Platby státu
odpočty ve zdravotním pojištění
Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, představují více než polovinu populace České republiky. Pro tyto pojištěnce má registrace ve „státní kategorii“ v příslušném kalendářním měsíci zásadní význam především z toho hlediska, že řeší jejich pojistný vztah, kdy pro tento účel není rozhodující, zda evidence v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. Jinými slovy, pokud je pojištěnec zařazen u zdravotní pojišťovny v některé ze skupin osob, za které je plátcem pojistného stát, pouze po část kalendářního měsíce nebo dokonce i jen jeden den v tomto měsíci, nemusí se v tomto měsíci otázkou řešení svého pojistného vztahu zabývat. Na základě této skutečnosti nebude mít zdravotní pojišťovna vůči pojištěnci za takový měsíc žádné další požadavky, neboť za kalendářní dny pojištěním nepokryté se v takové situaci žádné pojistné nedoplácí.
Každé zvýšení částky vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ má pozitivní dopad na příjmovou stránku systému, a naopak klade požadavky výdajovou stránku státního rozpočtu.
Musíme si však uvědomit, že u těchto osob je pojistné placeno pouze státem jen tehdy, pokud tyto osoby nejsou výdělečně činné. Jestliže jsou zaměstnány nebo podnikají, pak se platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) za podmínek stanovených zákonem č. 592/1992 Sb., ve znění p. p.
Ing. Antonín Daněk
2.1 Pojištěnci, za které je plátcem pojistného stát
Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát neboli takzvaní „státní pojištěnci“, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p. p.
Které osoby jsou u zdravotní pojišťovny evidovány v této kategorii?
Mezi nejpočetnější skupiny osob, za které je plátcem pojistného stát, řadíme například:
– studenty. Stát je plátcem zdravotního pojištění prostřednictvím státního rozpočtu České republiky za nezaopatřené děti, kdy se nezaopatřenost dítěte posuzuje podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Za studium na středních školách se považuje například studium na gymnáziu, konzervatoři, střední odborné škole, vyšší odborné škole, středním odborném učilišti. Za studium na střední škole se naopak nepovažuje dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na střední škole, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 zákona o státní sociální podpoře nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Studium na vysoké škole (v jakékoli formě, tedy i kombinovaně) se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., a to bez ohledu na výkon zaměstnání. S účinností od 1. ledna 2018 je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 písm. a) resp. b) cit. zákona. Za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium;
– poživatele důchodu. Za poživatele důchodu je pro účely zdravotního pojištění považována osoba, které byl přiznán důchod před 1. 1. 1993 podle předpisů ČSFR a po 31. 12. 1992 podle předpisů ČR nebo i podle předpisů Slovenské republiky, pokud byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu – aby byl takový občan Slovenska považován za českého „státního pojištěnce“, musí být v ČR výdělečně činný.
Nárok na platbu pojistného od státu má zdravotní pojišťovna od data přiznání důchodu až do doby, kdy je důchod pojištěnci rozhodnutím odejmut. Za poživatele důchodu se pro účely zdravotního pojištění považuje osoba i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží. Zaměstnavatel nebo pojištěnec oznamují zdravotní pojišťovně přiznání, resp. odejmutí důchodu u všech jeho druhů, tj. u důchodu starobního, invalidního ve všech třech stupních, vdovského a vdoveckého;
– ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené. Mateřská a rodičovská dovolená patří mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce a dále pak podle § 195 až § 198 téže právní normy. Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění p. p.. Zákoník práce hovoří v ustanovení § 196 o tom, že k prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rodičovskou dovolenou mohou podle § 198 odst. 1 zákoníku práce čerpat zaměstnankyně a zaměstnanec současně.
Do kategorie „státních pojištěnců“ patří ještě například uchazeči o zaměstnání, osoby pečující o závislou osobu, příjemci dávek nemocenského pojištění po skončení zaměstnání a také osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.
2.2 Stanovení výše platby za osoby, za které je plátcem pojistného stát
Výše platby za „státní pojištěnce“ má z globálního pohledu přímý vliv na bilanční vyrovnanost systému veřejného zdravotního pojištění.
Jakým způsobem jsou nastavena pravidla pro její valorizaci?
Zákon č. 260/2022 Sb. zavedl každoroční zvyšování plateb za „státní pojištěnce“. Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvýší o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle § 3c odstavců 3 až 5 zákona č. 592/1992 Sb. se zaokrouhlením na celé koruny nahoru. Výši takto zvýšeného vyměřovacího základu stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, na něhož se vyměřovací základ určuje, což bylo poprvé použito k datu 1. ledna 2024.
Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.
Nařízením vlády č. 271/2024 Sb. se od 1. 1. 2025 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 15 749 Kč. Počínaje zúčtováním mezd za leden 2025 představuje výše odpočtu za podmínek dále uvedených částku 15 749 Kč.
2.3 Historie vývoje možnosti uplatnění odpočtu ve zdravotním pojištění
Odpočet od dosaženého příjmu představuje z finančního hlediska úsporu na pojistném jak u zaměstnavatele, tak u zaměstnance.
Odkdy bylo možné odpočty uplatňovat?
Od 1. ledna 1993, kdy začal v České republice fungovat systém veřejného zdravotního pojištění, mohli jak zaměstnavatelé (zaměstnanci), tak osoby samostatně výdělečně činné uplatňovat při placení pojistného na zdravotní pojištění odpočet od dosaženého příjmu. Od ledna 1993 činil odpočet 1 694 Kč měsíčně a postupem času se tato odečitatelná položka zvyšovala.
Základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet byla skutečnost, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná byli registrováni u své zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platil pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, přičemž tento nárok bylo možno uplatnit v příslušném kalendářním měsíci pouze jedenkrát, a to buď v zaměstnání (zaměstnáních) nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti.
Vpravdě průlomovou změnu přinesl v této oblasti zákon č. 438/2004 Sb., který novelizoval mj. zákon č. 592/1992 Sb.
S účinností od srpna 2004 byly odpočty zrušeny jak u zaměstnavatelů, tak u osob samostatně výdělečně činných, což znamená, že naposledy byl možno uplatnit odpočet u obou těchto skupin plátců pojistného za měsíc červenec 2004, tehdy v částce 3 520 Kč. Nadále však zůstalo v platnosti zvýhodnění, podle kterého nemuseli (a dodnes nemusejí) zaměstnanci či podnikatelé, za které platí po celý kalendářní měsíc pojistné stát, dodržet minimální vyměřovací základ.
Touto novelou nebyla nijak dotčena povinnost zaměstnavatele oznamovat v zákonné osmidenní lhůtě zdravotní pojišťovně skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné.
Zákonem č. 123/2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. vloženým odstavcem č. 7 obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu.
2.4 Uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance v roce 2025
Třebaže se částka odpočtu průběžně zvyšovala, měnily se podmínky pro její stanovení. V současné době platí, že částka odpočtu je nařízením vlády určena pevnou částkou.
Jaká je aktuální výše odpočitatelné částky?
Nařízením vlády č. 271/2024 Sb. se od 1. 1. 2025 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 15 749 Kč.
To znamená, že za každého tzv. státního pojištěnce obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2025 měsíčně 2 127 Kč (15 749 × 0,135 po zaokrouhlení na celou korunu nahoru), což je o 42 Kč více než v roce 2024.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, tedy 15 749 Kč, je současně roven částce odpočtu od dosaženého příjmu, a to však pouze ve značně specifické situaci u zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří postupují podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat v roce 2025 následující:
– nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
– u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod,
– odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc. V případě přiznání nebo odejmutí invalidního důchodu musí být v příslušném kalendářním měsíci při uplatnění odpočtu přihlédnuto k potřebě dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Z výše uvedeného mj. vyplývá, že od 1. 1. 2025 lze odpočet 15 749 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.
Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může odpočet 15 749 Kč uplatnit každý zaměstnavatel.
Opomenutím možnosti snížit vyměřovací základ uplatněním odpočtu dochází u plátce ke vzniku přeplatku na pojistném. Nárok na odpočet nezaniká a je možné jej se zpětnou platností uplatnit v rámci desetileté promlčecí doby.
2.5 Výpočet výše pojistného zaměstnavatelem
Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a výpočet pojistného je důležité, jak dlouho trvá v příslušném kalendářním měsíci pobírání invalidního důchodu. Otázkou je, jak se postupuje v situaci, kdy je zaměstnaná osoba poživatelem invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc, resp. po jeho část.
Jaké je správné řešení?
Pokud příjem zaměstnance nepřesáhne v roce 2025 částku 15 749 Kč, neplatí při použití odpočtu pojistné ani zaměstnanec ani zaměstnavatel.
Zcela specificky však zaměstnavatel postupuje v případě, kdy je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci poživatelem invalidního důchodu pouze po část kalendářního měsíce, tedy sice s nárokem na odpočet, ovšem již s povinností zaměstnavatele přihlédnout k minimálnímu vyměřovacímu základu, tedy přesněji k jeho poměrné části. Při výpočtu výše pojistného v „okrajových“ měsících (tedy v těch měsících, kdy je zaměstnanci invalidní důchod přiznán nebo odejmut) je postup následující:
1. zaměstnavatel nejprve zjistí vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc (tj. hrubý příjem minus odpočitatelná částka),
2. takto vypočtený vyměřovací základ porovná s poměrnou částí minimálního vyměřovacího základu, neboť minimální vyměřovací základ se krátí na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů v případě, kdy zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc,
3. je-li vyměřovací základ podle bodu 1 nižší než vyměřovací základ vypočtený v bodě 2, provede se prostřednictvím zaměstnavatele doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu
Vyměřovacím základem zaměstnance je vždy dosažený příjem, tj. bez dopočtu a doplatku pojistného do zákonem stanoveného minima.
2.6 Poživatel invalidního důchodu po část kalendářního měsíce
Zaměstnavatel splňující podmínku uvedenou v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. uplatňuje u poživatelů invalidního důchodu při zúčtování mzdy nárok na odpočet od dosaženého příjmu ve výši 15 749 Kč. Otázkou je, jak postupuje zaměstnavatel při výpočtu výše pojistného za leden 2025 v případě, kdy je zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dne 18. 1. a jeho hrubý příjem za tento měsíc činí 21 749 Kč.
Jaké je řešení dané situace?
Vzhledem k tomu, že tento zaměstnanec není u zdravotní pojišťovny zařazen v lednu 2025 po celý kalendářní měsíc jako osoba, za kterou platí pojistné stát, musí být za této situace ze strany zaměstnavatele zabezpečen v tomto rozhodném období odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to za dobu 17 kalendářních dnů, ve kterých tento zaměstnanec nebyl v lednu 2025 ve „státní kategorii“[viz § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.].
V případě, že byl tomuto zaměstnanci zúčtován za leden 2025 hrubý příjem ve výši 21 749 Kč, činí při použití odpočtu vyměřovací základ pro odvod pojistného částku 6 000 Kč (21 749 – 15 749). Jelikož však tento zaměstnanec nebyl po celý kalendářní měsíc registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, musí být za leden 2025 odvedeno pojistné podle citovaného zákonného ustanovení z vyměřovacího základu vypočteného podle vzorce:
VZ = (17 : 31) × 20 800 = 11 406,45 Kč,
kde
17 = počet kalendářních dnů, ve kterých není zaměstnanec evidován v lednu 2025 u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát,
31 = počet kalendářních dnů v lednu 2025,
20 800 Kč = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) platná od 1. 1. 2025.
To znamená, že minimální pojistné odvedené za leden 2025 za tohoto zaměstnance představuje částku:
P = 11 406,45 × 0,135 = 1 540 Kč
Z vyměřovacího základu 6 000 Kč činí při sazbě 13,5 % výše pojistného 810 Kč. Jednu třetinu (270 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (540 Kč) zaplatí ze svých zdrojů. Pojistné z rozdílu vyměřovacích základů ve výši 5 406,45 Kč (11 406,45 – 6 000) pak představuje částku 730 Kč (5 406,45 × 0,135), kterou hradí ve smyslu § 3 odst. 10 citovaného zákona zaměstnanec (za předpokladu, že vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, není nižší z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 207 až § 209 zákoníku práce).
V tomto konkrétním případě pak platí:
Zaměstnanec 270 + 730 = 1 000 Kč
Zaměstnavatel 540 Kč
Celkem 1 540 Kč
2.7 Splnění podmínky pro uplatnění odpočtu
Ne vždy je zcela zřejmé, zda má zaměstnavatel na použití odpočtu nárok.
Jak se zjistí, zda může zaměstnavatel zákonný nárok na uplatnění odpočtu využít?
Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem.
Procento = (B + C) × 100 : (A + B + C)
kde
A = x/y … přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení
B = 3x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobou s těžkým zdravotním postižením, tj. osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni – každý takový zaměstnanec se započítává třikrát (§ 12 vyhlášky č. 518/2004 a § 67 z. č. 435/2004 Sb.)
C = x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznání invalidními v prvním nebo druhém stupni, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými
x … počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny:
– v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské
– v důsledku čerpání dovolené,
– z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance,
– z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy,
– v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné,
y … celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu
Příklad
Zaměstnavatel zaměstnával v příslušném měsíci celkem 7 zaměstnanců, z toho 4 bez postižení na 8hodinový pracovní úvazek, 2 invalidní ve třetím stupni na 6hodinový úvazek a jednoho invalidního v prvním stupni, taktéž na 6hodinový úvazek. Všichni svůj úvazek odpracovali. Stanovená pracovní doba činila v tomto měsíci 160 hodin za 20 pracovních dnů.
Výpočet:
A = x/y = 640 (tj. 4 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách): 160 = 4
B = 3x/y = 720 (tj. 3 × 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 4,5
C= x/y = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 0,75
Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v % = (B + C) × 100 : (A + B + C) = (5,25 × 100) : 9,25 = 56,75
Výsledek – zaměstnavatel má nárok na uplatnění odpočtu.
V dále uvedených příkladech budeme vycházet z předpokladu, že zaměstnavatel splňuje zákonem stanovené podmínky, a tudíž může v roce 2025 při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance odečíst u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu částku 15 749 Kč.
2.8 Bez odvodu pojistného zaměstnavatelem
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek, v měsíci lednu činil jeho příjem 14 000 Kč.
Má zaměstnavatel povinnost odvést pojistné?
Protože odpočitatelná částka (15 749 Kč) převyšuje skutečně dosažený příjem (14 000 Kč), nebude za tento měsíc odvedeno zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné pojistné.
Pro výpočet výše pojistného nemá rozsah pracovního úvazku význam, vždy rozhoduje výše příjmu.
2.9 Uplatnění odpočtu
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 20 000 Kč.
Jaký bude vyměřovací základ pro odvod pojistného?
Primárně vycházíme ze skutečnosti, že výší příjmu dosaženého na základě dohody o pracovní činnosti vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (příjem musí u dohody o pracovní činnosti činit minimálně 4 500 Kč).
S ohledem na částku odpočtu bude vyměřovací základ pro odvod pojistného činit 4 251 Kč (20 000 – 15 749).
2.10 Zaměstnání na základě dohody o provedení práce
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o provedení práce, jeho příjem činí 11 000 Kč.
Jak postupují zaměstnavatel i pojištěnec?
Výší zúčtovaného příjmu nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, pojistné se neplatí.
Aby zaměstnavatel plnil zákonné povinnosti, musel by příjem činit alespoň 11 500 Kč. Svůj pojistný vztah má osoba vyřešen registrací ve „státní kategorii.“
2.11 Různá výše příjmu
Příjem invalidního důchodce zaměstnaného na dohodu o pracovní činnosti nepřetržitě od 1. 1. do 30. 4. činil za měsíc leden 4 499 Kč, za měsíc únor 4 600 Kč, za měsíc březen 4 800 Kč a za měsíc duben 3 900 Kč.
Plní zaměstnavatel oznamovací povinnost včetně odvodu pojistného?
Příjem za měsíce leden a duben nedosáhl 4 500 Kč, zaměstnavatel se problematikou zdravotního pojištění nemusí zabývat.
Příjmy za únor a březen podléhají odvodu pojistného (činí alespoň 4 500 Kč), nicméně při uplatnění odpočtu 15 749 Kč zaměstnavatel neodvede ani za tyto dva měsíce pojistné.
Při přihlašování a odhlašování zaměstnance musí zaměstnavatel u dohod o pracovní činnosti (a také u dohod o provedení práce) respektovat ve vazbě na výši zúčtovaného příjmu kritérium vzniku, resp. zániku účasti na zdravotním pojištění.
Pokud se jedná o pracovněprávní vztah sjednaný pouze formou dohody o pracovní činnosti nebo pouze formou dohody o provedení práce, pak zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení zaměstnání do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se pojištěnec stal nebo přestal být plátcem pojistného podle § 5 písm. a) bodu 3 nebo bodu 5 zákona č. 48/1997 Sb.
Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance k 1. 2. a odhlásí k 31. 3. Oznamovací povinnost bude splněna do 20. 2., resp. (vzhledem k velikonočním svátkům) do 22. 4.
2.12 Poživatel invalidního důchodu a neplacené volno po celý kalendářní měsíc
Zaměstnavatel se dohodl s poživatelem invalidního důchodu, pracujícím na základě pracovní smlouvy, na poskytnutí neplaceného volna po celý kalendářní měsíc.
Musí zaměstnavatel odvést v této situaci pojistné?
Pro zaměstnance a pro zaměstnavatele-plátce pojistného neplatí v této situaci ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, takže při neplaceném volnu trvajícím po celý kalendářní měsíc (a při nulovém příjmu) se neodvede žádné pojistné, vyměřovací základ činí 0 Kč
Když zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu nižšího než 20 800 Kč (nebo neodvede žádné pojistné, jako v tomto příkladě), musí mít tento postup řádně podložen, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují a vyžadují předložení dokladu, který zaměstnavatele k tomuto postupu opravňuje. V tomto případě je příslušným dokladem rozhodnutí ČSSZ o přiznání invalidního důchodu.
2.13 Souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti
Podnikající invalidní důchodce platí v roce 2025 od měsíce podání Přehledu za rok 2024 měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná v částce 589 Kč. Současně je zaměstnán s nárokem na odpočet, v měsíci březnu byl nemocen v období 12. 3. – 26. 3. a za měsíc březen mu byl v zaměstnání zúčtován hrubý příjem 12 600 Kč.
Jak se postupuje v obou pracovních činnostech?
Pojistné zaměstnavatelem placeno nebude, neboť odpočitatelná částka převyšuje výši dosaženého příjmu. Výkon samostatné výdělečné činnosti včetně placení (jakýchkoli, případně žádných) záloh nemá za této situace vliv na placení pojistného poživatelem invalidního důchodu v zaměstnání.
Poživatel důchodu by nemusel platit zálohu tehdy, kdyby bylo zaměstnání hlavním zdrojem jeho příjmů, což by takto i oznámil zdravotní pojišťovně.
Řešení č. 2.1 až 2.13 zpracoval Ing. Antonín Daněk (IV/2025)
