Úkolem předběžného opatření je rychle a za zjednodušeného procesního postupu zatímně upravit poměry účastníků nebo předejít ohrožení výkonu budoucího soudního rozhodnutí. Jedná se o institut dočasné povahy s omezenou dobou trvání, jímž v žádném případě není prejudikován výsledek sporu, což znamená, že soud není v pozdějším řízení vázán obsahem předběžného opatření a má možnost rozhodnout odlišně. Přičemž smyslem předběžných opatření je zajištění, aby rozhodnutí ve věci samé mohlo mít vůbec reálný význam. Předběžné opatření pomáhá zajistit okamžitou, i když dočasnou ochranu, kterou by kvůli hrozící újmě nebylo v potřebném čase možné zajistit obvyklým stanoveným způsobem. Rozhodnutí o předběžném opatření ze své podstaty musí být vydáno bezodkladně, a tudíž skutkový stav nemůže být soudem náležitě zjištěn.

2. Členění předběžných opatření

Právní úprava předběžných opatření je obsažena v několika zákonech. Základním právním předpisem je zákon č. 99/­1963 Sb., občanský soudní řád. Předběžná opatření můžeme také dle toho rozdělit na obecná a zvláštní. Obecná předběžná opatření jsou upravena v občanském soudním řádu. Zvláštní předběžná opatření, která byla až do konce roku 2013 obsažena rovněž v občanském soudním řádu, jsou nyní upravena v zákoně č. 292/­2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Zákon o zvláštních řízeních soudních nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Tento zákon je vůči občanskému soudnímu řádu zákonem speciálním a upravuje mimo jiné zvláštní ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte (dříve ust. § 76a občanského soudního řádu) a také předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí (dříve ust. § 76b občanského soudního řádu). Předběžná opatření nařizovaná soudem v rámci insolvenčního řízení jsou upravena zákonem č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Předběžná opatření upravená v rámci občanského soudního řádu můžeme dělit na:

– vydávaná před zahájením řízení,

– vydávaná po zahájení řízení.

3. Formální předpoklady pro nařízení předběžného opatření

Tak jako v nalézacím řízení obecně, tak i v řízení o předběžném opatření, může soud rozhodovat, pouze pokud byly splněny podmínky řízení. Soud zkoumá splnění podmínek v průběhu celého řízení. Jedná se zejména o tyto podmínky – zaplacení soudního poplatku, splnění podmínek pravomoci a příslušnosti soudu, ostatních podmínek řízení a dodržení zákonných náležitostí podání. Na základě ust. § 103 občanského soudního řádu je soudu uloženo z úřední povinnosti zkoumat, zda jsou podmínky řízení splněny. Pokud soud kdykoli v průběhu řízení dospěje k závěru, že některá z podmínek řízení není splněna, nelze v řízení pokračovat. Nedostatky podmínek řízení lze dělit na odstranitelné a neodstranitelné. V případě odstranitelného nedostatku podmínky řízení lze v řízení po zhojení vadného stavu pokračovat, v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nikoli.

3.1     Procesní podmínky na straně soudu

Návrh na nařízení předběžného opatření je třeba podat k příslušnému soudu, který má pravomoc ve věci rozhodovat. Pravomoc je dána, pokud má soud pravomoc jednat a rozhodnout o věci na základě ust. § 7 občanského soudního řádu. V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Ustanovení § 9 odst. 2 občanského soudního řádu stanoví případ, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně. Dále dle ust. § 74 odst. 3 občanského soudního řádu příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. K řízení v prvním stupni je proto nutno podat návrh na nařízení předběžného opatření k soudu věcně příslušnému dle ust. § 9 občanského soudního řádu a místně příslušnému dle ust. § 84 až § 89a občanského soudního řádu

3.2     Procesní podmínky na straně účastníků řízení

Za účastníky řízení o nařízení předběžného opatření označuje zákon navrhovatele a ty, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Základními procesními podmínkami na straně účastníků je způsobilost být účastníkem řízení, která je upravena v ust. § 19 občanského soudního řádu (způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost), a dále procesní způsobilost dle ust. § 20 odst. 1 občanského soudního řádu (každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat v tom rozsahu, v jakém je svéprávný).

3.3     Negativní procesní podmínky

Soud před zahájením řízení zkoumá, zda není ve věci dána překážka litispendence nebo překážka res iudicata. Překážka věci zahájené – litispendence – vzniká v případě, probíhá-li mezi stejnými účastníky jedno nebo více řízení v téže věci a v totožném způsobu řešení, přičemž není právně významná fáze, v jaké se první řízení nachází. Překážka rozhodnutí ve věci samé se uplatní pro předběžná opatření. Překážka věci rozhodnuté – rei iudicatae – brání, aby věc, ve které bylo soudem pravomocně rozhodnuto, byla opětovně projednána. Překážka věci pravomocně rozsouzené platí i pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření.

3.4     Návrh na nařízení předběžného opatření

Řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je zahájeno vždy dnem, kdy soudu došel návrh na jeho vydání. Návrh na nařízení předběžného opatření musí splňovat obecné náležitosti podle ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu a dále náležitosti upravené speciálně ust. § 75 a násl. občanského soudního řádu.

Návrh na nařízení předběžného opatření musí kromě obecných náležitostí obsahovat:

– jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby,

– vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen,

– vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření,

– musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá.

Návrh musí být určitý a srozumitelný. Pokud je návrh nesrozumitelný, neurčitý nebo neobsahuje-li všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, předseda senátu jej odmítne. V případě řízení o nařízení předběžného opatření se nepoužije ust. § 43 občanského soudního řádu, tj. účastník není vyzván k opravě nebo doplnění podání, ale návrh je rovnou odmítnut.

Dle ust. § 74 odst. 1 občanského soudního řádu před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Návrh lze podat i po zahájení řízení. Dle ust. § 102 odst. 1 občanského soudního řádu v případě, že je třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Navrhovatel by se však neměl spoléhat na to, že řízení ve věci samé již běží a soud je obeznámen se všemi podstatnými skutečnostmi. Návrh na nařízení předběžného opatření je návrhem samostatným, což znamená, že je nutno jej samostatně odůvodnit, a to ve vztahu k potřebě prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, nebo obavu, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen a osvědčit další skutečnosti odůvodňující potřebu vydání předběžného opatření.

3.5     Poplatková povinnost a složení jistoty

Řízení o nařízení předběžného opatření je v souladu se zákonem č. 549/­1991 Sb., o soudních poplatcích spojeno s povinností uhrazení soudního poplatku. Poplatková povinnost vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Soud tedy nevyzývá navrhovatele k zaplacení soudního poplatku po podání návrhu na nařízení předběžného opatření, nýbrž ukládá navrhovateli zaplatit soudní poplatek až s rozhodnutím o tomto návrhu, tj. bez ohledu zda návrhu vyhoví či nevyhoví. Poplatek je v tomto případě splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost ho zaplatit uložena. Ustanovení § 11 zákona o soudních poplatcích vyjmenovává případy osvobození od soudních poplatků. Od poplatku se osvobozují kromě jiného řízení ve věcech péče soudu o nezletilé.

Nařízení předběžného opatření je podmíněno s výjimkou případů uvedených v ust. § 75b odst. 3 občanského soudního řádu složením jistoty. K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu. Výše jistoty je stanovena bez ohledu na hodnotu předmětu sporu nebo bez zohlednění toho, zda vůbec může účastníkům nebo třetím osobám nějaká škoda vzniknout. Navrhovatel je povinen složit jistotu ve výši 10 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50 000 Kč. V ust. § 75b odst. 3 občanského soudního řádu jsou taxativně stanoveny případy, kdy je navrhovatel od povinnosti složit jistotu osvobozen.

Jedná se o tyto případy:

– jde-li o předběžné opatření ve věci výživného,

– jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní,

– jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví,

– osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků,

– je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.

Případy, kdy bude jistota vrácena, jsou uvedeny v ust. § 75 odst. 4 občanského soudního řádu.

4. Materiální předpoklady pro nařízení předběžného opatření

Základní podmínkou předběžného opatření je existence zákonného důvodu k jeho nařízení.

Ustanovení § 74 odst. 1 občanského soudního řádu umožňuje nařídit předběžné opatření ve dvou případech, a to:

– je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků,

– je-li obava, že bude ohrožen výkon rozhodnutí.

Za materiální předpoklady pro nařízení předběžného opatření je považována existence potřeby, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, anebo obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Vzhledem k tomu, že se v řízení o vydání předběžného opatření neprovádí dokazování, musí být skutečnosti tvrzené v návrhu navrhovatelem prokazovány a osvědčovány. Rozdíl mezi prokazováním a osvědčováním spočívá v míře pravděpodobnosti, s jakou jsou skutečnosti tvrzeny. Osvědčované skutečnosti nemusí být nepochybně prokázány, ale postačí, pokud se jeví pravděpodobnými. U prokazování v řízení o vydání předběžného opatření je vyžadována vyšší míra pravděpodobnosti než u osvědčování, přesto se však nejedná o dokazování v procesním smyslu.

Naléhavou potřebu, jež odůvodňuje nařízení předběžného opatření, kterým mají být upraveny poměry účastníků, musí navrhovatel prokázat, zatímco ostatní předpoklady, zejména nárok sám, se osvědčují. Soud před nařízením předběžného opatření dále posuzuje přiměřenost újmy, která může tomu, proti komu má předběžné opatření směřovat, vzniknout. Přiměřenost předběžného opatření je judikaturou považována za jeden z předpokladů pro vyhovění návrhu a soud by návrhu neměl vyhovět, pokud by odpůrci mohla nařízením předběžného opatření vzniknout újma nepřiměřená výhodě, které tímto předběžným opatřením dostane navrhovateli.

4.1     Předběžné opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků

Předběžným opatřením lze poskytnout prozatímní úpravu oprávněnému jedině uložením povinnosti druhému účastníku (něco konat, něčeho se zdržet, něco trpět), a je vyloučeno jím deklarovat určité právo účastníka. Pro nařízení předběžného opatření je nutné prokázat potřebu úpravy poměrů účastníků. Ta obecně nastává v případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav.

4.2     Předběžné opatření z důvodu obavy ohrožení výkonu rozhodnutí

Pro nařízení předběžného opatření pro obavu ohrožení výkonu rozhodnutí se vyžaduje, aby byla alespoň osvědčena existence žalovaného nároku a dále, aby byly prokázány skutečnosti odůvodňující obavu, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen. Toto ohrožení většinou spočívá v chování dlužníka, ale může být odůvodněno i jinými skutečnostmi.

Obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, musí navrhovatel návrhem prokázat. Navrhovatel by měl předložit exekuční titul. Pokud exekuční titul navrhovatel nemá k dispozici z důvodu, že o vydání předběžného opatření žádá v průběhu řízení či před jeho zahájením, pak alespoň osvědčuje nárok ve věci samé. Současně je nutno osvědčit skutečnosti odůvodňující obavu o budoucí výkon rozhodnutí, kterým může být konkrétní jednání dlužníka nebo i vysoká výše pohledávky, o kterou se vede řízení ve věci samé.

Rozlišit můžeme tři různé situace, kdy je žádáno o nařízení předběžného opatření z důvodu ohrožení výkonu rozhodnutí. Pokud již oprávněnému svědčí exekuční titul, lze nařídit předběžné opatření do doby, než se tento stane vykonatelným, nebo pokud existují vážné důvody, pro které výkon nebyl započat. V případech, kdy je zahájeno řízení a žalobce má obavu z ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí, které bude vydáno v tomto řízení, je možné nařídit předběžné opatření podle ust. § 102 občanského soudního řádu. Předběžné opatření z důvodu obavy výkonu rozhodnutí může být nařízeno, i pokud rozhodnutí dosud nebylo vydáno a dokonce nebylo ještě zahájeno ani řízení, které by se nárokem oprávněného zabývalo. Tehdy kromě prokázání obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí a osvědčení jeho pohledávky nebo nároku musí navrhovatel osvědčit rovněž, že aktuálně neexistují žádné překážky bránící jeho přiznání soudním rozhodnutím. Soud spolu s nařízením takového předběžného opatření určuje navrhovateli lhůtu k podání žaloby ve věci samé.

5. Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření

Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na nařízení předběžného opatření. Soud je tímto návrhem vázán. To znamená, že soud nemůže překročit účastníkem vymezený návrh a přisoudit více či něco jiného, než je požadováno. Soud v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření neprovádí dokazování. Pro účely rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nelze vzhledem k povaze řízení trvat na předchozím dokazování skutkového stavu. Mírou zjištění skutkového stavu je osvědčení, jež spočívá ve vyhodnocení pravděpodobnosti tvrzeného stavu, nikoliv tedy jeho plného poznání. Osvědčeny musí být takové skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení konkrétní povinnosti předběžným opatřením.

S ohledem na povahu institutu předběžných opatření a požadavky kladené na rychlost a pružnost tohoto řízení, došlo ve srovnání s obecnou právní úpravou dokazování v občanském soudním řízení ke zjednodušení procesního postupu při hodnocení rozhodných skutečností. Soud tak tvrzené skutečnosti vyhodnocuje na základě míry přesvědčení, kterou mu poskytují. Předmětem prokazování u předběžných opatření je potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obava z ohrožení výkonu rozhodnutí, zatímco předmětem osvědčování jsou ostatní skutečnosti, zejména nárok sám, jejichž existence nemusí být postavena na jisto, postačuje, jeví-li se pravděpodobnými. Nárok ve věci samé nemusí být nepochybně prokázán, ale je nutno, aby byl alespoň co do základních skutečností doložen. Soud musí být schopen na základě informací poskytnutých návrhem na předběžné opatření posoudit, zda je tvrzený nárok, jehož předběžnou úpravu si okolnosti vyžadují, pravděpodobný, tedy, zda se jeví být existentním a svědčí navrhovateli.

Občanský soudní řád stanoví pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření lhůtu. Soud je povinen rozhodnout bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí sedmi dnů poté, co byl návrh podán. O předběžném opatření předseda soudu rozhoduje vždy usnesením a rozhoduje o něm bezodkladně. Soud může návrhu na předběžné opatření vyhovět nebo jej odmítnout, zamítnout nebo řízení zastavit. O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků.

5.1     Rozhodnutí o předběžném opatření

Soud rozhoduje v řízení o vydání předběžného opatření výhradně formou usnesení. Pokud soud návrhu nevyhoví, pak dojde k jeho zamítnutí, odmítnutí, nebo k zastavení řízení. K odmítnutí návrhu dochází pro takové nedostatky návrhu na zahájení řízení, pro něž nelze pokračovat v řízení. Jedná se o nesrozumitelnost, neurčitost či neúplnost návrhu. Návrh se odmítá také pro nesložení jistoty včas a v požadované výši. Soud návrh zamítá pro nedostatky návrhu materiální povahy, tedy pokud není prokázána potřeba prozatímní úpravy poměrů nebo ohrožení výkonu soudního rozhodnutí a nejsou osvědčeny skutečnosti rozhodné pro uložení povinnosti. K zastavení řízení dojde, pokud je shledán nedostatek neodstranitelných podmínky řízení, konkrétně překážka litispendence, překážka rei iudicatae, nedostatek podmínky na straně účastníků či nedostatek pravomoci na straně soudu. Pokud soud neshledá v návrhu žádný z výše uvedených nedostatků, pak návrhu vyhoví a usnesením nařídí navrhované předběžné opatření. Povinnost ukládaná předběžným opatřením se přejímá z petitu návrhu, kterým je soud vázán, přičemž formulace ukládané povinnosti do petitu návrhu je na uvážení navrhovatele.

Dle ust. § 76 odst. 1 občanského soudního řádu předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby:

– platil výživné v nezbytné míře;

– poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;

– složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;

– nenakládal s určitými věcmi nebo právy;

– něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Předběžným opatřením může být na základě návrhu jednoho z rodičů, případně jiné osoby pečující o dítě nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí, účastníku nařízeno, aby platil výživné v nezbytné míře. Podmínkou je, že vyživovací povinnost není plněna. Zároveň ovšem není možné, aby předběžným opatřením bylo presumováno konečné rozhodnutí ve věci samé. Ze znění ust. § 76 odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá, že povinnost platit výživné má být uložena pouze v nezbytné míře, tedy tak, aby pokrývalo náklady na základní životní potřeby oprávněné osoby (dítěte) a případně také nezbytně nutné náklady. Předběžným opatřením lze upravit výši příspěvku rodiče na výživu nezletilého jen v té výši, která je odůvodněna aktuální a naléhavou potřebou nezletilého dítěte. Z judikatury vyplývá, že předběžným opatřením nelze výši výživného snížit, tj. předběžným opatřením nelze účastníku uložit, aby platil výživné v nižší částce, než která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím.

Dalším konkrétním předběžným opatřením zmíněným v demonstrativním výčtu ust. § 76 odst. 1 občanského soudního řádu je poskytnutí části pracovní odměny. Na základě předběžného opatření je poskytnuta část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje. V tomto případě předseda senátů posuzuje především to, zda skutečně objektivně a ze skutečně vážných důvodů nemůže být na navrhovateli požadováno, aby pracoval. Nejedná se o mzdu, ale pouze o příspěvek zaměstnavatele – poskytnutí části pracovní odměny. V případech, kdy je prokázána důvodná obava, že by v průběhu soudního sporu žalovaný mohl předmět sporu ukrýt, prodat jej apod. nebo hrozí obava, že by se žalovaný mohl předmětu řízení účelově zbavit a zmařit výkon rozhodnutí, lze nařídit předběžný opatřením povinnost složit peněžitou částku nebo věc do úschovy soudu.

Velmi často v praxi soud rozhoduje o návrhu na předběžné opatření, kterým má uložit účastníku, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. V případě, že jde o individuálně určenou movitou věc, je velmi důležité ji označit tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou. Jde-li o nemovitost, je třeba ji řádně označit obvyklým způsobem a do tří dnů od vyhlášení předběžného o zákazu nakládat s nemovitostmi informovat příslušný katastrální úřad. Při vydání předběžného opatření před zahájením řízení ve věci samé soud současně uloží navrhovateli, aby podal u soudu návrh na zahájení řízení, a to ve stanovené lhůtě. Jedná se o lhůtu soudcovskou, což znamená, že soud může její trvání usnesením prodloužit, pokud to shledá důvodným. K prodloužení je však možno přistoupit pouze před uplynutím lhůty původní. Předseda senátu při nařízení předběžného opatření může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.

Doručování v řízení o vydání předběžného opatření je oproti obecné úpravě upraveno speciálně. Návrh na nařízení předběžného opatření není doručován odpůrci. Odpůrci tak není doručením návrhu dáno najevo, že řízení v prvním stupni bylo zahájeno. Usnesení, kterým návrhu nebylo vyhověno, se doručuje pouze navrhovateli, rozhodnutí o nařízení předběžného opatření se doručuje i odpůrci.

Pro doručování usnesení se uplatní pořádková lhůta obsažená v ust. § 76c odst. 2 občanského soudního řádu, které stanoví, že soud je povinen odeslat usnesení do tří dnů ode dne jeho vyhlášení či vyhotovení. Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se stejnopisem usnesení doručí též návrh na předběžné opatření. V případě, že předběžným opatřením bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je třeba usnesení odeslat také příslušnému katastrálnímu úřadu, je-li nemovitá věc předmětem evidence v katastru nemovitostí.

Vykonatelnost rozhodnutí, kterým se nařizuje předběžné opatření, je odlišná od obecné úpravy vykonatelnosti. Usnesení je vykonatelné okamžikem vyhlášení, a nebylo-li vyhlášeno, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu je ukládána povinnost. Nabytím vykonatelnosti se povinnost uložená předběžným opatřením stává vynutitelnou a odvolání, jež může účastník proti rozhodnutí podat, nemá suspenzivní účinek. Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je závazný jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost. Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pokud bylo účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky, a to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.

5.2     Zánik a zrušení předběžného opatření

Předběžné opatření může dle ust. § 77 občanského soudního řádu zaniknout buď ze zákona, nebo může být zrušeno předsedou senátu. Předběžné opatření zanikne, jestliže:

a) navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení,

b) nebylo návrhu ve věci samé vyhověno,

c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti rozhodnutí o věci,

d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.

Soud o zániku předběžného opatření v těchto případech nevydává zvláštní rozhodnutí. Pokud byl dle předběžného opatření nařízen výkon rozhodnutí, soud jej v plném rozsahu zastaví. Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno. To znamená, že soudem je dodatečně zjištěno, že nejsou dány důvody pro jeho trvání. Může se jednat o případ, kdy došlo k podstatné změně poměrů účastníků, právo navrhovatele bylo uspokojeno, nebo bylo postaveno na jisto, že osvědčovaná skutečnost, z které soud vycházel, není dána. Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.

5.3     Opravné prostředky proti usnesení o nařízení předběžného opatření

Proti usnesení o nařízení předběžného opatření je přístupné odvolání. Podání odvolání nemá vůči usnesení o předběžném opatření suspenzivní účinek, což vyplývá z toho, že o předběžném opatření se rozhoduje usnesením, které je vykonatelné již vyhlášením a nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost. Účastník, který odvolání podává, tak musí učinit do patnácti dnů ode dne doručení usnesení o předběžném opatření. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu odvolacího v řízení o předběžném opatření přípustné není, rovněž tak ani žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost. Dalším prostředkem obrany je ústavní stížnost ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/­1993 Sb., o Ústavním soudu, která však není ani řádným, ani mimořádným opravným prostředkem v soudním řízení, ale prostředkem ochrany ústavně zaručených práv a svobod.

6. Předběžná opatření v zákoně o zvláštních řízeních soudních

Od 1. 1. 2014 jsou některá předběžná opatření upravena v zákoně č. 292/­2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Zákon o zvláštních řízeních soudních je zákonem speciálním vůči občanskému soudnímu řádu. Použije se tedy na tato předběžná opatření obecná právní úprava obsažená v občanském soudním řádu, pokud není obsažena v zákoně o zvláštních řízeních soudních úprava speciální.

Právní úprava v zákoně o zvláštních řízeních soudních je rozdílná například tím, že soud v některých případech může předběžné opatření vydat i bez návrhu, omezena je možnost návrh na nařízení předběžného opatření odmítnout, stanoveny jsou jinak lhůty pro vydání předběžného opatření, není zde vždy povinnost složení jistoty navrhovatelem. Složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, se nevyžaduje, jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti domácímu násilí nebo ve věci výživného.

6.1     Předběžné opatření ve věci domácího násilí

Právní úprava je obsažena v ust. § 400 až § 414 zákona o zvláštních řízeních soudních. Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat jen na návrh. Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat kromě obecných náležitostí též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele. Rozdílem oproti obecné právní úpravě je to, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o návrhu rozhodnout, soud vyzve navrhovatele vhodným způsobem k doplnění návrhu a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě. Teprve v případě, že nedojde soudu doplnění návrhu ve lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro rozhodnutí vyzvat k doplnění návrhu, soud návrh odmítne.

Odlišně je upravena také místní příslušnost. K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný obecný soud navrhovatele. V případě návrhu na předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je návrh ze zákona osvobozen od soudních poplatků. Navrhovatel také není povinen složit jistotu.

Zákon o zvláštních řízeních soudních v ust. § 403 vymezuje účastníky řízení. Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce, popřípadě osoba, vůči níž násilí směřuje. Z tohoto vyplývá, že tedy navrhovatelem nemusí být pouze osoba přímo ohrožená domácím násilím, ale i jiná třetí osoba. Navrhovatelem může být také nezletilá osoba a dle ust. § 403 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních nezletilý starší 16 let má pro řízení plnou procesní způsobilost. Je-li navrhovatelem nezletilý, podává jeho jménem návrh zákonný zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokát na základě plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou rozumovou a volní vyspělost. O návrhu rozhodne soud do 48 hodin bez jednání. V ust. § 405 zákona o zvláštních řízeních soudních je obsažen demonstrativní výčet opatření, jež může soud odpůrci uložit, jestliže návrhu vyhoví.

Vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména, aby:

– opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,

– nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele a nezdržoval se tam,

– se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo

– se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.

Soud navrhovatele dále také poučí o možnosti podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření a o dalších vhodných opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na zahájení řízení ve věci samé. Odlišně je také upravena vykonatelnost předběžného opatření. Rozhodnutí podle ust. § 405 zákona o zvláštních řízeních soudních je vykonatelné vydáním. Předběžné opatření podle ust. § 405 zákona o zvláštních řízeních soudních trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti. Navrhovatel může před uplynutím doby podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření. Podáním návrhu se prodlužuje doba trvání předběžného opatření do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne. K rozhodnutí o návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření soud zpravidla nařídí jednání. Při rozhodování o návrhu soud vezme v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti včetně dalších probíhajících řízení mezi účastníky. O návrhu na prodloužení doby trvání soud rozhodne do 2 měsíců od jeho podání. Soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen na dobu nezbytně nutnou. Předběžné opatření podle ust. § 405 zákona o zvláštních řízeních soudních zanikne nejpozději uplynutím 6 měsíců od jeho vykonatelnosti.

Zákon také stanoví krátké lhůty k vyřízení odvolání. Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření napadeno včasným odvoláním, soud prvního stupně předloží věc odvolacímu soudu do 15 dnů od podání odvolání. O odvolání odvolací soud rozhodne do 7 dnů od předání věci.

6.2     Předběžné opatření ve věci předběžné úpravy poměrů dítěte

Ustanovení § 452 až § 465 zákona o zvláštních řízeních soudních obsahuje zvláštní ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte. Ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud předběžným opatřením upraví poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Toto předběžné opatření může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Není vyloučeno také nařízení předběžného opatření i bez návrhu. Soud v takových případech vydání předběžného opatření nařídí sám, z úřední povinnosti.

Návrh na předběžné opatření musí obsahovat kromě obecných náležitostí návrhu na zahájení řízení jméno nezletilého, jména, povolání a bydliště ostatních účastníků, jsou-li navrhovateli známa, vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících nařízení předběžného opatření, označení osoby, které má být dítě předáno do péče. Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o návrhu rozhodnout ve lhůtě k tomu stanovené, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije.

K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný obecný soud navrhovatele. Účastníky řízení jsou nezletilý zastoupený zákonným zástupcem, či jeho opatrovník tj. zpravidla orgán sociálně – právní ochrany dětí, není-li sám navrhovatelem ve věci předběžného opatření. O návrhu na předběžné opatření soud rozhodne bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od jeho podání. Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, je vykonatelné vydáním. Rozhodnutí se doručuje účastníkům až při provedení jeho výkonu. Předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti. Bylo-li před uplynutím doby zahájeno řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření na dobu nejvýše 1 měsíce opakovaně prodloužit tak, aby celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti. Poté lze dobu trvání předběžného opatření výjimečně prodloužit jen tehdy, nebylo-li z vážných důvodů a objektivních příčin možné v této době skončit důkazní řízení ve věci samé.

Rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník mohou kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření. O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů. Byl-li návrh zamítnut, může jej oprávněná osoba, neuvede-li v něm jiné důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti usnesení je také možné podat odvolání. Usnesení o předběžné úpravě poměrů dítěte může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví. Pokud soud prvního stupně odvolání nevyhoví, předloží věc odvolacímu soudu do 15 dnů od podání odvolání. Odvolací soud rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření do 7 dnů od předložení věci.

Předběžné opatření má sloužit k rychlému odebrání dítěte z rodiny v případě jeho bezprostředního ohrožení, například v případě týrání dítěte. Předběžná opatření by ovšem měla být užívána výjimečně po splnění zákonných důvodů a posouzena přiměřenost odebrání dítěte z rodiny. Problematikou se zabýval Ústavní soud ČR například v nálezu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 916/13. V tomto případě byl předběžným opatřením nezletilý bez souhlasu zákonných zástupců předán do péče dětské psychiatrické kliniky. Ústavní soud zrušil vydané předběžné opatření z důvodu, že bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu, právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života, právo na rodičovskou výchovu a péči a právo na soudní ochranu. Nařízením předběžného opatření dle Ústavního soudu ČR nebylo možné nahradit souhlas zákonných zástupců nezletilého dítěte s jeho hospitalizací. Zbavení osobní svobody nezletilého za účelem vyšetření jeho duševního stavu pro účely řízení ve věcech dětí mladších patnácti let, nebo k zamezení tomu, aby s ohledem na svůj duševní stav ohrozil sebe nebo někoho jiného, bylo navíc možné dosáhnout i jinak. Nelze tedy vykládat ust. § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních tak, že by se umístěním nezletilého „do vhodného prostředí“ rozuměla i jeho případná hospitalizace.

JUDr. Jana Drexlerová

K rubrice PRÁVO A PODNIKATEL jsme publikovali

- Zákon o právu autorském (zák. č. 121/2000 Sb.), zákon o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.) – Zákony I/2016

- Občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), insolvenční zákon (zák. č. 182/2006 Sb.), občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.), zákon o přestupcích (zák. č. 200/1990 Sb.) – Zákony II/2016

- Trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.) – Aktualizace II/3

- Ekonomický a personalistický slovník – monotematika

- Stavíme bez chyb, pokut a penále – monotematika

- Vzory smluv dle NOZ II. – monotematika

- Ústava ČR a zákon o volbě prezidenta republiky – monotematika

- Stavební zákon, str. 17 – 1000 řešení 6/2016

- Obce, kraje a hlavní město Praha – novela, str. 3 – PVS 6/2016

Publikace lze objednat na www.i-poradce.cz, e-mailem: abo@i-poradce.cz nebo telefonicky v čase od 9.00 do 15.00 na tel.: 558 731 125–127, 732 705 627