Nelegální postupy

zdravotní pojištění

Kdy se jedná u cizince o nelegální práci? Ve kterých situacích nemá pojištěnec výkonem své činnosti řešen svůj pojistný vztah? Zabývá se zaměstnavatel problematikou minimálního vyměřovacího základu při tzv. nekolidujícím zaměstnání? Kdy může být student starší 26 let veden u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát?

Nelegální práce

nepochybně představuje jeden z velkých ekonomických a současně i celospolečenských (či také etických) problémů. Podle § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění p.p. je nelegální prací práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána:

•    fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah; to neplatí, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy,

•    cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo

•    cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území ČR, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno.

V kontextu výše uvedeného je důležité, že pro posouzení vykonávané činnosti, tedy zda se jedná o nelegální práci, není podstatná délka výkonu této práce.

Jak ve zdravotním pojištění?

I právní úprava zdravotního pojištění do jisté míry pamatuje na problematiku nelegální práce, kdy je konkrétně v ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších přepisů, definováno, že ze zdravotního pojištění jsou vyňaty mj. osoby, které na území České republiky vykonávají nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti, a dále jsou vyňaty osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činný v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné podle § 8 odst. 4zákona č. 48/1997 Sb. Tato skutečnost rovněž znamená, že takové osoby nejsou v České republice zdravotně pojištěny podle podmínek stanovených zejména zákony č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb., a nemají tak zákonný nárok na zdravotní péči (hrazené služby) poskytovanou českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

Důsledky nelegální činnosti

Pokud je osoba zaměstnána nelegálně, pak ji zaměstnavatel nepřihlašuje u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, a tudíž za ni ani neodvádí pojistné. Z toho plyne, že tato osoba musí mít u zdravotní pojišťovny řešen svůj pojistný vztah. Problém nevznikne u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát. Tato osoba, je-li u zdravotní pojišťovny řádně evidována ve „státní kategorii“, nemusí mít v tomto směru žádnou starost, protože pojistné za ni měsíčně platí zdravotní pojišťovně stát. S komplikacemi se nesetká ani podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná, a to ani tehdy, je-li činná v paušálním režimu.

Pokud pojištěnec není řádně zaměstnán, nepodniká jako OSVČ a ani nepatří mezi tzv. státní pojištěnce, je při nelegální činnosti východiskem jeho osobní situace registrace jako osoba bez zdanitelných příjmů.

S ohledem na výše uvedené je však zapotřebí kategoricky odmítnout jakoukoli formu nelegální práce, z mnoha důvodů nepřijatelné.

Legální neboli tzv. přípustné
souběhy

Jistým „protikladem“ nelegální práce jsou ve zdravotním pojištění situace, kdy pojištěnec pracuje v zaměstnání, které však svým charakterem nezakládá účast na zdravotním pojištění, avšak současně má (resp. musí mít) zajištěn svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.

Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká tehdy, jsou-li osobě jako zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP anebo je, například u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, dosaženo částky příjmu, kdy pro zaměstnavatele taktéž vzniká povinnost přihlásit zaměstnance a odvést za něj pojistné podle zákona.

Ve zdravotním pojištění existují případy, kdy pojištěnec relevantně pracuje (vykonává činnost), zdravotně však z tohoto zaměstnání pojištěn není, a tudíž je u zdravotní pojišťovny evidován například jako osoba bez zdanitelných příjmů, kdy si sám platí pojistné jako samoplátce, v roce 2025 v částce 2 808 Kč měsíčně.

Osobou bez zdanitelných příjmů je pojištěnec v roce 2025 například:

•    v případě dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele), kdy úhrn příjmů nedosáhne částky 4 500 Kč,

•    v případě dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele), kdy je úhrn příjmů zaměstnance nižší než11 500 Kč,

•    v zaměstnání u téhož zaměstnavatele, ve kterém v rozhodném období kalendářního měsíce příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 500 Kč a na dohodu o provedení práce nečiní alespoň 11 500 Kč (takové příjmy nelze sčítat),

•    tehdy, pokud člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci příjmu 4 500 Kč – tyto podmínky platí i pro výkon funkce v orgánu družstva,

•    tehdy, je-li členem okrskové volební komise, neboť od 1 12. 2011 se členové okrskových volebních komisí již nepovažují za zaměstnance,

•    v situaci, kdy má pouze příjmy z nájmu dle § 9 ZDP u nemovitosti nezapsané v obchodním majetku aj.

Práce ve „třetí zemi“

Zcela legální je také případ, kdy český občan pracuje v tzv. třetí zemi (tedy mimo státy uvedené v bodě Postup podle koordinačních pravidel Evropské unie – viz dále), přičemž:

•    si platí pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů anebo

•    využije možnosti odhlášení prostřednictvím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině, kdy je na období delší šesti měsíců odhlášen (a zároveň tak vyňat) z českého systému veřejného zdravotního pojištění, avšak po návratu musí své české zdravotní pojišťovně doložit, že byl po uvedené období v cizině zdravotně pojištění.

Nekolidující zaměstnání

Přípustný je také souběh výkonu zaměstnání a evidence uchazeče o zaměstnání na úřadě práce. Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od ledna 2025 částku 10 400 Kč. Takový zaměstnanec je pak přihlašován u zdravotní pojišťovny a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu (nepřevyšujícího polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy) bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě tzv. nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tomto nekolidujícím zaměstnání zrušena.

Podle § 39 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 cit. zákona. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce akceptovatelný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.

Postup podle koordinačních
pravidel EU

Odlišně se však postupuje tehdy, kdy se český občan rozhodne vykonávat výdělečnou činnost (zaměstnání nebo podnikání) v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku, eventuálně také ve Spojeném království. V takovém případě nemůže být v českém systému osobou bez zdanitelných příjmů, ale vycházeje z principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti a také z principu jednoho pojištění v duchu zásad koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 je po dobu výkonu této výdělečné činnosti účasten všech systémů sociálního zabezpečení (a tedy i zdravotního pojištění) ve státě, ve kterém je tato činnost vykonávána. Na rozdíl od institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině může být takové vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění i kratší než šest měsíců.

Podezřelé případy

Opakem přípustnosti souběžných kategorií nebo činností jsou případy, kdy je zdravotní pojišťovna na základě údajů v jejím informačním systému u pojištěnce odůvodněně na pochybách, zda je aktuální stav v pořádku. Pro zdravotní pojišťovnu bývá signálem třeba situace, když z časového hlediska končí některá ze státních kategorií. Například:

1)  V případě jediného dítěte je u zaměstnance (zaměstnankyně) navedena kategorie „příjemce rodičovského příspěvku“ ještě po uplynutí čtyř let věku dítěte. U pojištěnce se jedná o kategorii „E“.

2)  Osoba ukončila zaměstnání, sama řádně nahlásila a doložila pobírání dávek nemocenského pojištění (kategorie „O“), přičemž tato situace trvá i po více než jednom roce evidence.

3)  Dovršení 26 let u studenta (kategorie „B“), přičemž se nejedná o studenta prvně studujícího v doktorském studijním programu při splnění podmínek definovaných v § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb.

Ve všech situacích hraje roli časové hledisko, a pokud taková situace dál irelevantně trvá, to znamená, že není ukončena v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění, pak zdravotní pojišťovna po určitou dobu neoprávněně inkasuje platby pojistného od státu (od 1. 1. 2025 měsíčně ve výši 2 127 Kč za každou takovou osobu).

ZÁKON č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů

§ 9

Příjmy z nájmu

(1) Příjmy z nájmu, pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 až 8, jsou

a)  příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů,

b)  příjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu podle § 10 odst. 1 písm. a).

(2) Příjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům ze společného jmění manželů, se zdaňují jen u jednoho z nich.

(3) Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy uvedené v odstavci 1 snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 5 odst. 2). Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33. Příjem z nájmu plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 je, s výjimkou příjmů z nájmu nemovitých věcí nebo bytů, samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).

(4) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může je uplatnit ve výši 30 % z příjmů podle odstavce 1, nejvýše však do částky 600 000 Kč. Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

(5) Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 4, jsou v částkách výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z nájmu podle § 9. Poplatník, který uplatňuje výdaje podle odstavce 4, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.

(6) Poplatníci mající příjmy z nájmu a uplatňující u těchto příjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení vedou záznamy o příjmech a výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů v časovém sledu, evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat, evidenci o tvorbě a použití rezervy na opravy hmotného majetku, pokud ji vytvářejí, evidenci o pohledávkách a dluzích ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení nájmu, a mzdové listy, pokud vyplácejí mzdy. Pokud se však poplatníci rozhodnou vést účetnictví, přestože k tomu nejsou podle účetních předpisů povinni, pak postupují podle těchto předpisů, budou-li takto postupovat po celé zdaňovací období, přitom se movitý i nemovitý majetek, o kterém je účtováno, nepovažuje za obchodní majetek ve smyslu daně z příjmů fyzických osob.

(7) Při pachtu obchodního závodu je příjmem propachtovatele, který nevede účetnictví, také

a)  hodnota pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, které přecházejí na pachtýře, není-li dohodnuta jejich úhrada. Je-li dohodnuta částečná úhrada pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, je příjmem jejich hodnota. Je-li dohodnuta úhrada pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, vyšší, než je jejich hodnota, je příjmem tato vyšší cena,

b)  neuhrazený rozdíl mezi hodnotou věcí v obchodním závodu na začátku pachtu a jejich vyšší hodnotou při ukončení pachtu stanovenou podle zvláštního právního předpisu nebo podle údajů uvedených v účetnictví pachtýře, vedeném podle zvláštních právních předpisů.

Základ daně se nebude zvyšovat dle tohoto ustanovení v případech, kdy bude z titulu operací popsaných v tomto ustanovení zvyšován na základě jiných ustanovení tohoto zákona. Pro účely tohoto ustanovení se nepoužije ustanovení § 23 odst. 13.

ZÁKON č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění

§ 7

(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:

a)  nezaopatřené děti, s výjimkou osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9 nebo 11; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;

b)  poživatele důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží;

c)  příjemce rodičovského příspěvku;

d)  ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění;

e)  uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;

f) osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby s nimi společně ...