Oprava poměrného odpočtu daně
skončení kalendářního roku
Pravidla pro uplatňování odpočtu daně vyplývají z příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, má podle § 75 zákona o DPH nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění.
Není-li možno v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem a po skončení kalendářního roku je v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období povinen či oprávněn provést případnou opravu takto uplatněného odpočtu daně.
Odpočet daně v poměrné výši
Plátce je oprávněn podle § 72 zákona o DPH uplatnit odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely, tj. zejména pro uskutečňování zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku. Plátce má podle § 72 odst. 5 zákona o DPH nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro vyjmenovaná plnění, která jsou uvedena v předchozím § 72 odst. 1 zákona o DPH, tj. např. výhradně pro uskutečnění zdanitelných plnění. Z navazujícího § 72 odst. 6 zákona o DPH vyplývá, že použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši. Prakticky to znamená, že pojem „odpočet daně v částečné výši“ zahrnuje jak „poměrný nárok na odpočet daně“ podle § 75, tak i „zkrácený nárok na odpočet daně“ podle § 76. Příslušná výše odpočtu daně v částečné výši je tedy stanovena v § 75 a § 76 zákona o DPH.
Pravidla pro uplatňování odpočtu daně v poměrné výši
jsou dlouhodobě stanovena v § 75 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení plátce postupuje v případech, kdy přijaté zdanitelné plnění použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely. Uskutečněným plněním se přitom rozumí podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o DPH dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, tj. jako osoba povinná k dani. Uskutečněným plněním jsou prakticky zdanitelná plnění, a to jak ve standardním režimu zdanění, tak i v režimu přenesení daňové povinnosti, osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně i s nárokem na odpočet daně a také plnění s místem plnění mimo tuzemsko, tj. dodání zboží a poskytnutí služby, u nich je podle stanovených pravidel místo plnění v jiném členském státě či ve třetí zemi. Jinými účely se prakticky rozumí zejména osobní potřeba plátce nebo jeho zaměstnanců, výkony veřejné správy či činnosti prováděné příspěvkovými organizacemi pro zřizovatele.
Podle § 75 odst. 1 zákona o DPH použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění.
Z celkového nároku na odpočet daně se tedy podle výkladu GFŘ vylučuje podíl použití přijatého zdanitelného plnění připadající na činnosti financované různými příspěvky, dotacemi či poplatky, u nichž získaný příjem za uskutečňování těchto činností nesplňuje vymezení „úplaty“, a proto se nejedná o uskutečněné plnění. Z nároku na odpočet daně se vyjímá také podíl použití pro účely osobní spotřeby plátce nebo jeho zaměstnanců. Uvedeným postupem není dotčena případná povinnost krácení nároku na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH, jestliže plátce přijaté zdanitelné plnění použije pro účely svých uskutečněných plnění, a to jak plnění s nárokem na odpočet daně, tak i pro účely osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně.
Pokud by plátce u přijatého zdanitelného plnění, které fakticky použije pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, nepostupoval podle § 75 zákona o DPH, ale uplatnil by odpočet daně v plné výši, jednalo by se o porušení zákona o DPH, které by bylo spojeno s krácením daně.
Pokud by naopak plátce u přijatého zdanitelného plnění, které fakticky použije pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, neuplatnil odpočet, nejednalo by se o porušení zákona o DPH, protože odpočet není pro plátce povinnost, ale nárok, který plátce může, ale nemusí uplatnit.
Při pořízení dlouhodobého majetku, který plátce použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, je plátce povinen postupovat podle § 75 odst. 1 zákona o DPH, tj. uplatnit odpočet v poměrné výši, avšak u přijatého zdanitelného plnění, které není dlouhodobým majetkem, může plátce postupovat také podle § 75 odst. 2 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce si může plátce zvolit, že uplatní u přijatého zdanitelného plnění, které není dlouhodobým majetkem, nárok na odpočet daně v plné výši a bude přiznávat daň na výstupu při jeho využití pro osobní potřebu nebo pro osobní potřebu svých zaměstnanců. Daň na výstupu potom plátce přiznává jako při dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o DPH nebo jako při poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH.
Výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte podle § 75 odst. 3 zákona o DPH jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u něhož má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění, který je chápán jako tzv. poměrný koeficient. Tento poměrný koeficient se stanoví jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru. V zákoně o DPH se však výslovně neuvádí, jak by ho měl plátce.
Podle právního názoru GFŘ je stanovení poměrného koeficientu důkazním břemenem plátce. Poměrný koeficient může být podle výkladu GFŘ stanoven na základě podílu použití pro účely uskutečněných plnění založeném na zvláštní evidenci o využití daného majetku, např. v knize jízd podle poměru počtu kilometrů ujetých pro účely uskutečněných plnění k celkové výši ujetých kilometrů za určité období. Lze vyjít také ze záznamů o využívání majetku z časového hlediska, např. u stroje podle podílu jeho časového využití pro účely uskutečněných plnění k celkovému časovému rozsahu jeho využití. V případě budov je možno vycházet z podílu podlahové plochy budovy využívané k jednotlivým činnostem. Při stanovení podílu použití lze rovněž používat kritérium podílu uskutečněných činností. Obce a jiné subjekty, které provádějí výkony veřejné správy, jež nejsou ekonomickou činností, mohou stanovit poměrný koeficient jako podíl příjmů a výnosů za uskutečněná zdanitelná plnění v rámci své ekonomické činnosti na součtu všech příjmů a výnosů, včetně příjmů z výkonů veřejné správy a dotací a příspěvků, které jsou určeny na výkony veřejné správy. Obdobným způsobem mohou při stanovení poměrného koeficientu postupovat příspěvkové organizace.
Podle výkladu GFŘ by měly být evidence a záznamy, na základě kterých plátce stanoví poměrný koeficient, vedeny v jeho evidenci pro daňové účely, protože v daňovém přiznání, ani v kontrolním hlášení se poměrný koeficient nevykazuje. Z § 100 zákona o DPH vyplývá, že plátce je povinen vést v evidenci pro účely DPH veškeré údaje vztahující se k jeho daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení. Je třeba si uvědomit, že zatímco koeficient pro krácení nároku na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH se stanoví jednotně pro všechna přijatá zdanitelná plnění, u kterých je plátce povinen nárok na odpočet daně podle tohoto ustanovení krátit, avšak poměrný koeficient podle § 75 zákona o DPH se obecně určuje ve vztahu k danému přijatému zdanitelnému plnění.
Vykazování poměrného odpočtu v daňovém přiznání a v kontrolním hlášení
V daňovém přiznání vykazuje plátce údaje o uplatnění nároku na odpočet daně v oddíle IV. daňového přiznání. V ř. 40 nebo 41 daňového přiznání vykazuje plátce, který uplatňuje odpočet daně v poměrné výši podle § 75 zákona o DPH, ve sloupci „základ daně“ pouze poměrnou část základu daně a ve sloupci „v plné výši“ vykazuje pouze poměrnou část daně na vstupu. Oproti odpočtu daně v krácené výši, kdy se v těchto řádcích vykazuje ve sloupci „základ daně“ celý základ daně a ve sloupci „v krácené výši“ celá částka daně na vstupu, se tedy uvádí přímo poměrná část základu daně i poměrná výše daně na vstupu.
V ř. 43 a 44 přiznání plátce uvádí nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, z nichž přiznal daň sám, a to v předchozích řádcích 3 až 13, tj. při pořízení zboží z jiného členského státu, při přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku, při dovozu zboží, při pořízení nového dopravního prostředku, při přijetí zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a zákona o DPH a také při přijetí ostatních zdanitelných plnění, z nichž vznikla plátci povinnost přiznat daň podle § 108 zákona o DPH. Pokud u těchto přijatých plnění vzniká plátci odpočet pouze v poměrné výši, vykazuje v ř. 43 a 44 také pouze poměrnou část základu daně a poměrnou část daně na vstupu.
Součet údajů z předchozích ř. 40 až 45 se uvádí v sumárním řádku 46 přiznání. V ř. 47 daňového přiznání se uvádí hodnota pořízeného dlouhodobého majetku a odpočet daně v plné nebo krácené výši. Jedná se pouze o informativní údaj pro správce daně, který neovlivňuji výši přiznané daně. U majetku pořízeného nebo vytvořeného vlastní činností se tato hodnota uvádí najednou, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, kdy byl tento majetek uveden do užívání. Neuvádějí se zde zálohy nebo přijatá dílčí plnění při pořizování majetku vlastní činností. Pokud je odpočet daně uplatněn v poměrné výši podle § 75 zákona o DPH, uvede se v tomto řádku také v poměrné výši. Důvodem vykazování těchto údajů je, aby měl správce daně informaci o tom, že plátce pořídil dlouhodobý majetek, u něhož přichází v úvahu v případě změny rozsahu jeho použití úprava odpočtu daně.
Vybrané údaje o přijatých zdanitelných plněních ve standardním režimu zdanění, z nichž uplatňuje nárok na odpočet daně, vykazuje plátce v částech B.2 a B.3 kontrolního hlášení. Prakticky se jedná pouze o údaje vykazované v ř. 40 a 41 příslušného daňového přiznání. V kontrolním hlášení tedy plátce nevykazuje údaje o přijatých zdanitelných plněních ve standardním režimu zdanění, z nichž nebude uplatňovat odpočet daně. Nevykazuje ani údaje o odpočtu daně při dovozu zboží a údaje o odpočtu daně z přijatých zdanitelných plnění, z nichž přiznal daň plátce jako jejich příjemce (ř. 43 a 44 přiznání).
V jednotlivých řádcích části B.2 kontrolního hlášení uvádí plátce údaje o přijatých zdanitelných plněních, u kterých jako jejich příjemce uplatňuje odpočet daně podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH s hodnotou nad 10 000 Kč včetně daně a všechny provedené opravy v souvislosti s nedobytnými pohledávkami bez ohledu na limit. Prakticky to znamená, že v této části kontrolního hlášení plátce vykazuje předepsané údaje z jednotlivých přijatých daňových dokladů na dodání zboží a poskytnutí služby, ze kterých si v daném zdaňovacím období uplatňuje odpočet v ř. 40 nebo 41 daňového přiznání.
U poměrného odpočtu daně podle § 75 zákona o DPH se do kontrolního hlášení obdobně jako v případě daňového přiznání uvede pouze poměrná část základu daně a k tomu příslušná daň, ze které má plátce nárok na odpočet daně, který uvádí v přiznání k DPH a ve sloupci 11 kontrolního hlášení se uvede poznámka „ANO“ označující, že byl použit výpočet odpočtu daně v poměrné výši.
V části B.3 kontrolního hlášení uvede plátce souhrnně údaje o přijatých zdanitelných plněních, u kterých jako jejich příjemce uplatňuje odpočet daně podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH s hodnotou do 10 000 Kč včetně daně. Údaje se uvádějí do jednoho řádku kontrolního hlášení kumulativně za celé sledované období. Prakticky to znamená, že v této části hlášení se uvádějí zejména odpočty daně z přijatých zjednodušených daňových dokladů a dalších daňových dokladů s hodnotou do 10 000 Kč včetně daně, které se v přiznání k DPH uvádějí také v řádcích 40 a 41. Vykazují se pouze údaje o základu daně a dani v členění po jednotlivých sazbách daně, kterou plátce uvedl do ř. 40 a 41 daňového přiznání. Případné uplatnění odpočtu daně v poměrné výši se v této části kontrolního hlášení neoznačuje. Uvede se zde rovnou poměrný základ daně a poměrná částka daně ve vazbě na vykázání v daňovém přiznání
Postup při opravě poměrného odpočtu
Z § 75 odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že není-li možno v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém byl po uskutečnění zdanitelného plnění plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet a tento nárok uplatnil a přijaté zdanitelné plnění použil, plátce stanoví poměrný koeficient podle skutečného rozsahu použití příslušného plnění pro účely svých uskutečněných plnění v daném roce. Jestliže se bude takto stanovený poměrný koeficient lišit od poměrného koeficientu stanoveného kvalifikovaným odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Tuto opravu odpočtu plátce uvede v daňovém přiznání v řádku 45, a to za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká. V kontrolním hlášení se tato oprava odpočtu nevykazuje.
Praktický postup při provádění opravy odpočtu podle § 75 odst. 4 zákona o DPH v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období roku 2023 je vysvětlen na příkladu:
Příklad 1
Oprava odpočtu při pořízení osobního automobilu
Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, pořídila do obchodního majetku v březnu 2023 osobní automobil s tím, že bude využíván obchodní společností zejména pro ekonomickou činnost, která je výhradně zdanitelným plněním. Osobní automobil bude zčásti využívat pro svou osobní potřebu také zaměstnanec obchodní společnosti, jemuž byl automobil přidělen. Osobní automobil byl pořízen za cenu 550 000 Kč bez daně a daň uvedená prodejcem na daňovém dokladu tedy činila při sazbě 21 % částku 115 500 Kč.
Osobní automobil je dlouhodobým majetkem, a proto musí obchodní společnost při uplatňování odpočtu daně vzhledem k předpokládanému účely využívání tohoto automobilu postupovat podle § 75 zákona o DPH. V daňovém přiznání za březen 2023 uplatnila obchodní společnost odpočet daně v poměrné výši. Poměrný koeficient stanovila kvalifikovaným odhadem podle využívání osobního automobilu, který využíval zaměstnanec, jemuž byl automobil přidělen, v předchozím období, a to ve výši 80 %. Odpočet daně uplatněný s využitím tohoto poměrného koeficientu v březnu 2023 tedy činil 92 400 Kč (80 % z částky daně na vstupu 115 500 Kč). Ve zbývající části roku 2023 zaměstnanec evidoval jízdy pro služební účely a osobní potřebu a po skončení roku 2023 zjistí, že skutečný rozsah využití tohoto osobního automobilu pro ekonomickou činnost byl za rok 2023 pouze 65 %. Z toho vyplývá, že v posledním daňovém přiznání za rok 2023, t.j. v přiznání za měsíc prosinec 2023 je obchodní společnost povinna provést opravu odpočtu podle § 75 odst. 4 zákona o DPH. Při této opravě bude původně uplatněný poměrný odpočet daně ve výši 92 400 Kč snížen o 17 325 Kč na úroveň skutečného rozsahu využití automobilu pro ekonomickou činnost (65 %). Uvedenou částku se záporným znaménkem uvede obchodní společnost v daňovém přiznání za prosinec 2023 v ř. 45, v němž se uvádí tzv. korekce odpočtů. V kontrolním hlášení se tato oprava odpočtu daně nevykazuje.
Při uplatňování nároku na odpočet daně z oprav, údržby a dalších nákladů spojených s provozem automobilu, který je plátcem využíván jak pro uskutečněná zdanitelná plnění, tak i pro jiné účely je možno postupovat dvěma způsoby, jak je vysvětleno v příkladu:
Příklad 2
Odpočet daně u nákladů spojených s provozem osobního automobilu
U nákladů spojených s provozem osobního automobilu, který je využíván pro služební i osobní potřebu, může plátce vzhledem k tomu, že se nejedná o dlouhodobý majetek postupovat dvěma způsoby.
Prvním možným způsobem je obdobně jako při pořízení dlouhodobého majetku uplatňovat poměrný odpočet za každé zdaňovací období, a to s případnou opravou odpočtu daně v posledním zdaňovacím období kalendářního roku, případně může u těchto provozních nákladů postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o DPH, tj. uplatnit u nich nárok na odpočet daně v plné výši a přiznat daň na výstupu za každé zdaňovací období z poměrné části těchto nákladů spotřebovaných pro osobní potřebu, jak již bylo vysvětleno v předchozím textu.
Oprava odpočtu podle § 75 odst. 4 zákona o DPH se v praxi týká také obcí a dalších subjektů, které provádějí výkony veřejné správy příspěvkových organizací, které vedle činností pro svého zřizovatele provádějí také ekonomickou činnost. Tyto subjekty, jsou-li plátci, postupují podle § 75 zákona o DPH při uplatňování poměrného odpočtu daně u přijatých zdanitelných, která použijí jak pro uskutečněná plnění prováděných v rámci ekonomické činnosti, tak i pro výkony veřejné správy nebo pro činnosti prováděné pro zřizovatele v případě příspěvkových organizací.
Poměrný koeficient pro výpočet nároku na odpočet daně mohou tito plátci podle právního názoru GFŘ stanovit jako podíl příjmů a výnosů za uskutečněná zdanitelná plnění na součtu všech příjmů a výnosů, včetně příjmů z výkonů veřejné správy a dotací a příspěvků, které jsou určeny na výkony veřejné správy či činnosti prováděné pro zřizovatele.
Je-li tento poměrný koeficient pro příslušný kalendářní rok stanoven kvalifikovaným odhadem, je třeba po skončení kalendářního v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku provést také opravu odpočtu daně podle § 75 odst. 4 zákona o DPH, jak je vysvětleno v následujícím příkladu:
Příklad 3
Poměrný odpočet a jeho oprava u příspěvkové organizace
Příspěvková organizace, která je plátcem se čtvrtletním zdaňovacím obdobím, provádí vedle činností pro svého zřizovatele také ekonomické činnosti (uskutečněná plnění). Činnosti prováděné pro zřizovatele financuje organizace z příspěvků od zřizovatele. V rámci uskutečněných plnění provádí příspěvková organizace pouze zdanitelná plnění. Pro uplatňování nároku na odpočet daně v poměrné výši stanovila na začátku roku 2023 příspěvková organizace poměrný koeficient kvalifikovaným odhadem a vyšla přitom z předpokládaného podílu příjmů a výnosů za uskutečněná plnění na součtu všech příjmů a výnosů, včetně příspěvků od zřizovatele.
Tímto odhadem byl stanoven poměrný koeficient pro rok 2023 ve výši 25 %. V srpnu 2023 pořídila příspěvková organizace za cenu 200 000 Kč bez daně + daň ve výši 42 000 Kč notebooky, které bude používat jak pro činnosti prováděné pro zřizovatele, tak i pro uskutečněná plnění, která jsou zdanitelným plněním. V daňovém přiznání za III. čtvrtletí 2023 z nich uplatnila příspěvková organizace odpočet daně v poměrné výši. Odpočet daně uplatněný s použitím poměrného koeficientu stanoveného odhadem (25 %) tedy činil 10 500 Kč (25 % z 42 000 Kč). Skutečný rozsah využití pro uskutečněná plnění určí příspěvková organizace podle skutečných údajů po skončení kalendářního roku 2023. Pokud by takto stanovený poměrný koeficient činil 22 %, nevznikla by příspěvkové organizaci v posledním daňovém přiznání za rok 2023, t.j. v přiznání za IV. čtvrtletí 2023 povinnost provádět opravu odpočtu daně podle § 75 odst. 4 zákona o DPH, podle něhož se oprava odpočtu daně provádí pouze v případě, že se poměrný koeficient vypočtený podle skutečných údajů odchyluje od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů.
Ing. Václav Benda
