Plátci a platby

ve zdravotním pojištění

Ve kterých situacích nemusí zaměstnavatel dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ? Kdy se pojištěnec nepovažuje ve zdravotním pojištění za OSVČ? Může být pojištěnec pracující na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zároveň osobou bez zdanitelných příjmů?

Základními zákony, upravujícími oblast placení pojistného a plnění zákonných povinností ve zdravotním pojištění, jsou zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba v platném znění. V návaznosti na legislativní změny v uplynulém období jsou v dalším textu charakterizovány aktuálně platné podmínky pro jednotlivé skupiny plátců, tedy pro:

•    zaměstnavatele,

•    osoby samostatně výdělečně činné,

•    osoby, za které je plátcem pojistného stát a

•    osoby bez zdanitelných příjmů.

Zaměstnavatelé
jako plátci pojistného

Podmínky, za kterých se osoby považují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou specifikovány v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. Zde je současně taxativně vyjmenováno sedm skupin osob, které se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance nepovažují – v těchto situacích zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li – mimo výjimek – osobě jako zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, včetně příjmů zakládajících svojí výší povinnost placení pojistného. Příjmy nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.

Minimální vyměřovací
základ zaměstnance a postupy zaměstnavatele

Pro zaměstnavatele je v souvislosti s placením pojistného prioritní povinností dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Toto minimum naopak nemusí být dodrženo v těchto situacích:

•    zaměstnanec má ještě jiného zaměstnavatele, který potvrzením doloží, že za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

•    zaměstnanec v jiném zaměstnání dosáhne příjmu, který v součtu zajistí dodržení minimálního vyměřovacího základu – zaměstnavatelé si navzájem dokladují výši příjmu v daném měsíci a žádný z nich neprovádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

•    zaměstnanec zároveň podniká jako OSVČ a platí alespoň minimální zálohy, což zaměstnavateli dokladuje čestným prohlášením,

•    zaměstnanec spadá do některé ze skupin osob, pro které minimální vyměřovací základ neplatí podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Platba musí být zaměstnavatelem provedena nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním úhrady na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny nebo uhrazena v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny.

Osoby samostatně
výdělečně činné

jako jediná ze skupin plátců hradí pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného. Záloha OSVČ na příslušný kalendářní měsíc a také platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů (viz dále) jsou splatné nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, a to již připsáním platby na příslušný účet zdravotní pojišťovny, určený pro individuální plátce, nebo taktéž hotovostní úhradou.

Připadne-li poslední den výše uvedených lhůt na sobotu, neděli nebo svátek, lze úhradu provést ještě nejbližší příští pracovní den.

Kdo se ve zdravotním pojištění
nepovažuje za OSVČ

Za OSVČ se ve zdravotním pojištění považuje osoba s příjmy podle § 7 odst. 1 a 2 ZDP.

Mezi OSVČ však ve zdravotním pojištění nepatří například osoby s příjmy:

•    z kapitálového majetku. Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem;

•    příjmy z nájmu. Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých. Podmínkou je, že nemovitost nesmí být zapsána v obchodním majetku;

•    ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů. Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.

Osoby bez zdanitelných
příjmů (OBZP)

S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění považuje za OBZP takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, anebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP. Do 30. 6. 2002 se mohl v této kategorii ocitnout pojištěnec i v případě, kdy nebyl zaměstnán, nepodnikal anebo za něj neplatil pojistné stát po dobu kratší než celý kalendářní měsíc, dokonce mohl být registrován v této skupině plátců pojistného u příslušné zdravotní pojišťovny třeba jen jeden kalendářní den.

Pojištěnec může být OBZP například tehdy, když pracuje na dohodu o provedení práce s příjmem maximálně 11 499 Kč nebo na dohodu o pracovní činnosti při příjmu nedosahujícím 4 500 Kč. Jako OBZP se tak může pojištěnec ocitnout například v případě, kdy při trvající dohodě o pracovní činnosti poklesne jeho příjem (třeba jen na jeden kalendářní měsíc) na částku nižší než 4 500 Kč. 

Osoba bez zdanitelných příjmů může být současně členem volební komise, což nepřicházelo v úvahu od ledna 2008 do listopadu 2011.

Platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů činí v roce 2025 měsíčně 2 808 Kč.

Osoby, za které je plátcem pojistného stát – tzv. státní pojištěnci

Pokud je za tyto osoby plátcem pojistného pouze stát, pak tyto osoby jako takové pojistné samy neplatí. Jiná je však situace, kdy jsou tito pojištěnci zaměstnáni nebo podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné. U zaměstnanců odvádí pojistné za tyto osoby zaměstnavatel. Vyměřovacím základem je dosažený příjem bez nutnosti dopočítávat (a doplácet) pojistné do minimálního vyměřovacího základu. Minimum neplatí ani pro „státní pojištěnce“ jako podnikatele, vyměřovacím základem je u těchto OSVČ sazba 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku.

Pokud je pojištěnec registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát (a to i po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den), má v tomto kalendářním měsíci svůj pojistný vztah vyřešen.

Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, činí v roce 2025 částku 2 127 Kč (13,5 % z částky 15 749 Kč po zaokrouhlení).

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb.

Souběh zaměstnání s výkonem
samostatné výdělečné činnosti

V případě souběhu zaměstnání s podnikáním je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. V této (hlavní) činnosti musí být dodrženo zákonné minimum, což je zajištěno tím, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu platného pro zaměstnance nebo OSVČ hradí alespoň minimální zálohy.

Je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností takto podnikající osoby platit zálohy a pojistné se doplácí jednorázově do osmi dnů po dni, ve kterém byl nebo měl být podán Přehled za uplynulé zdaňovací období.

Zálohy na pojistné včetně doplatku je zapotřebí platit včas a ve správné výši, jinak zdravotní pojišťovna vyčíslí dlužné pojistné a návazně doměří i penále. V případě souběžných příjmů musí být pojištěnec z titulu všech svých činností pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

S účinností od 1. ledna 2021 má pojištěnec řádně vyřešen svůj pojistný vztah i tehdy, pokud je jako podnikatel činný v paušálním režimu. V měsíční platbě této osoby v rámci zvoleného pásma je zahrnuta daň a obě veřejnoprávní pojistná.

Placení pojistného
jako základní povinnost plátce

Nejdůležitější povinností každého plátce pojistného ve zdravotním pojištění je pravidelné placení pojistného (záloh na pojistné u OSVČ), tedy v souladu se zákonem. Z hlediska řádného placení pojistného příp. penále je rovněž žádoucí, aby bylo možno úhrady snadno identifikovat. To znamená, že plátce musí platby poukazovat na správný účet a u každé z nich uvádět příslušný variabilní symbol. Kontrolní činnost zdravotních pojišťoven je primárně zaměřena na to, zda zaměstnavatelé správným způsobem vypočítají a následně odvedou za zaměstnance zdravotní pojišťovně pojistné podle zákona. Proto je prvořadým úkolem zaměstnavatele správně stanovit vyměřovací základ (tedy se započtením všech položek příjmu podléhajících povinnosti placení pojistného) a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou. K uvedenému ještě doplňuji, že od roku 2013 není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ ani u zaměstnavatele (zaměstnance), ani u OSVČ. Zaměstnavatelé tedy odvádějí pojistné z každého (jakkoli vysokého) příjmu zaměstnance. OSVČ tímto nemají stanovenu ani horní hranici zálohy, ani výši roční částky pojistného.

Pojištěním nekryté období

Jestliže má osoba ve zdravotním pojištění alespoň jeden celý kalendářní měsíc pojištěním nepokrytý, pak takový stav zdravotní pojišťovnu vždy zajímá, neboť v takových případech jí mohou vzniknout pohledávky na pojistném a na penále. Proto zdravotní pojišťovny takovou osobu zpravidla nejprve vyzvou k dořešení pojistného vztahu, což může být například doložením pracovní smlouvy (zaměstnavatel osobu jako zaměstnance nepřihlásil) nebo předložením dokladu o studiu, o pobírání důchodu, o nároku na některou jinou „státní kategorii“ apod. Pokud se taková výzva nesetká s adekvátní odezvou, to znamená, že dotyčná osoba na kroky zdravotní pojišťovny nereaguje, zašle jí zdravotní pojišťovna vyúčtování, ze kterého zařazením pojištěnce do kategorie osoba bez zdanitelných příjmů (jinou možnost zdravotní pojišťovna ani nemá) reálně vznikne dluh na pojistném včetně penále. Jestliže pojištěnec tyto dluhy dobrovolně nevyrovná, zdravotní pojišťovna je vyměří a po nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, není-li v plné výši uhrazeno, zahájí proces vymáhání.

Zdravotní pojišťovna neřeší pojištěním nepokryté období kratší než celý kalendářní měsíc. To znamená, že například za měsíc září 2025 neobdrží pojištěnec žádné upozornění či výzvu v situaci, kdy dne 30. 9.:

•    nastoupí do zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění (tj. s odvodem pojistného zaměstnavatelem) nebo

•    začne podnikat jako OSVČ anebo

•    mu vznikne nárok na zařazení do některé z kategorií osob, za které je plátcem pojistného stát (například je zaregistrován na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání).

Období 1. 9. – 29. 9. zdravotní pojišťovnu fakticky nezajímá, neboť jí za toto období nemohou u pojištěnce vzniknout pohledávky. Zdravotní pojišťovna se tak nezabývá situací, kdy má pojištěnec v jejím informačním systému „mezeru“ kratší než celý kalendářní měsíc.

Pořadí plateb zdravotní pojišťovně

Především z důvodu porušení některé ze zákonných povinností může nastat situace, kdy bude plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy. V takovém případě musí respektovat jejich pořadí, které je zakotveno v § 15 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

a)  pokuty

b)  přirážka k pojistnému

c)  nejstarší nedoplatky pojistného

d)  běžné platby pojistného

e)  penále

Vyskytují se případy, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků toto zákonem stanovené pořadí. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem. Pokud přistoupí k tomuto řešení a změní tak účel úhrady, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit.

Závažné porušení zákonné
povinnosti zaměstnavatelem

Pokud zaměstnavatel dluží na pojistném delší dobu a tento dluh výrazně narůstá, měl by si být vědom dalšího nebezpečí. Jestliže zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Dle § 138 odst. 1 trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně 100 000 Kč. V případě prokázání trestného činu bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Pohledávky zdravotními
pojišťovnami neuplatňované

Při vymáhání nízkých pohledávek by reálně mohlo dojít k situaci, že by náklady na jejich vymožení převýšily konečný výtěžek. Z finančního hlediska by se jednalo o počínání značně neefektivní, nehledě na pracnost s touto činností spojenou. Z tohoto důvodu stanovil zákonodárce částky pojistného a penále, které nelze z pohledu zdravotní pojišťovny vůči dlužníkovi uplatňovat. Nedoplatky pojistného, které do konce roku 2021 nepřesahovaly u příslušné zdravotní pojišťovny 50 Kč, se nevymáhaly. Od 1. ledna 2022 se hranice nevymáhané částky dlužného pojistného zvýšila na 200 Kč. Takové dlužné pojistné však zdravotní pojišťovna nadále eviduje a pokud vznikne další dluh, přičítá se dosud nevymáhaná částka k novému dluhu. V otázce penále je již dlouhodobě uplatňován odlišný postup. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok, takže k penále vzniklému v dalších letech se toto penále (tj. do 100 Kč) nepřipočítává. Novelou zákonů zdravotního pojištění č. 289/2025 Sb. se tato nepředepisovaná částka penále zvyšuje od 1. ledna 2026 na 200 Kč.

Pokuty a penále

Neprovedení úhrady pojistného (zálohy na pojistné u OSVČ) v souladu se zákonem zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož sazba je stanovena podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení. Zatímco pokutu za porušení zákonných povinností zdravotní pojišťovna uložit může (ale nemusí), dlužné pojistné a penále je povinna uplatňovat v rámci desetileté promlčecí doby plošně vůči všem dlužníkům – výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v předcházejícím bodě.

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Citace nastr. 90, 91

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměnu při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod^11c), je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která současně vedle zaměstnání je osobou samostatně výdělečně činnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

d)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

e)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) a b).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel ...