Odpady, občan, živnostník
– bez zbytečných pokut

1. Odpad – původce odpadu – nakládání s odpady

2. Povinnosti původce odpadu

3. Odpadový hospodář

4. Komunální odpad

5. Stavební odpad

6. Autovraky

7. Poplatek za ledničku, televizor apod.

Odpad je to, čeho se chceme zbavit nebo co musíme odstranit – definice podle zákona o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb., v platném znění, dále pouze „zákon“). Odpad ale zlikvidovat nelze, můžeme ho pouze přemísťovat a přetvářet. Nezmizí nám ze života, když nám zmizí z očí. Jaké povinnosti mají původci odpadu? Jak se odpad zařazuje, třídí a jakou evidenci musí vést původci odpadu a všechny osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů? Jaké změny přinesla novela zákona o odpadech?

1. Odpad – původce odpadu – nakládání s odpady

Tříděním získáme část odpadů schopných recyklace (papír, kovy, plasty, sklo, stavební materiál). Vytříděním nebezpečných složek odpadu v domácnosti nebo v dílně se omezí jejich vliv na životní prostředí. Značná část zbylých odpadů je spálena v městské spalovně, kde je tak využit jejich energetický potenciál. Pouze nespalitelný a nevyužitelný zbytek odpadů se ukládá na zabezpečenou skládku. Účelem zákona, jeho prováděcích předpisů a příslušné městské vyhlášky, je vytvořit jasná pravidla pro všechny, při jejichž činnosti vznikají odpady. Samozřejmě se rozlišuje, jestli odpad pochází z domácnosti nebo z výroby, služeb a jiného podnikání.

Odpadem je každá movitá věc, které se vlastník zbavuje nebo které má úmysl nebo povinnost se zbavit; a současně tato věc patří do některé ze skupin odpadů, uvedených v příloze č. 1 k zákonu, tedy věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji trva­le odložit. Pokud není schopen vlastník nebo producent odpadu tento odpad využít nebo odstranit sám, může se ho zbavit pouze předáním osobě oprávněné k nakládání s odpady (např. ke sběru nebo výkupu odpadů, k jeho dalšímu využití nebo k jeho odstranění). Mohou však nastat situace, kdy bude třeba odstranit věc nezávisle na vůli nebo subjektivním pohledu vlastníka. Stává se tak např. při překročení záruční doby u potravin, snížení kvality zboží apod. Budeme užívat běžný termín „odpad“, ačkoli jej nelze definovat zcela jednoznačně. Proto byl sestaven seznam látek, které za odpady považujeme (Katalog odpadů).

Jednotlivé druhy odpadů se pojmenovávají podle vzniku, původu, skupenství, vlastností apod. Snaha oficiálně definovat a popsat všechny druhy odpadů směřuje k odstranění nejasností především při aplikaci zákona a jeho prováděcích předpisů.

Okruh věcí, které se za dále stanovených podmínek považují za odpady, je uveden v příloze č. 1 zákona. Přímo ze zákona má každá osoba povinnost zbavit se movité věci, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a přitom tato věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního předpisu (např. zákona o ochraně spotřebitele). Odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona, je označen jako nebezpečný odpad (N), v případě komunálního odpadu jako jeho nebezpečná složka.

Nakládáním s odpady se rozumí ­jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění. Původcem odpadu je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů, a dále obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu. Komunálním odpadem se rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a ten, který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.

2. Povinnosti původce odpadu

Povinnosti jsou stanoveny zákonem o odpadech a upřesněny v prováděcích předpisech^[1]), které vyšly ve Sbírce zákonů.

V obecné rovině se v nich uvádí, že každý má při své činnosti povinnost především předcházet vzniku odpadů, a pokud jejich vzniku nelze zabránit, minimalizovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Každý má také povinnost zajistit využití vzniklých odpadů, přičemž přednost má materiálové využití před jiným využitím (např. energetickým). Odpady se odstraňují teprve tehdy, není-li možné je vhodným a přijatelným způsobem využít.

2.1 Zařazování odpadů

Původce je povinen zařazovat odpady podle druhů a kategorií stanovených v Katalogu odpadů. Jednotlivým druhům odpadů jsou přidělena šestimístná čísla, z nichž první dvojčíslí určuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu. Při zařazování se nejprve vyhledá skupina odpadů podle oboru, odvětví nebo technologického postupu, ve kterém odpad vzniká, v dané podskupině se potom vyhledá název druhu odpadu s příslušným katalogovým číslem.

Nelze-li pro určitý odpad nalézt odpovídající katalogové číslo ve skupinách 01 až 12 a 17 až 20, hledá se ve skupinách 13 až 15. V případě, že ani v těchto skupinách není vhodné číslo, hledá se ve skupině 16. Pokud se ani tam nenalezne, je možno přidělit katalogové číslo z první vyhledávané skupiny, tj. z položky skupin 01 až 12 a 17 až 20, k němuž se připojí koncové dvojčíslí 99 a v popisu se užije technický nebo běžně užívaný název odpadu. Pokud je odpad složen z více složek, které jsou v katalogu uvedeny pod samostatnými čísly, zařadí se odpad k takovému druhu, který je z hlediska škodlivých účinků na člověka nebo životní prostředí nejvíce nebezpečný.

Současně s určením druhu odpadu je třeba tento odpad zařadit do kategorie. Je to nutné nejen pro vedení vlastní firemní evidence odpadů, ale i pro určení a zajištění správného způsobu nakládání s těmito odpady. Do kategorie nebezpečných odpadů se zařazují materiály, které jsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů (příloha č. 2 Katalogu odpadů), dále ty, které jsou smíšeny nebo znečištěny některou nebezpečnou složkou (příloha č. 5 zákona), a také materiály, které jsou znečištěny některým z odpadů uvedeným v Seznamu nebezpečných odpadů. Může se stát, že produkovaný materiál není uveden v Seznamu nebezpečných odpadů, avšak má některou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona. Tento odpad se zařadí do kategorie nebezpečný odpad a pro evidenci se užije symbol „O/N“. Další symboly jsou „N“ pro nebezpečný odpad a „O“ pro ostatní odpad.

Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a vybavit jím místa nakládání s tímto odpadem. Obsah identifikačního listu nebezpečného odpadu je stanoven v příloze č. 3 k vyhlášce č. 383/2001 Sb. Odpady tedy zařazuje původce sám a je také odpovědný za správné zařazení. Není-li si původce sám jist, jak zařadit svůj odpad, předloží žádost o jeho zařazení správnímu úřadu. Úřad zašle svůj návrh na Ministerstvo životního prostředí, které rozhodne o zařazení takového odpadu. Tento postup vychází z potřeby zařazovat sporné druhy odpadu jednotně na celém území České republiky. Do skupiny 20 (komunální odpady a jim podobné odpady) se zařazují pouze odpady vznikající při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (úřady, kanceláře, šatny apod.). Odpady z obalů se vždy zařazují do podskupiny 1501.^[2])

2.2 Třídění a oddělené shromažďování

Povinností původce odpadu je třídit a odděleně shromažďovat odpady podle jednotlivých druhů a kategorií. V některých případech však může být takové třídění neúčelné a zbytečné. Proto zákon umožňuje od něj upustit, ovšem pouze se souhlasem správního úřadu. Původce je povinen odpady, které nemůže sám využít, trvale nabízet k využití jiné právnické nebo fyzické osobě. Může tak činit sám nebo prostřednictvím např. Českomoravské komoditní burzy (http://www.cmkbk.cz), firem oprávněných k výkupu a zpracování odpadů nebo např. webových stránek www.enviweb.cz.

K převzetí odpadu do vlastnictví za účelem využití nebo odstranění tohoto odpadu je oprávněn pouze subjekt, který je provozovatelem zařízení k využití, k odstranění, ke sběru nebo výkupu určeného druhu odpadu. V případě komunálního odpadu je to obec. Nelze totiž předat odpad do vlastnictví např. přepravní firmě, která není současně provozovatelem výše uvedeného zařízení! Přepravní firma pouze zodpovídá za bezkonfliktní přepravu odpadu od původce do daného zařízení. Původce odpadu je povinen si ověřit, že firma, které hodlá odpad předat, je oprávněna tento odpad převzít, tj. má-li od krajského úřadu příslušné povolení pro provoz zařízení k využití nebo odstranění odpadu. V případě, že se tato osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán.

Z praxe oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Brně vyplývá, že telefonické ověření není dostačující. Navrhujeme kromě telefonátu vyžádat si kopii licence přepravní firmy – při dnešních technických možnostech komunikace by nemělo být pro přepravce žádným zdržením poslat ověřenou nebo alespoň na­skenovanou kopii.

Je třeba poznamenat, že v novele zákona o odpadech byly upraveny výše pokut a v případě porušení uvedeného postupu by mohly být obě strany trestány až do výše 10 milionů Kč. Firmy, kterým je v Jihomoravském kraji uděleno oprávnění k těmto aktivitám, lze hledat na webových stránkách http://www.kr-jihomoravsky.cz/websouhlasy/, v dalších krajích budou informační zdroje obdobné. Pokud původce odpadů, zařazených v Katalogu odpadů jako nebezpečné, prokáže osvědčením (Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu), že tyto odpady nemají vlastnosti způsobující nebezpečí, může s nimi nakládat jako s odpady ostatními (tedy bez nebezpečných vlastností). Při tom je však povinen kontrolovat vlastnosti těchto odpadů a zjistí-li, že odpad má některou z nebezpečných vlastností, je povinen nakládat s tímto odpadem jako s nebezpečným, tedy podle jeho skutečných, aktuálních vlastností. Způsoby ověřování vlastností jsou stanoveny v příslušném osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností. Tyto odpady bude původce evidovat pod označením kategorie N/O. Hodnocení nebezpečných vlastností se provádí podle vyhlášky č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů (poslední změna: zák. č. 502/2004 Sb.).

Důležitou povinností je zabezpečení odpadů před jejich nežádoucím znehodnocením, odcizením a před jejich únikem, který by mohl ohrozit životní prostředí. Původce odpadu je povinen umožnit vstup kontrolním orgánům, na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout úplné a pravdivé informace, které se dotýkají oblasti nakládání s odpady [viz také zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který platí od 1. 1. 2014]. Původce je dále povinen platit poplatky – způsob a rozsah je stanoven v zákonu o odpadech.

2.3 Evidence odpadů a jejich ohlašování

Způsob vedení evidence odpadů a jejich ohlašování je upraven vyhláškou č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů (poslední změna: zák. č. 35/2014 Sb.) (dále též „vyhláška“). Evidenci jsou povinni vést původci, dále všechny osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů, k využívání a odstraňování odpadů, také osoby oprávněné k přepravě a dopravě nebezpečných odpadů. Evidence se vede průběžně v rozsahu a s náležitostmi uvedenými ve vyhlášce, pro každou provozovnu a pro každý druh odpadu samostatně. V průběžné evidenci se sleduje množství vzniklého odpadu, způsob naložení s odpadem (využití nebo odstranění vlastními prostředky, předání k využití nebo odstranění jiné oprávněné osobě), množství předaného odpadu s přesným uvedením dat příjemce, případně množství přijatého odpadu včetně identifikace dodavatele a konečně datum a číslo zápisu a jméno a příjmení odpovědné osoby. K identifikaci druhu a kategorie odpadu se užívají katalogová čísla odpadu a symboly O, N, O/N, N/O. K popisu způsobu naložení s odpadem je vhodné využít kódů z tabulky k příl. 22 a pro vlastní evidenci lze využít i formulář hlášení o produkci nakládání s odpady, který tvoří přílohu č. 20 vyhlášky (také např. na adrese http://www.inisoft.cz/strana/vyhlaska-383-2001-p20). Průběžnou evidenci lze vést v PC a v tomto formátu ji při kontrole předkládat správním orgánům. Průběžná evidence se vede při každé ucelené produkci – při naplnění nádoby, kontejneru, při převzetí odpadu od jiné osoby nebo naopak při jeho předání jiné oprávněné osobě. Jedná-li se o nepřetržitý vznik odpadů, stačí vést evidenci v týdenních intervalech. V případě periodického svozu komunálního odpadu se vede evidence v měsíčních intervalech. Původci, kteří produkují více než 100 kg nebezpečných odpadů nebo více než 100 tun ostatních odpadů za kalendářní rok nebo jakékoli množství odpadů stanovených prováděcím předpisem, musí zaslat každoročně do 15. února hlášení o druzích, množství a způsobu nakládání s nimi (za předchozí rok).

Roční hlášení podávají původci na formulářích dle přílohy č. 20 vyhlášky č. 383­/2001 Sb., za každou provozovnu zvlášť. Může se stát, že jednotlivé provozovny nebudou dosahovat limitu 100 kg nebezpečných nebo 100 tun ostatních odpadů. Pokud však souhrn odpadů ze všech provozoven překročí uvedené meze, bude mít původce povinnost příslušné hlášení zaslat. Mobilní provozovny budou hlášení poskytovat podle místa nakládání s odpady. V současné době se hlášení podává pomocí ISPOP (Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností – viz stránky www.ispop.cz – Seznam ohlašovacích povinností).

Dne 1. 8. 2014 byla spuštěna nová verze systému ISPOP, která nabídne uživatelům příjemnější a intuitivnější prostředí v oblasti stažení PDF formulářů. Kromě grafických změn, které vedou k přehlednosti užívání systému, došlo ke změně způsobu stažení PDF formulářů z uživatelského účtu. Podávání hlášení je již rozšířeno na další subjekty – prostřednictvím ISPOP hlásí všichni, kteří jsou tím povinni zejména dle:

– zákona č. 254/2001 Sb., o vodách,

– zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech,

– zákona č. 201/2012 Sb., zákona č. 477/­2001 Sb., o obalech.

Pro osoby oprávněné k nakládání s odpady není množství odpadů limitováno, hlášení je podáváno v závislosti na typu povolení. Termíny a místo podání jsou dány zákonem č. 25/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů (poslední změna č. 169/2013 Sb.). Odesílatel a také příjemce odpadů je povinen příslušným správním úřadům průběžně po celý rok zasílat hlášení o přepravě nebezpečných odpadů. Evidence o přepravě nebezpečných odpadů se vede pro každou přepravu samostatně, v rozsahu a s náležitostmi uvedenými v příloze č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb. K ohlašování se používá sedmi stejnopisů „Evidenčních listů pro přepravu nebezpečných odpadů po území ČR“. Na jejich vyplnění se podílejí odesílatel, dopravce a příjemce odpadu. V případě, že odesílatel neobdrží do 20 dnů od odeslání odpadu evidenční list potvrzený od příjemce, má povinnost informovat o tom správní úřad příslušný podle místa zahájení přepravy a Českou inspekci životního prostředí, viz http://www.cizp.cz. Při vnitropodnikové dopravě není třeba vést evidenci přepravy, pokud nebezpečný odpad neopustí areál provozovny a doprava je zajišťována vlastními dopravními prostředky.

Firma oprávněná ke sběru nebo výkupu odpadů je povinna vést evidenci osob, od kterých přijala tyto druhy odpadu: autovraky, autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí, měď, bronz, mosaz, hliník, olovo, zinek, cín, směsi těchto kovů, kabely, železné kovy, neželezné kovy, železo a ocel, směsné kovy a kovy.

K plnění této povinnosti má právo vyžadovat k nahlédnutí průkaz totožnosti, neboť v evidenci se kromě katalogového čísla a názvu druhu odpadu vede jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu nebo pobytu a číslo občanského průkazu nebo jiného průkazu totožnosti každé z osob, od kterých byly odpady převzaty. Bez ověření jejich totožnosti nesmí odpad odebrat. Nesmí se vykupovat od fyzických osob a poskytovat úplata v hotovosti za odpady mající povahu uměleckého díla, pietního nebo bohoslužebného předmětu, průmyslového strojního zařízení, obecně prospěšného zařízení nebo vybraného výrobku a zařízení (včetně jejich části) podle § 25 odst. 1 písm. c) a h) zákona č. 185/2001 Sb. Oprávněná osoba je povinna zveřejňovat druhy sbíraných odpadů a podmínky jejich sběru nebo výkupu a posléze za těchto podmínek odpady sbírat nebo vykupovat. Vztahují se na ni ostatní povinnosti původce.

Veškerou evidenci je nutno archivovat nejméně po dobu 5 let. Informace o komerčních interaktivních formulářích pro odpady lze získat například na adrese http://odpady.inisoft.cz.

2.4 Ohlašovací povinnosti provozovatelů zařízení

Provozovatelé zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů, obce nebo osoby oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů ohlašují údaje o jimi provozovaných shromažďovacích místech pro sběr nebezpečných odpadů a sběrových místech a skladech (viz přílohy č. 22–24 vyhlášky). Osoby, které skladují zařízení nebo látky s obsahem PCB^[3]) větším než 50 mg/kg, nebo provozují zařízení s náplní větší než 5 litrů, která obsahuje PCB, jsou povinny vést samostatně evidenci o tomto zařízení nebo látkách na evidenčním listu dle vzoru uvedeného v příloze č. 2 vyhlášky č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB. V případě, že dojde ke změnám v evidovaných skutečnostech, mají osoby povinnost tyto změny oznámit ministerstvu do 15. února následujícího roku.

3. Odpadový hospodář

Původce a oprávněná osoba, kteří v posledních dvou letech nakládali s více než 100 tunami nebezpečných odpadů za rok, a provozovatel první a druhé fáze provozu skládky mají povinnost zajistit odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, odpadového hospodáře. Splňuje-li výše uvedené podmínky i jednotlivá samostatná provozovna, je původce nebo oprávněná osoba povinna určit odpadového hospodáře i pro tuto samostatnou provozovnu.

3.1 Plán odpadového hospodářství

Původce odpadu, který produkuje ročně více než 10 tun nebezpečného odpadu nebo více než 1000 tun ostatního odpadu, musí zpracovat plán odpadového hospodářství. Tento plán musí být v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje, kterou kraj vyhlašuje obecně závaznou vyhláškou. Původce je povinen zpracovat návrh plánu do jednoho roku od vyhlášení závazné části řešení plánu odpadového hospodářství kraje nebo od vyhlášení její změny.

4. Komunální odpad

Původcem komunálního odpadu, tj. odpadu vzniklého při činnosti fyzických osob, který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu (odpady skupiny 20), je obec. Obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou pravidla nakládání s tímto odpadem. Firmy pověřené obcí svozem resp. nakládáním s odpady obvykle zveřejňují potřebné informace na internetu, v místním tisku, rozhlasu, na vývěskách, případně v kabelové televizi apod. Větší obce a města obvykle zřizují místa určená k odkládání komunálního odpadu (dále jen KO). Těmi mohou být sběrné nádoby umístěné jednak na stálých stanovištích (na zbytkový odpad, hovorově popelnice), na sběrných místech (kontejnery na využitelné složky KO), ve sběrných střediscích (objemný odpad, nebezpečný odpad, využitelné složky) a na speciálním sběrném voze (nebezpečné odpady). Barevné rozlišení a označení těchto nádob je v souladu se standardem EU.

Nádoby pro využitelné složky KO (kontejnery) město rozmisťuje na veřejně přístupných stanovištích, v tzv. sběrných místech. Jsou to zejména nádoby na sběr bílého skla, barevného skla, PET lahví, papíru a textilu. Nebezpečné složky KO jsou ty druhy odpadů, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností (např. léky, použité injekční stříkačky a jehly z domácností, suché baterie, akumulátory, kyseliny, louhy, zbytky barev a ředidel včetně obalů, zářivky, látky neznámého složení a další). Tyto odpady nemohou být odkládány do běžných nádob. Jejich důkladnější třídění probíhá ve sběrném středisku.

Sběr nebezpečných odpadů může probíhat také formou mobilního svozu. Informace o datech, hodinách a místech zastávek jsou obvykle otiskovány v místních zpravodajích s půlročním či celoročním předstihem, takže je lze využívat plánovitě. Nebezpečným odpadem jsou mj. i nespotřebované léky – odebírají je všechny lékárny. Dalšími možnostmi odložení nepotřebných věcí je využití zpětného odběru některých výrobků. Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, zdarma, po celou provozní dobu a bez nucení zákazníka k opětnému nákupu.

Povinnost zpětného odběru se vztahuje na tyto výrobky:

- minerální oleje a oleje živičných nerostů jiné než surové, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků,

- elektrické akumulátory,

- galvanické články a baterie,

- výbojky a zářivky,

- pneumatiky,

- elektrozařízení pocházející z domácnosti (např. chladničky, mrazicí zařízení, televize, žehličky).

V souladu s předpisy EU mohou být stanoveny další výrobky.

Pokud budou občané využívat možnosti zpětného odběru použitých výrobků, ulehčí tak městskému systému svozu a zpracování odpadů.

Objemný odpad

je takový komunální odpad, který se svými rozměry nebo charakterem nedá zařadit mezi odpad zbytkový (např. lednice, sporáky, koberce, nábytek a jeho části, tabulové sklo, zrcadla, obrazovky, televizory, monitory, různé přístroje a zařízení a další). Objemný odpad je přijímán obvykle sběrnými středisky odpadů (SSO). Do této kategorie počítáme textil, sklo a skleněné střepy, železné a neželezné kovy, zářivky, nábytek, trámy, větve, truhlářský odpad, papír všeho druhu, různé plasty, monočlánkové, knoflíkové a jiné baterie, olověné akumulátory i s náplní, léčiva včetně lékovek, zbytky barev a ředidel, televizory, chladničky, pneumatiky, stavební suť a další. Odpad lze obvykle odevzdat bezplatně, ovšem místní vyhláška určuje do jakého objemu. Vybavením sběrného střediska může být omezen rozsah druhů přijímaných materiálů. Podnikatelé, produkující menší množství odpadu, mohou odpad odevzdat do SSO a po zaplacení obdrží doklad o jeho legálním předání k využití, resp. odstranění.

Zbytkový odpad

je to, co zbude po vytřídění využitelných složek, nebezpečných složek a objemného odpadu. Sběrné nádoby jsou umístěny na stálém stanovišti nepřetržitě přístupném fyzickým osobám užívajícím objekty, pro které jsou sběrné nádoby určeny. Vlastník (případně správce nebo uživatel) nemovitosti určí po dohodě se svozovou společností svozové stanoviště sběrných nádob, zajistí bezpečný přístup ke sběrným nádobám a zabezpečuje v dohodnutý den svozu přistavení nádob na svozové stanoviště.

Odložením odpadu mimo sběrné nádoby jsou porušena ustanovení vyhlášky o odpadech a znečišťuje se tím životní prostředí. Viník může být pokutován až do 50 000 Kč.

Inspekce uloží pokutu v přestupkovém řízení do 1 000 000 Kč, pokud fyzická osoba (míněn nepodnikající občan) převezme odpad do svého vlastnictví, přepravuje odpad v rozporu s přímo platným předpisem ES nebo nakládá s odpadem na místech, která nejsou zařízením k nakládání s odpady či je pronajímá jiné osobě (viz § 69 zákona). Adresy sběrných středisek odpadů a provozní dobu sdělí každý městský či obecní úřad.

Pálení odpadu

Je zakázáno pálit odpad mimo zařízení k tomu určené, proto lze v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva (určená k tomu účelu výrobcem), přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.^[4])

Povinnosti vlastníka objektu

Vlastník objektu je povinen zajistit, aby sběrné nádoby, umístěné uvnitř objektů, nezpůsobovaly hygienické závady, proto je povinen provádět ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, případně speciální zákroky při likvidaci původců nákaz, při zvýšeném výskytu škodlivých hlodavců, členovců a dalších živočichů.

5. Stavební odpad

vzniklý na území města (obce) při stavební nebo demoliční činnosti fyzických osob, právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, je jeho původce povinen třídit na složky:

1. využitelné (např. suť, beton, cihly apod.), které musí nabídnout k využití provozovateli zařízení na recyklaci/znovuzískání ostatních anorganických materiálů,

2. spalitelné, které musí odstranit spalovna komunálního odpadu,

3. nevyužitelné a nespalitelné, které musí odstranit na povolené skládky.

Původce může (podle místních podmínek) za úplatu odložit malé množství stavebního odpadu ve sběrném středisku odpadů. Při nakládání se stavebním odpadem nesmí docházet k nepříznivému dopadu na životní prostředí. Evidenci odpadů a doklady o jejich legálním využití/odstranění je povinen předložit správnímu orgánu při kontrole a také při kolaudaci stavby. Bez těchto dokladů nebude stavba zkolaudována! Při nakládání s odpady s obsahem azbestu (eternit, azbestocementové trubky, izolace apod.) je původce povinen zajistit, aby při tomto nakládání nedocházelo k uvolňování azbestových vláken či azbestového prachu do ovzduší. Tyto odpady musí být proto upraveny, zabaleny nebo jinak zajištěny proti úniku prachových částic. Odpady s obsahem azbestu je zakázáno recyklovat.

6. Autovraky

Autovrakem se rozumí každé úplné nebo neúplné motorové nebo nemotorové vozidlo, které bylo původně určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, a tomuto účelu již neslouží, stalo se odpadem. Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen jej předat pouze provozovateli zařízení k sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Provozovatel tohoto zařízení je povinen při přejímce vydat potvrzení o převzetí a zneškodnění autovraku. Evidenci a technické podrobnosti pro nakládání s autovraky a postup při jejich demontáži určuje vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb. Porušení těchto ustanovení fyzickou osobou se hodnotí jako přestupek a lze uložit pokutu až do výše 20 000 Kč.^[5])

7. Poplatek za ledničku, televizor apod.

Elektroodpad a vyřazené elektrické přístroje z domácností jsou odebírány ve sběrných střediscích. Poplatek se nemusí platit:

- ve vybraných sběrných střediscích, která současně fungují jako místa zpětného odběru výrobků. Před jejich odevzdáním doporučujeme telefonicky se informovat přímo ve sběrném středisku nebo na informační lince;

- u posledního prodejce.

a) Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel mohl při nákupu nového současně odevzdat starý (stejný nebo podobný) přístroj, a to v místě prodeje nebo v místě dodání (nákup : odběr = 1 : 1).^[6])

b) Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží (nákup : odběr = 0 : X).^[7])

Závěr

Autor se ve svém článku zabývá přehledně problematikou odpadů, která v dnešní době nabývá stále většího významu. Výčet všech pravidel se může zdát na první pohled složitý a administrativně obtížný, v praxi ovšem konkrétní firma produkuje obvykle jen několik málo druhů odpadů, takže administrativa je omezena pouze na ně. Především však dodržování předpisů předchází možným pokutám, které mohou dosáhnout značných částek.

RNDr. Miroslav Sedláček

Autor děkuje za odborný dohled a doplňky Ing. Janu Sponarovi, PhD., z České inspekce životního prostředí.