Oduznání nemoci z povolání
a vliv na zaměstnaneckou rentu

Kdy znamená (vede) změna poměrů poškozeného zaměstnance (např. vyléčení příznaků nemoci z povolání) ke ztrátě nároku na rentu (na náhradu za ztrátu na výdělku)? Zaměstnanec se uzdravil z nemoci z povolání, resp. odezněly její příznaky a projevy. Znamená to automatickou ztrátu nároku na rentu odškodňující ztrátu na výdělku? Co je podstatná změna poměrů zdravotně poškozeného zaměstnance, kterému uznali nemoc z povolání? Stačí k odebrání náhrady za ztrátu na výdělku (renty) jen samotné oduznání nemoci z povolání (v lékařském posudku)?

V zákoníku práce je obsaženo ustanovení (pravidlo), které se při studiu nároků zaměstnance poškozeného na zdraví v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snadno přehlédne.

Jde o ust. 271u odst. 1, podle něhož: Změní-li se podstatně poměry poškozeného (t.j. zaměstnance poškozeného na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání), které byly rozhodující pro určení výše náhrady (náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity), může se poškozený (zaměstnanec) i zaměstnavatel (odpovědný za škodu) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Horník si za několik let vyléčil projevy nemoci z povolání

Soudy řešily případ (spor) mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o rentu (náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti resp. při uznání invalidity) přiznanou z důvodu uznání nemoci z povolání. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od r. 1996, naposledy s pracovním zařazením horník-zámečník. V roce 2017 byla u něj zjištěna nemoc z povolání (iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi). Tato skutečnost vedla k rozvázání pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v r. 2021 a tomu, že zaměstnanci byla vyplácena renta (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti). Na zdraví poškozený zaměstnanec pracoval v jiné profesi, a to jako dělník.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (tzv. renta) přísluší (náleží) podle ust. § 271b odst. 1 věty první zákoníku práce zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Zaměstnanci odpovědný zaměstnavatel a jeho pojišťovna zastavili výplatu renty

V r. 2023 příslušné zdravotnické zařízení (nemocnice) vydalo posudek o novém zjištění ve věci nemoci z povolání, podle kterého zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání. Posudek byl potvrzen příslušným státním orgánem. Úrazová pojišťovna zaměstnavatele proto zastavila zaměstnanci výplatu náhrady za ztrátu na výdělku (renty). Zaměstnanec se proto výplaty renty musel domáhat soudní cestou. Jeho žalobu však zamítl soud prvního stupně a odvolací soud jeho verdikt potvrdil.

Zaměstnanec se uzdravil z nemoci z povolání, ale vrátit se k původní práci už nikdy nemůže

Přitom žalující zaměstnanec trval na tom, že nadále není schopen vykonávat dosavadní práci horníka-zámečníka. Pokud by se vrátil na původní práci, nemoc z povolání by se opět projevila. Nemoc se neztratila, pouze se vytratily příznaky, které by se v dole opět vrátily. Nejedná se tedy podle jeho názoru o důvod k zastavení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku, neboť u něj nedošlo ke změně poměrů.

Znalec ve svém odborném lékařském posudku m.j. uvedl, že „I když tedy pracovník netrpí příslušnou kožní nemocí z povolání a je vydán lékařský posudek, který to deklaruje, nesmí se tento pracovník už nikdy do konce svého života vrátit k výkonu své původní práce, která u něj toto onemocnění způsobila (pokud by se vrátil zpět ke své původní práci, je velmi pravděpodobné, že by se u něj opět projevila jeho nemoc z povolání).“

Uzdravení z nemoci z povolání vede k tzv. „od-uznání“ nemoci z povolání

Jak dlouho musí být příslušný pacient zcela bez projevů příslušné kožní nemoci z povolání, aby mohl být vydán lékařský posudek, který konstatuje, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání – tedy se u něj nemoc z povolání tzv. „oduznává“, stanovuje vyhláška č. 104/­2012 Sb. (Vyhláška o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku čili vyhláška o posuzování nemocí z povolání.) V případě iritačních dermatitid se podle tohoto předpisu může posudek vyjadřující, že uznaná kožní nemoc z povolání u pacienta již netrvá, vydat až tehdy, když žádné klinické projevy této nemoci se už neobjevily po dobu nejméně jednoho roku.

Zatímco tedy při onemocnění zaměstnance se uznává nemoc z povolání, při jeho uzdravení se tzv. oduznává.

Jak dlouho je nárok na odškodňovací rentu

Vznikl-li zaměstnanci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (na rentu), je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu do té doby, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce (podle dřívější právní úpravy ust. § 390 odst. 1 zákoníku práce nebo ust. § 202 odst. 1 zákoníku práce).

Podstatná změna okolností na straně poškozeného zaměstnance

Spor se dostal před Nejvyšší soud ČR, který uvedl ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 752/­2025, ze dne 26. 5. 2025 následující: Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného (právní úprava se změnou poměrů, která nastala u odpovědného subjektu – zaměstnavatele, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) čili renty, a nové poměry poškozeného. Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném nebo záporném smyslu, a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny.

Podstatnou změnou je možnost vykonávat původní práci s původními výdělkovými možnostmi

Při úvaze, zda došlo k takové změně v okolnostech, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která by představovala změnu poměrů poškozeného ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce, je třeba především zkoumat, zda zdravotní stav poškozeného zaměstnance doznal změny uvedené v předmětném lékařském posudku, zda následky nemoci z povolání neomezují jeho pracovní způsobilost v uplatnění na trhu práce i nadále ve stejném rozsahu jako dříve, tj. zda může opět vykonávat práci v původním zařazení, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, a současně dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

Podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance však není pouhé „oduznání“ nemoci z povolání, která byla poškozenému zaměstnanci dříve zjištěna, na základě vyhlášky č. 104/­2012 Sb., aniž by současně poškozenému zaměstnanci jeho zdravotní stav umožňoval vykonávat původní práci, při níž onemocněl nemocí z povolání, a dosahovat stejného výdělku jako před jejím zjištěním, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 752/­2025, ze dne 26. 5. 2025.

ŘEŠENÍ SPORNÉHO PŘÍPADU - Odvolací soud (ani soud prvního stupně) se však nezabývaly otázkou, zda je zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nadále schopen vykonávat původní práci horníka-zámečníka, kterou vykonával před vznikem škody. Ačkoliv už víme, že znalec ve svém odborném lékařském posudku uvedl, že „i při vymizení projevů příslušné nemoci z povolání se pacient do konce života nesmí vrátit k výkonu té práce, která u něj tuto nemoc způsobila, pokud by se zaměstnanec vrátil zpět ke své původní práci, je velmi pravděpodobné, že by se u něj opět projevila jeho nemoc z povolání“. Ostatně i primářka oddělení pracovního lékařství nemocnice, která vydala posudek o tom, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání, uvedla před soudem k otázce, „zda stále trvá kontraindikace pro práci horníka“ uvedla, že „zda může vykonávat práci horníka, nejsme schopni posoudit, neznáme jeho zdravotní dokumentaci a ani jeho nové pracovní zařazení“.

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky obou nižších soudů. V novém řízení je nutno postavit najisto, zda zdravotní stav zaměstnance doznal podstatné změny, zda je z medicínského hlediska nadále zdravotně způsobilý k práci horníka-zámečníka, kterou vykonával před vznikem škody, zda jeho pracovní schopnost není následkem nemoci z povolání nadále snížena (omezena) a zda je žalobce schopen dosahovat výdělek, jaký měl před poškozením.

RADA!

Pokud dojde k tzv. oduznání nemoci z povolání (formálně v lékařském posudku), ale zaměstnanec stále není schopen vykonávat svou původní práci bez rizika, že by se nemoc obnovila (materiální, věcné hledisko), nárok na rentu (náhradu za ztrátu na výdělku) je zachován. Zaměstnanec je tak chráněn před odebráním peněžitého nároku (na rentu, na kompenzaci ztráty na výdělku), pokud jeho zdravotní stav stále neumožňuje návrat do pracovní činnosti za původních podmínek.

Richard W. Fetter