Pojištění OSVČ – zdravotní a sociální

1.  Právní minimum

Z veřejnoprávních povinností netrápí podnikající fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné („OSVČ“) jen daně z příjmů a případně DPH. Mnohdy jim větší starosti působí povinná pojištění na zdravotní a sociální pojištění, kde jsou na rozdíl od daní stanoveny minimální povinné platby, kterým se nelze vyhnout ani sebevětší daňovou ztrátou. Zatímco zdravotnímu pojištění OSVČ nemohou uniknout, tak důchodovému pojištění za určitých podmínek ano. A zcela dobrovolné, navíc poměrně nevýhodné, je pro OSVČ nemocenské pojištění.

Zdravotní pojištění OSVČ

Podle zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění p.p. jsou zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR a ostatní osoby, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který zde má sídlo /­ trvalý pobyt; s výjimkou vyňatých osob. Takto pojištěné osoby se označují za „pojištěnce“.

Účast v systému zdravotního pojištění není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba platit pojistné dle zákona č. 592/­1992 Sb. zdravotním pojišťovnám, které vybrané prostředky v souladu s předpisy a zdravotní péčí čerpanou pojištěnci přerozdělují zdravotnickým zařízením. Plátci pojistného zdravotního pojištění jsou:

•    Samotní pojištěnci, a to ve třech případech:

–   zaměstnanci,

–   osoby samostatně výdělečně činné („OSVČ“), zejména: zemědělští podnikatelé, osoby provozující živnost či podnikání podle zvláštních předpisů, tzv. umělci na volné noze a jejich spolupracující osoby,

–   osoby bez zdanitelných příjmů („OBZP“), což jsou pojištěnci s trvalým pobytem v ČR, kteří nejsou zaměstnanci ani OSVČ a není za ně plátcem pojistného stát, pokud to trvá po celý kalendářní měsíc.

•    Zaměstnavatel je plátcem části pojistného za své zaměstnance, případně své bývalé zaměstnance.

•    Stát, který platí pojistné za řadu sociálně citlivých kategorií osob („státní pojištěnci“), hlavně: nezaopatřené děti, poživatelé důchodů z důchodového pojištění, příjemci rodičovského příspěvku, uchazeči o zaměstnání.

Přičemž pokud mají „státní pojištěnci“ příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, je plátcem pojistného stát i samy tyto osoby. Takže podnikající důchodce či žena na mateřské se nevyhnou placení pojistného s tím, že přece jej za ně již platí stát, ale musejí pojistné platit i oni – ze svých podnikatelských příjmů.

Obdobně jako se daně z příjmů počítají ze základu daně, tak se i pojistné na zdravotní pojištění počítá z vyměřovacího základu, který se odvíjí od dílčího základu daně z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. Přičemž je stanoven minimální vyměřovací základ, který meziročně roste v návaznosti na růst průměrné mzdy v ekonomice. Platí ovšem celá řada výjimek, úlev… například pro státní pojištěnce a zdravotně postižené. Výše pojistného na zdravotní pojištění je 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období (kalendářní rok). OSVČ platí obvykle pojistné formou měsíčních záloh na pojistné a doplatku pojistného; opět řada výjimek.

Důchodové pojištění OSVČ

Podle § 5 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění p.p. jsou při splnění podmínek důchodového pojištění povinně účastny i OSVČ, přičemž i zde se pojištěné osoby označují za „pojištěnce“. Ani účast v systému důchodového pojištění není zadarmo a pojištěnec musí přispívat, resp. platit své příslušné okresní/­pražské/­městské správě sociálního zabezpečení pojistné. Problematiku tohoto pojistného upravuje zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění p.p.

Na rozdíl od zdravotního pojištění nenajdeme v systému důchodového, resp. sociálního pojištění tzv. státní pojištěnce, za které by platil pojistné stát. Pojistné na důchodové pojištění se totiž zásadně platí pouze z dosažených příjmů – s přihlédnutím ke stanoveným minimálním a maximálním limitům. Nicméně určité sociálně citlivé kategorie „chráněných osob“ jsou zvýhodněny i zde. Jednak nemusejí být účastny důchodového pojištění OSVČ, a jednak se na ně nevztahují minimální pojistné vyměřovací základy alias minimální pojistné.

Pro účely důchodového pojištění a jeho pojistného má stěžejní význam rozdělení činnosti OSVČ:

•    hlavní samostatná výdělečná činnost, což je každá činnost OSVČ, nejde-li o vedlejší činnost:

–   povinná účast na důchodovém pojištění, vyšší minimální pojistné i měsíční zálohy během roku,

•    vedlejší samostatná výdělečná činnost, kam (zjednodušeně řečeno) patří: a) zaměstnancem s nemocenským pojištění, b) důchodce invalidní nebo starobní, c) osoba s nárokem na rodičovský příspěvek a na peněžitou pomoc v mateřství, d) nezaopatřené dítě (povinná školní docházka, pak do 26 let, jestliže soustavně studuje);

–   účast na pojištění je povinná, jen když daňový základ OSVČ přesáhne tzv. rozhodný příjem nebo se k němu dobrovolně přihlásí; vedlejší OSVČ mají nižší minimální pojistné i nižší měsíční zálohy.

Rovněž pojistné na důchodové pojištění se počítá z vyměřovacího základu, před rokem 2024 byl 50 % dílčího základu daně z příjmů OSVČ, od roku 2024 je to již 55 %. Stanoven je minimální i maximální vyměřovací základ, obojí meziročně roste v návaznosti na růst průměrné mzdy v ekonomice. Výše pojistného na důchodové pojištění OSVČ činí 29,2 % z vyměřovacího základu za rozhodné období (kalendářní rok). OSVČ platí obvykle pojistné formou měsíčních záloh na pojistné a doplatku pojistného; ale existují četné výjimky.

Nemocenské pojištění OSVČ

Nemocenské pojištění je komplexně upraveno zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kde se řeší zejména: kdo a za jakých podmínek je účasten pojištění, jaké druhy, výše a podmínky nároků (dávek) z pojištění plynou, jak je organizováno a prováděno a jak se posuzuje zdravotní stav. Nezbytný je však výše zmíněný zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který upravuje hlavně výši, způsob a termín placení pojistného na nemocenské pojištění.

Podstatné je, že pro OSVČ je nemocenské pojištění vždy dobrovolné. Je totiž důvodný předpoklad, že v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény může podnikat prostřednictvím zaměstnanců nebo spolupracujících osob, anebo jí plynout příjmy na základě dlouhodobých smluv apod. Naproti tomu zaměstnanec se v podobné životní situaci rázem ocitá zcela bez příjmů, proto je ze zákona povinně nemocensky pojištěn (až na malé výjimky). Takže není třeba direktivně nařizovat OSVČ povinnou účast na nemocenském pojištění, když pro ni případná pojistná událost – např. její dlouhodobá nemoc – nemusí znamenat významný finanční problém.

Dobrovolná účast OSVČ na nemocenském pojištění je podmíněna (zejména) třemi skutečnostmi:

•    samostatná výdělečná činnost je vykonávána v Česku nebo na základě oprávnění z Česka,

•    dotyčná OSVČ podala přihlášku k nemocenskému pojištění na předepsaném tiskopisu a

•    OSVČ včas a řádně platí pojistné na nemocenské pojištění.

Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují čtyři druhy peněžitých dávek: nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karanténě, peněžitá pomoc v mateřství, otcovská při péči otce o novorozence, a dlouhodobé ošetřovné člena domácnosti. Nejvýznamnější je nemocenské, na které má nárok pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo jemuž byla nařízena karanténa, trvající déle než 14 kalendářních dní.

2.  Daně z příjmů

Podle § 24 odst. 2 písm. p) ZDP jsou daňově uznatelné výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen dle zvláštních zákonů. Pojistné na povinné pojištění OSVČ – zdravotní a důchodové – by tak mělo být bezpečné uznatelné. Jenže… Obecné pravidlo platí jen, pokud speciální ustanovení nestanoví jinak. A právě tyto povinné výdaje OSVČ najdeme uvedeny mezi jednoznačně daňově neuznatelnými výdaji v § 25 odst. 1 písm. g) ZDP:

•    „pojistné na sociální zabezpečení … a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené …, poplatníkem majícím příjmy ze samostatné činnosti, poplatníkem majícím příjmy z nájmu a pojistné hrazené osobami samostatně výdělečně činnými, které nejsou nemocensky pojištěny a pojistí se na denní dávku při dočasné pracovní neschopnosti u soukromé pojišťovny^21a), s výjimkou uvedenou v § 24,“

Takže zákonodárcům-žel nemůže OSVČ uplatnit jako svůj daňový výdaj zálohy ani pojistné na povinné veřejné zdravotní pojištění, ani na povinné důchodové pojištění, a tím ještě méně ani pojistné na dobrovolné nemocenské pojištění. Přičemž vyloučen je i obdobný komerční produkt nemocenské pojištění pro případ dočasné pracovní neschopnosti. Na konci citovaného textu uvedená výjimka odkazující na daňově uznávací § 24 ZDP se týká jen povinného veřejnoprávního pojištění zaměstnanců, kterému se bude věnovat následující heslo.

Na druhé straně je však výhodou, že od daně z příjmů je dle § 4 odst. 1 písm. g) ZDP osvobozen příjem získaný ve formě dávky nebo služby z nemocenského pojištění, z důchodového pojištění (ovšem důchody jen do ročního úhrnu 36násobku minimální mzdy platné k 1. lednu), a rovněž plnění z veřejného zdravotního pojištění.

3.  DPH

První, co nás napadne, že jde o problematiku spadající pod § 55 – Pojišťovací činnosti. Podle něj je zejména poskytování pojištění osvobozeno od daně bez nároku na odpočet daně. To je ovšem falešná stopa, resp. věcně bychom tady mohli najít nanejvýš veřejné zdravotní pojištění, které ovšem kupodivu (nesystémově) figuruje o kousek dále v osvobození dle § 58 – Zdravotní služby a dodání zdravotního zboží, v jeho odstavci 4.:

•    „Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění⁴⁶⁾.“

Jak je to tedy s tím sociálním pojištěním, do kterého spadá důchodové pojištění a nemocenské pojištění? Jak asi mnozí správně tuší, elegantně se vyhnulo problému s DPH o úroveň výše, podobně jako správci daně… Protože jde obecně o součást veřejné správy, není při jejím výkonu okresní správa sociálního zabezpečení považována za osobu povinnou k dani (zjednodušeně řečeno není „podnikatelem“), takže v souladu s § 2 odst. 1 písm. b) ZDPH poskytování jejich služeb za úplatu není vůbec předmětem DPH. Stěžejní je § 5 odst. 4 ZDPH:

•    „Stát, kraj, obec ani jiná veřejnoprávní osoba (pozn.: unijní pojem definuje judikatura Soudního dvora EU, např. v rozsudku C-446/­98) se nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i v případě, kdy … vybírají poplatky nebo jiné úhrady.“

Dle § 3a odst. 1 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení totiž: „Česká správa sociálního zabezpečení … a územní správy sociálního zabezpečení jsou správními úřady.“ Přičemž pro účely hospodaření mají … „postavení vnitřních organizačních jednotek České správy sociálního zabezpečení“.

4.  Účetnictví

OSVČ jen výjimečně vedou účetnictví. Pak o pojistném na povinné sociální a zdravotní pojištění, příp. dobrovolné nemocenské – sami za sebe i za své spolupracující osoby – účtují na MD 526 – Sociální náklady individuálního podnikatele /­ D 336 – Zúčtování s institucemi sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.