Nelegální práce

                    – právní důsledky (2.)

K tomu, aby mohl cizinec legálně vykonávat práci na našem území, je předpokladem, že splňuje podmínky pro právo pobývat na našem území. Kdy může cizinec přechodně pobývat na území České republiky? Na základě čeho se vydává povolení k zaměstnání? Které dvě podmínky musí cizinec splnit tzv. „kumulativně“?

POBYT CIZINCŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Tento zákon člení cizince na občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky a na ostatní cizince ze třetích zemí. Podle zmíněného zákona může cizinec za splnění dalších podmínek přechodně pobývat na území České republiky:

a)  bez víza,

b)  na základě krátkodobého víza,

c)  na základě dlouhodobého víza, povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k přechodnému pobytu, nebo

d)  na základě výjezdního příkazu.

Povolení k zaměstnání

se vydává ve správním řízení na základě písemné žádosti cizince podané na krajské pobočce úřadu práce na dobu v ní uvedenou, maximálně však na dva roky.

O vydání povolení k zaměstnání žádá cizinec zpravidla před vstupem na území ČR, a to sám či prostřednictvím zaměstnavatele, u kterého má být zaměstnán nebo prostřednictvím právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě mají být osoby vyslány na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy.

Krajská pobočka úřadu práce poté rozhodne ve správním řízení dle správního řádu a vydá rozhodnutí, které je platné nejdéle na dobu dvou let, což znamená, že si toto povolení cizinec musí neustále obnovovat. Taktéž toto povolení není přenosné vůči různým zaměstnavatelům, a proto při změně zaměstnání je potřeba vyřídit si povolení nové. Dle ust. § 92 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je vydáváno cizinci na konkrétní pracovní místo u určitého zaměstnavatele a je zde uvedeno místo výkonu práce i druh práce, z toho důvodu, aby tato povolení k zaměstnání nebyla zneužívána k výkonu práce jiné, nepovolené, a byla možná evidence práce vykonávané cizinci na našem území. Povolení k zaměstnání je vyžadováno na všechny typy pracovních činností dle zákoníku práce, tj. pracovní poměr na plný či částečný úvazek, dohodu o pracovní činnosti a dohodu o provedení práce. Zákon tedy nenabízí alternativní právní úpravu pro brigády či sezonní práce. Cizinec má právní nárok na získání povolení k zaměstnání, pokud vyhoví dvěma podmínkám, které musí být splněny kumulativně.

•    První podmínka je, že se musí jednat o hlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak, a

•    druhá, že zaměstnavatel s krajskou pobočkou úřadu práce předem projednal záměr zaměstnávat cizince podle ust. § 86 zákona o zaměstnanosti. Při vydávání povolení k zaměstnání úřad práce přihlíží k situaci na trhu práce.

Systém získávání pracovníků ze zahraničí

založený na nutnosti získání víz k pobytu a povolení k zaměstnání je vysoce časově a administrativně náročný. S cílem umožnit flexibilní nábor odborníků ze zahraničí a snížení administrativní zátěže na straně zaměstnavatele a cizince byly vytvořeny specifické formy oprávnění a to tzv. zelené a modré karty a nově zaměstnanecké karty. Tyto karty plní v podstatě dvojí funkci – jednak osvědčují oprávnění držitele k výkonu zaměstnání a současně k dlouhodobému pobytu na území ČR. Tyto karty spojují povolení k pobytu i povolení k zaměstnání. K 1. 1. 2009 byl do právního řádu zaveden institut zelené karty. S účinností od 1. 1. 2011 byl zaveden do právního řádu institut modré karty. Modrá karta je vymezena pro cizince s vysokou kvalifikací. Novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky a zákona o zaměstnanosti (zákonem č. 101/2014 Sb.) byla s účinností od 24. 06. 2014 zavedena tzv. zaměstnanecká karta pro cizince, která nahrazuje zelenou kartu a povolení k pobytu nad devadesát dní.

Zaměstnanecká karta je povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na našem území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána. Zaměstnanecká karta má tzv. duální charakter, cizinci tak nemusí žádat zvlášť o pracovní povolení a o povolení k pobytu, ale podají pouze jednu žádost.

Zelené karty jsou zrušeny, avšak stávající zelené karty, které už byly vydány, zůstávají v platnosti po dobu v ní uvedenou a ode dne nabytí účinnosti novely a považují se za zaměstnanecké karty.

Zaměstnanecká karta

je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání na území ČR. Cizinec, který má zaměstnaneckou kartu, je oprávněn:

•    pobývat na území České republiky a

•    pracovat na pracovním místě, na které byla zaměstnanecká karta vydána, a případně toto

místo se souhlasem odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra změnit nebo pracovat na dalším místě či u dalšího zaměstnavatele.

Zaměstnanecká karta tedy spojuje povolení k pobytu i povolení k zaměstnání. Pro vydání zaměstnanecké karty je nezbytná pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti obsahující ustanovení, ze kterého vyplývá, že bez ohledu na rozsah práce měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy a týdenní pracovní doba bude činit nejméně 15 hodin. Platnost zaměstnanecké karty je na dobu výkonu zaměstnání stanovenou v pracovní smlouvě, nejdéle však na 2 roky.

Modrá karta

je povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Cizinec, který má modrou kartu, je oprávněn:

•    pobývat na území České republiky a

•    pracovat na pracovním místě, na které byla modrá karta vydána, a případně toto místo za přesně daných podmínek změnit.

Modrá karta se vydává pracovníkům s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním, kteří mají pracovní smlouvu nejméně na dobu jednoho roku na zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu a sjednanou hrubou měsíční nebo roční mzdu, jejíž výše odpovídá alespoň 1,5násobku průměrné hrubé roční mzdy v ČR vyhlašované sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí.

Platnost modré karty je na dobu výkonu zaměstnání stanovenou v pracovní smlouvě plus 3 měsíce, nejdéle však na 2 roky. V obou případech (zaměstnanecké i modré karty) mohou být cizincem obsazena nahlášená volná místa obsaditelná držiteli zaměstnanecké karty. Zaměstnavatel, který zamýšlí zaměstnávat na volném pracovním místě cizince na základě povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty nebo modré karty, je povinen oznámit takovéto volné pracovní místo, na kterém může být cizinec zaměstnán, krajské pobočce Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má být zaměstnání vykonáváno, a to včetně základní charakteristiky tohoto pracovního místa. Aby cizinec mohl podat žádost o zaměstnaneckou kartu na konkrétní pracovní místo, musí být toto místo zařazeno do centrální evidence míst určených pro zaměstnanecké karty. Do této evidence se volné místo dostane, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

•    zaměstnavatel nahlásí příslušné krajské pobočce Úřadu práce volné pracovní místo,

•    týdenní pracovní doba musí činit nejméně 15 hodin,

•    nabízená měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nesmí být nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy, a to bez ohledu na rozsah práce,

•    zaměstnavatel při nahlášení nebo dodatečně udělí souhlas se zařazením místa do centrální evidence míst určených pro zaměstnanecké karty,

•    uplyne 30 dní od nahlášení volného místa, aniž by se ho podařilo obsadit.

Potom se volné místo dostává automaticky do centrální evidence míst určených pro zaměstnanecké karty. Volné místo se do centrální evidence míst určených pro zaměstnanecké karty nezařadí, pokud by jeho obsazení ohrozilo situaci na trhu práce nebo jsou naplněny podmínky uvedené v ust. § 38 zákona o zaměstnanosti (diskriminační charakter, odporující dobrým mravům apod.).

KONTROLNÍ ČINNOST - K potírání výkonu nelegální práce slouží kontrolní orgány uvedené v ust. § 125 zákona o zaměstnanosti, tj. Státní úřad inspekce práce, oblastní inspektoráty práce, celní úřady v rozsahu stanoveném v zákoně o zaměstnanosti, generální ředitelství Úřadu práce a krajské pobočky Úřadu práce v rozsahu stanoveném v zákoně o zaměstnanosti. Kompetence v oblasti kontroly práv a povinností nelegálního zaměstnávání jsou svěřeny od 1. 1. 2012 Státnímu úřadu inspekce práce a osmi oblastním inspektorátům práce. Tímto získaly pravomoc nejen ke kontrolní činnosti, ale současně i k vedení správního řízení o uložení pokut v této oblasti. Státní úřad inspekce práce je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí a je služebně nadřízený oblastním inspektorátům práce, jejichž činnost řídí a koordinuje. Sídlo tohoto úřadu je v Opavě. Ke kontrole výkonu nelegální práce cizincem a ke kontrole povinností zaměstnavatelů vzniklých v souvislosti se zaměstnáváním cizinců jsou oprávněny i celní úřady.

Kontrolní činnost orgánů v oblasti zaměstnanosti se mimo jiné zaměřuje na zkoumání, zda se jedná či nejedná o některý z druhů nelegální práce, což můžeme nazvat první stádiem kontroly. Výsledkem je kontrolní protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označením předpisů, které byly porušeny.

V rámci této fáze může kontrolovaná osoba požádat o přezkoumání kontrolního protokolu inspektorem orgánu inspekce, který kontrolu prováděl, a následně může proti výsledku tohoto přezkoumání podat námitky k vedoucímu inspektorovi či generálnímu inspektorovi, pokud kontrolu vykonal úřad. Pokud je zjištěno, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu či přestupku v oblasti výkonu nelegální práce, následuje fáze druhá, což je správní řízení k uložení pokuty.

Kontrolní orgány vykonávají kontroly namátkově a ze své vlastní iniciativy zejména v těch odvětvích, pro které je existence nelegální práce typická. Kromě toho však může být kontrola zahájena i na základě podnětu podaného ke kontrole osobou, která má důvodné podezření z porušování pracovněprávních přepisů jiným subjektem.

Kontroloři

jsou oprávněni vstupovat na pracoviště kontrolovaných osob, požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, dále jsou oprávněni vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Kontrolované osoby jsou povinny umožnit provedení kontroly a poskytovat zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost. Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti, a nejde-li o manžela nebo dítě kontrolované fyzické osoby, i prokázání, že tuto práci vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy.

Novelou zákona o zaměstnanosti

bylo do zákona o zaměstnanosti doplněno nové ustanovení § 136. Tímto ustanovením je uložena povinnost právnické nebo fyzické osoby mít v místě pracoviště kopii dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Účelem ust. § 136 zákona o zaměstnanosti je zajištění účinných a odpovídajících kontrol nelegální práce, k čemuž je třeba, aby zaměstnavatel měl v místě pracoviště kopie takových dokladů prokazujících legálnost práce. Státní úřad inspekce práce vydal metodický pokyn k zajištění jednotného postupu při provádění kontrol nelegálního zaměstnání. Dle tohoto jsou inspektoři a další kontrolující osoby zavázáni vyhodnotit nepředložení dokladů přímo při kontrole a na pracovišti jako nelegální práci. Dodatečné předložení těchto dokladů již tedy nemá vliv na hodnocení nelegální práce. Pokyn je od 1. dubna 2012 závazný pro všechny inspektory a další osoby, které se na kontrolách podílejí. Uvedené ustanovení a zejména přístup Státní inspekce práce k jeho interpretaci je odbornou veřejností velmi kritizován. Zanedbání povinnosti dle ust. § 136 zákona o zaměstnanosti totiž nemusí nutně znamenat, že výkon práce fyzickou osobou je nelegální a vhodnější by bylo postihovat porušení uvedené povinnosti pořádkovou pokutou.

Z těchto důvodů také ust. § 136 zákona o zaměstnanosti je s účinností od 1. 1. 2015 doplněno novelou provedenou zákonem č. 136/2014 Sb., a to tak, že splnění povinnosti mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztah se nevyžaduje, splnil-li zaměstnavatel povinnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Pro ověření skutečnosti provedení zaměstnavatelem oznámení okresní správě sociálního zabezpečení jsou kontrolní orgány oprávněny získávat od České správy sociálního zabezpečení způsobem umožňujícím dálkový přístup o zaměstnanci údaje vedené v registru pojištěnců týkající se právě účasti na nemocenském pojištění.

Kontrola výkonu nelegální práce

musí být náhlá, rychlá a neočekávaná, aby splnila svůj účel, podařilo se zabránit porušení zákona v místech, kde k nim dochází a nemohlo dojít k případnému zahlazení tohoto protiprávního jednání a správního deliktu. Z tohoto důvodu je nutný speciální postup při kontrole. Takto prováděné kontroly jsou prováděny skupinou nejméně dvou inspektorů a v určitých případech zvláštního zřetele i za spolupráce ozbrojených složek státu (orgány pořádkové policie v rámci Policie České republiky či Cizinecké policie). U kontrol složitějšího zaměření v případech většího zaměstnavatele, u kterého je předpoklad většího počtu zaměstnanců, popřípadě cizinců, velkého objektu nebo prostoru k úniku, se vypracovává dopředu podrobný plán kontroly, ve kterém má každá zastoupená složka kontroly jasně vymezený úkol v rámci celé skupiny. Obsahem tohoto plánu je zajištění únikových východů, zajištění zjištění totožnosti osob, ochrana vlastních pracovníků a případné určení skupiny, která zajistí odvod osob, a to zejména cizinců, kteří nemohou prokázat svoji totožnost, povolení k pobytu či pracovní povolení, nebo se jedná o vyhoštěné osoby.

POSTIHY ZA NELEGÁLNÍ PRÁCI - Výkon nelegální práce je nežádoucí, a proto existuje v právním systému ČR několik prostředků, které by měly tento problém odstranit nebo mu účinně bránit. Nelegální zaměstnávání je považováno za správní delikt, má i trestněprávní důsledky.

1.  Sankce ve správním právu

Sankce za výkon nelegální práce je z hlediska správního práva upravena v ust. § 139 zákona o zaměstnanosti pro fyzické osoby, které se mohou dopustit přestupku, a v ust. § 140 zákona o zaměstnanosti pro právnické osoby či podnikající fyzické osoby, které se mohou dopustit správního deliktu.

Dle ust. § 139 zákona o zaměstnanosti se dopustí fyzická osoba přestupku tím, že buď vykonává nelegální práci, nebo umožní výkon nelegální práce. V případě výkonu nelegální práce hrozí zaměstnanci pokuta až do výše 100 000 Kč. Pokud by však sám umožnil jinému vykonávat nelegální práci, může se tato pokuta vyšplhat až do částky 5 000 000 Kč. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dle ust. § 140 zákona o zaměstnanosti dopustí správního deliktu tím, že umožní výkon nelegální práce. Za takové jednání hrozí pokuta až 10 000 000 Kč. Zákon o zaměstnannosti ve svém znění od 1. 1. 2012 obsahoval minimální hranici pokuty v částce 250 000 Kč. Právě stanovení minimální výše pokuty bylo kritizováno vzhledem k tomu, že v mnoha případech může být i minimální výše pokuty pro zaměstnavatele likvidační. Z těchto důvodů také bylo předloženo posouzení ústanovnosti ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti Ústavnímu soudu ČR. Ústavní soud v rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 ke dni vyhlášení ve Sbírce zákonů zrušil v ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti slova „nejméně však ve výši 250 000 Kč“. Uvedená částka, původně stanovená jako minimální výše sankce, kterou je možno udělit za správní delikt spočívající v umožnění výkonu nelegální práce, je podle Ústavního soudu zjevně nepřiměřenou výší spodní hranice pokuty, která dosahuje ústavní dimenze. Proto je v rozporu s čl. 1, čl. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo zároveň s účinností k 1. 1. 2015 k novelizaci napadeného ustanovení, a to tak, že částka 250 000 Kč se nahrazuje částkou 50 000 Kč. Přestože došlo s účinností k 01. 1. 2015 k novelizaci dotčeného ustanovení s tím, že se minimální výše sankce nahrazuje částkou 50 000 Kč, byla by vyšší sankce (250 000 Kč) aplikovatelná až do konce roku 2014 a proto nyní Ústavní soud svým rozhodnutím zrušil dolní hranici a od vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu (20. 10. 2014) do 01. 1. 2015 nyní není dolní hranice pokuty stanovena vůbec.

Kromě uložení pokut je právnická osoba nebo fyzická osoba, která umožní výkon nelegální práce povinna uhradit:

a)  cizinci, který vykonal práci, dlužnou odměnu, přičemž se má za to, že dlužná odměna přísluší ve výši základní měsíční sazby minimální mzdy za každý měsíc trvání výkonu nelegální práce,

b)  částku rovnající se součtu částek odpovídajících výši

– 1. pojistného na všeobecné zdravotní pojištění včetně penále,

– 2. pojistného na sociální zabezpečení včetně penále.

c)  náklady související s doručením dlužné odměny (a to i do státu, jehož je cizinec občanem,

nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu jeho posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt).

Za splnění povinnosti podle písm. a) a c) ručí právnická nebo fyzická osoba, které právnická nebo fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon nelegální práce, poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby, stejně ručí i prostředník. Ručení vzniká pouze v případě, pokud o nelegální práci tyto osoby věděly, nebo při vynaložení náležité péče vědět měly a mohly. O tom, zda ručení vzniklo a kdo je ručitelem, vydá Úřad práce rozhodnutí.

Mimo uvedené lze také ukládat pořádkové pokuty. Takovou pokutu lze udělit kontrolované fyzické osobě, která nesplní povinnost jí uloženou kontrolním orgánem. Účelem je přinucení fyzické osoby ke spolupráci tak, aby mohla být kontrola provedena řádně.

Další sankce,

kterou je možná udělit s ohledem na výkon nelegální práce, je tzv. správní vyhoštění.

Správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území ČR, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států EU. Za výkon nelegální práce cizincem, tedy pokud je cizinec zaměstnán na území ČR bez oprávnění k pobytu či povolení k zaměstnání, v případech kdy je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, hrozí vyhoštění až na 5 let.

Dle ust. § 119 zákona o pobytu cizinců na území České republiky

policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval, dále také jestliže cizinec jednal nebo měl jednat za právnickou osobu, která cizince bez povolení k zaměstnání zaměstnala anebo která takové zaměstnání zprostředkovala. Případné umožnění výkonu nelegální práce má dopad i do oblasti veřejných zakázek. Dle ust. § 53 odst. 1 písm. k) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách pokud někomu byla uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce v posledních 3 letech, nesplňuje základní kvalifikační předpoklady a musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení. Je mu tedy po tuto dobu účast na veřejných zakázkách zakázána.

SANKCE V TRESTNÍM PRÁVU - V zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník najdeme několik skutkových podstat trestných činů, které je možno naplnit v souvislosti s nelegálním zaměstnáváním. I když výkon nelegální práce, není sám o sobě trestným činem, podle trestního zákoníku platí, že nebyla-li v tomto důsledku odvedena daň ze závislé činnosti a pojistné na veřejnoprávní pojištění, mohl být spáchán trestný čin dle ust. § 241 trestního zákoníku. Trestného činu se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu nesplní jako zaměstnavatel nebo plátce svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na důchodové spoření, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění. Větším rozsahem se rozumí, neodvedení částky minimálně 50 000 Kč v celkovém rozsahu, který je nutno určit součtem jednotlivých nesplněných odvodů. Za tento trestný čin je možné uložit trest odnětí svobody až na 3 léta nebo zákaz činnosti. Za závažnější je tento trestný čin potom považován, pokud jeho spácháním získá pro sebe nebo pro jiného pachatel značný prospěch. V takovém případě hrozí trest odnětí svobody na jeden až pět let, případně peněžitý trest. Pokud pachatel získá činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, může být potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. Značným prospěchem se rozumí částka dosahující nejméně 500 000 Kč a prospěchem velkého rozsahu částka dosahující nejméně 5 000 000 Kč. Dalším trestným činem v souvislosti s výkonem nelegální práce je neoprávněné zaměstnávání cizinců dle ust. § 342 trestního zákoníku. Trestného činu se dopustí ten, kdo soustavně, opakovaně, za zvlášť vykořisťujících pracovních podmínek nebo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince, který se zdržuje neoprávněně na území České republiky nebo nemá platné povolení k zaměstnání, pokud je podle jiného právního předpisu vyžadováno. Pachateli, kterým může být zaměstnavatel či zprostředkovatel zaměstnávání, hrozí v tomto případě trest odnětí svobody až na 6 měsíců, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty či zákaz činnosti. Stejně bude potrestán, kdo zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince, který je dítětem a zdržuje se neoprávněně na území České republiky nebo nemá platné povolení k zaměstnání podle jiného právního předpisu. Přísněji (odnětím svobody až na jeden rok) může být potrestán pachatel, pokud spáchá čin jako člen organizované skupiny, za úplatu nebo opětovně. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, získá-li činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Odnětím svobody na jeden rok až pět let, popřípadě vedle tohoto též propadnutím majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Pachatelem uvedených trestných činů může být jak fyzická osoba, tak osoba právnická dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob.

ZÁVĚR - Nelegální práce je zakázána, avšak existuje. Nelegální práce je činností v našem státě poměrně rozšířenou. Rozsáhlý výskyt nelegální práce na našem pracovním trhu je způsoben zejména motivací vyššího zisku a větší flexibilitou pro zaměstnance i zaměstnavatele při jejím výkonu. Využívání nelegálního zaměstnávání s sebou přináší i značné množství rizik a nejistot, jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. Do budoucna by bylo vhodné zejména změnit vnímání a přístup společnosti k nelegální práci a přesvědčit právnické a fyzické osoby, že pracovat legálně je pro ně v konečném výsledku výhodnější než práce nelegální.

JUDr. Jana Drexlerová