Okruh plnění nezahrnovaných
do VZ zaměstnance po novele ZP

Pro placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností ve zdravotním pojištění je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance či nikoli. Jestliže osoba není charakterem zúčtovaného plnění nebo ve specifických případech výší příjmu ve zdravotním pojištění zaměstnancem, pak zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu pojistné neodvede.

Jak navazuje přijetí novely zákoníku práce č. 120/2025 Sb.
na postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění?

V tomto článku se nebudeme zabývat charakteristikou osob, které se nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, ale zaměříme se nové skutečnosti, účinné v zákoníku práce od 1. 6. 2025, které se určitým způsobem promítají i do oblasti zdravotního pojištění.

Pokud je osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance,

je vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem v příslušném kalendářním měsíci úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance je založeno především na těchto principech:

•    zákon definuje jako podmínku pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění výkon činnosti pro zaměstnavatele a zúčtování příjmů ze závislé činnosti, zdaňovaných podle § 6 ZDP,

•    pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny dle § 5 písm. a) bodu 1 zákona č. 48/1997 Sb.,

•    účast zaměstnance na zdravotním pojištění fakticky není vázána na účast na nemocenském pojištění – výjimky jsou uvedeny v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3) – 6) zákona č. 48/1997 Sb. (například se jedná o osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce), kdy se tato vazba odvozuje od výše zúčtovaného příjmu s hraničními částkami 4500 Kč resp. 11 500 Kč. 

Zaměstnáním z pohledu zdravotního pojištění je i vyplacení odměn v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí nebo v nejrůznějších spolcích či sdruženích dle § 6 odst. 10 písm. b) ZDP.

Průměrná mzda a limitní hodnoty

Příjmy vyjmenované v § 6 odst. 9 ZDP placení daně (a tedy návazně odvodu pojistného na zdravotní pojištění) nepodléhají.

Zákonem č. 470/2024 Sb. je zaměstnavatelům dána možnost nepeněžní formy spoluúčasti na péči o zdraví zaměstnanců až do výše průměrné mzdy (46 557 Kč), zatímco ostatní nepeněžní benefity uvedené v § 6 odst. 9 písm. d) ZDP jsou limitovány polovinou průměrné mzdy (23 278,50 Kč).

Od daně z příjmů, a tedy od placení pojistného na zdravotní pojištění jsou osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě

1)  pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,

2)  použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období.

Náhrady škody podle zákoníku
práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. nepodléhají odvodu pojistného na zdravotní pojištění tyto náhrady, vyjmenované v § 265 až § 275 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Od 1. 6. 2025 se v § 271ca zákoníku práce rozšířil okruh nezahrnovaných plnění o nový typ jednorázové náhrady. Podle odst. 1 zaměstnanci při skončení pracovního poměru, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. d) zákoníku práce z důvodu, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, přísluší jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.

Je pravdou, že flexinovela odstranila pro zaměstnavatele letitý problém s existencí dvou výpovědních důvodů, u kterých je společné, že zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, lišících se v příčině nepříznivého zdravotního stavu, tedy jde-li o pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo tzv. obecnou příčinu. Nově jsou tyto výpovědní důvody sloučeny do § 52 písm. d) zákoníku práce.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) bodu 6 ZDP není jednorázová náhrada osvobozena od daně z příjmů. Stejně jako u odstupného se z ní odvádí daň, pojistné na zdravotní pojištění však nikoli, jelikož se jedná o náhradu škody podle zákoníku práce.

Podle právní úpravy platné do 31. 5. 2025 docházelo k situacím, kdy povinnost uhradit zaměstnanci odstupné představovala pro některé zaměstnavatele neúměrnou finanční zátěž. Nově poskytovaná jednorázová náhrada je kryta zákonným pojištěním odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to včetně jednorázové náhrady při skončení pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance pro ohrožení nemocí z povolání.

Určitě není na škodu, když zaměstnavatel předem konzultuje svůj záměr rozvázání pracovního poměru z uvedených zdravotních důvodů se svou zákonnou pojišťovnou za účelem předejít případným komplikacím při uplatnění daného nároku v rámci pojištění.

K řešené problematice dodáváme, že jednorázová náhrada nepřísluší dle § 77 odst. 2 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci pracujícímu na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Odstupné podle zákoníku práce

Nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 ZP, v případě organizačních důvodů na straně zaměstnavatele v přímé návaznosti na délku trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru v návaznosti na délku trvání pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje, anebo se zaměstnanec stal nadbytečným.

Z pohledu zdravotního pojištění se v takových případech jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.].

Kdyby zaměstnavatel například zúčtoval zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) ZP odstupné na základě interního předpisu třeba ve výši šestinásobku průměrného výdělku, nepodléhá celá částka odstupného odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Zákonem č. 120/2025 Sb. se samostatným výpovědním důvodem stala dle § 52 písm. e) ZP situace, kdy zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Návazně je pak v § 67 odst. 3 ZP stanoveno, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Jedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto odvodu pojistného na zdravotní pojištění nepodléhá.

Ing. Antonín Daněk