Plátci pojistného a nemoc

ve zdravotním pojištění

Kdy může nemoc způsobit odhlášení osoby jako zaměstnance? Jak ovlivňuje nemoc placení pojistného osobami samostatně výdělečně činnými? Jakou částku pojistného platí osoba bez zdanitelných příjmů v případě nemoci trvající celý kalendářní měsíc? Kdy nemoc neovlivňuje placení pojistného zaměstnavatelem a OSVČ?

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění p.p., hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o jedné z okolností, snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek a podmínek je specifikován v ustanoveních § 191 a násl. zákoníku práce. V této souvislosti se jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance (nemoc), karanténu, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti, mateřskou a rodičovskou dovolenou a další.

Překážce v práci na straně zaměstnance musí zaměstnavatel věnovat ve zdravotním pojištění vždy zvýšenou pozornost. Pokud nemoc trvá po dobu kratší než celý kalendářní měsíc, musí být zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky, tedy za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem.

Odlišný postup u pracovní smlouvy a u dohod

Nemoc však zcela zásadním způsobem ovlivňuje účast na zdravotním pojištění tehdy, pokud trvá celý kalendářní měsíc nebo pokud v důsledku nemoci není dosaženo u dohody o pracovní činnosti příjmu alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce činí příjem nanejvýš 10 000 Kč. Jestliže nemoc trvá celý kalendářní měsíc, pak v případě pracovní smlouvy není pojistný vztah u zdravotní pojišťovny přerušen. Naopak, v případě dohod musí být při fakticky nulovém příjmu osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Tento postup platí u dohod tehdy, pokud není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna, která by svojí výší účast na zdravotním pojištění zajistila.

Pracovní smlouva a nemoc

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:

•    vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (pokud například není do tohoto měsíce zúčtována odměna),

•    takového zaměstnance zaměstnavatel vždy započítává do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu, ať už nemoc trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část

Dohody a nemoc

Pokud v případě nemoci poklesne příjem zaměstnance u dohod pod minimální vyměřovací základ, pak zaměstnavatel postupuje nejčastěji takto:

•    jestliže vyměřovací základ převýší částku potřebnou pro vznik zaměstnání, pak se přihlíží k poměrné části minima (pokud nemoc trvá po část kalendářního měsíce),

•    jestliže příjem nedosáhne u dohody o pracovní činnosti alespoň 3 500 Kč a u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, pak musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy z těchto dohod. Vždy platí, že nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje.

Ve zdravotním pojištění registrujeme čtyři kategorie, ve kterých jsou vedeni pojištěnci u své zdravotní pojišťovny, přičemž vliv nemoci je u každé z těchto skupin odlišný, což si v dalším textu blíže rozebereme.

Plátcem pojistného za zaměstnance je jeho zaměstnavatel,

zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Nemoc potvrzuje zaměstnanec zaměstnavateli dokladem o pracovní neschopnosti (neschopenkou), což může mít za určitých okolností vliv na placení pojistného. V této souvislosti je důležité, jakého příjmu zaměstnanec za příslušný kalendářní měsíc dosáhne a zda musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum

a)  příjem zaměstnance je alespoň na úrovni minimální mzdy

Za této situace zaměstnavatel nepřihlíží k délce trvání nemoci a pojistné odvede sazbou 13,5 % z dosaženého příjmu zaměstnance.

b)  příjem zaměstnance je nižší než minimální mzda

V takovém případě musí zaměstnavatel prověřit, zda může odvést pojistné z dosaženého příjmu anebo musí provést příslušný dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minima.

Příklad 1

Zaměstnanec, pracující na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek, byl nemocen v období od 9. 6. do 23. 6. 2022 včetně. Žádný další příjem nemá a za odpracované dny mu byl do měsíce června zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč. 

Na tohoto zaměstnance se vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Při odvodu pojistného musí být dodržena poměrná část minima v návaznosti na počet kalendářních dnů nemoci a také na počet kalendářních dnů výkonu práce v měsíci červnu. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

Dle výše uvedeného vzorce musí být pojistné za měsíc červen odvedeno nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu 8 100 Kč. To tedy znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 8 100 Kč musí zaměstnavatel zaplatit pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v úhrnné částce 1 094 Kč (8 100 x 0,135). S ohledem na příjem (6 000 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dodržel postup podle zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 100 Kč, tj. 284 Kč. Tento doplatek, tedy 284 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 094 Kč je sraženo zaměstnanci 554 Kč (270 + 284), zaměstnavatel hradí 540 Kč.

Tento dopočet a doplatek neřeší zaměstnavatel u zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pro které minimum neplatí. U těchto osob je za všech okolností vyměřovacím základem dosažený příjem, přičemž se ani nepřihlíží například k délce trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, k případnému neplacenému volnu či příjmům v jiném zaměstnání nebo v rámci souběžné samostatné výdělečné činnosti.

Výplata náhrady mzdy zaměstnavatelem

Jestliže je při pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy v případech a ve výši stanovené zákonem, je podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění p.p., osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti, proto nepodléhá odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel nadstandardně poskytnul náhradu mzdy nad výši stanovenou zákonem, je tato náhrada u zaměstnance zdaněna včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Pojištěnci považovaní ve zdravotním pojištění za OSVČ

jsou vyjmenováni v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p. Rozhodným obdobím pro placení pojistného u OSVČ je kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. Pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářním měsíc. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha, neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy nemoc OSVČ trvá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit (zpravidla kopií neschopenky), neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně navazujícího odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, platného pro OSVČ. 

V případě nemoci musí OSVČ oznámit (a vydokladovat) zdravotní pojišťovně období trvání nemoci, tj. její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ (viz například Poučení k formuláři VZP ČR Přehled OSVČ). Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ.

Nemoc nemá vliv ani na povinnost placení paušální zálohy u OSVČ činné v režimu paušální daně. Tato platba představuje v roce 2022 měsíčně 5 994 Kč.

Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát,

představují více než polovinu populace České republiky. Z této skutečnosti lze vyvozovat, že právní úprava, řešící ve zdravotním pojištění tuto skupinu pojištěnců, se dotýká širokého okruhu obyvatel. Z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát zaměstnáni, oznamuje zaměstnavatel vznik nebo zánik povinnosti státu platit pojistné. Příslušné skutečnosti však musí zaměstnanec zaměstnavateli sdělit a doložit. V opačném případě se takové osoby musejí postarat o povinné náležitosti samy, kdy sdělují zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě například přiznání nebo odejmutí důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, zahájení nebo ukončení studia apod. Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

U těchto „státních pojištěnců“ (stejně jako u osob bez zdanitelných příjmů – viz další bod) nemá nemoc žádné další vlivy bez ohledu na to, je-li tato osoba výdělečně činná či nikoli. Protože pro zaměstnance i OSVČ neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, je vyměřovacím základem zaměstnance v daném kalendářním měsíci skutečně dosažený příjem a u OSVČ pak 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku, v obou případech bez ohledu na délku trvání nemoci.

Osoba bez zdanitelných příjmů

Pokud osoba s trvalým pobytem na území České republiky nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění), může být registrována u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát – viz předcházející bod. Jestliže však taková osoba reálně není zařazena v některé z těchto tří kategorií, stává se ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů, pokud nevyužije možnost vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle „evropských“ nařízení nebo z titulu dlouhodobého pobytu v cizině.

Jestliže pojištěnec naopak začne vykonávat výdělečnou činnost (zaměstnání nebo podnikání), přestává být ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů a od tohoto měsíce se platí pojistné podle zákona.

Protože si pojištěnec platí pojistné sám, nemá případná nemoc (byť trvající třeba i celý kalendářní měsíc) vliv na placení pojistného, které činí 13,5 % z minimální mzdy, což je v roce 2022 měsíčně částka 2 187 Kč. Je také pravdou, že i když si pojištěnec platí „jen“ 2 187 Kč, má podle zákona o veřejném zdravotním pojištění nárok na stejný rozsah hrazených služeb (zdravotní péče) jako zaměstnanci či podnikatelé, kteří mohou platit měsíčně částku pojistného třeba i několikanásobně vyšší.