě přijatého řádného daňového dokladu uplatní nárok na odpočet daně.
Plátce, příjemce tohoto
zdanitelného plnění, má podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona
o DPH ve tříleté lhůtě nárok na odpočet daně na základě tohoto přijatého řádného
daňového dokladu.
? Příklad
9
Osoba povinná k dani zjistila na konci června 2022, že již na konci
roku 2021 překročila obrat 1 000 000 Kč pro zákonnou registraci
plátce. Plátcem se stala od 1. února 2022. Podala řádná daňová přiznání
za zdaňovací období únor až červen 2022 a v těchto daňových přiznáních
uvedla daň výpočtem shora a uplatnila nárok na odpočet daně.
1.2 Kdy
se zpětně při pozdní registraci plátce nenapravuje původní stav
Ve dvou případech se ale
při pozdní registraci nenapravuje stav podle skutečného stavu. Prvním případem
je dovoz zboží a druhým, v praxi častějším případem je režim přenesení
daňové povinnosti.
U dovozu zboží jde
o případ, kdy osoba povinná k dani v té době, kdy byla plátcem,
ale jako plátce se nechovala, dovezla zboží a vystupovala jako neplátce.
Správcem daně pro ni byl celní úřad, který jí při dovozu zboží vyměřil daň
z přidané hodnoty. Pokud tuto daň tato osoba celnímu úřadu zaplatila, tak podle
§ 23 odst. 6 zákona o DPH již svoji povinnost splnila. Tento
dovoz zboží zpětně do daňových přiznání, podávaných při pozdní registraci již
neuvádí.
Druhým případem je
situace, kdy osoba, která byla plátcem ze zákona, ale nechovala se tak uskutečňovala
plnění, která podléhají režimu přenesení daňové povinnosti.
Z § 92a
odst. 5 zákona o DPH vyplývá, že režim přenesení daňové povinnosti
v případě, že plátce, který poskytl nebo přijal zdanitelné plnění,
nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne
nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.
Pokud tedy dochází ke zpětné
registraci plátce a v té době, kdy osoba povinná k dani již
plátcem byla, ale nechovala se tak, nepoužije se režim přenesení daňové povinnosti.
Plátce použije běžný režim pro uplatnění daně.
? Příklad
10
Podnikatel,
neregistrovaný za plátce, poskytoval instalatérské práce. Na konci června 2022
zjistil, že již na konci roku 2021 překročil obrat 1 000 000 Kč pro
zákonnou registraci plátce. Plátcem se stala od 1. února 2022.
Instalatérské práce poskytoval v té době pro plátce s místem plnění
v tuzemsku. Podal řádná daňová přiznání za zdaňovací období únor až červen
2022. U těchto prací nepoužil zpětně režim přenesení daňové povinnosti.
V daňových přiznáních uvedl daň výpočtem shora. S několika plátci se
dohodl na vystavení daňového dokladu a v těchto případech stanovil daň
jako součin základu daně a sazby daně.
1.3 Dobrovolná
registrace plátce
Osoba povinná k dani
se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat
plnění s nárokem na odpočet daně, se může zaregistrovat za plátce
dobrovolně.
V takovém případě se
stává plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí doručeného finančním
úřadem, kterým je podnikatel registrován.
Oznámení rozhodnutí je
nutno chápat v duchu daňového řádu jako okamžik, kdy se příjemce
rozhodnutí s ním seznámí. Typicky jde o doručení tohoto rozhodnutí
osobě povinné k dani, tedy v případě doručování poštou převzetí
obálky s rozhodnutím, případně stažení datové zprávy z datové
schránky. Plátcem se stává následující den po doručení rozhodnutí
o registraci.
Generální finanční ředitelství
vydalo k problematice dobrovolné registrace informaci, ze které vyplývá,
že osoba povinná k dani může podat na finanční úřad současně s přihláškou
k registraci za plátce i přílohu dokládající výkon její ekonomické činnosti,
případně i jiné přílohy dokládající údaje nezbytné pro správu daně uváděné
v přihlášce, např. přílohu dokládající skutečné sídlo, přílohu
dokládající důvody povinné registrace, přílohu dokládající bankovní účty apod.
Ze zákona sice tato povinnost pro podnikatele nevyplývá, ale vzhledem
k tomu, že se finanční úřady snaží každou žádost o registraci prověřovat,
ve většině případů znamenají přiložené přílohy urychlení registračního procesu.
Plátce
podává přihlášku k registraci pouze elektronicky.
? Příklad
11
Podnikatel podal
na finanční úřad elektronicky přihlášku k registraci plátce. Současně
s přihláškou zaslal vyplněnou přílohu k registraci, kterou našel na
stránkách finanční správy. Finanční úřad jeho žádosti vyhověl a zaslal
rozhodnutí o registraci. Podnikatel se s rozhodnutím
o registraci seznámil 10. července 2022. Plátcem se stal od 11. července
2022.
Častou chybu je případ,
kdy se podnikatel zaregistruje dobrovolně za plátce, svojí účetní oznámí, že je
například od 1. v měsíci plátcem, ale fakticky se plátcem stal později.
Účetní vystavila doklady, na kterých uvedla daň za období, kdy podnikatel ještě
plátcem nebyl.
V takovém
případě byl podnikatel povinen podle § 108 odst. 4 písm. g)
zákona o DPH přiznat z takto vystavených dokladů daň.
Plátce,
který takový doklad přijal, nemůže na jeho základě uplatnit nárok na odpočet
daně, protože se nejedná o daňový doklad, který byl vystaven na zdanitelné
plnění.
Pokud
účetní zjistí, že nastala tato situace, může podle § 43 odst. 5
zákona o DPH provést opravu výše daně. Vystaví opravné daňové doklady
a odešle je příjemci původních dokladů.
? Příklad
12
Podnikatel se
zaregistroval na finančním úřadu jako dobrovolný plátce. Své účetní oznámil, že
od 1. července 2022 je plátcem. Fakticky si ale rozhodnutí
o registraci převzal 2. července. Plátcem se stal od 3. července
2022. Účetní dne 1. a 2. července vystavovala doklady, na
kterých uvedla daň, tuto daň přiznala v daňovém přiznání. Později
zjistila, že se její klient stal plátcem až od 3. července 2022. Na
doklady, které vystavila 1. a 2. července vystavila opravné daňové
doklady a podala dodatečné daňové přiznání.
1.4 Identifikované
osoby
V některých případech
se osoba povinná k dani nestává plátcem, ale je pouze identifikovanou
osobou, stejně jako právnická osoba nepovinná k dani (např. spolek
myslivců, rybářů, sportovní spolek nebo obec, která vykonává pouze činnost
v oblasti veřejné správy).
Identifikovaná osoba má
ve srovnání s plátcem pouze omezená práva a povinnosti, a to
zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat daň u přeshraničních
plnění (při pořízení zboží z jiného členského
státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních
služeb s místem plnění v jiném členském státě podle § 9
odst. 1 zákona o DPH, nemají povinnost se z tohoto titulu
registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. Identifikovanou osobou se může stát
i právnická osoba nepovinná k dani. V případě tuzemských plnění
tak mají osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které jsou
identifikovanou osobou, možnost nadále vystupovat v postavení osoby
osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nemají povinnost
u tuzemských plnění uplatňovat daň, ale nemají ani nárok na odpočet daně. Identifikované
osoby lze označit jako výběrčí daně v případech intrakomunitárních plnění
přijetí služby nebo pořízení zboží z jiného členského státu.
Zdaňovacím
obdobím je pro identifikovanou osobu podle § 99 zákona o DPH
vždy kalendářní měsíc.
Identifikovaná osoba
podává daňové přiznání vždy za příslušný kalendářní měsíc, ve kterém uskuteční
plnění, ze kterého jí vznikne povinnost přiznat daň.
Při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě osobě
registrované k dani je identifikovaná osoba povinna podat souhrnné
hlášení.
Identifikovaná osoba
z titulu přijetí služeb, dodání zboží s instalací nebo montáží,
dodání zboží soustavami nebo sítěmi
Z § 6h zákona
o DPH vyplývá, že osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou
v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí
zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené
v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží
s instalací nebo montáží, nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
Osobou
neusazenou v tuzemsku se podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona
o DPH rozumí jak osoba povinná k dani se sídlem v EU, tak osoba
povinná k dani se sídlem ve třetí zemi.
Častým
případem je, že český podnikatel, neplátce, přijme službu od neusazené osoby
a přijetím této služby se stane identifikovanou osobou.
Nejběžnějším plněním,
díky němuž se podnikatel stává identifikovanou osobou, je přijetí elektronicky
poskytované služby, např. reklamního plnění od společností Google nebo
Facebook. Podnikatel, neplátce se prvním přijetím faktury za reklamu na
jejich internetových stránkách, byť za minimální cenu, musí registrovat.
Stejně tak se tyto
povinnosti týkají uživatelů systémů Airbnb, kterým je fakturováno zprostředkování
ubytování, nebo uživatelů služeb společnosti Uber apod.
V čl. 7 nařízení
Rady č. 282/2011 je upřesněno, co se rozumí a co se nerozumí
elektronicky poskytovanou službou.
? Příklad
13
Občan vlastní dva
byty. Jeden pronajímá, druhý poskytuje na ubytování prostřednictvím společnosti
Airbnb. Vzhledem k tomu, že využívá dlouhodobý majetek za účelem získání
trvalého příjmu, je osobou povinnou k dani. Obratu pro registraci plátce
nedosahuje. Společnost Airbnb mu z ubytovací služby strhla částku za
zprostředkování ubytování. Přijetím této služby se stal identifikovanou osobou
a z této částky byl povinen přiznat daň.
? Příklad
14
Podnikatel,
neplátce, přijal 20. 7. 2022 právní službu z Německa od německé
právní kanceláře. Dnem 20. 7. 2022 se stal identifikovanou osobou.
Identifikovaná osoba
z titulu poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě
podle § 9 odst. 1 zákona o DPH
Osoba
povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není
plátcem, je podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou ode dne
poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle
§ 9 odst. 1 ZDPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je
v jiném členském státě osvobozeno od daně.
Při poskytnutí služby
osobě registrované k dani v jiném členském státě má identifikovaná
osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102
odst. 2 zákona o DPH.
Podle § 101
odst. 5 zákona o DPH však identifikovaná osoba, které ve zdaňovacím
období nevznikla povinnost přiznat daň, daňové přiznání nepodává.
Z toho vyplývá, že pokud
identifikovaná osoba poskytne pouze službu podle § 9
odst. 1 zákona o DPH, povinnost podat přiznání k dani jí
nevzniká. Pokud tuto službu poskytne do jiného členského státu osobě
registrované k dani, podá jen souhrnné hlášení. Při poskytnutí této služby
do jiného členského státu osobě, která není v tomto jiném členském státě
osobou registrovanou k dani, souhrnné hlášení nepodává.
Tato identifikovaná osoba
pouze přenese daňovou povinnost na osobu povinnou k dani se sídlem
v jiném členském státě, která je příjemcem služby, avšak pro tuzemská plnění
zůstává nadále neplátcem.
? Příklad
15
Český průvodce,
s bydlištěm v Brně, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské
služby pro české cestovní kanceláře. Dne 10. 7. 2022 poskytl průvodcovskou
službu pro italskou cestovní kancelář, registrovanou k dani v Itálii,
která nemá v České republice sídlo. Dnem 10. 7. 2022 se stal
identifikovanou osobou. Jako identifikovaná osoba podal souhrnné hlášení za červenec,
ve kterém uvedl hodnotu poskytnuté služby. Daňové přiznání podat nemusí.
? Příklad
16
Český průvodce,
s bydlištěm v Praze, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské
služby pro české cestovní kanceláře. Dne 20. 7. 2022 poskytl průvodcovskou
službu pro francouzskou cestovní kancelář, neregistrovanou k dani ve
Francii, která nemá v České republice sídlo. Dnem 20. 7. 2022 se
stal identifikovanou osobou. Nemá povinnost podat daňové přiznání ani souhrnné
hlášení.
Pokud osoba povinná
k dani, která není plátcem, poskytne službu osobě povinné k dani se
sídlem ve třetí zemi, identifikovanou osobou se nestane.
? Příklad
17
Český průvodce,
s bydlištěm v Praze, neregistrovaný jako plátce, poskytuje průvodcovské
služby pro české cestovní kanceláře. Dne 10. 7. 2022 poskytl průvodcovskou
službu pro švýcarskou cestovní kancelář. Identifikovanou osobou se nestal.
2. Poukazy
Častým problémem je
správné uplatnění daně z přidané hodnoty u poukazů. U poukazů je
třeba rozlišovat jednoúčelový poukaz a víceúčelový poukaz.
2.1 Jednoúčelový
poukaz
Jednoúčelovým poukazem je
poukaz, u kterého je v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo
poskytnutí služby známa sazba daně, nebo na něm musí být uvedeno, že se jedná
o plnění osvobozené od daně. Dále musí být známo místo plnění.
Jednoúčelovým poukazem může
být např. poukaz na prodej knihy, kadeřnické služby, služby maséra
apod.
Pro každý převod jednoúčelového
poukazu, včetně převodu prvnímu nabyvateli při jeho vydání, platí obdobná
pravidla jako pro dodání zboží či poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje.
Pokud plátce prodává
vlastním jménem jednoúčelový poukaz, uplatní na tento prodej daň z přidané
hodnoty stejným způsobem, jako by tento plátce dodal zboží nebo poskytl službu,
na které se poukaz vztahuje.
Pokud plátce přijme
zdanitelné plnění prostřednictvím jednoúčelového poukazu, má při splnění
podmínek § 72 a dalších zákona o DPH nárok na odpočet daně.
Při čerpání jednoúčelového
poukazu konečný dodavatel nebo poskytovatel předá zboží nebo poskytne službu
spotřebiteli výměnou za jednoúčelový poukaz.
V případě, že konečný
dodavatel nebo poskytovatel poukaz, který obdržel výměnou za své zboží nebo
službu, sám vlastním jménem vydal, získal příslušnou úplatu za uskutečněné plnění
již při prodeji poukazu prvnímu distributorovi nebo přímo spotřebiteli.
V takovém případě čerpání
jednoúčelového poukazu se již nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí
služby.
? Příklad
18
Děti koupí jako dárek pro maminku u kadeřnice poukázku na poskytnutí
kadeřnické služby za 1 000 Kč. Prodejem poukázky kadeřnice poskytla kadeřnickou
službu. Kadeřnice v daňovém přiznání a v kontrolním hlášení
uvede příslušnou DPH k datu prodeje poukazu. Kadeřnice poskytne majitelce
poukazu výměnou za poukaz kadeřnickou službu v hodnotě 1 000 Kč
a to se již za poskytnutí služby nepovažuje.
2.2 Víceúčelový
poukaz
Víceúčelovým poukazem je
poukaz, který není jednoúčelovým poukazem.
U víceúčelového
poukazu není v okamžiku jeho vydání známé, jaké zboží bude po jeho předložení
dodáno nebo jaká služba bude na základě tohoto poukazu poskytnuta.
Jedná se např.
o poukaz k nákupu zboží v určitém obchodním domě v hodnotě
1 000 Kč. Z takového poukazu
není jasné, zda si zákazník za poukaz nakoupí průmyslové zboží se základní
sazbou daně 21 %, potraviny s první sníženou sazbou daně 15 %
nebo např. knihy s druhou sníženou sazbou daně 10 %.
Poukaz je vydán
okamžikem, kdy se převede na prvního nabyvatele. Za vydání poukazu se
nepovažuje jeho fyzické vystavení, např. vytisknutí dárkové poukázky, ale
jeho první uvedení do oběhu.
V takovém případě se
stanoví specifická pravidla pro vznik daňové povinnosti tak, aby zdanění plnění
poskytovaných na jeho základě bylo posunuto až na okamžik čerpání poukazu
(obdobně jako u úplat přijatých na plnění, které není zcela známo).
Dodání víceúčelového
poukazu se nepovažuje za zdanitelné plnění. Zdanitelným plněním je až dodání
zboží nebo poskytnutí služby na základě tohoto poukazu.
? Příklad
19
Obchodní dům, plátce prodává poukazy na nákup zboží v obchodním domě
v hodnotě 1 000 Kč. Prodej těchto poukazů není zdanitelným plněním. Zákazník
si za tento poukaz koupil potraviny a drogistické zboží. Prodej tohoto
zboží je zdanitelným plněním, plátce uplatní příslušnou daň v daňovém přiznání
a kontrolním hlášení dnem dodání.
3. Pořízení zboží
z jiného členského státu
3.1 Pořízení
zboží z jiného členského státu od osoby, která se v tomto jiném členském
státě nezaregistrovala k dani
Při
pořízení zboží z jiného členského státu plátci chybují v tom, že za
pořízení zboží nepovažují případ, kdy jim je zboží z jiného členského
státu dodáno osobou, které v tomto jiném členském státě vznikla povinnost
registrace.
Pořízením zboží
z jiného členského státu se podle § 16 odst. 1 zákona o DPH
rozumí právo nakládat se zbožím jako vlastník za podmínky,
že zboží je nakoupeno od osoby registrované k dani v jiném členském
státě nebo od osoby, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační
povinnost v jiném členském státě, pokud tyto osoby nejsou v členském
státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží osvobozenou osobou, a pokud je
zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska.
Pořízením
zboží z jiného členského státu se tak rozumí nejen pořízení zboží od osoby
registrované k dani v jiném členském státě,
ale také pořízení od osoby, které nejpozději dnem dodání tohoto zboží vznikla
v jiném členském státě povinnost registrace k DPH.
Z toho důvodu se za
pořízení zboží z jiného členského státu považuje také případ, kdy přeprava
zboží začala v jiném členském státě, než ve kterém je osoba, která přepravu
uskutečňuje, registrována k dani.
? Příklad 20
Polský podnikatel, registrovaný k dani v Polsku, nakoupil
v Německu zboží a toto zboží dodal z Německa do České republiky
plátci. Zboží bylo přepraveno z Německa do České republiky a plátce
pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží polskému dodavateli. Polskému
dodavateli vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale on se
v Německu nezaregistroval. Pro pořizovatele se jedná o pořízení zboží
z jiného členského státu i v tomto případě, kdy podnikatel
povinnost registrace v Německu nesplnil.
Obdobná situace může
nastat v případě, kdy je dodavatelem zahraniční osoba.
? Příklad
21
Americká společnost
nakoupila v Německu zboží a toto zboží dodala z Německa do České
republiky plátci. Zboží bylo přepraveno z Německa do České republiky a plátce
pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží americkému dodavateli. Tomuto
dodavateli vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale on se
v Německu nezaregistroval. Pro pořizovatele se jedná o pořízení zboží
z jiného členského státu i v tomto případě, kdy dodavatel
povinnost registrace v Německu nesplnil.
Plátci v těchto případech
řeší, zda mají z tohoto pořízení zboží z jiného členského státu nárok
na odpočet daně a také jak toto pořízení zboží z jiného členského
státu uvádět v kontrolním hlášení.
V kontrolním hlášení
je na plátci požadováno evidenční číslo daňového dokladu a daňové
identifikační číslo dodavatele zboží.
Pokud však plátce tyto
údaje nemá, tak je do kontrolního hlášení uvádět nemusí a jejich neuvedení
je propustná chyba.
Co se týká nároku na odpočet
daně, tak ten se řídí ustanovením § 73 odst. 1 písm. b) zákona
o DPH, ze kterého vyplývá, že při pořízení zboží z jiného členského
státu není nárok na odpočet daně podmíněn držením daňového dokladu, ale je
podmíněn tím, že plátce přizná daň. Nárok na odpočet daně potom prokáže
jinými dostupnými prostředky, kterými je například doklad vystavený dodavatelem,
který není daňovým dokladem, nebo smlouvou o nákupu zboží, přepravními
doklady a dalšími.
? Příklad
22
Plátce nakoupil zboží od švýcarského podnikatele, který mu toto zboží
dodal do České republiky. Zboží bylo přepraveno z Německa do České
republiky a plátce pořizovatel zaplatil za toto pořízení zboží švýcarskému
dodavateli, kterému vznikla v Německu povinnost registrace k DPH, ale
on se v Německu nezaregistroval. Plátce uvedl toto pořízení zboží
v daňovém přiznání na ř. 3, nárok na odpočet daně na ř. 43.
V kontrolním hlášení uvedl pořízení zboží v části A.2. Nárok na odpočet
daně u pořízení zboží z jiného členského státu se v kontrolním
hlášení neuvádí. Nárok na odpočet daně plátce prokáže smlouvou o nákupu
zboží a dokladem, vystaveným dodavatelem.
Chybné
stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu
Dalším pochybením
u pořízení zboží z jiného členského státu je chybné stanovení místa
plnění. Běžná situace je ta, že je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného
členského státu do České republiky. V takovém případě je místem plnění Česká
republika, protože z § 11 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že
při zboží z jiného členského státu je místem plnění místo, kde se zboží
nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.
? Příklad
23
Plátce nakupuje
zboží z Polska od osoby, která je v Polsku registrovaná k dani.
Zboží je fyzicky přepraveno do tuzemska a přeprava je v tuzemsku ukončena,
místem plnění je Česká republika, plátce je povinen přiznat daň.
Často dochází
k situaci, kdy si plátce objedná zboží od dodavatele z jiného členského
státu, poskytne pro tento nákup zboží své daňové identifikační číslo, ale zboží
si nenechá přepravit do České republiky, ale do jiného členského státu, například
na Slovensko. Místo plnění je tam, kde přeprava zboží končí, tedy na Slovensku.
V takovém případě se
uplatnění daně řídí ustanovením § 11 odst. 2 zákona o DPH, ze
kterého vyplývá, že se za místo plnění považuje členský stát, který vydal daňové
identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud
u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení
odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat
daň nebo přiznat plnění.
Pokud plátce poskytne
dodavateli daňové identifikační číslo, které mu bylo přiděleno ve státě, kde má
své sídlo, a přitom si zboží nechá přepravit mimo stát svého sídla
a pořizovatel neprokáže, že ve státě ukončení
přepravy zboží bylo toto pořízení předmětem daně a že splnil povinnost přiznat
daň nebo přiznat plnění, považuje se za místo plnění členský stát, ve kterém mu
bylo přiděleno daňové identifikační číslo, které poskytl dodavateli.
Problém
je ten, že pokud je místo plnění stanoveno podle vydání daňového identifikačního
čísla v České republice, nemá pořizovatel nárok na odpočet daně uplatněné
při tomto pořízení zboží z jiného členského státu.
Pokud nastane situace, že je pořízení zboží z jiného členského
státu předmětem daně v členském státě podle poskytnutého daňového
identifikačního čísla a následně potom v členském státě ukončení
odeslání nebo přepravy, je
pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, ze
kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy.
? Příklad
24
Plátce pořídil
zboží od osoby registrované k dani v Německu, poskytl jí české DIČ
a požaduje toto zboží dodat a přepravit na Slovensko, kde hodlá se
zbožím dále obchodovat.
V České republice je plátce povinen přiznat daň
z toho titulu, že pro tento obchod poskytl české daňové identifikační číslo.
Plátce nemá nárok na odpočet daně. Pokud plátce přizná daň z pořízeného
zboží na Slovensku, prokáže to slovenským přiznáním k dani, může v daňovém
přiznání podaném v České republice snížit základ daně, ze kterého byl
povinen přiznat daň, z titulu poskytnutého daňového identifikačního čísla
v České republice, o základ daně, ze kterého přiznal daň na
Slovensku. Slovenské přiznání k dani přiloží ke svému přiznání k dani
podanému v České republice.
Uskutečnění
zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží
z jiného členského státu
Někteří plátci mají také
problém s uváděním pořízení zboží z jiného členského státu v daňovém
přiznání.
Podle § 25 zákona
o DPH vzniká plátci povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného
členského státu vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, který
následuje po měsíci, ve kterém bylo zboží z jiného členského státu pořízeno.
Pokud nemá plátce
k tomuto patnáctému dni od dodavatele daňový doklad, stanoví základ daně
podle kupní smlouvy nebo podle dodacího listu.
Často v takových případech
dochází k situaci, že plátce později obdrží daňový doklad a na tomto
daňovém dokladu je jiný základ daně, než který plátce uvedl v daňovém přiznání.
V takovém případě provede plátce opravu základu daně podle § 42
zákona o DPH. Rozdíl mezi základy daně uvede plátce do daňového přiznání
v měsíci, kdy daňový doklad obdržel. Částku, uvedenou v EUR, přepočte
ale kurzem platným k datu povinnosti přiznat daň.
? Příklad 25
Plátce pořídil zboží od německého podnikatele, zboží mu bylo dodáno dne
10. června 2022. Daňový doklad byl dodavatelem vystaven 5. srpna
2022. Plátce jej obdržel 10. srpna 2022. Plátce je povinen přiznat daň ke
dni 15. červenci 2022. Základ daně stanoví na základě kupní smlouvy nebo
podle dodacího listu. Pokud bude na přijatém daňovém dokladu cena odlišná,
uvede rozdíl do daňového přiznání v měsíci, kdy daňový doklad obdržel. Částku
uvedenou v EUR, přepočte rovněž kurzem platným k 15. červenci
2022.
Z § 25
odst. 1 zákona o DPH dále vyplývá, že pokud byl daňový doklad
vystaven před patnáctým dnem dni v měsíci, který následuje po měsíci,
v němž bylo zboží pořízeno, je povinen přiznat daň k datu vystavení
daňového dokladu, tedy kdy dodavatel daňový doklad vystavil.
? Příklad
26
Plátce pořídil
zboží od německého podnikatele, osoby registrované k dani. Zboží mu bylo
dodáno dne 10. června 2022. Daňový doklad byl německým dodavatelem
vystaven dne 20. května 2022.
Plátce daňový doklad obdržen dne 3. června 2022.
Plátce je povinen přiznat daň ke dni 20. května 2022.
Uvedení pořízení zboží
z jiného členského státu do daňového přiznání za pozdější zdaňovací období
Často nastává situace, že
plátce uvede pořízení zboží z jiného členského státu do daňového přiznání
za pozdější zdaňovací období.
V takovém případě je
potřeba vzít v úvahu § 104 zákona o DPH, ve kterém jsou řešeny různé
varianty nesprávného, uvede daně za jiné zdaňovací období.
Pokud má plátce plný
nárok na odpočet daně a uvede pořízení zboží z jiného členského státu
v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období,
tak se nic neděje, daň je správcem daně vyměřena za toto pozdější zdaňovací
období.
Z § 104
odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné
pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do
kterého náležely, a nesnížil tím ve zdaňovacím období, do kterého tyto
skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem
za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří
a za toto zdaňovací období vyměří nebo doměří.
? Příklad 27
Plátce pořídil
zboží od německého podnikatele, má plný nárok na odpočet daně. Zboží mu bylo
dodáno dne 12. června 2022. Plátce byl povinen přiznat daň ke dni 15. červenci
2022. Plátce však uvedl pořízení zboží do daňového přiznání za zdaňovací období
září 2022. Finanční úřad mu vyměří daň z tohoto pořízení zboží
z jiného členského státu za zdaňovací období září 2022.
Problematičtější
je situace při pořízení zboží z jiného členského státu u plátců, kteří
nemají nárok na odpočet daně nebo mají nárok jenom částečný. Pokud plátce,
který nemá plný nárok na odpočet daně, přizná daň později, hrozí mu, že mu
finanční úřad vyměří úrok z prodlení.
V takovém
případě podle § 104 odst. 5 zákona o DPH platí, že pokud plátce
uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější
zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím ve zdaňovacím
období, do kterého tyto skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující
se k těmto skutečnostem za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti
náležely, nevyměří nebo nedoměří a za toto pozdější zdaňovací období vyměří
nebo doměří.
Plátci potom vzniká
povinnost uhradit úrok z prodlení.