OSVČ – ukončení podnikání
Konkrétních důvodů ukončení podnikání OSVČ může být pestrá paleta. Například odchod do důchodu, péče o nového potomka, zdravotní problémy, převedení činnosti OSVČ na podnikání formou osoby právnické (zejména s. r. o.), přechod na rentiérský způsob života, odchod do zahraničí, preferování klidnějšího zaměstnaneckého poměru, nedostatečná poptávka, přetlak konkurence, přecenění vlastních schopností, únava či tzv. vyhoření, soudní nebo úřední zákaz činnosti, úmrtí aj.
Některé z nastíněných důvodů však fakticky nemusejí znamenat trvalé ukončení samostatné výdělečné činnosti. Například se pouze změní forma podnikání na zmíněnou s. r. o., nebo se podnikání dostane tzv. na druhou kolej a bude již pouze vedlejším přilepšením (třeba vedle lukrativnějšího zaměstnání) anebo dojde jen ke kratšímu či delšímu přerušení samostatné činnosti. Častým důvodem ukončení podnikání fyzické osoby je únava a vyčerpání životní energie a elánu, kdy práce – včetně otravného „papírování“ s daněmi – člověku přeroste přes hlavu a případně si už „hodně užil“ stresu a třeba i srdeční příhodu. S ohledem na velmi silnou právní ochranu zaměstnanců nemá zájem řešit situaci přijetím zaměstnance nebo s nimi už má špatné zkušenosti. Ani tehdy není nutné „pověsit živnost na hřebík“, ale je možné podělit se o nápor práce a starostí s jinými lidmi jednodušeji než formou pracovněprávních vztahů. A to nejčastěji neformálním zapojením osob v domácnosti do spolupráce při samostatné činnosti. Nebo je možné pokračování podnikání uchránit vytvořením tzv. společnosti bez právní osobnosti – která je stále ještě známější coby dřívější „sdružení“ – kde už ale bývají složitější vlastnické vztahy.
Praktickým problémem s volbou ukončení samostatné činnosti bývá dilema, co si počít s nemovitými věcmi, stroji, vozidly, zásobami, zaměstnanci, obchodními smlouvami a dalšími atributy podnikání. Což lze vyřešit jednou smlouvou o prodeji nebo nájmu/pachtu celého obchodního závodu – podmínkou je ovšem vhodný zájemce. S čímž mohou pomoci podnikatelské burzy na internetu a specializované zprostředkovatelské firmy. Je přitom nasnadě, že tato alternativa je dostupná zejména zavedeným firmám OSVČ působícím na dobré adrese.
Pokud fyzická osoba definitivně ukončí svou samostatnou činnost, měla by si uvědomit související administrativní povinnosti. V prvé řadě jde o včasné oznámení příslušným správním orgánům, případné zrušení registrace k daním a z důvodu daňové spravedlnosti poněkud specifické „poslední“ přiznání k dani z příjmů fyzických osob a DPH, jak si postupně upřesníme. A jestliže dotyčná osoba zůstává v České republice, musí se zamyslet také nad tím, kdo bude dále plátcem pojistného na její trvalé a nezrušitelné zdravotní pojištění.
Ing. Martin Děrgel
501. „Spolupráce“ spolupracující manželky
Živnostník podniká jako tesař, přičemž svou manželku uplatňuje jako spolupracující osobu. Načež se správce daně dotázal, v čem konkrétně její činnost spočívala, když je v domácnosti a má plné ruce práce s péčí o dvě malé děti. Živnostník odpověděl, že mu manželka chystá snídaně a obědy, a masíruje záda po práci.
Jedná se o spolupracující osobu?
Lze předpokládat, že správce daně zpochybní možnost uplatnění manželky jako spolupracující osoby. Strava a masáže podnikatele totiž představují a priori jeho osobní záležitost a nesouvisí s jeho činností.
Přitom stačilo dodat – jak tomu v praxi obvykle bývá – že se podílí na administrativě spojené s podnikáním, pere pracovní oblečení, vyřizuje firemní telefony, když je manžel na stavbě a nestíhá atd.
502. Kombinace spolupráce dítěte a daňového zvýhodnění
Výluka spolupráce se u vyživovaných dětí týká jen těch kalendářních měsíců, za které je na ně nárokováno daňové zvýhodnění.
Jaké je řešení dané situace?
Je možný souběh obojího během jednoho zdaňovacího období – po několik měsíců uplatňovat režim spolupracující osoby a zbytek roku na dítě nárokovat daňové zvýhodnění. Přičemž převedení části zdanitelného „zisku“ na spolupracujícího potomka je výhodné zvláště když nemá vlastní zdanitelné příjmy, případně v úhrnu s podílem ze spolupráce nepřesáhne jeho základ daně částku 205 600 Kč. Pak je totiž vypočtená daň zcela eliminována již jeho základní „osobní“ slevou na dani poplatníka – daného vyživovaného dítěte – ve výši 30 840 Kč. Na rozdíl od daňového zvýhodnění přitom tato jeho základní sleva na dani není podmíněna časem ani dobou pobírání zdanitelných příjmů a ani jejich výši.
Živnostník může svého studujícího syna – mezi 16 a 26 lety – uplatnit jako spolupracující osobu na pouhý jeden měsíc a syn si může daň z takto na něj předvedeného podílu na „zisku“ z podnikání otce snížit o celou svou roční základní slevu na dani 30 840 Kč. Současně má podnikající otec nárok na syna uplatnit daňové zvýhodnění za zbývajících 11 kalendářních měsíců daného roku, tedy o jedenáct dvanáctin celoroční částky příslušného daňového zvýhodnění. Dlužno dodat, že tato daňově optimální varianta je pouze teoretická, protože ji brání limitace maximálního „zisku“, který lze na vyživované dítě převést, jak si dále upřesníme.
503. Stejné rozdělení společných příjmů a výdajů
Pokud společníci společnosti bez právní osobnosti – nebo jen někteří z nich – chtějí využít paušální výdaje, musejí splnit podmínku, že si společné výdaje rozdělí stejně jako společné příjmy. Prakticky jde o to, aby podíl každého společníka na společných příjmech byl stejný jako jeho podíl na společných výdajích. Tyto podíly ale nemusejí mít všichni stejné, například při dvou společnících nemusí jít o polovinu, při třech o třetiny apod.
Jak postupovat v dané situaci?
Tři společníci společnosti – A, B, C – se dohodli, že společné příjmy dosažené v rámci činnosti ve společnosti si rozdělí v poměru 60 : 30 : 10.
Pro jejich možnost uplatnění paušálních výdajů musejí být ve stejném poměru rozděleny také společné výdaje v rámci společnosti. Takže jejich podíly by byly následující:
l na společníka A bude převedeno 60 % společných příjmů a současně 60 % společných výdajů,
l na společníka B bude převedeno 30 % společných příjmů a současně 30 % společných výdajů,
l na společníka C bude převedeno 10 % společných příjmů a současně 10 % společných výdajů.
Naproti tomu podmínku pro uplatnění paušálních výdajů nesplní například v těchto případech:
l příjmy se rozdělí společníkům v poměru 60 : 30 : 10, zatímco výdaje v poměru 50 : 30 : 20, nebo
l příjmy se rozdělí v poměru 60 : 30 : 10, a výdaje rovnoměrně – každému jedna třetina, anebo
l příjmy se rozdělí rovnoměrně – každému jedna třetina – zatímco výdaje v poměru 60 : 30 : 10.
504. Spolupracující manželka sníží daňovou progresi
Dílčí základ daně živnostníka ze samostatné činnosti vychází v průměru 200 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá a pro jednoduchost neuvažujeme nezdanitelné částky ani odčitatelné položky.
Jak posupovat v daném případě?
Celoroční základ daně z příjmů živnostníka tak činí 2,4 milionů Kč, což je nad limitem, od kterého se podle § 16 odst. 1 písm. b) ZDP uplatní druhá, vyšší sazba daně 23 %; tedy o 8 procentních bodů více, než první sazba daně 15 %. V roce 2023 je tímto limitem částka 1 935 552 Kč, takže trestem za vyšší výdělek podnikatele bude, že, přesahující část základu daně 464 448 Kč (2 400 000 Kč – 1 935 552 Kč) bude zdaněna vyšší progresivní sazbou daně. Připomeňme, že do konce roku 2020 se u nás uplatňovalo kvazi progresivní zdanění formou tzv. solidárního zvýšení daně o 7 % jen z nadlimitních částí dílčích základu daně ze zaměstnání a z podnikání. Toto nemilé solidární zvýšení daně mohli poplatníci s příjmy ze samostatné činnosti eliminovat, resp. omezit tím, že takto silněji daněnou nadlimitní část „zisku“, resp. rozdílu příjmů a výdajů převedli na spolupracující osobu.
A obdobně je tomu i dnes, v éře progresivní dvojí sazby daně z příjmů fyzických osob uplatňované (na rozdíl od solidárního zvýšení daně) u celého základu daně. Nepříjemné zvýšení daně o 8 procentních bodů z nadlimitní části základu daně proto může živnostník v roce 2023 omezit, resp. v jeho případě zcela potlačit tím, že uplatní manželku jako spolupracující osobu a převede na ni celou nadlimitní část základu daně 464 448 Kč. Pak bude celý zbývající základ daně z příjmů živnostníka odpovídající hraniční částce 1 935 552 Kč zdaněn již pouze základní, první a tedy nejnižší možnou sazbou daně 15 %. Nadlimitní částku pro účely zdanění převedl na manželku, což je samozřejmě smysluplné jen když ani tímto její základ daně rovněž nepřesáhne limitní částku.
Spolupracující manželka od manžela přepírá podíl na jeho příjmech a výdajích ze samostatné činnosti, které zahrne do svého dílčího základu daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 ZDP. Jestliže také samá podniká, pak u příjmů ze své samostatné činnosti může uplatnit paušální výdaje dle § 7 odst. 7 ZDP, čemuž nebrání skutečnost, že od manžela převzala podíl na jeho daňových výdajích prokázaných daňovou evidencí. Což není v rozporu se zákazem souběhu paušálních a prokázaných výdajů u poplatníka v rámci jednoho jeho dílčího základu daně, jelikož u příjmů převedených od manžela žádné výdaje neuplatňuje, ale pouze je od něj přebírá.
505. Stropy paušálních výdajů a spolupracující osoby
Podnikatel provozuje advokátní praxi, čímž si za rok vydělá 3 miliony Kč, u nichž uplatňuje paušální výdaje 40 % z příjmů (teoreticky 1,2 milionu Kč), které jsou ale shora limitovány absolutní částkou 800 000 Kč.
Stejná maximální výše paušálních výdajů 800 000 Kč by pro podnikatele platila i při nižších příjmech z podnikání, a to až do příjmů 2 miliony Kč. Proto jej napadlo, že u části příjmů, které přesahují ony 2 miliony Kč, by třeba mohla další neprokazované paušální výdaje uplatnit jeho manželka, pokud z ní udělá spolupracující osobu. Což by v případě advokacie nebyl problém prokázat, jelikož vypomáhat s „papíry“ nebo něco přepisovat na počítači, brát telefony a podobně zajisté může třeba i práva zcela neznalá žena v domácnosti.
Pomohou se stropy paušálních výdajů a spolupracující osoby?
Podnikatel tedy měl za to, že když na spolupracující manželku převede ze svých příjmů z podnikání advokáta například 900 000 Kč, tak si jeho paní bude moci u nich nárokovat své další paušální výdaje ve výši 40 % (360 000 Kč), čímž bude splněn rovněž maximální limit rozdílu příjmů a výdajů převedeného na spolupracující manželku 540 000 Kč.
Tudy ovšem bohužel cesta daňové optimalizace nevede. Problémem je skutečnost, že na spolupracující manželku se totiž převádí část příjmů podnikatele a také část daňových výdajů uplatněných primárně dotyčným „hlavním“ podnikatelem, které proto zákonitě budou již včetně limitace paušálních výdajů.
Podnikatel by sice na spolupracující manželku mohl převést 30 % ze svých příjmů (tj. 30 % ze 3 milionů Kč = 900 000 Kč), ale současně 30 % ze svých celkových – a tedy již limitovaných! – paušálních výdajů 800 000 Kč (tj. 30 % z 800 000 Kč = 240 000 Kč). Čímž by navíc byl překročen maximálně „zisk“ převoditelný na spolupracující manželku 540 000 Kč. Není tomu tedy tak – jak se podnikatel mylně domníval, že by se na spolupracující manželku převedl podíl na jeho příjmech a z nich by si teprve mohla spolupracující osoba vypočítat (uplatnit) paušální výdaje.
506. Souběh podnikání OSVČ a jeho s. r. o.
Podnikatel již léta podniká ve stavební činnosti jako OSVČ. Protože je zručný, má uměřené ceny a není plátcem DPH, je po jeho práci mezi místním obyvatelstvem velká poptávka. Nicméně živnostník by rád povyrostl a dostal se také k lukrativnějším velkým stavebním zakázkám od developerů. Což má ale tři háčky. Jednak by se už neobešel bez zaměstnanců, a jednak by se musel stát plátcem DPH – obvykle totiž nebude stát v řetězci firem na samém konci před zákazníkem – neplátcem, ale před developerem – plátcem, kterému by tak coby neplátce prodražoval vstupy. Třetím problémem expanze je riziko krachu podnikání z důvodu nesolidních developerů.
Po zvážení pro a proti, se živnostník rozhodl založit pro účely velkých, ale také riskantních stavebních zakázek s. r. o., které bude plátcem DPH – pročež bude podnikat hlavně pro firmy, které jsou plátcem. Do s. r. o. vložil vedle startovacího balíku peněz také dodávkový automobil. A i když je také jednatelem není problémem jeho konkurenční stavební činnost OSVČ, protože k ní z titulu společníka udělil souhlas v zakladatelské listině.
Jak správně postupovat v předmětném případě?
Protože však podnikatel bude předmětné vozidlo využívat nejen v rámci s. r. o. ale i pro svou pokračující samostatnou činnost fyzické osoby, musí tomu odpovídat také jeho daňový režim. Především tímto padá možnost jednoduchého uplatnění paušálních výdajů na dopravu ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP – ať už v plné nebo krácené výši – nebude totiž splněna podmínka, že automobil poplatník (s. r. o.) nepřenechal k užívání jiné osobě (OSVČ).
I když bude vůz sloužit pro podnikání společníka a jednatele, z hlediska s. r. o. se jedná o jeho soukromé využití firemního vozidla zaměstnancem, s čímž je spojena povinnost zvýšení jeho „zdanitelné mzdy“ o naturální požitek ve výši 1 % vstupní ceny automobilu za každý kalendářní měsíc, jak stanoví známý § 6 odst. 6 ZDP.
