Pandemický zákon – novela

Novela pandemického zákona byla zpracována a schválena především z toho důvodu, že podstatná část zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů pozbývá platnosti uplynutím dne 28. února 2022. Jaké změny novela přinesla?

V měsíci únoru byl v popředí zájmu poslanců Poslanecké sněmovny i senátorů Senátu ČR návrh zákona, zákona, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 4/2022 Sb., zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 520/2021 Sb., o dalších úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii onemocnění COVID-19 (dále jen „pandemický zákon“).

Zákon byl po dlouhé debatě v Poslanecké sněmovně schválen, neprošel však Senátem a byl vrácen Poslanecké sněmovně. Ta 18. února 2022 setrvala na svém stanovisku a návrh zákona opětovně schválila. Pan prezident zákon podepsal 21. února 2022. Dne 25. února 2022 byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 39/2022 Sb.

Novela pandemického zákona byla zpracována a schválena především z toho důvodu, že podstatná část zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů pozbývá platnosti uplynutím dne 28. února 2022. Podle ministerstva zdravotnictví by tím, že stěžejní ustanovení zákona by pozbyla platnosti, došlo k výraznému snížení akceschopnosti Ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic a jejich možností, jak čelit pandemii onemocnění Covid-19.

Novela pandemického zákona obsahuje především prodloužení doby platnosti a účinnosti zákonaa zohledňuje aplikační a soudní praxi týkající se vydávání mimořádných opatření k ochraně zdraví před epidemií onemocnění Covid-19.

Při přípravě novely zákona byl vzat v úvahu především současný nepříznivý globální vývoj výskytu onemocnění covid-19 a bylo přihlédnuto k aktuální situaci a predikci jejího vývoje na území střední Evropy, resp. přímo České republiky. Ministerstvo zdravotnictví tvrdilo, že v návaznosti na poznatky a zkušenosti z průběhu pandemie onemocnění Covid-19 v zimě a na jaře roku 2021 lze důvodně očekávat, že onemocnění Covid-19 bude i nadále představovat vážnou hrozbu pro veřejné zdraví, a to zejména s ohledem na rychlost jeho šíření a možný výskyt nových nebezpečných variant (aktuálně varianta „omikron“), které mohou být příp. rezistentnější k očkování a které mohou být příčinou dalších vln výskytu onemocnění Covid-19.

Pandemický zákon, jak vyplývá již z jeho názvu, obsahuje novely tří předpisů, a to:

•    zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů,

•    zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,

•    zákona č. 520/2021 Sb., o dalších úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii onemocnění COVID-19.

První část (novela zákona č. 94/2021 Sb.) je poměrně rozsáhlá, obsahuje téměř 50 novelizačních bodů. Druhá část (novela zákona č. 258/2000 Sb.) obsahuje dva novelizační body a část třetí (novela zákona č. 550/2021 Sb.) obsahuje 5 novelizačních bodů. Z toho důvodu se naše pojednání zaměří pouze na stěžejní změny. Pandemický zákon byl publikován ve Sbírce zákonů 28. února 2022 a nabývá účinnosti dnem následujícím po vyhlášení, tedy 1. března 2022.

PRÁVNÍ VÝCHODISKA

Původní pandemický zákon se po nabytí účinnosti 27. února 2021 stal zákonnou oporou pro vydávání podstatné části mimořádných opatření vydávaných Ministerstvem zdravotnictví za účelem boje s pandemií onemocnění Covid-19. Jak jsme uvedli výše, podstatná část pandemického zákona, konkrétně ustanovení § 1 až 8, však pozbývá platnosti uplynutím dne 28. února 2022, čímž dojde k výraznému snížení akceschopnosti Ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic a jejich možností, jak pandemii onemocnění Covid-19 účinně čelit.

Všechny poznatky a zkušenosti z průběhu pandemie onemocnění Covid-19 v zimě a na jaře roku 2021 ukazují, že lze důvodně očekávat, že onemocnění Covid-19 bude i nadále představovat vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. Největší nebezpečí tohoto onemocnění spočívá v rychlosti jeho šíření a možném výskytu nových nebezpečných variant, které mohou být příp. rezistentnější k očkování a které mohou být příčinou dalších vln výskytu onemocnění Covid-19. Vysoké riziko pro veřejné zdraví ukazuje i současná vlna způsobená variantou delta, která nejvíce zasáhla evropský kontinent a vynutila si přijímání specifických protiepidemických opatření k zabránění šíření onemocnění v populaci a minimalizaci dopadů na veřejné zdraví. Z těch všech důvodů považovalo Ministerstvo zdravotnictví v zájmu zajištění efektivních protiepidemických nástrojů pro řízení epidemie covid-19 za nanejvýš žádoucí prodloužit platnost stěžejních částí pandemického zákona, tj. předmětných ustanovení § 1 až 8, a to do 30. listopadu 2022.

Dalším důvodem předkládané novely pandemického zákona byly zkušenosti z aplikační praxe a závěry aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu.

V r. 2021, kdy návrh pandemického zákona procházel legislativním procesem, nebylo z logických důvodů možné předvídat celou šíři opatření, která budou pro boj s onemocněním Covid-19 vhodná, nezbytná a účinná. Předkladatel měl rovněž v té době za to, že § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví lze aplikovat podstatně šířeji a plošně, než jak následně upřesnila judikatura správních soudů, zejména pak Nejvyššího správního soudu.

Z těchto důvodů nemohla být do předmětné novely pandemického zákona zakotvena některá z těchto mimořádných opatření. To však v praxi působí značné obtíže, neboť znamenají až zrušení některých (podle názoru Ministerstva zdravotnictví pro zvládání pandemie Covid-19 stěžejních) opatření ze strany správních soudů. Konkrétně se jedná například o možnost omezit provoz provozoven stravovacích či ubytovacích služeb či pro něj stanovit podmínky, aniž by toto opatření bylo vázáno na existenci konkrétních osob podezřelých z nákazy či konkrétního ohniska nákazy. Dále se jedná o možnost regulovat (omezit či stanovit podmínky, nikoli však zcela zakázat) provoz vnitřních a vnějších sportovišť, kulturních, společenských a jiných obdobných akcí a v neposlední řadě pak jde o možnost regulovat provoz škol, školských a dalších typově obdobných zařízení a stanovit povinnost podrobit se testování na přítomnost viru SARS-CoV-2.

Ministerstvo zdravotnictví trvalo na stanovisku, že s ohledem na nepříznivý vývoj pandemie onemocnění Covid-19 a v návaznosti na poznatky a zkušenosti z dosavadního průběhu pandemie lze důvodně očekávat, že toto onemocnění bude i nadále představovat vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. K tomuto závěru vedla Ministerstvo zdravotnictví především letošní rychlost šíření onemocnění covid-19 v populaci a možný výskyt nových nebezpečných variant, s vyšší rezistencí k očkování. Vysoké riziko pro veřejné zdraví ukazuje i současná vlna pandemie způsobená variantou delta a nastupující vlna varianty omikron, která v evropském regionu způsobuje masivní šíření onemocnění napříč kontinentem, a znamená i přijímání některých specifických protiepidemických opatření k zabránění šíření onemocnění v populaci (např. dočasný lockdown zavedený ve druhé polovině listopadu 2021 v Rakousku).

Zároveň byl vzat zřetel na nově se šířící variantu omikron, která je stejně jako varianta delta řazena mezi „variant of concern“ (VOC), tedy mezi varianty, u kterých existují jasné důkazy, že vlastnosti této varianty mohou negativně ovlivnit vývoj pandemie a mohou tak představovat větší zdravotní riziko. Tato varianta byla poprvé detekována ve vzorcích odebraných 11. listopadu 2021 v Botswaně a 14. listopadu 2021 v Jihoafrické republice. Dne 26. listopadu 2021 byla označena za variantu vzbuzující obavy (VOC). Vážné obavy vzbuzuje proto, že může být spojena se snadnějším přenosem, významným snížením účinnosti vakcíny a zvýšeným rizikem reinfekcí. Vzhledem k jejímu potenciálu uniknout imunitě a snadnějšímu přenosu (ve srovnání s delta variantou), je pravděpodobnost jejího zavlečení a komunitního šíření ve společenství zemí EU a EHP, posuzována jako vysoká.

Z těchto všech důvodů bylo rozhodnuto, že musí být přijímána taková opatření, která zabrání šíření onemocnění a  tím minimalizují případné škody a ztráty, zejména na životech a zdraví fyzických osob.

OPATŘENÍ VE VZTAHU K PODNIKATELŮM A VEŘEJNOSTI

Již původní znění zákona stanovilo v úvodním ustanovení (§ 2), že Ministerstvo zdravotnictví, krajská hygienická stanice nebo Hygienická stanice hlavního města Prahy může za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku nařídit mimořádné opatření, kterým přikáže určitou činnost přispívající k naplnění uvedeného účelu, nebo zakáže nebo omezí určité činnosti nebo služby, jejichž výkonem by mohlo být šířeno onemocnění COVID-19, anebo stanoví podmínky provádění takových činností nebo poskytování takových služeb. Jednotlivá mimořádná opatření jsou pak vyjmenována v odstavci 2 a tohoto ustanovení se také týkají hlavní změny obsažené v předmětné novele.

Zákon ve znění platném do 28. února 2022 stanovil v ustanovení § 2 odst. 2, písm. b), že mimořádným opatřením je omezení činnosti obchodní nebo výrobní provozovny nebo provozu obchodního centra nebo stanovení podmínek pro jejich provoz.

Nejvyšší správní soud v rozsudcíchč. j. 6 Ao 22/2021 – 44 ze dne 21. května 2021 a č. j. 1 Ao 5/2021 – 73 ze dne 1. července 2021 však opakovaně vyslovil názor, že podle stávajícího znění pandemického zákona nelze vůbec regulovat činnost provozoven služeb, včetně stravovacích a ubytovacích služeb či trhů a tržnic. Dále pak Nejvyšší správní soud judikoval, že pro plošnou regulaci uvedených provozoven (popř. trhů) nelze použít ani ustanovení § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť tak lze učinit pouze za předpokladu, že uzavření těchto provozoven má omezit styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy.

Z těchto důvodů proto předkladatel toto písmeno upravil tak, že rozšířil stávající výčet objektů, které lze mimořádným opatřením regulovat. Zvlášť vyjmenovává provozovnu, obchodním centrum, tržiště, tržnici nebo v jiný prostor prostoru sloužící k podnikatelské nebo obdobné činnosti. Ponechal tedy samostatně obchodní centra, neboť tato nejsou jako celek provozovnou, nýbrž objektem a zvlášť také reguloval provoz tržiště a tržnice. Nově je vyjasněno, že mezi možnosti omezení provozu provozovny, obchodního centra, tržiště nebo tržnice je i možnost omezení jejich provozní doby.

V dalším novelizovaném písmenuc) bylo dále stanoveno omezení provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solária, poskytování kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže. S ohledem na skutečnost, že některé tyto činnosti nemusí být vykonávány v provozovnách, nýbrž přímo u zákazníka či na místech, která provozovnami nejsou, došlo k zobecnění právní úpravy. Předmětný novelizační bod zakládá obecně omezení podnikatelské nebo obdobné činnosti, při jejímž výkonu přichází fyzická osoba do přímého osobního kontaktu s jinou fyzickou osobou, anebo stanovení podmínek pro výkon takové činnosti.

Ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) se původně vztahovalo na omezení provozování přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny. Předmětné ustanovení bylo rozšířeno o sportoviště ve vnitřním prostoru stavby a venkovní sportoviště. Regulace sportu, ať už profesionálního či amatérského, provozovaného na vnitřních či venkovních sportovištích byla, na rozdíl od využívání přírodního či umělého koupaliště, totiž dosud možná pouze za použití ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a nikoli pandemického zákona. Vzhledem k tomu, že se jedná o obdobné činnosti, které by mělo být možné i stejným způsobem regulovat a aby nevznikaly nedůvodné rozdíly mezi omezeními, jimž se musí podřídit provozovatelé sportovišť a provozovatelé koupališť, přiřazeny k sobě.

V případě omezení konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci fyzických osob na jednom místě v jednom čase, došlo v ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) pouze k legislativnímu zpřesnění.

Za pozornost bezesporu stojí novelizované písmeno f), které po novelizaci stanoví omezení výuky nebo jiné činnosti vysoké školy, vyšší odborné školy, školy nebo školského zařízení, dětské skupiny, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zařízení péče o děti do 3 let věku, zařízení pro výchovu, výuku anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku nebo jiného obdobného zařízení anebo stanovení podmínek pro výuku nebo jinou činnost v nich. Původní omezení výuky nebo jiného provozu vysoké školy bylo rozšířeno o množinu školy, školských zařízení (základní a střední úrovně vzdělání), dětských skupin, zařízení péče o děti do 3 let věku, zařízení pro výchovu, výuku anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku nebo jiných obdobných zařízení. Nyní tento novelizační bod stanovuje možnost vydání mimořádného opatření, které může omezit nebo stanovit jiný provoz ve všech stupních vzdělávacího systému, v dalších zařízeních určených pro výuku dětí či zařízení pro výchovu.

Širokou veřejnost bude zajisté zajímat nejvíce právní úprava testování. Oproti stručnému ustanovení § 2 odst. 2 písm. m), které stanovilo „příkaz testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění COVID-19“ bylo písmeno rozšířeno a především zpřesněno.

Nově je stanoveno, že mimořádným opatřením je „příkaz testovat fyzické osoby, které jsou členy orgánu právnické osoby, podnikající fyzické osoby, zaměstnance a jiné pracovníky, studenty vysoké školy nebo vyšší odborné školy nebo žáky nebo děti navštěvující školu nebo školské zařízení nebo dětskou skupinu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu, stanovení podmínek pro osobní přítomnost těchto osob na pracovišti, na vysoké škole, vyšší odborné škole ve škole nebo školském zařízení anebo v dětské skupině a stanovení podmínek a způsobu hlášení výsledku tohoto testování nebo odmítnutí podstoupení tohoto testování orgánu ochrany veřejného zdraví“.

Tímto novelizačním bodem dochází k rozšíření možnosti přikázat testování a korespondující povinnosti testování podstoupit na další okruh osob, konkrétně na žáky či děti docházející do škol nebo školských zařízení a na studenty vysokých škol a vyšších odborných škol. Stejně jako v případě zaměstnanců se totiž jedná o případy, kdy se na jednom místě po určitou (často i delší) dobu a opakovaně potkává shodná skupina osob, čímž se podstatně zvyšuje riziko, že jedna případně nakažená osoba nakazí onemocněním Covid-19 ostatní členy skupiny (třídy, družiny, studijní skupiny apod.). Zároveň se tímto bodem zavádí možnost stanovit podmínky, za kterých se mohou zaměstnanci, studenti, žáci a další vyjmenované osoby nacházet v prostorech pracoviště, vysoké školy nebo školy nebo školského zařízení.

Předkladatel tuto možnost do zákona doplnil zejména proto, aby orgány ochrany veřejného zdraví mohly v případě pozitivního testu zaměstnance či studenta nebo žáka (popř. dalších osob, na které se povinnost testování může vztahovat) pružně reagovat a stanovit s ohledem na situaci takové podmínky pro přítomnost těchto osob na pracovišti či ve škole (včetně vysoké školy a školského zařízení). Důvodem je minimalizace rizika dalšího šíření viru SARS-CoV-2 v tomto kolektivu, aniž by muselo dojít např. k uzavření daného provozu či školy.

Nakonec bylo stávající spektrum subjektů či činností, kterým je možné mimořádným opatřením stanovit omezení nebo podmínky provozu jako protiepidemického opatření v ustanovení § 2 odst. 2 rozšířeno o dalších 9 novelizačních písmen n) až u).

Jedná se o subjekty, které doposud nebyly pandemickým zákonem upraveny i přesto, že se jedná o obdobné subjekty nebo činnosti, které tento zákon již upravuje. V návaznosti na aplikační zjištění byl okruh činností rozšířen o spolkovou činnost a dále hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby a diskotéky, herny a kasina, zoologické a botanické zahrady, muzea, galerie, výstavní prostory, hrady, zámky a obdobné historické nebo kulturní objekty, veřejné knihovny, hvězdárny a planetária a konání slavností, divadelních a filmových představení, veletrhů a prodejních hospodářských výstav. Obecně se jedná o skupinu subjektů či činností, kde dochází k možné větší kumulaci osob, což s sebou přináší vyšší riziko přenosu onemocnění.

V novém písmenu s) je založena možnost regulace zotavovacích akcí, jiných podobných akcí pro děti nebo příměstských táborů tak, aby je bylo možné omezit nebo stanovit podmínky pro jejich konání. I v tomto případě se totiž jedná o možné větší seskupení osob v jednom okamžiku na jednom místě, kdy jde o specificky vytvořenou homogenní skupinu, která se spolu setkává po určitou, často i delší dobu, a riziko přenosu nákazy z jedné osoby na druhou se tím podstatně zvyšuje.

Nové písmeno t) reflektuje specifika jednání orgánů právnických osob (např. členské schůze bytových družstev, jednání výboru společenství vlastníků jednotek, jednání řídících orgánů obchodních korporací apod.), kde rovněž v důsledku osobního kontaktu dvou nebo více osob roste riziko přenosu onemocnění covid-19.

V novém písmenu u) se zakládá možnost nařídit tzv. samoizolaci (obdobně jako v novém bodu n)) fyzickým osobám, které po stanovenou dobu pobývaly v zahraničí na území státu, v němž na základě seznamu zveřejňovaného Ministerstvem zdravotnictví existuje zvýšené riziko nákazy virem SARS-CoV-2. Záměrem tohoto opatření je, aby v České republice nedocházelo k nekontrolovanému šíření stávajících nebo případně i možných nových variant koronaviru s původem v cizině.

Ustanovení písmene u) pamatuje i na situaci, kdy bude zmíněné podezření vyvráceno – dojde k automatickému ukončení tzv. samoizolace.

Nové písmeno v) se pak týká tzv. příjezdových formulářů, které mají orgánům ochrany veřejného zdraví umožnit získat od osob, které po stanovenou dobu pobývaly na území cizího státu nebo jeho části, v němž existuje zvýšené riziko nákazy virem SARS-CoV-2, údaje nezbytné pro případné následné dohledání této osoby, pro účely trasování, nařízení izolace či karanténního opatření apod.

Zvláštní opatření ve vztahu k rozhodování orgánů právnických osob

Nové ustanovení § 2a zákona stanoví, že pokud orgán ochrany veřejného zdraví mimořádným opatřením (podle tohoto zákona nebo podle zákona o ochraně veřejného zdraví), omezí nebo zakáže činnost právnické osoby spočívající v rozhodování na zasedání orgánu právnické osoby, může orgán právnické osoby rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání.

Cílem tohoto ustanovení je umožnit všem orgánům právnických osob jednat distančně, třebaže tuto možnost nemají zakotvenu ve svých dokumentech. Jedná se o oprávnění, nikoliv povinnost takto jednat, a je podmíněno existencí mimořádného opatření, které by osobní jednání omezovalo. V úvahu připadá jak písemná forma, tak i jednání prostřednictvím technického prostředku (typicky telekonferenčně). Právnické osoby tak získají nástroj, jak fungovat i přes existenci mimořádných opatření, aniž by musely měnit své vnitřní dokumenty, a je jen na nich, jak tohoto nástroje využijí.

V podstatě totožné ustanovení bylo již dříve obsaženo v ustanovení § 19 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ale bylo vázáno pouze na mimořádná opatření vydaná v roce 2020 a dnes je tedy již nepoužitelné.

Zvláštní ustanovení o nařízení izolace nebo karanténního opatření

Další ustanovení, kterému je třeba věnovat pozornost je nově vložené ustanovení § 8a o izolaci a karanténě. Podle něj nově platí, že oznámení o nařízení izolace nebo karanténního opatření k ochraně před onemocněním COVID-19 může orgán ochrany veřejného zdraví učinit osobě, která je povinna se izolaci nebo karanténnímu opatření podrobit, ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku s tím, že o provedeném oznámení bezodkladně učiní písemný záznam.

Vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karanténních opatření a izolací, jenž může dosahovat až desítek tisíc případů denně, je naprosto nemyslitelné, aby karanténní opatření a izolace byly nařizovány ve správním řízení vedeném podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Žádný správní orgán není schopen takové množství rozhodnutí vydat. Z judikatury ke stávajícímu znění zákona přitom plyne, že od postupu při nařizování karanténního opatření nebo izolace se nelze bez speciální zákonné úpravy odchýlit. Například podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, čj. 10 As 229/2021-31, publikovaného pod č. 4246/2021 Sb. NSS, platí, že „krajská hygienická stanice musí o protiepidemických opatřeních podle § 64 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, rozhodnout dle správního řádu (§ 67 odst. 1) a tato opatření (např. karanténa) nelze stanovit jen telefonicky“.

Smyslem nové právní úpravy je stanovit zákonná pravidla pro to, aby nařizování karanténních opatření a izolací bylo neformalizované, samozřejmě při zachování možnosti se proti takovému nařízení zákonem upraveným způsobem bránit. Umožňuje se, aby k nařizování karanténních opatření a izolace by docházelo nikoliv rozhodnutím, nýbrž faktickým pokynem, který by byl povinné osobě sdělen buďto ústně, anebo písemně, a to i prostředkem komunikace na dálku (typicky telefonicky či prostřednictvím SMS). Je to jediná možnost, jak v předpokládaném počtu nařizovaných karanténních opatření či izolací takový postup v praxi učinit proveditelným. V každém případě však bude o takovém sdělení učiněn písemný záznam.

Odpovědnost za nařízení včetně odpovědnosti za případný nesprávný úřední postup však nadále zůstává na orgánu ochrany veřejného zdraví jako na správním orgánu. Na nařizování karanténního opatření nebo izolace a na vyřizování námitek se subsidiárně použije část čtvrtá správního řádu, upravující vydávání vyjádření, osvědčení, provádění ověření nebo činění sdělení, která se týkají dotčených osob.

Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví

se stanoví působnost Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra při vydávání mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Legislativně se zakotvuje subsidiarita opatření obecné povahy (mimořádných a ochranných opatření) Ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic ve vztahu k opatřením Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra tak, aby úprava obsažená v zákoně o ochraně veřejného zdraví byla souladná s touto novelou pandemického zákona a nemohlo docházet k odlišné aplikační praxi při přijímání mimořádných opatření podle pandemického zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví.

Změna zákona č. 520/2021 Sb.

Podle zákona o krizovém ošetřovném se mimořádnými opatřeními při epidemii za stanovených podmínek rozumí mj. krizové opatření vyhlášené orgánem krizového řízení podle krizového zákona a mimořádné opatření vydané orgánem ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud se týkají zákazu osobní přítomnosti dětí, žáků a studentů v zařízení nebo škole anebo v jejich částech v důsledku onemocnění COVID-19, a opatření podle školského zákona nebo prováděcích právních předpisů vydaných k jeho provedení, kterým došlo k uzavření zařízení nebo školy nebo jejích částí a které bylo přijato v přímé souvislosti s onemocněním COVID-19. Na základě těchto mimořádných opatření při epidemii pak je podle zákona o krizovém ošetřovném poskytováno pojištěncům při péči o dítě do 10 let věku a při péči o osoby vyžadující trvalou péči alespoň ve stupni 1 (lehká závislost) zvýhodněné ošetřovné (například ve vyšší sazbě, po prodlouženou podpůrčí dobu, rozšířenému okruhu pojištěnců).

Nová právní úprava rozšiřuje tuto pravomoc na všechny školy (včetně mateřských škol a dětských skupin) a na děti ve věku do 10 let a další osoby, které chodí do škol. Zákon se upravuje tak, aby mimořádná opatření při epidemii zahrnovala i opatření provedené podle § 2 odst. 2 písm. f) a m) novelizovaného zákona č. 94/2021 Sb., neboť se jedná o opatření, která jsou věcně stejná jako mimořádná opatření vymezená zákonem o krizovém ošetřovném.

Zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, což je 1. března 2022.

JUDr. Eva Dandová