Odborný rozvoj zaměstnanců

Obecně je vzdělávání pojímáno jako příliš pracná aktivita, na to, aby se mohlo jednat o zaměstnanecký benefit. Jak vymezuje zákoník práce odborný rozvoj zaměstnanců pro pracovně-právní účely?

Zákoník práce vymezuje pro pracovně-právní účely

v § 227 až 235 odborný rozvoj zaměstnanců jako:

a)  zaškolení a zaučení, je povinností zaměstnavatele v případě zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace; přičemž kvalifikací se rozumí souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které zaměstnanec získal vzděláním a výkonem odborné praxe a které jsou využitelné v pracovněprávním vztahu,

b)  odbornou praxi absolventů škol - středních, konzervatoří, vyšších odborných a vysokých - jsou povinni jim zaměstnavatelé zabezpečit k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce,

c)  prohlubování kvalifikace, čímž se rozumí její průběžné doplňování (nemění se její podstata a umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce), její udržování a obnovování, zaměstnanec je povinen prohlubovat si kvalifikaci k výkonu sjednané práce, a zaměstnavatel je oprávněn uložit mu účast na školení a studiu,

d)  zvyšování kvalifikace, kterým se rozumí změna hodnoty kvalifikace, a rovněž její získání nebo rozšíření, jedná se o studium, vzdělávání, školení, nebo jinou formu přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

Rekvalifikaci vymezuje § 108 až § 110 zákona č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění p.p. jako získání kvalifikace nové a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní, včetně jejího udržování a obnovování. Může ji provádět jen tzv. rekvalifikační zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem např. od MŠMT.

Příklad 1

Školení je pro zaměstnance povinné

Paní Jana pracuje ve firmě s.r.o. jako mzdová účetní a musí tak sledovat změny pracovních, pojistných a daňových předpisů. V případě, že jí zaměstnavatel vyšle na takovéto školení, je povinna se jej zúčastnit, když tak neučiní, jedná se o porušení povinností vyplývajících pro ni z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (porušení pracovní kázně), což může mít závažné pracovně-právní důsledky. Na což zapomněla, když byla zaměstnavatelem vyslána na školení o legislativních novinkách týkajících se  mzdových účetních a místo školení se věnovala soukromým aktivitám...

Tato nepřítomnost může být posouzena jako neomluvená absence v práci. Zaměstnavatel může zaměstnanci uložit prohlubování kvalifikace formou přesčasu, tedy aby se účastnil školení až po pracovní době. Čímž mu vzniká nárok na mzdu za práci přesčas, a příp. i na náhrady souvisejících cestovních výdajů (hlavně u vícedenního školení v jiném městě). Účast na školení se přitom považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda (plat), a tedy nikoliv náhrada mzdy, jak se v praxi často chybuje.

Daně z příjmů

Protože se jedná o odborný rozvoj zaměstnanců, je třeba daňově řešit pohled jednak z jejich strany – coby příjemce vzdělávací služby – tak i plátce této kratochvíle – jejich zaměstnavatele, který daňově řeší výdaj. A je potřeba číst velmi pečlivě a rozlišovat zejména vazbu na závislou činnost a formu „poskytnutí vzdělávání“.

U zaměstnance představuje jeho vzdělávání hrazené zaměstnavatelem – ať už má peněžní či nepeněžní formu – obecně zdanitelný příjem poplatníka, který je předmětem daně z příjmů coby jeho příjem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 3 ZDP. Naštěstí je ale možno využít dvou široce pojatých osvobození od daně:

•    § 6 odst. 9 písm. a) ZDP:

–   Nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců

»   související s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo

-   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců (…);

–   osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí v této souvislosti jako mzda, plat odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům.

•    § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP:

–   Nepeněžní plnění, která nejsou mzdou, platem, odměnou ani náhradou za ušlý příjem,

–   poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi

–   ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po zdanění anebo na vrub „nedaňových“ výdajů (nákladů),

–   ve formě … 2. použití vzdělávacích … zařízení … (pozn.: může být v nájmu nebo patřit školící firmě)

–   … v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období (limit pro rok 2026 činí 24 483,50 Kč, úhrn všech nepeněžních benefitů dle bodu 2 dtto, včetně dovolených, sportu, kultury, školky atd.)

Zaměstnavatel neřeší „příjem“, ale daňovou uznatelnost svých výdajů (nákladů) na vzdělávání zaměstnanců, kterou upravují tři vzájemně provázaná ustanovení ZDP zčásti navazující na předešlé.:

•    § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP:

-   daňově účinné jsou výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců vynaložené na:

»   provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo

»   výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců (podle zákoníku práce ad výše)

»   a rekvalifikaci zaměstnanců (tento pojem vymezuje zákon č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti),

-   pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

•    § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP:

-   daňově neúčinné jsou nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci,

-   pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně (pozn.: viz výše nová podmínka od r. 2024)

»   ve formě možnosti používat … vzdělávací zařízení … s výjimkou uvedených v předešlém bodě.

•    § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP:

-   daňově účinné jsou výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky … zaměstnanců vynaložené na:

»   práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak (předešlé body);

»   to platí i pro výdaje vynaložené na sociální podmínky nebo péči o zdraví rodinného příslušníka zaměstnance, jedná-li se o práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.

Když si obojí pohled dáme dohromady, můžeme daňová řešení vzdělávání zaměstnanců shrnout takto:

•    Vzdělávání souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, resp. s náplní práce dotyčného zaměstnance:

–   nepeněžní forma plnění:

»   je daňovým výdajem (nákladem) zaměstnavatele, a 

»   pro zaměstnance příjem osvobozený od daně (bez limitu) a tedy i od veřejnoprávního pojistného;

–   peněžní forma plnění:

»   je daňovým výdajem (nákladem) zaměstnavatele, ale

»   pro zaměstnance jde o zdanitelný příjem ze závislé činnosti, který podléhá rovněž pojistnému.

•    Vzdělávání nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, resp. s náplní práce dotyčného zaměstnance:

–   nepeněžní forma plnění:

»   není daňovým výdajem (nákladem) zaměstnavatele, ale

»   pro zaměstnance jde o příjem osvobozený od daně (i pojistného), do uvedeného ročního limitu;

–   peněžní forma plnění:

»   daňový výdaj za podmínky, že jde o právo zaměstnance dle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP, a 

»   pro zaměstnance jde o zdanitelný příjem ze závislé činnosti, který návazně podléhá i pojistnému.

Příklad 2

Daňové řešení odborného rozvoje zaměstnanců

Výrobní podnik zajišťuje odborný rozvoj svých zaměstnanců následujícím způsobem:

1)  Smluvně zajištěný externí specialista školí zaměstnance o nových výrobních postupech a metodách prodeje:

•    Odborný rozvoj souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, proto jsou výlohy jeho daňově účinným výdajem. A tento nepeněžní příjem školených zaměstnanců je u nich současně bez omezení (žádná limitace) osvobozen od daně z příjmů, a proto i od pojistného.

2)  Manažerovi (vedoucí zaměstnanec) firma hradí školné soukromé vysoké škole podnikového managementu:

•    Jelikož i tento odborný rozvoj jasně souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, jedná se pro něj o daňově účinný výdaj (náklad), přičemž není podstatné, že dochází ke zvýšení kvalifikace zaměstnance. Opět jde o nepeněžní příjem dotyčného zaměstnance osvobozený od daně z příjmů, i od pojistného.

3)  Paní účetní přidává firma ke mzdě měsíčně 1 000 Kč, z čehož si má hradit odborná účetní a daňová školení:

•    S oporou v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP může zaměstnavatel výdaj uplatnit jako daňově účinný, stačí, když tento nárok zaměstnance zakotví do vnitřního předpisu nebo do pracovní smlouvy, viz výše. Protože se jedná o peněžní plnění, není ale tentokrát možno uplatnit osvobození od daně a pojistného.

4)  Panu soustružníkovi firma hradí školné přímo soukromé umělecké škole v oboru výuky hry na akordeon:

•    Vzdělávání sice nesouvisí s činnosti zaměstnavatele, ale jelikož jde o nepeněžní formu plnění na vrub jeho nedaňových výdajů dle § 25 odst. 1 písm. h) ZDP, půjde pro zaměstnance o příjem osvobozený od daně podle § 6 odst. 9 písm. d) bodu 2 ZDP. Ovšem za dodatečné podmínky podlimitního úhrnem všech nepeněžních benefitů upravených posledně zmíněným ustanovením do limitu poloviny průměrné mzdy.

•    Pokud by byl překročen úhrnný roční limit těchto nepeněžních benefitů, jednalo by se pro zaměstnance již o zdanitelný příjem, který by ovšem mohl být daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele při splnění podmínek § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP (jde-li o jeho závazek dle interního předpisu nebo smlouvy), protože by odpadla blokace speciálním daňově neuznatelným ustanovením § 25 odst. 1 písm. h) ZDP.

Ing. Martin Děrgel