Ochranné nápoje – jak je správně poskytovat?

Zaměstnavatel je povinen vytvářet pracovní podmínky vhodnou organizací práce v oblasti BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům. Jde o tzv. metodu prevence rizik, na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Jak má zaměstnavatel správně poskytovat ochranné nápoje?

ZP v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis. Ochranné nápoje jsou prostředkem individuální ochrany, který má chránit zaměstnance před účinky nepříznivých klimatických podmínek – tepelné a chladové zátěže.

Konkrétní podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci (dále jen NV č. 361/2007 Sb.). Toto nařízení vlády bylo za dobu své účinnosti několikrát měněno, novela v roce 2016 se týkala především ochranných nápojů a úpravy byly prováděny podle poznatků praxe.

MIKROKLIMATICKÉ PODMÍNKY – Problematika poskytování ochranných nápojů bezprostředně souvisí s právní úpravou podmínek ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek. Základem právní úpravy mikroklimatických podmínek i poskytování ochranných nápojů je dělení práce do třídy podle celkového průměrného energetického výdaje (M) vyjádřeného v brutto hodnotách, které je uvedeno v tabulce č. 1 části A přílohy č. 1 k NV č. 361/2007 Sb. Podle této tabulky si musí každý zaměstnavatel své zaměstnance zařadit, protože bez toho nemůže stanovit mikroklimatické podmínky na pracovišti ani nárok zaměstnanců na ochranné nápoje.

Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž teplem a zátěž chladem.

Obecně platí, že nevyhovující mikroklimatické podmínky nelze akceptovat, pokud nejsou objekty zajištěny tak, aby na pracovišti nedocházelo k nadměrné tepelné zátěži, jejímž zdrojem není strojní zařízení a technologie. Na pracovištích (s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie) musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně teplých nebo mimořádně chladných dnů.

Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla teploty 30° C, a za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty nižší než – 15° C podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. NV stanoví, že režimová opatření (režim střídání práce a bezpečnostních přestávek) není nutné aplikovat u práce třídy I a IIa v době, kdy venkovní teplota překročí 30°, a to až do teploty 36°C.

NV č. 361/2007 Sb. rozlišuje tzv. venkovní pracoviště a nevenkovní pracoviště. Za venkovní pracoviště se považuje „pracoviště, které není nebo je jen částečně chráněno před venkovními vlivy.“ Pojem nevenkovní pracoviště NV č. 361/2007 Sb. nedefinuje, je třeba jej vykládat za použití metody opaku k pojmu venkovní pracoviště.

Přípustná zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti přirozeně větraném, na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání a na pracovišti s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem vyplývá z tabulky č. 2, která je uvedena v příloze k nařízení vlády. Pokud se po vyhodnocení prokáže, že na pracovištích jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů nebo za mimořádně teplých dnů, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovní zátěže uvedené v tabulkách 1a až 2c části B přílohy č. 1 k NV č. 361/2007 Sb.

Novela NV č. 361/2007 Sb. v r. 2016 zavedla nové dělení pracovišť třídy I a IIa podle nároků na kvalitu vnitřního prostředí na pracoviště kategorie A (vysoké nároky), kategorie B (střední nároky) a C (běžné podmínky) a v tabulce č. 3 části A přílohy č. 1 k NV stanovila přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa. Do předpisu byly nově zavedeny hodnoty chlazení a vytápění klimatizovaného pracoviště, přičemž bylo použito ČSN EN ISO 7730:2006 Ergonomie pracovního prostředí a ČSN EN 15521:2007 Vstupní parametry vnitřního prostředí.

Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů. Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači. Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná pracoviště.

Měření teploty na pracovišti

Dále platí zásada, že k průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované naposledy ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví 1/2009, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zákona č. 05/1990 Sb., o metrologii, což umožňuje zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám. Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin.

Platí zásada, že hygienický limit ztráty tekutin

v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující uvedený hygienický limit 1,25 litru. Poslední novela NV č. 361/2007 Sb. také stanovila limit ztráty tekutin na pracovištích s délkou směny delší než 8 hodin, kde nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin o více než 20 % a zároveň s tím nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce. Z uvedeného vyplývá, že deficit malých ztrát tekutin potem a dýcháním vlivem teplotně-vlhkostních podmínek, který odpovídá práci vsedě a také minimální pohybové aktivitě, nepřekračující 1 litr za 8 hodin práce se nehradí.

Ztráta tekutin při práci v zátěži teplem nahrazovaná ochranným nápojem je po loňské novele NV č. 361/2007 Sb. nově odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin. Náhrada tekutin při práci v zátěži teplem v závislosti na teplotě t_o nebo t_g na pracovišti za osmihodinovou směnu a maximální teplota, při níž je dosaženo maximální ztráty tekutin, vyplývá z tabulky z tabulky č. 6 v příloze nařízení vlády.

POSKYTOVÁNÍ OCHRANNÝCH NÁPOJŮ má u nás dlouhou tradici. Do první euronovely starého ZP (provedené zákonem č. 155/2000 Sb.), kdy byl upraven § 133a ZP do podoby, kterou známe dnes z § 104 ZP, platila hygienická směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 30/1964 o poskytování ochranných nápojů. Poté bylo přijato NV č. 178/2001 Sb. kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, předchůdce dnes platného NV č. 361/2007 Sb. a to již upravilo podmínky poskytování ochranných nápojů ve vazbě na mikroklimatické podmínky pracoviště a na tepelnou a chladovou zátěž. Od té doby, tedy od roku 2001 se dá konstatovat, že každá novela NV (jak č. 178/2001 Sb. tak č. 361/2007 Sb.) upravuje a vylepšuje pasáž týkající se ochranných nápojů, aby byla pro zaměstnavatele a jejich experty BOZP jednodušší a srozumitelnější.

Platí zásada, že ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.

Staré předpisy uváděly další požadavky, jako např. že k výběru musí být vždy alespoň dva druhy nápojů a že jen tam kde pracuje méně, jak 30 zaměstnanců stačí jeden druh, který má být postupně měněn. Dále platilo, že nápoje musí být poskytovány na pracovištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, aby zaměstnanci nebyli vystavěni prudkým mikroklimatickým změnám a že prostory, zařízení i nádoby, v nichž se nápoje uchovávají nebo připravují, musí být trvale udržovány v čistotě a že nápoje musí být poskytovány v požadované teplotě a i v ostatním vyhovovat hygienickým požadavkům. Všechny tyto požadavky dnes již NV necituje, jsou v praxi dostatečně vžité a navíc tam kde se poskytuje jako ochranný nápoj tzv. balená voda, jde o potravinu, která musí splňovat požadavky na hygienickou kvalitu podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Zaměstnavatel samozřejmě má povinnost zajistit bezpečný přístup k ochrannému nápoji. Nelze připustit, aby si zaměstnanec cestou pro ochranný nápoj např. způsobil úraz (uklouzl). Také by zaměstnavatel měl zajistit, aby zaměstnanec nemusel pro ochranný nápoj docházet mimo pracoviště. V praxi musí zaměstnavatel věnovat zvýšenou pozornost zásobování ochrannými nápoji na pracovištích, na kterých musí poskytovat ochranné nápoje a které jsou zároveň kontrolovanými pásmy (nesmí se na nich jíst, pít ani kouřit).

FINANČNÍ ÚHRADA – Podle § 104 ZP platí, že zaměstnavatel poskytování OOPP nesmí nahrazovat finančním plněním. Poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů však může hradit zaměstnanci určitým předem stanoveným příspěvkem, který není zaměstnanci daněn. U ochranných nápojů se finanční příspěvky poskytují často zaměstnancům, kteří pracují na venkovních pracovištích mimo dosah pracoviště zaměstnavatele (zaměstnanci ve stavebnictví, údržby silnic a dálnic, lesní dělníci apod.). Zaměstnavatel toto stanoví předem vnitřním předpisem. Stejně jako příspěvek na údržbu a praní OOPP a mycí, čistící a dezinfekční prostředky i ochranné nápoje jsou pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem a zaměstnanci se nedaní. Zaměstnavatel by však měl zároveň i stanovit kontrolu (především vedoucími zaměstnanci) nad tím, že zaměstnanci skutečně si budou ochranné nápoje kupovat a že je budou v pracovní době průběžně pít. Ochranný nápoj je prostředek individuální ochrany zaměstnance před riziky spojenými s výkonem práce a musí se používat při práci na pracovišti a nelze s ním zacházet jako s příplatkem za práci přesčas.

Při zvýšené tepelné zátěži organismu a fyzické zátěži dochází ke ztrátě nejen vody, ale i dalších látek, zejména iontů sodíku, chloridů, ale i hořčíku a draslíku a dalších látek. Tato ztráta má za následek změny ve vnitřním prostředí organismu. Naše strava sice obsahuje dostatek kuchyňské soli postačující zpravidla ke krytí jejich ztrát, její vstřebávání ze zažívacího ústrojí se však opožďuje za ztrátami potem. Je proto třeba průběžná náhrada těchto látek během pracovní doby.

Ochranný nápoj při zátěži teplem

Jak jsme si uvedli výše, ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu. V tabulce je pro přímo uvedeno i množství ochranného nápoje při překročení teploty o 1 °C, takže výpočet není složitý.

Příklad 1

Zaměstnanci pracujícímu v zahradnictví ve třídě IIIb při teplotě 20 °C vypočteme nárok na ochranný nápoj takto – dle tabulky mu přísluší 0,17 l ochranného nápoje za každý stupeň nad hodnotu t_omin a vzhledem k tomu, že pro něj je tato hodnota 16 °C pak pracuje v prostředí převyšujícím tuto hodnotu o 4 °C, vynásobíme 4 hodnotou 0,17 l a zjistíme, že v konkrétní den má nárok na 0,68 l ochranného nápoje.

Dříve také platilo, že v případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 do třídy IIb nebo IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje balená přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, balená pramenitá voda nebo balená kojenecká voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných balených vod. To dnes již není takto uváděno. Obecně platí, že přírodní vody slabě mineralizované, pramenité a kojenecké vody z jednoho zdroje není možno uvádět do oběhu pod různými názvy, nelze však vyloučit, že zdroj pramenité vody bude využíván i pro výrobu některých pitných vod pod různými označeními. Pak taková pitná voda může být i velmi kvalitní vodou z podzemního zdroje a může být považována za ochranný nápoj.

Proto dnes NV č. 361/2007 S. výslovně stanoví „ V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod.“ Jen tam, kde taková kvalita zdroje vody není k disposici je třeba „balené vody“ dovážet, stejně jako pitnou vodu pro potřeby pití zaměstnanců a zajištění předlékařské pomoci.

U práce zařazené podle přílohy č. 1 k NV č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy IIIb až V se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací. Množství tohoto ochranného nápoje se omezuje na polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou ochranného nápoje je přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako ochranný nápoj pro třídu I a IIa.

Ochranný nápoj při zátěži chladem

Pro úplnost je třeba uvést, že právní úprava pamatuje na nepříznivé mikroklimatické podmínky způsobené chladem. Vzhledem k tomu, že každý zaměstnanec je více citlivý na chlad než na zvýšenou teplotu (každý člověk má na kůži desetkrát více receptorů chladu než receptorů tepla) upravuje NV č. 361/2007 Sb. podrobně minimální opatření k ochraně zdraví při práci na pracovištích, kde udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu poklesne pod 10 °C a kde poklesne pod 4 °C.

Poskytování ochranných nápojů při práci v chladu je jedním z prostředků individuální ochrany zaměstnance při práci v tomto nevyhovujícím mikroklimatickém prostředí.

Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje při práci na:

•    nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší než 4 °C,

•    venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4 °C.

Pokud se týká ochranných nápojů v chladové zátěži, tak NV č. 361/2007 Sb. je poměrně stručné a stanoví pouze, že se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu. Předpisem však není určen sortiment, může se poskytovat polévka, káva či čaj, proto záleží na praxi zaměstnavatele a také na jeho dohodě se zaměstnanci, ne každému zaměstnanci např. vyhovuje denně pít ½ litru kávy. Protože v BOZP platí základní zásada, a to že všechny otázky BOZP zaměstnavatel konzultuje se zaměstnanci, měl by ji respektovat i v tomto směru a se zaměstnanci předem projednat, co jim vyhovuje.

PRO STANOVENÍ REŽIMOVÝCH OPATŘENÍ se zjištěná teplota porovnává s teplotou pro danou třídu práce, podle tabulek 1a až 2c, části A, přílohy č. 1. NV č. 361/2007 Sb. Tabulky 1a až 2c totiž upravují tzv. dlouhodobě a krátkodobě přípustnou dobu práce, při jejímž dodržení lze daný druh práce v konkrétních podmínkách vykonávat bez toho, že by došlo k negativní odezvě organizmu, jako reakci na zátěž teplem. Dlouhodobě přípustnou dobou práce se tedy rozumí celosměnově přípustná doba práce, krátkodobě přípustnou dobou práce se pak rozumí doba výkonu práce vykonávaná bez přerušení. Z údajů jmenovaných tabulek je vždy nutné nejprve odečíst, zda se jedná o ženu nebo muže, jaká je rychlost proudění vzduchu, vlhkost a jaký druh oděvu označený jako „clo“, k dané tabulce patří. Clo je jednotkou vyjadřující hodnotu termální izolace, tedy údaj o izolaci oděvu, což je vlastně odpor vlastního oblečení nezahrnující odpor při přestupu tepla (jde vlastně o vrstvy oblečení, které zaměstnanec běžně u dané práce nosí – viz například ČSN EN ISO 7730).

Nejsou-li zadávané parametry stejné, jako jsou uvedeny v těchto tabulkách, stanoví se režim střídání výkonu práce a bezpečnostních přestávek individuálně výpočtem podle ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže.

Příklad 2

Výpočet režimového opatření pro osmihodinovou směnu – 480 minut

Směna 480 minut, práce třídy IIb, tabulka č. 1b – dlouhodobě přípustná doba práce je 347 minut, krátkodobě přípustná doba práce je 190 minut – naměřená teplota 36 °C, clo 0,64, va = 0,5 m/s, rh< 70 %

Výpočet podle části B přílohy č. 1 NV č. 361/2007 Sb.:

347 : 190 = 1,83 cyklů zaokrouhleno na 2 cykly

347 : 2 = 173,5 minut = cca 174 minuty doby trvání 1 cyklu

2 cykly – 1 = 1 (počet přestávek)

480 – 347 = 133 (úhrnná doba trvání přestávky)

Tato varianta je z hlediska provozního nevýhodná, a proto se přizpůsobuje režim technologickým potřebám, tím, že se počet cyklů zvýší například na 5.

Výpočet by pak byl následující:

347 : 5 = 69,4 cca 69 minut (doba trvání 1 cyklu)

480 – 347 = 133 minut (úhrnná doba trvání přestávky)

133 : 5 (volíme například 5 přestávky) = 26,6 minut cca 27 min (doba jedné přestávky).

Kontrola: 5 × 26,6 minut + 5 × 69 minut = 480 minut

Příklad 3

Výpočet režimového opatření pro dvanáctihodinovou směnu

Směna 720 minut, práce třídy IIIa, tabulka č. 1b, dlouhodobě přípustná doba práce je 386 minut, krátkodobě přípustná doba práce je 386 minutnaměřená hodnota t_g 32°C, oděv 0,64clo, v_a = 0,5 m/s, rh< 70 %

Výpočet podle části B přílohy č. 1 NV č. 361/2007 Sb.:

Pro 12 hodinovou pracovní dobu navýšíme maximálně dlouhodobě přípustnou dobu práce o 20 % tj. o 77 min (viz § 5 odst. 3 NV č. 361/2007 Sb.)

386 × 1,2 (20 %) = 463 minut dlouhodobě přípustná doba práce

720 – 463 = 257 minut (úhrnná doba trvání přestávek)

720: 386 = 1,86 tj. cca 2 cykly – 1 = 1 přestávka

720 – 257 = 463 doba práce

463: 2 = 231 minut 1 pracovní interval

1x 257 = doba přestávky

Tato varianta je z hlediska provozního nevýhodná, a proto se přizpůsobuje režim technologickým potřebám, tím, že se počet cyklů zvýší například na 5 a počet přestávek rovněž na 5.

Výpočet by pak byl následující:

463 : 5 = 93 minut 1 pracovní interval

720 – 463 = 257 celková doba přestávky

257 : 5 = 51,4 minuty 1 přestávka cca 51 min

51 × 5 = 255 min přestávka

93 × 5 = 465 min práce

255 + 465 = 720

Obecně však platí, že při zátěži teplem z hlediska fyziologického je vhodnější, bude-li více bezpečnostních přestávek a jednorázové pracovní intervaly i trvání bezpečnostních přestávek, budou voleny kratší. Z uvedeného vyplývá, že zřizovat 12 ti hodinové směny na horkých pracovištích je neekonomické.

JUDr. Eva Dandová