Odstupné a odchodné zaměstnanců

1.  Právní minimum

Odstupné, to jsou poslední peníze od zaměstnavatele při ukončení pracovního poměru z vyjmenovaných důvodů (v praxi nejčastějších), které nařizuje zákoník práce a současně určuje i jeho minimální výši; při ukončení dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce nenáleží. Odchodné je obdobné peněžité plnění náležející při ukončení výkonu funkce nebo služebního poměru některým tzv. státním zaměstnancům na základě „jejich“ zvláštních právních předpisů (např. poslanci, ministři, soudci, vojáci – po 15 letech služby, příslušníci bezpečnostních sborů – po 6 letech služby, strážník – po 15 letech práce a má-li přes 50 let). V tomto právním minimu se dále ve stručnosti zaměříme pouze na odstupné, které se týká zejména soukromého sektoru – firem.

Právní úprava odstupného je náplní § 67 a § 68 ZP, navazuje na výpovědní důvody zaměstnavatele vymezené v § 52 ZP, přičemž do května 2025 odstupné náleželo z prvních čtyř důvodů pod písm. a) až d):

„Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a)  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c)  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)  nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který tento lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,“

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů a), b) nebo c) – anebo dohodou z týchž důvodů – přísluší od zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně:

•    jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

•    dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

•    trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

•    součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže je rozvázán pracovní poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje tzv. dlouhodobé konto pracovní doby.

U důvodu dle písm. d) – výpovědí či dohodou – činí odstupné nejméně 12násobek průměrného výdělku, pokud si však pracovní úraz nezavinil sám porušením bezpečnostních předpisů, opilostí nebo návykovou látkou.

Novela ZP (zákon č. 120/­2025 Sb.) od června 2025 z posledního výpovědního důvodu do písm. e) dtto vyčlenila „nadlimitní expozici“, pro kterou zachovala nejvyšší odstupné aspoň 12násobek průměrného výdělku. A upravené zdravotní důvody výpovědí jsou nově odškodňovány jednorázovou náhradou škody (§ 271ca ZP):

d)  „pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci,“

Zaměstnanci, u něhož končí pracovní poměru výpovědí zaměstnavatelem podle § 52 písm. d) ZP kvůli dlouhodobě zhoršenému zdravotnímu stavu, nebo dohodou, přísluší nově jednorázová náhrada škody: 12násobek průměrného měsíčního výdělku; půjde o pojistné plnění pojišťovny z tzv. zákonného pojištění zaměstnavatele.

2.  Daně z příjmů

Odstupné představuje příjem ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, který se zahrnuje do zdanitelné mzdy a podléhá obvyklému režimu zdanění zaměstnanců. Výjimkou je od daně osvobozené odstupné horníků dle § 6 odst. 9 písm. n) ZDP ve znění do 31. 12. 2023 podle vyhlášky č. 19/­1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci... Sice bylo toto osvobození zrušeno, ovšem přechodným ustanovením předmětné novely – zákon č. 349/­2023 Sb. – je zachováno i nadále.

Daleko častěji je osvobozené od daně odchodné ve státním sektoru. Výslovně to v ZDP odhalíme jen u odchodného našich euro-poslanců, přesněji poslanců Evropského parlamentu, zvolených v ČR – § 4 odst. 1 písm. zg). Skrytě se to týká i odchodného vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů dle § 4 odst. 1 písm. n) ZDP, kde sice stojí „výsluhové náležitosti… u vojáků z povolání a výsluhové nároky u příslušníků bezpečnostních sborů“. Ale když si nalistujeme jejich zákony, dozvíme se z § 131 a § 140 zákona č. 221/­1999 Sb., že u vojáka jde o „výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné“. Podobně dle § 155 zákona č. 361/­2003 Sb. výsluhový nárok policisty, hasiče, celníka aj.: „odchodné, výsluhový příspěvek, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka“.

Nová jednorázová náhrada škody/­újmy – pohrobek odstupného ze zdravotních důvodů kromě nadlimitní expozice – je vyloučena z odškodňovacích příjmů osvobozených od daně podle § 4 odst. 1 písm. d) bodu 6 ZDP.

Úleva od povinného pojistného – na sociální i zdravotní pojištění – se ale týká všech. Kde totiž platí, že náhrada škody a odstupné dle ZP ani odchodné se nezahrnuje do pojistných vyměřovacích základů. Tuto výjimku výslovně stanovují: § 5 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění p.p., a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění p.p.

Pojistné se přitom neplatí nejen z minimálního zákonného nároku na odstupné, ale ani z jakkoli vyššího odstupného sjednaného se zaměstnancem nebo v kolektivní smlouvě, případně určeného zaměstnavatelem jako určitá forma benefitu. Stejná pojistná výjimka, tedy nezahrnování do vyměřovacích základů se dále týká rovněž:

•    dalšího odstupného přiznávaného podle zákona o úřednících územních samosprávných celků,

•    odchodného náležejícího podle moha zákonů... představitelům státní moci, soudců, vojákům...,

•    odbytného vypláceno na základě služebního zákona,

•    odměna při skončení funkčního období náležející např. podle zákona o obcích nebo o krajích.

Jestliže by však zaměstnavatel vyplácel odstupné z jiného důvodu, než kde to požaduje zákoník práce, tak je to sice možné, ovšem již nepůjde o „odstupné poskytované na základě zvláštního právního předpisu“, tedy dle zákoníku práce, proto takové odstupné by podléhalo pojistných odvodům na sociální i zdravotní pojištění.

3.  DPH

Odstupné a odchodné nejsou vůbec předmětem DPH, nejde totiž o úplatu za samostatnou ekonomickou činnost, což je základní podmínkou podle § 2 ZDPH. V souladu s unijní Směrnicí o DPH to stanovuje § 5 odst. 3 ZDPH: „… Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti.“

4.  Účetnictví

Odstupné a odchodné se účtuje do osobních nákladů, zpravidla na MD 527 – Zákonné sociální náklady, souvztažně se zaúčtováním dluhu na účtu 331 – Zaměstnanci, analyticky rozčleněném podle jednotlivých osob.