Opravy vyměřovacího základu

zaměstnanec ve ZP

Základní povinností zaměstnavatele je zabezpečit odvod pojistného v souladu správní úpravou zdravotního pojištění. Může se stát, že zaměstnanec ve věci placení pojistného nepodá zaměstnavateli správnou informaci anebo dokonce neinformuje zaměstnavatele vůbec, čímž mu může způsobit (někdy docela závažný) problém. V důsledku chybného postupu pak zaměstnavatel například odvede za daný kalendářní měsíc pojistné ve vyšší částce, než jak je s ohledem na okolnosti povinen. Má pak zaměstnavatel provádět opravy, když k chybě nedošlo jeho zaviněním?

Zaměstnavatel jako plátce pojistného je partnerem zdravotní pojišťovny z hlediska realizace odvodu povinné platby a při plnění zákonných povinností. Bez ohledu na to, který subjekt chybu zavinil, tedy zda zaměstnanec nebo zaměstnavatel, musí být veškeré změny, opravy a úpravy – s cílem dosažení žádoucího stavu – provedeny zásadně prostřednictvím zaměstnavatele. Nikdy nelze nutit zaměstnance, aby on sám řešil se zdravotní pojišťovnou finanční náležitosti vzniklé z titulu zaměstnání.

Zaměstnanec a zaměstnání jako základní pojmy zdravotního pojištění

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP. Výjimky, tedy osoby nepovažované ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou taxativním výčtem vyjmenovány v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1. – 9. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pokud tedy osoba není pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, pak zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní. Takovou výjimkou jsou například příjmy osoby pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy zúčtovaná výše příjmu nezakládá povinnost odvodu pojistného zaměstnavatelem. Tedy v situaci, kdy je příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 4 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce nedosahuje 12 000 Kč. Je také pravdou, že pokud zaměstnavatel neodvádí za zaměstnance pojistné, musí si osoba sama řešit svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny jiným zákonným způsobem.

Vyměřovací základ zaměstnance

Pro zaměstnavatele je základní povinností správně stanovit u zaměstnance vyměřovací základ, protože finálně chybný odvod pojistného způsobí vznik nedoplatku na pojistném a existenci navazujícího (a postupně narůstajícího) penále na straně jedné nebo naopak přeplatek na pojistném na straně druhé. Obojí je v rozporu s právní úpravou zdravotního pojištění a musí být napraveno.

V praxi se vyskytují situace, kdy je zaměstnavatel takříkajíc „v dobré víře“ přesvědčen o tom, že při odvodu pojistného postupuje podle zákona. Nicméně s odstupem času sám zjistí, nebo to bude konstatováno nálezem kontroly ze zdravotní pojišťovny, že měl být uplatněn jiný postup, v konečné fázi pak s dopady finanční povahy již výše uvedenými. Za takového stavu pak nezbývá zaměstnavateli nic jiného, než svůj postup přehodnotit a promptně sjednat nápravu.

Na základě dotazu z praxe si ukážeme správný postup zaměstnavatele při řešení nastalé situace.

Příklad 1

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání s příjmem nižším než minimální mzda dne 1. 9. 2025, zaměstnavatel standardně prováděl dopočet a doplatek pojistného. Po čase zaměstnanec uvedl, že má ještě dalšího zaměstnavatele a v květnu 2026 předložil mzdové účetní doklad o tom, že tento jiný zaměstnavatel zabezpečuje odvod pojistného na zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Má zaměstnavatel provést opravu mzdy za září 2025 až duben 2026, tj. vrátit dopočtené pojistné? Anebo se výkazy za tyto měsíce neopravují?

Zaměstnavatel se zabývá situací, kdy vyměřovací základ zaměstnance nedosahuje minima, přičemž musí být u zaměstnance při odvodu pojistného za daný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ dodržen.

Aby zaměstnavatel postupoval podle zákona, měl již při nástupu zaměstnance do zaměstnání, tedy předtím, než začal dopočet provádět, položit zaměstnanci dotaz, zda nemá jiné zaměstnání, ze kterého se odvádí pojistné.

Protože by na tento dotaz, pokud by byl položen, bylo zaměstnancem odpovězeno kladně, nemusel zaměstnavatel dopočet provádět.

Zaměstnavateli provádějícímu dopočet do minima bylo až v květnu 2026 doručeno potvrzení, že jiný zaměstnavatel zabezpečuje (a to již od září 2025) odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu. Jelikož byl tento doklad (musí to být ve formě věrohodného potvrzení od jiného zaměstnavatele) předložen, byť dodatečně, pak je zapotřebí provést opravu za každý kalendářní měsíc, za který se fakticky neoprávněně dopočítávalo pojistné do minima. Když je minimum zajištěno v jiném zaměstnání, nemusí další zaměstnavatel provádět dopočet a odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, která tak relevantně může být i nižší než minimální vyměřovací základ. Kdyby se neuplatnil tento postup a další zaměstnavatel by prováděl dopočet do minima, pak by bylo oběma zaměstnavateli odvedeno za rozhodné období kalendářního měsíce v úhrnu na pojistném více, než jak ukládá právní úprava zdravotního pojištění.

Z praktického hlediska není nutné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo například při každém zvýšení minimální mzdy, může mít (a reálně má) dlouhodobou platnost.

Další situace bez dopočtu

Kdyby zaměstnanec neměl další zaměstnání, pak by zaměstnavatel neprováděl dopočet do minima ani tehdy, pokud by zaměstnanec:

•    byl současně OSVČ a platil by alespoň minimální zálohy, což je v roce 2026 měsíčně částka 3 306 Kč. V této situaci by zaměstnavatel uplatnil postup podle ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. s odvodem pojistného z dosaženého příjmu zaměstnance (nižšího než minimální mzda). Skutečnost, že si zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ, dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením;

•    patřil mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (viz dále), což by zaměstnavateli dokladoval.

Všechny tyto situace by si měl zaměstnavatel především ve vlastním zájmu důkladně prověřit. Lze konstatovat, že pokud zaměstnavatel nemá doklad, na jehož základě by nemusel dopočítávat pojistné do minima, tak musí příslušný dopočet a doplatek pojistného provést.

Opravné Přehledy
zdravotní pojišťovně

Jestliže zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří údajů uváděných v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele (úhrn vyměřovacích základů, výše pojistného, počet zaměstnanců), podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází z toho důvodu, že zdravotní pojišťovny musejí disponovat správnými údaji.

Skončení jiného zaměstnání

Na základě zkušeností z praxe ještě připomínáme, že zaměstnavatel by si měl nějakým způsobem pohlídat, kdyby došlo k situaci, že by skončilo jiné zaměstnání, ve kterém je odváděno pojistné alespoň z minima. Proto je důležité komunikovat se zaměstnancem, případně s jeho dalším zaměstnavatelem. Kdyby totiž došlo k situaci, že by skončilo zaměstnání, ve kterém je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pak by pro zaměstnavatele s příjmem nižším než minimální mzda nastupovala povinnost provádět dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima proto, že se stal jediným zaměstnavatelem.

Zaměstnanci, pro které
neplatí minimum

Podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

d)  za kterou je plátcem pojistného stát,

e)  je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. kalendářní měsíc.

Vyměřovacím základem této zaměstnané osoby je skutečný příjem bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, období nemoci, případný souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti nebo jiného zaměstnání apod.