Ochrana zaměstnanců při platební nechopnosti zaměstnavatele - novela zákona

Právo na mzdu za vykonanou práci patří mezi základní práva. Přesto jsou v pracovněprávní praxi situace, kdy zaměstnavatel nemůže tuto povinnost splnit. Platební neschopnost zaměstnavatele je jednou z důležitých právních skutečností pro postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců. Ovlivňuje peněžité nároky zaměstnanců a je jednou z podmínek pro uplatňování nevyplacené mzdy u úřadu práce.

Zákon se nevztahuje na zaměstnavatele, proti kterému nelze vést insolvenční řízení. Jedná se např. o územní samosprávný celek, veřejnou vysokou školu a další subjekty uvedené v § 6 insolvenčního zákona.

Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., v § 3 stanoví, kdy je zaměstnavatel (dlužník) v úpadku. Je to tehdy, jestliže má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V pracovněprávních vztazích se může zaměstnavatel nejčastěji dostat do platební neschopnosti např., jestliže nevyplatí zaměstnancům mzdu. Je to tehdy, jestliže zaměstnavatel:

-    zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je

-    neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

V prvním případě by se muselo jednat o neplnění peněžitých závazků v rozsahu, který s přihlédnutím k ekonomické situaci dlužníka nelze vyhodnotit jako nepodstatný. Vždy bude nutno tento rozsah posuzovat v konkrétním insolvenčním řízení s ohledem na charakter podnikatelské činnosti dlužníka.

V případě neplnění závazku po dobu delší než 3 měsíce to znamená, že teprve po uplynutí této lhůty se může věřitel, např. zaměstnanec, domáhat úspěšně svým insolvenčním návrhem rozhodnutí soudu o úpadku.

Příklad 1

Jestliže např. zaměstnavatel nevyplatil zaměstnancům splatnou mzdu, třeba jen za jeden měsíc práce, dostal se do úpadku (je dlužníkem), neboť zastavil své platby. Jestliže nevyplatil mzdu více zaměstnancům, jedná se zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků.

Zaměstnanec, kterému tento zaměstnavatel dluží mzdu, má možnost přihlásit se o svůj nárok na úřadu práce podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a současně může podat – třeba i s ostatními zaměstnanci – návrh na zahájení insolvenčního řízení.

ZAMĚSTNANEC A JEHO NÁROKY - Novela přijata vládou nově definuje zaměstnance, jehož peněžní nároky v insolvenci řeší zákon. Je to fyzická osoba, která je u zaměstnavatele v pracovním poměru nebo se kterou sjednal zaměstnavatel dohodu o provedení práce, pokud tato dohoda zakládá podle zákona upravujícího nemocenské pojištění účast na nemocenském pojištění (měsíční odměna vyšší než 10 tisíc korun měsíčně) anebo dohodu o pracovní činnosti (měsíční odměna vyšší než 4 000 Kč, na jejichž základě jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Mezi tyto mzdové nároky patří i odstupné, které zaměstnavatel musí poskytovat, jsou-li splněny zákonné podmínky uvedené v § 67 zák. práce (zákon č. 262/2006 Sb.).

Nevyplacené mzdové nároky

nemůže u úřadu práce v plné výši uplatňovat zaměstnanec, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto rozhodném období byl členem jeho statutárního orgánu nebo osobou, která má rozhodující vliv na činnost zaměstnavatele a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně 25 % majetkovou účast (dříve procentní polovina majetkové účasti).

„Jedná se o zaměstnance, kteří mohou na základě své činnosti a vlivu ovlivnit hospodaření podnikatelských subjektů a ovlivnit tak insolvenční situaci zaměstnavatele, přičemž zároveň jsou také v pracovněprávním vztahu k tomuto zaměstnavateli a žádají o uspokojení mzdových nároků od Úřadu práce České republiky. Navrhované vymezení osob, které nemohou být uspokojeny podle předmětného zákona, tak má zabránit obcházení zákona č. 118/2000 Sb. a možnému zneužití ze strany osob, které sice mohly být zaměstnancem zaměstnavatele v platební neschopnosti, ale zároveň byly v pozici či postavení takové osoby, která svým jednáním či vlivem mohla zásadním způsobem ovlivnit finanční situaci zaměstnavatele, ať již přímo či nepřímo“.²⁾

Rozhodné období

je v návrhu nově definováno.

Rozumí se tím kalendářní měsíc:

-    ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení,

-    ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo

-    od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie,

jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.

Příklad 2

Pokud bude vyhlášeno moratorium pro zahájení insolvenčního řízení v září 2023 je rozhodným obdobím, ve kterém nebyly vyplaceny mzdové nároky, červen až srpen 2023.

Stejné termíny platí i od data, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení podle § 101 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon). Zahájení insolventního řízení oznámí podle tohoto ustanovení insolvenční soud vyhláškou, kterou zveřejní.

Zaměstnanec pak může uplatňovat mzdové nároky nevyplacené v uvedeném rozhodném období.

Nově se odvíjí rozhodné období pro účely uspokojování mzdových nároků zaměstnanců až od oznámení o zahájení insolvenčního řízení. V případě použití novelizovaného zákona dojde až ve chvíli, kdy bude z veřejně přístupného rejstříku zřejmé, že bylo zahájeno insolvenční řízení, a nebude tedy rozhodný pouze okamžik podání insolvenčního návrhu. Uvedené vymezení rozhodného období se nikterak negativně nedotkne práv zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele, naopak by mělo posílit právní jistotu zaměstnanců, ale také přispět k zamezení zneužití právní úpravy jako celku.

Nově se definuje platební neschopnost zaměstnavatele v návaznosti na novou úpravu rozhodného období v ustanovení § 3 písm. a). Platebně neschopným není považován zaměstnavatel již dnem následujícím po podání insolvenčního návrhu, ale až poté co bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení. Stejně jako v případě vymezení rozhodného období je nové ustanovení ochranou před zneužitím šikanózních návrhů a ochrana před možným zneužitím právní úpravy uspokojování mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, pokud by pro aplikaci zákona nebyly právní ani jiné objektivní důvody.

Podle termínu výplaty

V novele zůstává nezměněna definice mzdových nároků, které může uplatňovat zaměstnanec. Rozumí se tím mzda nebo plat, jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti.

Splatným mzdovým nárokem se rozumí mzdový nárok, který nebyl uspokojen v termínu výplaty podle zákoníku práce. Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce. Nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat.

Příklad 3

Za práci vykonanou v dubnu 2023 musí být poskytnuta mzda, plat nebo odměna nejpozději do konce května 2023.

LHŮTA PRO UPLATNĚNÍ - Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit podle § 4 odst. 5 zákona u kterékoliv krajské pobočky Úřadu práce nejpozději do 5 měsíců a 15 dnů následujících ode dne, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo u nadnárodního zaměstnavatele ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie.

Příklad 4

Bylo-li vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení tohoto řízení 1. června 2023, má zaměstnanec možnost uplatňovat tyto nároky u úřadu práce do 15. listopadu 2023.

Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lhůta končí dnem zániku moratoria nebo dnem právní moci rozhodnutí soudu. Není-li nárok na uspokojení mzdových požadavků uplatněn v této lhůtě, zaniká. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno.

Zaměstnanec výši svých mzdových nároků uplatní písemně u kterékoliv krajské pobočky ÚP nebo kontaktního pracoviště. Úřad práce zaměstnanci v tomto směru poskytne další informace a může projednat poskytnutí finančních prostředků se svým poradním sborem. Nepředpokládá se, že by úřad práce předkládal poradnímu sboru jednotlivé návrhy, ale může se těmito otázkami zabývat v souvislosti se stavem trhu práce ve svém obvodu nebo na pracovištích příslušného zaměstnavatele. Není vyloučena ani možnost spolupráce úřadu práce s odborovou organizací, pokud je na pracovišti ustavena.

V ustanovení § 6 se příkladmo uvádějí náležitosti žádosti zaměstnance, včetně označení příslušné zdravotní pojišťovny. Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými zaměstnanec může prokázat výši uplatňovaných mzdových nároků. Hodnocení těchto dokladů a jejich vliv na výplatu mzdových nároků bude posuzovat příslušný úřad práce.

Má-li zaměstnanec k disposici doklady nebo důkazy, kterými může být prokázána výše jeho uplatňovaných nároků, může je přiložit k žádosti. Jde např. o pracovní smlouvu, mzdové vyúčtování, potvrzení zaměstnavatele, mzdový výměr apod. Tento postup může urychlit rozhodování úřadu práce.

Nadnárodní zaměstnavatel

V novele zákona se objevuje přesněji definovaný pojem oproti stávající úpravě: nadnárodní zaměstnavatel. Je to zaměstnavatel, který nemá sídlo v České republice umístěn obchodní závod nebo odštěpný závod a vedle provozování činnosti na území České republiky provozuje činnost na území nejméně jednoho dalšího členského státu Evropské unie.

Touto dikcí se rozšiřuje okruh zaměstnavatelů, kteří se mohou dostat do platební neschopnosti. Tato situace nastane tehdy, jestliže zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, od kterého je považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu EU.

Platebně neschopným není považován zaměstnavatel – jako dosud – již dnem následujícím po podání insolvenčního návrhu, ale až poté co bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení. Toto ustanovení je jako forma ochrany před zneužitím šikanózních návrhů a před možným zneužitím právní úpravy uspokojování mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, pokud by pro aplikaci zákona nebyly právní ani jiné objektivní důvody.

Uplatnění zákona proto dojde až ve chvíli, kdy bude z veřejně přístupného rejstříku zřejmé, že bylo zahájeno insolvenční řízení, a nebude tedy rozhodný pouze okamžik podání insolvenčního návrhu. Nové vymezení rozhodného období se nikterak negativně nedotkne práv zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele, naopak by mělo posílit právní jistotu zaměstnanců, ale také přispět k zamezení zneužití právní úpravy jako celku.

MZDOVÝ LIMIT PRO UPLATNĚNÍ – Návrh nic nemění na výši nevyplacených mzdových nároků, které může zaměstnanec uplatňovat u úřadu práce. Podle § 5 zákona je to jejich rozsah, který odpovídá nejvýše splatným mzdovým nárokům za 3 kalednářní měsíce rozhodného období. Jejich celková výše nesmí u jednoho zaměstnance překročit za 1měsíc jeden a půl násobek průměrné mzdy, kterou pro tyto účely vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Maximální limit se týká nejen částek, které budou vypláceny jednorázově za měsíční období, ale i částek, které budou rozděleny do delšího, např. několikaměsíčního období, např. částka ve výši minimální mzdy a následující doplatek.

Celková výše uplatňovaných mzdových nároků za 1 měsíc nesmí překročit jeden a půl násobek rozhodné částky. Průměrná měsíční částka (rozhodná částka) je pro období od 1. května 2023 do 30. dubna 2024 pro tyto účely 40 353 Kč. Tato částka byla publikovaná ve Sbírce zákonů jako sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 94. Jedenapůlnásobek  této mzdy je 60 529 Kč.

Maximální částka za období 3 měsíců, kterou může zaměstnanec dostat od úřadu práce od 1. května 2023, je 181 587 Kč.

Ať už jsou příčiny platební neschopnosti jakékoliv, skutečností zůstává, že tento postup zaměstnavatelů přivádí většinu zaměstnanců do svízelných sociálních situací. Postup podle „ochranného“ zákona a jeho novely jim napomůže finanční problémy částečně odstranit.

JUDr. Ladislav Jouza

Poznámky:

1) Zákon, jehož novelu komentujeme, byl přijat před 22 roky. Při jeho tvorbě byly využity poznatky z podobné právní úpravy ve Francii.. Jako tehdejší pracovník legislativního odboru Ministerstva práce a sociálních věcí mohu připomenout, že tehdejší zákon, na jehož tvorbě jsem s e podílel, byl přijat Poslaneckou sněmovnou a senátem jednomyslně, bez jediného hlasu proti. Všichni zákonodárci si zřejmě uvědomili, že zákon byl ve všeh směrech a detailech určen na ochranu zaměstnanců. Snad by mohlo být oprávněné tvrzení, že o jeho legislativní kvalitě svědčí skutečnost, že byl za dlouholeté období účinnosti jen v menších detailech novelizován, zejména v souvislosti s uplatnováním práva Evropské unie.

2) Viz důvodová zpráva k návrhu novely zákona.