Osoba ze zahraničí

zaměstnanec českého zaměstnavatele

Co se rozumí pod pojmem „lex loci laboris“? Z jakého důvodu je pro českého zaměstnavatele důležitý zahraniční formulář A1? K jakému účelu slouží formulář S1? Které aspekty jsou určující u dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení, uzavřených Českou republikou s vybranými státy?

Český zaměstnavatel, ať už právnická nebo fyzická osoba, může zaměstnávat osoby ze zahraničí. Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Švýcarska a také Spojeného království. Pro všechny tyto státy, jejichž občané a instituce postupují podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 (dále jen „Nařízení“), budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Zaměstnancem českého zaměstnavatele však může být i osoba z tzv. třetí země, tedy mimo státy výše uvedené a rovněž i osoba postupující podle dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení, které upravují i oblast zdravotního pojištění a zdravotní péče.

Zaměstnanci
ve zdravotním pojištění

Za účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se považují například:

a)  osoby s trvalým pobytem na území České republiky,

b)  osoby bez trvalého pobytu na území ČR, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zaměstnáním pro tento účel rozumí výkon činností podle § 5 písm. a) cit. zákona za předpokladu, že zaměstnanci plynou, nebo by měly plynout, příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“). Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba účastna zdravotního pojištění, to znamená, že je z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být uzavřen podle českých, příp. cizích právních předpisů.

Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu (což je jeho právem, protože se stal z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastníkem našeho systému), plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Každý zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu.

Podmínky započitatelnosti jednotlivých příjmů do vyměřovacího základu se posuzují zejména ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění p.p. Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil. I v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů musí být z hlediska dosaženého příjmu a navazujícího odvodu pojistného respektován u zaměstnance (pojištěného v České republice) například minimální vyměřovací základ.

Vyměřovacím základem pro placení pojistného je úhrn příjmů ze závislé činnosti zdaňovaných podle § 6 ZDP, s výjimkou příjmů dani nepodléhajících nebo od daně osvobozených, případně s výjimkou příjmů taxativně vyjmenovaných v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Hranice příjmu ve výši 4 500 Kč hraje v roce 2025 roli například u dohod o pracovní činnosti.

Zaměstnanci
a „mezinárodní prvek“

Jak se postupuje v českém systému veřejného zdravotního pojištění v případě, kdy se zaměstnancem stane osoba s bydlištěm v členském státě? V souladu s Nařízeními jsou tyto osoby pojištěny z titulu zaměstnání nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti ve státě, ve kterém tuto činnost vykonávají (princip „lex loci laboris). Stejně se postupuje i v případě, kdy je zaměstnancem nebo podnikatelem osoba z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království.

Přihlašování zaměstnance

Jelikož se tato osoba stává zaměstnancem, musí být u zdravotní pojišťovny přihlášena.

Kód „E“ použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu, občana členského státu. Do místa vyčleněného pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví (M, Z) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky (manželka, děti), upozorní jej zaměstnavatel na povinnost jejich přihlášení ke zdravotnímu pojištění.

Kód „A“ se používá při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance z členského státu. Pouze pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kód „E“, vygeneruje se číslo pojištěnce a při každém dalším přihlášení se pak používá kód „A“. Další oznámení již provádějí zaměstnavatelé pod přiděleným číslem pojištěnce.

Placení pojistného
zaměstnavatelem

Při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného se řídí český zaměstnavatel českou legislativou, platnou ve zdravotním pojištění. Pojistné se poukazuje v Kč na příslušný příjmový účet české zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn, variabilním symbolem je IČ zaměstnavatele. Pojistné za příslušný kalendářní měsíc je splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce, a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, případně platbou v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny. Pokud není pojistné odvedeno včas nebo ve správné výši, vzniká zaměstnavateli nedoplatek na pojistném včetně penále. V souvislosti s placením pojistného se na zaměstnavatele vztahuje povinnost odevzdávat pravidelně každý měsíc Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují.

Souběh zaměstnání
a Evropská unie

V případě souběžného výkonu zaměstnání ve dvou nebo více státech je z hlediska aplikace pojistné povinnosti zapotřebí vycházet v rámci působnosti Nařízení z principu jednoho pojištění. Ačkoliv je takový občan současně zaměstnán ve více státech, podléhá všem systémům sociálního zabezpečení v jednom státě.

Pokud je osoba zaměstnána na území dvou (případně více) států, platí tato zvláštní pravidla:

1. Pokud zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti ve státě bydliště, (tj. na činnost vykonávanou ve státě bydliště připadá z celkového objemu činností alespoň 25 % pracovní doby nebo odměny), podléhá právním předpisům členského státu bydliště.

2. Nevykonává-li zaměstnanec podstatnou část činnosti ve státě svého bydliště, pak platí, že:

a)  má-li pouze jednoho zaměstnavatele, nebo má-li více zaměstnavatelů sídlících pouze v jediném členském státě, podléhá právním předpisům tohoto členského státu, na jehož území má/mají zaměstnavatel/-é sídlo nebo místo podnikání,

b)  má-li dva nebo více zaměstnavatelů sídlících ve dvou členských státech, z nichž jedním je stát bydliště, pak podléhá právním předpisům toho z uvedených dvou států, který není státem bydliště osoby,

c)  má-li dva nebo více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech jiných, než je stát bydliště, pak zaměstnanec podléhá předpisům státu bydliště.

V případě souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je občan pojištěn ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání.

Pro doplnění uvádíme, že z hlediska principů pojištění a z nich vyplývajících nároků jsou na roveň postaveni jak zaměstnanci, tak osoby samostatně výdělečně činné.

Formulář A1 – příslušnost
k pojištění

Má-li český zaměstnavatel v úmyslu uzavřít pracovněprávní vztah s občanem z členského státu, musí nejprve prověřit, zda tato osoba nemá současně příjmy ze zaměstnání v jiném členském státě. Jestliže má tato osoba příjmy ze zaměstnání v jiném členském státě, ve kterém je i pojištěna, bude českému zaměstnavateli doručen formulář A1, deklarující skutečnost, že osoba podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) této země, tedy včetně zdravotního pojištění. Například: zaměstnává-li český zaměstnavatel občana Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území SR a tento zaměstnanec předloží svému českému zaměstnavateli zmíněný formulář A1, vystavený a potvrzený slovenskou stranou, podléhá slovenský zaměstnanec na základě této skutečnosti všem systémům sociálního zabezpečení ve Slovenské republice. Za této situace poukazuje český zaměstnavatel pojistné za tohoto zaměstnance v eurech příslušné slovenské zdravotní pojišťovně podle slovenských právních předpisů platných v oblasti zdravotního pojištění. Dokud však není formulář A1 doručen, plní český zaměstnavatel povinnosti vůči české zdravotní pojišťovně.

Aby mohl být zaměstnavatel z hlediska placení pojistného a plnění všech dalších zákonných povinností takříkajíc „v klidu“, tedy s odvodem pojistného v České republice, doporučuji nechat si od takové osoby vystavit například toto čestné prohlášení:

Osoba je povinna informovat příslušnou instituci ve státě výkonu výdělečné činnosti i v místě bydliště o jakékoli změně situace, významné z hlediska příslušnosti, resp. nároku podle Nařízení. Za nesplnění této povinnosti může být udělena sankce podle národních právních předpisů.

Nárok na poskytnutí
zdravotní péče

Občané z členských států, zaměstnaní pouze v České republice, jsou zdravotně (i nemocenský a důchodově) pojištěni v ČR bez ohledu na skutečnost, že mají bydliště v jiném členském státě. Po dobu, kdy jsou tyto osoby z titulu výkonu zaměstnání (výdělečné činnosti) pojištěny v ČR, nemusí tyto osoby a ani jejich nezaopatření rodinní příslušníci přispívat do systému zdravotního pojištění země, ve které bydlí. Z hlediska poskytování zdravotní péče mají nárok na plnou péči (hrazené služby) v ČR, avšak pouze na nezbytnou péči v zemi bydliště jak výdělečně činné osoby, tak jejich nezaopatření rodinní příslušníci.

Formulář S 1 pro nárok na plnou péči ve státě bydliště

Jestliže zaměstnaná osoba bydlí v jiném členském státě a pracuje v ČR, kde je i pojištěna, obrátí se (může se obrátit) na svoji českou zdravotní pojišťovnu a požádá ji o vystavení formuláře S1 ve dvojím vyhotovení. Tento formulář slouží k prokázání nároku na plnou zdravotní péči v zemi bydliště. Tímto formulářem se potvrzuje nárok nejen výdělečně činné osoby, ale i jeho nezaopatřených rodinných příslušníků, pokud bydlí s touto osobou v zemi jejího bydliště. Formulář S 1 doručí osoba zdravotní pojišťovně v místě svého bydliště, která jej na základě tohoto dokladu zaregistruje společně s nezaopatřenými rodinnými příslušníky jako české pojištěnce.

Zaměstnanci ze „třetích zemí“

Účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se stávají i zaměstnanci (nikoli OSVČ) z tzv. třetích zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahuje působnost Nařízení. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby pracující typicky na základě zaměstnanecké karty, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění (tyto podmínky platí i pro zaměstnance z členských států). Takovým zaměstnancem může být ve zdravotním pojištění třeba i člen statutárního orgánu českého zaměstnavatele.

Protože se tato osoba stává z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, má v podstatě stejná práva a povinnosti jako čeští občané v tom smyslu, že si kupříkladu může zvolit zdravotní pojišťovnu, u které chce být pojištěna, a má po dobu trvání zaměstnání nárok na stejný rozsah hrazených služeb, tedy v České republice na plnou péči. Tento zaměstnanec se poprvé přihlašuje kódem „C“, kdy se na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele uvede v políčku číslo pojištěnce pohlaví a datum narození. Na základě těchto údajů je poté zdravotní pojišťovnou vygenerováno (přiděleno) zaměstnanci číslo pojištěnce a vystaven zelený průkaz pojištěnce.

Bilaterální smlouvy
o sociálním zabezpečení

Nebudeme-li brát v úvahu působnost právních předpisů vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, je ČR vázána i bilaterálními smlouvami o sociálním zabezpečení, upravujícími mj. i oblast zdravotního pojištění. Těmito smluvními státy, kdy je v příslušné dvoustranné smlouvě upravena i oblast zdravotního pojištění, jsou (abecedně seřazeno):

Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Izrael, Japonsko, Severní Makedonie, Spojené státy americké, Srbsko, Sýrie, Tunisko a Turecko.

Jakkoli se tyto smlouvy z hlediska věcnosti či obsahu od sebe odlišují, můžeme nalézt především tyto společné aspekty:

1)  Přednost před národní právní úpravou. Obdobně jako právo Evropské unie mají i tyto dvoustranné mezistátní smlouvy přednost před právní úpravou českého veřejného zdravotního pojištění.

2)  Princip jediného pojištění, a to ve vazbě na výkon ekonomické aktivity. Osoba výdělečně činná (typicky zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná) podléhá předpisům o sociálním zabezpečení toho státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána. Na rozdíl od Nařízení však tyto smlouvy nevylučují možnost dvojího pojištění při souběhu aktivit v obou státech.

3)  Smlouvy vesměs neupravují pojištění nezaopatřených rodinných příslušníků.

4)  Smlouvy aplikují institut vyslání, kdy při splnění stanovených podmínek osoba i nadále podléhá předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu.

5)  Čerpání zdravotní péče. Smlouvy s Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Severní Makedonií, Srbskem, Tuniskem a Tureckem umožňují české zdravotní pojišťovně vystavit nárokový formulář, na jehož základě je možné čerpat ve druhém smluvním státě péči v rozsahu nutné a neodkladné, tedy péči vedoucí k odvrácení ohrožení života nebo zdraví. Takže například v případě cesty do Turecka vám česká zdravotní pojišťovna na požádání vystaví formulář CZ/TR111.

Při čerpání zdravotní péče se lze prokazovat českým Evropským průkazem zdravotního pojištění (tedy kartičkou vaší české zdravotní pojišťovny) v Srbsku a v Severní Makedonii, a to na základě dohody s tamními orgány.

Vstupem příslušného státu do Evropské unie pozbývají uzavřené smlouvy platnosti (například vstupem Chorvatska do Evropské unie k datu 1. 7. 2013 pozbyla platnosti dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Chorvatskem).

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné
zdravotní pojištění

Citace na str. 100

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům , které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil ...