Novela zákona
   o zdravotních službách

V souvislosti se změnami v zákoně č. 372/­2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) (dále jen „ZoZS) se provádí změny v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, v zákoně o sociálních službách, v občanském zákoníku, v zákoně o zvláštních řízeních soudních a v lázeňském zákoně a v několika dalších souvisejících zákonech. Dne 17 července 2025 podepsal pan prezident novelu zákona. Zákon nabude účinnosti 1. ledna 2026.

Cílem novely ZoZS je v prvé řadě řešení některých aplikačních problémů stávající právní úpravy. Jedná se mimo jiné o problematiku pohotovostních služeb, zahrnutí výkonů estetické medicíny do zdravotní péče či definici následné lůžkové péče. Dále se jedná o doplnění úpravy překážek udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, dílčí změny v úpravě některých povinností poskytovatelů zdravotních služeb či externího hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. Také se provádí změny v úpravě řízení o udělení statusu centra vysoce specializované zdravotní péče, změny v úpravě screeningu a pacientských organizací.

Dále se upřesňuje dosavadní zákonné vymezení hospiců, center duševního zdraví a urgentních příjmů tak, aby byly odstraněny interpretační nejasnosti dosavadní právní úpravy a aby byl jednoznačně stanoven rozsah poskytovaných zdravotních služeb v těchto zdravotnických zařízeních a podmínky, za jakých lze tato zdravotnická zařízení zřídit. Dalším dílčím cílem je do zákona o zdravotních službách zavést úpravu center komplexní péče o děti, která jsou zaměřena na poskytování komplexních zdravotních služeb dětem s dlouhodobým zdravotním problémem. Zákon rovněž institucionálně ukotvuje duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče.

POHOTOVOSTNÍ SLUŽBY jsou dle dosavadní právní úpravy vymezeny v § 110 odst. 2 ZoZS. Lékařskou pohotovostní službou se rozumí ambulantní péče poskytovaná pacientům v případech náhlé změny zdravotního stavu nebo zhoršení průběhu onemocnění. O pohotovostní služby nejde v případě poskytnutí ambulantní péče v rámci pravidelné ordinační doby poskytovatele. Takto se postupuje i v případě poskytování pohotovostní služby v oboru zubní lékařství a lékárenské pohotovostní služby. Za organizaci a zajištění lékařské pohotovostní služby, lékárenské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství odpovídá kraj. Jedná se o nesystémovou a neúčelnou výjimku z pravidla stanoveného v § 46 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož je zdravotní pojišťovna povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti, přičemž tuto povinnost zdravotní pojišťovna plní prostřednictvím sítě svých smluvních poskytovatelů.

Novelou ZoZS přechází plná odpovědnost za zajištění pohotovostních služeb na zdravotní pojišťovny, které budou mít povinnost prostřednictvím svých smluvních poskytovatelů dostupnost těchto služeb zajistit. Páteřní síť pracovišť lékařské pohotovostní služby bude stanovena při pracovištích urgentního příjmu. Poskytovatelé zřizující urgentní příjem budou mít ovšem povinnost zajistit pouze prostorové a technické zázemí pro výkon lékařské pohotovostní služby. Personální zabezpečení lékařské pohotovostní služby bude de facto odpovědností zdravotní pojišťovny.

Následná lůžková péče je upravena

v § 9 odst. 2 písm. c) ZoZS jako péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí. Stávající definice předpokládá příjem pacientů do následné lůžkové péče především po akutní lůžkové péči. Hospitalizace pacientů z domácího prostředí na žádost praktických nebo odborných lékařů není mnohdy realizována, neboť pacienti z domácího prostředí neodpovídají definici „stabilizace zdravotního stavu a zvládnutí náhlé nemoci“.

Dosavadní nejasné znění ustanovení se novou definicí upřesňuje v tom smyslu, že pacienty z vlastního sociálního prostředí lze přijmout do následné lůžkové péče, zejména do léčebně rehabilitační péče.

ÚPRAVA POSKYTOVATELŮ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB prostupuje celým ZoZS.

Mezi velice důležité, nicméně problematické povinnosti lze uvést povinnost oznámení všech změn údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle § 21 odst. 1 ZZS, a to zejména s ohledem na údaje, jejichž evidence v oprávněních je zcela nadbytečná (například údaj o statutárním orgánu poskytovatele – právnické osoby). Nově umožňuje, aby bylo takové rozhodnutí vydáno jako první úkon v řízení. Tento postup se uplatní pouze v případech, kdy pro vyřízení věci na základě oznámení poskytovatele není nutné provádět žádné další dokazování a rozhodnutí o pozastavení oprávnění nebude v rozporu se zájmy dotčeného poskytovatele.

Dále ZoZS stanoví povinnost poskytovatele vymezit provozní a ordinační dobu a údaj o ní umístit tak, aby tato informace byla přístupná pacientům. Rozlišení provozní a ordinační doby činí v praxi ambulantních poskytovatelů obtíže – oba pojmy splývají a vedou k absurdním situacím, kdy je zveřejňována jak ordinační, tak i provozní doba, přičemž obě jsou stejné. V případě, kdy se doby liší, jsou frekventovaně pacienty interpretovány tak, že jim je lékař k dispozici nejen v ordinační, ale rovněž v provozní době.

Provozní doba je však určena pro zajištění dalších činností poskytovatele (např. ustanovení, podle kterého poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství v oboru pediatrie vykonávají prohlídky těl zemřelých v rámci provozní doby). Za účelem odstranění těchto nejasností se z ustanovení vypouští povinnost uveřejňovat provozní dobu.

Zdravotnická zařízení farmaceutické péče naproti tomu nemají ordinační dobu, ale jen otevírací dobu, a proto jim nadále zůstává povinnost uveřejňovat tuto otevírací dobu. Obdobně jako v případě těchto zdravotnických zařízení se bude postupovat v případě kontaktních pracovišť domácí péče a míst poskytování zdravotních služeb mimo zdravotnické zařízení. Zároveň se ustanovení upřesňuje v tom smyslu, že ordinační nebo otevírací doba má být vymezena tak, aby z této informace bylo pro pacienty zřejmé, kdy se mohou dostavit do jednotlivých pracovišť za účelem poskytnutí zdravotních služeb. Také se stanoví poskytovateli lůžkové nebo jednodenní péče povinnost vypracovat postup pro vyřizování stížností a tento postup a informaci o možnosti podat stížnost uveřejnit ve zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě a na svých internetových stránkách. Jedná se v zásadě o povinnost zveřejnění postupu vyřizování stížností upraveného v ZoZS bez zřejmého přínosu pro pacienta.

Na druhé straně právní úprava nepočítá s pověřením konkrétní osoby u poskytovatelů jednodenní a lůžkové péče k vyřizování stížností tak, aby se pacient mohl se svou stížností přímo obrátit na konkrétní fyzickou osobu, která by z pověření poskytovatele byla kompetentní tuto stížnost vyřídit. Častokrát tak dochází k tomu, že pacient v rámci vyřizování své stížnosti neví, kdo je pověřen vyřízením jeho věci, a na koho se může v případě své stížnosti proti poskytovateli dále obracet.

Zrušuje se povinnost poskytovatele jednodenní nebo lůžkové péče vypracovat postup pro vyřizování stížností. Tento postup je kogentně a přehledně stanoven zákonem. Tato povinnost tak představovala nadbytečnou administrativní zátěž pro poskytovatele, spočívající ve své podstatě pouze v kopírování zákonných ustanovení do svého předpisu, bez zřejmého přínosu pro ochranu práv pacienta.

Na druhé straně se stanoví povinnost poskytovatelů jednodenní a lůžkové péče ustanovit osobu pověřenou vyřizováním stížností (tzv. nemocničního ombudsmana) a informaci o kontaktních údajích na tuto osobu uveřejnit ve zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě a na svých internetových stránkách.

Ministerstvo zdravotnictví zavedlo již před časem tzv. screeningové programy,

které představují důležitou součást systému preventivní péče o pacienty. Cílem screeningu je zvýšit včasnost záchytu závažných onemocnění, a tím snížit úmrtnost na tato onemocnění v České republice a snížit celkové náklady na jejich léčbu. Provedení screeningových vyšetření vyžaduje nejen odpovídající věcné, technické a personální zabezpečení, ale také odbornou erudici, vzájemné předávání zkušeností, sledování indikátorů kvality, implementaci nových poznatků a metod, sběr dat a jejich průběžné vyhodnocování apod. Aby bylo možno těchto cílů dosáhnout, je třeba, aby screeningová vyšetření byla prováděna na pracovištích, kde může ministerstvo zdravotnictví garantovat kvalitu poskytované zdravotní péče a která splňují kritéria pro jednotlivé screeningové programy. Za tím účelem byla novelou ZoZS s účinností od 1. ledna 2022 zavedena právní úprava screeningových programů a postupu pro udělování statutu screeningového pracoviště. Z praktické aplikace této úpravy nicméně vyvstaly některé nejasnosti a problémy, které brání efektivnímu provádění screeningů. Novela příslušná ustanovení zpřesňuje, aby vyhovovala praxi.

PACIENTSKÉ ORGANIZACE - Novelou ZoZS s účinností od 1. 1. 2022 došlo také zároveň k úpravě pacientských organizací přímo v zákoně. V České republice je celá řada pacientských organizací, které lze charakterizovat jako uskupení, jež si kladou za cíl zastupovat zájmy pacientů, které spojuje konkrétní onemocnění, a jsou nuceni každodenně řešit řadu rozmanitých problémů. Tyto organizace mají zájem uplatňovat svůj vliv a zúčastňovat se aktivně procesů, které se jich dotýkají, např. tvorba legislativních norem, metodických opatření, spolupráce s poskytovateli atd.

Dosavadní právní úprava § 113f ZoZS stanovila, že žadatel o zápis do seznamu pacientských organizací měl povinnost k žádosti předložit účetní závěrku. Obdobně měl žadatel povinnost tuto účetní závěrku pravidelně uveřejňovat na svých internetových stránkách. Výše uvedené povinnosti stanovené ZoZS ovšem nekorespondují se zákonem o účetnictví, jehož předmětem je právě rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost, rozsah a způsob zveřejňování informací z účetnictví a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu. Zákon o účetnictví stanoví, že některé účetní jednotky, mezi které patří i nezanedbatelná část subjektů naplňujících vymezení pacientských organizací, mohou vést pouze jednoduché účetnictví. V takovém případě tyto účetní jednotky nesestavují účetní závěrku, nýbrž tuto účetní závěrku mohou nahradit přehledem o majetku a závazcích a přehledem o příjmech a výdajích. Předmětné ustanovení tak ve svém důsledku nad rámec zákona o účetnictví stanovilo povinnost žadatelů o zápis do seznamu pacientských organizací sestavovat účetní závěrku, byť podle zákona o účetnictví lze v případě těchto žadatelů účetní závěrku nahradit přehledem o majetku a závazcích a přehledem o příjmech a výdajích.

Pokud zákon o účetnictví po konkrétních účetních jednotkách nevyžaduje sestavování účetní závěrky, není účelné, aby zákon o zdravotních službách po těchto účetních jednotkách, jako podmínku jejich zápisu do seznamu pacientských organizací, přesto sestavení účetní závěrky požadoval. Z toho důvodu novela tuto podmínku ruší.

Dále se nově stanoví, že obligatorní náležitostí žádosti o zápis do seznamu pacientských organizací je rovněž adresa internetových stránek žadatele. Povinnost pacientské organizace zapsané v tomto seznamu mít zřízeny internetové stránky vyplývá přímo ze zákona. Je tedy vhodné, aby žadatel o zápis do tohoto seznamu již v této žádosti tyto internetové stránky konkrétně označil.

Hospice, centra duševního zdraví, centra komplexní péče o děti, urgentní příjmy

Dosavadní znění ZoZS legislativně vymezuje některá zdravotnická zařízení, v nichž jsou zdravotní služby v několika formách, oborech nebo druzích poskytovány ve vzájemné koordinaci, popřípadě ve vzájemné koordinaci s poskytováním sociálních služeb. Dle dosavadní právní úpravy se jedná o hospice, centra duševního zdraví a urgentní příjmy. Na druhou stranu, systém v současnosti nedisponuje typem zdravotnického zařízení zaměřeného na poskytování komplexních zdravotních služeb dětem se závažným somatickým onemocněním nebo zdravotním postižním, které vyžadují podporu při poskytování zdravotní péče ve svém vlastním sociálním prostředí. Taková péče musí mít s ohledem na potřebu zajištění řádného vývoje dítěte svá specifika.

Dále se ukázaly některé praktické nejasnosti dosavadní úpravy hospiců, v nichž není jednoznačně stanoven rozsah poskytované péče vymezený alespoň formou a druhy poskytované péče. Obdobné platí pro centra duševního zdraví, u kterých vyvstala potřeba jejich další kategorizace v návaznosti na to, pro jaký profil pacientů jsou tato centra určena. Právní úprava urgentních příjmů nad to působí řadu výkladových nejasností a ukazuje se jako nevyhovující.

Z toho důvodu byl jasně definován pojem „hospic“ – „Hospicem se rozumí zdravotnické zařízení, v němž je poskytována léčebná, paliativní a ošetřovatelská lůžková péče nevyléčitelně nemocným pacientům v terminálním stavu onemocnění; těmto pacientům a jejich osobám blízkým je zároveň poskytováno i odborné sociální poradenství podle zákona o sociálních službách.“.

Pokud se týká center duševního zdraví, tak nová úprava reaguje na nesprávnost dosavadní právní úpravy, která za centrum duševního zdraví mylně považovala specifického poskytovatele zdravotních služeb. Centrum duševního zdraví je naproti tomu pouze zdravotnickým zařízením, v rámci kterého poskytovatel zdravotních služeb poskytuje vymezený okruh péče podle § 44c ZoZS. S ohledem na plánovanou koncepci center duševního zdraví se také z ustanovení vypouští poskytování zdravotní péče v rozsahu péče jednodenní a lůžkové. V centrech duševního zdraví má být zajišťováno poskytování péče výhradně ambulantní formou a formou zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta.

Ve zcela novém § 44f ZoZS se zakotvuje zvláštní způsob poskytování zdravotních služeb prostřednictvím centra komplexní péče o děti. Toto zdravotnické zařízení má sloužit ke komplexní podpoře rodin s dětmi se se somatickým život ohrožujícím nebo život limitujícím onemocněním, a nemá nic společného s ústavní výchovou. Posláním center komplexní péče o děti je zajištění takové komplexní zdravotně-sociální péče, aby byly vytvořeny co nejvhodnější podmínky pro dlouhodobé setrvání dítěte s vážným zdravotním omezením v jeho biologické (nebo náhradní) rodině. Hlavním principem center komplexní péče o děti je poskytování komplexní nabídky služeb v co nejméně omezujícím prostředí při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb dítěti a jeho rodině. Jedná se o nízkokapacitní zařízení s materiálně-technickými podmínkami pro pobyt pečujících osob (podrobnosti stanoví novela vyhlášky č. 92/­2012 Sb.).

Základním cílem zřízení center komplexní péče o děti je zajištění zdravotní péče s možností doplnění dalších služeb tak, aby dítě a rodina byly podpořeny komplexně. Prostřednictvím center komplexní péče o děti poskytovatelé poskytují lůžkovou péči, zejména respitní péči, společně s péčí stacionární a zdravotní péčí ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Cílem této péče je mimo jiné zamezit vzniku psychických deprivací a zajistit odpovídající rozvoj dovedností dítěte v souladu s jeho vývojový mi potřebami, zvláštní důraz klade na rozvíjení jeho komunikačních schopností. Smyslem péče poskytované centry komplexní péče o děti je navrácení dítěte do vlastního sociálního prostředí.

V neposlední řadě dochází ke změně zákonného vymezení urgentního příjmu a dále ke změně jeho systematického zařazení. Dosavadní právní úprava vymezovala zdravotnická zařízení urgentního příjmu na základě formy poskytované zdravotní péče, a sice specializované ambulantní a akutní lůžkové péče. Uvedené vymezení ovšem nebylo zcela vyhovující, jelikož přímo na urgentním příjmu není poskytována lůžková péče, tak jak ji zákon o ZoZS dosud vymezuje. K samotné hospitalizaci pacienta dochází až n a odděleních akutní lůžkové péče navazujících na urgentní příjem, pobyt pacienta na lůžku na urgentním příjmu by měl trvat pouze po nezbytnou dobu. Nově se tak zdravotnické zařízení urgentního příjmu vymezuje podle druhu zdravotní péče podle časové naléhavosti jejího poskytnutí, tj. podle poskytování neodkladné a akutní péče. S ohledem na návaznost urgentního příjmu na zdravotnická zařízení lůžkové péče musí být urgentní příjem provozován v nepřetržitém provozu. Zároveň se upravuje se typologie urgentního příjmu a podmínky, za nichž lze zřídit jeho jednotlivé typy.

Stěžejní součástí ZoZS je katalog práv pacientů

v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Práva pacientů jsou v ZoZS vymezena mnohem šířeji a konkrétněji než v minulých právních předpisech regulujících tuto problematiku. Pacient by měl být při poskytování zdravotních služeb rovnocenným partnerem poskytovatele a zdravotnických pracovníků s právem vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytovanými zdravotními službami, a to na základě řádně sdělené informace a poučení o poskytovaných zdravotních službách poskytovatelem nebo osobou jím k tomu určenou. Práva pacientů jsou řešena zejména v souladu s principy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a dalšími principy zohledňovanými ve státech EU. Přes výše uvedený posun, který s přijetím ZoZS v této oblasti nastal, se problematika práv pacientů dále vyvíjí a v praxi se postupně ukázaly jednotlivé problematické aspekty, na které v některých případech upozorňuje i Veřejný ochránce práv.

Zároveň katalog práv pacientů stanovený dosavadním zněním ZoZS nedostatečně reaguje na situace, kdy je pacientem osoba, jež vykazuje známky domácího nebo sexuálního násilí. Profesionálové ve zdravotnictví jsou přitom často těmi, kdo mohou domácí násilí jako jedni z prvních rozeznat a informovat oběť o relevantní pomoci a podpoře. Z toho důvodu se rozšiřuje katalog práv pacienta o povinnosti zdravotnických pracovníků v případech, kdy zjistí, že pacient byl obětí domácího či sexuálního násilí.

Poskytování duchovní péče ve zdravotnictví

Pacient má dle § 28 odst. 3 písm. j) ZoZS právo přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Nicméně k efektivní realizaci tohoto práva pacienta chybí institucionální ukotvení duchovní péče v těchto zdravotnických zařízeních. V právní úpravě zároveň absentuje vymezení podmínek pro výkon funkce nemocničního kaplana stran jeho vzdělání a pověření ze strany registrovaných církví nebo náboženských společností. Z toho důvodu se povinnost zajišťování duchovní péče ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče blíže upravuje.

V první řadě se jedná o zajišťování duchovní péče prostřednictvím smluvního vztahu s nemocničním kaplanem. Upravují se požadavky na výkon funkce nemocničního kaplana, týkající se jeho vzdělání a pověření ze strany církve nebo náboženské společnosti registrované v České republice. Touto povinností není dotčeno právo pacienta přijímat duchovní péči od jiné osoby než od nemocničního kaplana, který je ve smluvním vztahu s poskytovatelem a který splňuje podmínky podle ZoZS. Pacient si tak může domluvit poskytování duchovní péče například i osobou, jež nemá zákonem stanovené vzdělání, nemá pověření ze strany registrované církve nebo náboženské společnosti nebo není ve smluvním vztahu s poskytovatelem, a poskytovatel je povinen vytvořit mu náležitý prostor pro výkon tohoto práva. Poskytovatel je dále povinen vyčlenit v rámci zdravotnického zařízení vhodný prostor pro poskytování duchovní péče. Požadavky na tento prostor budou závislé na konkrétním typu a velikosti zdravotnického zařízení, nicméně v každém případě musí tento prostor umožňovat důstojný výkon duchovní péče.

Dále je poskytovatel povinen zdržet se takového jednání, které by narušovalo liturgický průběh duchovní péče, není-li tímto průběhem dotčena bezpečnost nebo zdraví pacientů a dále je s ohledem na povahu duchovní péče povinen respektovat povinnost mlčenlivosti v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem obdobného práva, a to za účelem faktického umožnění výkonu těchto práv.

JUDr. Eva Dandová

§ 44c zákona č. 372/2011 Sb.

(1) Centrum duševního zdraví poskytuje zdravotní služby formou ambulantní péče a péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta, popřípadě též formou jednodenní péče nebo lůžkové péče. Součástí zdravotních služeb poskytovaných centrem duševního zdraví je vždy dispenzární péče.

(2) Centrum duševního zdraví rovněž poskytuje zdravotní služby v místě aktuálního výskytu pacienta s duševní poruchou nebo poruchou chování nebo při podezření na tuto poruchu, a to v případě, kdy pacient není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen přijmout zdravotní služby ve zdravotnickém zařízení nebo ve svém vlastním sociálním prostředí anebo nemá-li takové prostředí. Zdravotní služby v místě aktuálního výskytu pacienta se poskytují zejména za účelem ovlivnění zdravotního stavu pacienta a jeho funkčních schopností tak, aby byl schopen přijmout zdravotní služby ve zdravotnickém zařízení nebo ve vlastním sociálním prostředí, má-li takové prostředí.

(3) Centrum duševního zdraví poskytuje zdravotní služby v oborech

a) psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie nebo návykové nemoci,

b) ošetřovatelská péče v psychiatrii nebo ošetřovatelská péče v dětské a dorostové psychiatrii, a

c) klinická psychologie, psychoterapie nebo adiktologie.

Centrum duševního zdraví může poskytovat zdravotní služby i v dalších oborech.

§ 113f zákona č. 372/2011 Sb.
Citace na straně 12

(1) Pacientskou organizací se rozumí zapsaný spolek, jehož hlavní činnost spočívá v pomoci pacientům a ochraně jejich práv a zájmů a jehož členy jsou zpravidla osoby s určitým onemocněním nebo zdravotním postižením, jejich osoby blízké nebo jejich zástupci podle občanského zákoníku, přičemž tyto osoby mají zásadní vliv na činnost spolku. Pacientskou organizací se rozumí též spolek, jehož členy jsou spolky, které splňují podmínky podle věty...