OSVČ uplatňující paušální výdaje

– prodej a nájem majetku

1. OSVČ a paušální výdaje

2. Obchodní majetek OSVČ pro účely daně z příjmů

3. Obchodní majetek OSVČ pro účely DPH

4. Prodej majetku „paušálisty“ používaného pro podnikání

5. Možnost uplatnění souvisejících výdajů

6. Pronájem majetku „paušálisty“ používaného pro podnikání

Tzv. paušální výdaje usnadňují živnostníkům „otravné papírování“. Zdají se být vcelku jasné, ovšem jak víme, zdání někdy klame. I paušálista občas natrefí na problémovou situaci, kdy si není jistý, a někdy dokonce ani neví, že jde o problémovou věc …

1. OSVČ a paušální výdaje

Každý si rád usnadní práci, obzvláště jde-li o nudnou administrativu, která se týká hlavně podnikajících občanů, kterým se v souladu se zákony o sociálním a zdravotním pojištění přezdívá osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Tito aktivně tzv. na sebe pracující občané mohou u svých příjmů ze samostatné alias podnikatelské činnosti dle § 7 ZDP volit ze čtyř způsobů uplatnění daňových výdajů, a tak jako v životě, vše má nějaké výhody i nevýhody:

-  Zcela bez administrativní práce s daněmi a pojistným je novinka od roku 2021 – paušální daň:

–  tato možnost je ale omezena celou řadou podmínek, zejména: příjem z podnikání OSVČ do 1 milionu Kč za rok, jiný zdanitelný příjem (kromě zdaněného srážkovou daní) do 15 000 Kč za rok, nesmí jít o plátce DPH ani o zaměstnance (s výjimkou příjmů podléhajících srážkové dani), ani společníka v. o. s.,

–  poplatník musí do 10. 1., resp. při zahájení činnosti správci daně oznámit vstupu do paušálního režimu,

–  pak už jen celý rok platí jednu pevnou měsíční částku (v roce 2022 se jedná o 5 994 Kč) správci daně zahrnující daň z příjmů i povinné pojistné OSVČ, a nic dalšího neřeší, ani přiznání a přehledy.

-  Jen o trochu více práce je s tzv. paušálními výdaji:

–  podle druhu příjmu se paušální výdaje vypočtou ve výši stanovené zákonem (30 % až 80 % z příjmů), přičemž ale platí absolutní maximální částky „paušálních“ výdajů odpovídající příjmům 2 miliony Kč,

–  „paušálista“ musí vést jen záznamy o příjmech a evidenci pohledávek souvisejících s OSVČ a nájmem,

–  vedle značné úspory administrativní práce a peněz (nemusí se platit účetní) je výhodou také skutečnost, že se není třeba příliš obávat návštěvy správce daně (co by také kontroloval) ani daňového doměrku.

-  Nejsložitější je vedení účetnictví:

–  povinné účtování je u fyzických osob výjimečné a pramálo je i dobrovolně účtujících dobrodruhů, sice účetnictví poskytuje podrobnější pohled na hospodaření, je ovšem časově a odborně dosti náročné,

–  navíc se daně z příjmů nespokojí s účetním výsledkem hospodaření, ale pro jeho transformaci na základ daně stanovují speciální daňová pravidla (§ 23 až § 33 ZDP), s nimiž je v praxi spojena nejedna obtíž,

–  fyzické osoby mají výhodu v tom, že ať už vedou účetnictví dobrovolně nebo povinně, mohou se přesto rozhodnout, že pro daňové účely přesto využijí ony paušální výdaje z příjmů (pozor, nikoli z výnosů).

-  Někde na pomezí stojí daňová evidence OSVČ:

–  obdobně jako při účtování je nutno daňově uplatňované výdaje prokázat, administrativa s tím spojená je ovšem poměrně jednoduchá a základem daně (případně ztrátou) je jednoduše rozdíl příjmů a výdajů,

–  metoda je výhodná, pokud jsou skutečné (prokazatelné) výdaje vyšší než „fiktivní“ paušální výdaje.

Paušálním výdajům se říká „paušální“ proto, že se počítají zákonem daným procentem z dosažených příjmů – procento se liší podle druhu příjmu – a žádné další (skutečné) výdaje již poplatník uplatnit nemůže. Jednotlivým druhům příjmů OSVČ přiřazená procenta paušálních výdajů se měnila a od roku 2013 přibyly maximální absolutní částky – „stropy“ – paušálních výdajů, jak shrnuje tabulka. Tyto stropy – kromě roku 2018 – odpovídají příjmům z dané výdělečné činnosti 2 miliony Kč za rok. Což ale neznamená, že by paušály nemohly využívat OSVČ s vyššími příjmy, mohou a rády tak činí, protože ten klid od berňáků je k nezaplacení.

2. Obchodní majetek OSVČ pro účely daně z příjmů

Dle § 495 občanského zákoníku tvoří majetek souhrn všeho, co dotyčné osobě patří. Proto majetkem není půjčená vrtačka, automobil na finanční leasing a materiál poskytnutý zákazníkem na realizaci jeho zakázky.

OSVČ mohou činit právní jednání (např. uzavírat smlouvy) obecně dvojím způsobem. Živnostník – pan Novák – totiž může vystupovat jednou jako podnikatel a podruhé jako soukromá osoba (spotřebitel), a to u věcně stejných transakcí. Například při koupi mobilního telefonu nebo osobního auta. Což má návazně dopady nejen právní (např. u záruky), ale také daňové. Aby pro účely daně z příjmů fyzických osob bylo jednoznačné, který typ z těchto dvou jednání se týká konkrétního majetku (věci), byl zaveden daňový pojem „obchodní majetek“.

Pro účely daně z příjmů FO je obchodní majetek vymezen v § 4 odst. 4 ZDP jako:

-  část majetku poplatníka,

Připomeňme, že majetek ad výše tvoří souhrn všeho, co dotyčné osobě patří, což mohou být zejména věci movité nebo nemovité, dále třeba pohledávky a jiná práva.

-  o které bylo nebo je účtováno anebo

-  je nebo byla uvedena v daňové evidenci.

Podvojné účetnictví je v případě OSVČ zcela výjimečné a tak jej můžeme pominout. Pro existenci obchodního majetku OSVČ tak zůstává jediná možnost – uvedení předmětného majetku (případně jeho části) v daňové evidenci, kterou se dle § 7b ZDP rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Přičemž tato evidence – prakticky jde o zjednodušeného pohrobka dřívějšího jednoduchého účetnictví – obsahuje údaje: o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně, dále o majetku a dluzích. Pokud OSVČ uplatňuje výše zmíněné paušální (neprokazované) výdaje procentem z příjmu v zákonem dané výši, pak nevede daňovou evidenci (viz § 7 odst. 123 ZDP), a tudíž nemá obchodní majetek ve smyslu ZDP.

3. Obchodní majetek OSVČ pro účely DPH

V praxi se často mylně zjednodušeně ztotožňuje obchodní majetek na poli daně z příjmů uvedený výše a stejně znějící pojem „obchodní majetek“ pro účely DPH. Což není správný přístup a plátce pak kvůli takovéto chybné interpretace pojmu může špatně stanovit svou daňovou povinnost k DPH. V případě plátce totiž DPH na výstupu podléhá jen prodej (dodání) obchodního majetek ve smyslu DPH, nikoli dle ZDP. A také povinné „dodanění“ tzv. fiktivních plnění při vyřazení věci pro osobní spotřebu plátce – se týká jen obchodního majetku, jak vyčteme z § 13 odst. 4 písm. a) spolu s § 13 odst. 5 zákona č. 235/­2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), pokud plátce u tohoto majetku uplatnil odpočet daně na vstupu.

Definici „obchodního majetku“ stanovuje § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH nezávisle na ZDP, a to následovně:

-  majetkové hodnoty,

-  které slouží osobě povinné k dani

-  a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností (což vyřadí civilní oděv, v němž pracuje nebo dioptrické brýle, jinak by jejich prodej podléhal DPH).

Určitá nejistota panuje ohledně toho, zda podmínkou pro zahrnutí „majetkové hodnoty“ do obchodního majetku pro účely DPH je jeho vlastnictví dotyčným plátcem, resp. osobou povinnou k dani. ZDPH to výslovně nestanoví, přičemž i najatý (tj. cizí) majetek může sloužit a být určen k uskutečňování její ekonomické činnosti. Pokud je mi ale známo, výkladově se podmínka vlastnictví dovozuje nepřímo z navazujících ustanovení. Jinak by vznikaly situace, když by jedna a táž majetková hodnota byla v obchodním majetku podle DPH u více plátců.

Na další neznámou natrefíme u dlouhodobého majetku sloužícího plátci pro ekonomické činnosti jenom zčásti. Například rodinný dům, v jehož suterénu má provozovnu, ale jinak jej používá pro osobní, rodinné účely, takže při pořízení a zhodnocení domu uplatnil jen částečný odpočet daně v poměrné výši podle § 75 ZDP.

Pokud dům prodá do 10 let, měl by vypočíst příslušnou jednorázovou úpravu odpočtu daně v souladu s § 78d odst. 4 ZDPH z celé hodnoty domu, nejen z části odpovídající podlahové ploše podnikatelského suterénu. Což není moc spravedlivé a daňově neutrální, proto převažuje výklad, že měl v obchodním majetku – pro účely DPH – pouze poměrnou část domu odpovídající jejímu využívání a rovněž plátcem určenou pro jeho ekonomickou činnost.

Ani obchodní majetek ve smyslu DPH není ušetřen povinné evidenci, je ovšem třeba zapátrat hlouběji v ZDPH, a to až v jeho § 100 odst. 3 písm. b), kde najdeme: „Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled … b) obchodního majetku.“. Je třeba si uvědomit, že tato evidence stanovená v ZDPH rozhodně není totožná s výše zmíněnou daňovou evidencí sloužící OSVČ pro účely daně z příjmů. Doufejme, že berní úředníci nezačnou bazírovat na tom, aby plátci pečlivě vedli podrobnou evidenci pro DPH každé tužky a diáře. Pro většinovou praxi postačí udržet v paměti, že obchodní majetek v DPH mají i plátci „paušálisti“ OSVČ.

4. Prodej majetku „paušálisty“ používaného pro podnikání

Pokud OSVČ uplatňující paušální výdaje pro účely daně z příjmů prodává jakýkoli majetek – ať už tzv. firemní nebo osobní (soukromý) – tak, jak bylo řečeno, nikdy nejde o obchodní majetek ve smyslu daní z příjmů, který totiž „paušálista“ nemá; neuvažujeme-li ani nadále výjimečný případ účtujících OSVČ. O jaký druh příjmů se bude jednat? Ve hře jsou tři možnosti: zdanitelný příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti dle § 7 ZDP, zdanitelný „ostatní“ příjem podle § 10 ZDP, nebo příjem osvobozený od daně za podmínek § 4 ZDP. V principu jde o rozlišení dvou variant příjmu z prodeje věci – buď představuje „příjem z prodeje majetku“, nebo jde o „příjem z výdělečné činnosti“. Přičemž nemůže být stěžejním kritériem to, jestli daná věc (příp. jiný majetek) souvisí s prováděním činnosti, ale skutečnost, zda samotný prodej takovéto věci je naplněním dané činnosti.

Například u výrobce nábytku není prodej frézy, soustruhu, brusky a dalších výrobních zařízení, ani prodej dřeva, dýhy, pantů, pojezdů a dalšího nespotřebovaného materiálu naplněním jeho činnosti – byť to vše s jeho činností souvisí – a jde proto o „příjem z prodeje majetku“. Takže příjem z prodeje těchto movitých věcí nepředstavuje zdanitelný příjem z podnikání a zpravidla splní podmínky osvobození od daně – což spravedlivě odpovídá tomu, že výdaj na jejich pořízení, ani odpisy, opravy, zhodnocení apod. neuplatnil (nemohl) ke snížení základu daně. Naproti tomu prodej skříně vyrobené dotyčnou OSVČ pochopitelně je „příjmem z činnosti“, který spadá mezi zdanitelné příjmy z jeho samostatné (podnikatelské) činnosti, u nichž má nárok na paušální výdaje.

Avizované podmínky osvobození příjmů z prodeje hmotné movité věci – v případě fyzických osob – najdeme v § 4 odst. 1 písm. c) ZDP. Podstatné je, že zdanitelnou výjimkou jsou pouze tyto tři případy prodeje:

- cenné papíru (pro jejich osvobození platí speciální podmínky § 4 odst. 1 písm. w), resp. x) ZDP),

- motorové vozidlo, letadlo nebo loď, nepřesahuje-li doba mezi jejich nabytím a prodejem 1 rok,

- movitá věci, která je nebo v období 5 let před prodejem byla zahrnuta do obchodního majetku.

Spletitější podmínky osvobození se týkají prodeje nemovitostí a podílů, § 4 odst. 1 písm. a), b), s) ZDP.

Obvykle v praxi OSVČ – kteří jsou plátci DPH – mate, že i takový odprodej firemního „dlouhodobého“ hmotného majetku a nespotřebovaného materiálu představuje obvykle zdanitelné plnění, u kterého musejí přiznat DPH na výstupu. Což je dáno tím, že pro účely DPH je obchodní majetek vymezen odlišně, lze říci šířeji, oproti pojetí daní z příjmů fyzických osob. Pokud tedy výše zmíněný truhlář je plátcem DPH, pak prodej vysloužilého obráběcího stroje, na kterém vyráběl nábytek i nespotřebovaného materiálu bude muset zatížit DPH na výstupu.

Této problematice se věnoval příspěvek projednaný 9. září 2020 na koordinačním výboru, což jsou odborné diskuze na aktuální problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci Generálního finančního ředitelství („GFŘ“). Jednalo se o příspěvek číslo 563/18.03.20 „Obchodní majetek fyzické osoby uplatňující paušální výdaje a daňové důsledky, které z toho vyplývají“, je k dispozici na webu finanční správy. Z obsáhlého dokumentu si k tomuto tématu ocitujeme pouze dílčí závěr, s nimi souhlasili zástupci správce daně.

     Závěr k části o prodeji majetku používaného k podnikání (zkráceno a volně)

Pokud fyzická osoba uplatňující paušální výdaje prodává majetek, který užívala k činnosti, nebo nepotřebné zásoby materiálu, je přijatá úplata příjmem z prodeje majetku, který není obchodním majetkem. Půjde o příjem z „ostatních“ příjmů dle § 10 ZDP a lze případně uplatnit osvobození dle § 4 ZDP. (…).

Přitom u fyzické osoby, která je plátcem DPH, nemá na výše uvedené žádný vliv skutečnost, že prodávaný majetek je obchodním majetkem z hlediska ZDPH a prodej je předmětem DPH.

Pokud OSVČ prodává zboží, které nakoupila za účelem prodeje, nebo vlastní výrobky, je inkasovaná úplata příjmem z podnikatelské nebo obdobné činnosti a bude zdaňována v § 7 ZDP se všemi dalšími důsledky.

Nejčastější z uvedených zdanitelných výjimek „příjmu z prodeje majetku“ sloužícího pro podnikání OSVČ „paušálisty“ v praxi bývá prodej movitých věci dříve než 5 let od vyřazení z obchodního majetku. Jde o situaci, kdy podnikatel dříve vedl daňovou evidenci ve smyslu § 7b ZDP – a tehdy pořídil určitou movitou věc pro potřeby své činnosti coby „dlouhodobý“ majetek nebo materiál – a na paušální výdaje přešel před méně než pěti lety, načež tuto věc prodal. Jelikož nebude splněna podmínka osvobození příjmu z prodeje movité věci – nebyla totiž vyřazena z obchodního majetku před více než 5 lety – takže půjde o zdanitelný příjem. A protože nejde o věc, která je předmětem podnikatelské činnosti dotyčné OSVČ (nejde o její výrobek ani o „cizí“ zboží se kterým obchoduje), půjde o „ostatní“ příjem z úplatného převodu věci podle § 10 odst. 1 písm. b) ZDP.

5. Možnost uplatnění souvisejících výdajů

Ovšem u „ostatních“ příjmů lze daňově využít jen o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. A jsou-li výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu – v našem případě příjmů z prodeje movitých věcí – vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží. Čili případná ztráta zde není daňově uznatelná, avšak je možné vzájemně kompenzovat dílčí ziskové a ztrátové prodeje dřívějšího obchodního majetku. O jaké výdaje může konkrétně jít, uvádí § 10 odst. 5 a 6 ZDP:

-  „U příjmů podle odstavce 1 písm. b) (ostatní příjmy z úplatného převodu věcí) je výdajem cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl, a jde-li o věc nabytou bezúplatně, cena určená podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí. Jde-li o hmotný majetek odpisovaný …, který byl zahrnut do obchodního majetku…, je výdajem zůstatková cena … Výdajem jsou též částky prokazatelně vynaložené na technické zhodnocení, opravu a údržbu věci, včetně dalších výdajů souvisejících s uskutečněním prodeje s výjimkou výdajů na osobní potřebu poplatníka. K hodnotě vlastní práce poplatníka na věci, kterou si sám vyrobil nebo vlastní prací zhodnotil, se při stanovení výdajů nepřihlíží. (…)“

K tomuto tématu autora zmíněného příspěvku z koordinačního výboru uvádí, že § 10 odst. 5 a 6 ZDP jsou speciální ustanovení oproti výčtu daňově uznatelných výdajů v § 24 odst. 2 ZDP. Proto se zde § 24 ZDP neuplatní a výčet možných výdajů u ostatních příjmů v § 10 ZDP je konečný. Naopak druhá věta § 24 odst. 1 ZDP – „Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny.“ – je ustanovení obecné a omezuje i možnost uplatnění výdajů dle § 10 odst. 6 ZDP. Načež uvádí řešení jednotlivě pro 6 typových případů prodeje, z nichž si ocitujeme tři nejčastější případy; rovněž s těmito závěry zástupci GFŘ souhlasili. K tomu je vhodné dodat, že tyto výdaje lze daňově uplatnit nezávisle na tom, zda prodávaný majetek byl částečně nebo plně užíván pro podnikání OSVČ, a nezávisle i na tom, zda je či není v obchodním majetku dle DPH.

1. Při prodeji hmotného majetku, který byl v minulosti zařazen do obchodního majetku podle ZDP, ale odpisy nebyly nikdy uplatněny na snížení základu daně (nebylo zahájeno daňové odpisování), je výdajem:

–   plná cena majetku, za kterou byl pořízen (nikoliv vstupní cena dle § 29 ZDP, pokud je jiná); § 10 odst. 5 ZDP, věta druhá, která určuje, že se uplatní zůstatková cena, se omezuje na „majetek odpisovaný podle § 26“ nikoliv na majetek sice v obchodním majetku (dále také „OM“), který odpisován nebyl,

–   výdaje na technické zhodnocení, opravu a údržbu majetku, které dosud nebyly daňově uplatněny (popř. poměrná část, která nebyla uplatněna), opět s odůvodněním, že nejde o majetek, který byl odpisován,

–   výdaje související s uskutečněním prodeje nezávisle na tom, ve kterém období byly hrazeny.

2. Při prodeji hmotného majetku, který byl v minulosti zařazen do OM a byl odpisován, jsou uznatelné tři typy výdajů. Pokud byl majetek při přechodu na paušální výdaje v OM, je zůstatkovou cenu nutné dle § 26 odst. 8 ZDP snižovat o evidenční odpisy i během paušálních výdajů. Pokud byl majetek vyřazen z OM z jiného důvodu (např. přestal být používán pro podnikání nebo tak rozhodl poplatníka, který i nadále uplatňuje skutečné výdaje), pak se zůstatková cena po vyřazení z OM již dále o evidenční odpisy nesnižuje.:

–   zůstatková cena majetku,

–   případné technické zhodnocení, které nemohlo být uplatněno na snížení základu daně (např. provedené po vyřazení z OM podle ZDP, nebo poměrná část – např. 70 % – technického zhodnocení rodinného domu zařazeného do OM, pokud byl tento rodinný dům z 30 % používán pro zdaňované příjmy),

–   výdaje na opravu a údržbu, které nemohly být daňově uplatněny (z důvodů jako v minulé odrážce) a

–   výdaje související s uskutečněním prodeje nezávisle na období úhrady, pokud nebyly dosud uplatněny.

3. Při prodeji úplatně pořízeného ostatního majetku – který není hmotným majetkem dle ZDP (neodpisovatelný majetek, např. zásoby materiálu a zboží) – který byl v minulosti zařazen do OM dle ZDP, je výdajem:

a)  cena, za kterou byl pořízen, pokud již nebyla v minulosti uplatněna na snížení základu daně; pokud byla na snížení základu daně uplatněna část ceny, je výdajem rozdíl, který nebyl uplatněn,

b)  případné výdaje na opravu a údrž­bu majetku, které nemohly být uplatněny na snížení základu daně a

c)  výdaje související s uskutečněním prodeje nezávisle na období úhrady, pokud nebyly dosud uplatněny.

6. Pronájem majetku „paušálisty“ používaného pro podnikání

Problém se zařazením do správného dílčího základu daně může nastat u pronájmu majetku používaného pro podnikání nebo jinou samostatnou činnost zdaňovanou dle § 7 ZDP. Pokud OSVČ uplatňuje paušální výdaje a pronajímá majetek, pak může být nejasné, kdy se jedná o příjem dle § 7 a kdy o příjem dle § 9 popř. § 10 ZDP.

Kupříkladu „paušálista“ využívá pro podnikání nebytové prostory. S ohledem na růst nákladů za topení a elektřinu nebo jen ze zištných úmyslů pronajme část prostor jinému podnikateli. Obdobně u věcí movitých může jít o krátkodobé přenechání vozidla, speciálního zařízení nebo kapacity výrobní linky formou jejich nájmu jiné firmě. Jde nám o posouzení příjmu – nájemného – z hlediska daně z příjmů pronajímatele (OSVČ s paušálními výdaji), takže opět nehraje roli, jak to vidí DPH, jde-li o plátce této nepřímé daně.

A také tentokrát se do třetice můžeme spolehnout na bezpečné závěry k této problematice, které na koordinačním výboru při projednávání výše zmíněného příspěvku odsouhlasili zástupci finanční správy.

     Závěr k části o pronájmu majetku používaného k podnikání

Pokud fyzická osoba provozuje podnikatelskou činnost, jejíž součástí je pronájem majetku (např. volná živnost 59. Pronájem a půjčování věcí movitých) a uplatňuje paušální výdaje, úplata za pronájem je příjmem z podnikání dle § 7 ZDP. A to nezávisle na tom, že pronajímá majetek, který není v obchodním majetku dle ZDP. Procentní výše paušálních výdajů se stanoví dle živnostenského oprávnění, v uvedeném případě bude 60 %.

V ostatních případech u fyzické osoby OSVČ uplatňující u příjmů z podnikání paušální výdaje (a nevede účetnictví), je přijatá úplata za pronájem příjmem z nájmu podle § 9 (popřípadě dle § 10 ZDP, pokud jde jen o příležitostný pronájem movité věci). Skutečnost, že se jedná o majetek, který poplatník užívá také pro příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) nebo který je obchodním majetkem pro účely zákona o DPH, na výše uvedené nemá vliv, a nemá to vliv ani na možnost užít osvobození příjmu z příležitostného pronájmu do 30 000 Kč.

     Závěr

- Obchodní majetek podle ZDP = část majetku poplatníka, která byla/je uvedena v daňové (účetní) evidenci.

- Obchodní majetek podle ZDPH = majetkové hodnoty sloužící OSVČ a jí určeny k ekonomické činnosti.

- Poplatník – OSVČ – uplatňující paušální výdaje stanoveným procentem z příjmů nemá žádný OM dle ZDP.

- Příjem „paušálisty“ z prodeje hmotného majetku patří do ostatních příjmů dle § 10 ZDP, není-li osvobozen.

- Příjem z prodeje movité věci, která nikdy nebyla v OM podle ZDP (tj. u „paušálisty“) je osvobozen od daně.

- Jen u motorových vozidel je časový test 1 rok, a pokud věc byla v OM, činí časový test 5 let od vyřazení.

- Jde-li o plátce DPH, nemá na uvedené posouzení daně z příjmů žádný vliv, zda věc byla v OM dle ZDPH.

- Pokud poplatník nepronajímá majetek živnostensky, jde o příjem z nájmu podle § 9, případně § 10 ZDP.

Ing. Martin Děrgel