Nekalá soutěž v občanském zákoníku
1. Zakázaná konkurenční doložka
2. Nekalá soutěž
3. Klamavá reklama
3. Srovnávací reklama
4. Vyvolání nebezpečí záměny
5. Parazitování na pověsti
6. Podplácení
7. Zlehčování
8. Porušení obchodního tajemství
9. Dotěrné obtěžování
10. Ohrožení zdraví nebo životního prostředí
11. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži
12. Veřejnoprávní prostředky ochrany
Smyslem práva proti nekalé soutěži je ochrana soutěžních vztahů. Nekalou soutěží je jednání soutěžitele, které zneužívá účasti v hospodářské soutěži deformací soutěžních pravidel s cílem zjednat si konkurenční výhodu a poškodit ostatní soutěžitele. Právo proti nekalé soutěži prioritně sleduje ochranu zájmů soutěžitelů, ale přihlíží rovněž k ochraně zájmů spotřebitelů a dalších zákazníků.
Od 1. ledna 2014 je právní regulace nekalé soutěže obsažena v občanském zákoníku (zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Občanský zákoník obsahuje právní úpravu nekalé soutěže v části čtvrté označené „Relativní majetková práva“, hlavě III. označené „Závazky z deliktů“, díle 2 označeném „Zneužití a omezení soutěže“. Vnitřně je právní úprava rozdělena do 2 oddílů. Oddíl první se zabývá obecnými ustanoveními a oddíl druhý je označen názvem nekalá soutěž. Právní úprava nekalé soutěže je podrobně obsažena v ust. § 2972 až § 2990 občanského zákoníku. Právní úprava nekalé soutěže je převážně přejata z původní úpravy obsažené do 31. 12. 2013 v obchodním zákoníku, avšak s určitými odchylkami a upřesněními. Vzhledem k tomu, že se právní úprava v občanském zákoníku příliš neliší od té dřívější obsažené v obchodním zákoníku, lze spoléhat na to, že je možné využít i judikaturu, která se vztahovala k dřívější úpravě nekalé soutěže obsažené v obchodním zákoníku.
Obecná ustanovení
Obecná ustanovení obsažená v ust. § 2972 až § 2975 občanského zákoníku se vztahující obecně k hospodářské soutěži. Úvodní ust. § 2972 občanského zákoníku stanoví, že kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat. Zmiňované ustanovení tedy definuje osobu soutěžitele jako osobu, která se účastní hospodářské soutěže, tj. osobu fyzickou nebo právnickou, přičemž nemusí být kvalifikovaným podnikatelem. Soutěžitelem může být kdokoliv, nejen osoba v postavení podnikatele. Uvedené ustanovení zakazuje zneužití účasti soutěžitelů v hospodářské soutěži a rovněž tak zakazuje účast jiných v hospodářské soutěži omezovat. Ustanovení § 2972 občanského zákoníku uvádí dvě skupiny právem zakázaných soutěžních činností:
– nekalou soutěž jako formu zneužití účasti v hospodářské soutěži,
– omezování účasti jiných v soutěži.
Právní úprava účinků nekalosoutěžního jednání v zahraničí a postavení zahraničních osob v nekalé soutěži je obsažena v ust. § 2973 a § 2974 občanského zákoníku. Dle ust. § 2973 občanského zákoníku ustanovení této hlavy se nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém má účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného. Z ustanovení § 2973 občanského zákoníku vyplývá, že přípustnost určitého soutěžního opatření se zásadně neposuzuje podle práva té země, kde toto soutěžní opatření vzniklo (např. kde byla koncipována reklama). Rozhodné je právo té země, v níž daný nástroj soutěže působí a kde má ovlivnit tržní chování; jde o právo země, kde se projevují (mohou projevit) účinky soutěžního opatření. Dovodit lze, že podle českého práva proti nekalé soutěži budou posuzovány reklamy a jiná soutěžní opatření (např. označení zboží), která byla koncipována v zahraničí, jejich účinky se však projevují v České republice.
Dle ust. § 2974 občanského zákoník českým osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé soutěži, postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich, na základě vzájemnosti. Z ustanovení § 2974 občanského zákoníku vyplývá, že zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské soutěže, jsou z hlediska ochrany proti nekalé soutěži chráněny stejně jako osoby české.
1. Zakázaná konkurenční doložka
Obecná ustanovení týkající se hospodářské soutěže jsou v občanském zákoníku doplněna o ust. § 2975 občanského zákoníku obsahující obecnou právní úpravu konkurenčních doložek, která se uplatní u všech závazkových vztahů. Občanský zákoník tak výslovně dává najevo vazbu konkurenčních doložek na soutěžní právo a na jednom místě stanoví ujednání o zakázané konkurenční doložce vztahující se na všechny závazky. Konkurenční doložkou se obecně rozumí zákaz konkurenční činnosti ve vztahu k tomu, s nímž byla konkurenční doložka sjednána. Užití slova „doložka“ naznačuje, že by mělo jít o součást jiné smlouvy, nemusí však tomu tak být vždy a může jít i samostatnou smlouvu.
Dle ust. § 2975 odst. 1 občanského zákoníku platí, že není-li v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost vymezeno území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží, tj. v takovém případě se bude mít za to, že konkurenční doložka nebyla sjednána a osoba, které by měla zakazovat určité jednání, se takovou konkurenční doložkou, nemusí řídit.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že konkurenční doložka musí vždy obsahovat toto vymezení:
– území,
– okruh činnosti a
– okruh osob, jichž se konkurenční doložka týká.
Pokud konkurenční doložka nebude mít (bude postrádat) kteroukoliv (tj. byť jen jedinou) z uvedených náležitostí, nebude se k takové konkurenční doložce nepřihlížet.
Dále je výslovně v ust. § 2975 odst. 2 občanského zákoníku zakázána konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let a je-li tento zákaz porušen, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let. Tímto je zamezeno sjednávání konkurenčních doložek omezujících subjekt na nepřiměřeně dlouhou dobu zákazem konkurenční činnosti. Nelze tedy konkurenční doložku sjednat na neurčitou dobu, a pokud by k tomu došlo, uplatní se právní fikce, že konkurenční doložka byla sjednána na dobu 5 let.
Ustanovení § 2975 odst. 3 občanského zákoníku dále zakazuje konkurenční doložku omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany a v případě, že je porušen tento zákaz, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou. Uvedené ustanovení subjektu, který je omezen ve výkonu konkurenční činnosti, dává možnost aktivně se bránit u soudu a žádat soudní cestou omezení, zrušení nebo prohlášení neplatnosti konkurenční doložky.
2. Nekalá soutěž
Právní úprava nekalé soutěže v rámci občanského zákoníku je systematicky členěna na generální klauzuli, dále jednotlivé skutkové podstaty a dále prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Občanský zákoník tak zachovává koncepci kombinace tzv. generální klauzule nekalé soutěže a tzv. zvláštních (zákonných) skutkových podstat nekalé soutěže, přičemž pro kvalifikaci určitého jednání jako nekalosoutěžního je nejprve potřeba kumulativně naplnit všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže.
2.1 Generální klauzule nekalé soutěže
Generální klauzule umožňuje podřídit určitý druh právních vztahů zvláštní právní úpravě zcela všeobecně (generelně) a nikoli jejich výslovným taxativním výčtem. Generální klauzule je v právu proti nekalé soutěži užívána tradičně proto, že není možné pojmenovat a upravit všechny druhy nekalosoutěžního jednání, které se objevuje ve stále nových formách. Generální klauzuli nekalé soutěže lze nazvat také obecnou skutkovou podstatou nekalé soutěže, v níž jde o obecné vymezení znaků nekalé soutěže, podle nichž lze posoudit, zda určité jednání, je či není nekalou soutěží. Generální klauzule obsahuje podmínky, které je nutné splnit, abychom mohli o daném jednání hovořit jako o nekalosoutěžním. S použitím generální klauzule lze za nekalou soutěž označit jakékoliv jednání, které naplní veškeré znaky generální klauzule nekalé soutěže, bez nutnosti naplnění i znaků některé ze speciálních skutkových podstat. Zároveň ale naplnění všech znaků určité zvláštní (speciální) skutkové podstaty, jak jsou vymezeny v ust. § 2977–2987 občanského zákoníku pro závěr o zakázanosti určitého jednání jakožto nekalé soutěže není dostačující, ale musí k tomu přistoupit i současné naplnění všech znaků generální klauzule.
Generální klauzule nekalé soutěže je obsažená v ust. § 2976 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže, přičemž nekalá soutěž se zakazuje. Občanský zákoník takto vymezuje tři obecné základní podmínky, které musejí být splněny kumulativně, aby určité protiprávní jednání mohlo být kvalifikováno jako jednání v nekalé soutěži, a to:
– jednání v hospodářském styku,
– rozpor s dobrými mravy soutěže,
– způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.
Pojem hospodářský styk lze považovat za obecný, zahrnující i hospodářskou soutěž. Pojem „hospodářský styk“ lze chápat jako obsahově a významově širší než pojem „hospodářská soutěž“, když hospodářský styk není na rozdíl od hospodářské soutěže charakterizován existencí soutěžního vztahu, ale zahrnuje v sobě i některé další vztahy či situace, jejichž účastníci nejsou v postavení přímých či nepřímých soutěžitelů.
Další podmínkou je rozpor s dobrými mravy soutěže. Dobré mravy soutěže je důležité významově nezaměňovat s dobrými mravy obecnými. Dobré mravy soutěže nejsou v občanském zákoníku nijak definovány a posuzují se vždy konkrétně při řešení jednotlivých jednání, ke kterým došlo v hospodářském styku a která jsou způsobilá přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Pod dobré mravy soutěže se zahrnuje jednání, které je sice podle zásad všeobecné morálky nezávadné, může však být závadné z přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže. Měřítkem jsou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního boje.
Rozpor s dobrými mravy soutěže je potřeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení, a to i co do podmínky časového vymezení trvání takového jednání. Dobré mravy soutěže jsou svou povahou objektivní, tj. není rozhodné, zda osoba, která v rozporu s dobrými mravy jedná, takové jednání zamýšlela či nikoli. Není podstatné, zda bylo záměrem, cílem či úmyslem v rozporu s dobrými mravy soutěže jednat. Nerozhodný je také motiv tohoto jednání, rozhodný je projevený výsledek jednání. Zákon nevyžaduje, aby jednání bylo zaviněné, ale dostačuje skutečnost, že se soutěžitel dostal do situace, která není v souladu s dobrými mravy soutěže. Objektivní vnímání dobrých mravů soutěže vždy souvisí se společenskou situací a zvyklostmi. Důležité je proto každý případ posuzovat individuálně a zohledňovat zvyklosti a další faktory specifické pro dané odvětví. Dobré mravy soutěže jsou etickým hodnocením jednotlivých situací a souladu s poctivým jednáním. Při interpretaci dobrých mravů soutěže pomáhají speciální skutkové podstaty nekalé soutěže vyjmenované v ust. § 2976 odst. 2 občanského zákoníku a v dalších ustanoveních podrobněji upravené. V rozporu s dobrými mravy soutěže budou postupy, které se podobají jednáním upraveným v dílčích skutkových podstatách nekalé soutěže, postrádají však některý z jejich podružnějších znaků.
Třetí podmínkou generální klauzule je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Občanský zákoník používá pojem „zákazník“, který je obecně chápán jako širší pojem než pojem „spotřebitel“, jelikož označuje osoby, které se v konkrétním vztahu nacházejí na straně kupujícího, tedy jak osoby v pozici spotřebitele při uzavírání tzv. spotřebitelských smluv, tak osoby v postavení podnikatele. V případě nekalé soutěže postačuje, když újma soutěžiteli pouze hrozí. Není nezbytně nutné, aby již existovala, ale postačuje pouze ohrožení takovou újmou. Touto podmínkou se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval Nejvyšší soud ČR (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008) a dospěl k následujícímu závěru:
a) Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání. Jestliže je druhým působena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání.
b) Pro kvalifikaci „nekalá soutěž“ se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody.
c) Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní. Nemusí se jednat o újmu značného rozsahu nebo újmu podstatnou, ale i tak z rozhodovací praxe vyplývá, že újma (ať již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.
2.2 Skutkové podstaty nekalé soutěže
Ustanovení § 2976 odst. 2 občanského zákoníku obsahuje demonstrativní výčet nekalosoutěžních jednání, která jsou v praxi postihována nejčastěji. Dle ust. § 2976 odst. 2 občanského zákoníku nekalou soutěží je zejména
a) klamavá reklama,
b) klamavé označování zboží a služeb,
c) vyvolání nebezpečí záměny,
d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,
e) podplácení,
f) zlehčování,
g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
h) porušení obchodního tajemství,
i) dotěrné obtěžování a
j) ohrožení zdraví a životního prostředí.
V ust. § 2976 odst. 2 občanského zákoníku je podstatné, že se jedná o výčet demonstrativní povahy. Ustanovení uvádí, že nekalou soutěží jsou „zejména“ dále uvedená jednání. Tímto je založeno možnost jako nekalou soutěž posuzovat i jiná jednání, než jsou uvedena v tomto ustanovení. Jednání uvedená v ust. § 2976 odst. 2 občanského zákoníku a podrobněji upravená v následujících ustanoveních musí odpovídat i podmínkám ust. § 2976 odst. 1 občanského zákoníku (generální klauzule), aby mohla být kvalifikována jako nekalá soutěž.
3. Klamavá reklama
Dle ust. § 2977 odst. 1 občanského zákoníku klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že směřuje ke klamavé reklamě, která sleduje komerční cíle. Uvedená právní úprava reklamy v rámci nekalé soutěže se proto netýká reklamy politické, ani reklamy označované jako social advertising, jež propaguje určité životní hodnoty či způsoby lidského chování (reklama sloužící ochraně životního prostředí, prevenci domácího násilí apod.). Hranice mezi různými druhy reklamy nemusí být vždy ale zcela jasná. Z definice klamavé reklamy vyplývá, že klamavá reklama je taková reklama, která klame nebo je způsobilá klamat. Klamavost reklamy se hodnotí s ohledem na osoby, kterým je určena nebo k nimž dospěje a jejichž chování je způsobilá zřejmě ovlivnit. Míra možné klamavosti bude proto různá u reklamy určené jednak profesionálům, jednak široké spotřebitelské veřejnosti, kde se uplatní koncepce průměrného, resp. běžného spotřebitele.
Jednou z podmínek klamavosti reklamy je vyžadováno, aby byla zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování osob, jimž je určena nebo k nimž dospěje. Zároveň je třeba brát v úvahu, že reklama jako taková je stručné upoutávající sdělení, které se může vyznačovat i určitou mírou nadsázky či přehánění. Lze tedy využívat v reklamě běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.
Dle ust. § 2977 odst. 2 občanského zákoníku při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně:
a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,
b) ceny nebo způsobu jejího určení,
c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.
Jedná se o určitý návod, co všechno je nutné brát v úvahu při posuzování skutečnosti, zda reklama je klamavá. Soud je povinen přihlédnout ke všem výrazným znakům reklamy, zvláště k údajům, které reklama obsahuje ohledně výše uvedených oblastí.
Klamavé označení zboží nebo služby
Dle ust. § 2978 odst. 1 občanského zákoníku klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Klamavost je způsobilost vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku ohledně některých vlastností zboží a služeb. Klamavé označení bude takové, když použité označení a jím vyvolaná mylná domněnka podstatně naruší ekonomické chování spotřebitele, který učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Nepodstatné při posuzování klamavého označení je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.
Dle ust. § 2978 odst. 1 občanského zákoníku klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“. I údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti může působit klamavě, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat zejména pomocí slov „pravý“ (např. pravý eidamský sýr), „skutečný“ nebo „původní“. Uvedené ustanovení uvádí klamavé dodatky formou demonstrativního výčtu, tedy i jiná obdobná slova mohou vyvolávat klamavý efekt.
Klamavé označení zboží nebo služby má v praxi velmi blízko ke klamavé reklamě. Občanský zákoník také sbližuje právní úpravu skutkové podstaty klamavé reklamy a klamavého označení zboží nebo služby, když v ust. § 2979 občanského zákoníku zavádí pro tyto dvě skutkové podstaty společné ustanovení. Dle ust. § 2979 odst. 1 občanského zákoníku způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn. Dle ust. § 2979 odst. 2 občanského zákoníku při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.
Soudy se například zabývaly posuzováním klamavosti spojení „nejlepší na trhu“. Posouzení závadnosti či nezávadnosti určitého tvrzení, jež užívá spojení „nejlepší na trhu“, je zcela závislé na konkrétních okolnostech jeho použití. Obecně nelze nic vytknout superlativní reklamě, pokud adresáta nenechává na pochybách, že jde jen o nadsázku, přehánění a že nelze rozumně předpokládat, že reklamní tvrzení odpovídá skutečnosti.
3. Srovnávací reklama
Ustanovení § 2980 odst. 1 občanského zákoníku vymezuje obecně srovnávací reklamu tak, že srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu.
O přímé označení soutěžitele nebo jeho zboží či služby se jedná v případě, že v reklamě je zmíněna obchodní firma jiného soutěžitele, uvedena ochranná známka jeho výrobků či služeb, vyobrazení obalů apod. Za nepřímé označení v reklamě lze považovat případ, kdy ztotožnění se soutěžitelem nebo jeho zbožím nebo službami vyplývá z okolností (někdy může být dostačující údaj „náš konkurent“ nebo označení typickým symbolem, sloganem apod.).
Ustanovení § 2980 odst. 2 občanského zákoníku stanoví podmínky přípustnosti srovnávací reklamy. Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
a) není-li klamavá,
b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu,
c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,
e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud má být srovnávací reklama přípustná, nesmí být především klamavá. Dále srovnávat lze jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu. Ve srovnávací reklamě musí být postupováno objektivně. Komentované ustanovení vyžaduje, aby se srovnání týkalo podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží a služeb, včetně ceny. Musí jít o srovnání v takových vlastnostech, které jsou pro zákazníky důležité a mohou ovlivnit jejich nákupní rozhodnutí. Ustanovení zvlášť uvádí cenu jako jednu z vlastností způsobilých ke srovnávání. Formulace „včetně ceny“ není zcela jasná. Lze vykládat jako zdůraznění jedné z vlastností zboží a služeb způsobilé k samostatnému srovnávání nebo spíše tak, že cenu lze při reklamním srovnání srovnávat ve spojení s jinou vlastností. Z výše uvedeného ustanovení dále vyplývá, že zboží s označením původu může být srovnáváno pouze se zbožím stejného označení. Z písm. e) a f) ust. § 2980 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá zákaz užívání ve srovnávací reklamě metod, které by mohly být postihovány samostatně i jako parazitování na pověsti.
4. Vyvolání nebezpečí záměny
Vyvolání nebezpečí záměny v sobě obsahuje parazitismus i klamavost. Vyvolání nebezpečí záměny zahrnuje prvky klamání, kdy klame zejména ohledně původu určitého zboží či služby, i parazitování – těžení z pověsti určitého soutěžitele, jeho zboží či služeb napodobováním jeho výkonů. Ustanovení § 2981 občanského zákoníku obsahuje tři skupiny jednání společně označených jako vyvolání nebezpečí záměny, které jsou jednotlivě uvedeny ve 3 odstavcích ustanovení § 2981 občanského zákoníku.
Dle ust. § 2981 odst. 1 občanského zákoníku kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny. Tímto jsou chráněna především jména osob (fyzických i právnických). V případě fyzické osoby je nutné vykládat tak, že se může jednat i o různé pseudonymy, křestní jména i přezdívky.
Dle ust. § 2981 odst. 2 občanského zákoníku nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné. Chráněné tímto může být registrované označení, ale i neregistrované. Zvláštním označením či úpravou výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu se rozumí ochranné známky, značky, tzv. image výrobku, znělky, reklamní slogany, různé aspekty know-how (např. uspořádání zboží v prodejně, barevné provedení prodejny, uniformy zaměstnanců apod.). Dále sem patří označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků, provedení „hlaviček“ obchodních a jiných listin či webových stránek. Podstatná je příznačnost označení v zákaznických kruzích, tj. skutečnost, že si významná část veřejnosti bude toto označení spojovat právě jen s určitým subjektem. Nepříznačné (nerozšířené) označení nemůže být chráněno podle ust. § 2981 občanského zákoníku, ale jeho zneužití jiným subjektem může být kvalifikováno jako parazitní jednání.
Dle ust. § 2981 odst. 3 občanského zákoníku stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele. V tomto ustanovení na rozdíl od předchozího se nejedná o vyvolání nebezpečí záměny v subjektu, ale o vyvolání nebezpečí záměny v objektu, o napodobení cizího výrobku, jeho obalu nebo výkonu. Povolené je napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil.
5. Parazitování na pověsti
Dle ust. § 2982 občanského zákoníku parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. Zásadní je, že musí existovat určitá pověst, aby na ní vůbec mohlo být parazitováno. Nemusí se jednat o všeobecnou známost, postačí i pověst na určitém malém území, pokud by se jednalo o soutěžitele ve stejném území. Obvykle se bude jednat o úmyslné jednání, ale odpovědnost za parazitování na pověsti dle ust. § 2982 občanského zákoníku má charakter odpovědnosti objektivní, pokud jde o nároky na zdržení se jednání, odstranění závadného stavu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tj. parazitování na pověsti nemusí být záměrem soutěžitele.
Mezi předpoklady aplikace této skutkové podstaty patří:
– existence pověsti závodu, výrobku nebo služby soutěžitele, přičemž zákon neuvádí, že se musí jednat o pověst dobrou, neboť i přiživením se na cizí nedobré pověsti lze získat pozornost a tuto následně využít ve svůj prospěch
– zneužití pověsti jiným soutěžitelem
– umožnění získání pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel nedosáhl. K aplikaci skutkové podstaty se tedy nevyžaduje úmysl ani záměr získat určitý prospěch. Může se jednat jak o skutečné získání prospěchu, tak o pouhou potencialitu prospěch získat.
Velmi častým případem je parazitování na uměleckých dílech, které jsou chráněny autorským právem. Například reklamní kampaň společnosti Bauhaus „upeč třeba…, postav třeba zeď“ parazitující na textu písně J. Uhlíře a Z. Svěráka „Dělání“. Tímto případem se zabýval Nejvyšší soud ČR a po několikaletém sporu uložil společnosti Bauhaus zaplatit žalobci částku 200 000 Kč a současně uveřejnit omluvu. Soudy řešily případ z hlediska autorskoprávní ochrana a došly k závěru, že ochrana je poskytována i pouhým šesti slovům, která se ve vlastní struktuře vyznačují dostatečnou mírou jedinečnosti, a jejich užití v podobě pouhé poloviny s interpunkcí navíc bez souhlasu autora lze považovat za neoprávněné užití díla.
6. Podplácení
Dle ust. § 2983 občanského zákoníku podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo
b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.
Podplácení je neoprávněné získání určité výhody či přednosti v hospodářské soutěži poskytnutím prospěchu různorodého charakteru. Soutěžitel se snaží získat výhodu nedovoleným způsobem, aby nemusel vynaložit vlastní úsilí. Skutková podstata podplácení však dopadá i na případy, kdy je o tento prospěch požádáno s příslibem zlepšení postavení soutěžitele (např. zvýhodnění ve výběrovém řízení).
