Nová právní úprava práce mladistvých

Nově se stanoví, aby mladistvým od 14 let byl umožněn výkon závislé práce v období hlavních prázdnin (nový odstavec 2 v § 34 OZ), přičemž se bude jednat pouze o výkon lehkých prací, jež jsou zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a práce, jejichž součástí není činnost omezující zdravotní způsobilost, která je stanovena zákonem o specifických zdravotních službách, v návaznosti na vyhlášku o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

Tímto nově dojde i k umožnění výkonu lehkých prací o hlavních prázdninách 15, 16 a 17letým nezletilým bez ukončené povinné školní docházky.

Obecně k právní úpravě práce dětí

V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie musela republika harmonizovat naše právo se Směrnicí Rady Evropské unie č. 94/­33/­ES o ochraně mladých lidí v práci, která v článku 5 požaduje zajištění ochrany dětí při jejich zaměstnávání v kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní oblasti. Tak se stalo novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/­2004 Sb. Zároveň byla zájmem České republiky také ratifikace Úmluvy MOP č. 138 o minimálním věku pro vstup do zaměstnání, která patří mezi devět prioritních úmluv MOP, tato úmluva byla ratifikována 26. 4. 2007. Tato úmluva vyžaduje právní úpravu činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní.

Druhý zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/­2004 Sb.) tedy provedl harmonizaci našeho práva s právem zemí EU, když transponoval výše uvedenou směrnici č. 94/­33/­ES do českého právního řádu. Podle přijaté úpravy může dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávat jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. O tomto povolení rozhoduje úřad práce vydávat formou rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti upravují postup zúčastněných stran (subjektu, pro něhož bude činnost dítěte vykonávána– tzv. „provozovatele činnosti“ a dítěte a jeho zákonného zástupce) při rozhodování o vydání povolení k výkonu činnosti.

Práce dětí ve věku do 15 let a dětí starších 15 let do doby skončení povinné školní docházky musela být výslovně zakázána a tento zákaz byl upraven v tehdejší novele zákoníku práce. Podle tehdy platného znění starého zákoníku práce děti mohou vykonávat práci po získání pracovněprávní způsobilosti jen v pracovněprávním vztahu.

Způsobilost v pracovněprávních vztazích

Zákoník práce, poté co nový občanský zákoník upravuje od 1. 1. 2014 právní osobnost a svéprávnost i pro pracovněprávní účely, se touto problematikou vůbec nezabývá a již neobsahuje ani ustanovení, že práce dětí je zakázána, jako tomu bylo dříve. To vše obsahuje občanský zákoník.

Občanský zákoník obsahuje zákaz dětské práce v § 34 OZ. Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen umělecká, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.

Zákoník práce v § 6 ZP obsahuje pouze definici pojmu zaměstnanec. Zaměstnanec je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Pojem zaměstnanec tak zákoník práce omezuje pouze na základní pracovněprávní vztahy (pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti) a nevztahuje se na osoby vykonávající závislou práci na základě zvláštních předpisů. Nicméně pokud zvláštní předpis stanoví subsidiární použití zákoníku práce, pak se i na tyto osoby bude zákoník práce aplikovat, a to včetně § 1a ZP upravujícího základní zásady pracovněprávních vztahů.

Ustanovení o svéprávnosti zaměstnance v pracovněprávních vztazích tedy obsahuje pouze občanský zákoník. Původně však, úprava § 35 odst. 1 OZ, která nahradila § 6 ZP ve znění platném do 31. 12. 2013, stanovila, že nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se mohl zavázat k výkonu závislé práce podle zákoníku práce. Tato úprava však byla nepraktická, neboť znemožňovala sjednání pracovněprávního vztahu s osobou, která již dovršila 15 let a přitom neukončila povinnou školní docházku. Navíc ještě § 35 odst. 2 OZ přinesl do té doby zcela neznámou věc, a to možnost pro zákonné zástupce nezletilého mladšího 16 let rozvázat pracovní poměr za nezletilého. Praxe nakonec ukázala, že toto ustanovení se obrátilo proti těm, které mělo chránit, neboť zaměstnavatelé při vědomí této možné komplikace se zdráhali vůbec uzavřít s mladistvými mladšími 16 let pracovněprávní vztah.

Z toho důvodu se novelizací občanského zákoníku provedenou zákonem č. 460/­2016 Sb. právní úprava týkající se nabytí způsobilosti (fyzickou osobou) být zaměstnancem v podstatě navrátila k právnímu stavu, který v ČR trval celá dlouhá desetiletí před rekodifikací občanského zákoníku. Předně byl bez náhrady zcela vypuštěn § 35 odst. 2 OZ, který umožňoval zákonnému zástupci rozvázat pracovní poměr za nezletilého, a dále byla vypuštěna podmínka ukončení povinné školní docházky pro dosažení svéprávnosti v pracovněprávních vztazích. Dnes tedy platí, že fyzická osoba nabývá plnou svéprávnost jako zaměstnanec počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 15 lety narodila, jako den nástupu do práce však nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Zákoník práce omezuje fyzické osoby, které dosáhly pracovněprávní svéprávnosti pouze ve dvou případech. Podle § 252 odst. 2 ZP platí, že dohodu o odpovědnosti může zaměstnanec uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhne 18 let věku, tj. počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 18 lety narodil. Toto ustanovení chrání mladistvého před tím, aby uzavřel dohodu o odpovědnosti za škodu na hodnotách svěřených k vyúčtování, neboť s uzavřením této dohody je spojena zvýšená odpovědnost zaměstnance za škodu. Obdobně § 255 odst. 3 ZP stanoví, že dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhla 18 let věku.

V praxi nemůžeme ztotožňovat pracovněprávní pojem „mladistvý“ s občanskoprávním pojmem „nezletilý“. Pro dosažení zletilosti je sice také stanovena hranice 18 let. Ale zletilosti lze v určitých případech nabýt i dříve– např. uzavřením manželství.

Zákoník práce na mnoha místech věnuje mladistvým pozornost a upravuje zvláštní povinnosti zaměstnavatelů vůči nim. Především v ustanovení o povinnostech zaměstnavatele na úseku BOZP klade zákonodárce zaměstnavateli za úkol zajistit mladistvým zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Další ustanovení týkající se zvláštní ochrany mladistvých při práci obsahuje část zákoníku práce nazvaná „Péče o zaměstnance“. V této části je celá kapitola věnována zvýšené péče i mladistvé.

Těchto několik ustanovení je uvozeno dvěma obecnými zásadami:

•   Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek.

•   Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému vývoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ VŮČI MLADISTVÝM jsou upraveny v části desáté zákoníku práce – Péče o zaměstnance. Základní zásada, že zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek je obsažena v § 244 ZP. Při řešení důležitých otázek týkajících se mladistvých zaměstnavatelé úzce spolupracují s rodiči mladistvých.

Obecně můžeme konstatovat, že zákonodárce přistupuje k mladistvým z pohledu ochrany jejich zdraví, neboť jejich organismus se ještě vyvíjí. Z toho důvodu se v § 246 ZP ukládá, že smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči. V § 246 odst. 2 ZP se pak k tomu zrcadlově dodává, že mladiství nesmějí být zaměstnáváni pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví.

Seznam prací, které jsou pro mladistvé nepřiměřené nebo škodlivé jejich zdraví je obsažen ve vyhlášce č. 288/­2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.

Důležitou součástí ochrany mladistvých v zákoníku práce je poskytování lékařské péče. Důraz je kladen především na péči preventivní. Podle § 247 ZP je zaměstnavatel povinen zabezpečit, aby mladiství byli vyšetřeni lékařem:

•   před vstupem do pracovního poměru a před převedením na jinou práci na dobu delší než jeden měsíc,

•   pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, pokud Ministerstvo zdravotnictví nestanoví pro některý pracovní obor častější lékařská vyšetření a zároveň ukládá povinnost mladistvým podrobit se stanoveným lékařským prohlídkám. Při ukládání pracovních úkolů se zaměstnavatel řídí též lékařskými posudky.

Platí zásada, že zaměstnavatel má povinnost každého studenta mladšího 18 let před uzavřením každého pracovněprávního vztahu (byť týdenní brigády) vyslat na lékařskou preventivní prohlídku.

Zde je třeba upozornit na důležitou věc, která v praxi nebývá přesně vyjasněna. Podle stávající právní úpravy pracovnělékařských prohlídek platí obecně, že jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, platí, že:

a) vstupní lékařská prohlídka se uskutečňuje u poskytovatele pracovnělékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou smlouvu, nebo u registrujícího poskytovatele, ke kterému vyslal zaměstnavatel osobu ucházející se o zaměstnání, nestanoví-li jiný právní předpis jinak a jde-li o práce uvedené v § 54 odst. 2 písm. b),

b)  zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku zajistí vždy před uzavřením

1. pracovního poměru,

2. dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy; zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, nebo

3. vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.

Z uvedeného tedy vyplývá, že zaměstnavatel, který uzavírá se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce na nerizikovou práci, nemusí po zaměstnanci požadovat vstupní prohlídku. To ale pro mladistvé neplatí, to platí pouze pro osoby starší 18 let. Pro mladistvé platí speciální úprava § 247 ZP.

Práce dětí v zákoně o zaměstnanosti

Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/­2004 Sb.) v části šesté nazvané „Výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dítěte“ upravuje podmínky práce dětí.

Vzhledem ke skutečnosti, že práce dětí ve věku do 15 let nebo dětí starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky je zakázána, je možné, aby dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávalo jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. Toto řešení přijala naše republika v souvislosti s transposicí směrnice Rady č. 94/­33/­ES o ochraně mladistvých pracovníků. Její článek 4 totiž umožňuje členským státům, aby přijaly opatření k zákazu práce dětí a stanovily, že zákaz práce dětí se nebude vztahovat na výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dítěte.

Pro účely výkonu této činnosti stanoví zákon o zaměstnanosti, že dítětem se pro čely tohoto zákona rozumí:

•   dítě mladší 15 let, nebo

•   dítě starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího skončení.

Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti (tj. provozovatel činnosti), jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj. Zákon současně stanoví, co se za činnost dítěte ve smyslu tohoto zákona nepovažuje.

O povolení výkonu činnosti dítěte rozhoduje příslušný úřad práce na základě písemné žádosti podané zákonným zástupcem dítěte nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřené rozhodnutím soudu (zákonný zástupce). Příslušným úřadem práce je úřad práce podle trvalého pobytu dítěte, a pokud dítě nemá trvalý pobyt, podle místa, kde se zdržuje.

V povolení úřad práce stanoví rozsah a podmínky pro výkon činnosti upravující rozvrh činnosti a odpočinku v závislosti na rozsahu a druhu činnosti, způsob zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti a minimální požadavky na zajištění vhodných pracovních podmínek k výkonu činnosti.

Povolit dítěti výkon činnosti lze nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích, které následují po dni právní moci rozhodnutí úřadu práce o povolení, nejdéle však do doby, do které je fyzická osoba považována podle zákona o zaměstnanosti za dítě.

Dítě může činnost vykonávat jen na základě jednotlivého povolení vydaného pro určité dítě a určitou činnost, a to nejdéle:

•   2 hodiny denně u dítěte, které ještě neplní povinnou školní docházku, přičemž celková délka výkonu činnosti za týden nesmí přesáhnout 10 hodin,

•   2 hodiny ve vyučovací den a 12 hodin týdně pro činnost vykonávanou během období školního vyučování mimo hodiny školní výuky, přičemž denní doba výkonu činnosti nesmí přesáhnout 7 hodin,

•   7 hodin denně pro činnost vykonávanou v období školních prázdnin, přičemž celková délka výkonu činnosti za týden nesmí přesáhnout 35 hodin týdně.

NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA PRÁCE DĚTÍ STARŠÍCH 14 LET

Novela zákoníku práce vkládá do zákona nový § 244a ZP. Podle tohoto ustanovení bude platit, že mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo mladistvý zaměstnanec, který neukončil povinnou školní docházku, smí v období hlavních prázdnin konat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely tohoto zákona jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.

Zároveň se do § 245 odst. 1 ZP doplňuje věta „Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci; mladistvé zaměstnance mladší než 15 let nebo mladistvé zaměstnance, kteří neukončili povinnou školní docházku, se dále zakazuje zaměstnávat prací v době mezi 20. a 22. hodinou.“

Novým § 244a ZP se navazuje na výše uvedený § 34 odst. 2 OZ. Podle § 244a ZP mladistvý zaměstnanec, který nedosáhl věku 15 let, avšak dovršil věk 14 let (a to bez ohledu na to, zda ukončil, či neukončil povinnou školní docházku), a dále mladistvý zaměstnanec starší 15 let, který neukončil povinnou školní docházku, budou moci v období hlavních prázdnin konat lehké práce, a to za podmínky, že tyto práce nebudou škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji, jak vyplývá z čl. 7 Evropské sociální charty. Zároveň budou i pro tyto zaměstnance platit další ustanovení týkající se pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců (zákaz práce přesčas a zákaz práce v noci, lékařské prohlídky apod.) a práce zakázané mladistvým stanovené vyhláškou č. 180/­2015 Sb. (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích).

Lehké práce, jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a práce, jejichž součástí není činnost omezující zdravotní způsobilost, která je stanovena zákonem č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v návaznosti na vyhlášku č. 79/­2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), tedy nejsou součástí práce tzv. profesní rizika.

Konkrétně jsou lehkými pracemi myšleny takové práce, při nichž podle současného poznání není znám pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Mezi tyto lehké práce lze zařadit např. práci táborových vedoucí a animátorů, práci pomocných sil v pohostinství (výpomoc v kuchyni), obsluha v pohostinství (např. v občerstvení, avšak nikoliv tam kde dochází k prodeji alkoholických nápojů), práce ručního mytí vozidel, pomocné práce v administrativě (např. vyřizování korespondencí, plánování schůzek), práce v doručovatelství (doručování listovních zásilek a lehkých balíčků), obsluha kina a prodej vstupenek, správa sociálních médií a webů, překladatelství, soukromé doučování, uklízecí a pomocné práce v domácnostech, provádění průzkumů, grafika a výtvarnictví v multimédiích aj.

Naopak příkladem prací, jež mladiství v tomto věku a bez ukončené povinné školní docházky nesmí provádět, jsou práce typu např. obráběči, slévači, modeláři, dřevoobráběči, noční hlídači, zedníci, dlaždiči, skláři, brusiči skla, pracovníci recyklace odpadů, třídiči odpadů, ošetřovatelé, kováři, lesníci, obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže, potápěči, švadleny, šičky a vyšívači, páječi, lakýrnici aj. Uvedená zaměstnání bývají zařazena v kategorii druhé, (druhé rizikové), třetí, nebo čtvrté, jak vyplynulo z analýzy dat z hygienického registru, jímž je informační systém kategorizace prací.

Příklady výše uvedených zaměstnání jsou pouze orientační, vždy je nutné vycházet z konkrétních pracovních činností a podmínek práce, tedy v jaké kategorii je práce zařazena a zda neobsahuje činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem.

V souvislosti s navrhovanou změnou provedenou v § 244a ZP bylo nutno reagovat i v § 245 ZP, neboť mladiství zaměstnanci mladší než 15 let nebo mladiství zaměstnanci, kteří neukončili povinnou školní docházku, se považují za děti (ve smyslu článku 3 směrnice 94/­33/­ES se „dětmi rozumí mladiství, kteří nedosáhli věku patnácti let nebo kteří stále plní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy“). U dětí pak směrnice vyžaduje, aby členské státy, přijaly opatření nezbytná pro zákaz práce dětí mezi dvacátou hodinou a šestou hodinou. Tento zákaz současný právní řád neobsahuje, a proto bylo nutné § 245 ZP v daném smyslu doplnit.

Dále se nově v § 247 odst. 1 písm. a) ZP explicitně uvádí povinnost zaměstnavatele zabezpečit na své náklady vyšetření mladistvého zaměstnance poskytovatelem pracovnělékařských služeb před vznikem pracovněprávního vztahu založeného některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nejde přitom o věcnou změnu, ale legislativní zpřesnění, neboť už podle stávající právní úpravy by měli mladiství zaměstnanci vždy absolvovat vstupní lékařskou prohlídku [tj. bez ohledu na to, zda tato povinnost plyne z § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/­2011 Sb.], neboť ustanovení § 247 ZP, které je ve vztahu k mladistvým zaměstnancům lex specialis, se podle § 77 odst. 2 ZP vztahuje i na právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. V případě závislé práce vykonávané mladistvými, kteří dovršili věk 14 let, jde o výjimku ze zákazu dětské práce, která musí být v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a s právem EU – musí respektovat Úmluvu MOP č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, čl. 7 Evropské sociální charty a Směrnici 94/­33 ES o ochraně mladistvých pracovníků. Z těchto mezinárodních dokumentů vyplývá, že nejnižší věk pro vstup do zaměstnání či výkon práce nebude nižší než 15 let, včetně požadavku na ukončení povinné školní docházky. Výjimky jsou stanoveny pro výkon kulturní, umělecké a sportovní činnosti (viz výše) a pro zaměstnávání lehkou prací dětí ve věku alespoň 14, resp. 13 let.

JUDr. Eva Dandová

§ 245 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci; mladistvé zaměstnance mladší než 15 let nebo mladistvé zaměstnance, kteří neukončili povinnou školní docházku, se dále zakazuje zaměstnávat prací v době mezi 20. a 22. hodinou. Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu.

(2) Jestliže je zakázáno zaměstnávat mladistvého zaměstnance prací, pro kterou se mu dostalo výchovy k povolání, protože je její výkon mladistvým zaměstnancům zakázán nebo protože podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb ohrožuje jeho zdraví, je zaměstnavatel povinen do doby, než bude mladistvý zaměstnanec moci tuto práci konat, poskytnout mu jinou přiměřenou práci odpovídající pokud možno jeho kvalifikaci.