Odstupné a odchodné zaměstnanců

Kdy může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď? Za jakých podmínek má zaměstnanec nárok na odstupné a v jaké výši? Jak správně postupovat u odstupného a odchodného z pohledu daně z příjmů a účetnictví?

PRÁVNÍ MINIMUM - Odstupné, to jsou poslední peníze od zaměstnavatele při ukončení pracovního poměru z vyjmenovaných důvodů (v praxi nejčastějších), které nařizuje zákoník práce a současně určuje i jeho minimální výši; při ukončení dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce nenáleží. Odchodné je obdobné peněžité plnění náležející při ukončení výkonu funkce nebo služebního poměru některým tzv. státním zaměstnancům na základě „jejich“ zvláštních právních předpisů (např. poslanci, ministři, soudci, vojáci – po 15 letech služby, příslušníci bezpečnostních sborů – po 6 letech služby, strážník – po 15 letech práce a má-li přes 50 let). V tomto právním minimu se dále ve stručnosti zaměříme pouze na odstupné, které se týká zejména soukromého sektoru – firem.

Právní úprava odstupného je náplní § 67 a § 68 ZP, tato ovšem přímo navazuje na výpovědní důvody zaměstnavatele vymezené v § 52 ZP, přičemž odstupné náleží pouze z prvních čtyř důvodů pod písm. a) až d):

„Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a)  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c)  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)  nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.“

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů a), b) nebo c) – anebo dohodou z týchž důvodů – přísluší od zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně:

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d)  součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže je rozvázán pracovní poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje tzv. dlouhodobé konto pracovní doby.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i jeho předchozí trvání u téhož zaměstnavatele, pokud od jeho skončení do vzniku dalšího pracovního poměru neuplynulo 6 měsíců. Obdobně je tomu při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele (např. fůzi, prodejem závodu) pokud zaměstnanec ve lhůtě do 2 měsíců podá výpověď pro podstatné zhoršení pracovních podmínek, podle § 339a ZP.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Na odstupné ovšem nemá nárok zaměstnanec, který si pracovní úraz zavinil sám porušením bezpečnostních předpisů nebo svou opilostí či užitím návykových látek.

Před vychytralostí některých zaměstnavatelů chrání § 346c ZP, podle kterého totiž zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.

DANĚ Z PŘÍJMŮ - Odstupné představuje příjem ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, který se zahrnuje do zdanitelné mzdy a podléhá obvyklému režimu zdanění zaměstnanců – formou zálohy na daň v souladu s § 38h ZDP. Výjimkou je od daně osvobozené odstupné horníků podle § 6 odst. 9 písm. n) ZDP ve smyslu vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, vypláceného pracovníkům přeřazeným nebo uvolněným ze zdravotních důvodů pro pracovní riziko, nemoc z povolání, pracovní úraz nebo onemocnění vznikající nebo se zhoršující vlivem pracovního prostředí.

Daleko častěji je osvobozené od daně odchodné ve státním sektoru. Výslovně to v ZDP odhalíme ale jen u odchodného našich euro-poslanců, přesněji řečeno poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území ČR – § 4 odst. 1 písm. zk). Ve skrytější podobě se to týká i odchodného vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů.

Osvobozovací ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) ZDP je sice přímo nezmiňuje a uvádí jen „výsluhové náležitosti … u vojáků z povolání a výsluhové nároky u příslušníků bezpečnostních sborů …“. Ale když si dáme práci a nalistujeme jejich zákony, dozvíme se, že výsluhou náležitostí vojáka je – výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné (§ 131 a § 140 zákona č. 221/1999 Sb.), podobně výsluhový nárok policisty, hasiče, celníka atd. – odchodné, výsluhový příspěvek, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka (§ 155 zákona č. 361/2003 Sb.).

Úleva od povinného pojistného – na sociální i zdravotní pojištění – se ale týká všech. Kde totiž platí, že odstupné podle zákoníku práce ani odchodné se nezahrnuje do pojistných vyměřovacích základů. Tuto výjimku výslovně stanovuje: § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění p.p., a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění p.p.

Pojistné se přitom neplatí nejen z minimálního zákonného nároku na odstupné, ale ani z jakkoli vyššího odstupného sjednaného se zaměstnancem nebo v kolektivní smlouvě, případně určeného zaměstnavatelem jako určitá forma benefitu. Stejná pojistná výjimka, tedy nezahrnování do vyměřovacích základů se dále týká rovněž:

•    dalšího odstupného přiznávaného podle zákona o úřednících územních samosprávných celků,

•    odchodného náležejícího podle moha zákonů... představitelům státní moci, soudců, vojákům...,

•    odbytného vypláceno na základě služebního zákona,

•    odměna při skončení funkčního období náležející např. podle zákona o obcích nebo o krajích.

Jestliže by však zaměstnavatel vyplácel odstupné z jiného důvodu, než kde to požaduje zákoník práce, tak je to sice možné, ovšem již nepůjde o „odstupné poskytované na základě zvláštního právního předpisu“, tedy dle zákoníku práce, proto takové odstupné by podléhalo pojistných odvodům na sociální i zdravotní pojištění.

Odstupné a odchodné nejsou vůbec předmětem DPH,

nejde totiž o úplatu za samostatnou ekonomickou činnost, což je základní podmínkou podle § 2 ZDPH. V souladu s unijní Směrnicí o DPH to stanovuje § 5 odst. 3 ZDPH: „Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti.“

Účetnictví

Odstupné a odchodné se účtuje do osobních nákladů, zpravidla na MD 527 – Zákonné sociální náklady, souvztažně se zaúčtováním dluhu na účtu 331 – Zaměstnanci, analyticky rozčleněném podle jednotlivých osob.

Ing. Martin Děrgel

§ 5 zákona č. 589/1992 Sb.

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:

a) náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c) věrnostní přídavek horníků,

d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně...