Opravy a udržování v DE
Pokud podnikatelé používají ke své samostatné výdělečné činnosti (ev. k pronájmu) majetek, podléhá tento majetek nepochybně opotřebení a je třeba o něj pečovat. Na majetku jsou prováděny opravy, údržby nebo technické zhodnocení. Všechny takové zásahy je nutno správně daňově zohlednit. Podstatná je i skutečnost, zda předmětný majetek je či není součástí obchodního majetku Jaký je postup u fyzických osob, které vedou daňovou evidenci?
Obchodním majetkem se pro účel daně z příjmů
fyzických osob rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka je den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci (§ 4 odst. 4 ZDP).
Aby tedy majetek mohl být považován za obchodní majetek, musí splňovat dvě kriteria. Především se musí jednat o majetek ve vlastnictví poplatníka. Obchodním majetkem tedy nikdy nemůže být majetek pronajatý nebo vypůjčený. Dále pak musí být o tomto majetku účtováno, resp. – v souvislosti s probíraným tématem – musí být tento majetek uveden v daňové evidenci.
|
Podmínkou nutnou pro to, aby majetek byl majetkem obchodním tedy není jeho financování z peněžních prostředků určených k podnikání. Majetek může být zakoupen ze soukromých prostředků poplatníka a následně jej lze do obchodního majetku vložit. |
Příklady
1. Fyzická osoba zakoupila v roce 2016 osobní automobil. V roce 2018 zahájila samostatnou činnost a tento automobil vložila do obchodního majetku, tzn. uvedla jej v příslušné evidenci, resp. na kartě hmotného majetku.
2. Fyzická osoba pořídila v roce 2013 rodinný domek. V roce 2018 zahájila v přízemí tohoto domku samostatnou činnost a domek vložila do obchodního majetku, tj., uvedla jej v příslušné evidenci, resp. na kartě hmotného majetku.
Opravy a udržování versus technické zhodnocení
Jak bylo výše uvedeno, prakticky na jakémkoliv majetku je nutno zpravidla dříve nebo později provádět opravy či udržování.
V zásadě lze konstatovat, že výdaje na opravy a údržbu jsou výdaji daňovými. Je však nutno mít vždy jistotu, že se skutečně jedná o „daňovou“ opravu či údržbu majetku a nikoliv o jeho „nedaňové“ technické zhodnocení (výdaje vynaložené na technické zhodnocení majetku jsou – obdobně jako výdaje na pořízení hmotného majetku – výdaji nedaňovými, které se stávají součástí vstupní, resp. zůstatkové ceny zhodnoceného majetku a postupně se následně odpisují).
Technickým zhodnocením
se rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýší u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 40 000 Kč. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje, které limit 40 000 Kč nepřevýší, avšak poplatník je na základě svého rozhodnutí jako jednorázový daňový výdaj neuplatní.
Rekonstrukcí se rozumí takové zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.
|
Podle Pokynu GFŘ č. D-22 se za změnu technických parametrů nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken s dřevěným rámem za okna s plastovým rámem, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken. Za technické zhodnocení se též nepovažuje vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami. |
Modernizací pak je rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.
Zatímco technické zhodnocení nám výše uvedeným způsobem definuje v § 33 zákon o daních z příjmů, definici oprav a udržování v tomto legislativním předpisu nenajdeme. Je proto nutné použít předpisy účetní, konkrétně § 47 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb.
Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení.
Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady.
Na rozdíl od technického zhodnocení oprava a údržba nejsou limitovány žádnou finanční částkou. Lze tak provést např. opravu střechy za 1 mil. Kč, přičemž se bude jednat v plné výši o daňový výdaj.
Technické zhodnocení pak je – jak bylo uvedeno výše – limitováno částkou převyšující 40 000 Kč u jednoho majetku v jednom zdaňovacím období. Provede-li poplatník na majetku technické zhodnocení (nejedná se o opravu či údržbu), jehož hodnota nepřevýší 40 000 Kč, výdaj je daňový.
|
Poplatník se ale může i v tomto případě rozhodnout, že uvedenou částku jako jednorázový daňový výdaj neuplatní a že zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu zhodnoceného majetku a i toto zhodnocení bude odpisovat. Provede-li poplatník na jednom majetku v průběhu jednoho zdaňovacího období více zhodnocení, vynaložené částky se sčítají. Jsou-li však zhodnocení provedena v různých zdaňovacích obdobích, částky se posuzují samostatně. |
Příklady
1. Poplatník doplní do osobního automobilu klimatizaci za 35 000 Kč.
Jedná se sice o technické zhodnocení, avšak poplatník může částku uplatnit jako jednorázový daňový výdaj (může se též rozhodnout, že zvýší vstupní, resp. zůstatkovou cenu a zhodnocení bude odpisovat).
2. Poplatník nechal vyměnit dřevěná okna administrativní budovy za okna plastová v celkové ceně 150 000 Kč. Rozměry vyměňovaných oken jsou shodné.
Jedná se o daňový výdaj (pouhá záměna materiálu dřevo – plast není technické zhodnocení).
3. Poplatník nechal vyměnit dřevěná okna administrativní budovy za okna plastová, přičemž jsou současně zvětšeny okenní prostory. Cena je 250 000 Kč.
Jedná se o technické zhodnocení. Poplatník o částku 250 000 Kč zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu administrativní budovy a tuto bude dále odpisovat ze zvýšené vstupní (zůstatkové) ceny.
4. Poplatník vymaluje dodavatelsky všechny místnosti své prodejny. Fakturovaná částka je 80 000 Kč.
Jedná se o údržbu – daňový výdaj.
5. Poplatník nechá opravit osobní automobil, se kterým havaroval. Cena opravy je 60 000 Kč.
Jedná se o opravu – daňový výdaj.
6. Poplatník sám (zabývá se stavební činností) provede opravu vnější fasády provozovny. Náklady činí 120 000 Kč.
Jedná se o opravu – daňový výdaj.
7. Poplatník vybaví v jednom zdaňovacím období osobní automobil klimatizací (35 000Kč) a střešním okénkem (8 000 Kč).
Jedná se o technické zhodnocení, které se stává součástí vstupní (zůstatkové) ceny osobního automobilu a dále bude odpisováno. Pokud by však poplatník provedl každou úpravu v jiném zdaňovacím období, částky by mohl uplatnit jako daňový výdaj. Pochopitelně za předpokladu, že by se takto rozhodl a že by neprovedl žádné další zásahy mající charakter technického zhodnocení.
Podmínkou daňové uznatelnosti je obchodní majetek
Pokud jsme výše zmínili, že výdaje na opravu a údržbu jsou obecně výdaji daňovými, je nyní nutno uvést výjimku, kdy tomu tak není. Podle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP totiž daňovými výdaji nejsou výdaje vynaložené na opravu, údržbu a technické zhodnocení majetku sloužícího k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, který poplatník nezahrnul do svého obchodního majetku.
Jinými slovy: daňovými výdaji jsou pouze opravy a údržby takového majetku, který má poplatník zahrnutý ve svém obchodním majetku (viz výše). Mimochodem stejná podmínka platí i pro možné daňové odpisování předmětného majetku.
Příklad
Poplatník vlastní rodinný domek, přičemž ve dvou jeho místnostech podniká. Rodinný domek nemá zahrnutý v obchodním majetku.
Daňovým výdajem v tomto případě opravy a udržování (byť by byly realizovány pouze v místnostech sloužících k podnikání) nejsou. Daňovým výdajem pochopitelně nejsou ani daňové odpisy, resp. jejich poměrná část. Jako daňový výdaj v tomto a obdobných případech lze uplatnit pouze výdaje za spotřebu elektrické energie, plynu, spotřebu vody, odvoz odpadu, telefonní poplatky apod.
Opravy na (pro)najatém majetku
Výše uvedené pravidlo (tedy nutnost zahrnutí majetku do majetku obchodního) neplatí v případě oprav najatého a pronajatého majetku, který v obchodním majetku zahrnut není.
Vzhledem k tomu, že najatý majetek obchodním majetkem být nemůže (obchodním majetkem poplatníka může být pouze jeho vlastní majetek – viz výše), opravy a údržby provedené na tomto majetku v rozsahu stanoveném v nájemní smlouvě jsou pro nájemce daňovým výdajem.
Obdobně je to i s pronajímaným majetkem pokud příjmy plynoucí z jeho nájmu jsou kvalifikovány jako příjmy z nájmu (§ 9 ZDP). Podle odst. 6 tohoto ustanovení totiž platí, že poplatníci s příjmy z nájmu nevedou daňovou evidenci ve smyslu § 7b ZDP (ta je určena pouze poplatníkům s příjmy z podnikatelské či jiné samostatné výdělečné činnosti), evidují pouze příjmy a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Majetek tedy obchodním majetkem být nemůže. Dále je zde doplněno, že pokud poplatník vede účetnictví (o majetku je účtováno), nepovažuje se tento majetek pro účel ZDP za majetek obchodní.
Jinými slovy: opravy a udržování provedené na pronajímaném majetku jsou daňovým výdajem i přesto, že pronajímaný majetek není (a ani nemůže být) zahrnutý v majetku obchodním.
Příklad:
Poplatník pronajímá garáž. V roce 2018 provedl opravu vrat v hodnotě 25 000 Kč.
Jedná se o daňový výdaj.
Ing. Helena Machová
