Nepřetržitý odpočinek

Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 281/2023 Sb. s účinností 1. října 2023 přinesla poměrně zásadní terminologickou změnu týkající se pracovní doby. Nahradila totiž pojem „nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami“ pojmem „denní odpočinek“.

Nepřetržitý denní odpočinek

Podle § 90 odst. 1 ZP platí, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Tím došlo ke zpřesnění právní úpravy tak, že se nadále nepřetržitý odpočinek nevymezuje jako odpočinek mezi směnami, ale jako denní, protože rozhodujícím kritériem pro poskytování tohoto nepřetržitého odpočinku je cyklus 24 hodin po sobě jdoucích, a nikoliv celková doba mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující.

To je také plně v souladu s požadavkem čl. 3 směrnice 2003/88/ES, který upravuje tento nepřetržitý odpočinek jako denní. Článek 3 této směrnice totiž ukládá členským státům přijmout nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin.

V odborné literatuře bylo vytýkáno původnímu znění § 90 ZP, že je možné toto ustanovení interpretovat i tak, že pokud by ve dvou dnech po sobě byla určena pouze práce přesčas, nemusel být mezi těmito dny nepřetržitý odpočinek poskytnut vůbec, jelikož se nejednalo o dvě směny.

Nová právní úprava toto napravuje, tj. nyní je třeba nezbytné poskytnout denní nepřetržitý odpočinek zaměstnanci i ve dnech, kdy má určenou pouze práci přesčas. Pokud jde o výše uvedený cyklus 24 hodin po sobě jdoucích, zde nedochází k žádné změně, tj. ten začne běžet zpravidla v okamžiku začátku směny a bude končit stejnou hodinou následující den (např. u ranní směny začínající v pondělí v 6:00 končí tento cyklus v úterý v 6:00). Do tohoto 24hodinového cyklu se musí „vejít“ rozvržená směna, případná práce přesčas, pracovní pohotovost a nepřetržitý denní odpočinek v rozsahu alespoň 11 hodin, popř. zkrácený v rozsahu alespoň 8 hodin. Dále byla právní úprava zpřesněna tak, aby zaměstnavatel měl povinnost tento denní odpočinek skutečně poskytnout, a nikoliv jen naplánovat (rozvrhnout), což je hlavní podstata právní úpravy odpočinků z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.

Pojem „nepřetržitý denní odpočinek“ pak zákonodárce použil i v ustanovení § 90a ZP pojednávajícím o zkrácení nepřetržitého denního odpočinku při sezónních pracích v zemědělství.

Nepřetržitý denní odpočinek
ve zdravotnictví

Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 413/2023 Sb. s účinností 1. ledna 2024 šla v definování nepřetržitého denního odpočinku dále a ve zcela novém ustanovení § 90b ZP upravila postup pro případ, že zaměstnanci ve zdravotnictví nebude v důsledku délky pracovní doby vyplývající z použití § 83a ZP poskytnut ani zkrácený nepřetržitý denní odpočinek podle § 90 odst. 2 ZP.

Novela tak reagovala na možnost delší pracovní doby zaměstnance ve zdravotnictví, než jakou připouštěla stávající právní úprava (do 31. prosince 2023 bylo možné vykonávat práci v rozsahu až 16 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, tj. například v maximálně 12hodinové směně spolu s 4 hodinami práce přesčas při 8hodinovém zkráceném nepřetržitém denním odpočinku podle § 90 odst. 2 ZP).

Nově se stanoví, že pokud z důvodu delší pracovní doby (v důsledku procedury podle výše popsaného nového § 83a ZP) dojde ke zkrácení nepřetržitého denního odpočinku pod rozsah 8 hodin, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci náhradní dobu denního odpočinku (11 – „X“ hodin), a to ihned po skončení pracovní doby, na což pak bude časově bezprostředně navazovat nepřetržitý denní odpočinek ve standardní (nezkrácené) délce. Tento celkový odpočinek již nebude možné znovu zkrátit.

Příklad 1

Zaměstnanec bude nepřetržitě vykonávat práci po dobu 22 hodin (12hodinová směna + 10 hodin práce přesčas), čímž bude mít zkrácen nepřetržitý denní odpočinek pouze na 2 hodiny.

Ihned po skončení výkonu práce mu pak bude muset být poskytnuta doba náhradního odpočinku v délce 9 hodin (11h – 2h = 9h) a po jejím skončení bude bezprostředně následovat nepřetržitý denní odpočinek ve standardní délce 11 hodin (§ 90 odst. 1 ZP).

Z uvedeného vyplývá, že daný zaměstnanec po skončení pracovní doby bude čerpat nepřetržitě alespoň 20 hodin denního odpočinku (9 hodin činí náhradní doba denního odpočinku, na což navazuje 11hodinový standardní denní odpočinek). Novela dále garantuje zaměstnanci, že takto 10 poskytnutý denní odpočinek nebude možné ze strany zaměstnavatele za žádných okolností zkrátit (např. nařízením další práce přesčas).

Nepřetržitý odpočinek v týdnu

Výše uvedená novela zákoníku práce z 1. října 2023 upravila také ustanovení § 92 ZP o nepřetržitém odpočinku v týdnu celé. Jednalo se sice o zpřesňující legislativní změny, nicméně z důvodu preciznosti bylo ustanovení upraveno nově celé.

Cílem bylo zpřesnění ustanovení tak, aby se zamezilo absurdním právním výkladům, které tvrdily, že zaměstnavatel je na základě zákoníku práce pouze povinen rozvrhnout pracovní dobu takovým způsobem, aby zde byl obsažen minimálně 35hodinový odpočinek v týdnu, avšak žádné ustanovení zákoníku práce nenutilo zaměstnavatele tento odpočinek posléze zaměstnanci skutečně poskytnout. Po precizaci textu už podobné výklady nebudou možné.

Platí obecné pravidlo, podle kterého je zaměstnavatel povinen v rámci týdne zaměstnanci staršímu 18 let poskytnout nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem podle § 90 odst. 1 ZP, které musí na sebe bezprostředně navazovat. Tato celková doba trvání těchto odpočinků je nepřetržitým odpočinkem v týdnu. Mladistvému zaměstnanci musí být poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 48 hodin, neboť se jedná o ustanovení převzaté ze směrnice 2003/88/ES, neboli o ustanovení transpoziční. K věcným změnám, pokud se týká možnosti zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu, nedošlo, veškeré změny v ustanovení § 92 ZP byly zpřesňující a legislativně technické.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu
ve zdravotnictví

Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 413/2023 Sb. šla v úpravě nepřetržitého denního odpočinku dále a do ustanovení § 92 ZP vložila jednu větu do odstavce 4 a celý nový odstavec 6.

Na konec odstavce 4 § 92 ZP byla doplněna věta „Ustanovení § 90b tím není dotčeno; dobu neposkytnutého nepřetržitého denního odpočinku vymezenou v § 90b nelze považovat za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.“

Tato právní úprava představuje doplnění vztahu mezi nepřetržitým odpočinkem v týdnu a nově zaváděným § 90b ZP. Citovaná věta de facto stanoví pravidla pro situaci, kdy na náhradní dobu denního odpočinku (11 – „X“ hodin) navazuje nepřetržitý odpočinek v týdnu dle § 92 odst. 1 ZP, který je tvořen denním odpočinkem (11 hodin) a nepřetržitým odpočinkem v délce 24 hodin. Standartní výpočet nepřetržitého odpočinku v týdnu by tak bylo možné vyjádřit následujícím vzorcem: [(11-x)+11+24 hodin].

Zákonodárce zde tedy výslovně stanoví, že pokud by zaměstnanci měl být v souvislosti s využitím dikce § 83a ZP poskytnut odpočinek podle § 90b ZP, tento by nemohl být v souvislosti s využitím možnosti uvedené v § 92 odst. 4 ZP zkrácen. To vyplývá z formulace, že ustanovení § 90b zákoníku práce není dotčeno.

Dále platí, že při zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu dle ustanovení § 92 odst. 4 ZP nebude doba náhradního denního odpočinku poskytovaná dle § 90b ZP (11 – „X“ hodin) považována za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu. To znamená, že pokud bude například vykonána práce v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích podle § 83a ZP a bude následovat doba nepřetržitého denního odpočinku podle § 90b ZP v minimálním rozsahu 22 hodin, bude z této doby možné do minimální doby nepřetržitého odpočinku v týdnu, kterou je nutno zaměstnanci v rámci konkrétního týdne v souladu s dikcí § 92 odst. 4 ZP poskytnout, započíst pouze tu jeho část, s níž již nyní počítá dikce § 92 odst. 1 ZP, tedy nepřetržitý denní odpočinek dle § 90 odst. 1 ZP, avšak nikoliv dobu náhradního denního odpočinku poskytované dle § 90b ZP (11 – „X“ hodin).

Změny v úpravě
bezpečnostních přestávek

Koncem minulého roku se také „vášnivě“ diskutovalo o právní úpravě bezpečnostních přestávek v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci., a protože se jedná též o úpravu pracovní doby, připomeneme ji též.

Dne 10. listopadu 2023 totiž bylo ve Sbírce zákonů publikováno nařízení vlády č. 330/2023 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. V historii tohoto nařízení vlády jde o jeho šestnáctou novelu.

Dne 29. prosince 2023 bylo však ve Sbírce zákonů publikováno ještě jedno nařízení vlády, a to nařízení vlády č. 452/2023 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 330/2023 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve z.p.p.

Obě nová nařízení vlády nabyla účinnosti 1. ledna 2024, s výjimkou jednoho změnového bodu v nařízení vlády č. 330/2023 Sb., a to v příloze č. 1 části A tabulka č. 3, která nese název:„Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa“, která nabude účinnosti 1. července 2024.

Nařízení vlády č. 333/2023 Sb. totiž v ustanoveních § 25a, § 27a, § 30, § 33 a § 35 NV doplnilo a upřesnilo stanovení počtu bezpečnostních přestávek na osmihodinovou a dvanáctihodinovou pracovní směnu, a to z důvodu, aby bylo naprosto zřejmé, kolik bezpečnostních přestávek v rámci pracovní směny musí být zařazeno a nemělo by docházet k nahrazování bezpečnostních přestávek zákonnou přestávkou (na jídlo a oddech). Také bylo upřesněno, že po dobu trvání bezpečnostní přestávky nesmí být zaměstnanec exponován danému faktoru překračujícímu přípustný expoziční limit. Celkově touto úpravou mělo dojít ke sjednocení systému plánování a přidělování bezpečnostních přestávek aby bylo možno následně bez problémů uplatňovat i ustanovení § 89 odst. 2 ZP, které zní „Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.“

Tyto změny však byly bezprostředně přehodnoceny a bylo vydáno nařízení vlády č. 452/2023 Sb., a to ke stejnému datu účinnosti jako má nařízení vlády č. 330/2023 Sb. (k 1. lednu 2024). Toto nařízení vlády právní úpravu bezpečnostních přestávek opravilo a upravilo podle potřeb praxe zaměstnavatelů. Bylo prokázáno, že úprava délky bezpečnostních přestávek v časovém rozpětí nejméně 10 minut, jak bylo stanoveno nařízením vlády č. 330/2023 Sb. by měla nevyhnutelný dopad na národní hospodářství. Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě uvádělo jako příklad, že zkrácením čistého výrobního času by utrpěl zejména automobilový průmysl, který je jedním z pilířů české ekonomiky. Prodloužení minimální délky jedné bezpečnostní přestávky z 5 na 10 minut by znamenalo ztrátu 3,5 % z výrobního času běžné směny v třísměnném provozu.

Platná právní úprava
bezpečnostních přestávek

Nařízení vlády č. 452/2023 Sb. upravilo celkem pět ustanovení týkajících se bezpečnostních přestávek. Konkrétně se jednalo o:

•    ustanovení § 25a nazvané „Minimální opatření k ochraně zdraví při práci s celkovou fyzickou a lokální svalovou zátěží“,

•    ustanovení § 27a nazvané „Minimální opatření k ochraně zdraví při práci v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách“,

•    ustanovení § 30 odst. 3 nazvané „Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy“,

•    ustanovení § 33 nazvané „Minimální opatření k ochraně zdraví při práci“,

•    ustanovení § 35 nazvané „Minimální opatření k ochraně zdraví při práci“.

Například ustanovení § 25a NV č. 361/ 2007 Sb. znělo (v době jeho vyhlášení v říjnu 2023) „Práce spojená s celkovou fyzickou zátěží a lokální svalovou zátěží, překračující hygienické limity, musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.“

Novelou provedenou NV č. 330/2023 Sb. se měla slova „5 až 10 minut“ nahradit slovy „nejméně 10 minut nejpozději“ a na konci se doplňují věty „V průběhu osmihodinové směny musí být poskytnuty nejméně 2 bezpečnostní přestávky a při dvanáctihodinové směně nejméně 4 bezpečnostní přestávky. Poslední bezpečnostní přestávka musí být zařazena nejpozději 1 hodinu před koncem směny. Po dobu bezpečnostní přestávky nesmí být zaměstnanec vystaven danému faktoru překračujícímu expoziční limit.“

Nařízení vlády č. 452/2023 Sb. uvedlo § 25a do stavu platného před nabytím platnosti nařízení vlády č. 330/2023 Sb. a zajistilo, že věcně nedojde na Nový rok 2024 k žádné legislativní změně.

Stručně shrnuto, všech pět citovaných ustanovení bylo k 1. lednu 2024 textově navráceno do původního znění, které de facto platilo až do 31. prosince 2023. Nařízení vlády č. 452/2023 Sb. mělo jediný úkol – nepřipustit změnu předmětných ustanovení.

Bezpečností přestávky jsou účelově určeny k prevenci před poškozením zdraví zaměstnance, který pracuje v rizikovém prostředí. Bezpečnostních přestávek je celá řada, známé jsou bezpečností přestávky řidičů, zaměstnanců pracujících v hluku, s motorovými pilami, u zobrazovacích jednotek nebo zaměstnanců pracujících v osobních ochranných pracovních prostředcích apod. Tyto přestávky však jsou na rozdíl od přestávky na jídlo a oddech ve smyslu § 88 odst. 1 věta první ZP výkonem práce.

Bezpečnostní přestávky
se poskytují vždy po určité době
práce v rizikovém prostředí

(např. u počítačů po každých dvou hodinách nepřetržité práce v délce 5 –10 minut) a ne každý zaměstnanec je čerpá denně, neboť jejich poskytování a čerpání odvisí výhradně od výkonu konkrétní práce a od toho, kdy zaměstnanec začal rizikovou práci vykonávat a kdy mu uplynula zákonná doba pro vznik nároku na bezpečnostní přestávku.

Ministerstvo zdravotnictví (předkladatel návrhu nařízení vlády č. 452/2023 Sb.) ve svém odůvodnění vysvětlil tyto změny tak, že podmínky bezpečnostních přestávek nastavené nařízením vlády č. 330/2023 Sb. vzhledem k nutnosti poskytovat také přestávku na jídlo a oddech v zákonné délce a tím i prodloužení celkové pracovní doby zaměstnanců, mají přímý vliv na délku čistého výrobního času v provozech zaměstnavatelů, což by negativně ovlivnilo ekonomickou stránku jejich podnikatelské činnosti. Zejména se to týká zaměstnavatelů, kteří využívají vícesměnný režim, kdy po sobě bezprostředně navazují pracovní směny s délkou pevně stanovenou zákoníkem práce a že z tohoto důvodu je nutné upravit časový rozsah poskytovaných bezpečnostních přestávek.

Původně nastavené podmínky bezpečnostních přestávek vzhledem k nutnosti poskytovat také přestávku na jídlo a oddech v zákonné délce a tím i prodloužení celkové pracovní doby zaměstnanců, by měly přímý vliv na délku čistého výrobního času v provozech zaměstnavatelů, což by negativně ovlivnilo ekonomickou stránku jejich podnikatelské činnosti. Zejména se to týká zaměstnavatelů, kteří využívají vícesměnný režim, kdy po sobě bezprostředně navazují pracovní směny s délkou pevně stanovenou zákoníkem práce. Z tohoto důvodu bylo nutné upravit časový rozsah poskytovaných bezpečnostních přestávek.

JUDr. Eva Dandová