Nová právní úprava poskytování OOPP

Dne 1. listopadu 2021 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Jaké změny ohledně OOPP nařzení vlády přineslo?

Osobní ochranné pracovní prostředky

jsou velice důležitými pracovními pomůckami, které slouží k ochraně zdraví zaměstnance. Věcně jsou upraveny přímo v zákoníku práce a dvacet let byly upraveny v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Toto nařízení vlády bylo vydáno původně k provedení § 133a zákoníku práce č. 65/1965 Sb. pojednávajícího o osobních ochranných pracovních prostředcích (dále jen „OOPP“). Za účinnosti nyní platného zákoníku práce platilo do vydání nového nařízení vlády k provedení ustanovení § 104 ZP.

Dne 1. listopadu 2021 nabylo účinnosti rekodifikované nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Evropské právo upravovalo tuto problematiku směrnicí Rady 89/656/EHS ze dne 30. listopadu1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci. Tato směrnicebyla transponována již v r. 2001 do starého zákoníku práce.

Cílem nové úpravy na evropské úrovni bylo změnou směrnice 89/656/EHS poskytnout v přílohách I, II a III směrnice 89/656/ EHS návody, jejichž cílem je usnadnit a podpořit výběr přiměřených osobních ochranných prostředků pro příslušná rizika, aktivity a sektory a dále zajistit soulad s klasifikací rizik uvedenou v nařízení (EU) 2016/425 a jejich sladění s terminologií použitou v nařízení (EU) 2016/425, a také soulad s typy osobních ochranných prostředků uvedených v nařízení (EU) 2016/425.

Nové nařízení vlády je tedy transpozicí uvedené směrnice, a to v rozsahu, v jakém byla směrnice 89/656/EHS transponována nařízením vlády č. 495/2001 Sb. Úvodem můžeme ještě konstatovat, že novým nařízením došlo ke změnám právního stavu pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění transpozice článku 1 směrnice Komise 2019/1832, která přináší úpravy příloh čistě technického rázu, tudíž stávající povinnosti dotčených subjektů se přijetím tohoto nařízení vlády nijak nemění.

Vzhledem k tomu, že článek 2 odst. 1 směrnice stanovil jako nejzazší termín nabytí účinnosti transpozičních předpisů den 20. listopadu 2021, nabylo nové nařízení vlády č. 390/2021 Sb. účinnosti 1. listopadu 2021.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE týkající se poskytování OOPP jsou upraveny přímo v § 104 ZP. Zákonodárce výslovně stanoví, že není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Toto ustanovení navazuje na ustanovení zákoníku práce, v kterém se zaměstnavateli ukládá povinnost prevence rizik. Problematikou prevence rizik se zabývá velice podrobně tzv. rámová směrnice o BOZP (směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování BOZP).

Rizikovými faktory jsou zejména

faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost) na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dány pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření. Uvedené rizikové faktory jsou popsány především v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Kromě nich existují ještě rizikové faktory hluku, vibrací, neionizujícího záření, optického záření a ionizujícího záření, které mají svoji samostatnou úpravu.

Prevence rizik je definována

jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z toho důvodu zákonodárce v této souvislosti připomíná – nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, tedy poskytnout zaměstnanci OOPP.

Minimalizace rizik by měla být v zájmu každého zaměstnavatele. Je obecně známo, že nejúčinnější je tzv. nepodmíněná technická ochrana, kdy technika chrání člověka, a to i tehdy, když on sám selhává.

Druhým nástrojem ochrany zaměstnanců jsou prostředky kolektivní ochrany, což je většina technických, technologických a organizačních opatření a povinností, které vyplývají z bezpečnostních předpisů a norem.

Jsou však činnosti a pracovní místa, kde uvedená ochranná opatření nelze použít. Z všeobecných preventivních zásad vyplývá, že zaměstnavatel má povinnost dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem „individuální ochrana“ se rozumí poskytování OOPP, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany.

DEFINICE POJMU OOPP je obsažena přímo v zákoníku práce. OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem.

Tuto definici je třeba vykládat v kontextu s nařízením vlády, v kterém je taxativní výčet věcí, které nejsou považovány za OOPP. Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou:

•    běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,

•    výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle jiného právního předpisu (např. vyhláška č. 247/2001 Sb.),

•    speciální osobní ochranný prostředek používaný v ozbrojených silách České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství nebo bezpečnostních sborech,

•    výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,

•    sportovní výstroj a vybavení,

•    prostředek určený pro sebeobranu,

•    prostředek pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Za OOPP se nepovažují

osobní ochranné prostředky používané speciálně v ozbrojených a pořádkových silách, jako jsou přílby nebo štíty, výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb ani zastrašující prostředky nebo aerosolové rozprašovače určené k osobní sebeobraně. Za OOPP se nepovažují také motoristické přílby a zorníky určené pro uživatele jednostopých nebo dvoustopých vozidel. Konečně se za OOPP nepovažují ani technické prostředky (detektory plynů apod.) pro zjišťování a signalizaci emisí škodlivin na pracovišti.

V některých případech dochází k problémům u rozlišení běžných pracovních oděvů a ochranných pracovních oděvů, které chrání zaměstnance před riziky. Tyto problémy vznikají ve vztahu k finančním úřadům uznávajícím náklady vynaložené zaměstnavatelem na poskytované OOPP.

Pracovní oděvy a obuv poskytované jako OOPP

musíme řadit pod pojem pracovní pomůcky. Při posouzení, zda se jedná o pracovní oděv a obuv poskytovaný jako OOPP musíme vycházet ze zásady, že jako OOPP poskytuje zaměstnavatel pracovní oděv nebo obuv pouze v prostředí, v němž podléhají mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Tato zásada vyplývá přímo ze zákoníku práce. Definice pojmu „mimořádné opotřebení a znečištění“ však ani zákoník práce ani nařízení vlády neobsahuje. Za platnosti starých předpisů pro poskytování OOPP byl pojem „mimořádné opotřebení“ definován jako opotřebení, kdy po roce používání již oděv nebo obuv není použitelný a neplní svůj účel. Nařízení vlády k tomu zrcadlově upřesňuje, že OOPP nejsou běžné pracovní oděvy, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

Může ale dojít i k případům mimořádného opotřebení, kdy pracovní oděv ztratí použitelnost dříve, například při poškození oděvu nebo obuvi roztržením, propálením nebo nesprávnou údržbou apod. V takovém případě je povinností zaměstnavatele vyměnit poškozený oděv za nepoškozený bez zbytečného odkladu a nečekat na termín příští pravidelné výměny pracovních oděvů a obuvi. Lze konstatovat, že k mimořádnému znečištění dochází vždy, když z charakteru pracovní činnosti vyplývá nutnost použití speciálního pracovního oděvů jako např. montérek, kombinéz, pracovních plášťů apod., tj. v případech, kdy zaměstnanec nemůže při práci používat svůj pracovní oděv nebo obuv.

HODNOCENÍ RIZIK PRO VÝBĚR A POUŽITÍ OOPP je základní povinností zaměstnavatele. Obecně platí, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. To je zásada a zákonná povinnost zaměstnavatele ve vztahu k jednomu každému zaměstnanci. Nařízení vlády k tomu dodává, že se v těchto případech postupuje podle tabulky uvedené v příloze č. 1 tohoto nařízení. Tato tabulka člení rizika na fyzikální chemická a biologická, která jsou ještě dále rozčleněna do podskupin. Každá tato kolonka se musí zhodnotit ve vztahu k ochraně hlavy, uší, očí, obličeje, dýchacích orgánů, rukou, paží (částí), nohou (chodidel), mohou (částí), pokožce, trupu, části těla a celému tělu. Vzhledem k tomu, že tato tabulka je přímo součástí nařízení vlády, a že ustanovení § 4 nařízení vlády ukládá zaměstnavateli ji používat při hodnocení rizik, je třeba konstatovat, že její používání má sílu obecně závazného právního předpisu a je stanoveno jako povinnost zaměstnavatele, a orgány inspekce práce při svých kontrolách její obsah pravidelně kontrolují.

V podstatě se dá říci, že tato tabulka by měla být součástí každé tzv. evidenční karty zaměstnance pro účely BOZP, bez ohledu na to zda zaměstnanec pracuje v rizikovém prostředí nebo ne. U zaměstnanců, kteří nepřichází do styku s riziky, bude sice proškrtnuta, nicméně bude dokladem o tom, že zaměstnavatel vyhodnotil rizika ke vztahu ke každému zaměstnanci.

Ochranný oděv a obuv poskytované jako OOPP

je spolu s ostatními OOPP blíže specifikovaný v příloze č. 2 a 3 k nařízení vlády. V příloze č. 2 jsou vedle ostatních OOPP demonstrativně vyjmenovány OOPP k ohraněhlavy, sluchu, očí a obličeje, dýchacích orgánů, rukou a paží, nohou a ochraně před uklouznutím, k ochraně pokožky a těla.Obuv se jako OOPP poskytuje podle této přílohy pro ochranu nohou například k ochraně před uklouznutím (obuv s protiskluznou podešví), tepelnými riziky (plamen, chlad) nebo k ochraně před úrazem elektrickým proudem.

V příloze č. 3 pak opět mimo jiné jsou demonstrativně vyjmenovány práce a činnosti, které vyžadují ochranu hlavy, očí, obličeje, rukou a paží, nohou (částí), nohou (chodidel) a celého těla. Novinkou oproti rušenému nařízení vlády je, že tento seznam je zpracován v přehledných tabulkách a rozčleněn podle rizik. Tabulky jsou čtyři, zvlášť pro fyzikální rizika, zvlášť pro chemická rizika, dále pro biologická rizika a nakonec pro „jiná“ rizika.

V obou přílohách jde pouze o demonstrativní výčet, takže jej nelze považovat za neměnný. Obě přílohy mají sloužit pouze jako návod zaměstnavateli k vyhodnocení rizik na pracovištích a vypracování seznamu OOPP, které bude zaměstnancům poskytovat. Základní zásada celé právní úpravy BOZP, že za BOZP zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel, platí samozřejmě i zde. Nicméně seznamy uvedené v přílohách 2. a 3. jsou velice podrobné a pro praxi jsou dobře použitelné. Kladem je i to, že u jednotlivých OOPP uvádí i příklady činností, při nichž může být příslušný OOPP nutný a odvětví a obory činností, v kterých se poskytuje.

Novým nařízením vlády byly převzaty Přílohy II a III podle směrnice Komise (EU) 2019/1832 s dílčími změnami odstraňujícími nevhodný (z hlediska zažité terminologie), popř. nesprávný („trapping“, resp. „Einklemmen“ přeloženo jako „zakopnutí“) překlad směrnice. V příloze č. 3 byly doplněny odkazy na příslušné sloupce a řádky (rizika a části těla) tabulky v příloze č. 1.

Mycí, čistící a dezinfekční prostředky

Na rozdíl od OOPP a ochranných nápojů, které se poskytují pouze zaměstnancům pracujícím v rizikovém prostředí, se mycí, čistící a dezinfekční prostředky poskytují všem zaměstnancům, tedy i zaměstnancům, kteří vykonávají tzv. čistou práci (např. administrativa), jak vyplývá z tabulky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády, rozdíl je pouze v jejich množství. Je třeba připomenout, že povinnost poskytovat mycí a čisticí prostředky má zaměstnavatel i vůči všem osobám, které se zdržují na jeho pracovišti, jestliže je nezbytné zajistit jejich očistu po skončení práce či návštěvy.

Ve smyslu nařízení vlády se zaměstnanci, který přichází do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, případně regenerační krémy a masti. Druhy prací z hlediska znečištění a doporučená množství mycích a čisticích prostředků jsou uvedeny v příloze č. 4 k nařízení vlády. V případě, že je mycí nebo čisticí prostředek trvale dostupný v sanitárních zařízeních pracoviště, příloha č. 4 k nařízení vlády se pro tento mycí a čisticí prostředek nepoužije; to neplatí pro textilní ručníky poskytované zaměstnanci, který vykonává práci velmi nečistou nebo práci nečistou podle části I. přílohy č. 4 k nařízení vlády.

Dezinfekční prostředky se podle nařízení vlády poskytují k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Za dezinfekční prostředek se považuje též ochranná mast s dezinfekčním účinkem. Není-li kůže dostatečně chráněna, zvyšuje se možnost jejího poškození. Kožní choroby, i když v mnohých případech nezpůsobují pracovní neschopnost, zaměstnance obtěžují a prokazatelně snižují jeho výkonnost. Základním pravidlem prevence proti kožním chorobám je zabránit styku škodlivin s pokožkou, nebo jej omezit na nejmenší možnou míru jak OOPP, tak zvýšenou osobní hygienou zaměstnanců.

Základní hygienické prostředky tj. mýdlo a ručníky by měly být samozřejmostí na každém pracovišti bez ohledu na typ pracoviště. V poslední době se dává přednost tekutým mýdlům a jednorázovým papírovým ručníkům (utěrkám) či elektrickým sušičům (osoušečům) rukou, neboť jejich používání je hygienické. V případě, kdy zaměstnavatel takto vybaví své umývárny a záchody, odpadne mu povinnost stanovená v závěru přílohy č. 4 – poskytovat společně pro všechny druhy prací minimálně dva ručníky za rok každému zaměstnanci.

Tam, kde zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům látkové ručníky v množství dva kusy ročně podle NV, platí pro jejich používání obdobné zásady jako u OOPP. Jsou majetkem zaměstnavatele a zaměstnavatel musí pečovat o jejich praní a údržbu. To však v praxi přichází v úvahu zejména na pracovištích, kde zaměstnavatel nemůže jednoduše zařídit vybavení umýváren a záchodů tekutým mýdlem a papírovými ručníky (utěrkami) a kde musí zaměstnancům mýdlo a ručníky přidělovat (např. pro odloučenost jejich pracoviště apod.). V takovém případě musí mít zaměstnavatel zpracován vlastní seznam na základě vyhodnocení rizik. Tento seznam mu slouží nejen pro kontrolu prováděnou orgány inspekce práce, ale i jako podklad pro účetnictví. I mycí, čistící a dezinfekční prostředky totiž jsou pro zaměstnavatele daňově uznatelnou nákladovou položkou, I kdyžnařízení vlády nezmiňuje zaměstnance pracující v terénu (stavebnictví, lesnictví, údržba silnic apod.), mělo by být samozřejmostí, že zaměstnavatel těmto zaměstnancům poskytuje jako čisticí prostředek i toaletní papír.

DALŠÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE PŘI POSKYTOVÁNÍ OOPP jsou obsaženypřímo v nařízení vlády. V prvé řadě se jedná o povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s používáním OOPP. Řada OPPP používaných v praxi je značně složitá (např. chrániče sluchu s přijímačem a nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu), takže není možno jej zaměstnanci předat k používání bez toho aniž by byl zaměstnavatelem podrobně seznámen s návodem na obsluhu. Je nesporné, že neodborné použití takového OOPP by mohlo vést k jeho naprostému znehodnocení nemluvě o tom, že by mohlo ohrozit zdraví zaměstnance namísto, aby jej chránilo.

Dále musí zaměstnavatel zajistit, že používat OOPP bude pouze jeden zaměstnanec. Používání OOPP více zaměstnanci je možné jen tehdy, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými nemocemi. Z toho důvodu oděvy a obuv zaměstnanci bez předchozího řádného vyčištění nemohou si oděvy vzájemně zapůjčovat. V té souvislosti je třeba upozornit na požadavky stanovené na šatny a sanitární zařízení, kde se OOPP čistí, suší a uchovávají v nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Zaměstnavatel také musí kontrolovat používání OOPP. To předpokládá, že zaměstnavatel si bude vést seznam vydaných OOPP. Vzhledem k tomu, že zaměstnavateli přímo ze zákoníku práce vyplývá povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci týkající se zajišťování BOZP, je vhodné, aby zaměstnavatel na těchto kartách si i evidoval přidělené OOPP. To má význam jednak pro kontrolu zaměstnanců, zda OOPP skutečně používají a pak především pro situace, kdy zaměstnanec končí pracovní poměr a musí zaměstnavateli přidělené OOPP vrátit, neboť platí zásada, že OOPP zakoupené zaměstnavatelem zůstávají stále jeho majetkem. Podpis zaměstnance na jeho osobní kartě BOZP o převzetí OOPP tak může v praxi nahradit písemné potvrzení vyžadované v souvislosti s uplatněním náhrady škody z titulu odpovědnosti zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů.

Žádným právním předpisem není výslovně upravena v praxi častá otázka, zda si může zaměstnanec OOPP např. po uplynutí doby jeho použitelnosti nebo při skončení pracovního poměru od zaměstnavatele odkoupit za tzv. zůstatkovou hodnotu. To je výhradně věc dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Zaměstnanec nemůže žádným způsobem např. odkoupení OOPP na zaměstnavateli požadovat, na to právní nárok nemá. Také je třeba připomenout ještě jednu zásadu, a to, že poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. Tato zásada je zcela pochopitelná a asi nepotřebuje bližšího komentáře.

Zaměstnavatel je povinen stanovit způsob, podmínky a dobu používání OOPP na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto OOPP. Při výkladu tohoto ustanovení je třeba zdůraznit, že i když zaměstnavatel si může vnitřním předpisem stanovit, že konkrétní OOPP bude po určité době (např. po roce, po dvou letech apod.) vyměňovat, stává se v praxi často, že zaměstnanci zejména při používání ochranných oděvů a obuvi jako OOPP žádají výměnu před uplynutím stanovené doby zejména proto, že OOPP ztratil svůj ochranný účel. Tyto případy se musí řešit individuálně, neboť se zároveň musí objektivně zjistit, do jaké míry se OOPP stal nepoužitelný i třeba vinou zaměstnance a zda tedy zaměstnanec nezpůsobil zaměstnavateli dokonce škodu. Jinak však vzhledem k tomu, že ustanovení § 104 odst. 1 ZP stanoví zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům OOPP k ochraně před riziky, nemůže se zaměstnavatel dovolávat, že jednou stanovil vnitřním předpisem podmínky poskytování OOPP a že to je neměnné dogma a že nový OOPP poskytne zaměstnanci např. až po roce. V takovém případě musí zaměstnavatel individuálně zhodnotit, zda OOPP plní svůj účel prevence před riziky a v případě že neplní, musí poskytnout nový OOPP. V této souvislosti se také v praxi často řeší otázka reklamace výrobku zaměstnavatelem.

JUDr. Eva Dandová