Plátci pojistného a období nemoci

V čem spočívá rozdíl mezi nemocí zaměstnance trvající celý kalendářní měsíc v případě zaměstnání na základě pracovní smlouvy a u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? Má OSVČ ve zdravotním pojištění úlevu v případě, když nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce? Je nemocná OSVČ nějakým způsobem zvýhodněna, když je činná v paušálním režimu? Jak ovlivňuje nemoc postavení osoby bez zdanitelných příjmů|?

Kromě státu, který v roce 2025 měsíčně platí zdravotním pojišťovnám za každého „státního pojištěnce“ částku pojistného 2 127 Kč, registrujeme ve zdravotním pojištění jako plátce pojistného:

•    zaměstnavatele a osoby bez zdanitelných příjmů (dále jen „OBZP“), kteří platí pojistné a

•    OSVČ, které hradí měsíční zálohy na pojistné včetně případného doplatku pojistného.

Jak nemoc přímo ovlivňuje
placení pojistného

I. Zaměstnavatelé

Z hlediska stanovení vyměřovacího základu nemusí zaměstnavatel věnovat pozornost nemoci zaměstnance tehdy, když je jeho příjem alespoň 20 800 Kč. Bez ohledu na to, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část, je při této výši příjmu je každopádně dodrženo zákonné minimum. To znamená, že zaměstnavatel se nemusí zabývat například tím, jak dlouho zaměstnání v daném kalendářním měsíci trvalo, zda má zaměstnanec ještě jiné zaměstnání nebo současně podniká apod.

Avšak zvýšit pozornost musí vždy v situaci, kdy právě z důvodu nemoci nebylo dosaženo za rozhodné období kalendářního měsíce příjmu alespoň 20 800 Kč. V takovém případě zaměstnavatel prověřuje, zda se musí u zaměstnance zabývat problematikou minima, anebo naopak může relevantně odvést pojistné i z příjmu nižšího než 20 800 Kč.

1)  vyměřovací základ zaměstnance může být i nižší než 20 800 Kč

Podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát,

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. po celý kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem této zaměstnané osoby je skutečný příjem, tedy částka i nižší než minimální mzda, anebo může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě.

2)  zaměstnavatel uplatní postup podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část

Jedná se o posouzení situace, kdy nemoc zaměstnance trvá po část kalendářního měsíce. Nemoc zaměstnance snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání nemoci. To znamená, že zaměstnavatel musí při stanovení vyměřovacího základu odvést za zaměstnance pojistné za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl, neboli musí dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 1

Nemoc zaměstnance započala dne 26. 8. 2025 a za měsíc srpen byl zaměstnanci zúčtován hrubý příjem ve výši 14 200 Kč. 

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance v návaznosti na počet 25 kalendářních dnů výkonu práce v měsíci srpnu, tj. mimo období trvání nemoci, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 16 774,19 Kč [(25:31) x 20 800].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 16 774,19 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 265 Kč (16 774,19 x 0,135 po zaokrouhlení). S ohledem na příjem 14 200 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 917 Kč. Jedna třetina (639 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 278 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 574,19 Kč (16 774,19 – 14 200), tj. 348 Kč. 

Tento doplatek hradí zaměstnanec (pro­střednictvím zaměstnavatele). Pokud by byl vyměřovací základ nižší než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Z celkové částky pojistného 2 265 Kč je zaměstnanci sraženo 987 Kč (639 + 348), zaměstnavatel hradí 1 278 Kč.

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen třeba od 2. dne kalendářního měsíce (například od pátku 2. 5. 2025) až do jeho konce neboli dne 1. 5. nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.

Pokud zaměstnanec onemocní dne 2. 5., je nemocný po celý zbytek května a za den 1. 5. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento jeden kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup taktéž vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb.

To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

(1: 31) x 20 800 x 0,135 = 670,96 x 0,135 = 91 Kč (po zaokrouhlení)

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz výše).

Kdyby byl zaměstnanci zúčtován za den 1. 5. příjem alespoň 670,96 Kč, pak:

-   odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu zúčtovaného za tento jeden den (tj. za kalendářní měsíc květen) a

-   žádný další dopočet neprovádí

V opačném případě, tedy při příjmu nižším než 670,96 Kč by se provedl dopočet a doplatek pojistného do poměrné částky minima 670,96 Kč (například v případě pracovní smlouvy sjednané na zkrácený pracovní úvazek).

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí u pracovní smlouvy v této souvislosti pro zaměstnavatele následující:

-   vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (pokud například není do tohoto měsíce zúčtována odměna – v takovém případě je vyměřovacím základem výše odměny, tedy částka i nižší než 20 800 Kč),

-   takového zaměstnance zaměstnavatel započítává do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu.

Nemoc však zcela zásadním způsobem ovlivňuje účast na zdravotním pojištění tehdy, pokud není v důsledku nemoci dosaženo u dohody o pracovní činnosti příjmu alespoň 4 500 Kč nebo u dohody o provedení práce alespoň 11 500 Kč. Jestliže nemoc trvá celý kalendářní měsíc, pak v případě pracovní smlouvy není pojistný vztah u zdravotní pojišťovny přerušen. Naopak, v případě dohod musí být při fakticky nulovém příjmu osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Tento postup platí u dohod tehdy, pokud není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna, která by svojí výší účast na zdravotním pojištění zajistila.

Je-li dohoda jediným příjmem zaměstnance a zaměstnavatel pojistné z titulu jeho výše neodvádí (osoba tak není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem), pak musí mít pojištěnec vyřešen svůj pojistný vztah jiným způsobem, kdy právní úprava zdravotního pojištění nabízí tyto možnosti:

•    jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění (například pracovní smlouva nebo také výkon funkce),

•    výkon samostatné výdělečné činnosti (s možností podnikání v rámci paušálního režimu),

•    registrace v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát,

•    soba bez zdanitelných příjmů (viz dále).

Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci v případě nemoci nadstandardně náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění, a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

II. Osoby samostatně
výdělečně činné

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je u OSVČ kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je kalendářní měsíc. Z toho plyne, že pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc.

V případě nemoci podnikatele – osoby samostatně výdělečně činné je ve zdravotním pojištění důležité, jak dlouho tato nemoc trvá. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha neboli musí být u OSVČ dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ.

Jiné podmínky však platí za situace, kdy nemoc OSVČ trvá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit, neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně případně navazujícího odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ.

Období trvání nemoci OSVČ zdravotní pojišťovně oznamuje a dokládá její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu o výši daňového základu potvrzení ÚSSZ. Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen v rámci rozhodného období kalendářního roku (tj. při ročním zúčtování) minimální vyměřovací základ.

V reakci na zavedení tří pásem paušálního režimu se od 1. 1. 2023 stanoví výše vyměřovacího základu různě pro jednotlivá pásma. V prvním pásmu se měsíční platba paušální zálohy i nadále odvíjí od minimálního vyměřovacího základu. Ve druhém a ve třetím pásmu jsou stanoveny vyšší pevné částky, tyto však nejsou navázány na minimální vyměřovací základ.

Je pravdou, že na rozdíl od právní úpravy zdravotního pojištění u „klasické“ OSVČ nezakládá nemoc v režimu paušální daně žádná zvýhodnění či úlevy.

III. Osoby bez zdanitelných příjmů

Za OBZP se v českém systému veřejného zdravotního pojištění považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

•    nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

•    není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani

•    není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Příklad 2

Osobou bez zdanitelných příjmů tak je například žena v domácnosti, která není zařazena v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, anebo také pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 4 500 Kč nebo na dohody o provedení práce při příjmu nedosahujícím 11 500 Kč. 

Jinak také řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

OBZP představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců – plátců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny výše uvedené podmínky, konkrétně definované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Protože si tato skupina plátců hradí měsíčně pojistné sama ve výši 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy, což je v roce 2025 částka 2 808 Kč, nemá nemoc pojištěnce vliv na výši platby. Roční zúčtování, probíhající u podnikatelského sektoru, se u OBZP neprovádí.