Odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu

Zaměstnavatel je dle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jaká jsou aktuálně platná pravidla?

Náhradou za bolest a za ztížení společenského uplatnění se odčiňuje nemajetková újma vzniklá zaměstnanci v důsledku poškození jeho zdraví pracovním úrazem. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení ust. § 271 odst. 2 zákoníku práce. Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění byla k 1. lednu 2023 změněna.

POJEM PRACOVNÍHO ÚRAZU se skládá ze dvou znaků, které musí být současně naplněny, aby se jednalo o pracovní úraz dle zákoníku práce - úraz a plnění pracovních úkolů nebo přímá souvislost s plněním pracovních úkolů.

Pracovním úrazem je dle ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, pokud k nim došlo nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Pracovní úrazy převažují u zaměstnanců vykonávajících především fyzické práce nebo činnosti s určitou mírou rizika. Pracovním úrazem není ale jen tělesné postižení, ale obecně porušení zdraví, které může být i psychického charakteru. Psychické poškození lze jako pracovní úraz posoudit pouze v případě, kdy k porušení zdraví došlo v důsledku přepětí, vyvolaného nadměrným pracovním zatížením. Je třeba individuálně posoudit příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a škodou na zdraví zaměstnance. V těchto případech je rozhodné, zda určitý právní úkon byl vyvolávajícím činitelem určitého poškození zdraví.

Úraz je možné posuzovat jako pracovní úraz v případě, že k úrazu dojde při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Plnění pracovních úkolů je zásadně činnost, kterou vykonává zaměstnanec na základě své pracovní smlouvy. Plněním pracovních úkolů je také činnost, která se sjednaným druhem práce nesouvisí, ale je vykonávána na základě příkazu zaměstnavatele. Za plnění pracovních úkolů je považována rovněž činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. Dle Nejvyššího soudu ČR pro posuzování je významné, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele a ne už tak motiv nebo pohnutka zaměstnance. Proto může být pracovním úrazem dokonce i úraz, který vznikl při činnosti zaměstnance, kterou vykonával na základě podnětu někoho, kdo nebyl oprávněn mu jakékoli příkazy dávat, nebo pokud se k takové činnosti rozhodnul zcela sám. Naproti tomu jako pracovní úraz se již nebude posuzovat úraz, který se přihodí při tzv. excesu. Typickým příkladem excesu je například černá jízda služebním automobilem nebo činnost konaná v pracovní době pro vlastní potřebu.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Způsob a rozsah náhrady škody při pracovních úrazech je upraven taxativním způsobem v zákoníku práce. Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout:

-    náhradu zejména za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti,

-    náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,

-    náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,

-    náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

-    náhradu věcné škody,

-    jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

Náhrada za bolest (bolestné)

představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem, ale i při léčení a jeho průběhu. Bolestné se poskytuje za útrapy způsobené poškozením zdraví, léčením, odstraňováním následků, rehabilitací a za celkové fyzické a psychické utrpení. Bolestné je náhradou za bolesti už vytrpěné. Není možné tedy bolestné požadovat do budoucna.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění

je jednorázovou náhradou, kterou se odškodňuje omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese) bez přímé souvislosti s výší výdělku (odškodnění přichází v úvahu, i kdyby ke snížení výdělku nedošlo). Odškodnění ztížení společenského uplatnění má nahradit zaměstnanci následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví.

VÝŠE NÁHRADY ZA BOLEST A ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ - Dle ust. § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje nejméně ve výši (tj. v minimálně zaručené výši), kterou stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 276/­2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění byla k 1. lednu 2023 změněna. Upraven byl způsob výpočtu hodnoty bodu za bolest a ztížené společenské uplatnění. Dříve byla tato hodnota 250 Kč, nyní se určuje jako 1 % průměrné mzdy dle dat Českého statistického úřadu. Dle ust. § 3 nařízení vlády hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. V roce 2023 tak činí hodnota bodu 393,06 Kč.

Zásadním důvodem pro novelizaci nařízení vlády č. 276/­2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povoláníbyla nutnost úpravy hodnoty jednoho bodu v rámci bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění, která byla od roku 2015, kdy nařízení vlády nabylo účinnosti, neměnná. Nově je výše bodu stanovena tak, aby nebylo nutné ji měnit každý rok a odpovídala reálné hodnotě.

Nařízení vlády č. 451/­2022 Sb. upravilo nařízení vlády č. 276/­2015 Sb., které od roku 2015 stále počítalo s hodnotou bodu 250 Kč. Vzhledem k inflaci a na ni navázanému růstu mezd tak došlo k tomu, že reálná hodnota odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění při pracovním úrazu výrazně poklesla. Podle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 426/­2022 Sb. o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2022 pro účely zákoníku práce činí průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí 2022 částku 39 306 Kč. Z toho vyplývá, že pro rok 2023 je hodnota bodu u úrazu vzniklého při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s tím 393,06 Kč.

V souvislosti s významným navýšením hodnoty bodu pro výpočet náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění jsou podstatná přechodná ustanovení nařízení vlády č. 451/­2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 276/­2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 224/­2016 Sb., a nařízení vlády č. 290/­1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

Dle přechodného ustanovení platí, že pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu přede dnem 1. 1. 2023 a pokud nebylo před tímto dnem rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle znění nařízení vlády č. 276/­2015 Sb. nového od 1. 1. 2023.

Nařízení vlády č. 276/­2015 Sb.

stanoví výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Právní úprava tak přímo garantuje minimální standard tohoto odškodnění, od něhož bude možné se odchýlit ve prospěch poškozeného.

V ust. § 1 nařízení vlády definuje, že bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené:

a)  poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a

b)  léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Dále nařízení vlády stanoví, že ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

BODOVÉ OHODNOCENÍ - Dle nařízení vlády č. 276/­2015 Sb. se bolest a ztížení společenského uplatnění hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Počty bodů pro ohodnocení ztížení společenského uplatnění v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb způsobené pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Hodnota 1 bodu činí 1 % průměrné mzdy dle dat Českého statistického úřadu (v roce 2023 - 393,06 Kč). Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou 1 bodu.Bodové ohodnocení provádí lékař v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění.

Pokud se jedná o poškození zdraví, které není výslovně uvedeno v příloze č. 1 k nařízení vlády, určí se bodové ohodnocení bolesti podle počtu bodů poškození zdraví uvedeného v příloze č. 1, které je s ním povahou, rozsahem, tíží a dopadem na bolest nejvíce srovnatelné. U poškození zdraví pracovním úrazem, které není uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády, se bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění určí podle počtu bodů poškození zdraví uvedeného v příloze č. 3 k tomuto nařízení, které je s ním povahou, rozsahem, prognózou poškození zdraví, anatomickými a funkčními omezeními a jejich dopadem na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě nejvíce srovnatelné.

Pokud pracovní úraz způsobil více poškození zdraví, hodnotí se bolest i ztížení společenského uplatnění pro každé poškození zdraví zvlášť a bodové ohodnocení jednotlivých poškození zdraví se sčítá.

Při hodnocení následků pracovního úrazu pro účely odškodnění za ztížení společenského uplatnění je třeba přihlížet i k předpokládanému vývoji vzniklých změn ve zdravotním stavu. To však nevylučuje další odškodnění následků, které se projeví postupně v takové intenzitě a takovým způsobem, jak se původně nepředvídalo. Další odškodnění za bolest náleží například i při podrobení se operaci nebo rehabilitaci provedené za účelem odstranění následků pracovního úrazu, případně i při pozdějším zhoršení již ustáleného zdravotního stavu.

Zvýšení výše odškodnění soudem

Nařízení vlády č. 276/­2015 Sb. stanoví minimální výši odškodnění. Dle ust. § 271s zákoníku práce soud může výši odškodnění odpovídající počtu bodů stanovených lékařským posudkem přiměřeně zvýšit. Soud vychází ze zásady, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úvaha soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející z okolností posuzované věci musí náležitě přihlížet k tomu, aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. K rámcovým hlediskům, k nimž soudy při úvaze o možnosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlížejí, náleží zpravidla porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možností v době po zranění, a omezení poškozeného přitom nelze vyjádřit jen základním odškodněním.

Bodové ohodnocení bolesti provádí lékař

v době, kdy je zdravotní stav poškozeného ustálený. Další bolest vzniklá po ohodnocení bolesti se hodnotí a odškodňuje jako nová bolest. Konečnou výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech činí lékař s přihlédnutím k ust. § 6 odst. 1 písm. a), b) nařízení vlády č. 276/­2015 Sb., které uvádějí další kritéria pro stanovení výše bodového ohodnocení v jednotlivých případech a umožňují zohlednit specifické okolnosti případu. Bodové ohodnocení bolesti se zvýší, pokud dojde ke komplikacím (zejména infekce rány, zánět žil, trombóza, embolie, zánět plic a proleženina apod.).

S ohledem na rozsah a tíži komplikací se bodové ohodnocení při lehkých komplikacích zvýší nejvýše o 10 %, při středně těžkých komplikacích nejvýše o 30 % a při těžkých celkových komplikacích ohrožujících život nejvýše o 50 % bodového ohodnocení odpovídajícího poškození příslušného orgánu nebo orgánů anebo části těla nebo více částí těla. Bodové ohodnocení se může také zvýšit v důsledku toho, že došlo k náročnému způsobu léčení, kterým se rozumí zejména dlouhodobá umělá plicní ventilace, dlouhodobá peritoneální dialýza, opakované hemodialýzy a opakované převazy rozsáhlých popálenin. V takovém případě se bodové ohodnocení zvýší nejvýše o 50 % bodového ohodnocení odpovídajícího poškození zdraví příslušného orgánu nebo části těla. Uvedené zvyšování bodového ohodnocení, které činí lékař, nelze zaměňovat s možností zvýšení této náhrady soudem podle ust. § 271s zákoníku práce.

Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí

zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se určí se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě.

Pokud bylo již dříve ohodnoceno ztížení společenského uplatnění a poté nastalo zhoršení trvalých následků poškození zdraví, provede se nové ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Z nově určeného bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se odečte výše bodového ohodnocení dříve přiznaná.

Při posuzování bolesti nebo ztížení společenského uplatnění poškozeného se vychází zejména z lékařských zpráv a nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří se podíleli na léčení poškození zdraví a jeho následků, a pokud je to pro posouzení potřebné, tak rovněž z výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o poškozeném registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku lékařské prohlídky provedené posuzujícím lékařem, nebo z výsledků aktuálně provedených odborných vyšetření vyžádaných posuzujícím lékařem.

JUDr. Jana Drexlerová

§ 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

(1) Bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené

a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a

b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen „trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

§ 269 zákona č. 262/2006 Sb.
cit. na straně 18

(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

(3) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. (4) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.