Nemovité věcí – nájem a daň z příjmů

V § 498 občanského zákoníku jsou nemovité věci definovány jako pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva k nim a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Jak musí pronajímatelé postupovat z hlediska ZDP?

Podle § 506 téhož zákona je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno na zdech.

Ne všichni vlastníci využívají nemovité věci pro své potřeby, v řadě případů je přenechávají k využívání dalším subjektům (pronajímají je).

Základní legislativní pravidla pro uzavírání nájemních smluv
(§ 2201 až 2331
občanského zákoníku)

Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci. Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li ji možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy.

Je-li pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu (např. katastr nemovitostí), zapíše se sem i nájemní právo. To ovšem jen za předpokladu, že toto zapsání navrhne vlastník věci (pronajímatel) a nájemce s tím souhlasí.

Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje:

a)  přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,

b)  udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,

c)  zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu nájemce, pokud se k ní nezaváže pronajímatel. Ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy pak provádí pronajímatel (pokud se k některému způsobu nebo druhu údržby nezaváže nájemce). Během nájmu pronajímatel nemá právo o své vůli pronajatou věc měnit. Nájemce je povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo – není-li účel ujednán – k účelu obvyklému a platit nájemné.

Nájemné se platí v ujednané výši. Není-li výše sjednána, platí se nájemné ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Má-li být nájemné plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích. Nájemné se platí měsíčně pozadu.

Oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, musí mu nájemce umožnit (v nezbytném rozsahu) prohlídku věci nebo přístup k ní za účelem provedení opravy nebo údržby. Předchozí oznámení není nutné v případě, kdy je nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpeční z prodlení.

Nájemce může provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele. Pokud je nájemní smlouva uzavřena písemně, musí mít písemnou formu i souhlas s provedením změny.

Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.

V případě pronájmu bytu se jím rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor. Smlouva musí být vždy písemná.

Co se ubytování (přechodného nájmu) týká, tak touto smlouvou (smlouvou o ubytování) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určenému a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, ev. ve lhůtě obvyklé. Ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený k jeho ubytování, společné prostory a využívat služby s ubytováním spojené.

Daň z příjmů

Základem daně z příjmů je v zásadě rozdíl mezi výnosy a náklady, tedy výsledek hospodaření (v případě poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami) nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji (u poplatníků, kteří účetními jednotkami nejsou). Bez ohledu na to, zda poplatník (fyzická osoba) je či není účetní jednotkou, lze náklady (výdaje) uplatnit buď ve skutečné výši, nebo ve výši stanovené paušálem (procentem z dosažených příjmů).

Příjmy, výnosy

Vlastníku nemovitosti (pronajímateli) vznikají při pronájmu příjmy (výnosy). Je přitom jedno, zda se jedná o peněžní nebo nepeněžní příjem (např. při vzájemném zápočtu oprav nebo technického zhodnocení realizovaného a financovaného nájemcem s nájemným). Příjmy z nájmu jsou v každém případě zdanitelným příjmem pronajímatele. Správný postup při jejich evidenci a zdanění záleží mj. na tom, zda je pronajímatel právnická nebo fyzická osoba a zda pronajímatel vede účetnictví, daňovou evidenci nebo uplatňuje výdaje paušálem.

     Pronajímatelem je PO

V tomto případě je postup celkem jednoduchý. Pronajímatel vede účetnictví a výnosy z pronájmu jsou součástí celkových (zdanitelných) výnosů účetní jednotky zaúčtovaných na příslušných účtech účtové třídy 6.

Stejně jako u všech ostatních výnosů a nákladů je nutno i v tomto případě respektovat zásadu časového rozlišení, tj. výnosy z pronájmu zdanit v tom zdaňovacím období, se kterým věcně a časově souvisí bez ohledu na to, ve kterém období byla platba inkasována.

Příklad

Pronajímatel – právnická osoba – pronajal dvě místnosti ve své budově, přičemž sjednané měsíční nájemní činí 10 000 Kč. V listopadu 2020 inkasuje částku 50 000 Kč, tedy nájemné za měsíce listopad a prosinec 2020 a za měsíce leden až březen 2021.

Výnosem v roce 2020 bude částka 20 000 Kč, výnosem v roce 2021 bude 30 000 Kč.

     Pronajímatelem je fyzická osoba

Zatímco v případě pronajímatelů – právnických osob – je postup vcelku jasný a bez variantních řečení, u pronajímatelů – fyzických osob – se můžeme setkat s několika situacemi.

Základ daně fyzických osob je, resp. může být tvořen až pěti dílčími základy daně (příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu, a ostatní příjmy), přičemž příjmy z nájmu nemovitých věcí mohou být součástí nejen příjmů z nájmu (§ 9 ZDP), ale i příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP).

Příjmy z nájmu nemovitých věcí

(nejsou-li kvalifikována jako příjmy ze samostatné činnosti podnikatelské či jiné samostatné výdělečné činnosti – viz dále) jsou považovány vždy za příjmy z nájmu (§ 9 ZDP). Na rozdíl od příjmů z nájmu věcí movitých nemohou být příjmy z nájmu nemovitých věcí nikdy kvalifikovány jako příjmy ostatní (§ 10 ZDP), ani kdyby se jednalo o nájem příležitostný či nahodilý. Příjmy z nájmu plynoucí manželům ze společného jmění manželů se zdaňují u jednoho z nich.

Příklad

Manželé vlastní ve společném jmění rodinný domek (ve kterém bydlí), byt (který dlouhodobě pronajímají) a rekreační chalupu (kterou pronajímají příležitostně).

Veškeré příjmy z nájmu bytu a chalupy zdaní buď manžel, nebo manželka. Nepřipadá tedy v úvahu, aby např. příjmy z pronájmu bytu zdanil manžel a příjmy z pronájmu chalupy manželka.

Poplatníci, kteří mají příjmy z nájmu, mají několik možností, jakým způsobem evidovat své příjmy a výdaje a jak stanovit základ daně. Mohou vést „dobrovolně“ účetnictví a být tedy účetními jednotkami nebo mohou vést evidenci příjmů a výdajů (obdobným způsobem jako vedou poplatníci s příjmy z podnikání daňovou evidenci) nebo evidují pouze příjmy a výdaje stanoví procentem (30 %) z dosažených příjmů (nejvýše však do výše 600 000 Kč, což odpovídá výši příjmů maximálně 2 000 000 Kč).

Podstatné je, že i když tito poplatníci vedou účetnictví nebo „daňovou evidenci“, pronajímaný majetek se nepovažuje za obchodní majetek ve smyslu daně z příjmů fyzických osob.

Podle § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem fyzické osoby rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. Skutečnost, že pronajímaný majetek v případě příjmů z nájmu podle § 9 ZDP není v žádném případě považován za majetek obchodní je důležitá pro posouzení zdanění, resp. osvobození od daně příjmů při případném prodeji pronajímaných nemovitostí.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP platí, že od daně z příjmů fyzických osob jsou osvobozeny příjmy z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm měl prodávající bydliště nejméně po dobu 2 let před prodejem. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje těchto nemovitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do 2 let od jeho vyřazení z obchodního majetku.

Podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP dále platí, že od daně z příjmů fyzických osob jsou osvobozeny příjmy z prodeje nemovitých věcí, přesáhne-li doba mezi nabytím a prodejem dobu pěti let. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje nemovitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do pěti let od jejich vyřazení z obchodního majetku.

Příklad

Poplatník vlastní od roku 2013 jednotku (byt). Tento byt od roku 2016 pronajímá. V roce 2020 nájemní smlouvu ukončí a byt prodá.

Příjem je od daně osvobozen.

Příjmy ze samostatné činnosti

Podle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP se příjmem ze samostatné činnosti rozumí mj. příjem ze živnostenského podnikání. Mezi živnosti patří též ubytovací služby, která je živností volnou. Oficiálně se jedná o činnosti s názvem: Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona. Výčet volných živností (včetně Ubytovacích služeb) je uveden v Příloze č. 4 živnostenského zákona. V rámci ubytovacích služeb lze vykonávat především poskytování ubytování – a to jak v ubytovacích zařízeních (hotel, motel, ubytovna…), tak v bytových domech, rodinných domech, ale i ve stavbách pro rodinnou rekreaci (rekreační chat, chalupy). Podstatné však je, že v rámci ubytovacích služeb jsou (na rozdíl od „pouhého“ nájmu) poskytovány též některé další služby (výměna a praní prádla, stravovací služby, možnost užívání bazénu nebo sauny, úklidové služby atd.).

Podle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP dále platí, že příjmy ze samostatné činnosti jsou i příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. Jinými slovy: pronajímá-li podnikatel majetek, který je ve smyslu definice ZDP (viz výše) součástí jeho obchodního majetku, příjem je vždy považován za příjem ze samostatné činnosti a to bez ohledu na to, zda je pronajímán majetek movitý či nemovitý a bez ohledu na to, zda se jedná o pronájem dlouhodobý nebo příležitostný.

Příklad

Poplatník má příjmy ze samostatné činnosti (prodej a servis osobních automobilů), přičemž dlouhodobě pronajal dvě kanceláře ve své budově, která je součástí jeho obchodního majetku.

Příjem z nájmu kanceláří je považován za příjem ze samostatné činnosti.

Takto pronajímaný majetek je součástí obchodního majetku a proto při zdanění event. nezdanění příjmů z jeho prodeje je nutno respektovat ustanovení v § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP (viz výše).

Příklad

Poplatník – podnikatel – má ve svém obchodním majetku od roku 2010 zahrnuty mj. tři samostatné garáže. Dvě využívá pro parkování svých automobilů, třetí od roku 2018 pronajímá. V roce 2020 ukončí nájemní smlouvu a garáž (aniž by ji vyřadil z obchodního majetku) prodá.

Příjem je nutno zdanit.

Mezi výdaje (náklady), které lze uplatnit jako daňové, patří

především odpisy, rezervy, výdaje na opravy, udržování, event. další související výdaje za služby, energie apod. Tyto výdaje mohou uplatnit všichni pronajímatelé bez ohledu na to, zda jsou fyzickou nebo právnickou osobou. U poplatníků, kteří vedou účetnictví je nutno respektovat věcnou a časovou souvislost, tj. zaúčtovat náklady do toho účetního (zdaňovacího) období, se kterým věcně a časově souvisí bez ohledu na to, kdy došlo k platbě. Pouze poplatníci, kteří uplatňují výdaje paušálem (viz dále) tyto výdaje samostatně uplatnit nemohou.

     Odpisy

Pronajímatel může v první řadě uplatnit jako daňový výdaj podpisy pronajímané nemovité věci a to i tehdy, jedná-li se o pronájem fyzickou osobou, kdy příjmy jsou kvalifikovány jako příjmy z nájmu a nemovitá věc není zahrnuta v obchodním majetku. Uvedený postup se pochopitelně netýká nájmu pozemků, které se neodepisují v žádném případě.

Účetní odpisy

Úvodem jen krátkou zmínku o tom, že poplatníci, kteří vedou účetnictví, účtují o účetních odpisech (tato kategorie v případě daňové evidence nepřipadá v úvahu). Účetní odpisy stanovují účetní jednotka v souladu s odpisovým plánem, který sestavují povinně v souladu s § 28 zákona o účetnictví.

Aby tyto účetní odpisy zajistily věrný obraz účetnictví, měly by se od odpisů daňových lišit, event. by se jim měly rovnat spíše výjimečně. Praxe však je taková, že řada účetních jednotek – poplatníků – má stanoveny účetní odpisy v úrovni odpisů daňových Nutno ovšem podotknout, že uvedený – pro účetní jednotky zjednodušený – postup správce daně při kontrole daňových povinností kontrolovaného subjektu (za předpokladu, že daňové odpisy jsou stanoveny správně v souladu s příslušným i ustanoveními zákona o daních z příjmů – viz dále) nepozastaví.

Daňové odpisy

mají pro všechny poplatníky shodná pravidla uvedená v § 26 až 33 zákona o daních z příjmů. V prvním kroku musí poplatník nemovitou věc zatřídit do příslušné odpisové skupiny. Zákon o daních z příjmů má celkem 6 odpisových skupin, z toho pro zařazení budov a staveb připadají v úvahu pouze tři z nich (skupina 4. až 6.).

Poté, kdy poplatník zatřídí nemovitou věc do příslušné odpisové skupiny, se rozhodne, zda ji bude odpisovat rovnoměrným nebo zrychleným způsobem. Zvolený způsob pak nelze v průběhu odpisování měnit. Rovnoměrné odpisy se stanovují roční odpisovou sazbou ze vstupní ceny a jsou ve všech letech – s výjimkou roku prvního – stejné. Zrychlené odpisy se stanovují koeficientem ze zůstatkové ceny, jsou nejvyšší ve druhém roce odpisování a v dalších letech se pak snižují.

Poplatník nemusí odpisování zahájit v roce, ve kterém nemovitost pořídil (odpisování lze zahájit kdykoliv později) a již započaté odpisování lze kdykoliv (a třeba i opakovaně) na libovolný počet zdaňovacích období přerušit. Podmínkou přitom je, že po přerušení odpisování je nutno v něm pokračovat tak, jakoby k přerušení nedošlo. Pokud ale poplatník uplatní výdaje paušálem (a je jedno, zda má příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu), odpisování fakticky přerušit nelze, neboť ve výdajích stanovených procentem z dosažených příjmů jsou zahrnuty veškeré výdaje, tedy i odpisy. Po dobu uplatňování výdajů paušální částkou vede poplatník odpisy pouze evidenčně.

Pokud je uvedeno, že poplatník sám a svobodně zvolí jednu z forem odpisování – tedy rovnoměrné nebo zrychlené – neplatí to tak vždy. Existují situace, kdy poplatník musí pokračovat v odpisování zahájeném původním vlastníkem. Ty jsou uvedeny v § 30 odst. 10 ZDP.

     Rezervy

Pravidla pro tvorbu daňových rezerv, resp. rezerv, jejichž tvorba je daňovým nákladem jsou uvedena v zákoně o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (zákon o rezervách). V souvislosti s tématem nás zajímají rezervy na opravy hmotného majetku (§ 7 zákona o rezervách).

Poplatníci mohou tvořit rezervy na opravy hmotného majetku, který je zatříděn ve druhé až šesté odpisové skupině.

Rezervy na opravy hmotného majetku mohou tvořit poplatníci, kteří:

a)  jsou vlastníky předmětného majetku (mají k hmotnému majetku vlastnické právo), ev. jsou organizační složkou státu, státní organizací, příspěvkovou organizací, dobrovolným svazkem obcí…..

b)  jsou pachtýři hmotného majetku na základě smlouvy o pachtu obchodního závodu, přičemž k opravám tohoto majetku jsou smluvně písemně zavázáni,

c)  procházejí reorganizací nebo oddlužením a jejichž vlastnické právo nebylo dotčeno.

Rezervu nelze tvořit na opravy majetku:

•    který je určen k likvidaci

•    u něhož jde o opravy v důsledku škody či jiné nepředvídané nebo nahodilé události

•    u něhož jde o opravy, které se pravidelně opakují každý rok

•    k němuž má vlastnické právo poplatník, vůči jemuž majetku trvají účinky prohlášení konkurzu podle insolvenčního zákona.

Zákon žádným způsobem nelimituje počet oprav jednoho majetku, k nimž lze tvořit samostatné rezervy.

Příklad

Poplatník tvoří současně jednu rezervu na opravu střechy, druhou rezervu na opravu podlah a třetí na opravu fasády té samé nemovitosti.

Postup je v souladu se zákonem, poplatník může tvořit více samostatných rezerv na jednotlivé opravu téhož majetku.

Rezerva musí být tvořena minimálně po dvě zdaňovací období, přičemž se do počtu zdaňovacích období tvorby rezervy nezahrnuje období, kdy dojde k zahájení opravy. Zákon upravuje rovněž maximální počet zdaňovacích období, ve kterých lze daňovou rezervu na opravu nemovitostí tvořit, a to v závislosti na odpisové skupině, ve které je majetek zatříděn takto:

Příklad

Poplatník se v roce 2020 rozhodne pro opravu oken na pronajímané administrativní budově. Oprava má být provedena v roce 2021 (předpokládaný rozpočet je 400 000 Kč). V letech 2020 a 2021 vytvoří rezervu ve výši 200 000 Kč.

Poplatník postupuje v rozporu se zákonem, neboť rezervu sice tvořil dva roky, avšak do počtu let zahrnul i rok, ve kterém dojde k zahájení opravy, tedy rok 2021.

Není-li oprava zahájena nejpozději ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém se při výpočtu rezervy předpokládalo zahájení opravy, rezerva se zruší v tomto následujícím období. Zrušení rezervy znamená zvýšení základu daně.

Rezervu (resp. její zůstatek) je nutno zrušit (fakticky zdanit) i tehdy, když není vyčerpána nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po období, ve kterém byla oprava zahájena. Když zjistí poplatník skutečnost odůvodňující změnu výše rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistí.

Rezervy se zruší ve stejném období, kdy pominou důvody, pro které byly vytvořeny. Takovým důvodem je nejčastěji dokončení plánované opravy. Mohou ale nastat i jiné situace, v jejichž důsledku je nutno rezervu zrušit předčasně. Rezervu je dále nutno zrušit ke dni ukončení podnikatelské či jiné samostatné výdělečné činnosti nebo nájmu podniku.

Výdaje na opravy, udržování a další výdaje

Další výdaje, které uplatní pronajímatelé jako výdaje daňové, jsou výdaje na opravy a udržování pronajímaných nemovitostí. Zohlednění těchto výdajů nečiní v praxi větší problémy. Poslední skupinou výdajů jsou výdaje za služby a energie – elektřinu, plyn, vodné, stočné, odvoz odpadu apod. Řadu z těchto výdajů pronajímatelé nájemcům pouze přefakturovávají a tak výsledek hospodaření ani základ daně pronajímatele žádným způsobem neovlivní.

Paušální výdaje

(= výdaje stanovené procentem z dosažených příjmů), jejichž uplatnění připadá v úvahu pouze u pronajímatelů – fyzických osob.

Poplatník je povinen v tomto případě vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s pronájmem.

Pokud poplatník uplatní paušální výdaje, uplatní je u všech příjmů z nájmu. To zn. není možné, aby např. pronajímatel u příjmů z nájmu bytu uplatnil paušální výdaje a u příjmů z nájmu garáže výdaje skutečně, byť by to pro něj bylo – např. z důvodu provedené rozsáhlé opravy v garáži – výhodnější. Vždy je nutno – z hlediska optimalizace daňové povinnosti v souvislosti s uplatněním skutečných nebo paušálních výdajů – posoudit příjmy a výdaje u veškerého pronajímaného majetku.

V případě uplatnění paušálních výdajů poplatníkem, který dosud vedl daňovou evidenci, není jeho majetek považován za majetek obchodní. A tak se postup vztahuje pouze na poplatníky, kteří jsou účetními jednotkami a uplatňují výdaje paušálem (a takovému postupu nic nebrání). Poplatníci, kteří vedli daňovou evidenci a měli pronajímaný majetek zahrnutý ve svém obchodním majetku, postupují ve zdaňovacích obdobích, kdy uplatní výdaje paušální podle § 9 ZDP (příjmy z nájmu).

Ing. Helena Máchová

ZÁKON o daních z příjmů

§ 9

Příjmy z nájmu

(1) Příjmy z nájmu, pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 až 8, jsou

a)  příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů,

b)  příjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu podle § 10 odst. 1 písm. a).

(2) Příjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům ze společného jmění manželů, se zdaňují jen u jednoho z nich.

(3) Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy uvedené v odstavci 1 snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 5 odst. 2). Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33. Příjem z nájmu plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 je, s výjimkou příjmů z nájmu nemovitých věcí nebo bytů, samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).

(4) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může je uplatnit ve výši 30 % z příjmů podle odstavce 1, nejvýše však do částky 600 000 Kč. Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

(5) Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 4, jsou v částkách výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z nájmu podle § 9. Poplatník, který uplatňuje výdaje podle odstavce 4, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.

(6) Poplatníci mající příjmy z nájmu a uplatňující u těchto příjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení vedou záznamy o příjmech a výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů v časovém sledu, evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat, evidenci o tvorbě a použití rezervy na opravy hmotného majetku, pokud ji vytvářejí, evidenci o pohledávkách a dluzích ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení nájmu, a mzdové listy, pokud vyplácejí mzdy. Pokud se však poplatníci rozhodnou vést účetnictví, přestože k tomu nejsou podle účetních předpisů povinni, pak postupují podle těchto předpisů, budou-li takto postupovat po celé zdaňovací období, přitom se movitý i nemovitý majetek, o kterém je účtováno, nepovažuje za obchodní majetek ve smyslu daně z příjmů fyzických osob.

(7) Při pachtu obchodního závodu je příjmem propachtovatele, který nevede ...