OSVČ v ČR a v EU

Co znamenají v pravidlech Evropské unie princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti a princip jednoho pojištění? Jaké podmínky platí pro určení příslušnosti k pojištění při souběžně vykonávaných činnostech? Může OSVČ vyslat sama sebe? Kde je osoba pojištěna, když je v jednom členském státě zaměstnaná a v dalším podniká?

V tomto pojednání se jak z pohledu osoby s trvalým pobytem na území ČR, tak u osob bydlících v jiných státech zaměříme na problematiku výkonu samostatné výdělečné činnosti v ČR i v rámci „evropského“ prostoru.

Členství ČR v EU výrazně zlepšuje podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie,

jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Švýcarska a Spojeného království. Pro všechny tyto státy, na které se vztahuje režim dále uvedených koordinačních nařízení EU, budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Pokud se občan ČR rozhodne vycestovat do některého z členských států za účelem výkonu podnikatelské činnosti, jsou průvodním jevem této migrace i určité povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Obdobně při návratu do ČR je rovněž nutno splnit určité povinnosti ve vztahu k českým institucím sociálního zabezpečení.

Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni tyto základní právní předpisy:

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004,

obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012.

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (u všech předpisů budeme používat pojen „Nařízení“).

S účinností od 1. 4. 2012 se tato Nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku. Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a EU o obchodu a spolupráci, nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou nadále upraveny stejným způsobem, jakoby Spojené království z EU nevystoupilo.

OSVČ s trvalým pobytem v ČR

Jednou z možností řešení pojistného vztahu osoby s trvalým pobytem na území ČR je výkon samostatné výdělečné činnosti, a to buď „standardním“ způsobem, tedy komunikací se zdravotní pojišťovnou, správou sociálního zabezpečení a finančním úřadem, nebo výkonem činnosti v režimu paušální daně.

Ve zdravotním pojištění je důležité, zda je samostatná výdělečná činnost pojištěnce jeho jediným, nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem jeho příjmů. Tuto podstatnou skutečnost sděluje OSVČ zdravotní pojišťovně jednak při jednání s pojišťovnou v rámci plnění oznamovací povinnosti, jednak ji uvádí na podávaném Přehledu. To znamená, že hlavním zdrojem příjmů pojištěnce mohou být při souběhu příjmů buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. V činnosti zvolené jako hlavní musí být i dodržen minimální vyměřovací základ, což je zajištěno v zaměstnání odvodem pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) nebo u OSVČ placením alespoň minimálních záloh.

OSVČ z členského státu činná v ČR

Podle Nařízení se vychází z principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti. Pokud disponuje občan z členského státu oprávněním k provozování samostatné výdělečné činnosti v ČR, postupuje se primárně v duchu Nařízení (zemí pojištění je ČR), z hlediska plnění zákonných povinností pak v souladu s českou legislativou platnou ve zdravotním pojištění. Zvolené české zdravotní pojišťovně oznamuje osoba v zákonné osmidenní lhůtě zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž současně předkládá živnostenský list nebo jinou úřední listinu, na základě které vykonává samostatnou výdělečnou činnost a dále překládá doklad o přihlášení k registraci jako daňový subjekt u příslušného správce daně. Tato OSVČ plní všechny povinnosti plátce pojistného. Přihlášením se tak OSVČ stává plátcem pojistného do českého systému veřejného zdravotního pojištění s povinností placení záloh na pojistné a případného doplatku včetně plnění ostatních zákonných povinností (např. každoroční podávání Přehledu). Pojištění lze ukončit ke dni následujícímu po dni oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně včetně odevzdání českého Evropského průkazu zdravotního pojištění (kartičky zdravotní pojišťovny).

OSVČ ze „třetí země“ podnikající v ČR

Tato osoba se nestává účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění a řešením její situace pro účel potřeby krytí finančních nákladů na zdravotní péči (hrazené služby) je v případě nemoci nebo úrazu sjednání komerčního zdravotního pojištění.

Česká OSVČ činná v členském státě

Při činnosti podnikatele s trvalým pobytem na území České republiky v členském státě přicházejí v úvahu především tři následující varianty.

     Podnikání v členském státě jako jediná činnost

Jestliže občan ČR vykonává samostatnou výdělečnou činnost (jako jedinou) na území členského státu, pak platí, že je pojištěn ve státě, na jehož území tuto činnost vykonává.

Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem zahájení podnikání v některém z členských států, je českým pojištěncem do okamžiku, kdy začne v dané zemi vykonávat samostatnou výdělečnou činnost (anebo také zaměstnání). V případě potřeby může do doby zahájení podnikání čerpat zdravotní péči v této zemi na základě EPZP – Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – mezinárodní zkratka EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou.

Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v daném státě samostatnou výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém je výdělečně činný, a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči z titulu EPZP, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti v příslušném státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený český EPZP. Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat výdělečnou činnost v zemi s působností Nařízení (tj. v členském státě), odhlásí se k příslušnému datu z českého systému zdravotního pojištění.

Po ukončení výdělečné činnosti v tomto státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům, platným v oblasti zdravotního pojištění.

Je-li občan ČR pojištěn z titulu výkonu samostatné výdělečné činnosti v členském státě, jsou dle Nařízení systémem země, ve které živitel pracuje, kryti i jeho nezaopatření rodinní příslušníci. To také znamená, že tyto osoby, navázané svým pojištěním na živitele, si nemohou vybrat, ve které zemi a případně ve kterých systémech (zdravotního, nemocenského, důchodového a jiného pojištění) chtějí být pojištěny.

Státem pojištění je tedy stát, ve kterém český občan vyvíjí svoji činnost jako OSVČ. Z hlediska nároku na zdravotní péči (hrazené služby) v ČR platí v této situaci, že pojištěnec je držitelem Evropského průkazu zdravotního pojištění, vystaveného mu institucí provádějící zdravotní pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti. V takovém případě má pojištěnec primárně nárok na plnou péči ve státě, ve kterém mu byl průkaz vystaven, v ČR pak má během svého pobytu nárok na nezbytnou péči. Avšak prostřednictvím formuláře S 1 zaregistruje česká zdravotní pojišťovna tuto osobu (včetně jeho případných nezaopatřených rodinných příslušníků) jako cizího pojištěnce. Všechny osoby pak budou mít v ČR nárok na plnou péči na základě žlutého průkazu pojištěnce, vystaveného výpomocnou českou zdravotní pojišťovnou.

Jak rozlišit vyslání a činnosti souběžně vykonávané ve dvou nebo více státech? U vyslání se jedná o činnost, která je jednorázově vykonávána po určitou dobu. U souběžně (nebo střídavě) vykonávané činnosti se jedná o činnosti opakované s určitou pravidelností.

     Vyslání do členského státu

OSVČ může sama sebe vyslat do členského státu.

Na vyslanou osobu se nevztahuje jeden z principů Nařízení, a to princip „lex loci laboris“ (podle místa výkonu práce), třebaže osoba v zemi, do které je vyslána, fakticky výdělečnou činnost vykonává. To znamená, že taková osoba zůstává po dobu vyslání příslušna ke všem systémům sociálního zabezpečení státu, ze kterého je vyslána, tedy v tomto případě ČR.  Za vyslání se považuje také situace, kdy je OSVČ, která normálně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území vysílajícího státu (ČR), dočasně vyslána na území jiného státu, aby vykonávala činnost jako OSVČ na vlastní účet. Základní podmínka stanoví, že předpokládaná délka vyslání nepřesáhne 24 měsíců. Podmínkou pro realizaci vyslání je výkon činnosti OSVČ ve vysílajícím státě po dobu alespoň dvou měsíců. Činnost vykonávaná v členském státě musí být stejného nebo obdobného charakteru jako činnost vykonávaná v ČR. Po celou dobu vyslání musí podnikatel splňovat nezbytné předpoklady pro výkon činnosti tak, aby byl po návratu schopen v této své činnosti pokračovat. Nesmí tedy svoji činnost v ČR ukončit ani přerušit.

Skutečnost, že je osoba vyslaným pracovníkem (to znamená, že se na ni vztahují právní předpisy vysílajícího státu), prokazuje potvrzením A1, vystaveným OSSZ. Skutečnost, že pro OSVČ jsou příslušné právní předpisy sociálního zabezpečení státu, ze kterého byl vyslán, se v případě potřeby prokazuje právě originálem formuláře A1. Tento formulář by měla být vyslaná osoba schopna předložit příslušným orgánům kdykoli během svého pobytu v zahraničí.

Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, považuje se prakticky každá zahraniční služební cesta za vyslání v souladu s čl. č. 12 Nařízení č. 883/2004, i když trvá třeba jen jeden den, takže by mělo být vystavováno potvrzení o příslušnosti k právním předpisům. Z dosavadní praxe lze vysledovat, že v případě krátkodobých (jednodenních či několikadenních) zahraničních služebních cest není v podstatě nezbytně nutné toto potvrzení vystavovat, když se jedná o akce typu obchodních jednání, účasti na seminářích, konferencích, sympoziích, veletrzích apod. Avšak pokud jde o takové krátkodobé vyslání u osob manuálně pracujících (montáže, práce v průmyslu nebo v zemědělství, poskytování služeb apod.), mělo by být o potvrzení A1, a to třeba i jen na jeden den, každopádně požádáno.

     Souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti v ČR a v členském státě

I když je osoba činná ve dvou nebo více státech postupujících podle Nařízení, může být pojištěna pouze v jednom členském státě (princip jednoho pojištění). V případě souběžného výkonu samostatné výdělečné činnosti ve více členských státech jsou klíčovými kritérii pro určení příslušnosti:

•    bydliště a

•    podmínka výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště

Bydlištěm se ve smyslu Nařízení rozumí místo, kde má osoba těžiště životních zájmů, přičemž se vždy nemusí shodovat s adresou trvalého bydliště.

Pro splnění podmínky výkonu podstatné části činnosti na území státu bydliště stanoví nařízení č. 987/2009 pomocná kritéria, kterými jsou u OSVČ obrat, pracovní doba, počet poskytnutých služeb nebo příjem. Podmínka výkonu podstatné části činnosti na území státu bydliště je splněna, je-li alespoň jedno z pomocných kritérií realizováno na území státu bydliště ve výši alespoň 25 % z celkového objemu činností. V této souvislosti je brán v úvahu i vývoj v následujících 12 měsících. Pokud tato podmínka splněna není, aplikují se právní předpisy státu, na jehož území se nachází centrum činnosti OSVČ.

Předtím, než osoba zahájí (jako souběžnou) samostatnou výdělečnou činnost v jiném členském státě, musí oznámit začátek této souběžné činnosti OSSZ v místě bydliště a požádat ji v rámci její kompetence o určení státu příslušnosti. Pokud OSSZ rozhodne, že OSVČ je i nadále příslušná právním předpisům ČR, podléhají příjmy ze všech členských států odvodu pojistného v ČR. Pokud by bylo rozhodnuto o určení příslušnosti k jinému státu, odvádělo by se pojistné příslušným institucím v tomto státě.

Před obdržením rozhodnutí ČSSZ o příslušnosti k právním předpisům konkrétného státu odvádí český pojištěnec pojistné (resp. zálohy na pojistné) české zdravotní pojišťovně jako by se jednalo pouze o výdělečnou činnost na území ČR. Po obdržení rozhodnutí a za předpokladu, že státem pojištění bude ČR, bude občan povinen odvádět v ČR pojistné z příjmů ve všech členských státech. Bude-li jako příslušný určen jiný stát, předloží OSVČ české zdravotní pojišťovně rozhodnutí ČSSZ a požádá o vrácení všech plateb pojistného za dobu souběžného výkonu činností. Příslušné pojistné pak odvede do určeného členského státu.

Odlišně se postupuje v následující situaci. Pokud by český podnikatel poskytoval on-line služby svým zákazníkům v ČR a současně třeba v Rakousku na dálku ze své kanceláře v ČR, nebude se jednat o souběžně prováděnou činnost, ale o činnost vykonávanou výhradně v ČR. V tomto případě bude pojištěn (účasten všech systémů sociálního zabezpečení) v ČR, formulář A1 není zapotřebí.

Souběh zaměstnání a výkonu samostatné výdělečné činnosti

Pokud je osoba z členského státu zaměstnána v jednom z těchto států a podniká v jiném z těchto států, je pojištěna ve státě, ve kterém vykonává zaměstnání. Do tohoto státu je tedy placeno i pojistné ze samostatné výdělečné činnosti a zároveň ve státě pojištění vzniká nárok na dávky, jejichž konkrétní obsah a rozsah určují právní předpisy, podle nichž jsou dávky poskytovány a hrazeny.

Česká OSVČ, podnikající ve „třetí zemi“

Pokud občan s bydlištěm v ČR:

•    není v ČR zaměstnán,

•    v ČR nepodniká a ani zde není „státním pojištěncem“ a

•    podniká (nebo pracuje) v tzv. třetí zemi, to znamená mimo členské státy, anebo je výdělečně činný mimo stát s režimem dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení,

může být nadále účasten českého systému veřejného zdravotního pojištěním tím způsobem, že se zaregistruje u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného touto osobou činí v roce 2022 částku 2 187 Kč. Placením pojistného tímto způsobem má český občan nárok na poskytnutí hrazených služeb v ČR v plném rozsahu stejně jako ostatní občané.

V takovém případě může zdravotní pojišťovna na základě žádosti povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu. Z pohledu platné legislativy se jedná o vstřícné ustanovení, neboť pojištěnec dlouhodobě pracující v cizině by se mohl dostat do situace, že by si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů neplatil, čímž by mu vznikl dluh na pojistném včetně penále. Jedná se však o alternativní variantu, která nevylučuje možnost placení pojistného i v tomto případě pravidelně standardním způsobem (kupříkladu formou trvalého příkazu v peněžním ústavu), tedy za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Jinou možností, jak si vyřešit zdravotní pojištění po dobu takového zaměstnání nebo podnikání v zahraničí, je odhlásit se z českého systému s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Po návratu však musí pojištěnec dokladovat zdravotní pojišťovně, že byl po celou dobu pobytu v cizině zdravotně pojištěn.