Nekolidující zaměstnání a problémová situace ve zdravotním pojištění

Legislativa platná ve zdravotním pojištění

neumožňovala od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění zaměstnávat uchazeče o zaměstnání, tedy tyto osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. S účinností od 1. 10. 2004 je však u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Podmínkou pro faktické naplnění tohoto ustanovení je skutečnost, že zúčtovaný příjem zaměstnané osoby (za podmínek uvedených v § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů – tzv. nekolidující zaměstnání) není vyšší než polovina aktuální hodnoty minimální mzdy. Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima.

OBECNĚ POJEM TZV. NEKOLIDUJÍCÍHO ZAMĚSTNÁNÍ znamená, že není ve střetu neboli není „v kolizi“ evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce s výkonem zaměstnání, ve kterém příjem za stanovených podmínek nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a) výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b) výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají. Podotýkáme, že nabytím účinnosti novely zákona o zaměstnanosti č. 206/2017 Sb. již nelze v rámci nekolidujícího zaměstnání zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce.

Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti Úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.

UCHAZEČ O ZAMĚSTNÁNÍ má v souvislosti s nekolidujícím zaměstnáním oznamovací povinnost vůči Úřadu práce. Bez ohledu na výši měsíčního výdělku je povinen oznámit tomuto úřadu výkon nekolidující činnosti při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k ní. Ve lhůtě stanovené Úřadem práce musí dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Pokud bez vážných důvodů tuto povinnost nesplní, bude z evidence vyřazen.

Podpora v nezaměstnanosti

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) z. č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, je v právním vztahu vzniklém k výkonu některé z činností podle § 25 odst. 3.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.

VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD VE ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ - Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy částka nepřesahující polovinu minimální mzdy.

Oznamovací povinnost

V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

Nekorektní jednání zaměstnance

Příklad

Došlo k situaci, kdy zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na Úřadě práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel zaměstnance řádně přihlásil u zdravotní pojišťovny a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na Úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu.

Protože se jednalo o jediné zaměstnání a zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.

Pokud zaměstnavatel zjistí takovou skutečnost až s časovým odstupem, musí za příslušné kalendářní měsíce, ve kterých nebyl dodržen minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, dodatečně propočítat a odvést zdravotní pojišťovně příslušné pojistné. Za takové měsíce podává i opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele. Tento postup by nepoužil, kdyby zaměstnanec po celé období spadal do některé ze skupin osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

Ukončení evidence na Úřadě práce

Ještě v kalendářním měsíci, ve kterém byl pojištěnec registrován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání (třeba i po část tohoto měsíce), se nemusí o řešení svého pojistného vztahu starat. Ovšem v následujícím kalendářním měsíci (a v dalších měsících) již musí svoji situaci řešit, což znamená, že:

1)  nastoupí do zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění nebo

2)  začne podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh anebo

3)  může svoji situaci vyřešit registrací v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát. Tyto osoby jsou taxativně vyjmenovány v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kdy mezi takové osoby řadíme například poživatele některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku a další.

Jestliže pojištěnec není alespoň po část kalendářního měsíce registrován u zdravotní pojišťovny pod některým z výše uvedených bodů 1) – 3) a ani není ze systému veřejného zdravotního pojištění vyňat (viz dále), stává se na daný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

Doplňujeme, že pojistný vztah má občan vyřešen i tehdy, je-li jako podnikatel činný v režimu paušální daně.

Kromě těchto možností může ještě dojít k vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to nejčastěji z těchto dvou důvodů:

a)  na základě výkonu výdělečné činnosti (zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti) ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo také ve Spojeném království podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Jedním ze základních principů těchto nařízení je pojištění (neboli účast ve všech systémech sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Toto vynětí může trvat i kratší dobu než šest měsíců.

b)  z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí.

ZÁVĚR!

Osoba splňující podmínky uvedené v bodech a) nebo b) je tímto dočasně vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat „své“ české zdravotní pojišťovně český Evropský průkaz zdravotního pojištění. Po návratu však musí dokladovat dobu pojištění v cizině, aby jí u zdravotní pojišťovny nevznikl problém.

Ing. Antonín Daněk