Nemoc zaměstnance

a postupy zaměstnavatele

Jak se posuzuje nemoc v případě pracovní smlouvy a při sjednání dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce? Z jakého důvodu je v případě nemoci důležitý pojem poměrné části minimálního vyměřovacího základu? Musí být zaplaceno pojistné, když zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc?

Základní povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

je odvést pojistné za zaměstnance v souladu s platnou právní úpravou. Ve zdravotním pojištění platí, že pokud příjem zaměstnance zakládá účast na zdravotním pojištění, pak:

•    vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem),

•    zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

•    zaměstnavatel v případě potřeby řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu, eventuálně jeho poměrné části,

•    z příjmu nižšího než je zákonné minimum zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné u osob taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

•    při trvající dohodě a při poklesu příjmu v některém měsíci u dohody o provedení práce na 10 000 Kč a méně nebo u dohody o pracovní činnosti na částku nižší než 4 000 Kč musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc (příp. měsíce) odhlášena.

Pokud je z příjmu ze zaměstnání odváděno zaměstnavatelem pojistné na zdravotní pojištění, pak toto zaměstnání řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah takto zaměstnané osoby, a to bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci. Za správnost odvodu pojistného zodpovídá zaměstnavatel.

Nemoc u pracovní smlouvy a u dohody

Nemoc, neboli dočasná pracovní neschopnost, je poměrně častým důvodem (mnohdy i dlouhodobější) nepřítomnosti zaměstnance v práci. Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci trvající nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v případě zaměstnání na základě pracovní smlouvy následující:

•    vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (není-li do takového měsíce například vyplacena odměna – v případě zúčtování odměny je vyměřovacím základem výše této odměny, tj. částka i nižší než 17 300 Kč),

•    nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně doloženo,

•    bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).

Nemocný zaměstnanec je stále započítáván do počtu zaměstnanců, měsíčně oznamovaného zdravotní pojišťovně na formuláři Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele.

Avšak u nemoci trvající po celý kalendářní měsíc při sjednání některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (a při nulovém příjmu zaměstnance, případně při příjmu nedosahujícím částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání) musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendářní měsíc odhlášena. Své zdravotní pojištění si pak musí řešit jiným způsobem.

Je-li zaměstnanec v případě pracovní smlouvy nemocen po celý kalendářní měsíc a tedy nemá v takovém měsíci příjem, pak zdravotní pojišťovna od zaměstnavatele žádné pojistné neobdrží.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Období nemoci se posuzuje jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 191 zákoníku práce a ve zdravotním pojištění se projevuje především ve snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že (alespoň minimální) pojistné nemusí být za rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno za kalendářní dny, ve kterých byl zaměstnanec během měsíce nemocen. Pokud zúčtovaný hrubý příjem za odpracované kalendářní dny přesáhne svojí výší poměrnou část minima, období nemoci se již nebere v úvahu a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu. V souvislosti s placením pojistného je důležité respektovat zásadu, že nejen pro účely stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nebo jeho poměrné části se vždy posuzují výhradně kalendářní (nikoli pracovní) dny trvání zaměstnání resp. nemoci v příslušném kalendářním měsíci. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na poskytovanou náhradu mzdy anebo na nárok na nemocenské. Vždy platí, že nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje.

Nemoc zaměstnance po část kalendářního měsíce

V takovém případě se postupuje podle citovaného ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl a musí být při odvodu pojistného dodržena. V následujících situacích pracuje zaměstnanec na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek a zaměstnavatel řeší:

a)  výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Zaměstnanec byl nemocen v období 9. 5. – 25. 5. 2023.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

kde

•    PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

•    14 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce května (tedy období mimo nemoci)

•    31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

•    17 300 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2023

Za měsíc květen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 7 812,90 Kč, takže vyměřovací základ může relevantně činit třeba 8 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále – obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.

b)  dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Při nemoci zaměstnance v období 12. 6. – 26. 6. činil jeho příjem za měsíc červen 8 000 Kč.

Vzhledem k výkonu práce po dobu 15 kalendářních dnů v měsíc červnu, tj. mimo období nemoci, činí poměná část minimálního vyměřovacího základu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, 8 650 Kč [(15:30) x 17 300].

Při sazbě13,5 % z částky 8 000Kč představuje pojistné z této hrubé mzdy částku 1 080 Kč. Jedna třetina (360 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (720 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 650 Kč, vypočtené jako [8 650 – 8 000], tedy 88 Kč. Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace podle § 207 až 209 zákoníku práce, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Z úhrnného vyměřovacího základu 8 650 Kč činí celkové pojistného 1 168 Kč. Zaměstnanci je sraženo 448 Kč (360 + 88), zaměstnavatel uhradí 720 Kč.

c)  odvod pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může být nižší než aktuál­ní hodnota minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč.

V případě nemoci v období 11. 7. – 20. 7. činil příjem zaměstnance za červenec14 220 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné v částce 1 920 Kč (14 220 x 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona – výší příjmu je dodržena poměrná část minima, která činí 11 719,35 Kč [(21:31) x 17 300].

Nemoc zaměstnance – specifické situace

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen třeba od 2. dne kalendářního měsíce (například od úterý 2. 5.) až do jeho konce, neboli 1. den kalendářního měsíce (státní svátek 1. 5.) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.

Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 5. 2023, je nemocný po celý zbytek května a za den 1. 5. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za kalendářní den 1. 5., kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup taktéž vychází z již citovaného ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.

To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. – viz dále.

Pokud by příjem za den 1. 5. činil alespoň 558,06 Kč, pak:

•    odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu zúčtovaného za tento jeden den a

•    žádný další dopočet neprovádí.

Nemoc a „státní kategorie“ zdravotního pojištění

Pracovněprávní vztah je sjednán na dobu určitou do 30. 6. Může nastat situace, že zaměstnanec se stane příjemcem dávek nemocenského pojištění ještě v době trvání zaměstnání, anebo onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru.

Za příjemce dávek nemocenského pojištění je stát plátcem pojistného při splnění podmínek daných ustanovením § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb. To znamená, že tento příjemce dávek nemocenského pojištění je ve zdravotním pojištění „státním pojištěncem“, tudíž má své zdravotní pojištění vyřešené po celou dobu pobírání těchto dávek. Z ustanovení § 10 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. plyne, že oznámení této skutečnosti je povinností pojištěnce. Zaměstnavatel tuto povinnost nemá, protože po datu 30. 6., kdy na základě dané skutečnosti započala registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, již pojištěnec není jeho zaměstnancem.

Odvod pojistného ze skutečné výše příjmu zaměstnance

Ve výše popisovaných situacích jsme vycházeli z podmínky, že zaměstnavatel musí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, přesněji jeho poměrnou část.

Právní úprava zdravotního pojištění však vyjmenovává v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. osoby jako zaměstnance, u kterých nemusí zaměstnavatel zákonné minimum dodržet.

Minimální vyměřovací základ (v roce 2023 minimální mzda 17 300 Kč) neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát,

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců za rozhodné období kalendářního měsíce jejich skutečný příjem, tedy bez nutnosti dopočtu a doplatku pojistného do minima 17 300 Kč.