Některá zahraniční plnění a DPH

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) definuje „zdanitelné plnění“ jako plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně z přidané hodnoty.

Zahraniční plnění

Plnění osvobozená od daně z přidané hodnoty jsou pak rozděleny na plnění bez nároku na odpočet daně (§ 51) a plnění s nárokem na odpočet daně (§ 63). Z pohledu fyzické nebo právnické osoby (firmy), která je plátcem daně, je pohled na taková plnění po účetní stránce spíše rozdělen na plnění přijatá a plnění poskytnutá. V tomto příspěvku bude navíc přidáno hledisko, zda se jedná o plnění tuzemské nebo plnění zahraniční.

ZDPH nepoužívá pojmy zahraniční a tuzemská plnění, neboť neřeší účetní záležitosti, ale pouze záležitosti týkající se DPH. V praxi však bývá v účetnictví používáno analytické rozdělení na účtu 321 – Dodavatelé na faktury přijaté od tuzemských dodavatelů a faktury přijaté od zahraničních dodavatelů. Obdobně to platí pro vydané faktury zachycené na účtu 311 – Odběratelé.

Pod pojmem „zahraniční plnění“ lze pro účely tohoto příspěvku poněkud zjednodušeně rozumět plnění, která jsou přijatá ze zahraničí, anebo se jedná o plnění poskytnutá do zahraničí. Rozhoduje tedy, od koho jsou tato plnění přijata, případně komu jsou poskytnuty, to zn. účetní hledisko.

ZDPH pod pojmem „zahraniční osoba“ rozumí pouze „osobu, která nemá na území EU sídlo ani místo pobytu“. Jedná se tedy jen o vybraný okruh osob (fyzických nebo právnických). Pokud jde o osoby z jiných členských států EU, lze je rozlišit na „osoby registrované k dani“ a „osoby neusazené v tuzemsku“. V některých případech se však mohou jednotlivé kategorie těchto osob vzájemně překrývat.

Příklad 1

Firma má sídlo v Anglii, kde je registrována k DPH.

V období, kdy byla Anglie součástí EU, se jednalo o osobu registrovanou k dani. V současnosti, kdy Anglie již není součástí EU, je taková firma zahraniční osobou, anebo se může jednat při splnění podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. l) ZDPH o osobu neusazenou v tuzemsku.

Příklad 2

Firma má sídlo v Austrálii.

Jedná se tedy o zahraniční osobu. Za podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. l) ZDPH je též osobou neusazenou v tuzemsku.

Samozřejmě nelze postihnout v rámci tohoto poměrně krátkého příspěvku všechny možné situace a popsat veškeré souvislosti spojené se zahraničními plněními. Pozornost bude tedy věnována jen některým situacím a souvislostem. Konkrétně bude pozornost věnována zahraničním plněním, která jsou předmětem daně podle ZDPH, protože jejich místo plnění je v ČR.

Samozřejmě mohou nastat i situace, kdy zahraniční plnění (zboží, služby) bude mít místo plnění mimo ČR. Taková plnění řeší například § 24a ZDPH (i když ve své podstatě plnění s místem plnění mimo ČR nejsou předmětem daně v ČR ve smyslu příslušné definice uvedené v § 2 ZDPH). Zahraniční plnění s místem plnění mimo ČR je tedy nutné řešit též podle příslušných pravidel platných v dané zemi.

Zahraniční plnění, plátce a osoba povinná k dani

Pro úplnost je vhodné uvést, že tento příspěvek je zaměřen pouze na osoby, které jsou příjemcem zahraničního plnění nebo poskytovatelem zahraničního plnění a jsou současně plátci DPH. Jedná se tedy o osoby povinné k dani, uvedené v § 6 (tj. mají sídlo v tuzemsku), popřípadě uvedené v § 6b až § 6f ZDPH, anebo se jako plátce dobrovolně registrovaly dle § 94 ZDPH. Samo o sobě to nevylučuje i možnost, že takovým plátcem DPH může být i firma, která má sídlo nebo místo podnikání mimo tuzemsko (viz například plátce DPH dle § 6c ZDPH).

Dále je předpokládáno, že plátce přijímá zahraniční plnění od osoby povinné k dani, případně poskytuje zahraniční plnění osobě povinné k dani. Z příslušných definic vyplývá, že osoba neusazená v tuzemsku je vždy osobou povinnou k dani. V případě zahraniční osoby tato podmínka uvedena přímo není. U osoby registrované k dani lze předpokládat, že se jedná rovněž o osobu povinné k dani. Osobou povinnou k dani je osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti (§ 5).

Přijatá plnění a poskytnuté zálohy na přijatá plnění

Pokud jde o přijatá plnění plátcem (účetně řečeno, plnění uvedená na příslušných dokladech od dodavatelů), lze je ve zkratce velmi stručně popsat a rozdělit z pohledu DPH například takto:

•    pořízení zboží z jiného členského státu,

•    dovoz zboží,

•    poskytnutí služby (z pohledu odběratele, tedy obráceně řečeno, přijetí služby).

K tomu, aby tato přijatá plnění byla předmětem daně (tj. předmětem DPH), musí splňovat příslušné podmínky uvedené v § 2 ZDPH. Pro všechny 3 výše zmíněná přijatá plnění přitom platí shoda v tom, že místo plnění musí být v tuzemsku, pokud mají být předmětem daně. Tedy pokud plátce pořizuje například zboží z jiného členského státu, musí být splněno, že místo plnění je v tuzemsku. Shodné pravidlo, pokud jde o místo plnění, platí i v případě poskytnutí služby, pokud je plátci poskytnuta ze zahraničí nebo při dodání zboží včetně instalace nebo montáže.

Tuzemskem se rozumí území ČR, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. a) ZDPH. Pokud jde o zahraničí, lze si tento pojem vyložit tak, že jde o opak tuzemska.

Zahraničím je tedy území mimo území ČR. Z pohledu DPH se jedná buď o „třetí země“, anebo o „území EU“, a to v rámci definicí uvedených v § 3 ZDPH. Jiným členským státem se rozumí členský stát EU, s výjimkou tuzemska.

Vice versa to znamená, že v případě, pokud u výše uvedených plnění není místo plnění v tuzemsku, nejsou předmětem DPH podle českého zákona o DPH. Ovšem tím daňový úkol pro plátce nekončí, neboť pak je nutné vzít v úvahu právní předpisy týkající se DPH nebo obdobné nepřímé daně v zemi, kde je určeno místo příslušného plnění.

K výše uvedeným 3 druhům přijatých plnění lze rovněž přiřadit i dodání zboží včetně montáže nebo instalace. Po praktické stránce se může jednat o situace, kdy plátce pořizuje prostřednictvím dodavatele nějaké zboží (například výrobní linku), avšak k tomuto plnění se váže též jeho instalace nebo montáž v místě, kterou zajišťuje dodavatel buď sám, anebo prostřednictvím svého subdodavatele. Vzhledem k pravidlům při určování místa plnění (viz dále, případně § 7 odst. 5 ZDPH), může dojít i k situaci, kdy plátce s českým DIČ dodává zboží včetně montáže nebo instalace jinému plátci (rovněž s českým DIČ), avšak místo plnění není v tuzemsku.

Dalším případem může být pořízení zboží od osoby neusazené v tuzemsku, které však nespadá ani pod dovoz zboží, ani pod pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě. Je však splněna podmínka, že místo plnění je v tuzemsku.

Lze též zmínit například pravidlo uvedené v § 16 odst. 4, které stanoví, že za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím, které se dodává s instalací nebo montáží. Důsledky pak spočívají například v tom, jak správně odlišit tato přijatá zahraniční plnění v přiznání k DPH, případně jak vypořádat poskytnuté úplaty před uskutečněním příslušného plnění z pohledu DPH (viz dále).

Příklad 3

Osoba neusazená v tuzemsku prodává plátci DPH nemovitost, která je umístěna na území ČR.

Z pohledu DPH se jedná o pořízení zboží od osoby neusazené v tuzemsku, s místem plnění v tuzemsku. Pojem „zboží“ je definován v ustanovení § 4 odst. 2 a zahrnuje mimo jiné i nemovité věci.

Příklad 4

Plátce pořídí zboží od dodavatele A (osoby registrované k dani), zboží je přepraveno do tuzemska. Dále pořídí zboží včetně instalace a montáže od dodavatele B. Zboží je dodáno do ČR, kde je i smontováno.

V prvním případě se bude jednat o pořízení zboží z jiného členského státu (§ 16). Ve druhém případě se bude jednat o pořízení zboží od osoby neusazené v tuzemsku (§ 24).

Příklad 5

Zajímavou situaci přináší pořízení zboží od osoby se sídlem v jiném členském státě, která však není osobou registrovanou k dani.

Pak ovšem nejsou splněny podmínky, aby se jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu, uvedené v § 16. Jak tuto situaci řešit spočívá v tom, určit správně místo plnění. Je nutné znát příslušná pravidla. Viz dále. Jako obvykle však existují výjimky. Například pořízení nového dopravního prostředku od osoby, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, je považováno za pořízení zboží z jiného členského státu (§ 19 odst. 4).

Základní pravidla pro určení
místa plnění

Při zjišťování podmínky, zda je místo plnění v tuzemsku, je nutné se řídit příslušnými pravidly, uvedenými v ZDPH. Nelze se řídit pouhou intuicí, ani selským rozumem.

Místo plnění se určí následovně:

•    v případě pořízení zboží z jiného členského státu dle § 11 ZDPH,

•    v případě dovozu zboží dle § 12 ZDPH,

•    v případě služby dle příslušného ustanovení § 9 až § 10i ZDPH,

•    v případě pořízení zboží včetně instalace nebo montáže dle § 7 odst. 5 ZDPH,

•    v případě pořízení zboží, které nespadá pod pořízení zboží z jiného členského státu ani pod dovoz zboží, dle § 7 ZDPH,

•    v případě dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu dle § 7a ZDPH,

•    v případě zasílání zboží dle § 8 ZDPH.

Bohužel, pravidla pro zjišťování místa plnění nejsou nijak jednoduchá a lze se v nich velmi snadno ztratit, neboť obsahují kromě určitého základního pravidla též řadu výjimek. Není cílem tohoto příspěvku do podrobností vypsat a popsat všechny možná pravidla a současně i výjimky z těchto pravidel. V zásadě je pro praktické použití vhodné si zapamatovat alespoň některá z těch zcela nejzákladnějších pravidel pro určení místa plnění.

Jedná se o následující základní pravidla pro určení místa plnění v případě:

-   pořízení zboží z jiného členského státu se za místo plnění považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy odesílateli,

-   dovozu zboží je místem plnění členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropské unie,

-   služby se místem plnění rozumí místo, kde má příjemce služby svoje sídlo (samozřejmě toto neplatí v případě výjimek, např. v případě poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci), dále je nutné přihlédnout též k definici pojmu „sídlo“, uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) ZDPH,

-   dodání zboží včetně instalace nebo montáže se místem plnění rozumí místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno (sídlo odběratele nemá vliv),

-   pořízení zboží, aniž by se jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu nebo o dovoz zboží, se místem plnění rozumí místo, kde se zboží nachází, popřípadě, pokud je dodání spojeno s přepravou nebo odesláním, se místem plnění rozumí místo, kde se zboží nachází v době, kdy přeprava nebo odeslání začíná,

-   pořízení nemovitosti je logicky místem plnění místo, kde se nemovitost nachází, a vzhledem k tomu, že nemovitostí je též právo stavby, tak místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

V praxi se na tato základní pravidla někdy poněkud pozapomíná, což pak vede k chybám, pokud jde o stanovení správného postupu z pohledu DPH. Nelze totiž spoléhat na to, že neznalost zákona o DPH nějak omlouvá nesprávný postup plátce daně. Spíše přinese nepříjemná zjištění při následné kontrole ze strany správce daně.

Příklad 6

Plátce pořizuje zboží z jiného členského státu EU od osoby registrované k dani v Německu. Zboží je přepraveno z Německa přímo na Slovensko.

Základní pravidlo uvedené v § 11 odst. 1 nám však říká, že místo plnění je na Slovensku, neboť v tomto státě je ukončena přeprava. Tuto skutečnost nelze jednoduše opominout a vyřešit tak, že plátce bude postupovat stejně, jako by se jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku. Velmi nepříjemným překvapením totiž je, že z ustanovení § 11 odst. 2 přímo vyplývá, že v tomto případě plátce nemá nárok na odpočet českého DPH. Současně tím není dotčena jeho povinnost vyřešit DPH na Slovensku, dle § 11 odst. 1.

Příklad 7

Plátce pořizuje zboží z jiného členského státu, kde se zboží nachází před jeho přepravou do tuzemska. Jedná se však o pořízení zboží od dodavatele, která není registrován k DPH ani v jiném členském státě, ani v tuzemsku.

V takovém případě však není splněno, že se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu, neboť jednou z podmínek dle § 16 je, že dodavatelem je osoba registrovaná k dani v jiném členském státě (nebo které vznikla registrační povinnost nejpozději dnem dodání zboží). Po praktické stránce to znamená určit místo plnění dle § 7. Místo plnění je tam, kde začíná přeprava. Ovšem vzhledem k tomu, že se zboží nachází mimo tuzemsko, místo plnění je rovněž mimo tuzemsko. Nelze tedy tento případ řešit stejně, jako v případě pořízení zboží z jiného členského státu (přiznání DPH na výstupu a při splnění podmínek uplatnění odpočtu DPH na vstupu).

Příklad 8

V případě dovozu zboží ze třetí země může nastat situace, kdy je zboží propuštěno do volného oběhu v jiném členském státě než v ČR (například v Německu). Samozřejmě i v tomto případě se uplatní pravidlo, že místo plnění je v členském státě, ve kterém bylo zboží propuštěno do volného oběhu. To znamená, že je nutné řešit záležitosti týkající se DPH v tomto případě v Německu. Ovšem jak postupovat v případě, kdy je toto zboží přepraveno z Německa do ČR?

I na tento případ je v zákonu o DPH pamatováno. Dojde totiž k „proměně“ v tom smyslu, že toto přijaté plnění je považováno za pořízení zboží z jiného členského státu dle § 16 odst. 3 ZDPH. I když není splněno, že dodavatel je osobou registrovanou k dani. Dodavatel je v tomto případě zahraniční osobou (můžeme si jako příklad uvést například firmu z Jižní nebo Severní Ameriky). Ovšem za pořízení zboží z jiného členského státu se považuje rovněž přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem. Tato skutečnost poněkud pozmění „pravidla hry“. Vzhledem k tomu, že se již nejedná v ČR (kde je místo plnění) o dovoz, není daňovým dokladem rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu (§ 33). Poněkud se však komplikuje otázka, jaké náležitosti má mít daňový doklad, neboť § 28 obsahuje pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku, § 27 pak stanovuje jen obecně pravidla pro vystavování daňových dokladů v členských státech EU. Další skutečností je, že se nepoužije pro přepočet cizí měny pravidlo uvedené v § 38 (dovoz zboží), nýbrž pravidlo uvedené v § 40 v návaznosti na § 4 odst. 8 (to zn., že se nepoužije kurz pro přepočet cizí měny stanovený podle celních předpisů). Dále je nutné pamatovat na to, že přemístění zboží z jiného členského státu dle § 16 odst. 3 se rovněž uvádí do kontrolního hlášení v části A.2. Ovšem vzhledem k tomu, že dodavatelem je zahraniční osoba, nelze vyplnit VAT ID. Pole „identifikace dodavatele“ tak zůstává prázdné.

Příklad 9

Plátce s českým DIČ pořídil od jiného plátce (rovněž s českým DIČ) montážní práce. Tento dodavatel poskytuje pouze montážní práce, nikoliv však dodání zboží včetně montáže. Práce jsou provedeny pouze na Slovensku.

Za předpokladu, že se nejedná o služby vztahující se k nemovitosti, je místo plnění tam, kde má odběratel sídlo (§ 9 odst. 1). Pokud má odběratel sídlo v ČR, je místo plnění v ČR. Pokud má odběratel sídlo na Slovensku, je místo plnění na Slovensku (české DIČ na tom nic nemění). Situaci však může zamotat a ztížit výjimka, která se uplatní v případě, kdy má odběratel provozovnu v jiném místě, než je její sídlo (§ 9 odst. 1).

Platba poskytnuté zálohy před uskutečněním zdanitelného plnění:

Z účetního hlediska jde o zálohu poskytnutou, nikoliv o přijatou zálohu. Jedná se o situace popsané v § 24. Příjemcem zálohy (úplaty) je osoba neusazená v tuzemsku (dodavatel) a osobou povinnou přiznat DPH je plátce (odběratel).

Příklad 10

Plátce se sídlem v ČR si od firmy ze Švýcarska objednal servisní práce na stroji umístěném v ČR. Švýcarská firma však požaduje předem zaplacení zálohy ve výši 1 000 EUR.

Za předpokladu, že se nejedná o výjimky z pravidla, pak ze základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 vyplývá, že při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místem plnění místo kde má tato osoba sídlo. Místo plnění je tedy v tuzemsku a služba je poskytnuta zahraniční osobou, která je současně též osobou neusazenou v tuzemsku. Pokud plátce zaplatí švýcarské firmě zálohu, je povinen z této částky přiznat DPH, a to ke dni poskytnutí této úplaty (§ 24 odst. 3).

Lze si v této souvislosti povšimnout, že plátce nemá v tomto případě žádný daňový doklad, pouze zálohovou fakturu od švýcarské firmy, popřípadě smlouvu, ze které požadavek na zaplacení zálohy vyplývá. Povinnost přiznat DPH je v tomto případě ke dni poskytnutí úplaty dodavateli. Tedy v případě platby bankou ke dni, kdy platba odešla z účtu odběratele. Toto datum samozřejmě není uvedeno na zálohové faktuře (může se ale shodovat s datem splatnosti), může být sjednáno ve smlouvě (skutečný den poskytnutí úplaty se ale může lišit, například je sjednáno datum splatnosti 1. 2. 2022, odběratel dal pokyn k platbě však ke dni 30. 1. 2022).

Ovšem stále platí, že příslušný základ daně a DPH se musí uvést do kontrolního hlášení, opět jde o část A.2. Tentokrát je problém nejednom v tom, že nelze uvést VAT ID, ale také v tom, jaké uvést evidenční číslo daňového dokladu. Z Pokynů k vyplnění kontrolního hlášení vyplývá, že položka „Evidenční číslo daňového dokladu“ zůstane prázdná nebo lze uvést číslo z interní databáze plátce.

Vykazování přijatých plnění a pos­kytnutých záloh na tato plnění

Jak již bylo naznačeno v předchozích příkladech, v případě, kdy je správně stanoven postup z hlediska DPH, a současně je splněna podmínka, že místo plnění je v tuzemsku, pak ještě zbývá správně vykázat příslušné přijaté plnění v přiznání k DPH, a případně též v kontrolním hlášení nebo Intrastatu. Tento úkol opět není nijak jednoduchý. Jednotlivá plnění se vzájemně proplétají a vytváří tak složité klubko daňových problémů. Pro jejich rozpletení je opět nutné použít správně příslušná pravidla. Lze si tato pravidla pro přehlednost uspořádat například takto:

Přiznání k DPH:

Postup v přiznání k DPH je následující:

•    Pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku se vykazuje na řádcích 3 nebo 4, pokud jde o DPH na výstupu, dále na řádcích 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH, obdobně v případě přemístění zboží z jiného členského státu dle § 16 odst. 3. Ovšem pozor – za pořízení zboží z jiného členského státu nelze považovat dodání (z pohledu odběratele pořízení) zboží včetně instalace nebo montáže.

•    Dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku se vykazuje na řádcích 7 a 8, pokud jde o DPH na výstupu, dále na řádcích 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH. Ovšem pozor v případě, kdy je dovoz zboží spojen s jeho přemístěním z jiného členského státu do tuzemska.

•    V případě přijetí služby s místem plnění v tuzemsku je nutné rozlišit, zda se jedná o přijetí služby od osoby registrované k dani v jiném členském státě anebo od osoby neusazené v tuzemsku (která není registrovaná k dani v jiném členském státě).

-   Přijetí služby od osoby registrované v jiném členském státě se vykazuje na řádcích 5 nebo 6, pokud jde o DPH na výstupu, dále na řádcích 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH.

-   Ve druhém případě, kdy jde o přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku, je nutné použít řádky 12 a 13, pokud jde o DPH na výstupu, dále řádky 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH.

-   Pozor je nutné dávat i na situace, kdy je dodavateli poskytnuta záloha na tyto plnění – přijaté služby (účetně lze v této souvislosti zmínit účet 314 – Poskytnuté zálohy). I když se to může jevit jako poněkud podivné, tak v tomto případě je rovněž stanovena povinnost odvést DPH, a případně uplatnit nárok na odpočet daně, opět s použitím řádků 5,6, popřípadě 12 a 13. Tento postup vyplývá z ustanovení § 24 ZDPH.

•    V případě, pokud se jedná o přijaté plnění, které spočívá v pořízení zboží s montáží nebo instalací, je nutné použít řádky 12 a 13, pokud jde o DPH na výstupu, dále řádky 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH.

•    V případě, pokud se jedná o přijaté plnění, které spočívá v pořízení zboží od osoby neusazené v tuzemsku, je nutné použít řádky 12 a 13, pokud jde o DPH na výstupu, dále řádky 43 nebo 44, pokud jde o uplatnění nároku na odpočet DPH. Jedná se tedy o případ, který nespadá pod dovoz zboží, ani se nejedná o pořízení zboží z jiného členského státu, podmínkou nadále zůstává, že místo plnění je v tuzemsku. Pod tento případ spadá i dodání (z pohledu odběratele pořízení) zboží včetně montáže nebo instalace nebo pořízení nemovitosti v tuzemsku.

Kontrolní hlášení:

Pokud jde o kontrolní hlášení, a výše uvedená plnění mají místo plnění v tuzemsku, je postup následující:

•    pořízení zboží z jiného členského státu se vykazuje v části A.2. (navazuje na řádky 3, 4 přiznání k DPH), obdobně v případě přemístění zboží z jiného členského státu dle § 16 odst. 3,

•    dovoz zboží se v kontrolním hlášení nevykazuje (pozor však na případy, kdy se dovoz zboží „přemění“ na přemístění zboží z jiného členského státu, pak platí předchozí bod),

•    přijetí služby od osoby registrované v jiném členském státě se vykazuje v části A.2. (navazuje na řádky 5, 6 přiznání k DPH),

•    přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku se vykazuje v části A.2. (navazuje na řádky 12,13 přiznání k DPH), obdobně v případě zaplacení úplaty dodavateli,

•    pořízení zboží včetně montáže nebo instalace se vykazuje v části A.2. (navazuje na řádky 12,13 přiznání k DPH), obdobně v případě zaplacení úplaty dodavateli,

•    pořízení zboží od osoby neusazené v tuzemsku se vykazuje v části A.2. (navazuje na řádky 12,13 přiznání k DPH), obdobně v případě zaplacení úplaty dodavateli.

Vzhledem k tomu, že obvyklým postupem při vyplnění části A.2. je kromě jiných údajů též vyplnění VAT ID a evidenčního čísla daňového dokladu, již bylo zmíněno, že v Pokynech pro vyplnění kontrolního hlášení je uvedeno, že v určitých případech se tyto údaje neuvádějí. Například pokud dodavatel nemá VAT ID (není registrován k DPH v jiném členském státě), nebo plátce nemá daňový doklad (například v případě poskytnutí zálohy dle § 24 má plátce k dispozici jen zálohovou fakturu od dodavatele nebo jiný doklad). Po praktické stránce to znamená vyplnit v kontrolním hlášení jako neviditelný údaj znak „mezera“.

Intrastat:

Zbývá ještě pamatovat na povinnosti týkající se Intrastatu, pokud jde o plátce, který má povinnost Intrastat podávat (to znamená, pokud je zpravodajskou jednotkou). Bližší informace a aktuální přehled změn od 1. 1. 2022 lze nalézt na webové stránce Českého statistického úřadu: https://www.czso.cz/csu/czso/intrastat_new.

Stručný přehled:

Pro účetní může být užitečné pro tyto účely provést si následující stručné shrnutí (v tomto případě jde jen o snahu o určitou pomůcku, záleží samozřejmě na každém, jak si příslušné informace chce uspořádat a co považuje za nejvíce důležité):

(*) Pokud přeprava neskončí v ČR, ale v jiném členském státě, a plátce se tam neregistruje, ani tam není registrován dodavatel, tak plátce přizná i české DPH (jen řádek 3 nebo 4).

(**) V případě služby týkající se nemovitosti (například stavební práce) je místo plnění tam, kde je nemovitost (§ 10). Blíže viz článek 31a Nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Pozor, ýe v případě pořízení služby od osoby neusazené v tuzemsku se tato přijatá služba uvádí v přiznání k DPH na řádcích 12,13

(***) Výjimka, pokud se z pohledu dodání zboží jedná o zjevně oddělená plnění (nenavazují na sebe, montáž nebo instalace je zcela samostatné plnění, například pokud je fakturována jiným samostatným dodavatelem než je dodavatel zboží).

(****)  V případě, pokud se jedná o pořízení nového dopravního prostředku od osoby, která není osobou registrovanou v jiném členském státě, se použije řádek 9, současně se postupuje podle § 19 odst. 4 ZDPH (přikládá se hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopie daňového dokladu od dodavatele).

Ing. Luděk Pelcl