16.04.2026
0,00 Kč
i-poradce.cz
INFORMAČNÍ PORTÁL
sk Slovenský Poradca
cs Český Poradce

Plnění v rámci EU a DPH

1. Pořízení zboží z jiného členského státu

2. Dodání zboží do jiného členského státu

3. Přemístění zboží

4. Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku

5. Poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

V následujícím textu jsou s využitím příkladů vysvětlena základní pravidla pro uplatňování DPH jak v případě intrakomunitárních dodávek zboží, tak i v případě poskytnutí přeshraničních služeb v rámci EU. Nejprve jsou vysvětlena pravidla pro uplatňování daně při standardním pořízení zboží z jiného členského státu a pravidla pro uplatňování daně při standardním dodání zboží do jiného členského státu. V dalších částech textu jsou vysvětlena pravidla pro přiznávání daně v případě přijetí služby s místem plnění v tuzemsku, která byla poskytnuta osobou neusazenou v tuzemsku a pravidla pro přiznávání služeb poskytnutých plátcem s místem plnění mimo tuzemsko.

Pravidla pro uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen DPH či daň) při obchodování se zbožím a poskytování služeb mezi subjekty v rámci Evropské unie (EU) vyplývají ze Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH), která se promítají do jednotlivých ustanovení zákona č. 235/­2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH).

1. Pořízení zboží z jiného členského státu

Pořízení zboží z jiného členského státu EU je podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o DPH předmětem daně, pokud je uskutečněno za úplatu s místem plnění v tuzemsku, a to osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena za účelem podnikání. Jestliže se jedná o pořízení nového dopravního prostředku, který je definován v § 4 odst. 4 písm. b) zákona o DPH, je toto pořízení předmětem daně i v případě, že pořizovatelem je osoba nepovinná k dani např. občan, který nepodniká.

Místo plnění v systému DPH v EU určuje prakticky „místo zdanění“, tj. stát, v němž má být vypořádána daň, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Pravidla pro stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu vyplývají v návaznosti na čl. 40 až 41 směrnice o DPH z § 11 zákona o DPH. Základní princip stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu, tj. z pohledu pořizovatele, je zakotven v § 11 odst. 1 zákona o DPH, podle něhož se za místo plnění považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. Z toho vyplývá, že při pořízení zboží, které bylo přepraveno do České republiky z jiného členského státu, je místo plnění v tuzemsku a za stanovených podmínek vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku plátci, který zboží pořídil.

Podle § 11 odst. 2 zákona o DPH se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu může považovat členský stát, který vydal daňové identifikační číslo (DIČ), pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pořizovatel zboží, který podle tohoto pravidla přizná daň, nemá při tomto pořízení zboží v souladu s judikaturou Soudního dvora EU nárok na odpočet daně.

Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona o DPH, tj. vlastně nezaniká automaticky povinnost přiznat daň v zemi, kde byla ukončena přeprava dodávaného zboží. Z navazujícího § 11 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že v případě, že je pořízení zboží z jiného členského státu zdaněno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, základ daně se sníží v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

Z § 11 odst. 4 zákona o DPH vyplývají pravidla pro stanovení místa plnění v případě použití zjednodušeného postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu. V případě zjednodušeného postupu v třístranném obchodu se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje místo stanovené podle § 11 odst. 1 zákona o DPH, tj. místo, kde byla ukončena přeprava zboží, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě, v němž byla přeprava zboží ukončena. Přitom musí být splněna podmínka, že osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě, kde byla ukončena přeprava zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel, který ji toto zboží dodal, podal souhrnné hlášení.

Pořízením zboží z jiného členského státu se podle § 16 odst. 1 zákona o DPH obecně rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, tj. pořízením zboží z jiného členského státu je prakticky dodání zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce daně. Toto zboží může být přitom odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného, tj. prakticky do tuzemska, případně do jiného členského státu, a to osobou, která uskutečňuje toto dodání zboží, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou (např. přepravcem).

Podle § 25 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu k patnáctému dni následujícího měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem měsíce, vzniká povinnost přiznat daň, ke dni vystavení daňového dokladu. Pro přiznání daně tedy není určující den zaplacení ani faktický den dodání a pořízení zboží ale fakticky jeden z uvedených dní. V návaznosti na to je nutno respektovat pravidla platná pro přepočet cizí měny na české koruny, která jsou uvedena v § 4 odst. 8 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce se pro účely zákona o DPH při přepočtu cizí měny na české koruny použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň podle příslušných ustanovení zákona o DPH. Za tento platný kurz se považuje podle výkladu Ministerstva financí jak aktuální denní kurz vyhlašovaný ČNB k tomuto dni, tak i pevný kurz platný k tomuto dni stanovený podle účetních předpisů, případně je možno použít také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou.

V § 40 zákona o DPH je upraven základ a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že základ daně se stanoví obdobně podle § 36 zákona o DPH, tj. základem daně je obdržená peněžní částka snížená o daň. Přepravní náklady se do základu daně při pořízení zboží z jiného členského státu zahrnují, pokud to vyplývá ze sjednaných dodacích podmínek. Daň si musí plátce sám vypočítat, a to jako z částky v úrovni bez daně.

Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, má z pořízeného zboží nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. To znamená, že plátce musí pořízené zboží pro svou ekonomickou činnost a v rámci ní ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o DPH pro účely zakládající nárok na odpočet daně, tj. zejména pro svá vlastní zdanitelná plnění. Základní specifickou podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu je, že při tomto pořízení plátce přiznal daň. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, nemá-li daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.

?  Příklad

Přiznání daně při pořízení zboží z jiného členského státu

Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě dodala zboží z jiného členského státu do tuzemska firmě se sídlem v ČR, která je plátcem. Zboží bylo dodáno dne 30. 5. 2024 a tento den je zároveň z hlediska pořizovatele dnem pořízení zboží. Doklad (fakturu) na dodané zboží vystavil dodavatel s datem 3. 6. 2024 a český pořizovatel jej obdržel 6. 6. 2024. V uvedeném případě vzniká českému pořizovateli povinnost přiznat daň ke dni vystavení dokladu dodavatelem, tj. k 3. 6. 2024, protože tento den předchází 15. den měsíce, který následuje po měsíce, ve kterém bylo zboží pořízeno. Základem daně bude fakturovaná částka uvedená na dokladu, která bude přepočtena na českou měnu kurzem platným k 3. 6. 2024. V daňovém přiznání za červen 2024 tedy vznikne pořizovateli povinnost přiznat daň při pořízení zboží. Bude-li se jednat o zboží v základní sazbě 21 %, daň v ř. 3 daňového přiznání k DPH za toto zdaňovací období. Nárok na odpočet daně si uplatní za splnění obecných zákonných podmínek na základě daňového dokladu ve stejném daňovém přiznání, tj. za červen 2024, v němž daň při pořízení přiznal, a to v ř. 43. Předepsané údaje o přiznané dani při pořízení zboží vykáže plátce také v části A.2 kontrolního hlášení za červen 2024.

n

2. Dodání zboží do jiného členského státu

Při dodání zboží bez odeslání nebo přepravy je podle § 7 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde dochází k dodání předmětného zboží, např. pokud si kupující převezme zboží v prodejně, je místem plnění místo, kde se nachází prodejna, v níž dochází k dodání zboží. Při dodání zboží, které je spojeno s přepravou nebo odesláním zboží je podle § 7 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat např. výrobní závod dodavatele v tuzemsku. Z toho vyplývá, že dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu je sice plněním s místem plnění v tuzemsku, ale uplatní se u něj za stanovených podmínek osvobození od daně s nárokem na odpočet daně podle zákona o DPH platného pro Českou republiku, protože místo plnění je v tuzemsku.

Rozlišení toho, zda se místo plnění stanoví podle § 7 odst. 1 nebo § 7 odst. 2 zákona o DPH je klíčové v případě dodání zboží v řetězci, kterým se podle § 7 odst. 3 zákona o DPH rozumí prakticky dodání zboží, které je předmětem po sobě jdoucích dodání v řetězci, v rámci nichž je toto zboží odesláno nebo přepraveno z členského státu do členského státu od něj odlišného, a to od prvního dodavatele přímo poslední osobě v tomto řetězci, pro kterou se dodání tohoto zboží uskutečňuje. Z judikátu Soudního dvora EU v kauze C-254/04 EMAG vyplývá, že v případě, že dvě po sobě následující dodání téhož zboží, uskutečněná za protiplnění mezi osobami povinnými k dani, které jednají jako takové, zakládají jedno odeslání nebo jednu přepravu tohoto zboží uvnitř Společenství, toto odeslání nebo přeprava může být přičtena pouze jednomu z obou dodání a pouze toto dodání bude osvobozeno od daně. Pouze místo dodání, které zakládá odeslání nebo přepravu zboží uvnitř Společenství, je určeno podle příslušného článku směrnice o DPH, jemuž odpovídá § 7 odst. 2 zákona o DPH, tj. považuje se za něj místo v členském státě, v němž se toto odeslání nebo přeprava začíná uskutečňovat. Místo jiného dodání je určeno v souladu s příslušným článkem směrnice o DPH, jemuž odpovídá § 7 odst. 1 zákona o DPH, tj. považuje se za něj místo nacházející se v členském státě, v němž se zmíněné odeslání nebo přeprava začíná uskutečňovat nebo v členském státě, v němž se zmíněné odeslání nebo přeprava končí, podle toho, zda je toto dodání prvním nebo druhým ze dvou po sobě následujících dodání.

Pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží v řetězci, a to prakticky v případě, kdy přepravu zajišťuje tzv. prostředník, vyplývají z § 7 odst. 3 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce platí, že k odeslání nebo přepravě zboží došlo pouze při jeho dodání prostředníkovi nebo prostředníkem, pokud tento prostředník sdělil svému dodavateli své DIČ, které mu bylo přiděleno členským státem zahájení odeslání nebo přepravy zboží. Prostředníkem se přitom podle navazujícího § 7 odst. 4 zákona o DPH rozumí osoba dodávající zboží, s výjimkou prvního dodavatele v řetězci, která zároveň zajišťuje odeslání nebo přepravu daného zboží, případně odeslání nebo přepravu zboží zajišťuje osoba zmocněná prostředníkem.

Dodáním zboží do jiného členského státu se podle § 13 odst. 2 zákona o DPH rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. U tohoto dodání je tedy plátce povinen uplatnit daň na výstupu, případně osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou pro toto osvobození splněny stanovené podmínky.

Podle čl. 138 směrnice o DPH osvobodí členské státy od daně zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Společenství, a to prodávajícím nebo pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich, které je uskutečněné pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném členském státě, než ve státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží. Toto ustanovení směrnice o DPH se prakticky promítá do § 64 zákona o DPH, podle něhož je za stanovených podmínek osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně dodání zboží do jiného členského státu.

Podle § 64 odst. 1 zákona o DPH je dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, pro kterou je pořízení tohoto zboží v jiném členském státě předmětem daně, osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  osoba, které je zboží dodáváno, sdělí plátci své DIČ pro účely DPH,

b)  zboží bude odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu plátcem, pořizovatelem nebo třetí osobou zmocněnou plátcem nebo pořizovatelem a

c)  plátce uvede dodání zboží v souhrnném hlášení.

Dodání nového dopravního prostředku je podle § 64 odst. 2 zákona o DPH osvobozeno od daně vždy, ať již je dodáno osobě registrované k dani nebo jiné osobě, protože pořízení nového dopravního prostředku je vždy předmětem daně.

Pokud se podle § 64 odst. 3 zákona o DPH jedná o dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, je toto dodání osvobozeno od daně, pokud je dodání uskutečněno pro osobu povinnou k dani v jiném členském státě, která není osobou registrovanou k dani, nebo pro právnickou osobu, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a je splněna podmínka, že zboží je přepraveno v souladu se zákonem o spotřebních daních.

Podle § 64 odst. 5 zákona o DPH se má pro účely uplatňování osvobození od daně podle předchozích odstavců 1 až 4 za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, stanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení Rady č. 282/­2011, kterým se stanoví prováděcí nařízení ke směrnici o DPH. V čl. 45a tohoto prováděcího nařízení se stanoví, kdy se má pro účely uplatňování osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno z členského státu mimo jeho území, avšak uvnitř Společenství.

K uvedenému článku prováděcího nařízení ke směrnici o DPH a dalším změnám vydala Evropská komise vysvětlivky, ve kterých se stanoví, že nemá-li plátce požadované důkazní prostředky podle tohoto článku, může obdobně jako dříve prokázat, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu jinými důkazními prostředky. Důkazní prostředky uvedené v čl. 45a by měl plátce využít prakticky v případě, kdy přepravu zboží zajišťuje přepravce, jehož k přepravě zmocnil pořizovatel zboží a se kterým tedy nemá prodávající žádný smluvní vztah. V ostatních případech by měly být přípustné jiné důkazní prostředky. Tuto skutečnost potvrzuje také informace GFŘ zveřejněná na webových stránkách finanční správy v říjnu 2020.

Je-li dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně podle § 64 zákona o DPH, vzniká plátci podle § 22 zákona o DPH povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. Dodání zboží do jiného členského státu je plátce povinen uvést do daňového přiznání v ř. 20 za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu podle výše uvedených pravidel a dále v souhrnném hlášení. V kontrolním hlášení se dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně nevykazuje.

?  Příklad

Osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu

Obchodní společnost, která je plátcem daně v České republice, dodá zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani. Dodání tohoto zboží je pro plátce osvobozeno od daně podle § 64 zákona o DPH a povinnost přiznat daň bude mít pořizovatel zboží jako plátce daně registrovaný v SRN. Zboží bylo obchodní společností dodáno dne 27. 5. 2024, daňový doklad vystavila firma v zákonné lhůtě dne 4. 6. 2024. Na daňovém dokladu uvedla obchodní společnost sjednanou cenu v eurech, kterou pro účely vykázání v daňovém přiznání a souhrnném hlášení přepočte na českou měnu kurzem platným k datu 4. 6. 2024, kdy byl vystaven daňový doklad. Dodavatel má jako plátce daně registrovaný v ČR povinnost toto dodání zboží vykázat ve svém daňovém přiznání za červen 2024 jako osvobozené plnění v ř. 20 a také ve svém souhrnném hlášení za červen 2024.

n

3. Přemístění zboží

Přemístění zboží je podle právní fikce za stanovených podmínek považováno za pořízení zboží z jiného členského státu nebo naopak za dodání zboží do jiného členského státu, přestože při něm nedochází ke změně vlastnického práva. Tato skutečnost vyplývá z čl. 17 směrnice o DPH, na který navazují příslušná ustanovení zákona o DPH. Ve stanovených případech se odeslání nebo přeprava zboží do jiného členského státu za přemístění obchodního majetku, a tedy ani za dodání zboží do jiného členského státu na jedné straně a pořízení zboží z jiného členského státu na straně druhé, nepovažuje.

Pro účely DPH je pojem přemístění zboží definován mezi základními pojmy v § 4 odst. 5 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce se přemístěním zboží pro účely zákona o DPH rozumí odeslání nebo přeprava zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, mezi členskými státy do členského státu, do něhož je zboží odesláno nebo přepraveno pro účely uskutečňování ekonomické činnosti této osoby, pokud je toto zboží odesláno nebo přepraveno touto osobou nebo jí zmocněnou třetí osobou. V navazujícím § 4 odst. 6 zákona o DPH je ve vazbě na čl. 17 odst. 2 směrnice o DPH vymezeno, ve kterých případech odeslání nebo přeprava zboží za přemístění zboží nepovažuje. V § 4 odst. 7 zákona o DPH je v souladu s čl. 17 odst. 3 směrnice o DPH vymezen postup v případě, že některá z podmínek, které jsou předpokladem toho, že se nejedná o přemístění zboží, přestane být plněna.

Co se pro účely DPH považuje za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu, vyplývá z § 16 odst. 3 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce se za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu považuje zejména přemístění zboží plátcem nebo identifikovanou osobou. Pokud např. firma, která je plátcem se sídlem v tuzemsku a která má provozovnu v jiném členském státě, ve kterém je osobou registrovanou k dani, přepraví z této provozovny do tuzemska zboží za účelem jeho prodeje v tuzemsku, vzniká jí povinnost přiznat daň v tuzemsku z přemístěného zboží jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

Za pořízení zboží z jiného členského státu se považuje také přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou z jiného členského státu do tuzemska a přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného členského státu, který je členem Severoatlantické smlouvy nebo státu zúčastněného v Partnerství pro mír.

Podle § 64 odst. 4 zákona o DPH je osvobozeno od daně také přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu, pokud by bylo za obdobných podmínek uvedených v příslušných odstavcích § 64 zákona o DPH od daně osvobozeno standardní dodání zboží do jiného členského státu. Při přemístění zboží do jiného členského státu by měl tedy plátce postupovat obdobně jako při dodání zboží do jiného členského státu. Den uskutečnění plnění se přitom váže na den přemístění zboží do jiného členského státu.

Základ daně se při přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a) zákona o DPH. Podle tohoto písmene je základem daně cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění plnění.

4. Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku

Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH je předmětem daně poskytnutí služby, pokud je uskutečňuje za úplatu osoba povinná k dani v rámci uskutečňování své ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku. Předmětem daně v tuzemsku je přitom za stanovených podmínek i poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, je-li tato služba poskytnuta plátci nebo identifikované osobě, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu. Poskytnutím služby se obecně podle § 14 odst. 1 zákona o DPH rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží.

Pravidla pro určení místa plnění u služeb jsou upravena v čl. 43 až 59 směrnice o DPH a podrobněji upřesněna v prováděcím nařízení ke směrnici o DPH. V návaznosti na určení místa plnění musí z příslušné národní legislativy vyplývat určení osoby povinné přiznat a zaplatit daň, tj. zda daň přizná ve svém daňovém přiznání poskytovatel nebo příjemce služby. Podle směrnice o DPH a návazně zákona o DPH pro stanovení místa plnění u služeb platí zásada, že pokud se na danou službu nevztahuje některé ze specifických pravidel uvedených v § 9a až § 10i zákona o DPH, postupuje se při stanovení místa plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 zákona o DPH.

Při poskytnutí služby osobě povinné k dani se při stanovení místa plnění vychází z čl. 44 směrnice o DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, které jedná jako taková, místo, kde má tato osoba sídlo ekonomické činnosti, případně bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Ve vazbě na to je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Touto provozovnou se rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, protože je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Přijme-li tato provozovna službu, z níž jí vzniká povinnost přiznat daň, měla by se registrovat k DPH. Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se určí místo plnění u většiny služeb poskytovaných osobám povinným k dani, např. u právních, poradenských, účetních a reklamních služeb, u přepravy zboží či prací na movité věci. Podle tohoto odstavce se stanoví místo plnění také u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, jsou-li poskytovány osobě povinné k dani.

Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani se vychází z čl. 45 Směrnice k DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani místo, kde má poskytovatel služby sídlo ekonomické činnosti, případně místo, kde má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Ve vazbě na to je při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani podle § 9 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Z § 9 odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o DPH se použije, pokud zákon o DPH v dalších ustanoveních, a to prakticky v § 9a až § 10i zákona o DPH a v § 89 zákona o DPH, v němž je vymezen zvláštní režim pro cestovní službu, nestanoví jinak.

Podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH je povinen přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je poskytnuta služba nebo dodáno zboží s instalací či montáží nebo dodáno zboží soustavami nebo sítěmi, a to s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku, jejíž vymezení vyplývá z § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH. Osobou neusazenou v tuzemsku se podle tohoto písmene rozumí osoba povinná k dani, která nemá sídlo, ani provozovnu v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Pokud má tato osoba v tuzemsku provozovnu, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku, pokud se tato provozovna daného plnění neúčastní. Podle výkladu Ministerstva financí je pro určení toho, zda se jedná o osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku rozhodující, zda tato osoba má v tuzemsku, kde se služba zdaňuje sídlo nebo provozovnu, resp. zda se tato provozovna účastní příslušného poskytnutí služby.

Poskytovatel služby se logicky považuje za osobu, která není usazená v tuzemsku, jestliže zde sice má provozovnu, ale tato jeho provozovna se příslušného poskytnutí služby neúčastní. Tato podmínka by měla splněna vždy, jestliže se do příslušného poskytnutí služby nezapojuje personální ani materiální vybavení této provozovny. Podmínka neúčasti této provozovny na poskytnutí služby se má podle právního názoru Ministerstva financí za splněnou rovněž v případě, kdy tato provozovna, kterou poskytovatel služby má v tuzemsku, poskytuje pouze administrativní podporu, např. při vystavení dokladu, vymáhání dlužné částky apod. Jestliže však má poskytovatel služby v tuzemsku, kde je místo zdanění sídlo nebo místo podnikání, vždy se považuje za osobu, která je usazená v tomto státě, a to bez ohledu na to, zda se příslušného poskytnutí přeshraniční služby účastní či nikoli.

Prakticky to znamená, že osobou neusazenou v tuzemsku je i podnikatel např. se sídlem na Slovensku, který není v této zemi registrován jako plátce daně, protože nepřekračuje limit obratu pro povinnou registraci platný na Slovensku. I v případě přijetí služby od takového podnikatele, vzniká plátci povinnost přiznat daň.

Vznik povinnosti přiznat daň plátci či identifikované osobě jako příjemci služby, kterou mu s místem plnění v tuzemsku poskytla osoba neusazená v tuzemsku, je vymezen v § 24 zákona o DPH. Podle § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň z přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku obecně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Podle § 24 odst. 2 zákona o DPH se zdanitelné plnění podle předchozího odstavce 1 považuje za uskutečněné obecně dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24 zákona o DPH vázat den uskutečnění zdanitelného plnění na den vystavení daňového dokladu. Je-li však před uskutečněním zdanitelného plnění poskytnuta úplata, povinnost přiznat daň z ní vzniká okamžitě k datu jejího poskytnutí. Tato povinnosti nevzniká, není-li k datu poskytnutí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě.

?  Příklad

Přijetí služby od osoby registrované k dani v jiném členském státě

Právní kancelář se sídlem na Slovensku, kde je registrována k DPH, poskytne obchodní společnosti se sídlem v tuzemsku, která je plátcem s měsíčním zdaňovacím obdobím, právní službu a bude požadovat zálohu předem. Pokud bude služba poskytnuta v období od 10. 6. 2024 do 30. 9. 2024 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 2 500 EUR s tím, že do 30. 6. 2024 bude příjemcem služby zaplacena záloha ve výši 1 000 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 30. 9. 2024, kdy bude ukončeno poskytování poradenských služeb, vznikne příjemci služby povinnost přiznat daň z poskytnuté zálohy k 28. 6. 2024, kdy byla tato záloha poskytnuta. V daňovém přiznání za červen 2024 tedy vznikne plátci, který zaplatil zálohu na právní službu, povinnost přiznat daň v základní sazbě daně z částky 1 000 EUR přepočtené na českou měnu kurzem platným k 28. 6. 2024. Předepsané údaje o přijetí této služby je plátce povinen vykázat v části A.2 kontrolního hlášení za červen 2024. Ve stejné výši, v jaké plátce přizná daň, mu bude v přiznání za měsíc červen 2024 za splnění obecných zákonných podmínek vznikat nárok na odpočet daně, který nemusí být prokázán nutně daňovým dokladem, ale může být prokázán i jiným způsobem. V kontrolním hlášení se tento odpočet daně nevykazuje. Ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 30. 9. 2024 musí plátce jako příjemce služby přiznat daň z požadovaného doplatku ve výši 2 000 EUR. V daňovém přiznání za měsíc červen 2024 tedy přizná daň z částky 2 000 EUR, která bude přepočtena na českou měnu kurzem platným k datu 30. 9. 2024. Předepsané údaje o přijetí této služby je plátce povinen vykázat v části A.2 kontrolního hlášení za červen 2024.

n

Přijme-li službu s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku osoba povinná k dani, která není dosud plátcem, stane se podle § 6h zákona o DPH identifikovanou osobou. Jako identifikované osobě jí bude přiděleno DIČ pro účely DPH a bude muset z přijaté služby přiznat daň, ale plátcem daně pro tuzemská plnění se nestane. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, se podle § 6h zákona o DPH stane identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo o dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

5. Poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

Poskytne-li plátce daně se sídlem v tuzemsku službu s místem plnění podle § 9 nebo § 9a až § 10i zákona o DPH mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň na výstupu podle zákona o DPH platného v České republice. V tomto případě musí postupovat podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Z těchto předpisů by mělo vyplývat, zda má tento poskytovatel služby povinnost přiznat daň v této zemi nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi. Služby s místem plnění mimo tuzemsko, přestože je plátce nezdaňuje, je povinen vykazovat v přiznání k DPH a některé z nich také v souhrnném hlášení, jak je vysvětleno v dalším textu.

Postup plátce při přiznávání poskytnutí služeb a specifických dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko, z nichž mu nevzniká povinnost přiznávat daň na výstupu podle zákona o DPH platného pro Českou republiku je vymezen ve znění § 24a zákona o DPH.

Podle § 24a odst. 1 zákona o DPH má plátce při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění obecně ke dni jeho uskutečnění. Podle § 24a odst. 2 zákona o DPH se přitom považuje plnění podle předchozího odstavce 1 za uskutečněné obecně dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení, se plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24a vázat den uskutečnění plnění na den vystavení daňového dokladu. Je-li před uskutečněním výše uvedených plnění přijata úplata, povinnost přiznat tuto úplatu vzniká okamžitě k datu jejího přijetí. Tato povinnosti nevzniká, není-li k datu přijetí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě.

Plátce plnění, která je podle § 24a zákona o DPH povinen přiznat, uvádí do daňového přiznání v ř. 21 nebo 26. Služby poskytované osobě registrované k dani, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v jiném členském státě a ze kterých má povinnost přiznat daň jejich příjemce, je plátce povinen vykazovat také v souhrnném hlášení s kódem 3. Do souhrnného hlášení se neuvádějí služby, u nichž je místo plnění v jiném členském státě určeno podle některého ze speciálních pravidel, např. služby vztahující se k nemovitosti, u nichž se určuje místo plnění podle § 10 zákona o DPH. Tyto služby přiznává plátce pouze v ř. 26 daňového přiznání. Do souhrnného hlášení se neuvádějí ani služby osvobozené od daně např. finanční nebo pojišťovací činnosti, z nichž není povinen příjemce služby přiznat a zaplatit daň ve své zemi.

Souhrnné hlášení je povinna podat také identifikovaná osoba, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

?  Příklad

Poskytnutí služby osobě registrované k dani v jiném členském státě

Poradenská firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem na Slovensku, která je osobou registrovanou k dani poradenskou službu a bude požadovat úhradu zálohy předem. Pokud bude služba poskytnuta v období od 15. 6. 2024 do 15. 8. 2024 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 2 000 EUR s tím, že do 30. 6. 2024 bude příjemcem služba zaplacena záloha ve výši 500 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 15. 8. 2024, kdy bude ukončeno poskytování služeb, vznikne poradenské firmě povinnost přiznat zálohu ke dni jejího přijetí, tj. např. k 30. 6. 2024. V daňovém přiznání za červen 2024 tedy vznikne právní kanceláři povinnost přiznat zálohu ve výši 500 EUR přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 30. 6. 2024 v ř. 21 přiznání a zároveň v souhrnném hlášení za červen 2024 s kódem 3 a uvedením DIČ slovenského klienta. Ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 15. 8. 2024 musí plátce přiznat doplatek ve výši 1 500 EUR. V daňovém přiznání za srpen 2024 tedy přizná tuto částku v ř. 21 a v souhrnném hlášení za srpen 2024 uvede stejnou částku. Údaje o poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě se nevykazují v kontrolním hlášení.

n

Pokud by příjemcem právní či jiné obdobné služby byla osoba povinná k dani ze třetí země, stanovilo by se obecně místo plnění také podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou případů, kdy by měl příjemce služby registraci k DPH v tuzemsku. V tomto případě by se při stanovení místa plnění postupovalo podle § § 9a zákona o DPH, tj. za místo plnění by se považovalo tuzemsko, pokud ke skutečnému užití či spotřebě služby došlo v tuzemsku.

Ing. Václav Benda

Legislativa
Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. s komentářem
Daně a účetnictví
Daňové řešení dědictví a darování
Rezervy a dohadné položky (pasivní) v účetnictví
Zápůjčky v právu, účetnictví a daních
Plnění v rámci EU a DPH
2025
obalka
Poradce č. 1 - Zákon o zaměstnanosti s komentářem
235,00 Kč
Tištěná + e-verze
235,00 Kč
Elektronická verze
Nepřihlášen
Id
Heslo
REGISTRACE
Zapomněl jsem přihlašovací údaje
E-SHOP
E-mailové noviny
Ukázky zdarma
O Poradci
Úplné znění zákonů
Daňové výdaje
Vzory smluv a podání
Vydané publikace
Předplatné
Zákony 2026
Novinky
Aktuální nabídka
Kurzy
Měnová kalkulačka
Kontakty
Obchodní podmínky
Připomínky