Nový zákon o platformové práci

Švarc-systém

Práce načerno, někdy označována jako Švarc systém, se v oblasti zaměstnávání objevuje v poslední době často. Zejména v souvislosti s novými právními úpravami dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce se v pracovněprávní praxi rozšířil postup zaměstnavatelů, kdy se tyto dohody měnily na Švarc-systém a jednalo se tak o práci načerno, někdy označované jako nelegální. To je postup v rozporu se zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., kdy práce vykazující znaky závislé činnosti musí být vykonávána v pracovněprávním vztahu. Tedy v pracovním poměru nebo v dohodě o pracovní činnosti či v dohodě o provedení práce.

Nová směrnice EU

Zásadní legislativní změny by do této oblasti pracovněprávních vztahů měla přinést transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy (dále „směrnice“). Podstatná část směrnice je zařazena do našich právních předpisů v podobě novel několika zákonů, zejména zákoníku práce č. 262/2006 Sb. a zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. S účinností změn se počítá od 1. prosince 2026. Jejím účelem je usnadnit správné určení pracovněprávního postavení osob, které vykonávají platformovou práci a zlepšit její transparentnost.

Co je platformová práce

Pro zjištění, zda se při pracovní činnosti bude jednat o Švarc systém, bude vymezení nových pojmů, které do pracovněprávních předpisů přinese nový zákon o platformové práci. Platformou je osoba, která splňuje zákonem stanovené podmínky. Jedná se o službu, která musí být alespoň zčásti poskytována na dálku pomocí elektronických prostředků, jako jsou mobilní stránky nebo mobilní aplikace. Platformová práce musí být poskytována na žádost příjemce služby bez ohledu na to, zda mezi touto osobou nebo zprostředkovatelem a příjemce služby existuje smluvní vztah. Zahrnuje jako zásadní složku organizaci práce vykonávané osobami za úplatu a může být vykonávána online nebo na určitém místě.

Závislá činnost v současnosti

Nový zákon a další pracovněprávní předpisy se zaměřují na situace, kdy pracovník formálně vystupuje jako osoba samostatně výdělečně činná, ale fakticky pracuje za podmínek obdobných zaměstnání, tedy pracovněprávního vztahu. Zákon proto zavádí vyvratitelnou právní domněnku. Pokud práce ponese znaky závislé práce, bude se předpokládat o zaměstnanecký vztah. Digitální platformy budou muset prokázat opak.

Pro posouzení právních důsledků platformové práce je nutné vysvětlit současné pojetí a znaky závislé činnosti ve srovnání s novou právní úpravou. Její obsah vyplývá z § 2 ZP. Jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

Některé znaky pracovněprávního vztahu jsou markantní ihned po zahájení pracovní činnosti (např. přidělování práce, práce podle pokynů nadřízeného, výplata mzdy apod.), kdežto některé další znaky mohou být naplněny až v průběhu tohoto vztahu (např. vztah sankční – krácení dovolené za neomluvenou nepřítomnost v práci) apod. Živnostník a zaměstnavatel mají smluvní volnost při sjednávání právní formy pracovního vztahu. Jsou však vázáni obsahem tohoto pracovního vztahu. Měli by si jej charakterizovat a konkretizovat ve smlouvě, kterou živnostník a zaměstnavatel uzavírá.

Znaky podnikání

Definici podnikání obsahuje § 420 zákona č. 20/2012 Sb.(občanský zákoník). Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

Pokud občan vykonává pracovní činnost k zaměstnavateli (firmě), se znaky závislé činnosti, musí to být podle pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Jestliže by pracovní činnost vykonával občan na základě živnostenského listu, ale přitom by pracoval na pracovišti zaměstnavatele a jeho práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se o nelegální práci.

Příjem z této činnosti by mohl být na základě kontroly finančního úřadu dodatečně zdaňován. Přitom vůbec není rozhodující, zda občan bude plnit úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatele nebo úkoly jiné, které s obsahem tohoto předmětu přímo nesouvisí.

Nerozhoduje soustavnost

Každý z nás se s nelegální prací setkává téměř na každém kroku.

V současné definici nelegální práce není uveden požadavek soustavnosti této činnosti, neboť bylo obtížné prokazovat, že daná fyzická osoba pracovala déle než v době fyzické kontroly pracoviště, která obvykle trvá pouze v řádu hodin. Přitom zaměstnavatelé argumentovali, že nebyl naplněný znak soustavnosti závislé práce. Pro závěr, že se jedná o nelegální práci, není rozhodující její soustavný charakter

Samostatností se podnikatelská
činnost nejvíce odlišuje
od pracovněprávního vztahu

Znamená to, že živnostník rozhoduje o své činnosti samostatně a nikoliv v závislosti na pokynech a příkazech „nadřízených.“ Samostatnost je nutno vykládat s přihlédnutím ke konkrétní povaze a podmínkám činnosti a odlišit případy zastřeného pracovněprávního vztahu a vztahu např. subdodavatelského. Při posuzování nutno vzít v úvahu řadu kritérií jako obvyklý způsob provozování činnosti (např. subdodávka dílčího stavebního celku nebo dílčího projektu) apod.

Požadavek provozování živnosti vlastním jménem je upraven v zákoně o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. Podnikatelé, kteří nejsou zapsáni do obchodního rejstříku (u živnostníků není zápis do obchodního rejstříku povinný), činí jednotlivé úkony svým jménem a příjmením nebo názvem (název, pod kterým činí podnikatel právní úkony při provozování živnosti).

Vlastní odpovědnost
a zisk zaměstnance

Požadavek provozování živnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje podnikatelské riziko. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo, postačuje, je-li zde takový úmysl a vůbec není rozhodující, pro jaké účely bude zisk použit.

Může se však jednat i o případ, kdy občan nebude mít živnostenské oprávnění a přesto nemusí činnost pro zaměstnavatele vykonávat v pracovněprávním vztahu. Jeho činnost ve prospěch zaměstnavatele (firmy) musí však vykazovat výše uvedené znaky podnikání. Pokud by tomu tak nebylo a jeho činnost by obsahovala prvky závislé práce, musel by být na tuto činnost sjednán pracovněprávní vztah.

Nový zákon o platformové práci

novelizuje zásadním způsobem ZP a ZOZ zejména v pojmu závislé činnosti Její definici mění tak, že zužuje počet zásadních znaků závislé práce. Zůstanou pouze dva znaky:

•    výkon práce jménem zaměstnavatele a 

•    vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance.

Znak nadřízenosti zaměstnavatel a podřízenosti zaměstnance pak bude moci být naplněn pouze v případě, že výkon práce bude naplňovat kumulativně další znaky uvedené v novele ZP. Zaměstnavatel musí organizovat práci a dohlížet nad výkonem práce zaměstnance. Naproti tomu zaměstnanec musí vykonávat práci podle pokynů zaměstnavatele a musí pracovat v pracovní době.

Těžiště definice závislé práce

Nový zákon o platformové práci přichází s právní domněnkou základního pracovněprávního vztahu. Stanoví, že pracovník je v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo ke zprostředkovateli, pokud existují skutečnosti, že došlo k naplnění znaků závislé práce. Výjimkou je situace, kdy platforma nebo zprostředkovatel prokáže, že není naplněn alespoň jeden znak závislé práce.

V definici závislé práce bude kladen hlavní důraz na obsah vztahu nadřízenosti a podřízenosti zaměstnance na zaměstnavateli. V novele ZP se jedná o zpřesnění tohoto znaku závislé práce.

Jde o:

•    výkon práce podle pokynů zaměstnavatele,

původní znak závislé práce se stává kritériem znaku podřízenosti a nadřízenosti, což je jednak reakcí na v praxi někdy obtížnou odlišitelnost obou znaků, ale i závěry Nejvyššího soudu, který v oprávnění zaměstnavatele dávat zaměstnanci závazné pokyny spatřuje dominantnost postavení zaměstnavatele, kterou lze chápat i jako nadřízenost (Např. judikáty nejvyššího soudu. sp. zn. 21 Cdo 3061/2020; 21 Cdo 342/2019 či 21 Cdo 1207/2022,)

•    organizaci práce,

zaměstnavatel řídí práci i po organizační stránce, což je výraz jeho nadřízenosti. Nejde přitom jen o organizování konkrétních pracovních úkolů, ale i zařazení zaměstnance do určité – organizační struktury zaměstnavatele,

•    dohled nad výkonem práce zaměstnance,

zaměstnavatel musí nad výkonem práce dohlížet a kontrolovat tak, že kvalita výkonu odpovídá jeho zadání a případně reagovat na situaci, kdy tomu tak není.

•    výkon práce zaměstnance v pracovní době,

zaměstnanec v době rozvržených směn nebo i době mimo jejich rozvrh (jako práce přesčas) musí vykonávat práci nebo být zaměstnavateli k dispozici pro výkon práce. Naopak zaměstnavatel svou možností určovat zaměstnancům, kdy musí pracovat, vyjadřuje své nadřízené postavení.

Zaměstnavatel na pranýři

Není-li pracovní vztah s uvedenými znaky závislé práce uskutečňován podle pracovní smlouvy nebo dohody o práci, jedná se o nelegální práci, označovaný jako Švarc systém. Podle novely ZOZ je od 1. ledna 2025 v § 140 odst. 6 písm. c), e) a f) tohoto zákona uvedena možnost úřadu práce, aby na úřední desce Státního úřadu inspekce práce zveřejnil rozhodnutí o přestupku zaměstnavatele, který umožnil nelegální práci. I nadále však platí, že za tento přestupek může inspekce práce uložit zaměstnavateli pokut až do částky 10 milionů korun, nejméně však 50 tisíc korun. Tím se veřejnost může dozvědět o protizákonné činnosti konkrétního zaměstnavatele.

Spolu s novelou ZOZ byl od 1. ledna 2025 novelizován i zákon o inspekci práce č. 251/2005 Sb. Podle § 7 písm. f) tohoto zákona má orgán inspekce práce při provádění kontroly rozšířenou pravomoc. Může pořizovat zvukové, obrazové a zvukové záznamy bez vědomí kontrolovaných osob, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím však není dotčeno

Konec sankcí pro zaměstnance

Ustanovení § 139 odst. 1. ZOZ umožňuje orgánům inspekce práce ukládat sankce (maximální částka 100 tisíc korun) i fyzickým osobám – zaměstnancům, kteří vykonávají práci načerno nebo pracují v Švarc systému. Novela ZOZ tuto možnost ruší. Důvodem je skutečnost, že škodlivost jednání fyzické osoby je v těchto případech velmi nízká. Odpovědnost za vznik nelegální práce má zaměstnavatel, který v zájmu ušetření finančních prostředků volí tento způsob zaměstnávání.

Dodatečné vyměření daně

Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí § 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Pro zjištění základu daně se vychází z účelu vedeného podle zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak, anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.

Z daňových zákonů vyplývá, že nelegální pracovněprávní vztah (práce načerno) umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně jinak, než z účetnictví zaměstnavatele (firmy).

Znamená to, že i když budou mít účastníci pracovního vztahu (zaměstnavatel – firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou, živnostenskou), a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní nebo živnostenské smlouvy, může finanční orgán posoudit obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy, bude-li tento vztah vykazovat znaky závislé činnosti. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky, včetně dodatečného doměření daně.