Odvod pojistného

bez ohledu na výši příjmu

U kterých osob jako zaměstnanců jsou důležité částky příjmu 4 000 Kč resp. 10 000 Kč? Kdy se odvádí pojistné z příjmu žáka nebo studenta? Jaké podmínky platí v případě jednorázové sociální výpomoci?

Aby byl zaměstnavatel povinen odvést pojistné na zdravotní pojištění z příjmu zúčtovaného zaměstnanci, musí být naplněna dikce ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., kde je řešeno stanovení vyměřovacího základu zaměstnance.

Podle citovaného ustanovení je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Pokud se příjem zdaňuje podle § 6 ZDP, odvádí se (mimo výjimek) pojistné na zdravotní pojištění – a naopak. Výjimky, t.j. plnění nepodléhající odvodu pojistného, jsou vyjmenovány v dalším textu.

Dotaz ze strany zaměstnavatele zněl, zda je správné, že speciálně u externích zaměstnanců – členů statutárních orgánů nastavuje program odvod zdravotního pojištění bez ohledu na výši příjmu.

Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme nejprve eliminovat, tedy vyčlenit, příjmy resp. plnění, nevstupující do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění. Ze kterých příjmů se tedy neplatí pojistné na zdravotní pojištění?

Vliv výše příjmu

Zaměstnavatel nemusí odvádět pojistné do určité výše příjmu (to jsou v roce 2023 známé „hraniční částky“ 10 000 Kč a 4 000 Kč) tehdy, když se jedná o situace definované v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3. – 6. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.

V souvislosti s posuzováním účasti na zdravotním pojištění tak zůstala prostřednictvím výše zúčtovaného příjmu zachována jistá vazba na účast zaměstnance na nemocenském pojištění pouze u těchto osob – zaměstnanců:

1)  člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (nebo funkci), za kterou je jím odměňován,

2)  osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele,

3)  dobrovolného pracovníka pečovatelské služby,

4)  osoby pracující na dohodu o provedení práce (pojistné se odvádí až při příjmu převyšujícím 10 000 Kč).

Osoby uvedené v bodech 1) – 3) se ve zdravotním pojištění stávají zaměstnanci za podmínky, že dosáhnou za rozhodné období kalendářního měsíce příjmu alespoň ve výši částky, která je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění, t.j. nejméně 4 000 Kč. V této souvislosti nerozhoduje, zda zaměstnání trvá po dobu celého kalendářního měsíce nebo jen po jeho část.

Příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč a dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

Pokud naopak příjem osoby uvedené v bodech 1) – 3) činí alespoň 4 000 Kč nebo u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč, odvádí zaměstnavatel pojistné, případně i s přihlédnutím k povinnosti dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum.

Osoby, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance

Dále se neplatí pojistné při aplikaci ustanovení § 5 písm. a) bodů 1, 2 a 7 zákona č. 48/1997 Sb., výše zúčtovaného příjmu zde nehraje roli.

     Osoba s příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny

Jedná se o příjmy uvedené zejména v ustanovení § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP.

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin. U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek, kdy se například může jednat o platbu zaměstnavatele v celkovém úhrnu nejvýše 50 000 Kč ročně jako příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijní společnosti nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu. V tomto případě se může jednat například o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu (Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, v platném znění). U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, nepodléhá zdanění a ani odvodu pojistného na zdravotní pojištění hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP.

     Žák nebo student, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku

Pokud by však byly této osobě zúčtovány jiné příjmy, zdaňované podle § 6 ZDP, pojistné by se odvádělo.

     Členové okrskových volebních komisí

Další z výjimek, kdy se osoby nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou členové okrskových volebních komisí při všech volbách, které se u nás konají. Za zaměstnance se nepovažují členové okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, kteří plní úkoly podle volebních zákonů. (Poznámka: tato výjimka se však nevztahuje na členy komise při obecním referendu).

Výjimky dané právní úpravou

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. definuje okruh příjmů, nezahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance z titulu zákonné výjimky. U plnění dále uvedených pod písmeny a) – e) se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Neplacení pojistného vychází ze zásady, že zařazení mezi výjimky je nadřazeno zdaňování příslušného příjmu.

Podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnavatel nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout, a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů (například u odstupného podle ZP) a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů

Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí tento nárok vzniknout v souladu s obecně závaznými právními předpisy, konkrétně v případě odstupného pak podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě.

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1)  musí se jednat o plnění jednorázové a

2)  mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

S účinností od 1. 1. 2015 také platí, že ve věci stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se na výše uvedené výjimky nahlíží identicky i ve vztahu k odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kde jsou tato plnění jako výjimky specifikována v § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění p.p.

Odvod pojistného a minimální vyměřovací základ

Z uvedeného tak plyne, že v podstatě každé jiné plnění, zdaňované podle § 6 ZDP, podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění. Když se vrátíme k položenému dotazu, který se týká odvodu pojistného u členů statutárních orgánů, pak je třeba zdůraznit, že se charakterově jedná o příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 ZDP, takže odměna člena statutárního orgánu podléhá odvodu pojistného – a to bez ohledu na jeho výši. A pokud se ve zdravotním pojištění jedná o jediné zaměstnání dotyčné osoby, musí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc.

Výjimky, kdy minimální vyměřovací základ nemusí být zaměstnavatelem při odvodu pojistného dodržen, naleznete v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát. Vyměřovacím základem je u těchto osob dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než aktuální hodnota minimální mzdy.

ZÁKON o daních z příjmů

§ 6

Příjmy ze závislé činnosti

(7) Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4 dále nejsou

a)  náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem5) pro zaměstnance odměňovaného platem, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1,

b)  hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování,

c)  částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel,

d)  náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce,

e)  povinná plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce stanovená právním předpisem.

(8) Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál ...