1.2     Postup správce daně

Výše daně paušální částkou se určí v závislosti na výši předpokládaných příjmů, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou daně, a na výši předpokládaných výdajů, nejméně však ve výši podle § 7 odst. 7 ZDP (ustanovení zákona stanovující výši procenta paušálních výdajů).

Rozdíl mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji se upraví o výdaje uplatněné podle § 24 ZDP, u kterých odpadl právní důvod pro jejich uplatnění a o předpokládané nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP.

Správce daně stanoví daň paušální částkou po projednání s poplatníkem do 15. května běžného zdaňovacího období. Daň se vypočte z rozdílu mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji sazbou daně podle § 16 ZDP a následně se sníží o předpokládanou slevu na dani podle § 35ba (základní sleva na poplatníka, na manželku, na invaliditu, na studenta, sleva na umístění dítěte) a o předpokládanou slevu na dani podle § 35c (sleva na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti), uplatněné poplatníkem v žádosti o stanovení daně paušální částkou. K předpokládanému nároku na uplatnění daňového bonusu podle § 35c se při stanovení daně paušální částkou nepřihlédne.

Po zohlednění předpokládaných slev činí daň stanovená paušální částkou nejméně 600 Kč za zdaňovací období. Takto stanovená daň je splatná nejpozději do 15. prosince běžného zdaňovacího období. Daň se již nevyměřuje platebním výměrem. Poplatník je povinen vést jednoduchou evidenci o výši dosahovaných příjmů, výši pohledávek a o hmotném majetku používaném pro výkon činnosti. Poplatník, který je plátcem DPH, musí vést pochopitelně příslušnou průkazní evidenci podle zákona o dani z přidané hodnoty.

O stanovení daně paušální částkou sepíše správce daně protokol o ústním jednání. Správce daně může daň paušální částkou stanovit i na více zdaňovacích období, nejdéle však na tři zdaňovací období.

1.3     Postup po skončení zdaňovacího období

Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob má stanovenu daň paušální částkou a za zdaňovací období dosáhne jiných příjmů a výdajů než předpokládal a než uvedl v žádosti o stanovení daně paušální částkou, bude postupovat podle znění § 7a odst. 5 ZDP.

U poplatníka daně z příjmů fyzických osob, který má stanovenou daň paušální částkou, mohou nastat po skončení zdaňovacího období následující varianty:

a)  poplatník má za zdaňovací období pouze příjmy podle § 7 odst. 1 a) až c) ZDP

Poplatník, který má stanovenou daň paušální částkou a nemá za zdaňovací období jiné příjmy než příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP, nepodává daňové přiznání za toto zdaňovací období, a to ani v případě, když se dosažené příjmy a výdaje dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) výrazně odlišují od předpokládaných příjmů a výdajů, uvedených v žádosti o stanovení daně paušální částkou. Zaplacená daň stanovená paušální částkou zůstává zachována a nemění se.

b)  poplatník dosáhne za zdaňovací období příjmy z prodeje věci, která byla zahrnuta do obchodního majetku nebo dosáhne jiných příjmů podle § 6, § 7 odst. 1 písm. d), § 7 odst. 2, § 8 až § 10 ZDP v úhrnné výši přesahující 15 000 Kč (kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou daně) než při stanovení daně paušální částkou předpokládal

V tomto případě je povinen poplatník po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání. Přitom uplatní příjmy a výdaje z činnosti dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) v přiznání ve výši, ze které správce daně vycházel při stanovení daně paušální částkou a zaplacenou daň paušální částkou započte na výslednou daňovou povinnost. Podáním daňového přiznání se rozhodnutí o dani stanovené paušální částkou ruší.

c)  poplatník má za zdaňovací období příjmy z prodeje věci, která byla zahrnuta do obchodního majetku nebo jiné příjmy podle § 6, § 7 odst. 1 písm. d), § 7 odst. 2, § 8 až § 10 ZDP v úhrnné výši nepřesahující 15 000 Kč (kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou daně), než při stanovení daně paušální částkou předpokládal

V tomto případě nepodává poplatník daňové přiznání za toto zdaňovací období a daň stanovená paušální částkou zůstává zachována.

?  Příklad 1

Podnikatel uvedl v žádosti podané správci daně do 31. 1. 2016 o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období roku 2016 následující údaje:

–   výše předpokládaných zdanitelných příjmů dle § 7 odst. 1 písm. b) 2 250 000 Kč,

–   výše předpokládaných daňově uznatelných výdajů 1 900 000 Kč,

–   nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka a na jedno dítě.

Finanční úřad vyhověl žádosti a stanovil z předpokládaného základu daně 350 000 Kč paušální daň ve výši 52 500 Kč a po odečtení slevy na poplatníka a na jedno dítě stanovil daň ve výši 14 256. Kč. Takto stanovená paušální daň je splatná do 15. 12. 2016.

Varianta A – skutečnosti za rok 2016:

Podnikateli se v roce 2016 daří s podnikáním a dosáhne za zdaňovací období následující výsledky:

–   příjmy ze živnostenského podnikání 2 800 000 Kč,

–   daňově uznatelné výdaje související s touto činností 2 350 000 Kč.

Varianta B – skutečnosti za rok 2016:

S ohledem na nedostatek zákazníků se podnikateli v roce 2016 nedaří a dosáhne za zdaňovací období následující výsledky:

–   příjmy ze živnostenského podnikání 1 200 000 Kč,

–   daňově uznatelné výdaje související s touto činností 1 100 000 Kč.

Pokud se u poplatníka se stanovenou paušální daní skutečná výše příjmů a výdajů z podnikání dosažená za zdaňovací období oproti předpokladu zvýší nebo sníží, na daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2016 se nic nezmění. Platí stále odvedená paušální daň a to bez ohledu na to, k jak velkým rozdílům u skutečných příjmů a výdajů oproti předpokládaným došlo. Pokud by však finanční úřad stanovil paušální daň na více zdaňovacích období, např. na tři, může zrušit své rozhodnutí pro následující zdaňovací období.

Poplatník v obou variantách nemusí podávat daňové přiznání.

?  Příklad 2

Podnikatel s příjmy ze živnosti uvedl v žádosti o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období roku 2016:

–   výše předpokládaných zdanitelných příjmů dle § 7 odst. 1 písm. b) 1 600 000 Kč,

–   výše předpokládaných daňově uznatelných výdajů 1 350 000 Kč,

–   nárok na odpočet pojistného na doplňkové penzijní spoření 12 000 Kč,

–   nárok na odpočet pojistného na životní pojištění 12 000 Kč,

–   nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka.

Finanční úřad vyhověl a stanovil paušální daň 9 060 Kč, která je zaplacena 10. 12. 2016.

Dle skutečnosti dosáhl za zdaňovací období roku 2016 následující údaje z podnikání:

–   příjmy ze živnosti 1 850 000 Kč,

–   daňově uznatelné výdaje související s touto činností 1 450 000 Kč.

Kromě toho od července 2016 začal pronajímat garáž nezahrnutou v obchodním majetku a dosáhl příjmy z nájmu ve výši 9 000 Kč, ke kterým uplatňuje paušální výdaje ve výši 2 700 Kč.

Poplatník bude postupovat podle znění § 7a odst. 5 ZDP. Podnikatel je povinen po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, ve kterém vyčíslí dílčí základ daně z nájmu, ale příjmy a výdaje z podnikání uplatní ve výši, ze které správce daně vycházel při stanovení daně paušální částkou. Zaplacenou daň paušální částkou započte poplatník v daňovém přiznání na výslednou daňovou povinnost. Podáním daňového přiznání se rozhodnutí o dani stanovené paušální částkou ruší.

V daném případě fyzická osoba v daňovém přiznání za rok 2016 uvede:

-  dílčí základ daně dle § 7 ve výši, ze které správce daně vycházel při stanovení daně paušální částkou, tedy 250 000 Kč,

-  dílčí základ daně dle § 9 ve výši 6 300 Kč,

-  odpočet pojistného na doplňkové penzijní spoření 12 000 Kč,

-  odpočet pojistného na životní pojištění 12 000 Kč,

-  celkem základ daně ve výši 232 300 Kč.

Celková daňová povinnost poplatníka činí 10 005 Kč a zaplacená daň paušální částkou 9 060 Kč bude započtena na výslednou daňovou povinnost.

?  Příklad 3

Advokát uvedl v žádosti o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období roku 2016:

–   výše předpokládaných zdanitelných příjmů dle § 7 odst. 1 písm. c) 1 500 000 Kč,

–   výše předpokládaných daňově uznatelných výdajů 600 000 Kč,

–   nárok na odpočet pojistného na životní pojištění 12 000 Kč,

–   nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka.

Finanční úřad vyhověl a stanovil paušální daň 108 360 Kč, která je zaplacena 10. 12. 2016.

Za zdaňovací období roku 2016 do­sáhl poplatník příjmy z advokátní praxe ve výši 1 850 000 Kč. V květnu 2016 prodal poplatník chatu za částku 540 000 Kč, pořízenou před třemi roky za částku 350 000 Kč.

Poplatník bude postupovat podle znění § 7a odst. 5 ZDP. Je povinen po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, ve kterém vyčíslí dílčí základ daně z ostatních příjmů ve výši 190 000 Kč, protože nedodržel časový test 5 let mezi nabytím a prodejem chaty pro osvobození příjmů z prodeje nemovité věci dle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP. Příjmy a výdaje z advokátní praxe uplatní ve výši, ze které správce daně vycházel při stanovení daně paušální částkou. Zaplacenou daň paušální částkou započte poplatník v daňovém přiznání na výslednou daňovou povinnost. Podáním daňového přiznání se rozhodnutí o dani stanovené paušální částkou ruší.

V daném případě poplatník v daňovém přiznání za rok 2016 uvede:

-  dílčí základ daně dle § 7 ve výši, ze které správce daně vycházel při stanovení daně paušální částkou, tedy 900 000 Kč,

-  dílčí základ daně dle § 10 ve výši 190 000 Kč,

-  odpočet pojistného na životní pojištění 12 000 Kč,

-  celkem základ daně ve výši 1 078 000 Kč.

Celková daňová povinnost poplatníka činí 136 860 Kč a zaplacená daň paušální částkou 108 360 Kč bude započtena na výslednou daňovou povinnost.

?  Příklad 4

Zemědělský podnikatel uvede v žádosti podané správci daně do 31. 1. 2016 o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období 2016 následující údaje:

–   výše předpokládaných zdanitelných příjmů dle § 7 odst. 1 písm. a) 2 650 000 Kč,

–   výše předpokládaných daňově uznatelných výdajů 2 010 000 Kč,

–   nárok na uplatnění slevy na poplatníka,

–   nárok na daňové zvýhodnění na 1 dítě vyživované ve společně hospodařící domác­nosti.

Se zemědělským podnikatelem spolupracuje manželka, na kterou podnikatel převádí 50 % příjmů a výdajů ve smyslu ustanovení § 13 ZDP.

V souladu se zněním § 7a odst. 2 ZDP může o stanovení daně požádat i spolupracující manželka. Předpokládané příjmy a výdaje zemědělského podnikatele se rozdělí mezi manžela a manželku v poměru stanoveném podle § 13 ZDP. Sleva na dani na poplatníka bude uplatněna u každého z manželů samostatně. Daňové zvýhodnění na dítě bude uplatněno u manžela.

Finanční úřad vyhoví žádosti a stanoví:

-  u zemědělského podnikatele z předpokládaného základu daně 320 000 Kč paušální daň (po odečtení základní slevy na dani na poplatníka a slevy na dítě) ve výši 9 756 Kč,

-  u spolupracující manželky z předpokládaného rozdílu převedených příjmů a výdajů 320 000 Kč paušální daň (po odečtení základní slevy na dani na poplatníka) ve výši 23 160 Kč.

Takto stanovená paušální daň je splatná do 15. 12. 2016.

2. Paušální výdaje

Poplatník s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP se může kdykoliv rozhodnout, a namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu uplatnit výdaje dle § 7 odst. 7 ZDP procentem z příjmů.

Jedná se o příjmy:

-     příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství [písm. a)],

-     příjmy ze živnostenského podnikání [písm. b)],

-     příjmy z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění [písm. c)],

-     příjmy ze samostatné činnosti vymezené v § 7 odst. 2 ZDP.

Podle znění § 7 odst. 8 ZDP jsou ve výdajích uplatněných procentem z příjmů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Poplatník, který uplatňuje paušální výdaje, je povinen vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek, vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Paušální výdaje může uplatnit i poplatník, který vede povinně nebo dobrovolně účetnictví – v tomto případě však musí kromě vedení účetnictví poplatník evidovat příjmy ve smyslu § 7 odst. 8 ZDP, ze kterých pak vypočte paušální výdaje procentem z příjmů.

Paušální výdaje lze dále uplatnit:

-     u příjmů z nájmu dle § 9 odst. 4 ZDP – poplatník je povinen podle § 9 odst. 5 ZDP vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek, vzniklých v souvislosti s nájmem.

-     a dále u příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, která není provozována podnikatelem a je zdaňována podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP – podle znění § 10 odst. 4 ZDP lze u těchto příjmů uplatnit výdaje podle § 7 odst. 7 písm. a) ZDP, poplatník je povinen v tomto případě vždy vést záznamy o příjmech.

Ze znění pokynu GFŘ č. D-22 k § 7 odst. 7 ZDP vyplývá, že pokud poplatník hodlá uplatnit paušální výdaje procentem z příjmů u jednoho druhu z příjmů dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP, musí uplatnit paušální výdaje ke všem druhům příjmů, které má podle § 7 odst. 1 písm. a) až písm. c) a odst. 2 ZDP, které tvoří jeden dílčí základ daně, s výjimkou uvedenou v § 12 ZDP, kdy musí uplatnit daňové výdaje ze všech druhů příjmů ve skutečné výši.

Pokud má poplatník příjmy dle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP (podíly společníků veřejné obchodní společnosti nebo komplementářů komanditní společnosti na zisku) a kromě těchto příjmů má další příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP, může u těchto dalších příjmů uplatnit paušální výdaje, zatímco k podílům na zisku společníků v.o.s. a komplementářů na k.s. paušální výdaje uplatnit nemůže, i když se jedná o jeden dílčí základ daně dle § 7 ZDP.

Paušální výdaje poplatníků daně z příjmů fyzických osob v roce 2016 a jejich limity

Z výše uvedeného přehledu limitních částek paušálních výdajů vyplývá, že pouze při dosažení příjmů maximálně ve výši 2 000 000 Kč, lze jako paušální výdaje uplatnit procentní výši dle jednotlivých druhů příjmů (30 % až 80 % z dosažených příjmů). Pokud příjem příslušného druhu příjmu přesáhne hranici 2 000 000 Kč, je nutno uplatnit pouze maximální částku paušálních výdajů dle § 7 odst. 7 ZDP (600 000 Kč až 1 600 000 Kč dle druhu příjmů). Toto se vztahuje i na paušální výdaje uplatněné k příjmům dle § 9 ZDP a k příjmům ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství zdaňované dle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP a ve vazbě na znění § 10 odst. 4 ZDP.

Nesmíme zapomenout i na nevýhody paušálních výdajů, ke kterým patří:

-  nemožnost uplatnit daňové odpisy hmotného a nehmotného majetku, resp. nemožnost přerušení daňových odpisů hmotného majetku. Po dobu uplatňování paušálních výdajů probíhá i nadále daňové odpisování hmotného majetku a tyto odpisy jsou vedeny pouze evidenčně a při ukončení uplatnění paušálních výdajů a přechodu na skutečné výdaje je nutno pokračovat v odpisování a neuplatněné odpisy za období, kdy poplatník uplatňoval paušální výdaje, již nelze uplatnit;

-  pokud poplatník s příjmy dle § 7 ZDP zakoupí hmotný majetek ve zdaňovacím období, ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů a nevede účetnictví, nemůže jej zařadit do obchodního majetku (tento při vedení paušálních výdajů neexistuje) a tudíž nemůže zahájit odpisování hmotného majetku ani evidenčně. V případě, že v následujícím zdaňovacím období bude poplatník uplatňovat výdaje ve skutečné výši a povede daňovou evidenci, bude mít obchodní majetek a zakoupený hmotný majetek v období, kdy uplatňoval paušální výdaje, může vložit do obchodního majetku a zahájit daňové odpisování v prvním roce odpisování ze vstupní ceny stanovené dle § 29 ZDP;

-  uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 výdaje podle § 7 odst. 7 nebo u dílčího základu daně podle § 9 výdaje podle § 9 odst. 4 ZDP a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, nemůže si poplatník uplatnit podle znění § 35ca ZDP slevu na dani na manželku podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP a rovněž nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti podle § 35c a § 35d ZDP. Poplatník však může uplatnit slevu na dani za umístění dítěte v zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle znění § 35bb ZDP;

-  nemožnost uplatnit paušální výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, protože v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka;

-  při ukončení finančního leasingu hmotného majetku a převedení tohoto majetku za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele věci, nemůže poplatník, který uplatňuje paušální výdaje, zařadit hmotný majetek do obchodního majetku, a tím není splněna podmínka daňové účinnosti úplaty za dobu trvání finančního leasingu dle § 24 odst. 4 ZDP (za dobu, kdy poplatník ještě neuplatňoval paušální výdaje);

?  Příklad 5

Zemědělský podnikatel uplatňuje paušální výdaje ve výši 80 %. Manželka podnikatele je bez zdanitelných příjmů a je v domácnosti. Děti zatím nemají. Podnikatel dosáhne za rok 2016 zdanitelné příjmy ve výši 1 980 000 Kč. Sleduje si své výdaje a dle této evidence dosáhne za rok 2016 daňově uznatelné výdaje ve výši 1 490 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Srovnání zdanění v roce 2016 při uplatnění paušálních a skutečných výdajů

Pokud by podnikatel uvažoval v roce 2016 s přechodem z paušálních výdajů na skutečné výdaje, může si uplatnit v daňovém přiznání za rok 2016 slevu na dani na manželku. Nesmí však zapomenout na případnou úpravu základu daně z příjmů za rok 2016 dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP.

Vzhledem k tomu, že při uplatnění skutečných výdajů je u poplatníka za rok 2016 vyšší základ daně z příjmů než při uplatnění paušálních výdajů, bude to mít dopad na jeho odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění a to zvýšení o částku 0,5 × (490 000 Kč – 396 000 Kč) × 0,427 = 20 069 Kč. Pokud by tedy poplatník uplatňoval skutečné výdaje, sice by ušetřil na dani z příjmů 10 740 Kč, ale zaplatil by více na pojistném o částku 20 069 Kč. Přechod na skutečné výdaje je u poplatníka nevýhodný.

?  Příklad 6

OSVČ podnikající ve stavební výrobě dosáhne za rok 2016 příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP ve výši 2 250 000 Kč. Do konce roku 2015 uplatňoval paušální výdaje 60 % z dosažených příjmů. Ke konci roku 2016 podnikatel zjistí, že jeho skutečné výdaje dosáhnou výše 1 300 000 Kč. K 31. 12. 2015 neevidoval žádné pohledávky.

S ohledem na limit paušálních výdajů u příjmů z neřemeslných živností ve výši 1 200 000 Kč, bude pro poplatníka výhodnější přejít v roce 2016 na skutečné výdaje. Jeho základ daně bude činit 950 000 Kč, zatímco při pokračování v uplatnění paušálních výdajů i v roce 2016 by činil základ daně 1 050 000 Kč, tedy o 100 000 Kč více, a jeho daň by byla vyšší o 15 000 Kč.

V případě, že by poplatník i nadále uplatňoval paušální výdaje za rok 2016, zaplatil by nejen vyšší daň z příjmů ze zvýšeného základu daně 1 050 000 Kč, ale zaplatil by rovněž vyšší pojistné na sociální a zdravotní pojištění o částku 0,5 × (1 050 000 Kč – 950 000 Kč) × 0,427 = 21 350 Kč. Pro poplatníka je výhodné v roce 2016 přejít z paušálních výdajů na skutečné výdaje.

?  Příklad 7

Podnikatel uplatňuje ke svému živnostenskému podnikání paušální výdaje 60 % zdanitelných příjmů. Za zdaňovací období 2016 dosáhne zdanitelné příjmy 3 500 000 Kč. S ohledem na nízkou výši skutečných výdajů u něho nepřichází v úvahu přechod z paušálních výdajů na skutečné výdaje. Uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka.

V daňovém přiznání za rok 2016 si poplatník může uplatnit jako daňové výdaje pouze limitní výši 1 200 000 Kč, takže jeho základ daně činí 2 300 000 Kč. Vypočtená daň zvýšená o solidární zvýšení daně za rok 2016 činí: 2 300 000 Kč × 0,15 + (2 300 000 Kč – 1 296 288 Kč) × 0,07 = 345 000 Kč + 70 259,84 Kč = 415 260 Kč (po zaokrouhlení).

3. Paušální výdaj na dopravu

Paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem lze uplatnit, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) a to:

–   ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční moto­rové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě,

–   krácený paušální výdaj ve výši 4 000 Kč (80 % výše stanovené částky paušálního výdaje) za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, pokud poplatník používá silniční motorové vozidlo pouze zčásti k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů.

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit i u soukromého vozidla, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka a je zčásti využíváno k podnikatelským účelům. U tohoto vozidla lze uplatnit pouze krácený paušální výdaj na dopravu.

Výše paušálního výdaje na dopravu a výše kráceného paušálního výdaje na dopravu je jednotná pro jakékoliv silniční motorové vozidlo, tedy platí jak pro osobní automobil, sanitku, autobus nebo nákladní automobil. Paušální výdaj na dopravu však nelze uplatnit u traktorů zemědělských a lesnických (kategorie T) ani u pracovních strojů (kategorie S).

Při uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu z titulu používání automobilu i pro soukromé účely, se nepřihlíží k tomu, v jakém poměru je příslušné silniční motorové vozidlo používáno k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a k soukromým účelům. Krácený paušální výdaj ve výši 4 000 Kč za kalendářní měsíc se použije pro jakýkoliv poměr využívání automobilu k podnikání a k soukromým účelům.

3.1     Uplatnění dalších výdajů souběžně s paušálním výdajem na dopravu

Pokud poplatník uplatňuje u vozidel zahrnutých do obchodního majetku nebo u vozidel v nájmu paušální výdaje na dopravu, může jako daňově uznatelné výdaje uplatnit rovněž výdaje (náklady) na opravy a údržbu vozidla, daňové odpisy, nájemné, pojistné, silniční daň, dálniční poplatky ad. V případě, že je vozidlo zahrnuté v obchodním majetku nebo vozidlo v nájmu použito i k soukromým účelům a z toho důvodu bude použit krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč/měsíc, pak jsou daňově neuznatelným ostatní výdaje ve výši 20 % (výdaje na opravy a údržbu vozidla, nájemné, pojistné ad.).

Při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se podle znění § 28 odst. 6 ZDP poměrnou částí odpisů rozumí 80 % od­pisů. Z toho vyplývá, že při uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu z titulu používání automobilu i pro soukromé účely, se nekrátí odpisy v poměru využívání silničního motorového vozidla k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a k soukromým účelům podle bodu 2 pokynu GFŘ č. D-22 k § 28 ZDP, ale odpisy se krátí v jednotném poměru 80 %.

Z ustanovení § 25 odst. 1 písmeno x) ZDP vyplývá, že daňově uznatelnými nejsou u vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaje na dopravu, následující výdaje:

-  výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné při pracovní cestě vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu,

-  20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu,

-  u silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a sazbu základní náhrady.

Poznámka k parkovnému:

Při uplatnění paušálního výdaje na dopravu nelze uplatnit navíc výdaje na krátkodobé parkovací služby poskytované parkovišti, parkovacími místy a garážemi v souvislosti s používáním vozidla na pracovních (služebních) cestách. Daňově uznatelným výdajem však bude i při použití paušálního výdaje na dopravu dlouhodobý pronájem parkovacích míst nebo stání na plochách a v garážích zastřešených i nezastřešených v sídle nebo v místě podnikání poplatníka, případně v místě určeném pro stání vozidla v době, kdy není používáno na pracovních (služebních) cestách. Tyto výdaje na parkovné lze uplatnit v prokázané výši navíc vedle uplatnění paušálního výdaje na dopravu.

3.2     Omezující podmínky pro uplatnění paušálních výdajů na dopravu

Rozhodující omezující podmínkou pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu nebo kráceného paušálního výdaje na dopravu je, že paušální výdaj na dopravu možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

Další omezující podmínkou pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu je, že silniční motorové vozidlo nepřenechal poplatník ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely (zaměstnanec využívá vozidlo k pracovním cestám).

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se však považuje bezplatné poskytnutí motorového vozidla zaměstnavatelem zaměstnanci k používání pro služební a soukromé účely (tzv. manažerské vozidlo). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud použije na pracovní cestu vozidlo zaměstnanec podnikatele nebo spolupracující osoba (manželka a další osoby žijící s podnikatelem v domácnosti), může si podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu.

Z ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP vyplývají další podmínky pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu poplatníkem daně z příjmů fyzických osob:

-  využívá-li k dosažení, zajištění a udržení příjmů silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví, více poplatníků, mohou si v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč;

-  u poplatníka daně z příjmů fyzických osob lze uplatnit paušální výdaj na dopravu pouze v případě, že fyzická osoba má příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP nebo příjmy z nájmu dle § 9 ZDP;

-  paušální výdaj na dopravu nemůže použít vypůjčitel, který uzavřel smlouvu o výpůjčce vozidla, a rovněž nelze uplatnit paušální výdaje na dopravu silničním motorovým pořízeného v režimu finančního leasingu;

-  v průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu na způsob uplatnění výdajů podle § 24 odst. 2 písm. k) a naopak. V měsíci pořízení nebo vyřazení silničního motorového vozidla lze uplatnit poměrnou část paušálního výdaje na dopravu. V žádném případě nelze u vozidla zahrnutého v obchodním majetku nebo u vozidla v nájmu ve zdaňovacím období nebo v období, za které se podává daňové přiznání, několik měsíců uplatnit paušální výdaj na dopravu a u téhož vozidla ve zbývajících měsících, kdy např. najel poplatník s vozidlem více kilometrů pro podnikání, uplatnit prokázané výdaje na dopravu. Kombinace paušálního výdaje na dopravu a prokázaných výdajů na dopravu v průběhu zdaňovacího období není možná. Poplatník se musí rozhodnout, který způsob pro zdaňovací období u příslušného silničního motorového vozidla použije. Může však u jednoho vozidla po celé zdaňovací období uplatňovat paušální výdaj na dopravu a u jiného vozidla uplatnit prokázané výdaje na dopravu;

-  pokud poplatník u některého vozidla uplatní krácený paušální výdaj na dopravu, potom platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pokud má tedy např. podnikatel dvě vozidla zahrnutá v obchodním majetku a obě používá nejen k výkonu své podnikatelské činnosti, ale i k soukromým účelům, a u obou vozidel poplatník uplatní paušální výdaje na dopravu, pak u jednoho vozidla použije krácený paušální výdaj na dopravu 4 000 Kč/měsíc a pak už u druhého vozidla může uplatnit nekrácený paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč/měsíc, přestože i druhé vozidlo může využívat k soukromým účelům.

?  Příklad 8

Podnikatel má zařazen osobní automobil v obchodním majetku a v roce 2016 jej využívá jak k provozování živnosti, tak k soukromým účelům. Na základě knihy jízd ujede v roce 2016 pro podnikání 60 % celkového počtu kilometrů a zbývajících 40 % počtu kilometrů najede pro soukromé účely.

Varianta A – podnikatel uplatňuje výdaje na spotřebu pohonných hmot prokazatelným způsobem

Podnikatel může do daňových výdajů za zdaňovací období uplatnit pouze 60 % roční výše odpisů vozidla. V tomtéž poměru krátí veškeré provozní výdaje související s provozem vozidla kromě silniční daně.

Varianta B – podnikatel uplatňuje krácený paušální výdaj na dopravu 4 000 Kč/měsíc

Podnikatel může do daňových výdajů za zdaňovací období uplatnit 80 % roční výše odpisů vozidla. Rovněž tak může uplatnit jako daňový výdaj 80 % veškerých provozních výdajů souvisejících s provozem vozidla

?  Příklad 9

Fyzická osoba vlastní několik činžovních domů v různých obcích a najímá byty v nich umístěné. Pro styk s nájemníky používá po celý rok 2016 soukromý osobní automobil.

V případě příjmů z nájmu může poplatník za rok 2016 uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč/měsíc při použití soukromého vozidla pro styk s nájemníky. V tomto případě si poplatník nemůže uplatnit sazbu základní náhrady 3,80 Kč/km, ani náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

?  Příklad 10

Podnikatel používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku. Pro podnikatelské účely najede za rok 2016 celkem 2 900 km. V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba paliva pro kombinovaný provoz 5,8 l na 100 km (BA 95). Pracovní cesty uskuteční ve všech měsících roku 2016.

Pokud podnikatel bude postupovat klasickým způsobem, může si v roce 2016 uplatnit za najetý kilometr k podnikatelským účelům soukromým vozidlem sazbu základní náhrady 3,80 Kč/km a náhradu za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV č. 385/­2015 Sb. Při ujetí 2 900 km za rok pro podnikatelské účely může si podnikatel uplatnit do daňových výdajů:

2 900 km × 3,80 Kč/km + 5,8 : 100 × 2 900 km × 29,70 Kč/l = 16 016 Kč (po zaokrouhlení)

Pro podnikatele je výhodnější, když si po celý rok uplatní krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč × 12 měsíců = 48 000 Kč a to bez ohledu na skutečně ujeté kilometry soukromým vozidlem pro podnikatelské účely.

?  Příklad 11

OSVČ má zařazen v obchodním majetku dodávkový automobil, který využívá výlučně k podnikání. V roce 2016 spolupracuje s podnikatelem jeho manželka, na kterou podnikatel převádí 50 % příjmů a výdajů dle § 13 ZDP. Manželka v rámci spolupráce s manželem uskutečňuje pracovní cesty s použitím tohoto vozidla.

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou. Proto v našem případě může podnikatel uplatnit u vozidla paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně, tedy 60 000 Kč za kalendářní rok.

?  Příklad 12

Podnikatel používá ke svému podnikání v roce 2016 dva osobní automobily, které má zařazeny v obchodním majetku. První automobil byl pořízen v roce 2013, je odpisován ze vstupní ceny 550 000 Kč rovnoměrným způsobem a podnikatel jej využívá i k soukromým účelům. Druhý automobil byl pořízen v červnu 2015 za vstupní cenu 480 000 Kč a poplatník uplatňuje u tohoto automobilu zrychlené odpisy. Tento automobil používá výlučně k podnikatelským účelům. U obou vozidel podnikatel uplatňuje paušální výdaje na dopravu. Podnikatel vede daňovou evidenci.

Ve zdaňovacím období 2016 může poplatník uplatnit jako daňové výdaje:

a)  u automobilu pořízeného v roce 2013:

- krácený paušální výdaj na dopravu 4 000 Kč × 12 měsíců = 48 000 Kč,

- daňový odpis 80 % × 550 000 Kč × 22,25 : 100 = 97 900 Kč,

- výdaje na opravy, údržbu, zákonné a havarijní pojištění, silniční daň, dálniční poplatky ve výši 80 % prokázané výše (kromě výdajů na spotřebované PHM a parkovného při pracovní cestě),

b)  u automobilu pořízeného v roce 2015:

- paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč × 12 měsíců = 60 000 Kč,

- daňový odpis 2 × 384 000 Kč : (6 – 1) = 153 600 Kč,

    (zůstatková cena po 1. roce odpisování zrychleným způsobem je 384 000 Kč),

- výdaje na opravy, údržbu, zákonné a havarijní pojištění, silniční daň, dálniční poplatky v prokázané výši (kromě výdajů na spotřebované PHM a parkovného při pracovní cestě).

Ing. Ivan Macháček