Ve zdravotním pojištění platí, že pokud příjem zaměstnance zakládá účast na zdravotním pojištění, pak:

–  vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem),

–  zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

–  zaměstnavatel v případě potřeby řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu, eventuálně jeho poměrné části,

–  z příjmu nižšího, než je zákonné minimum zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné u osob taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

–  při trvající dohodě a při poklesu příjmu v některém měsíci u dohody o provedení práce na 10 000 Kč a méně nebo u dohody o pracovní činnosti na částku nižší než 3 500 Kč musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc (příp. měsíce) odhlášena.

 

1. Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a odvod pojistného

Kontrolní činnost zdravotních pojišťoven je primárně zaměřena na to, zda zaměstnavatelé správným způsobem vypočítají a následně odvedou za zaměstnance zdravotní pojišťovně pojistné podle zákona. Proto je prvořadým úkolem zaměstnavatele správně stanovit vyměřovací základ a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou.

Při výpočtu výše pojistného vychází zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy zaměstnance včetně započtení dalších složek příjmu podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kdy tímto rozhodným obdobím je u zaměstnavatele a zaměstnance kalendářní měsíc.

Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.

To znamená, že zdravotní pojišťovně musí být poukázáno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru. Jakýkoliv jiný výpočet není přesně v duchu zákona.

Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je nejpoužívanější (resp. standardní) variantou situace, kdy zaměstnavatel:

–  jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

–  sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

Příklad č. 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 28 760 Kč

–  zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 28 760 = 3 883 Kč

–  zaměstnanci strhne z platu 3 883 : 3 = 1 295 Kč (zaokrouhleno nahoru)

–  zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 883 – 1 295 = 2 588 Kč.

V následujícím příkladě již není nutno zaokrouhlovat celkové pojistné a částku pojistného sraženou zaměstnanci.

Příklad č. 2

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 28 400 Kč

–  zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 28 400 = 3 834 Kč

–  zaměstnanci strhne z platu jednu třetinu: 3 834 : 3 = 1 278 Kč

–  zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků dvě třetiny: 3 834 – 1 278 = 2 556 Kč.

Jednou z nesprávných variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

- vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku za­okrouhlí nahoru a současně

- vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

Tímto postupem dochází ke „korunovým” rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Z hlediska členění celkové platby pojistného na částku sraženou zaměstnanci a částku placenou zaměstnavatelem je zapotřebí vycházet z ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy pojistné hradí z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel.

Zaokrouhlování těchto částek není zákonem stanoveno, proto:

–  se nezaokrouhlují částky pojistného ve výši 4,5 % a 9 %

–  zaměstnavatel zásadně vychází z jedné třetiny, resp. ze dvou třetin celkové částky pojistného

Výše uvedený postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimální mzdy neboli minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

    Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu

Postup popisovaný v následujícím příkladě se uplatní při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Typicky se jedná o situace, kdy zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Musí se však jednat o jediné zaměstnání, přičemž pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Příklad č. 3

Zaměstnanec pracuje v roce 2022 s měsíčním příjmem 15 200 Kč.

Ve vazbě na výši minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. ledna 2022 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky částky: (16 200 – 15 200) × 0,135 = 135 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 16 200 = 2 187 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(15 200 × 0,135) : 3 = 684 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 684 + 135 = 819 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 187 – 819 = 1 368 Kč

Výše uvedený postup platí například u pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo při výkonu funkce – vše jako jediné zaměstnání.

    Dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

–  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

–  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

–  zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,

b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštních právních předpisů,

c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Příklad č. 4

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr ve zkušební době ke dni 14. 7. 2022. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (14 : 31) × 16 200 = 7 316,12 Kč

P = 7 316,12 × 0,135 = 988 Kč

kde:

PČminVZ poměrná část minimálního vyměřovacího základu

P............. (minimální) pojistné

14 .......... počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci

31 ..........  počet kalendářních dnů v měsíci

16 200 ...  aktuální výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance)

0,135 .....  sazba pojistného.

Pojistné na zdravotní pojištění musí být za měsíc červenec odvedeno alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve výši 7 316,12 Kč, tj. nejméně v částce 988 Kč. Pokud by byl zaměstnanci za uvedených 14 kalendářních dnů, ve kterých pracoval, zúčtován příjem vyšší než 7 316,12 Kč, k takto vypočtené poměrné části minimálního vyměřovacího základu se nepřihlíží a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima 16 200 Kč. Vyměřovací základ tak může činit třeba 9 000 Kč. V případě příjmu nižšího než 7 316,12 Kč by musel být proveden dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima.

Poznámka:

Pro daný účel se ve zdravotním pojištění nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále – obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.

    Pozor na složitější případy

Při výkonu kontrolní činnosti u zaměstnavatelů jsem se setkal se mzdovými programy různé kvality. Je pravdou, že postupem času se tyto programy stále zdokonalují či vylepšují, nicméně „lidský prvek“ je – a ve mzdové praxi i nadále zůstane – rozhodujícím činitelem. Pokud se jedná o jednoduchý výpočet výše pojistného (pouze zúčtovaná hrubá mzda bez dalších započitatelných položek příjmu), lze v takových případech reálně předpokládat, že výše pojistného bude odvedena v souladu se zákonem. Avšak ve složitějších případech již může dojít k určitým nepřesnostem, proto v takových případech zaměstnavateli, resp. mzdové účetní doporučuji vždy si pro jistotu ověřit výpočet i „ručně“, čímž se současně prověří i správnost funkčního nastavení mzdové aplikace. Zjistí-li se konkrétní nedostatek, je nutno tvůrce programu neprodleně upozornit na potřebu sjednání nápravy.

    Splatnost pojistného

Zaměstnavatel odvádí srážkou ze mzdy nebo platu i tu část pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to i bez souhlasu zaměstnance. Zaměstnanec si sám žádné pojistné platit nemůže, neboť z hlediska placení pojistného je partnerem zdravotní pojišťovny zásadně zaměstnavatel.

Zaměstnavatelé odvádějí pojistné stanovenou sazbou z vyměřovacího základu zaměstnance a toto pojistné je za příslušný kalendářní měsíc splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce. U samopláteckých kategorií, tedy u podnikatelů a osob bez zdanitelných příjmů musí být pojistné, resp. záloha na pojistné za daný kalendářní měsíc zaplaceny nejpozději 8. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud poslední den těchto lhůt připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pro úhradu platby nejbližší příští pracovní den.

Z hlediska včasnosti provedené úhrady rozhoduje datum připsání platby na účet zdravotní pojišťovny, případně den platby v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny.

2.

Překážky v práci na straně zaměstnance

Zákon č. 592/­1992 Sb. hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o okolnosti snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek a souvisejících podmínek je specifikován v ustanoveních § 191, 191a (ev. 199) zákoníku práce. V této souvislosti se konkrétně podle § 191 jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, karanténu, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti a další.

V dalším textu si i formou příkladů probereme postupy zaměstnavatele v situacích, ve kterých bude hrát roli důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance. Je pravdou, že taková překážka mnohdy nepříjemně komplikuje život jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, což jsou pro systém veřejného zdravotního pojištění významné skupiny plátců pojistného.

Pokud je zaměstnanec schopen a ochoten práci pro zaměstnavatele konat, avšak zaměstnavatel není schopen mu podmínky pro výkon práce vytvořit (§ 38 odst. 1 zákona č. 262/­2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákoník práce), jedná se o překážku v práci na jeho straně, což však není předmětem tohoto pojednání.

3.

Zaměstnavatelé, zaměstnanci a nemoc

V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc, se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. To znamená, že alespoň poměrné minimální pojistné musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění.

K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. (u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem), a ani tehdy, když je vyměřovací základ alespoň na úrovni minimální mzdy.

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí u pracovní smlouvy v této souvislosti pro zaměstnavatele následující:

–  vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (pokud například není do tohoto měsíce zúčtována odměna),

–  takového zaměstnance zaměstnavatel započítává do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu, ať už nemoc trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část.

Nemoc však zcela zásadním způsobem ovlivňuje účast na zdravotním pojištění tehdy, pokud trvá celý kalendářní měsíc nebo pokud v důsledku nemoci není dosaženo u dohody o pracovní činnosti příjmu alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce činí příjem nanejvýš 10 000 Kč. Jestliže nemoc trvá celý kalendářní měsíc, pak v případě pracovní smlouvy není pojistný vztah u zdravotní pojišťovny přerušen.

Naopak, v případě dohod musí být při fakticky nulovém příjmu osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Tento postup platí u dohod tehdy, pokud není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna, která by svojí výší účast na zdravotním pojištění zajistila.

Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci v případě nemoci nadstandardně náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění, a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Příklad č. 5

Zaměstnanec byl nemocen v období 5. 8. – 22. 8. a za měsíc srpen mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem 8 220 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (13 : 31) × 16 200 = 6 793,54 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

13 = počet kalendářních dnů trvání výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce srpna (tedy mimo období nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

16 200 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. 1. 2022

Pmin = 6 793,54 × 0,135 = 918 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc srpen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 6 793,54 Kč, tj. minimálně v částce 918 Kč. Odvodem pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 8 220 Kč je zabezpečen odvod pojistného podle zákona, dopočet do hodnoty měsíčního minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč se v takových případech neprovádí.

Příklad č. 6

Jediným zaměstnáním pojištěnce, na kterého se vztahuje ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, je dohoda o provedení práce s měsíčním příjmem pohybujícím se kolem 12 000 Kč. Počátkem června onemocněl a od 23. 6. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Jeho hrubý příjem z tohoto důvodu nepřevýšil v červnu 10 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že v měsíci červnu zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění nevzniklo, oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „O“ k datu 31. 5., že od data 1. 6. přestává být plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance. K jejímu opětovnému přihlášení dojde k 1. dni toho kalendářního měsíce, ve kterém bude v dalším období dosaženo hrubého příjmu více než 10 000 Kč. Za účelem vyřešení pojistného vztahu doloží osoba zdravotní pojišťovně dokladem z OSSZ, že je od data 23. 6. příjemcem dávek nemocenského pojištění, čímž si pro tento měsíc (a případně i pro další období – podle délky trvání nemoci) pokryje příslušné období a nebude muset platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Jelikož příjem zaměstnance nedosahuje alespoň 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Příklad č. 7

Podnikatel platil od ledna 2022 jako OSVČ měsíčně minimální zálohy 2 627 Kč. V dubnu podal Přehled, ve kterém si vypočetl novou výši zálohy 2 988 Kč. Se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o provedení práce od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Vzhledem k občasným nemocem je jeho příjem v některých měsících více než 10 000 Kč, v jiných měsících částky 10 000 Kč nedosahuje.

Pro zaměstnavatele platí v této situaci následující:

–  osobu jako zaměstnance přihlásí pouze na ty kalendářní měsíce, ve kterých bude příjem činit alespoň více než 10 000 Kč, což znamená, že průběžně musí provádět přihlašování a odhlašování

–  v těch měsících, kdy je dosaženo příjmu převyšujícího 10 000 Kč, nemusí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ proto, že pojištěnec platí jako OSVČ alespoň minimální zálohy na pojistné (čímž je v daném souběhu zajištěno minimum v podnikatelské činnosti), vyměřovací základ zaměstnance proto může být i nižší než 16 200 Kč.

–  zaměstnavatel má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance o tom, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

    Zaměstnavatel neodvádí pojistné v důsledku nemoci

Příklad č. 8

Zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy byl nemocen v období od 17. 1. do 23. 6. Za měsíce únor až květen nebude za zaměstnance odvedeno žádné pojistné.

V měsících lednu a červnu musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz Příklad č. 5).

Příklad č. 9

Zaměstnaná žena celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do 7 let věku byla nemocná od 7. 3. do 12. 8. a za měsíc srpen jí byl na základě pracovní smlouvy zúčtován hrubý příjem 8 200 Kč.

Stát je plátcem pojistného za osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku za podmínky, že tyto osoby nemají příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti. Pokud takový příjem vykazují, pojistné se odvádí bez potřeby respektovat minimální vyměřovací základ. Aby však zdravotní pojišťovna mohla obdržet platbu pojistného od státu, musí jí zaměstnavatel sdělit tento její nárok. Za použití kódu „L“ (v tomto případě k datu 1. 4.) oznámí zařazení zaměstnankyně do kategorie osob, za které platí pojistné stát a kódem „T“ k datu 31. 7. oznámí ukončení nároku na zařazení této osoby do „státní kategorie“. Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného za měsíc srpen je u této zaměstnankyně částka 8 200 Kč bez povinnosti dopočtu do zákonného minima [§ 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb.].

    Nemoc a „státní kategorie“ zdravotního pojištění

Pracovněprávní vztah je sjednán na dobu určitou do 30. 6. Může nastat situace, že zaměstnanec se stane příjemcem dávek nemocenského pojištění ještě v době trvání zaměstnání, anebo onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru.

Za příjemce dávek nemocenského pojištění je stát plátcem pojistného při splnění podmínek daných ustanovením § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/­1997 Sb. To znamená, že tento příjemce dávek nemocenského pojištění je ve zdravotním pojištění „státním pojištěncem“, tudíž má své zdravotní pojištění vyřešené po celou dobu pobírání těchto dávek. Z ustanovení § 10 odst. 5 cit. zákona plyne, že oznámení této skutečnosti je povinností pojištěnce. Zaměstnavatel tuto povinnost nemá, protože po datu 30. 6., kdy na základě dané skutečnosti započala registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, již pojištěnec není zaměstnancem zaměstnavatele.

    Nároky na rozsah zdravotní péče

Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni tyto základní právní předpisy:

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004

obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/­2012 ze dne 22. května 2012 (pro všechny tyto předpisy budeme v dalším textu uvádět „Nařízení“)

S účinností od 1. 4. 2012 se tato Nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.

Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií o obchodu a spolupráci, nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění Nařízení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou nadále upraveny stejným způsobem, jako by Spojené království z EU nevystoupilo.

Výkon výdělečné činnosti včetně souvisejících nároků na dávky ze systému sociálního zabezpečení příslušného státu vyplývá z podmínek daných Nařízeními.

Jak je to s nárokem na zdravotní péči (hrazené služby) u osob výdělečně činných České republice, a tedy podléhajících režimu Nařízení? Pokud je osoba z některého z výše uvedených států zaměstnancem českého zaměstnavatele nebo v ČR podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, stává se z tohoto důvodu účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění. Má právo si zvolit zdravotní pojišťovnu, u které chce být pojištěna, a posléze od ní obdrží průkaz pojištěnce. Tento průkaz je modré barvy, tedy ve stejném provedení, jaké mají osoby s trvalým pobytem v České republice.

Na základě českého Evropského průkazu zdravotního pojištění mají tito čeští pojištěnci nárok na komplexní (plný) rozsah hrazených služeb na území České republiky, nezbytná zdravotní péče je jim poskytována ve státě bydliště a v ostatních zemích. Prostřednictvím formuláře S1 si však mohou tyto osoby a jejich nezaopatření rodinní příslušníci vyřídit, aby měli i ve státě bydliště nárok na plnou péči.

Analogické podmínky platí i pro českého občana, pokud je výdělečně činný ve státě s působností Nařízení.

4.

Osoby samostatně výdělečně činné a nemoc

V případě nemoci podnikatele – osoby samostatně výdělečně činné je ve zdravotním pojištění důležité, jak dlouho tato nemoc trvá. Pokud se jedná o krátkodobou záležitost, nemusí mít nemoc podstatný vliv na vývoj podnikatelské aktivity. Ovšem při déletrvajícím onemocnění mohou pro OSVČ nastat komplikace, třeba i dosti závažné. A právě na situace související s nemocí OSVČ pamatuje do určité míry i právní úprava platná ve zdravotním pojištění, kdy cílem zákonodárce je poskytnout osobám samostatně výdělečně činným určitou úlevu jak při placení záloh na pojistné, tak při celkové platbě pojistného za rozhodné období kalendářního roku ve vazbě na minimální vyměřovací základ platný pro OSVČ.

Postupy v této části popisované se netýkají režimu paušální daně, kde je povinností hradit v roce 2022 měsíční platbu 5 994 Kč bez ohledu na případnou nemoc.

OSVČ jako jediná ze skupin plátců pojistného na zdravotní pojištění platí pojistné formou záloh, je-li to její povinností, a (případného) doplatku pojistného. Pokud OSVČ zahajuje svoji podnikatelskou činnost v roce 2022, platí v souvislosti s placením záloh následující pravidla.

    Samostatná výdělečná činnost – jediný, resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní, zdroj příjmů

Minimální výše zálohy u OSVČ, zahajujících v roce 2022 samostatnou výdělečnou činnost, činí 2 627 Kč. Pokud bude OSVČ v měsíci zahájení podnikání vykonávat tuto svoji samostatnou výdělečnou činnost pouze po část kalendářního měsíce, nebo i třeba jen jeden den, považuje se z pohledu zdravotního pojištění za OSVČ po celý kalendářní měsíc s povinností zaplacení zálohy 2 627 Kč i za tento měsíc.

Na druhou stranu, úhradou (alespoň) minimální zálohy má pojištěnec v daném měsíci řádně vyřešen svůj pojistný vztah. Zákon připouští, aby si OSVČ mohla v roce zahájení své samostatné výdělečné činnosti platit i vyšší zálohu než letos minimální 2 627 Kč.

    Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, neboli v zaměstnání je v roce 2022 odváděno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne v roce 2022 podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné pak v roce 2023 jednorázově doplatí do osmi dnů po dni, ve kterém podala, případně měla podat, Přehled o výši daňového základu.

Není-li povinností podnikatele podat daňové přiznání (typicky z důvodu nízkých příjmů), doplácí se pojistné do 8. dubna následujícího roku. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec přiměřené zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání dodržen minimální vyměřovací základ – v takovém případě by zaměstnanec formou čestného prohlášení dokladoval zaměstnavateli, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

    Osoba, za kterou platí pojistné stát

Tyto osoby jsou ve zdravotním pojištění taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb., a mají při placení pojistného tato dvě základní zvýhodnění:

–  v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a

–  nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné odvádějí za rozhodné období kalendářního roku stanovenou sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Vykážou-li však tyto osoby za rok 2022 kladný hospodářský výsledek, zálohy již v příštím roce platit budou podle výše daňového základu, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.

    Výše zálohy OSVČ od podání Přehledu

Jestliže však OSVČ začala podnikat v roce 2021, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu za rok 2021 (tedy od kalendářního měsíce, ve kterém podá v roce 2022 Přehled) zálohy ve výši:

–  0 Kč (v případě, kdy se při souběhu se zaměstnáním jedná o podnikání jako vedlejší zdroj příjmů anebo tehdy, pokud pro OSVČ neplatí minimální vyměřovací základ a za rok 2021 byla ve ztrátě),

–  1 Kč a více (pokud pro OSVČ neplatí minimum a za rok 2021 byla ekonomicky „v plusu“),

–  2 627 Kč a více (v situaci, kdy pro OSVČ platí minimální vyměřovací základ, každopádně však od ledna 2022), bez omezení výše zálohy horní hranicí.

    Nemoc OSVČ po část kalendářního měsíce

Rozhodným obdobím pro placení pojistného u OSVČ je kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. Pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářním měsíc. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

    Nemoc OSVČ po celý kalendářní měsíc

Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy nemoc OSVČ trvá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit (dokladem o pracovní neschopnosti), neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně navazujícího odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, platného pro OSVČ.

    Placení pojistného

V případě nemoci musí OSVČ oznámit (a doložit) zdravotní pojišťovně období trvání nemoci, tj. její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ (viz například Poučení k formuláři VZP ČR Přehled OSVČ).

Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ.

Příklad č. 10

OSVČ platí po celý rok 2022 minimální zálohy 2 627 Kč. Dne 27. 8. 2022 utrpí při autonehodě úraz a v pracovní neschopnosti s nárokem na nemocenské bude do 8. 12. 2022. Za rozhodné období kalendářního roku 2022 vykáže ztrátu.

Kromě toho, že OSVČ dle výše uvedeného neplatí (resp. není povinna platit) za měsíce září až listopad zálohy na pojistné, nemusí být v těchto třech měsících dodržen minimální vyměřovací základ, který se v důsledku této skutečnosti snižuje na poměrnou část devíti kalendářních měsíců za rozhodné období kalendářního roku 2022. Jinými slovy, zaplacením devíti záloh ve výši 2 627 Kč OSVČ primárně postupuje v roce 2022 podle zákona.

    Snížení zálohy na pojistné

Může nastat situace, že například z důvodu opakujících se nemocí se OSVČ nedaří dosáhnout uspokojivých výsledků, a proto třeba ani nemůže platit v roce 2022 zálohy (vyšší než minimální), vypočtené podle výsledků předcházejícího roku 2021. V takovém případě může požádat zdravotní pojišťovnu o snížení zálohy na pojistné.

Zdravotní pojišťovna na žádost OSVČ poměrně sníží výši zálohy na pojistné, a to v případě, že příjem této osoby ze samostatné výdělečné činnosti je po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, který připadá v průměru na 1 kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího podání žádosti, nejméně však v období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nejméně o jednu třetinu nižší než příjem připadající v průměru na 1 kalendářní měsíc v předcházejícím roce, v němž alespoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. V roce 2022 lze snížení zálohy provést na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž OSVČ bude v roce 2023 povinna podat, resp. podá, Přehled za rok 2022.

Z uvedeného tak plyne, OSVČ může požádat v roce 2022 o snížení zálohy na pojistné v případě, že její průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů připadající na jeden kalendářní měsíc roku 2022 je alespoň o jednu třetinu nižší, než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v roce 2021.

To znamená, že činil-li průměrný měsíční příjem podnikatele po odpočtu výdajů v roce 2021 např. 60 000 Kč, lze požádat o snížení zálohy tehdy, jestliže průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činí v roce 2022 nejvýše 40 000 Kč. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na skutečnost, že žádost o snížení zálohy bylo možno podat nejdříve 1. dubna 2022, neboť v tomto roce musejí být pro daný účel vyhodnoceny nejméně tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí.

Pokud podnikatel předloží žádost např. v červenci 2022, posuzuje se příjem po odpočtu výdajů za měsíce leden – červen 2022, který se pak porovnává s průměrným měsíčním „ziskem“ v roce 2021.

Měsíční výši zálohy lze snížit nejméně na:

–  2 627 Kč, pokud pro OSVČ platí minimální vyměřovací základ,

–  0 Kč, pokud pro OSVČ naopak toto minimum neplatí.

Výše snížené zálohy se v obou případech odvíjí od výsledků samostatné výdělečné činnosti v průběhu roku 2022.

OSVČ, která má v úmyslu požádat o snížení zálohy na pojistné, předkládá zdravotní pojišťovně písemnou žádost, příslušný formulář je k dispozici na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven. Některé zdravotní pojišťovny mohou požadovat předložení peněžního deníku, dokladujícího příjmy a výdaje od počátku roku, ve kterém je žádost o snížení zálohy podávána. Zdravotní pojišťovna žádost posoudí a žadateli buď vyhoví, nebo jeho žádost zamítne, popř. si může vyžádat některé doplňující informace.

    O zaplacené zálohy nepřijdete

I přes aktuálně nepříznivý vývoj ekonomické situace v roce 2022 může OSVČ platit v průběhu roku vysoké (vyšší) zálohy, vyplývající z výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2021, neboť při zúčtování roku 2022 (v roce 2023) bude OSVČ případně vzniklý přeplatek zdravotní pojišťovnou buď vrácen nebo může být s jejím souhlasem použit na úhradu záloh na další období.

Snížení záloh se prakticky netýká těch OSVČ, pro které je jejich samostatná činnost vedlejším zdrojem příjmů, neboť takto podnikající osoby nejsou povinny zálohy platit.

    Odvod pojistného a oznamovací povinnost OSVČ

Chtěl bych ještě zdůraznit, aby OSVČ ve vlastním zájmu včas a řádně oznamovaly zdravotní pojišťovně existenci nemoci trvající alespoň jeden celý kalendářní měsíc, jinak nemůže zdravotní pojišťovna toto období zohlednit. I v návaznosti na platby záloh současně připomínám OSVČ jejich důležitou povinnost, spočívající v oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem, jako je například přiznání nebo odejmutí důchodu, pobírání peněžité pomoci v mateřství, zahájení studia apod. Za porušení této zákonné povinnosti může být pojištěnci uložena pokuta až 10 000 Kč.

5.

Osoby bez zdanitelných příjmů a nemoc

Mezi plátce pojistného řadíme i osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP).

OBZP představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/­1997 Sb. Těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

–  nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a

–  není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb.) a ani

–  není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Osobou bez zdanitelných příjmů tak je například:

–  žena v domácnosti, která

a) není zařazena v kategorii osob, za které platí pojistné stát

b) nepečuje celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

c) nepobírá žádný důchod z důchodového pojištění

d) není v evidenci Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání apod.

–  pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč a na dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč

–  pojištěnec u činnosti nezakládající účast na zdravotním pojištění (například členové okrskové volební komise při volbách v ČR)

–  student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy)

–  student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno

–  student starší 26 let [s výjimkou studenta doktorského studia staršího 26 let při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/­1997 Sb.]

–  nezaměstnaný, který není v evidenci Úřadu práce

–  člen náboženského řádu bez příjmu aj.

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Protože si tato skupina plátců hradí pojistné sama pevnou částkou ve výši 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy, což je v roce 2022 měsíčně 2 187 Kč (0,135 × 16 200), nemá nemoc pojištěnce vliv na výši platby.

6.

Karanténa v souvislostech zdravotního pojištění

Karanténa může být nařízena jak zdravému zaměstnanci (z preventivních důvodů), tak i zaměstnanci, který již infekční nemocí onemocněl nebo má její příznaky. Příslušným dokladem je „Potvrzení o nařízení karantény“, vystavované i formou eNeschopenky. Zaměstnavatel je informován o karanténě svého zaměstnance prostřednictvím ČSSZ, obdobně jako u neschopenky. Rovněž se předpokládá, že i zaměstnanec bude o této překážce v práci na jeho straně zaměstnavatele informovat.

Z obecného pohledu platí, že při karanténě nařízené podle zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného výdělku po dobu prvních 14 dnů karantény a od 15. dne čerpá zaměstnanec nemocenskou dávku. Avšak kdyby se jednalo o individuální opatření zaměstnavatele, vedoucí k izolaci zaměstnance, tedy by nešlo o nařízenou karanténu, pak bude tato doba posuzována jako překážka v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku.

Karanténa nařízená podle zákona č. 258/­2000 Sb. ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance stejně jako například nemoc. Ve zdravotním pojištění se jedná o skutečnost snižující při platbě pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb., v přímé vazbě na důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce. Doba trvání karantény musí být doložena.

    Pracovní smlouva – zkrácený pracovní úvazek

Zaměstnavatel může při odvodu pojistného řešit nejčastěji stanovení poměrné části minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.

Příklad č. 11

Karanténa nařízená zaměstnanci v měsíci únoru 2022 trvala 7 kalendářních dnů.

Doba kalendářních dnů trvání karantény snižuje v rámci rozhodného období kalendářního měsíce minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část. Poměrná část minima a příslušné minimální pojistné se vypočítají (viz Příklad č. 5) následovně:

PČminVZ = (21 : 28) × 16 200 = 12 150 Kč

Pmin = 12 150 × 0,135 = 1 641 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc únor musí vyměřovací základ zaměstnance činit alespoň 12 150 Kč, minimální pojistné pak 1 641 Kč.

    Osoby samostatně výdělečně činné

Jelikož karanténa zpravidla trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ.

V případě karantény OSVČ se postupuje obdobně jako v případě nemoci – viz kapitolu 4.

    Osoby bez minima ve zdravotním pojištění

Pokud pro zaměstnance nebo pro OSVČ neplatí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, například u tzv. státních pojištěnců, pak vyměřovacím základem:

- zaměstnance je příjem dosažený za kalendářní měsíc (tj. příjem i nižší než 16 200 Kč)

- OSVČ za kalendářní rok je sazba 50 % daňového základu,

v obou případech bez ohledu na délku trvání karantény nebo nemoci.

7.

Ošetřování a otcovská po změnách k 1. 1. 2022

U dvou dávek nemocenského pojištění se s účinností od 1. ledna 2022 změnily podmínky.

Podle právní úpravy platné do konce roku 2021 nebylo pro nárok na ošetřovné podmínkou žití ve společné domácnosti jen u rodiče a jeho dítěte do 10 let věku. Od 1. ledna 2022 není žití ve společné domácnosti vyžadováno u:

–  příbuzných v přímé linii, tj. mezi rodičem a jeho dítětem, prarodičem a vnukem atd.

–  sourozence zaměstnance nebo ošetřování manžela (manželky) zaměstnance, registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance, rodičů manžela (manželky) nebo registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance.

V ostatních případech je při ošetřování člena rodiny podmínkou žití ošetřované a ošetřující osoby ve společné domácnosti.

Další změnou je prodloužení podpůrčí doby u otcovské poporodní péče. Ta se s účinností od 1. ledna 2022 prodloužila ze 7 dnů na 14 dnů. Pokud otec nastoupí na otcovskou po 31. prosinci 2021, trvá podpůrčí doba nepřetržitě dva týdny. Podpůrčí doba se nepřerušuje, a to ani hospitalizací dítěte.

Upozornění:

V této části nejsou brána v úvahu opatření, případně přijatá vládou a zákonodárnými orgány v souvislosti s aktuální epidemiologickou situací.

    Ošetřovné a zdravotní pojištění

Pokud příjem (vyměřovací základ) zaměstnance dosahuje alespoň hodnoty minimální mzdy, pak zaměstnavatel nemusí věnovat pozornost například období nemoci nebo dalším překážkám v práci na straně zaměstnance. Také nehraje roli třeba období poskytnutí neplaceného volna nebo vykázané neomluvené absence. Pro zaměstnavatele není v takovém případě důležitý ani souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti, kterou pojištěnec v daném souběhu a na základě vlastního rozhodnutí považuje buď za hlavní nebo za vedlejší zdroj svých příjmů.

Ustanovení § 191 zákoníku práce definuje jako překážku v práci na straně zaměstnance mj. dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění. Této překážce v práci na straně zaměstnance, po kterou je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, musí zaměstnavatel věnovat ve zdravotním pojištění zvýšenou pozornost především v situacích, kdy tato překážka trvá po dobu kratší, než celý kalendářní měsíc – v takovém případě musí být proveden výpočet a zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky (viz dále uvedené příklady).

K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. U těchto zaměstnanců je vždy vyměřovacím základem dosažený příjem. Jestliže naopak trvá překážka v práci po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí – viz ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb.

Poznámka:

Aby bylo povinností zaměstnavatele odvádět pojistné u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, musí příjem na dohodu o pracovní činnosti činit alespoň 3 500 Kč a u dohody o provedení práce musí převýšit 10 000 Kč. Také platí, že pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) se sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

    Podpůrčí doba

Podpůrčí doba u ošetřovného počíná prvním kalendářním dnem potřeby ošetřování a činí nejdéle 9 kalendářních dnů. Jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. Podpůrčí doba neběží po dobu ústavní péče ošetřované osoby ve zdravotnickém zařízení. Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

    Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Pro odvod pojistného zaměstnavatelem je důležité, zda se na zaměstnanou osobu (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, či nikoli.

A) minimum musí být ve zdravotním pojištění dodrženo

Pokud překážka v práci na straně zaměstnance trvá po dobu kratší než celý kalendářní měsíc ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb., snižuje se toto minimum na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, kdy tato překážka netrvala. Pro účely zdravotního pojištění není přitom rozhodující, zda se jedná o kalendářní dny ošetřování placené nebo již neplacené.

Příklad č. 12

Zaměstnankyně pracující na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy bude ošetřovat svého pětiletého syna od 14. 7. 2022. Se synem zůstane doma i po devíti dnech, ve kterých pobírala ošetřovné, a to až do konce měsíce července. Stále se však bude jednat o ošetřování člena domácnosti podle § 191 zákoníku práce. Za odpracované dny měsíce července si vydělá 8 000 Kč.

Minimální vyměřovací základ zaměstnankyně se zkracuje na období prvních 13 kalendářních dnů měsíce července, kdy překážka v práci na straně zaměstnankyně netrvala, a činí 6 793,54 Kč (16 200 Kč × 13 dní/31 dní). Provedeným výpočtem stanovený minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, která musí být při odvodu pojistného dodržena, je tak nižší než dosažený příjem. Pojistné se bude odvádět z částky 8 000 Kč, dopočet do minima 16 200 Kč se v takových případech neprovádí.

Kdyby činil vyměřovací základ za měsíc červenec alespoň 16 200 Kč, odvádělo by se pojistné z dosaženého příjmu, například i v situaci, kdyby zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc.

B) minimum nemusí být ve zdravotním pojištění dodrženo

Příklad č. 13

Zaměstnankyně pracující za stejných podmínek a ošetřující dítě taktéž od 14. 7. 2022 jako v Příkladě č. 12 splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče o jedno dítě do sedmi let věku, a tudíž pro ni neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zaměstnance podle § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb. Za měsíc červenec jí zaměstnavatel zúčtoval příjem 6 000 Kč.

Vyměřovacím základem pro odvod pojistného na zdravotní pojištění bude částka 6 000 Kč bez nutnosti dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minima 6 793,54 Kč. Důvodem pro použití tohoto postupu je již zmíněná skutečnost, že zaměstnankyně (a ani zaměstnavatel) nemusí minimální vyměřovací základ dodržet a vyměřovacím základem bude za všech okolností skutečně dosažený příjem. Aby zaměstnavatel nemusel dopočet provést, musí mít k dispozici čestné prohlášení, ve kterém zaměstnankyně potvrdí, že splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče podle zákona, například tohoto znění:

    Čestné prohlášení

Čestně prohlašuji, že splňuji podmínky celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, stanovené v § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jako součást tohoto prohlášení přikládám rodný list (rodné listy) mého dítěte ……………, narozeného dne …………… Dále prohlašuji, že tento nárok současně neuplatňuje jiná osoba.

Zaměstnavateli oznámím veškeré změny, které mají vliv na zařazení do této kategorie, a to nejpozději do 8 dnů ode dne této změny.

Ve ……..dne……….

…………………………..….

Příjmení, jméno, adresa trvalého bydliště, podpis

Uvedený postup, tedy odvod pojistného ze skutečné výše příjmu bez povinnosti brát v úvahu minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část, platí pro osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., nejčastěji se jedná o osoby, za které je současně plátcem pojistného stát.

Pokud zaměstnavatel relevantně odvádí za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, nebo nižšího než poměrná část minimálního vyměřovacího základu, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Takovým dokladem je třeba rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání důchodu, doklad z Úřadu práce o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu apod.

    Bez nároku na ošetřovné

Ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 187/­2006 Sb. taxativním výčtem vyjmenovává osoby, kterým nárok na ošetřovné nevzniká. Nárok na ošetřovné tak například nemají zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, domáčtí zaměstnanci, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby nebo zahraniční zaměstnanci.

    Otcovská a zdravotní pojištění

V právních podmínkách zdravotního pojištění se při čerpání této dávky postupně ustálily dvě varianty postupu zaměstnavatele.

Zaměstnanci si v souvislosti s dávkou otcovské mohou v zaměstnání požádat o rodičovskou dovolenou. Tímto se stanou na období čerpání dávky „státními pojištěnci“. Rodičovskou dovolenou oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele s použitím kódů „M“ a „U“, kterými vymezí období, kdy je za zaměstnance plátcem pojistného stát. V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, se při odvodu pojistného snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb.

Pokud by zaměstnanec nepožádal o rodičovskou dovolenou, ale bylo by mu pro daný účel poskytnuto neplacené volno, musí být při odvodu pojistného dodržen zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ – při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Kódy „M“ a „U“ se v této situaci nepoužívají.

Nárok na otcovskou mají i osoby samostatně výdělečně činné při splnění podmínky dobrovolné účasti na nemocenském pojištění OSVČ aspoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na otcovskou. V době pobírání této dávky nesmí pojištěnec osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Čerpání otcovské nezakládá ve zdravotním pojištění žádnou úlevu jak při placení záloh, tak při ročním zúčtování OSVČ.

8.

Dlouhodobé ošetřování ve zdravotním pojištění

Dlouhodobé ošetřovné jako jedna z dávek systému nemocenského pojištění umožňuje občanům zůstat doma a pečovat o člena rodiny, u kterého ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči rozhodl, že zdravotní stav osoby propuštěné z hospitalizace vyžaduje domácí celodenní péči. Dlouhodobé ošetřovné tak dává rodině možnost, jak se o člena rodiny postarat v situaci, kdy tento posléze bude třeba vyžadovat péči. Jednou z možností je následně uplatňovat příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách.

Podmínky poskytování dlouhodobého ošetřovného jsou upraveny v ustanovení § 41a až § 41f zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy tento nárok mají osoby pečující o osobu blízkou od června 2018.

    Změny účinné od 1. ledna 2022

Doba pobytu v zařízení lůžkové péče jako podmínka pro nárok na tuto dávku se zkrátila ze sedmi dnů na čtyři dny (včetně dne přijetí a dne propuštění z hospitalizace), a to primárně s ohledem na nové léčebné metody, které umožňují zkracovat potřebnou dobu hospitalizace. Přechodné ustanovení uvádí, že podmínka hospitalizace pro nárok na dávku je splněna, pokud dne 1. 1. 2022 trvala hospitalizace alespoň čtyři dny.

Podmínka hospitalizace byla zrušena v případě péče o umírající osobu (tzv. inkurabilní stav). Takové případy vyžadují celodenní dlouhodobou péči v domácím prostředí i za tím účelem, aby tyto osoby mohly prožít závěrečné fáze života doma. Tímto bylo odstraněno dřívější znevýhodňování osob, které nebyly z důvodu vážného zdravotního stavu hospitalizovány.

Od 1. ledna 2022 také platí, že o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče lze požádat i po skončení hospitalizace, a to do osmi dnů ode dne následujícího po dni propuštění ošetřované osoby z hospitalizace. Tímto dochází k nápravě nepřiměřeně tvrdého dopadu na ošetřovanou osobu a její rodinu, kdy nárok na dlouhodobé ošetřovné nevznikl jen proto, že v den propuštění nebylo požádáno o vydání rozhodnutí.

    Ve zdravotním pojištění

Dlouhodobé ošetřovné je pro podmínky pracovního práva zakotveno v § 191a zákoníku práce. Ve zdravotním pojištění pak tato překážka přímo ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v tom směru, že dle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb. snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. To znamená, že poměrné minimum musí být při odvodu pojistného dodrženo za ty kalendářní dny, ve kterých dlouhodobé ošetřování netrvalo (viz dále).

    Dlouhodobé ošetřování po celý kalendářní měsíc

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu dlouhodobého ošetřování (péče) trvajícího nejméně jeden celý kalendářní měsíc, pojistné se v případě zaměstnání na základě pracovní smlouvy neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna). Období dlouhodobého ošetřování zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být toto období prokazatelně dokladováno rozhodnutím příslušné správy sociálního zabezpečení. Bez ohledu na skutečnost, že pojištěnec nepracuje, má řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno). Zaměstnanec na dlouhodobém ošetřovném je stále započítáván do počtu zaměstnanců, měsíčně oznamovaného zdravotní pojišťovně na formuláři Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele.

    Dlouhodobé ošetřování po část kalendářního měsíce

Ve smyslu citovaného ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb. musí být v této situaci při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nevykonával dlouhodobé ošetřování, a musí být při odvodu pojistného dodržena. V těchto souvislostech zaměstnavatelé řeší:

a) výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Dlouhodobé ošetřování započalo dne 17. června 2022 a trvalo i po celý kalendářní měsíc červenec.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné za měsíc červen se vypočítají následovně:

PČminVZ = (16 : 30) × 16 200 = 8 640 Kč

Pmin = 8 640 × 0,135 = 1 167 Kč

Za měsíc červen musí činit vyměřovací základ zaměstnance alespoň 8 640 Kč. Za měsíc červenec bude vyměřovací základ nulový.

b) dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Tento dopočet a doplatek se nejčastěji provádí při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy nebo u dohody o pracovní činnosti či u dohody o provedení práce v situaci, kdy se jedná o jediné zaměstnání a pro zaměstnance (a zaměstnavatele – plátce pojistného) platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ. Aby však zaměstnavatel odváděl u dohod pojistné, musí příjem za rozhodné období kalendářního měsíce činit u dohody o pracovní činnosti alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce více než 10 000 Kč.

V případě dlouhodobého ošetřování od 17. 6. činil příjem zaměstnance za měsíc červen při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy 8 000 Kč. Poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí výše uvedenou částku 8 640 Kč.

Při sazbě 13,5 % z částky 8 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy 1 080 Kč. Jedna třetina (360 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (720 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky dosaženého příjmu a poměrného minima ve výši 87 Kč (0,135 × 640). Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové částky pojistného 1 167 Kč je zaměstnanci sraženo 447 Kč (360 + 87), zaměstnavatel hradí 720 Kč.

Pokud by byl vyměřovací základ nižší, než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

c) odvod pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ zaměstnance převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může být nižší než aktuální hodnota minimální mzdy 16 200 Kč.

V případě dlouhodobého ošetřování od 17. 6. činil příjem zaměstnance za měsíc červen 9 000 Kč.

Dosažený příjem (9 000 Kč) převyšuje výše vypočtenou poměrnou část minima 8 640 Kč. Zaměstnavatel odvede za červen celkové pojistné 1 215 Kč, čímž je zajištěn postup podle zákona.

Důležité upozornění:

Příslušný dopočet se neprovádí u osob nebo situací vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. – zde je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, fakticky bez ohledu na dobu trvání dlouhodobého ošetřování, například u osob – zaměstnanců, za které platí pojistné stát.

    Postup u OSVČ

V případě OSVČ nelze aplikovat ustanovení zákoníku práce a ani právní úprava zdravotního pojištění nijak nezohledňuje období výkonu dlouhodobého ošetřování. V praxi tato skutečnost znamená, že období dlouhodobého ošetřování nezbavuje OSVČ povinnosti placení záloh a taktéž poměrně nesnižuje roční minimální vyměřovací základ.

    Osoba pečující o závislou osobu jako „státní kategorie“

Na období dlouhodobého ošetřování může navázat „státní kategorie“ osoby pečující o závislou osobu podle zákona o sociálních službách.

Je pravdou, že pro některé skutečnosti neexistuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele příslušný kód, kdy se například jedná o:

–  osoby závislé na péči jiné osoby ve stupni závislosti II, III a IV

–  osoby pečující o tyto osoby

ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/­1997 Sb.

Pro oznámení této kategorie zdravotní pojišťovně by měl zaměstnavatel vhodným a srozumitelným způsobem popsat nárok zaměstnance zařazení do této „státní kategorie“, nejlépe s přiložením kopie příslušného dokladu z OSSZ nebo z Úřadu práce, případně v dané věci kontaktovat zdravotní pojišťovnu.

Takže kdyby bylo poskytnuto zaměstnanci ve smyslu výše uvedeném neplacené volno z důvodu péče o závislou osobu a toto neplacené volno by trvalo po celý kalendářní měsíc, neplatil by zaměstnavatel žádné pojistné z toho důvodu, že zaměstnanec je evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Tyto osoby jako zaměstnanci (a zaměstnavatelé – plátci pojistného) nemusejí u těchto zaměstnanců dodržet minimální vyměřovací základ.

Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné za svého zaměstnance z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, resp. nižšího než poměrná část zákonného minima, pak vždy musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad na vyzvání předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Tímto dokladem může být například evidence zaměstnance u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

9. Penále a pokuty za porušení zákonných povinností ve zdravotním pojištění

Pokud plátce z hlediska placení pojistného poruší zákon, bude u něj zdravotní pojišťovna evidovat tyto pohledávky:

a) pouze penále

Jedná se o situaci, kdy plátce v uplynulém období dlužil na pojistném, toto dlužné pojistné v plné výši uhradil a nadále mu již další dluhy na pojistném nevznikají.

b) dlužné pojistné a penále

Pokud plátce neprovádí platby pojistného podle zákona, je součástí této pohledávky zdravotní pojišťovny i penále, které narůstá úměrně se zvyšující se dlužnou částkou pojistného. Penále běží i tehdy, když je sjednán splátkový kalendář, třebaže jsou jednotlivé splátky placeny dle dohodnutého harmonogramu – na výši penále má (vždy) vliv postupně se snižující částka dluhu na pojistném.

c) neuplatňované dlužné pojistné a penále

Za účelem „ekonomicky efektivního“ postupu při správě pohledávek stanovil zákonodárce hranice, do kterých zdravotní pojišťovny své pohledávky neuplatňují.

Nelze vymáhat nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné zdravotní pojišťovny 200 Kč. Tyto nízké dlužné částky se v rámci desetileté promlčecí doby připočítají k případně dalšímu nově vzniklému dluhu na pojistném.

Avšak pohledávky na dlužném pojistném převyšující tuto hodnotu se již stávají předmětem zájmu zdravotní pojišťovny. Její důležitou úřední a kontrolní činností je zajistit v rámci systému veřejného zdravotního pojištění dostatek zdrojů na úhradu hrazených služeb, vykázaných smluvními poskytovateli.

Odlišně postupují zdravotní pojišťovny u evidovaného penále, které se nepředepíše tehdy, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok. Takové penále se ani v budoucnu nebude připočítávat k případnému dalšímu penále. Zdravotní pojišťovna také nepředepíše penále v případě, kdy plátce pojistného prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

Podotýkáme, že z vyčísleného penále již žádné další penále nenabíhá.

d) jiné pohledávky

Těmito jsou pokuty za porušení zákonných povinností a přirážka k pojistnému dle § 45 zákona č. 48/­1997 Sb.

    Odstranění tvrdosti

Důsledkem neplacení pojistného (záloh na pojistném u OSVČ) je kromě existence dlužného pojistného i vznik penále.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/­2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Dlužné pojistné a penále, převyšující hodnoty výše uvedené, jsou zdravotní pojišťovny povinny vůči dlužníkům uplatňovat, tedy vyměřovat, a v případě jejich nezaplacení vymáhat – viz § 8 odst. 5 zákona č. 48/­1997 Sb. Naproti tomu pokutu za porušení zákona zdravotní pojišťovna uložit může, ale také nemusí.

O prominutí vyměřeného penále lze zdravotní pojišťovnu vždy požádat. Podáním žádosti o odstranění tvrdosti (prominutí penále) dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 30 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 30 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán.

V žádosti by měl plátce vždy uvést argumenty, které v dané záležitosti hovoří v jeho prospěch, resp. popsat a okomentovat okolnosti, které vznik penále zapříčinily. Každá podaná žádost je zdravotní pojišťovnou (zpravidla k tomuto účelu ustanovenou komisí) individuálně posuzována a po zvážení všech skutečností je penále buď prominuto v plné výši, prominuto částečně anebo není prominuto vůbec.

K podané žádosti zaměstnavatel jako podnik ve smyslu evropského práva přikládá Prohlášení, ve kterém mj. uvádí, zda a v jaké výši mu byla v období uplynulých tří let poskytnuta tzv. podpora de minimis podle směrnic Evropské unie. Prominutím (části) vyměřeného penále je totiž subjektu, který je tímto podnikem – v podstatě zaměstnavatel nebo OSVČ – poskytnuta podpora, jejíž výše je omezena.

O prominutí vyměřeného penále je zapotřebí požádat do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru a do 8 dnů ode dne doručení výkazu nedoplatků. Jestliže žadatel tyto lhůty zmešká, nemůže zdravotní pojišťovna podané žádosti ani částečně vyhovět z důvodu opožděného podání.

Primární okolností, kterou zdravotní pojišťovna při projednávání žádosti zkoumá, je úhrada aktuálního dlužného pojistného v plné výši neboli ke dni vydání rozhodnutí nesmí být u žadatele evidováno dlužné pojistné. Rovněž je brána v úvahu platební morálka, to znamená, jak plátce v uplynulém období platil pojistné. Přihlíží se i k tomu, zda se jedná o první nebo již několikátou žádost o prominutí penále včetně toho, zda a případně v jakých částkách bylo již dříve penále prominuto. Každopádně je vždy komplexně posuzována podaná žádost a okolnosti bezprostředně související.

Podle ustanovení § 53a odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb. nelze o odstranění tvrdosti rozhodnout v těchto případech:

–  nebude-li předem uhrazeno pojistné splatné do vydání rozhodnutí o prominutí penále, přirážky k pojistnému nebo pokuty,

–  na plátce pojistného byl podán insolvenční návrh,

–  plátce vstoupil do likvidace.

Odstranění tvrdosti je možné pouze u penále a přirážek k pojistnému (nikdy nelze zpochybňovat oprávněný nárok zdravotní pojišťovny na pojistné), a to na základě žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby, přičemž tato žádost musí být podána nejpozději do nabytí právní moci rozhodnutí – platebního výměru, kterým byla vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále.

Od 1. 1. 2022 nelze podat žádost o odstranění tvrdosti při uložení pokuty. Institut odstranění tvrdosti se tedy nadále nevztahuje na pokutu, protože je ta ukládána v řízení o přestupku.

Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je prvním úkonem v řízení. Na prominutí přirážky k pojistnému nebo penále není právní nárok. Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.

    Výkazy nedoplatků

V návaznosti na vývoj praxe i související soudní judikatury se s účinností od 1. ledna 2022 zjednodušila pravidla pro vydání výkazu nedoplatků jako úkonu, kterým může zdravotní pojišťovna vyměřovat své pohledávky. Vydání výkazu nedoplatků je definováno jako první úkon v řízení, kterému nepředchází např. oznámení o zahájení správního řízení. Výkaz nedoplatků se stává vykonatelným dnem doručení s možností podání námitek § 53 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. (důvod podání námitek je plátce pojistného povinen v námitkách uvést). Proti výkazu nedoplatků nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení. Ustanovením § 53 odst. 6 se stanovuje lhůta, v rámci, které může zdravotní pojišťovna zrušit výkaz nedoplatků z vlastního podnětu, a to do 3 let ode dne jeho vykonatelnosti.

    Uložení pokuty zaměstnavateli

Zdravotní pojišťovna může zaměstnavateli jako hromadnému plátci pojistného uložit pokutu zejména za:

a) nepodání Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele – pokuta až 50 000 Kč

Jedná se o pravidelnou měsíční povinnost zaměstnavatele, který předává za každý kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně, jejichž pojištěnce zaměstnává, Přehled o platbě pojistného. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují. Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého pojištěnce. Všechny výše uvedené skutečnosti jsou zaměstnavatelé povinni doložit.

b) nesplnění oznamovací povinnosti – pokuta až 200 000 Kč

Zaměstnavatel musí nejpozději ve lhůtě do 8 dnů provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení práce) a ukončení zaměstnání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb., přičemž specificky se postupuje u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce. Další povinností zaměstnavatele je oznámit změnu zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Jestliže zaměstnavatel v důsledku neoznámení, popř. opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem provádí odvody pojistného ve prospěch jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec aktuálně pojištěn, vyčíslí zdravotní pojišťovna, které mělo být pojistné správně odváděno, dlužné pojistné a vyměří penále. S účinností od 1. 5. 1995 může zaměstnavatel zdravotní pojišťovnou takto vyměřené penále po zaměstnanci vymáhat, není-li na základě podané žádosti v plné výši prominuto.

Povinností zaměstnavatele je rovněž informovat zdravotní pojišťovnu o skutečnostech rozhodných pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné (např. přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou nebo osoby na rodičovskou dovolenou apod.) za předpokladu, že zaměstnanec svému zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Tuto oznamovací povinnost má zaměstnavatel i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

V této souvislosti je nutno podotknout, že o oznamovaných skutečnostech si zaměstnavatel musí vést patřičnou evidenci a dokumentaci.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, takže její maximální výše může činit 400 000 Kč (viz ustanovení § 44b zákona č. 48/­1997 Sb.).

c) další zákonné povinnosti – pokuta až 50 000 Kč

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 592/­1992 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni při plnění své oznamovací povinnosti rovněž sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Zaměstnavatelem může být samozřejmě i fyzická osoba. V tomto případě sděluje tato zdravotní pojišťovně rovněž své jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. V této souvislosti je nutno připomenout, že zaměstnavatelé jsou povinni oznámit do 8 dnů změnu shora uvedených údajů (např. změnu bankovního účtu, změnu sídla firmy) zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné. Dále jsou zaměstnavatelé povinni nahlásit zdravotní pojišťovně v téže lhůtě ukončení své činnosti, zrušení organizace, nebo její vstup do likvidace.

d) porušení povinností zaměstnavatelů zasílat zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech – pokuta až 100 000 Kč

Dle § 45 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce.

e) porušení povinností zaměstnavatele v souvislosti s prováděnou kontrolou – pokuta až 50 000 Kč

V souladu s ustanovením § 22 zákona č. 592/­1992 Sb. jsou kontrolní pracovníci zdravotní pojišťovny oprávněni provádět u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé jsou pak povinni předložit na vyžádání potřebné účetní a jiné doklady, jež jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Jedná se především o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění.

Zaměstnavatel je současně povinen podat k těmto písemnostem ústní či písemné vysvětlení, pokud mají kontrolní pracovníci pochybnosti o správnosti, úplnosti a pravdivosti těchto dokladů. Plátce pojistného rovněž nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.

Pro úplnost je třeba doplnit, že uloženou pokutou není v žádném případě dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případný zjištěný nedoplatek pojistného včetně penále.

    Lhůty pro uložení pokuty

V případě nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb. lze pokutu uložit do dvou let ode dne, kdy zdravotní pojišťovna zjistila nesplnění oznamovací povinnosti plátcem pojistného, nejdéle však do pěti let od doby, kdy oznamovací povinnost měla být splněna.

Při porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé (například nepodání Přehledu zaměstnavatelem či OSVČ nebo porušení povinností v souvislosti s prováděnou kontrolou) lze pokutu uložit do dvou let ode dne, kdy se příslušná zdravotní pojišťovna o nesplnění nebo porušení povinností dozvěděla, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

10.

Pohledávky nevymáhané zdravotními pojišťovnami

Drtivou většinu svých pohledávek jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny vyměřovat a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Z hlediska pracnosti či efektivity však zákonodárce stanovil určité podmínky, za kterých se nemusejí zdravotní pojišťovny evidovanými pohledávkami zabývat, v dané záležitosti mohou mít i zdravotní pojišťovny stanoveny interní postupy. Které pohledávky tedy zdravotní pojišťovny nevymáhají?

    Dlužné pojistné a penále „marginální“ povahy

Jak je již výše uvedeno, předmětem vyměřování a případného vymáhání ze strany zdravotní pojišťovny není aktuální dlužné pojistné do 200 Kč a penále nepřesahující v kalendářním roce 100 Kč.

    Promlčené pohledávky

Pokud zdravotní pojišťovna takříkajíc „prošvihne“ promlčecí dobu pro uplatnění své pohledávky, tedy neučiní potřebný krok k jejímu vyměření a následnému vymáhání, pak k jejímu nárokování není oprávněna.

Provedenou kontrolou (v jakékoli formě), zaslaným vyúčtováním nebo také projednáním placení pojistného s plátcem a pořízením písemného záznamu zdravotní pojišťovna zároveň činí tzv. kvalifikovaný úkon, kterým zabrání promlčení svých pohledávek. Aby však byl tento úkon právně relevantní, musí se plátce o něm dozvědět, což je splněno například tím, že převezme zaslané vyúčtování, u plátce proběhne kontrola na základě předložených dokladů apod. Z hlediska právní účinnosti platí i tzv. fikce doručení v situaci, kdy si plátce (třeba i elektronicky) doručovanou písemnost nevyzvedne ve stanovené lhůtě. Jestliže zdravotní pojišťovna učiní kvalifikovaný úkon v roce 2022 (například provede u zaměstnavatele kontrolu), pak po dobu dalších 10 let nejsou její pohledávky ohroženy promlčením.

V současné době by zdravotní pojišťovny měly akceptovat platnou judikaturu, podle které nemohou vyměřovat pohledávky již promlčené, to znamená, že předmětem řešení (vyměřování a vymáhání) jsou z jejich strany pouze pohledávky nepromlčené.

    Nepravomocné pohledávky

Dokud plátce neobdrží od zdravotní pojišťovny písemnost s kulatým razítkem, tak – co se týká ohrožení svého majetku – ještě není v bezprostředním nebezpečí, pořád má čas svůj závazek vůči zdravotní pojišťovně řádně vyrovnat. Ovšem pokud je mu doručen platební výměr nebo výkaz nedoplatků, jedná se již o poslední výstrahu či varování a nabytí právní moci příslušného titulu je pro zdravotní pojišťovnu signálem pro vymáhání neuhrazené částky dluhu. V takových případech se dlužník vystavuje značnému riziku i tím, že bude třeba muset navíc uhradit i (ne zrovna malé) náklady exekučního řízení.

S vymáhacím procesem musejí zdravotní pojišťovny vyčkat v případě podané žádosti o prominutí vyměřeného penále, nebo přirážky k pojistnému, a také tehdy, podá-li plátce odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny. V takovém případě ještě rozhodnutí nenabylo právní moci. Podstatný rozdíl mezi podaným odvoláním a žádostí o odstranění tvrdosti spočívá v tom, že:

–  podáním žádosti o odstranění tvrdosti plátce nenamítá nic proti správnosti a výši uložené sankce, ale se na zdravotní pojišťovnu obrací se žádostí o její zmírnění, zatímco

–  odvoláním de facto argumentuje, že zdravotní pojišťovna nepostupovala při uplatnění postihu v souladu se zákonem v tom smyslu, že sankce třeba neměla být vůbec uplatněna nebo je neúměrně vysoká.

    Splátkované pohledávky

Zdravotní pojišťovny celkem běžně sjednávají s dlužníky splácení (zpravidla pravomocných a vykonatelných) pohledávek formou splátkových kalendářů, případně lze dohodu o splátkách uzavřít již na základě zaslaného vyúčtování, ze kterého výše příslušných pohledávek vyplývá. Základním smyslem tohoto postupu zdravotních pojišťoven je jednak umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace, jednak je však při uzavírání takových dohod zapotřebí přihlížet k vývoji bilance systému veřejného zdravotního pojištění, jinými slovy, postupné úhrady by neměly zásadním způsobem narušit finanční vyrovnanost systému veřejného zdravotního pojištění.

Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží. Na uzavření dohody o splátkách dluhu není právní nárok, proto záleží na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Poruší-li plátce podmínky splátkové dohody, pak takové ujednání pozbývá platnosti a nezaplacené pohledávky se stávají předmětem vymáhání.

    Odepsané pohledávky

Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, nebo pokud by z vymáhání tohoto dluhu bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. Za nedobytný se považuje například i dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

    „Neekonomické“ vymáhání

Některé zdravotní pojišťovny řeší otázku efektivity vymáhání pohledávek, kdy se primárně vychází ze zásady, že pokud by náklady na vymáhání nízkých částek převýšily konečný výtěžek, pak se od vymáhání takových pohledávek upouští. Zpravidla bývá stanovena hraniční částka, do které se pohledávky nevymáhají, nicméně i v této oblasti mají zdravotní pojišťovny své postupy.

    Penále v rámci dědického řízení

Přejde-li dluh na dědice (více dědiců), který dlužné pojistné v plné výši uhradí, pak zdravotní pojišťovna podané žádosti o prominutí vyměřeného penále zpravidla vyhoví, neboť již úhrada dluhu na pojistném dědicem je vstřícným počinem, který zdravotní pojišťovny zpravidla zohledňují.

11.

Zdravotní pojištění po 1. 1. 2022

Připomeňme si závěrem některé změny ve zdravotním pojištění k datu 1. ledna 2022, které mají přímý vliv na placení pojistného a plnění zákonných podmínek zaměstnavateli.

    Další osoby bez minima ve zdravotním pojištění

Zákonem č. 363/­2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V novém písmenu f) se pojistné pouze z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

    Platba pojistného státem a odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

Platba státu za osoby, za které stát pojistné platí, představuje jednak významnou složku příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění, jednak určuje i výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za konkrétně definovaných podmínek (viz dále). Osoby, za které je plátcem pojistného stát, jsou taxativním výčtem vyjmenovány v § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb.

Ve srovnání s předcházejícím obdobím se k 1. 6. 2020 a k 1. 1. 2021 výrazně zvýšil vyměřovací základ pro platby za „státní pojištěnce“ a za účelem zajištění bilanční vyrovnanosti příjmů a výdajů systému došlo k jeho dalšímu zvýšení.

Nařízením vlády č. 253/­2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1. 1. 2022 z hodnoty 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč.

Od 1. ledna 2022 se tak návazně zvýšila částka odpočtu na 14 570 Kč. Tento nárok může podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb. použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.

Zákonem č. 260/2022 Sb., účinným od 31. 8. 2022, se mění zákon č. 592/1992 Sb. a do konce roku 2022 se snižuje platba státu zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“ na 1 487 Kč (13,5 % z částky 11 014 Kč). V návaznosti na tuto novelu zákona č. 592/1992 Sb. se odpočet ve výši 11 014 Kč poprvé uplatní při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a při odvodu pojistného za měsíc září 2022. K datu 1. ledna 2023 se zvýší vyměřovací základ pro platby za „státní pojištěnce“ na 14 074 Kč. Zdravotní pojišťovny tak od ledna 2023 obdrží od státního rozpočtu České republiky měsíční platbu za tyto osoby ve výši 1 900 Kč (13,5 % z částky 14 074 Kč.).

Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

    Nekolidující zaměstnání

Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání:

a) výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b) výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

To znamená, že v tzv. nekolidujícím zaměstnání mohl mít zaměstnanec do prosince 2021 příjem maximálně ve výši 7 600 Kč, od 1. 1. 2022 se tato horní hranice zvýšila na 8 100 Kč.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena.

Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.

V rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání již nelze sjednávat dohody o provedení práce.

    Penále od 1. 1. 2022

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

Zákonem č. 286/­2021 Sb., část šestá, se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

    Hodnoty pravděpodobného pojistného

Aby mohla zdravotní pojišťovna zjistit, zda plátce platí pojistné podle zákona, musí jí zaměstnavatelé (za daný kalendářní měsíc) a OSVČ (za předcházející kalendářní rok) předložit příslušný Přehled. Je pravdou, že stále existují (a nepochybně i existovat budou) zaměstnavatelé i podnikatelé, kteří v tomto směru zákony nedodržují. Pro uplatnění postihu vůči těmto nezodpovědným plátcům začlenil zákonodárce do právní úpravy zdravotního pojištění institut pravděpodobného pojistného.

Dle nařízení vlády č. 356/­2021 Sb. ze dne 27. 9. 2021 činí hodnota všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020 částku 36 119 Kč.

Měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného se u zaměstnavatele vypočte jako 1,5 násobek tohoto všeobecného vyměřovacího základu a pro rok 2022 tak činí 54 178,50 Kč (36 119 × 1,5), 13,5 % pravděpodobné výše pojistného pak po zaokrouhlení 7 315 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato hodnota pravděpodobného pojistného poloviční – 3 658 Kč.

Takže pokud by zaměstnavatel nepodal za své tři zaměstnance Přehledy za měsíce leden až duben 2022, může mu zdravotní pojišťovna vyměřit pravděpodobné pojistné 87 780 Kč (7 315 × 3 × 4) včetně penále.

    Přeplatky a dlužné částky nižších hodnot

S účinností od 1. ledna 2022 se z racionálních důvodů stanovuje minimální výše přeplatku, kterou zdravotní pojišťovna vrací plátci, kdy tato částka musí v úhrnu činit nejméně 200 Kč. Jak vyplývá z ustanovení § 19, stejně se postupuje i při vracení přeplatku na penále – po dohodě se zdravotní pojišťovnou lze přeplacené penále převést na pojistné.

Nelze také vymáhat nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné zdravotní pojišťovny 200 Kč. Tyto nízké dlužné částky se v rámci desetileté promlčecí doby připočítají k případně dalšímu nově vzniklému dluhu na pojistném.

Odlišně postupují zdravotní pojišťovny u evidovaného penále, které se nepředepíše tehdy, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok. Takové penále se ani v budoucnu nebude připočítávat k případnému dalšímu penále.

 

§ 38 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce

- citace na straně 94

Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

(1) Od vzniku pracovního poměru je

a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem,

b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

(2) Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou.

(3) Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech.

§ 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce

- citace na straně 94

Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle …

 

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Vyměřovací základ

…

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem …

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období.