Pojištění – zdravotní,

sociální, nemocenské

Ing. Luděk Pelcl

Nejenom v souvislosti se zavedením JMHZ se rovněž mění řada souvisejících právních předpisů, které mají přímou souvislost se mzdovou problematikou. Zmínit lze alespoň novelizaci právních předpisů upravujících sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmů. Některé změny budou nabíhat postupně, což například znamená, že některé změny týkající se konkrétně daně z příjmů budou platit již pro rok 2026, avšak některé jsou odloženy až pro rok 2027, pokud jde o změny týkající se srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně.  V oblasti zdravotního pojištění jde například o povinnosti související se zavedením povinné elektronické komunikace se zdravotními pojišťovnami a některé další důležité změny.

1.   Zdravotní pojištění

Právní úprava zdravotního pojištění

Právní úprava zdravotního pojištění v ČR je obsažena zejména v následujících předpisech:

•    Zákon č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

•    Zákon č. 592/­1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Okruh osob, na které se vztahuje zdravotní pojištění

Veřejnému zdravotnímu pojištění podle českých předpisů podléhají:

a)  osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR (bez ohledu na jejich státní občanství),

b)  osoby, které na území ČR nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR (je nutné však respektovat skutečnosti související s členstvím ČR v EU).

 

Kromě těchto osob jsou zdravotně pojištěny též další fyzické osoby uvedené v § 2 zákona č. 48/­1997 Sb. nebo fyzické osoby, které podléhají příslušným koordinačním nařízením EU (viz kapitolu „Cizinci a zdravotní pojištění“). Jedná se zejména o občany EU, kteří jsou výdělečně činní, ať už důvodu zaměstnání nebo podnikání, týká se to též jejich nezaopatřených rodinných příslušníků. Někteří cizinci však jsou vyňati ze zdravotního pojištění (například cizinci působící v diplomatických službách, podrobněji viz text dále).

Tyto osoby jsou pro účely veřejného zdravotního pojištění označovány jako „pojištěnci“.

Osoby, které jsou vyňaty z veřejného zdravotního pojištění (§ 2 odst. 5

Ze zdravotního pojištění jsou vyňaty:

•    Osoby, které na území ČR vykonávají nelegální práci (to znamená v případě, pokud fyzická osoba cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území ČR, je-li podle zvláštních předpisů vyžadováno).

•    Osoby, které nemají trvalý pobyt na území ČR a jsou činné v ČR:

–   pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo

–   pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území ČR.

V případě občanů s trvalým pobytem na území ČR jsou vyňati z českého systému veřejného zdravotního pojištění:

•    Osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. Za dlouhodobý pobyt v cizině se přitom považuje nepřetržitý pobyt delší 6 měsíců. Uvedená osoba musí učinit o této skutečnosti u příslušné zdravotní pojišťovny písemné prohlášení (Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, příslušný tiskopis lze nalézt na internetových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny http:/­/­www.vzp.cz/­platci/­tiskopisy. Od dne, kdy zanikla povinnost této osoby platit pojistné až do dne, kdy se opětovně přihlásí u příslušné zdravotní pojišťovny, však už nemá nárok na poskytování hrazených služeb (blíže viz § 13 až § 15 zákona č. 48/­1997 Sb.). Povinnost platit pojistné zaniká dnem, který pojištěnec uvedl v prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno příslušné zdravotní pojišťovně. V případě opětovného přihlášení je pojištěnec povinen předložit zdravotní pojišťovně:

–   doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Pokud takový doklad nepředloží, je povinen doplatit zdravotní pojišťovně zpětně pojistné za příslušnou dobu, jako by dlouhodobě v cizině nepobýval.

•    Osoby, pokud vykonávají výdělečnou činnost v rámci států Evropské unie ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a prováděcího nařízení č. 987/­2009. Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31. 5. 2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/­71 a 574/­72. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 6. 2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko. Tyto osoby však musí po návratu doložit dobu výkonu výdělečné činnosti (zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti), případně dobu pojištění tak, aby po nich nemohlo být českou zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za dobu pobytu v cizině, případně za část této doby, nepokrytou zdravotním pojištěním.

Právo na výběr zdravotní pojišťovny

•    Pojištěnec (to znamená například i zaměstnanec) má právo na výběr zdravotní pojišťovny, nestanoví-li zákon jinak [§ 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb.]. Při narození dítěte se právo na výběr zdravotní pojišťovny nepoužije. Omezení volby zdravotní pojišťovny platí pro novorozence, které se stává pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození (§ 11a). Dále se omezení týká vojáků v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení a žáků vojenských škol (uvedené osoby jsou pojištěny u Vojenské zdravotní pojišťovny dle § 11 odst. 3).

•    Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu kalendářního pololetí (§ 11a). Ovšem pozor, přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny je pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny.

•    Bližší informace lze nalézt na internetových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven.

Viz následující tabulku:

Kód	Název	Internetové stránky
111	Všeobecná zdravotní pojišťovna	www.vzp.cz
201	Vojenská zdravotní pojišťovna	www.vozp.cz
205	Česká průmyslová zdravotní pojišťovna	www.cpzp.cz
207	Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví	www.ozp.cz
209	Zaměstnanecká pojišťovna Škoda	www.zpskoda.cz
211	Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra	www.zpmvcr.cz
213	RBP213 zdravotní pojišťovna (Revírní bratrská pokladna),	www.rbp213.cz

 

Zaměstnavatelé

Zaměstnavatelem se pro účely zdravotního pojištění rozumí:

•    Právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu (tzn. zákona o daních z příjmů),

–   zaměstnává zaměstnance

–   a má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR.

•    Organizační složka státu.

 

Zaměstnáním se pro účely zdravotního pojištění rozumí:

•    činnost zaměstnance, ze které mu plynou od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle zákona o daních z příjmů.

Lze zdůraznit, že pojem „zaměstnání“ je pojat velmi široce. V zásadě každá činnost, ze které plynou fyzické osobě příjmy ze závislé činnosti ve smyslu zákona o daních z příjmů, je pro účely veřejného zdravotního pojištění považována za „zaměstnání“. Tedy kupříkladu i činnost člena orgánu právnické osoby (například jednatele, člena správní rady, člena představenstva) je z tohoto pohledu považována za zaměstnání, i když není vykonávána v pracovněprávním vztahu.

Zaměstnanci

Při používání příslušných pojmů je vždy nutné respektovat definice, které jsou používány daným právním předpisem. Pojem „zaměstnanec“ definovaný pro účely zákoníku práce tudíž nemusí být shodný se stejným označením, které používá jiný právní předpis. Z tohoto důvodu je vhodné si přesně vymezit, jak chápat pojem „zaměstnanec“ z pohledu právních předpisů upravujících oblast zdravotního pojištění.

Kdo je zaměstnancem pro účely zdravotního pojištění

Za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje (§ 5):

•    fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

–   osoby, která má pouze příjmy ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny,

–   žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku (výše příjmu nerozhoduje), tyto příjmy jsou přitom osvobozené od daně z příjmů,

–   osoby činné na základě dohody o provedení práce, popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl příjmů ve výši částky, jež je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (tzv. započitatelný příjem, v případě dohody o provedení práce do roku 2024 částka nad 10 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2025 částka ve výši 25 % průměrné mzdy, blíže k tomu viz kapitolu „Dohoda o provedení práce a nemocenské pojištění“; pro rok 2026 jde o částku 12 000 Kč dle Sdělení MPSV 396/­2025 Sb., započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

–   člena družstva, který vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2025 částka 4 500 Kč), jak vyplývá z nařízení vlády č. 282/­2024 Sb., uvedená částka vychází jako výsledek výpočtu 43 682 Kč × 1,0658 = 46 556 Kč, po vydělení 10 vychází 4 655,62 Kč, po zaokrouhlení na 500 Kč dolů vychází 4 500 Kč, viz též Sdělení MPSV č. 308/­2014 Sb.).

–   člena společenství vlastníků jednotek, který vykonává pro společenství práci, za kterou je odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu,

–   osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2025 částka 4 500 Kč); započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o pracovní činnosti se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

–   dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu (od roku 2025 částka 4 500 Kč),

–   člena okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, který plní úkoly podle volebních zákonů.

Od 1. 1. 2026 se tedy mění podmínky v případě příjmu člena družstva (už není uvedeno, že jde o člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu). Dále se výčet výjimek rozšiřuje o příjem člena společenství vlastníků jednotek, pokud nedosáhl započitatelného příjmu.

Příklad 1

Žák středního odborného učiliště vykonává odbornou praxi ve školní provozovně. S touto provozovnou nemá uzavřen žádný pracovněprávní vztah. Za provedenou práci v rámci praktického výcviku obdržel:

a)  odměnu ve výši 2 500 Kč, b) odměnu ve výši 40 000 Kč, c) odměnu ve výši 5 000 Kč.

Výše odměny není pro účely zdravotního pojištění v uvedeném případě důležitá. Jak vyplývá z definice „zaměstnance“, nejedná se v daném případě o zaměstnance, z odměny nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. V případě, že se jedná o žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku, není pro účast na zdravotním pojištění stanovena podmínka, týkající se výše příjmu.

Příklad 2

Starobní důchodce dosáhl v roce 2026 odměnu z dohody o provedení práce ve výši 11 999 Kč za měsíc květen a ve výši 12 000 Kč za měsíc červen. Postup: Jedná se o odměnu z dohody o provedení práce. V případě, pokud byl v kalendářním měsíci zúčtován započitatelný příjem do 11 999 Kč, není v daném měsíci starobní důchodce účasten nemocenského pojištění (§ 7a odst. 1 zákona č. 187/­2006 Sb. a Sdělení MPSV č. 396/­2025 Sb.). Pak z odměny z dohody o provedení práce nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Tato hranice 11 999 Kč však byla překročena za měsíc červen, byť o pouhou 1 Kč. To znamená, že za měsíc červen již bude dotyčný starobní důchodce považován pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a z odměny vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Okolnost, že se jedná o starobního důchodce, z tohoto hlediska není důležitá, na výši limitní částky 11 999 Kč měsíčně to nemá vliv. Obdobně v případě, pokud by se jednalo o fyzickou osobu, která má nárok na předčasný starobní důchod, předdůchod nebo invalidní důchod.

 

Od roku 2025 je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění (to znamená i zdravotního pojištění) v případě, pokud odměna z dohody o provedení práce dosáhne aspoň 25 % průměrné mzdy, vyhlášené MPSV ve Sbírce zákonů (výše částky se zaokrouhluje na 500 Kč, v roce 2026 jde již o příjem ve výši 12 000 Kč). V roce 2025 byl pro tyto účely hraniční měsíční příjem ve výši 11 500 Kč, kdy vznikla zaměstnanci účast na nemocenském pojištění, jak vyplývá z novely zákona o nemocenském pojištění provedené zákonem č. 470/­2024 Sb.

Příklad 3

Žena, která pobírá rodičovský příspěvek, dosáhla odměnu z dohody o pracovní činnosti ve výši 8 000 Kč za práci vykonanou v období od 1. dubna do 30. dubna 2026, dále ve výši 2 200 Kč za měsíc květen 2026, kdy byla 14 dní nemocná. Postup: Jedná se o odměnu z dohody o pracovní činnosti, dosažený příjem je rozhodující, z odměny za duben vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění za měsíc duben. Za měsíc květen nebyl dosažen příjem ve výši 4 500 Kč, z odměny za měsíc květen nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Okolnost, že se jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, ani skutečnost, že byla po část měsíce nemocná, nemá vliv na limit ohraničený částkou 4 500 Kč měsíčně (započitatelný příjem rozhodný pro účely účast na nemocenském pojištění od roku 2025).

Více dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti

Pro úplnost je možné zmínit změny, které přinesla novela zákona č. 48/­1997 Sb., provedená zákonem č. 267/­2014 Sb. s účinností od 1. 1. 2015. Na základě uvedené novely se postupuje takto:

a)  příjmy z více dohod o pracovní činnosti uzavřené u jednoho zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci se sčítají (obdobně v případě více dohod o provedení práce). Až do 31. 12. 2014 se příjmy v uvedeném případě posuzovaly samostatně (to znamená, že se nesčítaly),

b)  započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce (obdobně v případě dohody o pracovní činnosti) považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila.

Započitatelný příjem

Pojem „započitatelný příjem“ – viz § 5 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o částku, která je podmínkou pro účast na nemocenském pojištění. Není však pro účely zdravotního pojištění rozhodující, v jaké výši byl příjem sjednán (rozhoduje pouze skutečně dosažený příjem).

 

Výše příjmu, který osoba v kalendářním měsíci dosáhla, je rozhodující pro posouzení, zda se jedná pro účely zdravotního pojištění o zaměstnance, v následujících případech:

–   člena družstva, který vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován (na rozdíl od podmínek platných do konce roku 2025 již může mít člen družstva sjednán s družstvem pracovněprávní vztah, jedná se o změnu provedenou na základě novely provedené zákonem, č. 289/­2025 Sb. od 1. 1. 2026),

–   osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti,

–   osoby činné na základě dohody o provedení práce,

–   člena společenství vlastníků jednotek, který vykonává pro společenství práci, za kterou je odměňován (novela od 1. 1. 2026, provedená zákonem, č. 289/­2025 Sb.),

–   dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

Pokud osoba, spadající do uvedených skupin, nedosáhne v kalendářním měsíci započitatelný příjem (nedosáhne v roce 2026 příjem alespoň 4 500 Kč), není z titulu tohoto příjmu považována pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel z tohoto příjmu neodvádí zdravotní pojištění.

 

Pro účely zdravotního pojištění již neplatí další pravidla, známé z dřívější doby, jako například

–   není vyloučen vztah trvající kratší dobu než 15 kalendářních dnů (krátkodobé zaměstnání),

–   nepoužívá se pojem „zaměstnání malého rozsahu“.

Odměny člena orgánu právnické osoby a dalších osob

Co je důležité, je skutečnost, že pokud se nejedná o výše uvedené výjimky, je fyzická osoba s příjmy ze závislé činnosti vždy považována za zaměstnance, a tudíž vzniká povinnost hradit zdravotní pojištění z těchto příjmů, a to i tehdy, pokud měsíční příjem nedosahuje 4 500 Kč (od roku 2025). To znamená například i tehdy, pokud jednatel pobírá měsíční odměnu dle § 6 odst. 1 písm. c) na základě smlouvy o výkonu funkce nebo příkazní smlouvy ve výši 4 499 Kč nebo nižší. Za příjmy ze závislé činnosti jsou považovány rovněž funkční požitky (kdo pobírá funkční požitky, viz § 6 odst. 10 ZDP). Opět pro účely zdravotního pojištění není rozhodující výše příjmu (funkčního požitku). Tyto osoby jsou považovány z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, neboť pobírají příjmy ze závislé činnosti dle § 6 ZDP.

Uvedené druhy příjmů nejsou uvedeny v § 5 zákona č. 48/­1997 Sb. mezi příjmy, pro které je stanovena podmínka dosažení příjmu alespoň ve výši započitatelného příjmu.

Rozhodný příjem

Pojem „započitatelný příjem“, používaný pro účely zdravotního pojištění, je provázán s pojmem „rozhodný příjem“, který je používán v zákonu č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z ustanovení § 6 zákona č. 187/­2006 Sb. vyplývá, že rozhodný příjem byl stanoven od roku 2025 na částku 4 500 Kč, v návaznosti na Sdělení MPSV č. 308/­2024 Sb.

 

Odlišně je stanovena částka pro osoby činné na základě dohody o provedení práce, kde až do roku 2024 pro účely účasti zaměstnance na zdravotním pojištění rozhodovalo, zda započitatelný příjem přesáhl hranici 10 000 Kč měsíčně, jak to vyplývalo z § 7a zákona o nemocenském pojištění. Od roku 2025 platí hranice 25 % průměrné mzdy (tj. 11 500 Kč) od roku 2025 hranice 12 000 Kč dle sdělení MPSV č. 396/­2025 Sb.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv na výši započitatelného příjmu

Na výši započitatelného příjmu ve výši 4 500 Kč měsíčně, popřípadě ve výši 12 000 Kč měsíčně v případě dohody o provedení práce, nemá například vliv:

–   Zda se jedná o osobu, za kterou platí zdravotní pojištění stát (např. starobní nebo invalidní důchodce, student, osoba na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku).

–   Zda dotyčná osoba nevykonávala v příslušném měsíci práci z důvodu nemoci.

 

Rozhoduje tedy zejména:

–   druh pracovněprávního či jiného vztahu,

–   a pak ve vymezených případech skutečnost, zda skutečně dosažený příjem dosáhl nebo přesáhl započitatelný příjem, jak je uvedeno výše.

Příklad 4

Osoba, která je činná pro zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti, nedosáhla v měsíci září 2026 příjem ve výši započitatelného příjmu (odměna z dohody nedosáhla výše 4 500 Kč). Postup: Dosažený příjem z dohody o pracovní činnosti nedosáhl započitatelného příjmu ve výši 4 500 Kč, nevznikla povinnost odvést z odměny pojistné na zdravotní pojištění [§ 5 písm. a) bod 5 zákona č. 48/­1997 Sb.]. Pokud by však odměna z dohody o pracovní činnosti činila v roce 2026 měsíčně 4 500 Kč, pak by příjem už dosáhl výše započitatelného příjmu a odměna z takové dohody by podléhala zdravotnímu pojištění.

Příklad 5

Zaměstnavatel uzavřel v roce 2026 se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti, sjednaná odměna měla přesáhnout částku 4 500 Kč měsíčně. Zaměstnanec dosáhl za měsíc říjen odměnu z dohody ve výši 4 490 Kč, za měsíc listopad odměnu ve výši 5 800 Kč a za měsíc prosinec odměnu ve výši 4 500 Kč. Postup: Za měsíc říjen, kdy příjem z dohody o pracovní činnosti nedosáhl částky započitatelného příjmu ve výši 4 500 Kč, nevznikla povinnost odvést zdravotní pojištění. Za měsíc listopad však je nutné z odměny odvést zdravotní pojištění, protože odměna přesáhla částku 4 500 Kč měsíčně. Obdobně za měsíc prosinec je nutné z odměny odvést zdravotní pojištění, protože odměna dosáhla rozhodného příjmu ve výši 4 500 Kč.

Příklad 6

Člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, vykonává pro družstvo práci a obdržel měsíční odměnu za měsíc říjen ve výši 4 500 Kč a za měsíc listopad ve výši 3 990 Kč. Postup: Za měsíc říjen, kdy příjem dosáhl alespoň částky 4 500 Kč, vznikla povinnost odvést zdravotní pojištění. Za měsíc listopad však není nutné z odměny odvést zdravotní pojištění, protože odměna nedosáhla rozhodné částky 4 500 Kč měsíčně.

1.1. Vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění

Pravidla pro vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění (§ 3)

Pravidla pro vznik a zánik veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zdravotní pojištění“) jsou uvedena v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb. Pro tyto účely je důležité, zda jde o osobu, která získala trvalý pobyt na území ČR, anebo tento trvalý pobyt nemá, avšak splňuje příslušné podmínky.

Zdravotní pojištění vzniká:

•    dnem narození, pokud se jedná o osobu, která získala trvalý pobyt na území České republiky narozením,

•    dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení trvalého pobytu, jedná-li se o osobu, která získala trvalý pobyt na území ČR povolením trvalého pobytu,

•    dnem nabytí právní moci rozhodnutí o svěření do náhradní výchovy, jde-li o osobu, které vzniklo oprávnění trvale pobývat na území ČR rozhodnutím příslušného orgánu o svěření do náhradní výchovy, je-li aspoň jedna fyzická osoba, jíž je tato osoba svěřena, přihlášena k trvalému pobytu na území ČR nebo se na území ČR nachází ústav, ve kterém je tato osoba umístěna,

•    dnem nástupu do zaměstnání, jde-li o osobu bez trvalého pobytu na území ČR,

•    v ostatních případech, jde-li osobu bez trvalého pobytu na území ČR, dnem uvedeným v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb. (například dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území ČR nebo dnem, od něhož je považována za osobu s udělenou dočasnou ochranou podle zákona o pobytu cizinců na území ČR).

 

Zdravotní pojištění zaniká:

•    smrtí pojištěnce,

•    skončením trvalého pobytu na území České republiky,

•    osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání,

•    v ostatních případech dnem uvedeným v § 3 zákona č. 48/­1997 Sb., jde-li o osobu bez trvalého pobytu na území České republiky (například dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území ČR, dnem zániku tohoto oprávnění nebo dnem, od něhož již není považována za osobu s udělenou dočasnou ochranou).

1.2. Povinnost platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění

Povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění v případě pojištěnce, který je zaměstnancem, vzniká dnem nástupu do zaměstnání (§ 8 zákona č. 48/­1997 Sb.). Povinnost zaměstnavatele platit část pojistného na zdravotní pojištění za své zaměstnance vzniká rovněž dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání. Který den je považován pro tyto účely za „den nástupu do zaměstnání“, případně naopak, za „den ukončení zaměstnání“ je pak blíže definováno v ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb.

 

Z příslušné poměrně široké škály možností je vhodné uvést jen ty nedůležitější pro podnikatelskou sféru:

–   Zaměstnanec v pracovním poměru: V případě pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů se za den nástupu do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce. Za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru.

–   Člen družstva: V případě členů družstev, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, pokud pro družstvo vykonávají práci, za kterou jsou jím odměňováni, se za den nástupu do zaměstnání považuje den započetí práce pro družstvo. Za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení členství v družstvu.

–   Dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce: V případě zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti se za den nástupu do zaměstnání považuje den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti zaměstnanec začal vykonávat sjednanou práci. Za den ukončení zaměstnání se považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.

U zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce se postupuje obdobně.

Zaměstnanec je povinen sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěný. Obdobně má tuto povinnost v případě, pokud v době trvání zaměstnání zaměstnanec zdravotní pojišťovnu změní (§ 12 zákona č. 48/­1997 Sb.). V případě úhrady penále zaměstnavatelem z důvodu, že zaměstnanec neoznámil nebo opožděně oznámil zaměstnavateli skutečnosti, které měl povinnost zaměstnavateli oznámit (například změnu zdravotní pojišťovny), zaměstnavatel má právo požadovat po tomto zaměstnanci nebo již bývalém zaměstnanci úhradu takového penále [§ 12 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb.].

1.3. Plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění

Platí následující pravidla. Plátci pojistného na zdravotní pojištění jsou:

•    zaměstnavatelé (odvádí pojistné za zaměstnance),

•    stát (platí pojistné za určité osoby),

•    pojištěnci, kterými jsou:

–   zaměstnanci (jedná se o osoby, které splňují podmínky uvedené v § 5 písm. a) zákona č. 48/­1997 Sb.),

–   osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),

–   další osoby uvedené v § 5 zákona č. 48/­1997 Sb. (osoby bez zdanitelných příjmů).

Zaměstnavatel jako plátce pojistného

Zaměstnavatel je plátcem části pojistného na zdravotní pojištění:

•    za své zaměstnance, s výjimkou zaměstnanců, kteří postupují podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb. (dlouhodobý pobyt v cizině). Zaměstnavatel je plátcem části pojistného z příjmů ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu zúčtovaných bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání (viz také § 3 odst. 4 zákona č. 592/­1992 Sb., který stanoví, že do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnou příjmy ze závislé činnosti, zúčtované mu po skončení zaměstnání).

•    Na základě § 8 odst. 4 není povinen platit pojistné na zdravotní pojištění pojištěnec po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině, při splnění dalších podmínek uvedených v § 8 odst. 4. Za dlouhodobý pobyt v cizině se přitom považuje nepřetržitý pobyt delší 6 měsíců.

 

Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za celou řadu osob. Proto není účelné uvádět zde úplný výčet všech osob, za které je plátcem pojistného stát. Ve stručnosti lze uvést zejména následující skupiny osob:

–   nezaopatřené děti, nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,

–   poživatelé důchodu z důchodového pojištění, za poživatele důchodu je považován i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží,

–   příjemci rodičovského příspěvku,

–   ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění,

–   uchazeči o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání,

–   osoby osobně a řádně pečující alespoň o 1 dítě do 7 let věku, za takové osoby se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,

–   osoby, které nemají trvalý pobyt na území ČR, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území ČR podle zákona o dočasné ochraně cizinců (ovšem pozor, po uplynutí 90 dní se pro účely zdravotního pojištění považují za osoby s trvalým pobytem na území ČR, což představuje změnu v tom, že plátcem zdravotního pojištění přestává být stát, platí to pro osoby, které dovršily věk 18 let a současně nedovršily 65 let věku, z toho platí některé výjimky dle § 7 zákona č. 65/­2022 Sb. tzv. „Lex Ukrajina“),

–   příjemci starobní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu (předdůchod dle zákona o doplňkovém penzijním spoření), pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/­2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření (tj. první splátka činí alespoň 30 % průměrné mzdy a měsíční splátky jsou v neklesající výši),

–   další specifické skupiny osob, uvedené v § 7 zákona č. 48/­1997 Sb.

 

V případě, pokud jsou tyto osoby současně i zaměstnanci, pak zdravotní pojištění platí stát i zaměstnanec. Jinak řečeno, pokud se nejedná o případnou výjimku, pokud osoba, za kterou je plátcem zdravotního pojištění stát, má též příjmy ze zaměstnání, nepřichází tím o postavení, že za ni je plátcem zdravotního pojištění i nadále také stát.

Změny od roku 2026

Od roku 2026 se vypouští placení pojistného na zdravotní pojištění za rodiče pečující nejméně o dvě děti do 15 let. Stát bude toto pojistné platit za osoby osobně a řádně pečující alespoň o 1 dítě do 7 let věku. Současně se vypouští podmínka „celodenní péče“. Tuto podmínku nebylo možné dodržet při zkráceném úvazku. Dále již rodiče nebudou limitováni dobou, po kterou mohou být děti v předškolním zařízení (doposud pouze 4 hodiny denně). Ovšem pozor na podmínku, že pojištěnec (rodič), který má alespoň jedno dítě do 7 let a bude chtít toto hledisko uplatnit, aby nebylo nutné dodržet minimální vyměřovací základ, bude muset nejdříve tuto skutečnost ohlásit své zdravotní pojišťovně a poté ji také doložit svému zaměstnavateli.

 

Zaměstnavatelé budou ze skutečností rozhodných pro platbu státem povinně oznamovat pouze nástup na mateřskou a rodičovskou dovolenou za použití kódů „M“ v případě vzniku této skutečnosti. Z důvodu flexibilního čerpání rodičovské dovolené podle § 196 zákoníku práce nemusí zaměstnavatel od roku 2026 oznamovat změny vždy do 8 dnů při každé změně skutečnosti, ale souhrnně je ohlásí vždy po skončení měsíce nejpozději v den splatnosti pojistného za tento měsíc (tj. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce). Nově zaměstnavatel nemusí za zaměstnance oznamovat například přiznání nebo odebrání důchodu, péči o dítě do 7 let, studium do 26 let apod.

Bližší informace k těmto změnám lze nalézt například na webových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny www.vzp.cz.

1.4. Vyměřovací základ

Jaké příjmy se zahrnují do vyměřovacího základu

Pravidla pro stanovení vyměřovacího základu pro zaměstnance jsou uvedena v § 3 zákona č. 592/­1992 Sb. následujícím způsobem:

 

Vyměřovacím základem zaměstnance je:

•    úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a

•    které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.

 

Novelou, provedenou na základě zákona č. 267/­2014 Sb. od 1. 1. 2015 je pamatováno na případy, kdy zaměstnavatel odvádí daň z příjmů ze závislé činnosti v jiném státě EU než v ČR, ale podle příslušných koordinačních nařízení je povinen odvádět pojistné na zdravotní pojištění v ČR. Vzhledem k tomu, že příjmy zaměstnance nejsou v daném případě předmětem daně z příjmů fyzických osob v ČR, bez této právní úpravy by takový zaměstnanec neměl pro účely zdravotního pojištění příjmy, které by byly zahrnovány do vyměřovacího základu.

 

Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí:

–   plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo

–   předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo

–   spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

 

Splnění či naopak, nesplnění podmínky, že se jedná o „zúčtovaný příjem“, je významné například v případě, pokud zaměstnanec nedodrží podmínky pro daňovou podporu produktů spoření na stáří a v důsledku navracení této daňové podpory mu vznikne příjem ze závislé činnosti dle § 6, avšak tento příjem se nepovažuje za vyplácený plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti (§ 15b odst. 5 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů).

Do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, se dále zahrnují příjmy výše uvedené, zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Výjimkou jsou případy, uvedené v § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/­1992 Sb. Viz následující odstavec „jaké příjmy snižují vyměřovací základ“.

Příklad 7

Zaměstnanec skončil pracovní poměr k 31. 12. 2025. Od ledna 2026 je mu však vypláceno měsíčně peněžité vyrovnání podle § 310 zákoníku práce (tzv. „konkurenční doložka“). Uvedené peněžité vyrovnání je pak zahrnováno do vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, protože se jedná o příjem, zúčtovaný zaměstnanci po skončení zaměstnání.

Jaké příjmy snižují vyměřovací základ

Vyměřovací základ zaměstnance se snižuje o následující příjmy:

•    náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

•    odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

•    věrnostní přídavek horníků,

•    plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání,

•    jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

 

Novelou provedenou na základě zákona č. 267/­2014 Sb. došlo ke sjednocení definice vyměřovacího základu stanoveného pro účely zdravotního pojištění s právní úpravou vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění, uvedenou v § 5 zákona č. 589/­1992 Sb.

S účinností od 1. 1. 2015 je zdůrazněno, že do vyměřovacího základu se nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné při skončení pracovního, služebního a obdobného vztahu, na která vzniká nárok na základě zákona, nikoliv však ta plnění, která případně zaměstnavatel poskytuje dobrovolně a nazve je odstupným.

 

Novela zákoníku práce od 1. 6. 2025 přinesla významnou změnu v případě rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů, tedy například pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (výpověď danou zaměstnavatelem dle § 52 písm. d) nebo pokud došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou uzavřenou z téhož důvodu). V takovém případě se již nejedná o odstupné ve smyslu § 67 zákoníku práce, ale nově dle § 271ca o jednorázovou náhradu při skončení pracovního poměru. Tato náhrada zůstává jako dříve ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku a nahradila s účinností od 1. 6. 2025 dosavadní povinnost zaměstnavatele poskytovat v těchto případech odstupné.

Tato náhrada je hrazena ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Jedná se tedy v takovém případě o náhradu škody, což znamená, že nepodléhá odvodům na sociální pojištění ani odvodům na zdravotní pojištění. Podléhá však dani z příjmů, jak vyplývá z novelizovaného znění § 4 odst. 1 písm. d) bod 6 ZDP.

 

Pokud jde o náhrady škody, které se nezahrnují do vyměřovacího základu pro účely zdravotního pojištění, v zákoníku práce jsou povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody konkrétně popsány v části jedenácté hlavě III díl 5. Ustanovení § 269 zákoníku práce řeší povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Obdobně v případě vzniku nemoci z povolání. Jedná se tedy o náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a) a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b).

>   Výjimky

Zaměstnavatel zaměstnávající osoby se zdravotním postižením:

•    Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem dle § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb.:

–   částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát. (Jedná se o částku uvedenou v § 3c zákona č. 592/­1992 Sb., konkrétně jde od 1. 1. 2025 o částku 15 749 Kč, a od 1. 1. 2026 je navýšena na částku 16 206 Kč (dle nařízení vlády č. 357/­2025 Sb.).

–   Podmínky vzniku nároku na invalidní důchod jsou uvedeny v § 38 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Pracovní poměr uzavřený podle cizích právních předpisů

•    Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

–   příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují:

>   výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo

>   škodu vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem,

>   příjmů, o které se snižuje vyměřovací základ zaměstnance, uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb.

•    Výše uvedená pravidla pro konstrukci vyměřovacího základu jsou uvedená v § 3 odst. 12 zákona č. 592/­1992 Sb. pro zaměstnance s pracovním poměrem uzavřeným podle cizích právních předpisů.

Pozor! Povinnost o stanovení minimální vyměřovacího základu platí obdobně i pro zaměstnance v pracovním poměru uzavřeném podle cizích právních předpisů.

Příjem v cizí měně (§ 3 odst. 5)

•    Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. To znamená, že v případě, pokud se jedná o zaměstnavatele, který je účetní jednotkou, použije se při přepočtu cizí měny na Kč kurz uplatněný v účetnictví, tj. denní kurz ČNB platný ke dni uskutečnění účetního případu, popřípadě pevný kurz ČNB, platný pro předem stanovené období (měsíc, čtvrtletí atd.). Uvedený postup přepočtu vyplývá z § 38 zákona o daních z příjmů a § 3 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb.

•    Kurz, který zaměstnavatel použil pro uvedený účel, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

1.5. Sazby pojistného a rozhodné období

Sazby pojistného

•    Výše pojistného nadále i v roce 2026 činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období (§ 2 zákona č. 592/­1992 Sb.).

•    Pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel (§ 9 zákona č. 48/­1997 Sb.).

Rozhodné období

•    Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je v případě zaměstnanců kalendářní měsíc, za který se pojistné platí (§ 4). V případě OSVČ je rozhodným obdobím kalendářní rok.

Pravidla pro zaokrouhlování

•    Pojistné na zdravotní pojištění se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

•    Měsíční vyměřovací základ se nezaokrouhluje.

•    Pojistné z jedné třetiny, které hradí zaměstnanec, se nezaokrouhluje.

•    Pojistné ze dvou třetin, které hradí zaměstnavatel, se nezaokrouhluje.

Příklad 8

Zaměstnanec za měsíc únor dosáhl hrubou mzdu ve výši 35 000 Kč. Tato částka je vyměřovacím základem pro zjištění výše pojistného na zdravotní pojištění. Pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Pojistné je tedy ve výši 0,135 × 35 000 Kč = 4 725 Kč. Pojistné hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Zaměstnanec tedy hradí na pojistném částku 4 725 Kč /­ 3 = 1 575 Kč, zaměstnavatel hradí na pojistném částku 4 725 Kč /­ 3 × 2 = 3 150 Kč. Celkem 1 575 Kč + 3 150 Kč = 4 725 Kč.

Poznámka: Téměř stejný výsledek lze obdržet při výpočtu výše zdravotního pojištění způsobem: 4,5 % hradí zaměstnanec, 9 % hradí zaměstnavatel. Tento postup je však spojen s určitými nedostatky, pokud jde o určení výše pojistného z pohledu zaokrouhlování na celé Kč. Pojistné se totiž zaokrouhluje na celé Kč nahoru, avšak není stanoveno, že se takto mají zaokrouhlovat jednotlivé částky, vypočtené způsobem, kdy 4,5 % hradí zaměstnanec, 9 % hradí zaměstnavatel. Viz následující příklad.

Příklad 9

Zaměstnanec za měsíc březen dosáhl hrubou mzdu ve výši 29 512 Kč, která je současně i vyměřovacím základem pro zjištění výše pojistného na zdravotní pojištění. Výpočet: 4,5 % z částky 29 512 Kč = 1 328,04 Kč (po zaokrouhlení jde o částku 1 329 Kč), 9 % z částky 29 512 Kč = 2 656,08 Kč (po zaokrouhlení jde o částku 2 657 Kč). Součet obou částek je 3 986 Kč = 1 329 Kč + 2 657 Kč. Správná částka je však 13,5 % z částky 29 512 Kč = 3 984,12 Kč (po zaokrouhlení 3 985 Kč).

1.6. Minimální vyměřovací základ

Minimální vyměřovací základ je stanoven odlišně v závislosti na tom, zda jde o:

•    zaměstnance,

•    OSVČ,

•    osobu bez zdanitelných příjmů,

•    osobu, za kterou je plátcem pojistného stát.

Minimální vyměřovací základ v případě zaměstnance

Pro zaměstnance je minimální vyměřovací základ stanoven takto:

•    Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, pokud není zákonem č. 592/­1992 Sb. stanoveno jinak.

•    Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda (v roce 2025 ve výši 20 800 Kč, od roku 2026 ve výši 22 400 Kč). Minimální výše pojistného tak v uvedeném případě v roce 2025 byla ve výši 2 808 Kč = 13,5 % z 20 800 Kč, a od roku 2026 vychází ve výši 3 024 Kč = 13,5 % z 22 400 Kč.

•    Minimální vyměřovací základ zůstává roven minimální mzdě bez ohledu na to, zda zaměstnanci bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci. Od 1. 1. 2015 došlo k novelizaci příslušného ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb. (viz znění platné do 31. 12. 2014) a v této souvislosti též ke zrušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb., které se týkalo možnosti uzavření písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v případě, kdy zaměstnanec čerpá pracovní volno bez náhrady příjmu a zaměstnanec se zaváže uvedenou smlouvou zavazuje uhradit zaměstnavateli zcela nebo zčásti částku odpovídající zdravotnímu pojištění, kterou má v dotyčné době povinnost hradit zdravotní pojišťovně za dotyčného zaměstnance jeho zaměstnavatel.

Pravidla pro doplatky na pojistném    
(§ 3 odst. 10)

•    Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci.

•    Pokud je vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ z důvodů překážek na straně organizace (zaměstnavatele) je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

Čerpání pracovního volna

V případě, kdy zaměstnanec čerpá pracovní volno (bez náhrady příjmu), může nastat rovněž situace, kdy je nutné řešit odvod zdravotního pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu (s výjimkou zaměstnanců, pro které minimální vyměřovací základ neplatí). V případě, pokud zaměstnanec bude čerpat celý kalendářní měsíc neplacené pracovní volno, odvede prostřednictvím zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu.

 

Pokud bude trvat pracovní volno jen po část měsíce a příjem zaměstnance dosáhne minimálního vyměřovacího základu, pojistné bude uhrazeno pouze z dosaženého příjmu. Pokud však bude dosažený příjem nižší, než je minimální vyměřovací základ, uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele pojistné z dosaženého příjmu (na částce se podílí zaměstnanec i zaměstnavatel), a rovněž pojistné vypočtené z rozdílu minimálního a skutečného vyměřovacího základu (toto pojistné hradí pouze zaměstnanec).

Příklad 10

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu. Jeho příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, dosáhl za příslušný měsíc roku 2026 částky 7 800 Kč. Zaměstnanec nepatří mezi osoby, na které se nevztahuje povinnost stanovit minimální vyměřovací základ. Vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, avšak nikoliv z důvodů na straně zaměstnavatele.

Postup výpočtu: Pojistné z vyměřovacího základu: 0,135 × 7 800 Kč = 1 053 Kč. Jednu třetinu (1 053 Kč /­ 3 = 351 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 053 Kč /­ 2 × 3 = 702 Kč) hradí zaměstnavatel. Dále zaměstnanec doplatí pojistné do minimálního vyměřovacího základu, tj. 13,5 % z částky 14 600 Kč, tj. pojistné ve výši 1 971 Kč. Výpočet: 22 400 Kč – 7 800 Kč = 14 600 Kč. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedeno pojistné ve výši 3 024 Kč, z toho zaměstnavatel hradí 702 Kč, zaměstnanec hradí částku ve výši 2 322 Kč = 351 Kč + 1 971 Kč. Částku 2 322 Kč srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (hrubé mzdy).

Příklad 11

Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu ve výši 40 500 Kč. Z důvodů na straně zaměstnavatele však dosáhl za měsíc říjen 2026 příjem ze závislé činnosti jen ve výši 14 800 Kč. Důvodem byl nedostatek zakázek, zaměstnavatel nemohl přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby (§ 209 zákoníku práce). Zdravotní pojištění je nutné odvést z minimálního vyměřovacího základu, a představuje částku 3 024 Kč (22 400 Kč × 0,135). Zaměstnanci bude strženo pojistné z vyměřovacího základu ve výši 14 800 Kč × 0,135 /­ 3 = 666 Kč. Pojistné, které odvede zaměstnavatel, se skládá ze dvou částek. První částka je vypočtena z vyměřovacího základu, kterým je dosažený příjem zaměstnance, tj. částka 14 800 Kč × 0,135 /­ 2 × 3 = 1 332 Kč. Druhá částka je doplatek ve výši 13,5 % z rozdílu mezi minimálním vyměřovacím základem a vyměřovacím základem, tj. částka 0,135 × (22 400 Kč – 14 800 Kč) = 1 026 Kč. Zaměstnavatel tedy uhradí částku ve výši 2 358 Kč = 1 332 Kč + 1 026 Kč, zaměstnanci strhne částku 666 Kč, celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 3 024 Kč = 2 358 Kč + 666 Kč.

Minimální vyměřovací základ neplatí v následujících případech

Jak již bylo uvedeno, existují výjimky z pravidla, kdy i v případě, že se jedná o zaměstnance, není pro takovou osobu stanoven minimální vyměřovací základ.

Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.):

•    s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/­P podle zvláštního právního předpisu (§ 34 zákona č. 329/­2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením),

•    která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

•    která současně vedle zaměstnání je osobou samostatně výdělečnou činnou a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),

•    za kterou je plátcem pojistného stát (jedná se o osoby uvedené v § 7 zákona č. 48/­1997 Sb.),

•    která je pouze příjemcem odměny pěstouna.

POZOR! Další podmínkou je, že výše uvedené skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). To samozřejmě ale neznamená, že zaměstnanec by musel pracovat po kalendářní měsíc, důležité je, aby výše uvedené skutečnosti trvaly po celý měsíc (například že plátcem pojistného je stát po celý kalendářní měsíc).

Od 1. 1. 2026 dochází na základě novely zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (zákon č. 289/­2085 Sb.) ke změně podmínek, za kterých stát hradí zdravotní pojištění za osoby pečující o děti. Dosavadní kategorie „osoba pečující o dvě a více dětí mladších 15 let“ je k 31. 12. 2025 zrušena.

 

Od 1. 1. 2026 bude stát hradit zdravotní pojištění za osoby, které:

–   osobně a řádně pečují alespoň o 1 dítě do 7 let věku,

–   a nejsou současně na mateřské nebo rodičovské dovolené, ani nepobírají rodičovský příspěvek či peněžitou pomoc v mateřství.

Pojištěnec je však povinen tuto skutečnost oznámit zdravotní pojišťovně. Nárok vzniká nejdříve dnem doručení uvedeného oznámení zdravotní pojišťovně (§ 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 48/­1997 Sb.).

Současně jsou zrušena některá omezení pro vznik nároku na zařazení do této kategorie státních pojištěnců. Končí například maximální stanovená délka pobytu dítěte ve školce nebo zákaz příjmů ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.

 

Podmínkou pro zařazení mezi státní pojištěnce na základě péče o dítě je, že se jedná o osobní a řádnou péči, kdy dítě není svěřeno do péče jiné osoby, a to ani z rodiny. Nebude již platit omezení pro pobyt dítěte v jeslích, mateřské nebo základní škole, tudíž dítě předškolního věku bude moci být v těchto zařízeních i delší dobu než 4 hodiny denně a dítě chodící do školy bude moci navštěvovat školní družinu. Podmínkou ale zůstává, že dítě není umístěno v zařízení s týdenním či celoročním pobytem (například stacionáře, ústavní zařízení). Nově může mít také rodič nebo pečující osoba příjmy ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti.

 

Pro doplnění lze uvést, že stát platí za své pojištěnce od 1. 1. 2025 částku 2 127 Kč z vyměřovacího základu 15 749 Kč a od roku 2026 částku 2 188 Kč z vyměřovacího základu 16 206 Kč (nařízení vlády č. 357/­2025 Sb.).

V případě, že se jedná o výše uvedenou výjimku, pak vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem. Uvedené je možné vysvětlit s pomocí následujícího příkladu.

Příklad 12

Zaměstnavatel zaměstnal na dohodu o pracovní činnosti v době od 1. března do 31. března starobního důchodce. Hrubý příjem z dohody o pracovní činnosti byl dosažen ve výši 16 200 Kč. Starobní důchodce byl v době od 21. března do 31. března nemocen a nepracoval. Postup: Starobní důchodce je pro účely zdravotního pojištění považován za zaměstnance, příjem z dohody o pracovní činnosti je vyšší než rozhodný příjem ve výši 4 500 Kč měsíčně. Vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění je ve výši 16 200 Kč. Starobní důchodce patří mezi osoby, za které je plátcem zdravotního pojištění stát (§ 7 zákona č. 48/­1997 Sb.). Znamená to, že v daném případě, kdy vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, nebude vyměřovacím základem minimální vyměřovací základ, ale skutečně dosažený příjem ve výši 16 200 Kč, ze kterého zdravotní pojišťovně bude odvedeno celkem zdravotní pojištění ve výši 2 187 Kč, z toho částka 729 Kč (1/­3 z 2 187 Kč) bude stržena zaměstnanci.

 

Obdobně by se v uvedeném případě postupovalo, pokud by zaměstnavatel zaměstnal například studenta, ženu na mateřské či rodičovské dovolené, osobu, která je příjemcem rodičovského příspěvku, invalidního důchodce atd. Všechny uvedené osoby patří mezi osoby, za které platí zdravotní pojištění stát.

 

Výčet osob uvedený v příkladu je jen ilustrativní, pro jejich úplný výčet je nutné se obeznámit s ustanovením § 7 zákona č. 48/­1997 Sb. Jejich výčet lze rovněž nalézt na webových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny www.vzp.cz, pod odkazem „státní pojištěnci“, případně pod odkazem www.vzp.cz/­platci/­informace/­stat.

Kdy se minimální vyměřovací základ poměrně snižuje (§ 3 odst. 9)

Od výše uvedené výjimky, kdy pro zaměstnance není stanoven minimální vyměřovací základ, je nutné odlišit situace, kdy se minimální vyměřovací základ poměrně snižuje. Jedná se o následující situace.

 

Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud:

•    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

•    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (blíže viz § 191 zákoníku práce nebo kapitolu „náhrada mzdy při překážkách v práci“)

•    zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou:

–   s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/­P podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 329/­2011 Sb.),

–   která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

Lze jen připomenout, že od 1. 1. 2026 patří mezi státní pojištěnce osoby, které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do 7 let věku, pokud učinili příslušné oznámení zdravotní pojišťovně (takovou osobou však může být vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů).

Příklad 13

Zaměstnanec nastoupil do práce dne 17. května. Za odpracované dny obdržel mzdu ve výši 8 000 Kč. Zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc. Znamená to, že minimální vyměřovací základ se poměrně snižuje, a to v závislosti na počtu kalendářních dní trvání zaměstnání. V daném případě zaměstnání trvalo v květnu 15 kalendářních dní, měsíc květen má 31 kalendářních dnů. Minimální vyměřovací základ se snižuje na částku: 22 400 Kč /­ 31 × 15 = 10 838,71 Kč. Vyměřovací základ zaměstnance (8 000 Kč) je nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu (10 838,71 Kč). Zdravotní pojištění musí být odvedeno celkem ve výši 0,135 × 10 838,71 Kč = 1 463,23 Kč (po zaokrouhlení 1 464 Kč). Dvě třetiny z vyměřovacího základu hradí zaměstnavatel (8 000 Kč × 0,135 /­ 3 × 2 = 720 Kč), jednu třetinu hradí zaměstnanec (8 000 Kč × 0,135 /­ 3 = 360 Kč). Zaměstnanec dále uhradí 13,5 % z rozdílu mezi poměrnou částí minimálního vyměřovacího základu a vyměřovacího základu, tj. částku ve výši 0,135 × (10 838,71 Kč – 8 000 Kč) = 383,23 Kč, tj. 384 Kč. Celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 1 464 Kč = 720 Kč + 360 Kč + 384 Kč.

Příklad 14

Zaměstnanec onemocněl dne 3. března 2026 a byl v dočasné pracovní neschopnosti až do 29. března. Dočasná pracovní neschopnost je z pohledu zákoníku práce „důležitou osobní překážkou v práci“. Minimální vyměřovací základ za měsíc březen se tedy poměrně snižuje v závislosti na počtu kalendářních dnů. Jedná se o dny 1. a 2. březen, 30. a 31. březen, kdy zaměstnanec nebyl v dočasné pracovní neschopnosti. Výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu za měsíc březen: 22 400 Kč /­ 31 × 4 = 2 890,32 Kč. Pojistné na zdravotní pojištění musí být odvedeno ve výši 13,5 % z 2 890,32 Kč. Výpočet: 0,135 × 2 890,32 Kč = 390,19 Kč (po zaokrouhlení jde o 391 Kč).

Pokud tedy zaměstnanec dosáhl za měsíc březen příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, například ve výši 2 000 Kč, bude nutné doplatit částku ve výši 13,5 % z rozdílu 2 890,32 Kč – 2 000 Kč = 890,32 Kč. Zaměstnavatel tedy uhradí částku 0,135 × 2 000 Kč /­ 3 × 2 = 180 Kč, zbývající částka 175 Kč (výpočet: 211 Kč = 391 Kč – 180 Kč) bude stržena zaměstnanci. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedena částka 391 Kč = 180 Kč + 211 Kč.

Obdobný výsledek vychází pří výpočtu 2 000 Kč × 0,135 /­ 3 + 890,32 Kč × 0,135 = 211 Kč (po zaokrouhlení na Kč).

Poznámka: Zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti náleží náhrada mzdy za podmínek uvedených v § 192 zákoníku práce. Nemocenská a náhrada mzdy však patří mezi příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozené při splnění podmínek uvedených v 4 odst. 1 písm. g) a § 6 odst. 9 písm. p) ZDP. Příjmy osvobozené od daně z příjmů se nezahrnují do vyměřovacího základu pro účely zdravotního pojištění.

Souběh příjmů

V praxi mohou nastat situace, kdy zaměstnanec ve stejném kalendářním měsíci dosahuje souběžně několik příjmů a jedná se o zaměstnance, pro kterého platí minimální vyměřovací základ. Pozornost je vhodné zaměřit zejména na následující situace:

1)  Zaměstnanec dosahuje příjem současně od dvou zaměstnavatelů.

2)  Zaměstnanec dosahuje příjem v zaměstnání a současně jako OSVČ.

 

Pro účely další analýzy bude nyní předpokládáno, že se nejedná o příjem z dohody o provedení práce, kde rozhodujícím faktorem pro účast na zdravotním pojištění je od roku 2026 částka ve výši 12 000 Kč měsíčně.

 

V případě, pokud zaměstnanec dosahuje příjem současně od dvou zaměstnavatelů, mohou se vyskytnout například tyto možnosti:

a)  Příjem od obou zaměstnavatelů je vyšší než minimální vyměřovací základ. Zdravotní pojištění se odvede z obou příjmů, z vyměřovacího základu, ve výši 13,5 %.

b)  Příjem od jednoho zaměstnavatele je vyšší než minimální vyměřovací základ, příjem od druhého zaměstnavatele je nižší než minimální vyměřovací základ. V případě příjmu, který je nižší než minimální vyměřovací základ, nemusí dotyčný zaměstnavatel dopočítávat příslušnou částku do výše minimálního vyměřovacího základu. Předpokladem však je, že má potvrzení od zaměstnavatele, u kterého je za zaměstnance odváděno zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

c)  Příjem od obou zaměstnavatelů je nižší než minimální vyměřovací základ, jejich úhrn v kalendářním měsíci je však vyšší než minimální vyměřovací základ. V uvedeném případě každý ze zaměstnavatelů odvede zdravotní pojištění ze skutečné výše příjmu, avšak musí mít každý z nich doloženo od druhého zaměstnavatele, že je dodržován minimální vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc.

d)  Příjem od obou zaměstnavatelů je nižší než minimální vyměřovací základ, jejich úhrn v kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ. V uvedeném případě jeden ze zaměstnavatelů, kterého si zaměstnanec zvolí, provede dopočet do minimálního vyměřovacího základu.

POZOR! K tomuto lze ještě doplnit toto upozornění: Uvedené situace souběhu příjmů od dvou zaměstnavatelů jsou po praktické stránce komplikovány tím, že zaměstnanec sice předloží jednomu zaměstnavateli potvrzení od druhého zaměstnavatele, že za něho odvádí zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, avšak v průběhu následujících měsíců dojde k tomu, že zaměstnanec pro tohoto druhého zaměstnavatele přestane pracovat a prvnímu zaměstnavateli tuto skutečnost nenahlásí včas, anebo dokonce vůbec. Což samozřejmě přináší problém s nedodržením výše pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

V případě souběhu příjmů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnost mohou nastat tyto situace:

a)  Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání. Pak z příjmu ze zaměstnání musí být odvedeno zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu. U samostatné výdělečné činnosti nemusí pak jako OSVČ odvádět zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu (§ 3a odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb.) a nemusí platit zálohy (§ 8 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb.).

b)  Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost. Pak jako OSVČ odvádí zálohy alespoň z minimálního vyměřovacího základu. V zaměstnání odvádí zaměstnavatel zdravotní pojištění ze skutečné výše příjmů, bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Rovněž v tomto případě je nutné, aby zaměstnanec včas oznámil zaměstnavateli změnu, pokud ukončil nebo přerušil svoji samostatnou výdělečnou činnost a přestal odvádět zálohy na zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu jako OSVČ. V opačném případě to má za následek nedodržení odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu u zaměstnavatele.

1.7. Maximální vyměřovací základ

Jak vyplývá z novely zákona č. 592/­1992 Sb., provedené zákonem č. 267/­2014 Sb., příslušná ustanovení § 3 zákona č. 592/­1992 Sb., týkající se maximálního vyměřovacího základu jsou od 1. 1. 2015 zrušena.

1.8. Povinnosti zaměstnavatele

Oznamovací povinnost

Zaměstnavatelé mají zákonem uloženu oznamovací povinnost. Za její nesplnění mohou být pokutováni. Oznamovací povinnost vůči zdravotním pojišťovnám vyplývá zejména:

• z ustanovení § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

• z ustanovení § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.,

• nařízení vlády č. 201/­2010 Sb. (v případě pracovních úrazů).

 

Veškerá oznámení se provádějí v příslušné lhůtě (do 8 dnů, pokud zákon nestanoví jinak) od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, a vždy na formulářích k tomu určených.

POZOR! Od 1. 1. 2026 dochází k určitým změnám, mezi něž patří mimo jiné povinnost zaměstnavatele činit příslušná podání vůči zdravotní pojišťovně pouze elektronicky. Jedná se o přehled o platbě pojistného zaměstnavatele (PPZ) a hromadná oznámení zaměstnavatele (HOZ).

Blíže k tomu jsou uvedeny informace v novelizovaném znění § 25 zákona č. 592/­1992 Sb. anebo na webových stránkách například Všeobecné zdravotní pojišťovny www.vzp.cz.

 

Oznamovací povinnosti lze rozdělit na:

–   oznámení údajů, které se týkají zaměstnavatele (viz například § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 592/­1992 Sb.),

–   oznámení údajů, které se týkají zaměstnance (viz například § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.),

–   oznámení údajů, které se týkají vyměřovacích základů zaměstnanců a výše pojistného (viz § 25 odst. 3 a 4 zákona č. 592/­1992 Sb.),

–   oznámení údajů, které sděluje zaměstnanec zaměstnavateli nebo zdravotní pojišťovně (viz například § 10 odst. 2, 4 až 9 zákona č. 48/­1997 Sb.).

Přihláška zaměstnavatele

Při plnění oznamovací povinnosti je zaměstnavatel povinen sdělit (§ 25 zákona č. 592/­1992 Sb.):

 

V případě, pokud je zaměstnavatelem právnická osoba:

•    obchodní název,

•    právní formu právnické osoby,

•    sídlo,

•    identifikační číslo osoby,

•    číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného.

V případě, pokud je zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též:

•    jméno, příjmení,

•    rodné číslo,

•    adresu trvalého bydliště.

 

Výše uvedené údaje sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně pomocí formuláře „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“. Na tomto formuláři je nutné v případě přihlášení zaškrtnout křížkem políčko „přihlášení“. Na tomto formuláři se oznamují také veškeré změny výše uvedených údajů týkajících se zaměstnavatele, a to do osmi dnů od jejich zjištění. V tomto případě se na uvedeném formuláři zaškrtne políčko „změna“. Dále zaměstnavatel oznamuje ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo vstup do likvidace (§ 25 odst. 2).

Uvedený formulář je možné nalézt na internetových stránkách příslušné zdravotní pojišťovny (například v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny na internetové stránce www.vzp.cz, pod odrážkou „Plátci“ a „Formuláře“). Povinnost vydávat příslušné tiskopisy potřebné k hlášení údajů vyplývá pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu z ustanovení § 28 zákona č. 592/­1992 Sb.

 

Jak vyplývá z výše uvedeného formuláře, při přihlašování sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kromě jiného též svoji desetimístnou identifikaci. Číslo zaměstnavatele má tvar IČaa. Číslo zaměstnavatele (přesněji řečeno číslo plátce pojistného) tedy tvoří jeho identifikační číslo (IČ) a dvoumístné číslo „aa“, které hraje významnou roli pro identifikaci v případě, pokud má zaměstnavatel více mzdových účtáren.

Pokud má zaměstnavatel pouze jedinou mzdovou účtárnu je číslo „aa“ rovno „00“. Jinak se může pohybovat číslo „aa“ v rozmezí intervalu „01“ až „99“, v závislosti na počtu mzdových účtáren, které má daný zaměstnavatel. V případech, kdy zaměstnavatel nemá IČ, přiděluje číslo IČ sama zdravotní pojišťovna.

Od 1. 1. 2024 došlo v souvislosti s novelou zákona o daních z příjmů ke zrušení institutu „plátcových pokladen“.

Oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání (§ 10)

Oznamovací povinnost zaměstnavatele, pokud jde o údaje týkající se zaměstnance, je popsána v § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.

 

Zaměstnavatel je povinen nejpozději do 8 dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o:

•    nástupu zaměstnance do zaměstnání,

•    ukončení zaměstnání,

•    nástupu zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání v případě osoby, která nemá trvalý pobyt na území ČR,

•    změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud mu tuto skutečnost sdělil; oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil.

 

Dále je zaměstnavatel povinen oznámit zdravotní pojišťovně:

•    skutečnosti rozhodných pro povinnost státu platit za zaměstnance pojistné za osoby na mateřské nebo na rodičovské dovolené, a to vždy za celý kalendářní měsíc nejpozději v den splatnosti pojistného za tento měsíc podle zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Změny od roku 2026

•    Nově zaměstnavatel již nemusí za zaměstnance oznamovat zdravotní pojišťovně přiznání nebo odebrání důchodu, příjem rodičovského příspěvku, péči o dítě do 7 let, studium do 26 let apod.

•    Kategorie L, za kterou platí zdravotní pojištění stát: V případě péče o dítě do 7 let věku (do 31. 12. 2025 péče o dvě děti do 15 let věku) tuto skutečnost oznamuje pojištěnec (zaměstnanec) zdravotní pojišťovně písemně sám, a zároveň je nutné, aby toto oznámení učinil včas, protože nelze nárok na evidenci v této kategorii pojištěnce oznamovat zpětně. Nárok vzniká až ode dne následujícího po doručení, takže v případě, pokud jde o například o červen 2026, je nutné tuto skutečnost oznámit zdravotní pojišťovně již v květnu 2026.

Dohody o provedení práce a pracovní činnosti

V případě, že se jedná o zaměstnance činného pouze na základě dohody o provedení práce nebo o zaměstnance činného pouze na základě dohody o pracovní činnosti se oznámení o nástupu do zaměstnání nebo jeho ukončení provádí do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stali nebo přestali být plátci veřejného zdravotního pojištění podle § 5 písm. a) bodu 3 nebo bodu 6. Tuto změnu přinesla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění provedená s účinností od 1. 1. 2025 zákonem č. 163/­2024 Sb., kterým byl novelizován příslušný § 10, upravující oznamovací povinnosti plátců zdravotního pojištění. Další výše uvedené změny týkající se oznamovací povinnosti přinesla novela provedená zákonem č. 289/­2025 Sb., s účinností od 1. 1. 2026.

O oznamovaných skutečnostech je zaměstnavatel povinen vést evidenci a dokumentaci.

 

Při plnění oznamovací povinnosti sděluje zaměstnavatel následující údaje o zaměstnanci:

•    jméno, příjmení,

•    trvalý pobyt,

•    rodné číslo zaměstnance, případně jiné číslo pojištěnce,

•    v případě, jde-li o cizince, který nemá trvalý pobyt, se sděluje adresa místa pobytu.

 

Oznamovací povinnost vyplývající z § 10 zákona č. 48/­1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění plní zaměstnavatel pomocí formuláře „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ (HOZ), a to při použití dohodnutých kódů. Například

Nástup do zaměstnání

Zaměstnavatel oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání, ze kterého mu plynou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů, a ukončení takového zaměstnání. Prakticky to znamená, že zaměstnance přihlásí dnem nástupu do zaměstnání a odhlásí dnem skončení zaměstnání.

Kód „P“ se použije při nástupu zaměstnance s trvalým pobytem na území ČR do zaměstnání nebo zaměstnance s dlouhodobým pobytem, který má již přiděleno číslo pojištěnce. Při ukončení zaměstnání se použije kód „O“.

Co je považováno za „den nástupu zaměstnance do zaměstnání“ stanoví § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb. v platném znění.

Další povinnosti zaměstnavatele vůči zdravotní pojišťovně (§ 25)

Na základě § 25 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb. je zaměstnavatel zejména povinen:

•    Nejpozději v den splatnosti pojistného dle § 5 (tj. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce) předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného zaměstnavatele (PPZ), který obsahuje:

–   údaj o typu přehledu (označí se křížkem, zda se jedná o „řádný“),

–   identifikaci zaměstnavatele,

–   za jaké období je Přehled podáván, ve tvaru „MM/­RRRR“,

–   součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny,

–   celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny (tzn. 13,5 % z vyměřovacího základu každého zaměstnance nebo bývalého zaměstnance, pojištěného u dané zdravotní pojišťovny, zaokrouhleno na Kč směrem nahoru),

–   počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují, pojištěných u dané zdravotní pojišťovny. Do počtu zaměstnanců se zahrnují i zaměstnanci, kterým nebyl v měsíci, za který se Přehled podává zúčtován žádný příjem nebo nebyl stanoven vyměřovací základ pro odvod zdravotního pojištění (nemoc, pracovní volno bez náhrady příjmů, mateřská dovolená). V případě, pokud má zaměstnanec u zaměstnavatele více vztahů, ze kterých mu plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, zahrnuje se do počtu jen jedenkrát. Do počtu zaměstnanců se nezahrnují bývalí zaměstnanci, kterým byl v příslušném měsíci zúčtován nějaký příjem.

•    Platit a odvádět pojistné na zdravotní pojištění, z toho dvě třetiny hradí zaměstnavatel, jednu třetinu hradí zaměstnanec (§ 9 zákona č. 48/­1997 Sb.). Zaměstnavatelem je pojistné na zdravotní pojištění odváděno na účet zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel je plátcem části pojistného za své zaměstnance s výjimkou zaměstnanců, kteří jsou dlouhodobě v cizině a postupují podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb.

•    Vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného.

•    Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny je povinen předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.

 

Jak vyplývá z výše uvedeného, zaměstnavatel je povinen předat příslušným zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jeho zaměstnanci, tzv. „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ nejpozději v den splatnosti pojistného, to znamená nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Uvedený formulář lze nalézt na internetových stránkách příslušné zdravotní pojišťovny (například v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny na internetové stránce www.vzp.cz, pod odrážkou „Plátci“ a „Formuláře“).

Pokud jde o změny údajů, na již předaném přehledu o platbách pojistného, je zaměstnavatel povinen je ohlásit do 8 dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděl, a to prostřednictvím opravného přehledu o platbách pojistného.

Odhlášení zaměstnavatele (§ 25)

Na základě § 25 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. má zaměstnavatel rovněž oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně v případě ukončení činnosti, zrušení organizace nebo jejího vstupu do likvidace. Pro tyto případy použije zaměstnavatel rovněž formulář „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“, kde zaškrtne křížkem políčko „odhlášení“.

Přechod zaměstnanců k jinému zaměstnavateli

Samozřejmě mohou nastat situace, kdy všichni zaměstnanci přecházejí k novému zaměstnavateli. Jako příklad lze uvést přeměny obchodních korporací podle zákona č. 125/­2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (přeměnou se rozumí například fúze nebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva). V takovém případě postupuje každý zaměstnavatel při plnění své oznamovací povinnosti opět podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb. a § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.:

–   bývalý zaměstnavatel:

–   odhlásí zaměstnance u zdravotních pojišťoven ke dni skončení pracovního poměru (pomocí formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.,

–   o ukončení činnosti informuje zdravotní pojišťovnu (pomocí formuláře Přihláška a evidenční list zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

–   nový zaměstnavatel:

–   přihlásí se jako zaměstnavatel – plátce pojistného u všech zdravotních pojišťoven, jejichž pojištěnce zaměstnává (pomocí formuláře Přihláška a evidenční list zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 25 zákona č. 592/­1992 Sb.,

–   přihlásí zaměstnance u příslušných zdravotních pojišťoven (pomocí formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele), splní tak svoji oznamovací povinnost podle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb.

Povinná elektronická forma

Od 1. 1. 2026 dochází k novele zákona č. 592/­1992 Sb. a zákona č. 48/­1997 Sb., kterou se zavádí povinnost zaměstnavatele činit příslušná podání pouze elektronickou formou, a to datovou zprávou ve formátu a struktuře stanovených příslušnou zdravotní pojišťovnou. Jedná se například o následující podání:

–   přehled o platbě pojistného zaměstnavatele (PPPZ),

–   hromadné oznámení zaměstnavatele (HOZ),

–   další povinná hlášení či podání.

 

Uvedená povinnost vyplývá z novely provedené zákonem č. 289/­2025 Sb., kterým byly novelizovány příslušná ustanovení zákonů č. 592/­1992 Sb. a č. 48/­1997 Sb. Konkrétně se jedná o novelizované znění § 25 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb.

 

Zdravotní pojišťovny tedy budou akceptovat výhradně elektronicky doručená podání. Zaměstnavatelé mohou k elektronické komunikaci se zdravotní pojišťovnou:

–   použít portál zdravotní pojišťovny (například VZP Point v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny nebo eKomunikace v případě ZPMV ČR) nebo

–   použít datovou schránku.

Hlášení pracovních úrazů

Zaměstnavatel má též oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně v případě pracovního úrazu, podrobněji k této povinnosti viz § 105 zákoníku práce a nařízení vlády č. 322/­2025 Sb., o povinnostech zaměstnavatele při pracovních úrazech od 1. 1. 2026 (nařízení vlády č. 201/­2010 o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu bylo zrušeno k 31. 12. 2025).

POZOR! Od 1. 1. 2026 budou zaměstnavatelé nově ohlašovat pracovní úrazy a zasílat záznamy o pracovních úrazech prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce, a to výhradně elektronicky. Portál je dostupný před odkaz www.suip.cz, případně na odkazu: http:/­/­www.mpsv.cz/­app/­suip-portal/­.        Zaměstnavatelé se do portálu přihlásí pomocí elektronické identity, vyplní a odešlou hlášení a záznam o úrazu a mají také možnost si data ukládat, tisknout nebo aktualizovat.

Pokuta za nesplnění oznamovací povinnosti

Za nesplnění oznamovací povinnosti uvedené v § 25 zákona č. 592/­1992 Sb. může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti (§ 26).

Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se příslušná zdravotní pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

Za nesplnění oznamovací povinnosti uvedené v § 10 zákona č. 48/­1997 Sb. může příslušná zdravotní pojišťovna uložit pokutu zaměstnavateli až do výše 200 000 Kč.

1.9. Splatnost a odvod pojistného

Splatnost pojistného

•    Pojistné je splatné od 1. do 20. dne následujícího měsíce (§ 5 zákona č. 592/­1992 Sb.).

•    Pojistné se platí za jednotlivé kalendářní měsíce.

 

Splatnost pojistného tedy nezávisí na dni, který je určen zaměstnavatelem pro výplatu mezd.

Odvod pojistného

•    Zaměstnavatel odvádí:

–   část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance,

–   současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

•    Pojistné se odvádí na účet zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění, u níž je pojištěnec pojištěn.

Den platby pojistného

Za den platby pojistného se považuje:

•    V případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny. Za den platby pojistného se nepovažuje den, kdy bylo provedeno odepsání z účtu plátce pojistného.

•    V případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hotovost přijal.

•    V případě platby poštovní poukázkou (složenkou) je Česká pošta povinna předat platbu poskytovali platebních služeb (tj. bance vedoucí účet) do 2 pracovních dnů ode dne, kdy ji přijal.

Penále (§ 18)

•    V případě, pokud pojistné na zdravotní pojištění nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo zaplaceno v nižší částce, je plátce pojistného (zaměstnavatel) povinen zaplatit penále, které se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení (novelou provedenou zákonem č. 286/­2021 Sb., bylo od 1. 1. 2022 zrušeno stanovení penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den prodlení).

•    Penále se nepřepíše v případě, pokud nepřesáhne v úhrnu 100 Kč za 1 kalendářní rok.

•    Chyby při platbách: V případě, pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud byla platba poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě. Penále se však nepředepíše za podmínky, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, avšak pod nesprávným variabilním symbolem (§ 18 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb.).

1.10. Cizinci a zdravotní pojištění

Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly pro účely veřejného zdravotního pojištění na významu následující právní normy:

•    nařízení Rady EHS č. 1408/­71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství,

•    nařízení Rady č. 574/­72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/­71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

 

Uvedenými nařízeními se do 30. dubna 2010 řídily všechny státy EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko.

 

Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, a to konkrétně:

•    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,

•    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

 

S účinností od 1. 4. 2012 jsou tato nařízení platná i vůči občanům a institucím ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 se jejich působnost rozšířila též na Norsko, Island a Lichtenštejnsko.

Uvedená nařízení jsou přímo platná ve všech státech EU a mají přednost před tuzemskými právními předpisy. Jejich konsolidovaná znění lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz, pod odkazem „Zahraniční vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Právní předpisy ES v gesci MPSV“, „Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU“.

Bližší informace k problematice zdravotní péče v EU lze nalézt na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví www.mzcr.cz, pod odkazem „Mezinárodní vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Zdravotní péče v EU“.

 

Pokud jde o zdravotní pojištění cizinců, platí následující zásady:

•    Cizinci s trvalým pobytem v ČR. Na základě § 2 zákona č. 48/­1997 Sb., je zdravotně pojištěna každá osoba s trvalým pobytem v ČR. To znamená i cizinec, pokud podle výše zmíněných nařízení Rady nepodléhá právním předpisům jiného státu EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska. Zdravotní pojištění vzniká cizincům získáním trvalého pobytu na území ČR a zaniká ukončením trvalého pobytu na území ČR, případně úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Cizinci s trvalým pobytem na území ČR mají ve zdravotním pojištění stejná práva a povinnosti jako občané ČR s trvalým pobytem na území ČR.

•    Cizinci bez trvalého pobytu v ČR.

–   V případě cizince ze zemí mimo EU, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko, může být na území ČR tato osoba zdravotně pojištěna v případě, že je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR, nebo v případě, pokud splní podmínky uvedené ve výše uvedených nařízeních Rady (například v případě, pokud je nezaopatřeným rodinným příslušníkem živitele pojištěného v rámci českého systému veřejného zdravotního pojištění), případně je občanem jednoho ze států, se kterými má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, která upravuje i oblast zdravotního pojištění, seznam těchto smluv lze nalézt na internetových stránkách www.cmu.cz, pod odkazem „Mezinárodní smlouvy“).

–   V případě cizince ze zemí EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska bez trvalého pobytu v ČR, je tato osoba účastna zdravotního pojištění v případě zaměstnání (zaměstnanec zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v ČR), nebo pokud splní příslušná kritéria uvedená ve výše zmíněných nařízeních Rady (nezaopatření rodinní příslušníci osoby z EU, která v ČR pracuje atd.). Při čerpání lékařsky nezbytné péče v ČR jsou občané z uvedených zemí povinni se prokazovat Evropským průkazem zdravotního pojištění (European Health Instance Card – zkratka EHIC), případně Potvrzením dočasně nahrazujícím průkaz EHIC.

–   Obdobně jako v případě ostatních zaměstnanců je zaměstnavatel povinen oznámit zdravotní pojišťovně vznik i zánik účasti ve zdravotním pojištění v případě cizince, který nemá trvalý pobyt na území ČR. Zdravotní pojišťovna pak vystaví cizinci příslušný zdravotní průkaz.

>   Uprchlíci z Ukrajiny a zdravotní pojištění

Právní předpisy

Dne 21. 3. 2022 byly ve Sbírce zákonů zveřejněny 3 zákony související s přílivem uprchlíků z Ukrajiny a upravující mimo jiné jejich zaměstnávání. Jedná se o konkrétně o zákony č. 65/­2022 Sb. č. 66/­2022 Sb., a č. 67/­2022 Sb. Na základě § 2 zákona č. 65/­2022 Sb. je občanům Ukrajiny, kteří prchají před válkou, od 31. 3. 2022 udělována tzv. „dočasná ochrana“. Dočasnou ochranou se rozumí oprávnění k pobytu na území ČR podle zákona č. 221/­2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

Z pohledu zdravotního pojištění jsou nejdůležitějšími ustanovení § 7 a § 8 zákona č. 65/­2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace a navazující ustanovení zákona č. 48/­1997 Sb.:

–   Cizinec (uprchlík z Ukrajiny), kterému byla udělena dočasná ochrana, se od dne udělení dočasné ochrany považuje pro účely veřejného zdravotního pojištění za osobu podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 5 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Stává se tak pojištěncem, kterému bylo uděleno oprávnění k pobytu. Po praktické stránce to znamená, že patří mezi osoby, za které je plátcem zdravotního pojištění stát. Z tohoto pravidla pak platí níže uvedené výjimky.

–   V případě, pokud se jedná o uprchlíka z Ukrajiny, který dovršil 18 let věku a současně nedovršil 65 let věku, se po uplynutí 90 dnů ode dne udělení dočasné ochrany pro účely veřejného zdravotního pojištění již považuje za osobu s trvalým pobytem na území ČR. Znamená to, že se uvedený cizinec (uprchlík z Ukrajiny) považuje za osobu, za kterou platí zdravotní pojištění stát, pouze po dobu 90 dnů. Pak již musí řešit, jak bude hrazeno jeho zdravotní pojištění (například tím, že nastoupí do zaměstnání).

–   V případě, že je jako uchazeč o zaměstnání evidovaný na úřadu práce, pak za něj hradí zdravotní pojištění stát [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 48/­1997 Sb.].

–   Stát hradí zdravotní pojištění za všechny děti a mladistvé do dovršení věku 18 let (§ 7 zákona č. 65/­2022 Sb.).

–   Dítě, které se narodilo na území ČR cizinci, kterému byla udělena dočasná ochrana podle uvedeného zákona, se ode dne narození považuje pro účely veřejného zdravotního pojištění za osobu podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to nejdéle po dobu 60 dnů ode dne narození.

–   Za neopatřené děti je plátcem zdravotního pojištění stát, nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře (§ 11 zákona č. 117/­1995 Sb.). Za nezaopatřené dítě se u osob, kterým byla udělena dočasná ochrana pro účely veřejného zdravotního pojištění, považuje také osoba, která dovršila 18 let věku a soustavně se připravuje na budoucí povolání v rámci studia na středních a vysokých školách v ČR nebo na Ukrajině, a to nejdéle do 26 let věku (§ 11 a § 12 zákona č. 117/­1995 Sb.). Zdravotní pojištění za takové děti hradí stát. V případě studia na střední nebo vysoké škole v cizině (na Ukrajině) je nutné doložit rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v ČR [§ 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/­1995 Sb.].

–   Obdobně hradí stát zdravotní pojištění za uprchlíky z Ukrajiny, kterým je 65 let nebo více (§ 7 zákona č. 65/­2022 Sb.).

Minimální vyměřovací základ

Pozor! Z ustanovení § 7 odst. 1 písm. o) zákona č. 48/­1997 Sb. vyplývá, že uvedené pravidlo o tom, že plátcem zdravotního pojištění je stát neplatí v případě, pokud osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) bod 5 má příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti! Uvedené ustanovení § 2 se týká osob, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území ČR podle zákona o dočasné ochraně cizinců nebo se podle zákona o pobytu cizinců na území ČR za takovou osobu považuje. Znamená to, že v případě takového uprchlíka z Ukrajiny, pokud má příjem ze závislé činnosti, rovněž platí příslušná ustanovení o minimálním vyměřovacím základu na veřejné zdravotní pojištění. Minimální vyměřovací základ se případně krátí příslušným způsobem nebo se nepoužije ve stejných případech jako v případě českých zaměstnanců (§ 3 zákona č. 592/­1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění).

 

Například Ukrajinka, které bylo uděleno oprávnění k pobytu na území ČR za účelem poskytnutí dočasné ochrany. Zdravotní pojištění se odvede ze skutečně dosaženého příjmu ze zaměstnání nebo z minimálního vyměřovacího základu, pokud je vyšší než dosažený příjem ze zaměstnání, vstupující do vyměřovacího základu.

 

V případě, pokud se jedná o občana Ukrajiny, který je zaměstnancem českého zaměstnavatele, a zaměstnavatel mu poskytne pracovní volno na základě povolávacího rozkazu, pak se jedná o jinou důležitou osobní překážku v práci podle § 199 zákoníku práce. V takovém případě po dobu trvání tohoto pracovního volna zaměstnanci není stanovena povinnost platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu a pojistné se platí ze skutečně dosaženého příjmu. V případě, pokud příjem ze zaměstnání není žádný, pojistné na veřejné zdravotní pojištění se neplatí [§ 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb.].

Přihlášení zaměstnance, který je uprchlíkem z Ukrajiny

Pokud je uprchlík z Ukrajiny již registrován platným vízem a získal tak dočasnou ochranu a je evidován tak i v systému veřejného zdravotního pojištění (například přes Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině), zaměstnavatel takového pojištěnce přihlásí již s kódem „“P“. Kód „C“ se uvádí v případě, kdy se jedná o osobu, která nemá v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR přiděleno číslo pojištěnce. Uprchlík z Ukrajiny, který pobírá ukrajinský důchod, nebude hlášen kódem „D“. Kód „D“ se používá v případě, kdy se jedná o poživatele důchodu podle českých právních předpisů.

2.   Sociální pojištění

2.1. Základní informace

Právní úprava sociálního pojištění

Právní úprava sociálního pojištění v ČR je obsažena zejména v následujících předpisech:

•    Zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

•    Zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

•    Zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

 

Vstupem ČR do Evropské unie, tzn. dnem 1. května 2004, nabyly na významu následující právní normy EU:

•    Nařízení EU č. 1408/­71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

•    Nařízení Rady (EHS) č. 574/­72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/­71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

 

Po 1. květnu 2010 se státy EU řídí novými nařízení Rady, konkrétně jde o:

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění novely provedené nařízením č. 465/­2012 s účinností od 28. 6. 2012.

•    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

 

Uvedená nařízení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem, „Legislativa“, „Evropská unie“ anebo pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Evropská unie“.

Ve vztahu k Islandu, Norsku, Lichtenštejnsku (do 31. 5. 2012) a Švýcarsku (do 31. 3. 2012) se postupovalo podle nařízení Rady EHS č. 1408/­71 a 574/­72. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 6. 2012 pak Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení

Pro oblast sociálního zabezpečení platí též dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz lze pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“ nalézt přehled uzavřených dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení, jimiž je ČR vázána. Po kliknutí na příslušný stát se pak objeví i další nabídka, kde lze nalézt příslušný text mezinárodní smlouvy, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.

Význam mezinárodních smluv a koordinačních nařízení EU

Význam mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a koordinačních nařízení EU spočívá v tom, že určují závazná pravidla, podle kterých se určuje příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. To znamená, že se podle daných pravidel určí, ve kterém státě bude zaměstnanec v určitých situacích účasten nemocenského a důchodového pojištění a do kterého státu bude zaměstnavatel odvádět sociální pojištění.

 

Princip rovného zacházení: Další důležitý význam spočívá v tom, že je příslušnými pravidly zajištěno migrujícím osobám stejné zacházení jako s osobami, které v daném státě mají trvalé bydliště. Zabrání se též konfliktům právních předpisů různých států upravujících sociální zabezpečení, které by mohly nastat. Například pokud by zaměstnanec byl v určité situaci pojištěn v nemocenském a důchodovém pojištění v obou státech zároveň, anebo ani v jednom státě.

2.2. Význam sociálního pojištění

Sociální pojištění obsahuje

a)  Pojistné na sociální zabezpečení, které se dále člení:

–   na pojistné na důchodové pojištění a

–   na pojistné na nemocenské pojištění.

b)  Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Důchodové pojištění

Z důchodového pojištění se pak poskytují tyto důchody (§ 4 zákona č. 155/­1995 Sb.):

•    starobní,

•    invalidní,

•    vdovský a vdovecký,

•    sirotčí.

 

Bližší podmínky týkající se uvedených důchodů jsou upraveny zákonem č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Nemocenské pojištění

V případě vzniku účasti na nemocenském pojištění jsou příslušné dávky poskytované z nemocenského pojištění upraveny zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky (§ 4 zákona o nemocenském pojištění):

–   nemocenské,

–   peněžitá pomoc v mateřství,

–   dávka otcovské poporodní péče (tzv. „otcovská“),

–   ošetřovné,

–   dlouhodobé ošetřovné,

–   vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

 

Zaměstnavatelem se pro účely sociálního pojištění rozumí:

–   právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance,

–   organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

–   služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby (zákon č. 234/­2014, o státní službě).

 

Obdobnou definici pojmu zaměstnavatele lze nalézt i v § 3 zákona č. 187/­2006 Sb., pro účely nemocenského pojištění.

Zaměstnanci

Kdo je považován pro účely sociálního pojištění za zaměstnance stanovuje § 3 zákona č. 589/­1992 Sb. Vymezení těchto osob v závislosti na příslušném vztahu k zaměstnavateli je velmi široké, takže pro stručnost lze zmínit jen některé z nich:

1)  zaměstnanci v pracovním poměru,

2)  zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

3)  členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,

4)  společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci.

Další podmínky

Uvedené osoby jsou považovány za zaměstnance:

•    v době zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

•    pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti,

•    které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

 

Za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. To se týká například zaměstnance, který uzavřel pracovní poměr a je přitom nesvéprávný. I když takové osobě podle zákoníku práce pracovní poměr nevznikl, je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru.

Zaměstnanec z pohledu nemocenského pojištění

Obdobný výčet fyzických osob, které jsou považovány pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance, je uveden v § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. V případě, pokud se jedná o fyzickou osobu, která není uvedena v taxativním výčtu osob, které jsou považovány za zaměstnance podle § 5 zákona č. 187/­2006 Sb., v platném znění, pak to znamená, že tato fyzická osoba nemůže být účastna nemocenského pojištění (například žáci a studenti pobírající odměnu za produktivní činnost v praktickém vyučování dle § 122 školského zákona).

2.3. Poplatník sociálního pojištění

Zaměstnavatelé v případě, pokud zaměstnávají zaměstnance, jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění,

•    pojistného na důchodové pojištění a 

•    příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

 

Zaměstnanci jsou poplatníky:

•    pojistného na nemocenské pojištění (pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění),

•    pojistného na důchodové pojištění (v případě, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění).

–   Doplnění: Za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

Zahraniční zaměstnanci

Pro zahraniční zaměstnance platí následující pravidla:

Zahraniční zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění dobrovolně [§ 2 písm. b) zákona č. 187/­2006 Sb.]. Zahraniční zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na nemocenské pojištění za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Podmínky pro jejich účast na nemocenském pojištění jsou tyto:

•    Zahraniční zaměstnanec je účasten dobrovolně důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (§ 6 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění).

•    Zahraniční zaměstnanec se na předepsaném tiskopisu se přihlásil k nemocenskému pojištění (§ 104 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění).

–   Vzor příslušného tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance“ lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, „Pro pojištěnce“, „Nemocenské pojištění“.

–   Obdobně lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení pod odkazem „Tiskopisy“, pro pojištěnce“ „Důchodové pojištění“ vzor tiskopisu „Přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění“.

•    Definice: Zahraničním zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. p) zákona č. 187/­2006 Sb.].

•    Definice: Zahraničním zaměstnavatelem se pak pro tyto účely rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení [§ 3 písm. n) zákona č. 187/­2006 Sb.].

•    Podrobnější informace lze nalézt na webových stránkách ČSSZ pod odkazem www.cssz.cz/­web/­cz/­nemocenske-pojisteni-zahranicnich-zaměstnancu.

Příklad 15

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Tento zaměstnanec vykonává práci v ČR pro tohoto zahraničního zaměstnavatele. Pokyny pro svoji práci dostává zaměstnanec od svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel. Zaměstnavatel se sídlem v ČR, u kterého zahraniční zaměstnanec vykonává práci pro zahraničního zaměstnavatele, nezná, jaká je výše mzdy zahraničního zaměstnance, ani jeho práci neřídí (nedává pokyny). V uvedeném případě jde o zahraničního zaměstnance, který se může v ČR dobrovolně přihlásit k účasti na nemocenském a důchodovém pojištění.

Smluvní zaměstnanci

Pro smluvní zaměstnance neplatí stejná pravidla jako pro zahraniční zaměstnance. Odlišnosti jsou následující (§ 3 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění):

–   Definice: Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele (tj. zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), který je činný v ČR u smluvního zaměstnavatele.

–   Definice: Smluvním zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba [§ 3 písm. o) zákona č. 187/­2006 Sb.):

–   která má sídlo na území ČR,

–   u níž jsou činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele, považovaní v ČR za smluvní zaměstnance,

–   pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli.

–   Smluvní zaměstnanec je při splnění podmínek pro účast na nemocenském pojištění účasten nemocenského pojištění povinně.

 

Rozdíl mezi smluvním zaměstnancem a zahraničním zaměstnancem je v tom, že smluvní zaměstnanec je činný v ČR pro zaměstnavatele, jehož sídlo je v ČR (smluvní zaměstnanec je činný u smluvního zaměstnavatele). Oproti tomu zahraniční zaměstnanec je činný ve prospěch zahraničního zaměstnavatele (nemá sídlo v ČR).

 

Definice „smluvního zaměstnavatele“ pro účely sociálního pojištění je též uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb. Z pohledu zákona o daních z příjmů jde o situaci, která je popsána v § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů: „Zaměstnavatelem je i poplatník, který je daňovým rezidentem v ČR, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.

Příklad 16

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (například jde o Čínu). Zaměstnanec vykonává práci v ČR, jeho práci však organizuje a řídí zaměstnavatel, který má sídlo v ČR (smluvní zaměstnavatel). Tento smluvní zaměstnavatel nezná výši mzdy uvedeného zaměstnance. Mzdu vyplácí zaměstnanci jeho zahraniční zaměstnavatel, který jeho práci neřídí (nedává příkazy). V částce, kterou fakturuje zahraniční zaměstnavatel smluvnímu zaměstnavateli, je zahrnuta i jeho provize (zisk) za „zapůjčení svých zaměstnanců“. V uvedeném případě jde o smluvního zaměstnance, který je v případě splnění podmínek účasti na nemocenském pojištění účasten tohoto pojištění povinně.

2.4. Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění

Podmínky pro účast na důchodovém pojištění

Podmínky účasti zaměstnanců na důchodovém pojištění jsou uvedeny v § 8 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění. Účast na důchodovém pojištění zaměstnancům vzniká tehdy, pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Vymezení okruhu zaměstnání

Zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění stanoví podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění v ustanovení § 6, § 7 a § 7a, v závislosti na tom, zda se jedná:

–   o zaměstnání (§ 6),

–   o zaměstnání malého rozsahu (§ 7) nebo

–   o zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce (§ 7a).

Zaměstnání [§ 3 písm. g)]

Zaměstnáním se pro účely nemocenského pojištění rozumí činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny. Z definice vyplývá, že nezáleží na vztahu, na základě, kterého plynou příjmy ze závislé činnosti. Zaměstnáním je tedy z pohledu nemocenského pojištění jak činnost zaměstnance na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo jiného vztahu, na základě, kterého plynou zaměstnanci příjmy ze závislé činnosti.

Započitatelný příjem [§ 3 písm. e)]

Započitatelným příjmem se rozumí příjem, který se podle zákona č. 589/­1992 Sb., zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění. Započitatelným příjmem tedy může být jak příjem peněžní, tak nepeněžní, pokud se podle výše uvedeného zákona započítává do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění.

Do vyměřovacího základu se například nezahrnují:

–   příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů),

–   příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob (jde o širokou škálu příjmů uvedených v § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů a dále příjmy uvedené v § 5 odst. 2 zákona č. 586/­1992 Sb. (například odstupné).

 

Zaměstnancem je fyzická osoba uvedená v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění.

Podmínky pro účast na nemocenském pojištění

Okruh fyzických osob, které jsou účastny nemocenského pojištění, je vymezen v § 2 zákona č.187/­2006 Sb. Účast na nemocenském pojištění je:

a)  povinná pro osoby, uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění,

b)  dobrovolná pro osoby uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění a pro zahraniční zaměstnance.

 

V případě zaměstnanců v pracovním poměru a zaměstnanců činným na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je při splnění příslušných podmínek (viz podmínky pro účast na nemocenském pojištění uvedené dále) účast na nemocenském pojištění povinná, neboť zaměstnanec patří mezi osoby uvedené v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 9 zákona o nemocenském pojištění.

Naproti tomu OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) se účastní nemocenského pojištění dobrovolně, neboť OSVČ patří mezi osoby, uvedené v § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

 

Podmínky pro účast na nemocenském pojištění v případě zaměstnání jsou stanoveny v § 6 zákona o nemocenském pojištění.

Stav do 31. 12. 2013:

Do 31. 12. 2013 bylo nutné pro vznik účasti na nemocenském pojištění splnit následující 3 podmínky:

1)  Výkon zaměstnání na území ČR (nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině, pokud zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání a má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU)

2)  Rozsah zaměstnání, který je určen minimálním počtem dnů: Musí být splněna podmínka, že zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Pokud netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, jednalo se o tzv. „krátkodobé zaměstnání“. Za určitých podmínek však mohlo i krátkodobé zaměstnání založit účast na nemocenském pojištění.

3)  Minimální výše sjednaného příjmu: Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“).

 

Stav od 1. 1. 2014:

Pro účely vzniku účasti zaměstnance na nemocenském pojištění musí být současně splněny pouze 2 výše uvedené podmínky, a to:

1)  Výkon zaměstnání na území ČR.

•    Výjimka: Z uvedeného pravidla však platí následující výjimka, při splnění následujících podmínek:

–   zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU,

–   zaměstnavatel má sídlo v ČR,

–   místo výkonu práce je trvale v cizině,

–   zaměstnanec není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém vykonává trvale zaměstnání.

–   Uvedené pravidlo se použije v případech, kdy mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení nebo nařízení EP a Rady (ES) 883/­2004 či nařízení EHS 1408/­71 nestanoví jinak.

2)  Minimální výše sjednaného příjmu. Sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (tzv. „rozhodný příjem“). Zde je nutné zdůraznit, že pro účely účasti na nemocenském pojištění, tudíž i povinnosti platit sociální pojištění, je důležitá mimo jiné výše sjednaného příjmu, nikoliv skutečně dosažený příjem za kalendářní měsíc (na rozdíl od zdravotního pojištění).

POZOR – Platí však výjimky, kdy je důležitá i výše skutečně dosaženého příjmu (například pokud jde o zaměstnání malého rozsahu a zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci započitatelný příjem z tohoto zaměstnání alespoň ve výši rozhodného příjmu, nebo je započitatelný příjem zúčtován až po skončení zaměstnání).

Za výkon zaměstnání na území ČR se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li místo výkonu práce trvale v ČR.

Jak je uvedeno výše, účast na nemocenském pojištění vzniká i zaměstnanci, který má místo výkonu práce trvale v cizině, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky.

 

Výjimka: Jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, výše uvedené 2 podmínky neplatí pro zaměstnance, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce. Tito zaměstnanci mají stanoveny podmínky odlišně v § 7a, viz dále.

S účinností od 1. 1. 2014 již není v zákonu o nemocenském pojištění stanovena podmínka pro účast na nemocenském pojištění, aby zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů. Pojem „krátkodobé zaměstnání“ tak po praktické stránce ztratil svůj význam.

 

>   Zaměstnání malého rozsahu

Definice zaměstnání malého rozsahu

Zákon o nemocenském pojištění v § 7 i nadále po 1. 1. 2014 vymezuje tzv. „zaměstnání malého rozsahu“. Tím se rozumí zaměstnání, v němž je sice splněna podmínka uvedené v § 6 písm. a), avšak není splněna podmínka uvedená v § 6 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

Jedná se o situaci, kdy:

–   sjednaná částka měsíčního započitatelného příjmu je nižší než rozhodný příjem (nižší než 4 500 Kč, tento limit platí od roku 2025, v roce 2024 byl ve výši 4 000 Kč) anebo měsíční započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec (například v případě uzavření dohody o pracovní činnosti, odměna je sjednána hodinovou částkou, avšak není znám počet hodin, které zaměstnanec odpracuje v daném kalendářním měsíci).

–   výkon zaměstnání je na území ČR (popřípadě se jedná o výše uvedenou výjimku z pravidla, kdy zaměstnanec vykonává trvale zaměstnání v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR a zaměstnanec má trvalé bydliště v ČR nebo v jiném členském státě EU, přitom není povinně účasten důchodového pojištění ve státě, ve kterém trvale vykonává zaměstnání).

Pravidla při zaměstnání malého rozsahu

•    Za prvé: Výše dosaženého rozhodného příjmu

–   Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn podle zákona o nemocenském pojištění jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu (4 500 Kč) z tohoto zaměstnání.

–   Z toho vyplývá, že pro účely posouzení, zda vznikla účast na nemocenském pojištění, se posuzuje každý kalendářní měsíc zvlášť. Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, do nichž mu byl zúčtován započitatelný příjem ve výši alespoň 4 500 Kč. Obráceně řečeno, pokud byl zaměstnanci v kalendářním měsíci zúčtován příjem 4 499 Kč nebo nižší, není v tomto kalendářním měsíci účasten nemocenského pojištění. Může tedy docházet k situaci, kdy se jedná o zaměstnání malého rozsahu, protože sjednaný příjem v roce 2026 je nižší než 4 500 Kč, avšak v některých kalendářních měsících bude skutečně dosažený započitatelný příjem alespoň ve výši 4 500 Kč (nebo vyšší) a zaměstnanci tak v některém z těchto kalendářních měsíců vznikne účast na nemocenském pojištění, a pak následující kalendářní měsíc zase zanikne, protože skutečně dosažený započitatelný příjem bude nižší než 4 500 Kč.

•    Za druhé: Více zaměstnání malého rozsahu:

–   Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění též v případě, pokud vykonával v kalendářním měsíci:

>   u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a

>   úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu (4 500 Kč).

–   Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci.

–   Za téhož zaměstnavatele se považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

•    Překážky v práci: Částka rozhodného příjmu se nesnižuje ani v případě, pokud by zaměstnanec po část měsíce nepracoval z důvodu překážky v práci (neplaceného volna).

•    Příjem zúčtovaný až po skončení zaměstnání: V případě, pokud je započitatelný příjem zúčtován až po skončení zaměstnání malého rozsahu, považuje se pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila. Pro odvod pojistného se však naopak tento příjem přesouvá do kalendářního měsíce, do něhož byl příjem zúčtován (příjem, který dodatečně založil v posledním měsíci trvání zaměstnání účast na nemocenském pojištění).

•    Druhy zaměstnání: Zaměstnáním malého rozsahu může vzniknout z hlediska nemocenského pojištění nejenom na základě pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Zaměstnáním malého rozsahu může být za předpokladu splnění výše uvedených podmínek též činnost společníka a jednatele společnosti s.r.o., prokuristy, člena družstva, pokud vykonává činnost v orgánu družstva, činnost člena kolektivního orgánu právnické osoby (například člena představenstva akciové společnosti). Tyto situace mohou nastat tehdy, pokud je sjednán příjem nižší než 4 500 Kč měsíčně. Pak bude rozhodující, zda skutečně dosažený započitatelný příjem dosáhl hranici 4 500 Kč (nebo byl vyšší než 4 500 Kč měsíčně).

•    Sčítání započitatelného příjmu: Sčítají se částky skutečně dosaženého započitatelného příjmu v kalendářním měsíci pouze v případě, kdy se jedná o dvě nebo více zaměstnání malého rozsahu. Nesčítají se tedy v případě, kdy jedno zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu a druhé zaměstnání není zaměstnáním malého rozsahu, protože sjednaná částka započitatelného příjmu činí alespoň 4 500 Kč měsíčně anebo se jedná o dohodu o provedení práce. To může nastat též v případě, kdy zaměstnanec má u stejného zaměstnavatele uzavřeny současně dvě dohody o pracovní činnosti, z toho jedna z nich je sjednána na částku nižší než 4 500 Kč a druhá je sjednána na částku alespoň 4 500 Kč měsíčně.

Příklad 17

Se zaměstnancem byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek na dobu od 1. července do 14. července. Zaměstnanec dosud u zaměstnavatele nepracoval. Výkon práce je sjednán na území ČR. Mzda byla ve výši 9 000 Kč. Postup: Pokud by tato situace nastala v roce 2013, jednalo by se o krátkodobé zaměstnání, které netrvalo ani nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů. Zaměstnanci by nevznikla účast na nemocenském pojištění. Z částky 9 000 Kč by se tedy neodvádělo sociální pojištění. Pokud však tato situace nastala počínaje rokem 2014, pak jsou splněny obě požadované podmínky pro účast na nemocenském pojištění. Z částky 9 000 Kč by se tedy odvádělo sociální pojištění.

Příklad 18

Se zaměstnankyní byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek. Výše mzdy byla sjednána v částce 26 000 Kč měsíčně, místo výkonu práce je v ČR. Zaměstnankyně byla v měsíci červen 2026 nemocná a její skutečný příjem byl nižší než 4 500 Kč. V uvedeném případě se nejedná o zaměstnání malého rozsahu, neboť byly splněny obě podmínky uvedené v § 6 pro účast na nemocenském pojištění. Nerozhoduje tedy skutečná výše započitatelného příjmu pro účast na nemocenském pojištění. Zaměstnankyně je tedy účastna nemocenského pojištění i v kalendářních měsících, kdy dosažený započitatelný příjem nedosáhl 4 500 Kč. Obdobně v případě dohody o pracovní činnosti, pokud započitatelný příjem byl sjednán alespoň ve výši 4 500 Kč měsíčně.

Příklad 19

Se zaměstnancem byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti na období od 1. 4. do 31. 7. 2026. Měsíční odměna z dohody byla sjednána ve výši 4 490 Kč. Jedná se o zaměstnání malého rozsahu. Nevznikla účast na nemocenském pojištění. Z částky 4 490 Kč se neodvádí za příslušný kalendářní měsíc sociální pojistné, pokud skutečně dosažený započitatelný příjem nedosáhl alespoň 4 500 Kč. Do měsíce září, tedy po skončení zaměstnání, byla zaměstnanci dodatečně zúčtována odměna ve výši 1 500 Kč. Příjem zúčtovaný do měsíce září se pro účely posouzení vzniku účasti na nemocenském pojištění „přesune“ do července. Příjem v měsíci červenci tak překročil hranici rozhodného příjmu ve výši 4 500 Kč. Konkrétně je skutečně dosažený započitatelný příjem za měsíc červenec ve výši 5 990 Kč = 4 490 Kč + 1 500 Kč. Ovšem pro účely odvodu pojistného se částka 4 490 Kč přesune do měsíce, do něhož byl po skončení zaměstnání zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském pojištění. V září tedy bude započitatelný příjem ve výši 5 990 Kč. Do 20. 10. musí být z částky 5 990 Kč odvedeno pojistné na sociální zabezpečení.

Příklad 20

Souběh příjmů ze zaměstnání malého rozsahu.

Zaměstnanec má u téhož zaměstnavatele uzavřeny dvě dohody o pracovní činnosti. První dohoda je uzavřena na období od ledna do prosince 2026, sjednaný příjem je ve výši 4 400 Kč. Druhá dohoda je sjednána na období od 1. 7. 2026 do 31. 8. 2026, sjednaný příjem rovněž nedosahuje rozhodný příjem 4 500 Kč měsíčně. V obou případech se jedná tedy o zaměstnání malého rozsahu. Pro posouzení rozhoduje úhrn skutečně dosažených započitatelných příjmů z těchto dohod. Zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění v měsících červenec a srpen, protože úhrn příjmů u téhož zaměstnavatele dosahuje aspoň částky 4 500 Kč měsíčně. Pojistné na sociální zabezpečení se bude odvádět z příjmů dosažených za měsíce červenec a srpen 2026.

Příklad 21

Jednatel společnosti s.r.o. má sjednánu odměnu v měsíční výši 4 495 Kč. Dále v některém kalendářním měsíci obdrží náhrady cestovních výdajů a úhrn jeho zúčtovaných příjmů tak přesáhne částku 4 500 Kč. Skutečně dosažený započitatelný příjem zúčtovaný v jednotlivých měsících nedosáhl částky 4 500 Kč, neboť do započitatelného příjmu se nezahrnují příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů). Z odměny jednatele nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, protože skutečně dosažený (zúčtovaný) započitatelný příjem nedosáhl částky 4 500 Kč měsíčně.

Pokud by však v jednotlivém měsíci odměna jednatele dosáhla alespoň částky 4 500 Kč (nebo byla vyšší než 4 500 Kč), a to až po sečtení s dalšími příjmy ze závislé činnosti, které se zahrnují do započitatelného příjmu, pak by jednateli vznikla účast v tomto kalendářním měsíci účast na nemocenském pojištění a ze započitatelného příjmu by se odvádělo pojistné na sociální zabezpečení, i když samotná měsíční odměna jednatele by limit 4 500 Kč nepřesáhla. Tato situace by mohla například nastat tehdy, pokud by jednateli byla připočítávána k dosaženému příjmu příslušná částka nepeněžního příjmu dle § 6 odst. 6 ZDP (bezplatné poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely). Pro úplnost lze doplnit, že odměna jednatele bude podléhat zdravotnímu pojištění, a to nezávisle na tom, jaké dosáhla měsíční výše (tedy i v případě, pokud bude ve výši 4 499 Kč nebo méně). Nelze zaměňovat nemocenské pojištění a zdravotní pojištění, jedná se o dvě zcela odlišné pojmy.

>   Dohoda o provedení práce a nemocenské pojištění

Podmínky účasti na nemocenském pojištění

Pokud jde o vznik účasti na nemocenském pojištění, odlišné podmínky platí pro zaměstnance, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce. Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten nemocenského pojištění za předpokladu splnění podmínek uvedených v § 7a zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

U zaměstnance, který je činný na základě dohody o provedení práce, vzniká povinná účast na nemocenském pojištění, pokud jsou splněny následující dvě podmínky, a to:

–   výkon práce na území ČR,

–   v kalendářním měsíci, v němž dohoda o provedení práce trvá, mu byl zúčtován započitatelný příjem (od roku 2026 v částce alespoň 12 000 Kč (nebo v částce vyšší než 12 000 Kč, v roce 2025 se jednalo o částku 11 500 Kč).

 

Přitom platí, že zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání dohody, do nichž jim byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce alespoň 25 % průměrné mzdy (tzn. 12 000 Kč nebo vyšší).

V případě více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele se příslušné částky pro účely, zda byla překročena uvedená hranice, sčítají (posuzuje se úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod v kalendářním měsíci). Pro tyto účely platí z časového hlediska obdobná zásada jako v případě zaměstnání malého rozsahu. To znamená, že započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení doby zaměstnání se považuje pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila.

Opět platí, že u stejného zaměstnavatele se sčítají příjmy z vícera dohod o provedení práce, avšak nesčítají se příjmy ze zaměstnání malého rozsahu a příjmy z dohody o provedení práce. Dále je nutné dávat pozor na to, že do započitatelného příjmu se započítávají též nepeněžní příjmy, pokud se jedná o příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu dle § 5 zákona č. 589/­1992 Sb.

Některá pravidla stanovená zákoníkem práce a dalšími právními předpisy

Pravidla stanovená zákoníkem práce nemají přímo vliv na vznik účasti zaměstnance na nemocenském pojištění, ale je dobré znát alespoň to základní, pokud jde o uzavírání dohody o provedení práce. Pokud jde o sjednání dohody o provedení práce podle zákoníku práce, platí následující pravidla:

•    Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce (§ 75 zákoníku práce). Do rozsahu práce se nezapočítávají doby uvedené v § 348 odst. 1 zákoníku práce (například doba dovolené).

•    Výše odměny z dohody o provedení práce není omezena horním limitem (může být i vyšší než 12 000 Kč měsíčně). Je stanoven pouze dolní limit, odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda (§ 111 odst. 3). Minimální mzda pro rok 2026 je ve výši 22 400 Kč, avšak pro stanovenou týdenní dobu 40 hodin. Po praktické stránce jde tedy spíše o dodržení minimální hodinové sazby ve výši 134,40 Kč. Částka 12 000 Kč pak odpovídá cca 89 hodinám práce (výpočet 89 hod. × 134,40 Kč/­hod = 11 962 Kč). Pokud by tedy zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce například s rozsahem práce v délce 100 hodin za měsíc, pak by sjednaná částka 11 999 Kč neodpovídala minimální hodinové sazbě, neboť propočtem lze zjistit, že hodinová sazba je pouze 119,99 Kč. Zaměstnavatel by pak byl povinen zaměstnanci doplatit rozdíl do minimální hodinové sazby 134,40 Kč (§ 111 odst. 2 zákoníku práce). Ve výsledku by ale byl překročen limit, kdy již odměna z dohody podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění (134,40 Kč – 119,99 Kč) × 100 hod. = 1 441 Kč jako doplatek do minimální částky, celkem odměna z dohody vychází ve výši 11 999 Kč + 1 441 Kč = 13 440 Kč.

•    Odměna z dohody musí být vždy peněžitá částka (§ 109 odst. 5).

•    Zaměstnavateli vzniká povinnost informovat zaměstnance o obsahu právního vztahu založeného dohodou o provedení práce, a to nejpozději ve lhůtě 7 dnů ode dne započetí práce, rozsah informací je uveden v § 77a zákoníku práce.

•    Pozor, s účinností od 1. 1. 2015 bylo doplněno do zákona č. 251/­2005 Sb., o inspekci práce, na základě novely, provedené zákonem č. 136/­2014 Sb., že fyzická osoba, popřípadě právnická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku, pokud nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce. Za tento přestupek pak lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč (§ 12, § 25 zákona č. 251/­2005 Sb.).

•    Dohoda o provedení práce musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá a sjednané práce. Pro výpověď dohody o provedení práce se vyžaduje rovněž písemná forma, jinak se k ní nepřihlíží (§ 75, § 77 zákoníku práce).

•    Dohodu o provedení práce nelze uzavřít s cizincem, který pro práci v ČR potřebuje pracovní povolení dle zákona o zaměstnanosti. V případě uprchlíků z Ukrajiny se však jedná o cizince, kteří pracovní povolení nepotřebují, pokud mají příslušné speciální vízum dočasné ochrany (§ 2 zákona č. 66/­2022 Sb.). Pokud však nedojde k jejich prodloužení, je platnost těchto víz zatím omezena jen do dne, kdy končí účinnost zákona č. 66/­2022 Sb.

•    Uchazeč o zaměstnání si nemůže přivydělávat na dohodu o provedení práce, může si však přivydělávat na dohodu o pracovní činnosti s odměnou do výše poloviny minimální mzdy (§ 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti). Od roku 2026 jde tedy o částku 22 400 Kč /­ 2 = 11 200 Kč.

•    Upozornění: Od roku 2026 je zavedena nová sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny. Jedná se o nové ustanovení § 7f a § 7g zákona č. 589/­1992 Sb., zavedená novelou provedenou zákonem č. 360/­2025 Sb. Nárok na slevu má zaměstnanec, který má sjednanou dohodu o provedení práce splňující podmínky podle § 6 zákona o zemědělství, který se zabývá podmínkami pro sezónní práce v ovocnářství a při pěstování zeleniny. Co je rovněž důležité, že v tomto případě dotyčné ustanovení zákona o zemědělství uvádí, že rozsah práce v daném období od 1. dubna do 30. listopadu kalendářního roku může činit až 1 280 hodin. Pro takovou dohodu o provedení práce tedy neplatí omezení na 300 hodin ročně. Omezení: Dohodu o provedení práce může sjednat pouze zemědělský podnikatel.

 

Pracovněprávní problematice dohod je věnována podrobnější pozornost dále, v kapitole tohoto textu věnované dani z příjmů ze závislé činnosti a zdaňování odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (viz kapitolu „Zdaňování odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr“).

2.5. Vyměřovací základ

Vyměřovací základ zaměstnance

Pravidla pro stanovení vyměřovacího základu pro zaměstnance jsou uvedena v § 5 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

 

Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je:

•    úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a

•    nejsou od této daně osvobozeny a 

•    které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění.

 

Zúčtovaným příjmem se rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příklad 22

Zaměstnanci bylo poskytnuto bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely. Za příjem zaměstnance se podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů považuje 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc. Vstupní cena vozidla je 490 000 Kč + DPH 21 % = 592 900 Kč. Započitatelným příjmem je v tomto případě částka 5 929 Kč, neboť zaměstnanci byl poskytnuto zaměstnavatelem plnění formou výhody (jde o příjem v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění).

Příklad 23

Zaměstnavatel, který vyrábí určité výrobky, prodal zaměstnanci příslušný výrobek se slevou 40 000 Kč. Obvyklá cena, kterou účtuje zaměstnavatel jiným osobám za stejný výrobek je o uvedenou částku vyšší. Sleva ve výši 40 000 Kč bude zúčtovaným příjmem zaměstnance, neboť se jedná o výhodu, která byla poskytnuta zaměstnavatelem zaměstnanci.

Jaké příjmy se nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují tyto příjmy:

•    náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

•    odstupné (viz § 67 zákoníku práce), další odstupné (viz například § 13 zákona č. 312/­2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků), odchodné (viz například 28a zákona č. 374/­2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě) a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a

•    odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů (viz například § 50 zákona č. 129/­2000 Sb. o krajích, zákon č. 131/­2000 Sb., o hlavním městě Praze),

•    věrnostní přídavek horníků (viz zákon č. 62/­1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků a nařízení vlády č. 67/­1983, kterým se provádí zákon o věrnostním přídavku horníků),

•    plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání,

•    jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události,

 

Lze si povšimnout, že uvedené příjmy se nezahrnují do vyměřovacího základu v případě, pokud jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.

S účinností od 1. 1. 2015 je zdůrazněno, že do vyměřovacího základu se nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné při skončení pracovního, služebního a obdobného vztahu, na která vzniká nárok na základě zákona, nikoliv však ta plnění, která případně zaměstnavatel poskytuje dobrovolně a nazve je odstupným.

K této problematice lze pro bližší objasnění uvést následující informaci. Zaměstnavatel je povinen při skončení pracovního poměru poskytnout zaměstnanci odstupné a musí je poskytnout nejméně ve výši příslušného násobku průměrného výdělku uvedeného v § 67 zákoníku práce. I v případě, pokud zaměstnavatel poskytne odstupné ve vyšší částce, než je uvedeno v zákoníku práce jako „nejméně“, neplatí se pojistné ani z tohoto odstupného, bez ohledu na jeho výši.

Zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši, kterou mu podle § 67 zákoníku práce určí zaměstnavatel.

Zaměstnavatel při určování výše odstupného musí pouze dodržet minimální výši odstupného. Jestliže zaměstnanci náleží odstupné ve výši například nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku [dle § 67 odst. 1 písm. c)], ale zaměstnavatel mu stanoví odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, má zaměstnanec nárok podle zákoníku práce na odstupné ve výši stanovené zaměstnavatelem, tj. ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Zaměstnavatel přitom poskytl odstupné v souladu se zákoníkem práce, neboť dodržel podmínku minimální výše odstupného.

Do vyměřovacího základu se tedy nezahrnuje odstupné poskytnuté při skončení pracovního poměru z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo e) zákoníku práce, neboť tyto důvody jsou v § 67 uvedeny pro poskytnutí odstupného. Speciální výše odstupného náleží zaměstnanci v kontu pracovní doby, pokud s ním bude rozvázán pracovní poměr z organizačních důvodů v době, kdy je zařazen do konta s převedením hodin práce přesčas do následujícího vyrovnávacího období. V takovém případě se minimální výše odstupného rovná součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v § 67 písm. a) až c).

Do vyměřovacího základu se však zahrne takové plnění, které zaměstnavatel poskytuje dobrovolně například na základě kolektivní smlouvy, avšak z jiných důvodů než uvedených v § 67 zákoníku práce, i když je formálně označeno jako odstupné.

 

Novela zákoníku práce přinesla změnu v případě rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů, tedy například pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (výpověď danou zaměstnavatelem dle § 52 písm. d) nebo pokud došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou uzavřenou z téhož důvodu). V takovém případě se již nejedná o odstupné ve smyslu § 67 zákoníku práce, ale nově dle § 271ca o jednorázovou náhradu při skončení pracovního poměru.

Tato náhrada zůstává jako dříve ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku a nahradila s účinností od 1. 6. 2025 dosavadní povinnost zaměstnavatele poskytovat v těchto případech odstupné. Tato náhrada je hrazena ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Jedná se tedy v takovém případě o náhradu škody, což znamená, že nepodléhá odvodům na sociální pojištění ani odvodům na zdravotní pojištění. Podléhá však dani z příjmů, jak vyplývá z novelizovaného znění § 4 odst. 1 písm. d) bod 6 ZDP.

Příklad 24

Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti z důvodu, že zaměstnanec utrpěl pracovní úraz (blíže viz § 271a zákoníku práce). Jedná se o zúčtovaný příjem, který není osvobozen od daně z příjmů [§ 4 odst. 1 písm. d) bod 1 ZDP a pokyn GFŘ D-59 komentář k § 4 odst. 1 uvedený pod bodem 7]. Nezapočítává se však do vyměřovacího základu dle § 5 zákona č. 589/­1992 Sb., protože je uveden ve výčtu příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu (náhrada škody podle zákoníku práce). Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti patří v zákoníku práce v části jedenácté hlavě III povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody konkrétně pod díl 5, který v § 269 řeší povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Obdobně v případě vzniku nemoci z povolání.

Příklad 25

Zaměstnanec, který byl v pracovním poměru u zaměstnavatele více než 2 roky, obdržel výpověď z důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. Zaměstnanci bylo vyplaceno odstupné ve výši stanovené podle § 67 zákoníku práce. Jedná se o zúčtovaný příjem, který není osvobozen od daně z příjmů. Nezapočítává se však do vyměřovacího základu, protože je uveden ve výčtu příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu, a byl poskytnut dle § 67 zákoníku práce. To platí i tehdy, pokud odstupné bylo poskytnuto i ve vyšší částce, než je uvedeno v § 67 jako „nejméně“. Například pokud měl zaměstnavatel poskytnout odstupné nejméně ve výši trojnásobku průměrného výdělku a poskytl odstupné násobně vyšší (například ve výši osminásobku průměrného výdělku).

Příklad 26

Zaměstnanec, který byl u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu, který založil účast na nemocenském pojištění, odešel do starobního důchodu. Z tohoto důvodu ukončil pracovněprávní vztah ke dni 31. 1. 2026. Zaměstnavatel mu po skončení tohoto zaměstnání zúčtoval odměnu ve výši 7 000 Kč, a to v měsíci červen 2026, a další odměnu v měsíci březen 2027. Odměna zúčtovaná v měsíci březen 2027 již nebude zahrnována do vyměřovacího základu, protože jde o plnění, které bylo zúčtováno poživateli starobního důchodu po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání.

Pracovní poměr uzavřený podle cizích právních předpisů

•    Při určení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů se postupuje přiměřeně jako v případě určení vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění, který není zahraničním zaměstnancem.

Vyměřovací základ zahraničního zaměstnance (§ 5c)

•    Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si určí následujícím způsobem:

–   Nejméně ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění (§ 5c zákona č. 589/­1992 Sb.). Vzhledem k tomu, že rozhodná částka pro rok 2026 je ve výši 4 500 Kč, výše pojistného na nemocenské pojištění tak bude činit v tomto případě za kalendářní měsíc částku ve výši 243 Kč = 2,7 % z vyměřovacího základu ve výši 2 × 4 500 Kč.

–   Pokud jde o horní hranici, platí, že vyměřovací základ nemůže být vyšší než jedna čtvrtina průměrné mzdy. Průměrná mzda v roce 2026 je ve výši 48 967 Kč (nařízení vlády č. 365/­2025 Sb.). Vyměřovací základ tedy nemůže být vyšší než 12 242 Kč = 48 967 Kč /­ 4 (vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé Kč nahoru dle § 5d).

Vyměřovací základ smluvního zaměstnance (§ 5 odst. 4)

•    Je-li zaměstnanec považován podle zákona o nemocenském pojištění za smluvního zaměstnance, je jeho vyměřovacím základem příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelem (definice smluvního zaměstnavatele je uvedena v § 23b odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb.).

•    Odlišný postup: V případě, pokud je smluvnímu zaměstnanci vyplácen příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelem zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě, že v úhradách smluvního zaměstnavatele zahraničnímu zaměstnavateli je obsažena i částka za zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje nejvýše o 40 %.

Příjem v cizí měně

•    Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí.

•    Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí.

•    Kurz, který zaměstnavatel použil pro uvedený účel, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

 

Zaokrouhlování vyměřovacího základu zaměstnance (§ 5d):

•    Vyměřovací základ zaměstnance se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

 

Vyměřovací základ zaměstnavatele (§ 5a):

•    Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců, dále rozlišená v závislosti na tom, jakou činnost zaměstnanec vykonává a zda se jedná o zaměstnance, který je účasten nemocenského pojištění. Je tedy nutné rozlišit, zda se jedná o:

–   Zaměstnance, který nevykonává činnost v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

–   Zaměstnance, který vykonává činnost v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

–   Zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru.

•    V případě zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru se vyměřovací základ zaměstnance rozdělí v příslušném poměru, stanoveném dle § 5a zákona č. 589/­1992 Sb. (od roku 2025 toto pravidlo rovněž platí pro zaměstnance, kteří vykonávají tzv. „rizikové zaměstnání“ podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).

•    Vyměřovací základ zaměstnavatele je tedy rozdělen na:

–   vyměřovací základy zaměstnanců, kteří nevykonávají rizikové zaměstnání,

–   vyměřovací základy zaměstnanců, kteří vykonávají rizikové zaměstnání,

–   vyměřovací základy zaměstnanců, kteří vykonávají činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku.

•    Vyměřovací základy zaměstnavatele se zaokrouhlují na celé Kč nahoru.

Příklad 27

Zaměstnavatel zaměstnával v kalendářním měsíci roku 2026 v pracovním poměru 35 zaměstnanců. Z toho 20 zaměstnanců, kteří nevykonávají rizikové zaměstnání (označeno v příkladu jako skupina A), 10 zaměstnanců, kteří vykonávají rizikové zaměstnání (skupina B) a 5 zaměstnanců, kteří vykonávají činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku (skupina C). Jejich vyměřovací základy jsou uvedeny níže:

Zaměstnanci	Vyměřovací základ (Kč)
Skupina A	854 000
Skupina B	562 000
Skupina C	358 000

 

Vyměřovací základ zaměstnavatele je tedy tvořen jednotlivými vyměřovacími základy uvedených tří skupin zaměstnanců. Důvodem pro jejich rozdělení jsou rozdílné sazby pojistného.

2.6. Sazby pojistného a rozhodné období

Výše pojistného

•    Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.

•    Pojistné se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

Sazby pojistného u zaměstnavatele

Sazby pojistného jsou stanoveny v § 7 zákona č. 589/­1992 Sb. v rozdílné procentní výši, která závisí na tom, o jakého zaměstnance se jedná.

 

Jak již bylo zmíněno, zaměstnanci jsou rozděleni do 3 skupin:

a)  zaměstnanci uvedení v § 5a písmeno a), tedy zaměstnanci nevykonávající činnosti uvedené níže,

b)  zaměstnanci vykonávající činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku [§ 5a písmeno b)],

c)  zaměstnanci vykonávající činnost v rizikovém zaměstnání [§ 5a písmeno c)].

 

Sazby pojistného jsou stanoveny takto:

K bodu a): Zaměstnanci, kteří nevykonávají činnost v rizikovém zaměstnání ani činnost zdravotnického záchranáře ani člena jednotky hasičského záchranného sboru:

•    sazba 24,8 % z vyměřovacího základu pro zaměstnance uvedené v § 5a písmeno a), z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   21,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

K bodu b): Zaměstnanci, kteří vykonávají činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru:

•    V roce 2025 sazba 28,8 % pro zaměstnance uvedené v § 5a písmeno b), z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   25,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

•    Počínaje rokem 2026 se sazba zvyšuje na 29,8 % pro zaměstnance uvedené v § 5a písmeno b), z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   26,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

K bodu c): Zaměstnanci, kteří vykonávají činnost v rizikovém zaměstnání:

•    V roce 2025 sazba 26,8 % pro zaměstnance uvedené pod § 5a písmeno c) z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   23,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

•    V roce 2026 se sazba zvyšuje na 27,8 % pro zaměstnance uvedené pod § 5a písmeno c) z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   24,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

•    V roce 2027 se sazba zvyšuje na 28,8 % pro zaměstnance uvedené pod § 5a písmeno c) z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   25,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

•    Počínaje rokem 2028 se sazba zvyšuje na 29,8 % pro zaměstnance uvedené pod § 5a písmeno c) z toho:

–   2,1 % na nemocenské pojištění,

–   26,5 % na důchodové pojištění a

–   1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.

 

Sazby pojistného u zaměstnanců

•    Zaměstnanci: Sazba pojistného je stanovena ve výši:

–   7,1 % z vyměřovacího základu, z toho:

>   0,6 % na nemocenské pojištění,

>   6,5 % na důchodové pojištění.

 

•    Osoba dobrovolně účastná na důchodovém pojištění: Sazba pojistného je stanovena ve výši:

–   28 % z vyměřovacího základu.

 

•    Zahraniční zaměstnanec: Sazba pojistného je stanovena ve výši:

–   2,7 % z vyměřovacího základu.

 

Příklad 28

Zaměstnavatel zaměstnával v kalendářním měsíci roku 2026 v pracovním poměru 4 zaměstnance. Nejedná se o zaměstnance, kteří vykonávají rizikové zaměstnání, činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku.

Jejich vyměřovací základy a výše vypočteného pojistného jsou uvedeny níže:

Zaměstnanec	Vyměřovací základ	Pojistné zaměstnance (7,1 %)
A	25 402 Kč	1 804 Kč
B	20 041 Kč	1 423 Kč
C	36 099 Kč	2 564 Kč
D	48 747 Kč	3 462 Kč
Celkem	130 289 Kč	9 253 Kč (a)
Pojistné zaměstnavatele (24,8 %)		32 312 Kč (b)
POJISTNÉ CELKEM:		41 565 Kč (c)

 

•    Pojistné zaměstnance je vypočteno z vyměřovacího základu zaměstnance ve výši 7,1 % a je zaokrouhleno na celé Kč nahoru. Z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců (tj. z částky 130 289 Kč) je vypočteno pojistné ve výši 24,8 % se zaokrouhlením na celé Kč nahoru. Pojistné celkem ve výši c = a + b, tj. 41 565 Kč je dáno součtem částek 9 253 Kč + 32 312 Kč.

Příklad 29

Zaměstnavatel zaměstnával v kalendářním měsíci roku 2026 v pracovním poměru zaměstnance, kteří nevykonávají rizikové zaměstnání (skupina označená „A“), činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku (skupina označená „B“) a zaměstnance, kteří vykonávají rizikové zaměstnání (skupina označená „C“).

 

Jejich vyměřovací základy a výše vypočteného pojistného jsou uvedeny níže:

Zaměstnanci	Vyměřovací základ	Pojistné zaměstnance (7,1 %)
Skupina A	854 000 Kč	60 634 Kč
Skupina B	562 000 Kč	39 902 Kč
Skupina C	358 000 Kč	25 418 Kč
Celkem pojistné (zaměstnanci)		125 954 Kč (a)
Pojistné zaměstnavatele
Skupina A (24,8 %)	854 000 Kč	211 792 Kč
Skupina B (29,8 %)	562 000 Kč	167 476 Kč
Skupina C (27,8 %)	358 000 Kč	99 524 Kč
Pojistné zaměstnavatele (celkem)		478 792 Kč (b)
POJISTNÉ CELKEM:		604 746 Kč (c)

 

•    Pojistné zaměstnance je vypočteno z vyměřovacích základů zaměstnanců ve výši 7,1 % a je zaokrouhleno na celé Kč nahoru. Celkem pojistné ve výši 125 954 Kč.

•    Z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců příslušné skupiny je vypočteno pojistné v příslušné výši 24,8 %, 29,8 % a 27,8 % se zaokrouhlením na celé Kč nahoru. Celkem pojistné ve výši 478 792 Kč.

•    Pojistné celkem ve výši c = a + b, tj. 604 746 Kč je dáno součtem částek 125 954 Kč + 478 792 Kč.

Rozhodné období (§ 6)

•    Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. V případě maximálního vyměřovacího základu je vyměřovacím základem zaměstnance kalendářní rok (§ 15a zákona č. 589/­1992 Sb.)

•    Pro úplnost je možné zmínit, že pro OSVČ je rozhodným obdobím kalendářní rok (§ 6 zákona č. 589/­1992 Sb.).

Používání tiskopisů

Od roku 2026 dochází k významným změnám, které jsou blíže popsány v kapitole Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ).

Archivace účetních záznamů

Plátci pojistného mají stanovenou povinnost uschovávat účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného po dobu 10 let následujících po roce, kterého se týkají (§ 22c zákona č. 589/­1992 Sb.). Obdobně to platí i pro úschovu dokladů potřebných ke stanovení slevy na pojistném.

Slevy na pojistném

Zákon č. 589/­1992 Sb. umožňuje využít následující slevy na pojistném:

–   Slevy na pojistném v případě kratšího pracovního úvazku a osob mladších 21 let,

–   Sleva na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu,

–   Sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny.

 

Přitom sleva na pojistném v případě kratšího pracovního úvazku a osob mladších 21 let je určena pro zaměstnavatele. Ovlivňuje tedy výši odvodů na pojistném a snižuje tak náklady zaměstnavatele vynaložené na pojistném. Další dvě výše uvedené slevy na pojistném jsou určeny pro zaměstnance, takže ovlivňují výši jeho čistého výdělku. Nyní k těmto slevám podrobněji dále v textu.

2.7. Slevy na pojistném v případě kratšího pracovního úvazku a osob mladších 21 let

Od roku 2023 má zaměstnavatel možnost uplatnit slevu na pojistném na sociální zabezpečení, která snižuje jeho náklady vynaložené na pojistné na sociální zabezpečení.

 

Tato možnost vyplývá z novely zákona č. 589/­1992 Sb., provedené zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností již od 1. 2. 2023.

Základní podmínka

Sleva na pojistném na sociální zabezpečení při sjednané týdenní pracovní době zaměstnance v rozsahu 8 až 30 hodin týdně (tzn. v případě, kdy je sjednán zkrácený pracovní úvazek) se týká jen vymezeného okruhu zaměstnanců v pracovním poměru. Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru, náleží sleva na pojistném jen z jednoho zaměstnání; výše uvedený limit počtu hodin platí přitom pro všechna tato zaměstnání dohromady. Sjednaný rozsah tedy nesmí být nižší než 8 hodin týdně, ani nesmí být vyšší než 30 hodin týdně.

 

Další podmínky se týkají vymezení osob, u kterých zaměstnavatel může uplatnit slevu na pojistném. Jedná se o osoby, pro které je složitější hledat zaměstnání a uplatnit se na trhu práce. Aby zaměstnavatel mohl uplatnit slevu na pojistném, musí být splněno, že se jedná o zaměstnance, který:

–   dosáhl alespoň 55 let,

–   pečuje o dítě, které je mladší 10 let, jehož je rodičem nebo které má v péči nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu,

–   pečuje o blízkou osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby,

–   je osobou studující na střední nebo vysoké škole, přičemž studium se posuzuje podle § 21 odst. 1 písm. a), to znamená, že se jedná o prezenční studium na střední nebo vysoké škole v ČR, nikoliv tedy například o dálkové studium, dále podle § 22 a § 23 zákona o důchodovém pojištění (posuzování, zda se jedná o soustavnou přípravu na budoucí povolání).

–   jako uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci v období 12 měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje,

–   je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti nebo

–   je mladší 21 let.

 

Sleva na pojistném se týká osob mladších 21 let, a to bez ohledu na rozsah sjednaného pracovního úvazku!

Dále je důležité omezení možnosti uplatnit slevu na téhož zaměstnance pouze jedním zaměstnavatelem. Není tedy možné, aby za kalendářní měsíc za téhož zaměstnance uplatnili slevu na pojistném současně dva zaměstnavatelé.

Kdy sleva nenáleží

–   Slevu lze uplatnit pouze v případě zaměstnanců v pracovním poměru. Nevztahuje se tedy na zaměstnance odměňované na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě dohody o provedení práce.

–   Pro uplatnění slevy musí být rovněž splněny další podmínky pro uplatnění slevy na pojistném, které jsou uvedeny v § 7a zákona č. 589/­1992 Sb., jinak sleva na pojistném nenáleží. Sleva na pojistném například nenáleží:

•    V případě, pokud úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech jeho zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc je vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy. V roce 2026 je průměrná mzda 48 967 Kč, takže 1,5 × 48 967 Kč = 73 451 Kč.

•    V případě, pokud úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním u téhož zaměstnavatele připadající na 1 hodinu z úhrnu odpracovaných hodin ze všech těchto zaměstnání v kalendářním měsíci je vyšší než 1,15 % průměrné mzdy, tj. 48 967 Kč × 1,15 % = 463,726 Kč.

•    V případě, pokud odpracovaná doba v pracovním poměru zaměstnance (s výjimkou zaměstnance mladšího 21 let) ze všech zaměstnání k témuž zaměstnavateli, včetně dob, které se považují za výkon práce podle zákoníku práce, překročí u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci 138 hodin. Pokud však zaměstnání netrvalo celý měsíc, upraví se limit 138 hodin v poměru počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v kalendářním měsíci a počtu kalendářních dnů v kalendářním měsíci (například, pokud zaměstnání trval v měsíci květen 2026 pouze 19 dní, tak se limit přepočte takto: 19/­31 × 138 = 84,58 hodin).

•    Zaměstnavatel na zaměstnance pobírá příspěvek od Úřadu práce dle § 120e odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

•    Zaměstnanec se zdravotním postižením je zaměstnán zaměstnavatelem uznaným na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti.

Evidenční a informační povinnost (§ 23d)

Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, za které uplatňuje slevu na pojistném, následující údaje a doklady:

–   jméno a příjmení,

–   důvod pro uplatnění slevy na pojistném,

–   rozsah kratší pracovní doby u jednotlivých zaměstnanců v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována,

–   věk dítěte podle rodného listu,

–   doklady dokládající splnění podmínky, že zaměstnanec patří do jedné z výše uvedených skupin, tj. doklady uvedené v § 23c odst. 2 písm. b) až e), to znamená například potvrzení příslušné školy, pokud jde o doložení, že se jedná o zaměstnance, který studuje na střední nebo vysoké škole, dále též například rozhodnutí příslušného orgánu uvedené v § 23c odst. 2 písm. a) zákona č. 589/­1992 Sb., v případě, že dítě bylo svěřeno do péče nahrazující péči rodičů.

 

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance před prvním uplatnění slevy na pojistném, a to včetně důvodu pro uplatnění slevy na pojistném.

Povinnosti zaměstnance (§ 23c)

Zaměstnanec je povinen poskytnout zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečností zakládajících nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném, s výjimkou dokládání údaje o věku zaměstnance.

Oznamovací povinnost (§ 7a, § 7c, § 23e)

Pokud chce zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném, musí záměr uplatnění této slevy za daného zaměstnance oznámit České správě sociálního zabezpečení, a to elektronicky nejdříve 1 měsíc přede dnem, od kterého bude slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat. Oznámení však nelze podat dříve než dnem podání oznámení o nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění.

Uvedené oznámení zaměstnavatel podává České správě sociálního zabezpečení datovou zprávou nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě (§ 23e zákona č. 589/­1992 Sb.). Jedná se o formulář OZUSPOJ, který je k dispozici na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení http:/­/­eportal.cssz.cz. V tomto oznámení zaměstnavatel uvádí:

–   jméno a příjmení zaměstnance, rodné číslo a datum narození,

–   den, od kterého má zaměstnavatel záměr slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat.

 

Zaměstnavatel rovněž musí podávat oznámení o skončení uplatňování slevy na pojistném, a to ve lhůtě 8 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatnil naposledy. Při skončení zaměstnání zaměstnance se skončení uplatňování slevy na pojistném za tohoto zaměstnance neoznamuje. Od roku 2026 dochází k významným změnám vyvolaným zavedení povinnost zaměstnavatele podávat Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Výkaz pod zkratkou „OZUSPOLJ“ však zůstává beze změny. Mění se povinnosti týkající se například Přehledu o pojistném a dalších formulářů. K tomu viz samostatnou kapitolu věnovanou Jednotnému měsíčnímu hlášení zaměstnavatele.

Výše slevy na pojistném

Sleva na pojistném za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva na pojistném uplatňována.

Způsob uplatnění slevy na pojistném (§ 7c)

Slevu na pojistném za zaměstnance za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného stanoveného podle § 5a a § 7 odst. 1 písm. a) až c) za příslušný kalendářní měsíc. Povinnost podávat JMHZ však započíná až od 1. 4. 2026. Pro měsíce leden až březen 2026 platí postup uvedený v článku IX bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 360/­2025 Sb. Za uplatnění slevy na pojistném dle § 7c se bude považovat její odečtení z částky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za příslušný kalendářní měsíc. Za měsíce leden až březen 2026 situaci pak bude řešit zaměstnavatel podáním JMHZ za tyto měsíce v termínu do 30.06.026. Výkaz Přehled o pojistném již nebude podávat, příslušné údaje budou začleněny do JMHZ.

Přestupky

V případě, pokud zaměstnavatel nesplnil svoji oznamovací povinnost vůči České správě sociálního zabezpečení, popřípadě nevede ve své evidenci požadované údaje o zaměstnancích, na které uplatňuje slevu na pojistném nebo neinformoval zaměstnance o prvním uplatnění slevy na pojistném a o důvodu uplatnění slevy, jedná se o přestupek, za který může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

2.8. Sleva na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu

Základní informace

Důchodová reforma přinesla s účinností od 1. 1. 2025 celou řadu legislativních změn. Jednou z těchto dalších významných změn je zavedení slevy na pojistném pro poživatele starobního důchodu. Poprvé bylo možné tuto slevu uplatnit již za měsíc leden 2025, tj. při splatnosti pojistného za uvedený měsíc, které bylo do 20. února 2025.

 

Obdobně je možné tuto slevu uplatňovat i v roce 2026. Uplatnění slevy sice není povinné, avšak pokud starobní důchodce tuto slevu využije, nebude mít nárok na dodatečné zvýšení důchodu z důvodu pokračování ve výdělečné činnosti i v době, když již je poživatelem starobního důchodu. Je tedy věcí jeho rozhodnutí, jakou variantu zvolí. Sleva na pojistném nahradila dosavadní zvyšování procentní výměry starobního důchodu o 4 promile výpočtového základu za každých 360 kalendářních dní výdělečné činnosti, což v praxi představovalo spíše jen symbolickou částku. Ekonomicky se tedy jeví sleva na pojistném jako výrazně výhodnější varianta.

 

Po stránce legislativní je tato nová sleva na pojistném popsána v ustanoveních § 7d a § 7e zákona č. 589/­1992 Sb. Oproti slevě, kterou může využít zaměstnavatel za zaměstnance pracující na kratší pracovní úvazek (nebo mladší 21 let) se v případě slevy pro starobní důchodce jedná o slevu poskytovanou přímo zaměstnanci. Zvyšuje tak jeho čistý výdělek, neboť snižuje vyměřovací základ na pojistné za zaměstnance.

Kdo má nárok na slevu (§ 7d)

Nárok na slevu má zaměstnanec při splnění následujících podmínek:

–   jedná se o poživatele starobního důchodu, který dosáhl důchodového věku a vznikl mu nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši podle zákona o důchodovém pojištění,

–   pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc, za který zaměstnanec uplatňuje slevu na pojistném.

 

Při přiznání starobního důchodu se posoudí stav k 1. dni dotyčného kalendářního měsíce. Výjimkou je situace, kdy zaměstnanec pobírající starobní důchod v daném kalendářním měsíci zemřel, pak se podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc považuje rovněž za splněnou do dne jeho úmrtí, pokud starobní důchod pobíral od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřel.

 

Lze doplnit, že nárok na slevu má i starobní důchodce, pokud zaměstnavatel uplatňuje slevu na pojistném za zaměstnance uvedené v § 7a (například pokud se jedná o zaměstnance, který dosáhl důchodový věk, pak zřejmě splňuje i podmínku podle § 7a, že dosáhl alespoň věk 55 let)).

Více zaměstnání u jednoho zaměstnavatele

V případě, pokud starobní důchodce vykonává u téhož zaměstnavatele zároveň více zaměstnání, uplatňuje zaměstnanec nárok na slevu na pojistném z důvodu pobírání starobního důchodu jen jednou pro všechna zaměstnání. Například pokud má uzavřený pracovní poměr a dohodu o pracovní činnosti.

Více zaměstnavatelů

V případě, pokud starobní důchodce je zaměstnán u několika zaměstnavatelů, může požádat o slevu na pojistném každého z těchto zaměstnavatelů. Například pokud u jednoho zaměstnavatele je zaměstnán v pracovním poměru a u druhého má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti.

Rozdíly oproti slevě na pojistném poskytované zaměstnavateli podle § 7c

–   Na rozdíl od slevy na pojistném podle § 7a, která je poskytována zaměstnavateli, není v případě slevy pro starobní důchodce dle § 7c stanovena omezující podmínka, že jde o zaměstnance v pracovním poměru. Slevu tedy lze uplatnit i v případě dohody o pracovní činnosti, eventuálně i v případě dohody o provedení práce, pokud odměna z této dohody dosáhla v roce 2026 alespoň částky 12 000 Kč (výše slevy na pojistném by pak činila 780 Kč = 6,5 % × 12 000 Kč).

–   Není stanoveno omezení, pokud jde o výši vyměřovacího základu starobního důchodce, pokud chce uplatnit slevu na pojistném podle § 7d.

–   Sleva na pojistném pro starobního důchodce nemá vliv na výši pojistného placeného zaměstnavatelem (vyměřovací základ zaměstnavatele i sazba pojistného u zaměstnavatele zůstává stejná).

 

Kdo nemá nárok na slevu

–   Z výše uvedeného vyplývá, že nárok na tuto slevu nemají poživatelé invalidních důchodů.

–   Nárok na slevu rovněž nemá starobní důchodce, kterému byla na základě jeho žádosti pozastavena výplata starobního důchodu nebo pobírá starobní důchod v poloviční výši.

–   Nárok na slevu nemá starobní důchodce, pokud starobní důchod nepobíral po celý kalendářní měsíc.

–   Nárok na slevu nemá fyzická osoba, která odešla do předčasného starobního důchodu, která nedosáhla řádného důchodového věku. Lidé, kteří pobírají předčasný starobní důchod, nesmí až do data dosažení důchodového věku vykonávat výdělečnou činnost, která zakládá účast na (důchodovém) pojištění (§ 37 odst. 2 zákona č. 155/­1995 Sb.). Pokud se ČSSZ o takové skutečnosti dozví, zastaví pobírání předčasného starobního důchodu této fyzické osobě.

–   Nárok na slevu nemá fyzická osoba, která pobírá tzv. „předdůchod“. Není totiž poživatelem starobního důchodu ve smyslu zákona č. 155/­1995 Sb.

–   Nárok na slevu nenáleží v případě, pokud zaměstnanci náleží sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny (§ 7f, § 7g, § 23o).

Příklad 30

Zaměstnanec dosáhl důchodového věku, pracuje však dále tzv. „na procenta“. To znamená, že si zvolil variantu zvýšení procentní výměry starobního důchodu o příslušné procento výpočtového základu podle § 34 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Jedná se konkrétně o zvýšení výpočtového základu o 1,5 % za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Tento zaměstnanec nemá nárok na slevu na pojistném. Nesplňuje podmínku, že mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. Obdobně by to platilo v případě, pokud by zaměstnanec zvolil variantu podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. V takovém případě výpočtový základ zvyšuje o 1,5 % za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Zaměstnanec v takovém případě pobírá starobní důchod v poloviční výši, avšak nemůže požádat zaměstnavatele o slevu na pojistném, protože nesplňuje podmínku, že pobírá starobní důchod v plné výši.

Příklad 31

Zaměstnanec dovršil důchodový věk dne 20. června 2026, a od tohoto dne mu byl přiznán a zároveň i vyplácen starobní důchod. Tento zaměstnanec nemůže požádat o slevu na pojistném za měsíc červen, protože nesplňuje podmínku, že pobíral starobní důchod po celý kalendářní měsíc.

Příklad 32

Zaměstnanec rozvázal pracovní poměr ke dni 20. srpna 2026. Pokud ale splňuje podmínku, že pobíral starobní důchod po celý kalendářní měsíc srpen, náleží mu sleva na pojistném pro starobní důchodce.

Zahraniční starobní důchod (§ 23m)

Sleva na pojistném náleží zaměstnanci i v případě, pokud byl starobní důchod přiznán

–   orgánem sociálního zabezpečení státu, který postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení nebo

–   podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou je ČR vázána.

Ukončení zaměstnání

V případě, pokud po skončení zaměstnání bezprostředně navazuje u téhož zaměstnavatele další zaměstnání, platí uplatnění nároku na slevu na pojistném v předchozím zaměstnání i pro toto navazující zaměstnání.

 

Dále sleva na pojistném rovněž náleží z příjmů zúčtovaných za kalendářní měsíce následující po kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, pokud se tyto příjmy zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance a v kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, byly splněny podmínky uvedené pro slevu na pojistném uvedené v § 7d, tj. zaměstnanec byl poživatelem starobního důchodu a měl nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši a tyto podmínky byly splněny po celý kalendářní měsíc.

Výše slevy na pojistném

Samozřejmě je důležité vědět, kolik zaměstnanec může ušetřit, pokud uplatní slevu na pojistném. Výše slevy na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, činí za kalendářní měsíc 6,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance.

Příklad 33

Pokud měl uvedený zaměstnanec vyměřovací základ:

–   ve výši 25 000 Kč, pak sleva na pojistném činí 1 625 Kč.

–   ve výši 45 000 Kč, pak sleva na pojistném činí 2 925 Kč.

–   ve výši 65 000 Kč, pak sleva na pojistném činí 4 225 Kč.

–   ve výši 85 000 Kč, pak sleva na pojistném činí 5 525 Kč.

Příklad 34

Starobní důchodce má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti. Odměna z dohody za příslušný kalendářní měsíc činila 30 000 Kč. Zaměstnanec má podepsané Prohlášení k dani.

Výpočet:

(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	30 000,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	30 000,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	30 000,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	4 500,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/­12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(7)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4	1 930,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (0,6 %)	(*) 180,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	1 350,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	(*) 26 540,00 Kč

 

(*) Bez slevy na pojistné by činilo 7,1 % z 30 000 Kč = 2 130 Kč a čistá mzda by pak činila o 1 950 Kč méně, tj. 24 590 Kč.

Postup a podmínky uplatnění slevy na pojistném

Základní podmínkou je to, že zaměstnanec musí zaměstnavatele o poskytnutí slevy na pojistném požádat. Ovšem pozor – nárok na slevu nemůže zaměstnanec uplatnit u zaměstnavatele zpětně. Sleva na pojistném je zaměstnanci poskytnuta nejdříve za kalendářní měsíc, v němž požádal o slevu na pojistném. V následujících měsících bude sleva zaměstnanci rovněž poskytnuta.

Příklad 35

Starobní důchodce uplatnil u svého zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném dne 2. září 2026. Splnění podmínek pro nárok na slevu na pojistném prokázal zaměstnavateli v průběhu měsíce září 2026. Zaměstnavatel poskytne starobnímu důchodci slevu na pojistném za měsíc září 2026, neboť v tomto měsíci požádal o slevu na pojistném a zaměstnavateli prokázal, že splňuje potřebné podmínky.

Doklady prokazující splnění podmínek

Samozřejmě toto platí za podmínky, že zaměstnanec prokázal zaměstnavateli, že splňuje podmínky pro uplatnění nároku na slevu, a to následujícími doklady:

–   doložením rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a čestným prohlášením o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši nebo

–   potvrzením plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši s uvedením dne, od něhož výplata starobního důchodu v plné výši náleží.

 

Den, ve kterém zaměstnanec předloží výše uvedené doklady, se považuje za den uplatnění nároku na slevu na pojistném.

Zaměstnanec, který je poživatelem starobního důchodu a uplatnil nárok na slevu na pojistném, má povinnost oznámit zaměstnavateli všechny skutečnosti, které mají vliv na slevu na pojistném, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy dotyčná skutečnost nastala.

Postup v případě vzniku přeplatku na pojistném

V případě, pokud zaměstnanec splnil podmínky pro uplatnění slevy na pojistném, avšak nemůže uplatnit tento nárok u zaměstnavatele zpětně za příslušné kalendářní měsíce, o uvedenou slevu na pojistném nepřijde. Musí si však podat zpětně „Žádost o vrácení přeplatku na pojistném“. Pojistné, které zaměstnanec zaplatil za kalendářní měsíce, ve kterých splnil podmínky pro nárok na slevu na pojistném, avšak neuplatnil tuto slevu u zaměstnavatele, se ve výši slevy na pojistném považuje za přeplatek na pojistném. Tuto žádost zaměstnanec podává příslušné územní správě sociálního zabezpečení. K této žádosti připojí potvrzení zaměstnavatele o výši vyměřovacích základů zaměstnance, ze kterých bylo pojistné zaměstnance odvedeno, případně zda byla uplatněna sleva na pojistném, a to za jednotlivé kalendářní měsíce, které zaměstnanec v této žádosti uvedl.

O přeplatek na pojistném se však nejedná v případě, pokud příslušná doba byla zhodnocena jako doba důchodového pojištění pro účely českého důchodového pojištění.

Povinnost zaměstnavatele v případě slevy na pojistném (§ 9, § 23k)

V případě, pokud o slevu na pojistném požádá zaměstnavatele alespoň jeden zaměstnanec, vznikala zaměstnavateli povinnost na příslušném formuláři „Přehled o výši vyměřovacího základu a o výši pojistného“ (PVPOJ) uvést následující údaje:

–   počet zaměstnanců, kteří mají v kalendářním měsíci nárok na slevu na pojistném,

–   úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců,

–   částku slevy na pojistném těchto zaměstnanců

–   úhrn pojistného po snížení o slevy na pojistném těchto zaměstnanců,

–   údaje o jednotlivých zaměstnancích, za které slevu uplatňuje (jméno a příjmení, rodné číslo a datum narození).

Ovšem pozor – od roku 2026 však dochází k významné změně. Zaměstnavatel již nepodává formulář PVPOJ „Přehled o výši vyměřovacího základu“, nýbrž tuto oznamovací povinnost plní prostřednictvím „Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele“ (JMHZ). Poprvé plní tuto povinnost za měsíc duben 2026. Za měsíce leden, únor a březen 2026 uvedený formulář PVPOJ o výši vyměřovacího základu zaměstnavatel již nebude podávat. V termínu do 30. června 2026 příslušné údaje sdělí zpětně prostřednictvím JMHZ podaného jednotlivě za měsíce leden, únor a březen 2026.

Další povinností zaměstnavatele uvedenou v § 23k zákona č. 589/­1992 Sb. je mít ve své evidenci o zaměstnancích, kteří uplatňují nárok na slevu na pojistném, následující údaje a doklady:

–   jméno a příjmení zaměstnance,

–   rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a čestným prohlášením o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši nebo

–   potvrzením plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši s uvedením dne, od něhož výplata starobního důchodu v plné výši náleží,

–   písemné prohlášení zaměstnance, kterým se nároku na slevu na pojistném vzdal (pokud tato skutečnost nastala),

–   rozhodnutí nebo potvrzení vydané orgánem sociálního zabezpečení cizího státu, pokud byl starobní důchod přiznaný orgánem sociálního zabezpečení cizího státu, a v tomto případě též čestné prohlášení o pobírání tohoto starobního důchodu.

 

V případě, pokud zaměstnanec o to požádal, potvrdit zaměstnanci výši vyměřovacích základů, ze kterých bylo pojistné zaměstnance odvedeno, případně zda byla uplatněna sleva na pojistném, a to za jednotlivé kalendářní měsíce, které zaměstnanec v této žádosti uvedl. Tuto potvrzení zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci do 8 dnů ode dne obdržení takové žádosti (§ 15a odst. 3 zákona č. 589/­1992 Sb.).

Přestupky a sankce

Zaměstnavatel se mimo jiné dopustí přestupku v následujících případech:

–   nesdělí prostřednictvím JMHZ výše zmíněné údaje dle § 9 odst. 2, 3, 4, vyžadované v případě, pokud zaměstnanec uplatnil slevu na pojistném,

–   nepotvrdí zaměstnanci výši vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní měsíce,

–   nevede ve své evidenci údaje a doklady pro uplatnění slevy na pojistném,

–   pokud neposkytne zaměstnanci slevu na pojistném, i když se jedná o zaměstnance, který splňuje podmínky pro slevu na pojistném a tento nárok na slevu na pojistném u zaměstnavatele uplatnil.

 

Za uvedené přestupky může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

Dluhy a přeplatky na pojistném u zaměstnavatele

–   V případě, pokud bude z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem vyšší částka, než měla být z důvodu slevy na pojistném, nebo bude odečtena sleva na pojistném, aniž byly splněny podmínky pro tento odečet, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh zaměstnavatele na pojistném.

–   V případě, pokud bude z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem nižší sleva na pojistném, než jaká měla být odečtena z důvodu slevy na pojistném, považuje se tento rozdíl za přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vrátit tento přeplatek nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl tento přeplatek zjištěn.

2.9. Sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny

Novelou provedenou zákonem č. 360/­2025 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2026 zavedena nová sleva, kterou je sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny.

Uvedená sleva na pojistném je určena pro zaměstnance, který má sjednanou dohodu o provedení práce splňující podmínky podle § 6 zákona o zemědělství. Sleva je legislativně označena jako „sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny“. Nárok na slevu na pojistném je možné uplatňovat za kalendářní měsíc, přitom podmínky pro poskytnutí této slevy na pojistném musí být splněny po celou dobu, za kterou je sleva na pojistném uplatňována.

 

Sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny náleží též z příjmů zúčtovaných za kalendářní měsíce následující po kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, pokud se tyto příjmy zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance a v kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, byly splněny podmínky podle odstavce 1.

Výše slevy na pojistném

Výše slevy na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny za kalendářní měsíc činí 7,1 % z vyměřovacího základu zaměstnance. Sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

Příklad 36

Pokud má uvedený zaměstnanec vyměřovací základ ve výši 25 000 Kč, pak sleva na pojistném činí 1 775 Kč.

Příklad 37

Pokud má zaměstnance v roce 2026 odměnu z dohody do 11 999 Kč, tak nepodléhá pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tedy slevu není možné uplatnit, neboť částka sociálního pojistného je v nulové výši.

Příklad 38

Zaměstnanec pracuje v ovocnářství na základě dohody o provedení práce. Měsíční odměna činila 34 560 Kč. Odměna tedy podléhá odvodům na SP a ZP, Zaměstnanec má podepsané Prohlášení k dani a nárokuje slevu na SP ve výši 7,1 %.

Výpočet:

(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	34 560,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	34 560,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	34 600,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	5 190,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/­12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(7)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4	2 620,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (0 %)	(*) 0,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	1 556,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	30 384,00 Kč

 

(*) Pokud by nebyla uplatněna sleva na pojistném, pak by pojistné činilo 7,1 %, takže o částku 2 454 Kč = 34 560 Kč × 7,1 % by byla částka k výplatě nižší.

Uplatnění slevy na pojistném (§ 7g odst. 2)

Slevu na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení. Poprvé budou toto hlášení podávat zaměstnavatelé za duben 2026. Sleva na pojistném uplatňuje na dohody splňující podmínky podle § 6 zákona o zemědělství, to znamená na sezonní práce v ovocnářství a při pěstování zeleniny sjednané na období od 1. dubna do 30. listopadu.

Kdy sleva nenáleží (§ 7g odst. 3)

Sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny za kalendářní měsíc nenáleží, pokud byl zaměstnanci v ovocnářství a při pěstování zeleniny u téhož zaměstnavatele ze všech dohod o provedení práce uvedených v § 7f odst. 1 zúčtován v úhrnu započitatelný příjem vyšší, než průměrná mzda stanovená podle § 23b odst. 4 zaokrouhlená na celou pětisetkorunu směrem dolů.

Navýšení počtu hodin u dohody o provedení práce

Nově se také navýší celkový limit hodin, ve kterém může sezonní pracovník pracovat pro zemědělského podnikatele. Pokud bude dohoda o provedení práce sjednána výlučně k výkonu práce v období od 1. dubna do 30. listopadu, a tato práce bude spočívat ve sklizni, péči o porost, posklizňové úpravě, třídění, skladování, balení a přípravě k přepravě při produkci ovoce a zeleniny, bude moci pracovník v tomto období pracovat pro zemědělský podnik až 1280 hodin.

Nevýhody

–   Slevu lze uplatnit jen v případě, pokud jde o dohodu o provedení práce. Slevu tedy nelze uplatnit v případě uzavření dohody o pracovní činnosti, ani v případě práce pro zemědělského podnikatele v rámci pracovního poměru.

–   Slevu nemůže uplatnit zaměstnavatel. Pokud tedy z dohody o provedení práce vznikne povinnost odvádět sociální pojištění, zaměstnavatel odvede sociální pojištění ve výši příslušné sazby pojistného (24,8 %.).

–   V případě dohody o provedení práce v roce 2026 s odměnou do 11 999 Kč měsíčně slevu nebude možné uplatnit, protože tato dohoda o provedení práce nebude zakládat povinnost odvádět sociální pojistné (ledaže by jich měl zaměstnanec u stejného zaměstnavatele uzavřeno na stejný měsíc několik a součet odměn by byl 12 000 Kč nebo více).

–   V případě starobního důchodce, který by splnil podmínky pro slevu na dani podle § 7d nelze tuto slevu podle § 7d poskytnout, pokud bude uplatňovat slevu na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny (§ 23o). To může být dosti omezující, neboť starobní důchodce má při splnění podmínek uvedených v § 7d nárok na slevu i v případě práce v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti. Řešením je vzdát se nároku na slevu na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny dle § 23n.

2.10. Maximální vyměřovací základ

Pravidla pro určení maximálního vyměřovacího základu

Výše maximálního vyměřovacího základu vyplývá z § 15a zákona č. 589/­1992 Sb. Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení je částka ve výši 48násobku průměrné mzdy.

•    V roce 2025 maximální vyměřovací základ byl stanoven v částce 48 × 46 557 Kč = 2 234 736 Kč na základě nařízení vlády č. 282/­2024 Sb. Oproti roku 2024 byl vyšší o 124 320 Kč.

•    V roce 2026 maximální vyměřovací základ odpovídá částce 48 × 48 967 Kč = 2 350 416 Kč. Oproti roku 2025 je vyšší o 115 680 Kč.

•    Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní rok.

•    Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen:

–   součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.

•    Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán (§ 15a):

–   jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ; to platí i v případě více zaměstnání v kalendářním roce, avšak u téhož zaměstnavatele,

–   u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném; tento přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném.

Žádost o vrácení přeplatku na pojistném

•    V případě zaměstnance, který měl více zaměstnavatelů a byl překročen maximální vyměřovací základ, v případě vzniku přeplatku na pojistném okresní správa sociálního zabezpečení vrátí zaměstnanci tento přeplatek na základě písemné žádosti doložené příslušným potvrzením zaměstnavatele.

•    Žádost o vrácení přeplatku musí být podána nejpozději do 5 let od konce kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl. Pokud tato lhůta není dodržena, nárok na vrácení přeplatku na pojistném zaniká.

Další povinnosti zaměstnavatele          
(§ 15a odst. 3)

•    Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti.

•    Vzor příslušného tiskopisu lze nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz, pod odkazem „Zaměstnavatelé“, „Tiskopisy, formuláře“. Jedná se o tiskopis „Potvrzení zaměstnavatele o úhrnu vyměřovacích základů, z nichž bylo sráženo pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“.

•    Zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.

•    Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se nezahrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance a z níž zaměstnanec neplatí v kalendářním roce pojistné, v případě, kdy je zaměstnán v daném roce jen u jednoho zaměstnavatele.

Příklad 39

Příjem od jednoho zaměstnavatele a maximální vyměřovací základ

Zaměstnanec pobírá v roce 2026 příjem ze závislé činnosti ve výši 220 000 Kč měsíčně od jednoho zaměstnavatele. Za měsíce leden až říjen činí úhrn vyměřovacích základů částku 2 200 000 Kč = 10 × 220 000 Kč.

V měsíci listopad je překročen maximální vyměřovací základ. Pojistné nebude odvedeno za měsíc listopad z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, tj. z částky 11 × 220 000 Kč – 2 350 416 Kč = 69 584 Kč. Pojistné za měsíc listopad bude odvedeno z částky 150 416 Kč = 220 000 Kč – 69 584 Kč. Kontrolní výpočet: 10 × 220 000 Kč + 150 416 Kč = 2 350 416 Kč.

Za měsíc prosinec již nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, neboť z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, se pojistné neplatí (neplatí ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel). Za měsíce leden až listopad bude zaměstnanci strženo pojistné na sociální zabezpečení ve výši 166 880 Kč = 7,1 % × 2 350 416 Kč. Dalších 582 904 Kč na tomto pojistném odvede zaměstnavatel (24,8 % × 2 350 416 Kč).

Příklad 40

Příjem od dvou zaměstnavatelů a maximální vyměřovací základ.

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele A, u kterého činil úhrn vyměřovacích základů za rok 2026 částku 1 150 000 Kč. Dále byl zaměstnanec zaměstnán u druhého zaměstnavatele, kde úhrn vyměřovacích základů činil částku 1 310 000 Kč. Zaměstnanci bylo sraženo pojistné celkem z částky 1 460 000 Kč = 1 150 000 Kč + 1 310 000 Kč (ani u jednoho zaměstnavatele nebyl překročen maximální vyměřovací základ). V roce 2026 činí maximální vyměřovací základ částku 2 350 416 Kč. Zaměstnanec může požádat okresní správu sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na pojistném ve výši 7,1 % z částky 109 584 Kč = 2 460 000 Kč – 2 350 416 Kč. Přeplatek na pojistném je tedy ve výši 7 781 Kč.

2.11. Povinnosti zaměstnavatele

Od roku 2026 dochází k velmi významným změnám způsobeným zavedením povinnosti zaměstnavatele podávat Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele.

Lze však ještě pro úplnost zmínit, jaké měl zaměstnavatel oznamovací povinnosti do 31. 12. 2025.

 

Stav do 31. 12. 2025:

Povinnost předkládat přehled o výši vyměřovacích základů a o výši pojistného

•    Zaměstnavatel byl povinen:

–   do 20. dne následujícího kalendářního měsíce poslat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení v elektronické podobě přehled o výši vyměřovacího základu zaměstnavatele a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena,

–   v případě, pokud měl zaměstnavatel více mzdových účtáren, pak každá mzdová účtárna musela podávat uvedený „přehled o výši vyměřovacího základu a o výši pojistného“ a odvádět pojistné za ty zaměstnance, pro které vede mzdovou agendu. Podmínkou je, že tyto mzdové účtárny byly přihlášeny zaměstnavatelem na předepsaném tiskopisu „Přihláška do registru zaměstnavatelů“.

Přihláška a odhláška zaměstnavatele

Další povinnosti zaměstnavatelů byly stanoveny zákonem č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění (§ 93 až § 100).

•    Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnané osoby, byl povinen se přihlásit nejpozději do 8 kalendářních dnů od svého vzniku na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů (§ 93). Jednalo se konkrétně o tiskopis „Přihláška do registru zaměstnavatelů“. Obsahové náležitosti registru zaměstnavatelů, který vede okresní správa sociálního zabezpečení, viz § 122 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

•    Na tiskopisu „Přihláška do registru zaměstnavatelů“ uváděl zaměstnavatel též všechny svoje mzdové účtárny s uvedením jejich adres a osob, které jsou oprávněny za ně jednat jménem zaměstnavatele (to neplatí v případě, pokud zaměstnavatel měl pouze jednu mzdovou účtárnu, jejíž místo je shodné se sídlem zaměstnavatele).

•    Zaměstnavatel byl též povinen hlásit do 8 kalendářních dnů každou změnu údajů, kterou uvedl na předepsaném tiskopisu.

•    V případě, pokud se jednalo o zaměstnavatele, který nebyl povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů a zaměstnával zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu nebo je zaměstnán na základě dohody o provedení práce, a v průběhu tohoto zaměstnání vzniklo tomuto zaměstnanci nemocenské pojištění, byl zaměstnavatel povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů nejpozději do 8 kalendářních dnů po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci nemocenské pojištění vzniklo.

•    Zaměstnavatel byl povinen se odhlásit na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem. V případě zániku zaměstnavatele byl povinen jeho právní nástupce odhlásit ho na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do 8 kalendářních dnů ode dne jeho zániku (viz například v případě přeměn obchodních korporací podle zákona č. 125/­2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Pokud jde o předepsaný tiskopis, jednalo se o tiskopis „Odhláška z registru zaměstnavatelů“. Obdobně se tento tiskopis použil v případě, pokud zaměstnavatel pouze odhlašuje svoji mzdovou účtárnu.

•    Výše uvedené oznamovací povinnosti plnil zaměstnavatel u své místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

•    Výjimka: Výše uvedené oznamovací povinnosti se nevztahovaly na zaměstnavatele, který zaměstnává pouze zahraniční zaměstnance.

Další oznamovací povinnosti zaměstnavatele

•    Nástup a skončení zaměstnání (§ 94): Zaměstnavatel byl povinen do 8 dnů ode dne nástupu do zaměstnání oznámit okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění. Obdobně to platilo při skončení zaměstnání (oznamovalo se do 8 dnů ode dne skončení zaměstnání). Povinnost vyplývala z § 94 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Příslušný formulář „Oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání)“ bylo možné nalézt na webových stránkách www.cssz.cz. Kódem „1“ se oznamoval nástup do zaměstnání, kódem „2“ skončení zaměstnání, kódem „3“ se oznamovala změna nahlášených údajů.

•    Smluvní zaměstnanci: V případě, pokud se jednalo o smluvní zaměstnance, zaměstnavatel oznamoval den zahájení výkonu práce na území ČR a den skončení výkonu této práce do 8 kalendářních dnů ode dne zahájení nebo skončení výkonu této práce. Zaměstnavatel byl v případě smluvního zaměstnance povinen uvést též údaje o zaměstnanci potřebné pro zanesení do registru pojištění (pokud jde o informace, týkající se registru pojištěnců, viz § 122 zákona č. 187/­2006 Sb.).

•    Zaměstnání malého rozsahu a zaměstnanec na dohodu o provedení práce: Zaměstnavatel měl povinnost podat oznámení o nástupu do zaměstnání do 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění. Oznámení o skončení zaměstnání u zaměstnání malého rozsahu se podávalo až po skončení doby zaměstnání, nikoliv po skončení účasti na pojištění. U zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce se podávalo Oznámení o skončení zaměstnání až po uplynutí doby, na kterou byla dohoda sjednána.

•    Zaměstnavatel měl více mzdových účtáren: V případě, pokud měl zaměstnavatel 2 nebo více mzdových účtáren, plnila povinnosti zaměstnavatele v nemocenském pojištění každá mzdová účtárna zvlášť za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd.

•    Hlášení změn: Zaměstnavatel byl povinen hlásit změny uvedených údajů uvedených na Oznámení o nástupu do zaměstnání do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.

•    Výjimka: Výše uvedené oznamovací povinnosti se nevztahovaly na zaměstnavatele, který zaměstnával pouze zahraniční zaměstnance (§ 99 zákona č. 187/­2006 Sb.).

Evidence o zaměstnancích

•    Zaměstnavatel byl povinen vést evidenci o svých zaměstnancích, účastných nemocenského pojištění, obsahové náležitosti této evidence byly uvedeny v § 95 zákona č. 187/­2006 Sb.

•    Záznamy o těchto skutečnostech je zaměstnavatel povinen uschovávat po dobu 10 kalendářních let následujících po roce, kterého se týkají. Za záznamy o těchto skutečnostech se vždy považují:

a)  Doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu.

b)  Záznamy o evidenci docházky do práce, včetně doby náhradního volna bez náhrady příjmu.

Žádosti o dávky z nemocenského pojištění (§ 97)

•    Zaměstnavatel je povinen přijímat žádosti svých zaměstnanců o dávky s výjimkou nemocenského a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu a neprodleně je spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předávat okresní správě sociálního zabezpečení. Podrobnosti ke způsobu a postupu jejich předávání okresní správě sociálního zabezpečení elektronicky jsou uvedeny v § 97 zákona o nemocenském pojištění.

•    Zaměstnavatel je rovněž povinen přijímat podklady pro stanovení nároku na nemocenské a jeho výplatu a spolu s údaji potřebnými pro výpočet nemocenského je předávat okresní správě sociálního zabezpečení.

•    Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu.

•    Od 1. 1. 2025 přitom došlo k významným změnám v oblasti elektronizaci dávek nemocenského pojištění a komunikaci mezi zaměstnancem, zaměstnavatelem, ošetřujícím lékařem a ÚSSZ. Tyto změny jsou popsány zejména v § 73a, § 73b, § 73c, § 97 a § 109 novelizovaného znění zákona o nemocenském pojištění.

Další úkoly zaměstnavatelů

•    Úkoly zaměstnavatelů při provádění důchodového pojištění vymezuje zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Změny od 1. 1. 2026

Změny jsou vyvolány zavedením nové povinnosti zaměstnavatele, kterou je elektronické podání Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Na tuto povinnost pak navazuje zákon č. 360/­2025 Sb., který novelizoval řadu navazujících právních předpisů. Účinnost novelizací však je dělená, což znamená, že není vždy stanovena k 1. 1. 2026. Je tedy nutné rozlišovat, od kterého dne a které změny nastávají.

 

Pro přehlednost lze ve stručnosti uvést:

–   novela zákona č. 589/­1992 Sb., provedená zákonem č. 360/­2025 Sb., nabývá účinnosti od 1. 1. 2026 (s některými výjimkami, které nabývají účinnosti až od 1. 1. 2027),

–   novela zákona č. 187/­2006 Sb., provedená zákonem č. 360/­2025 Sb., nabývá účinnosti od 1. 4. 2026.

 

V případě oznamovacích povinností zaměstnavatele vyplývajících ze zákona č. 589/­1992 Sb. je postup následující:

•    Zaměstnavatel již nebude do 20. dne následujícího kalendářního měsíce předkládat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu zaměstnavatele a o výši pojistného (formulář PVPOJ) ani výkaz k dohodám o provedení práce (VPDPP). Tato povinnost uvedená v § 9 odst. 2, popřípadě § 9a zákona č. 589/­1992 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2026 zrušena.

•    Současně je ustanovení § 9 odst. 2 novelizováno tak, že zaměstnavatel bude sdělovat ČSSZ příslušné údaje o výši vyměřovacího základu prostřednictvím Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Ovšem pozor – tato povinnost platí až počínaje měsícem duben 2026, jak vyplývá ze zákona č. 323/­2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení. Údaje za měsíce leden až březen 2026 pak zaměstnavatel sdělí zpětně prostřednictvím JMHZ během období od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026. Podá tedy samostatná JMHZ za jednotlivé kalendářní měsíce (jedno za leden 2026, jedno za únor 2026, jedno za březen 2026). Tato povinnost vyplývá z § 34 zákona č. 323/­2025 Sb.

–   Výjimka platí v případě, pokud by se jednalo o zaměstnavatele v období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026 a v den 1. 4. 2026 již by nebyl zaměstnavatelem. Pak bude mít povinnost podat za příslušné měsíce leden až březen 2026 přehled o výši vyměřovacího základu zaměstnavatele a o výši pojistného do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž přestal být zaměstnavatelem. Tato povinnost vyplývá z přechodných ustanovení zákona č. 360/­2025 Sb.

 

Změny od 1. 4. 2026:

Pokud jde o oznamovací povinnosti zaměstnavatele vyplývající ze zákona č. 187/­2006 Sb., příslušná novela nabývá účinnosti až od 1. 4. 2026.

•    Přihlášení nového zaměstnance bude v prvním čtvrtletí 2026 tedy probíhat postaru. To znamená s použitím stávajícího formuláře „Oznámení o nástupu do zaměstnání“. Oznámení se podává do 8 kalendářních dnů od data nástupu. Obdobně pro další oznamovací povinnosti zaměstnavatele vyplývající z § 93, § 94 zákona č. 187.

•    Od 1. 4. 2026 již bude platit novelizované znění § 94 zákona č. 187/­2006 Sb. Povinnost oznámit den nástupu zaměstnance a den skončení doby zaměstnání se zaměstnancem splní zaměstnavatel (blíže viz dále samostatnou kapitolu „Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele“):

–   přihlášením zaměstnance do evidence zaměstnanců v rámci JMHZ nebo

–   odhlášením zaměstnance do evidence zaměstnanců v rámci JMHZ.

•    Od 1. 4. 2026 již bude platit novelizované znění § 97 zákona č. 187/­2006 Sb. To znamená, že údaje potřebné pro výpočet nemocenských dávek bude zaměstnavatel povinen sdělit prostřednictvím JMHZ. Těmito údaji potřebnými pro výpočet nemocenských dávek se rozumí vyměřovací základy pro pojistné na nemocenské a důchodové pojištění a vyloučené dny.

•    Ovšem POZOR na povinnost vyplývající z přechodných ustanovení zákona č. 360/­2025 Sb.:

–   Údaje potřebné pro výpočet dávky nemocenského pojištění, které byl zaměstnavatel povinen předávat příslušné územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, a které od 1. dubna 2026 je zaměstnavatel povinen sdělovat České správě sociálního zabezpečení prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen předávat na tomto tiskopisu příslušné územní správě sociálního zabezpečení ještě po dobu 12 kalendářních měsíců od 1. dubna 2026, a dále vždy, jestliže rozhodné období alespoň částečně spadá do období před 1. dubnem 2026.

2.12. Splatnost a odvod pojistného

Splatnost pojistného

•    Pokud jde o splatnost pojistného, nedochází od roku 2026 ke změně. Pojistné za kalendářní měsíc je i nadále splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce (§ 9 zákona č. 589/­1992 Sb.).

•    Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 23 zákona č. 589/­1992 Sb.).

•    Znamená to, že nejpozději v poslední den výše uvedené lhůty musí být pojistné připsáno na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (viz dále v textu pojem „den platby pojistného“).

 

Například pojistné za měsíc únor 2026 je splatné v období od 1. 3. 2026 do 20. 3. 2026. Pojistné za měsíc květen 2026 je splatné v období od 1. 6. 2026 do 20. 6. 2026. Vzhledem k tomu, že na den 20. 6. 2026 vychází sobota, připadne poslední den lhůty až na pondělí 22. 6. 2026.

Odvod pojistného (§ 9)

•    Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce.

•    Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.

•    Pojistné se odvádí na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

•    Zaměstnavatelé a jejich mzdové účtárny jsou povinni ve styku s okresní správou sociálního zabezpečení používat přidělený variabilní symbol zaměstnavatele a mzdové účtárny.

Den platby pojistného (§ 19)

Za den platby pojistného se považuje:

•    v případě placení na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb příslušné OSSZ.

Zaměstnavatel, který má více mzdových účtáren (§ 10)

V případě, pokud má zaměstnavatel více mzdových účtáren, plní povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného každá mzdová účtárna samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd.

Za mzdovou účtárnu se pro účely zákona o sociálním zabezpečení rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd. Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se pak řídí pravidly uvedenými v § 83 zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Penále (§ 20, § 20a)

•    V případě, pokud pojistné nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo zaplaceno v nižší částce, je plátce pojistného (zaměstnavatel) povinen zaplatit penále. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroků z prodlení.

•    Pokud jde o splatnost penále a způsob jeho placení, postupuje se stejně jako u pojistného (§ 20 odst. 9 zákona č. 589/­1992 Sb.).

•    Vzniklý dluh z důvodu penále lze řešit i formou splátek, podmínkou je podání písemné žádosti o povolení placení dlužného penále ve splátkách podle § 20a zákona č. 589/­1992 Sb.

Prominutí penále

Promíjení penále je upraveno v ustanovení v § 104ch zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žádost o prominutí penále spolu s vyplněným „Prohlášením k žádosti o prominutí penále“ se podává vždy u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Bližší informace jsou uvedeny ve vyhlášce MPSV č. 161/­1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení.

Povolení splátek dlužného pojistného a penále

Podmínky pro možnost povolení splátek dlužného pojistného a penále jsou uvedeny v § 20a zákona č. 589/­1992 Sb. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení může povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách na písemnou žádost plátce pojistného. Splátky lze povolit zvlášť na pojistné a zvlášť na penále. Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu splácení dluhu, která však nesmí přesáhnout 36 měsíců (§ 20a odst. 3).

Pokuty (§ 25d)

Při porušování povinností vyplývajících ze zákona č. 589/­1992 Sb., o sociálním zabezpečení může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

Vymáhání dluhů na pojistném a penále

Postup při vymáhání dluhů na pojistném a penále je upraven zákonem č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dluh na pojistném a penále se předepisuje:

–   platebním výměrem (§ 104c zákona č. 582/­1991 Sb.),

–   výkazem nedoplatků (§ 104g zákona č. 582/­1991 Sb.).

 

Platební výměr je vykonatelný bez ohledu na právní moc, pokud od jeho doručení uplynulo 15 dnů. Proti platebnímu výměru lze podat odvolání do 15 dnů ode dne oznámení anebo opravný prostředek k soudu. Platební výměr je vystavován zejména v případě vymáhání pohledávek vůči OSVČ.

 

Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem vyhotovení a na jeho vydání se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Proti výkazu nedoplatků lze podat do 8 dnů od doručení písemné zásilky námitky, pokud zaměstnavatel nesouhlasí s existencí dluhu na pojistném a penále nebo s jeho výší. Důvod podání námitek je zaměstnavatel povinen v námitkách uvést. Podané námitky nemají odkladný účinek. Výkaz nedoplatků se používá v případě vymáhání pohledávek vůči zaměstnavatelům.

2.13. Koordinační nařízení EU

Zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění upravuje podmínky účasti na nemocenském pojištění v ČR. Ovšem v rámci členských státu EU platí též tzv. „koordinační nařízení EU“, které jsou nadřazeny českým právním předpisům. Na úrovni EU upravují sociální zabezpečení tzv. „migrujících osob“ následující dva základní právní předpisy (koordinační nařízení):

–   nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

–   nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/­2004.

 

Uvedená koordinační nařízení byla několikrát novelizována a jejich konsolidované znění lze nalézt na webové stránce MPSV www.mpsv.cz pod odkazem „Působnost MPSV“, „Zahraniční vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Volný pohyb osob“, „Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci EU“.

Koordinační nařízení se používají i vůči státům EHP, které se zavázaly k jejich aplikaci. Od 1. 6. 2012 se jedná o Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci koordinačních nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 7. 2013 v souvislosti se vstupem do EU také Chorvatsko.

 

Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. S tím je však spojena celá řada souvislostí, která byla mimo jiné důvodem pro vznik příslušných koordinačních nařízení EU. Základním smyslem uvedených koordinačních nařízení je stanovení závazných pravidel a určujících, který stát je odpovědný za výběr pojistného a poskytování dávek (určení státu pojištění). Koordinační nařízení tudíž fungují tak, že u migrující osoby v závislosti na konkrétní situaci jednoznačně určí, podle předpisů, kterého státu jí mají být například poskytnuty dávky nemocenského pojištění nebo důchod.

 

Koordinační nařízení pokrývají s výjimkou sociální pomoci všechna odvětví sociálního zabezpečení (viz článek 3 nařízení č. 883/­2004):

–   dávky v nemoci,

–   dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky,

–   dávky v invaliditě,

–   dávky ve stáří,

–   rodinné dávky,

–   pozůstalostní dávky,

–   dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání,

–   pohřebné,

–   dávky v nezaměstnanosti,

–   předdůchodové dávky,

–   rodinné dávky,

–   zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky.

 

V oblasti sociálního zabezpečení tudíž nedochází k harmonizaci národních sociálních systémů členských států, ale pouze k jejich koordinaci. Koordinační nařízení ponechávají národní předpisy beze změn, a nahrazují pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující osoby nevýhodná. Pro takové případy vytváří koordinační nařízení pravidla vlastní.

 

Koordinace sociálního zabezpečení je založena na následujících 4 základních principech:

–   Princip stejného zacházení (viz článek 4 nařízení č. 883/­2004). Podle tohoto principu podléhají migrující osoby na území členských států stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu.

–   Princip aplikace právního řádu jediného státu (viz článek 11 nařízení č. 883/­2004). Na základě tohoto principu by nemělo dojít k situaci, že by migrující osoba podléhala právním předpisům více států nebo naopak nebyla pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.

–   Princip sčítání dob pojištění (viz článek 6 nařízení č. 883/­2004). Tento princip se využívá v případech, kdy fyzická osoba stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě přitom nesplní předepsanou dobu na nárok na dávku v některém z nich. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, která umožňují pro získání nároku na dávky tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i dobám pojištění získaných v jiných státech.

–   Princip zachování nabytých práv. Uvedený princip umožňuje, aby dávky sociálního zabezpečení byly vypláceny oprávněné osobě i mimo území toho členského státu, kde na ně vznikl nárok, do státu jejího místa bydliště nebo pobytu.

 

Koordinační nařízení může využít každý občan členského státu a jeho rodinní příslušníci bez ohledu na jejich občanství a rovněž občané třetích zemí, kteří v některém členském státě žijí a migrují do jiného, ať už za prací nebo z jiných důvodů.

 

>   Určení státu pojištění

Základní pravidla

Koordinační nařízení obsahují princip „aplikace právního řádu jediného státu“. Pokud tedy migrující osoba pracuje v některém členském státě EU nebo ve státě, který přistoupil ke koordinačním nařízením, je nutné jednoznačně určit stát, jehož právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení budou pro danou situaci aplikovány. Pro tyto účely se jako základní pravidlo používá pravidlo místa výkonu práce. Toto pravidlo stanoví, že zaměstnanec je účasten pojištění v tom státě, ve kterém pracuje, bez ohledu na to, ve kterém státě bydlí nebo kde sídlí jeho zaměstnavatel. Blíže viz článek 11 nařízení č. 883/­2004.

Výjimky

Výše uvedené základní pravidlo „místa výkonu práce“ v některých specifických situacích neplatí. Mezi takové situace patří:

–   vyslání pracovníků do jiného členského státu na přechodnou dobu,

–   osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech,

–   určité skupiny pracovníků, jako jsou úředníci (pojem „úředník viz nařízení č. 883/­2004).

 

V případě, že se jedná o „příhraniční pracovníky“ je nutné se ještě vypořádat s dalšími otázkami, jako například určení místa jejich bydliště z pohledu zmíněných koordinačních nařízení.

Pravidla pro rozhodnutí, jaké právní předpisy, kterého členského státu se mají použít, jsou stanovena v článcích 11–16 nařízení č. 883/­2004 a související prováděcí ustanovení jsou uvedena v článcích 14–21 nařízení č. 987/­2009.

Vysílání zaměstnanců

Nejvýznamnější odchylka od základního pravidla nastává v případě, kdy zaměstnavatel v jednom členském státě („vysílající stát“) vyšle zaměstnance, aby pracoval v jiném členském státě („stát zaměstnání“). Pro takové zaměstnance se používají označení „vyslaní zaměstnanci“. Vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán. Příslušné podmínky, které zakládají výjimku ze základního pravidla, pak podrobněji upravuje článek 12 nařízení č. 883/­2004:

–   očekávaná doba vyslání nepřevyšuje 24 měsíců,

–   zaměstnanec není vyslán za účelem nahrazení jiné vyslané osoby.

–   zaměstnavatel musí běžně vykonávat činnosti ve vysílajícím státě (to znamená, že v průběhu celého období vyslání musí existovat přímý vztah mezi vysílajícím zaměstnavatelem a vyslaným zaměstnancem a zaměstnavatel obyčejně vykonává podstatné činnosti na území členského státu, ve kterém je usazen),

–   právní předpisy vysílajícího státu týkající se sociálního zabezpečení se na zaměstnance vztahovaly bezprostředně před jeho vysláním do jiného členského státu (to znamená, že zaměstnanec podléhá uvedeným právním předpisům vysílajícího státu alespoň po dobu 1 měsíce před vysláním, kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, k tomu blíže viz Rozhodnutí č. A2 správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 12 června 2009 o výkladu článku 12 nařízení (ES) č. 883/­2004 o právních předpisech platných pro vyslané pracovníky a samostatně výdělečně činné osoby dočasně pracující mimo příslušný stát).

Příklad 41

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Rakouska. Předpokládaná doba vyslání nepřekročí 24 měsíců. Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec zůstává po dobu vyslání i nadále účasten nemocenského a důchodového pojištění podle českých právních předpisů.

Příklad 42

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Slovenska. Předpokládaná doba vyslání je 30 měsíců. Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec bude podléhat slovenským předpisům o sociálním zabezpečení.

Osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech

V případě osoby, která jako zaměstnanec obvykle pracuje ve dvou nebo více členských státech, se aplikují pravidla uvedená v článku 13 nařízení 883/­2004. Pro určení státu pojištění je pak rozhodující:

1)  zda zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti ve státě, na jeho území má bydliště (pokud ano, aplikují se právní předpisy pro sociální zabezpečení platné ve členském státě jeho bydliště),

2)  pokud zaměstnanec nevykonává podstatnou část činnosti ve státě, kde má bydliště, platí následující pravidla:

–   v případě, pokud je zaměstnán jedním zaměstnavatelem, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

–   v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v jediném členském státě jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

–   v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání ve dvou členských státech, z nichž jeden je členským státem bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele, jiného než členský stát bydliště,

–   pokud má zaměstnanec více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech, než je členský stát bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.

Podstatná část

Pojem „podstatná část“ je vymezen v článku 14 nařízení č. 987/­2009. Pro určení toho, zda je podstatná část činnosti vykonávána v členském státě se v případě zaměstnanecké činnosti zohlední jako kritérium:

–   pracovní doba nebo

–   odměna.

 

V případě, pokud je podíl zjištěný podle výše uvedeného kritéria nižší než 25 %, pak to znamená, že v příslušném členském státě podstatná část činnosti vykonávána není. Obráceně řečeno, pokud je podíl alespoň 25 % nebo více, pak je kritérium „podstatné části činnosti“ vykonávané v členském státě bydliště považováno za splněné.

 

Zaměstnanec pracuje ve více členských státech – příklady:

V následujících příkladech je nutné postupovat tak, že nejprve je nutné vyřešit otázku, zda zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště. Pokud odpověď zní „ANO“, pak se použije pravidlo uvedené výše pod bodem 1). To znamená, že se použijí právní předpisy členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště. Pokud však odpověď zní „NE“, pak se použijí pravidla uvedená výše pod bodem 2).

Příklad 43

Zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě bydliště:

Zaměstnanec s bydlištěm v ČR vykonává práci pro německého zaměstnavatele, který má sídlo v Německu. Jeden týden měsíčně však vykonává práci pro stejného zaměstnavatele v Německu. Tento zaměstnanec je pojištěn podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, protože vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště.

Příklad 44

Zaměstnanec nevykonává podstatnou část své činnosti v členském státě bydliště:

Zaměstnavatel se sídlem v ČR zaměstnává zaměstnance, který má bydliště na území Slovenska. Zaměstnanec vykonává pro tohoto zaměstnavatele jeden týden práci na Slovensku, zbývající pracovní dny vykonává práci v ČR. Zaměstnanec je pojištěn v ČR podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, kde má jeho zaměstnavatel sídlo, protože podstatnou část své činnosti nevykonává v členském státě svého bydliště a má jen jednoho zaměstnavatele.

Příklad 45

Zaměstnanec má dva zaměstnavatele v různých členských státech, podstatnou část své činnosti vykonává v členském státě bydliště:

Prvním zaměstnavatelem je zaměstnavatel se sídlem v Polsku, pro kterého vykonává zaměstnanec práci jen v jednom týdnu. Podstatnou část své činnosti vykonává pro druhého zaměstnavatele se sídlem v ČR, kde má zaměstnanec i svoje bydliště. Zaměstnanec je pojištěn v ČR podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, protože podstatnou část své činnosti vykonává v členském státě svého bydliště.

Opětovné vyslání zaměstnance

V případě, pokud zaměstnanci skončila doba vyslání, pak nová doba vyslání u stejného zaměstnance stejného zaměstnavatele a stejného členského státu nemůže být povolena, dokud neuplynou nejméně dva měsíce od data uplynutí předchozí doby vyslání. Za specifických okolností je však možné se od této zásady odchýlit (blíže viz již zmíněné rozhodnutí správní komise A2).

Dohody o výjimkách z právních předpisů upravujících vyslání

Nařízení č. 883/­2004 stanoví, že doba vyslání nesmí být delší než 24 měsíců. Článek 16 nařízení 883/­2004 však dovoluje, aby příslušné orgány dvou nebo více členských států uzavřely dohody, které stanoví výjimky z pravidel upravujících použitelné předpisy, a ty zahrnují zvláštní pravidla upravující vysílání pracovníků do jiného členského státu.

Pokud tedy předpokládaná doba vyslání překročí 24 měsíců, tak v případě, pokud má vyslaný zaměstnanec i nadále podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, je nutné, aby vysílající státu a stát zaměstnání dosáhly dohody uzavřené na základě článku 16 nařízení č. 883/­2004.

Dokládání příslušnosti

V případě, pokud zaměstnanci vykonávají práci v jiném členském státě EU, než ve kterém jsou účastni pojištění, je nutné, aby doložili na vyzvání kontrolních orgánům ve státě výkonu práce svou příslušnost k právním předpisům o sociálním zabezpečení jiného členského státu. Příslušnost zaměstnance se dokládá pomocí formuláře A1 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Uvedené se týká zejména vyslaných zaměstnanců, neboť vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán.

 

Formulář žádosti o vystavení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „Tiskopisy“. Jedná se o formulář „Žádost o určení použitelných právních předpisů pro zaměstnance“. K žádosti se přikládají následující přílohy:

–   pracovní smlouva /­ pracovní smlouvy, včetně všech jejich změn a dodatků,

–   potvrzení o příslušnosti k právním předpisům (pokud bylo žadateli vystaveno zahraniční institucí),

–   smluvní dokumenty, na základě, kterých je zajištěna činnost v ČR a v zahraničí (v závislosti na konkrétní situaci).

 

Formulář A1 má charakter osvědčení, které potvrzuje, jakým právním předpisům sociálního zabezpečení podléhá osoba v něm uvedená, a vystavuje jej vždy ten členský stát, jehož právní předpisy se na danou osobu vztahují. Formulář A1 odpovídá dřívějším formulářům E101 až E103.

2.14. Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení

Přehled mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.cssz.cz pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“.

Ze zemí mimo EU, se kterými je uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení lze uvést tyto země: Austrálie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chile, Indie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Makedonie, Moldavsko, Québec, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA.

 

Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení též zahrnují:

–   Princip sčítání dob pojištění. Tento princip se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Tento princip je zakotven za účelem zabránění situace, kdy osoba, která pracovala v obou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Z uvedeného důvodu se v případech, kdy je to potřebné, přihlíží i k době pojištění získané ve druhém smluvním státě.

–   Princip výplaty dávek do druhého smluvního státu. To znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek.

 

Pro úplnost si lze připomenout následující definice:

–   Zahraničním zaměstnavatelem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

–   Zahraničním zaměstnancem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele.

 

Základní pravidlem pro určování státu pojištění (tj. ve kterém státě bude zaměstnanec účasten pojištění dle předpisů o sociálním zabezpečení) je stejně jako v případě koordinačních nařízení EU pravidlo státu místa výkonu práce.

Odlišnosti

Významně se může lišit například posuzování doby vyslání, kdy vyslaný zaměstnanec i nadále podléhá právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu. Například v mezinárodní smlouvě s USA je doba vyslání omezena na 5 let (viz článek 8 uvedené mezinárodní smlouvy). V mezinárodní smlouvě s Kanadou je doba vyslání v článku 7 omezena na dobu 60 měsíců (tj. v podstatě rovněž 5 let). Obdobně to platí v mezinárodní smlouvě s Québecem. Naproti tomu v mezinárodní smlouvě s Ukrajinou je doba vyslání omezena na 24 měsíců.

V případech vyslání podle mezinárodních smluv je zpravidla nutné doložit příslušnost k právním předpisům příslušným bilaterálním formulářem, který vystavuje příslušná instituce ve vysílajícím státě. V ČR tyto formulář vystavuje Česká správa sociálního zabezpečení. Pro tyto účely slouží tiskopis „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, který lze nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz.

Zaměstnanec pracuje mimo EU ve státě, se kterým není uzavřena mezinárodní smlouva

V případě, pokud zaměstnanec má trvalé místo výkonu práce v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU, pak je zaměstnanec i nadále pojištěn podle českých právních předpisů o sociálním zabezpečení, pokud není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání [§ 6 odst. 1 písm. a), bod 2. zákona č. 187/­2006 Sb.].

Příklad 46

Zaměstnavatel se sídlem v ČR uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnancem, který má trvalý pobyt v ČR. Zaměstnanec má trvalé místo výkonu práce v Iráku. Zaměstnanec bude pojištěn podle českých předpisů o sociálním zabezpečení, pokud není povinně účasten důchodového pojištění podle právních předpisů platných v Iráku.

 

>   Uprchlíci z Ukrajiny, sociální pojištění a dávky nemocenského pojištění

Na úvod je vhodné uvést, že s Ukrajinou má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení č. 29/­2003 Sb. m.s. Smlouva se vztahuje na poskytování peněžitých dávek uvedených v článku 2 smlouvy (například dávky v nemoci a mateřství). Základní pravidlo pro pojištění uvedené v článku 6 této smlouvy uvádí, že na pracovníky se vztahují právní předpisy té smluvní strany, na jejímž území je vykonávána pracovní činnost. To znamená, že v případě, pokud ukrajinský zaměstnanec vykonává práci pro českého zaměstnavatele na území ČR, budou se na něho vztahovat české právní předpisy, pokud se jedná o sociální pojištění a poskytování dávek nemocenského pojištění.

Další informace lze nalézt ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/­2003 Sb.m.s., o sjednání Správního ujednání k provádění Smlouvy mezi ČR a Ukrajinou o sociálním zabezpečení.

V případě, pokud se zaměstnancem z Ukrajiny je uzavřen pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, platí pro jeho účast na nemocenském a důchodovém pojištění stejné podmínky, jak v případě zaměstnávání českého zaměstnance. K této problematice viz v tomto textu kapitolu „Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění“. Účast na nemocenském pojištění tedy nevznikne například v případě uzavření dohody o provedení práce se zaměstnankyní z Ukrajiny v roce 2026 s částkou do 11 999 Kč měsíčně.

Vzhledem k tomu, že sociální pojištění zahrnuje i důchodové pojištění, v případě žádosti o starobní důchod se postupuje podle výše uvedené mezinárodní smlouvy a výše uvedeného Sdělení Ministerstva zahraničních věcí. Podrobnosti lze nalézt na webové stránce ČSSZ www.cssz.cz, pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“, „Přehled smluv uzavřených ČR“, „Ukrajina“.

V případě, že doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu nebude dostačující pro vznik nároku na důchod, budou se pro nárok brát v úvahu i doby odpovídajícího pojištění získané ve druhém smluvním státě. Oba smluvní státy pak budou poskytovat tzv. dílčí důchod, každý ve výši, která odpovídá době pojištění získané podle jeho právních předpisů.

 

Z pohledu zákona o nemocenském pojištění se v případě ukrajinského zaměstnance nejedná o „zahraničního zaměstnance“, neboť zahraničním zaměstnancem se pro tento účel rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, který je činný v ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele a tento zahraniční zaměstnavatel má sídlo na území státu, s nímž ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Pokud občan Ukrajiny s dočasnou ochranou však vykonává zaměstnání v ČR pro ukrajinského zaměstnavatele, je k tomu uvedena informace na webových stránkách ČSSZ pod odkazem „Životní situace“.

 

Pokud při zaměstnávání uprchlíka z Ukrajiny vznikne účast na nemocenském pojištění (například pokud v dohodě o pracovní činnosti bude sjednaná částka započitatelného příjmu alespoň ve výši 4 500 Kč měsíčně v roce 2026) zaměstnavatel bude postupovat standardním způsobem, jako v případě českého zaměstnance. Zaměstnance přihlásí pomocí formuláře „Oznámení o nástupu do zaměstnání“.

Od 1. 4. 2026 pak při plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatel postupuje prostřednictvím JMHZ (§ 94 zákona č. 187/­2006 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 2026).

Upozornění! Ovšem pro účely zákona o JMHZ platí, že občan Ukrajiny je považován za zahraničního zaměstnance, což vyplývá z § 3 odst. 2 zákona č. 323/­2025 Sb. s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. V případě zaměstnávání občanů Ukrajiny, kteří mají udělenou dočasnou ochranu, platí § 2 zákona č. 66/­2022 Sb. To znamená, že pro účely zákona o zaměstnanosti se považují za cizince s povoleným trvalým pobytem podle zákona o pobytu cizinců na území. Obdobně pod pojem „zahraniční zaměstnanec“ podle zákona o JMHZ spadají i občané Ukrajiny, kteří nemají udělenou dočasnou ochranu a mají tzv. „zaměstnaneckou kartu“.

Stav do 31. 3. 2026: Určitý problém způsobuje povinnost zaměstnavatele uvádět též rodné číslo zaměstnance, což mimo jiné je zmíněno k tomuto tiskopisu ve Všeobecných zásadách pro vyplňování tiskopisu „Oznámení o nástupu do zaměstnání – skončení zaměstnání“ platné od 1. dubna 2022. Ukrajincům, kteří v ČR získali dočasnou ochranu, se rodná čísla nepřidělují. Vyplní se tedy pouze datum narození, adresa trvalého pobytu v zahraničí a adresa pobytu v ČR. Česká správa sociálního zabezpečení pak přidělí zaměstnanci tzv. „Evidenční číslo pojištěnce“ (EČP), které sdělí zaměstnavateli. Toto číslo je pak uvedeno na průkazu pojištěnce (kartičce zdravotní pojišťovny) v poli, kde se u občanů ČR nachází rodné číslo.

Upozornění! Od 1. 4. 2026 pak platí postupy uvedené v zákonu č. 323/­2025 Sb., o JMHZ, kdy ČSSZ přiděluje zaměstnancům jejich „osobní identifikační čísla“. Zaměstnavatel postupuje podle § 35 zákona o JMHZ, to znamená, že zahraničního zaměstnance přihlásí nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce. Od 1. 7. 2026 zaměstnavatel při přihlášení zaměstnance postupuje podle § 19 zákona o JMHZ.

Pokud tedy ukrajinskému zaměstnanci (zaměstnankyni) vznikne účast na nemocenském pojištění, může i při splnění příslušných podmínek čerpat dávky nemocenského pojištění. To znamená následující dávky:

–   v případě se daná událost (například nemoc těhotenství) týká žadatele samotného:

–   nemocenské,

–   vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

–   v případě, se daná událost (například potřeba péče o dítě, člena rodiny) týká jiné osoby:

–   ošetřovné,

–   dlouhodobé ošetřovné,

–   peněžitá pomoc v mateřství,

–   dávka otcovské poporodní péče.

 

U těchto dávek nezáleží na tom, zda je osoba, o kterou je potřeba se starat, účastna nemocenského pojištění v ČR. O tyto dávky lze tedy požádat i ve vztahu k rodinným příslušníkům, kteří za občany Ukrajiny přicestují z Ukrajiny v důsledku válečného konfliktu. Výše zmíněná mezinárodní smlouva mezi ČR a Ukrajinou je založena na zásadě sčítání dob pojištění, to znamená, v případě je-li nárok na dávku v některém ze smluvních států třeba získat určitou dobu pojištění a pojištěnec ji v tomto státě nezíská, přihlédne se i k době obdobného nepřekrývajícího pojištění získaného podle právních předpisů druhého státu (článek 10 uvedené mezinárodní smlouvy).

 

To se může například týkat těhotných zaměstnankyň z Ukrajiny zaměstnaných v ČR, které k uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství budou muset splňovat především podmínku účasti na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V období dvou let lze sčítat dny z různých pojištění (zaměstnání), neboť tato podmínka nemusí být splněna u jednoho zaměstnavatele.

Podle článku 11 mezinárodní smlouvy se dávky při dočasné pracovní neschopnosti a v mateřství přiznávají a vyplácejí podle právních předpisů a na náklady té smluvní strany, na jejímž území je osoba pojištěna.

Dohody o pracovní činnosti

Zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti neměli až do roku 2024 nárok na některé dávky nemocenského pojištění. Jedná se o ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. S účinností od 1. 1. 2025 mají nárok na ošetřovné i zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti.

3.   Nemocenské pojištění

Právní předpisy

•    Právní úprava nemocenského pojištění v ČR je obsažena v zákonu č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění. Uvedený zákon stanovuje zaměstnavatelům celou řadu povinností jednak při přijímání žádostí o dávky z nemocenského pojištění, jednak povinnosti oznamovací a evidenční (viz dále).

•    Pojistné na nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Stanovuje například procentní sazby pojistného na nemocenské pojištění, pravidla pro stanovení vyměřovacího základu, ze kterého se pojistné počítá, rozhodné období atd.

3.1. Vznik a zánik nemocenského pojištění

Pro vznik a zánik nemocenského pojištění zaměstnance platí následující pravidla:

•    Pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud není v § 10 zákona č. 187/­2006 Sb. stanoveno jinak. Dobou zaměstnání se rozumí období od počátku výkonu činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána.

–   Upřesnění: U zaměstnance v pracovním poměru se za den, ve kterém tento zaměstnanec začal vykonávat práci, považuje též den přede dnem započetí výkonu práce, za který přísluší náhrada mzdy nebo za který se mzda nekrátí.

•    Prací se rozumí práce, pracovní nebo obdobná činnost, funkce nebo služba.

•    Smluvní zaměstnanec: Pojištění vzniká dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro smluvního zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení výkonu práce pro zaměstnavatele.

•    V případě společníka společnosti s r.o. a komanditisty komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonává pro ni práci, pojištění vzniká dnem, ve kterém začal konat práci pro společnost, a zaniká dnem ukončení výkonu této činnosti.

•    Zaměstnání malého rozsahu: V případě, pokud v zaměstnání malého rozsahu dojde ke sjednání započitatelného příjmu v částce alespoň rozhodného příjmu anebo sjednaný započitatelný příjem bude alespoň na tuto částku zvýšen, vzniká pojištění ode dne, od něhož byl započitatelný příjem na takovou částku sjednán nebo zvýšen.

•    Zaměstnanec s místem výkonu práce trvale v cizině: Pojištění zaměstnance zaměstnaného u zaměstnavatele se sídlem v ČR, jehož místo výkonu je trvale v cizině a který má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU, vzniká dnem zahájení výkonu práce v cizině též v případě, pokud zaměstnavatel tohoto zaměstnance nedoloží, že tento zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění v cizině. V daném případě zaniká pojištění dnem následujícím po dni, ve kterém bylo doloženo, že zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, ve kterém má trvale místo výkonu práce.

•    Zahraniční zaměstnanec: Pojištění zahraničního zaměstnance vzniká dnem, který uvedl v přihlášce k účasti na pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla přihláška podána, a zaniká:

–   dnem skončení dobrovolné účasti na důchodovém pojištění nebo

–   dnem skončení doby zaměstnání na území ČR nebo

–   prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši podle zákona č. 589/­1992 Sb. zaplaceno pojistné anebo

–   dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém byla tato odhláška podána.

Další pravidla

•    Změna sjednané částky: V případě, pokud sjednaná částka přestane dosahovat rozhodného příjmu z důvodu změny sjednané částky započitatelného příjmu, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od kterého k této změně došlo.

•    Změna rozhodného příjmu: V případě, pokud sjednaná částka započitatelného příjmu přestane dosahovat rozhodného příjmu z důvodu, že došlo ke zvýšení rozhodného příjmu vlivem změny všeobecného vyměřovacího základu nebo přepočítacího koeficientu, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od kterého k tomuto zvýšení došlo.

•    Zaměstnání stejného druhu na sebe bezprostředně navazují: V případě, pokud zaměstnanec uzavřel po skončení pracovního poměru další pracovní poměr k témuž zaměstnavateli tak, že oba pracovní poměry na sebe bezprostředně navazují, nedochází k zániku pojištění z důvodu skončení předchozího pracovního poměru, pokud v dalším pracovním poměru jsou splněny podmínky účasti na nemocenském pojištění. V tomto případě se má za to, že nemocenské pojištění trvá bez přerušení.

–   Toto pravidlo platí obdobně pro ostatní pojištěnce, pokud jejich další zaměstnání je zaměstnáním stejného druhu jako předchozí zaměstnání a pro obě zaměstnání platí stejné podmínky účasti na pojištění.

–   Zaměstnání různého druhu: Uvedená pravidla neplatí v případě, pokud jedním ze zaměstnání je zaměstnání malého rozsahu nebo dohoda o provedení práce.

Příklad 47

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní poměr od 1. 5. 2026. Pracovní dobu má rozvrženou na pracovní dny (pondělí až pátek). Zaměstnanec nenastoupil dne 1. 5. 2026 do práce, protože se jedná o svátek a obdržel za tento den náhradu mzdy. Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění již od 1. 5. 2026, i když do práce nastoupil až pozdější den. Uvedené pravidlo se týká pouze pracovního poměru, nikoliv dohody o pracovní činnosti, jak vyplývá z § 10 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění.

Příklad 48

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní poměr od 1. 3. 2026. Pracovní dobu má rozvrženou na pracovní dny (pondělí až pátek). Zaměstnanec nenastoupil dne 1. 3. 2026 do práce, protože se jedná o neděli a neobdržel za tento den náhradu mzdy, protože má sjednanou měsíční mzdu. Zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění již od 1. 3. 2026, i když do práce nastoupil až pozdější den (zaměstnanci se jeho měsíční mzda za tento den nekrátí).

Příklad 49

Se zaměstnancem byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou, pracovní poměr skončil dne 31. 12. 2025. Od 1. 1. 2026 byl sjednán se zaměstnancem další pracovní poměr na dobu určitou. V obou případech pracovního poměru byly splněny podmínky pro vznik účasti na nemocenském pojištění. Z hlediska nemocenského pojištění nedošlo ke dni 31. 12. 2025 k zániku nemocenského pojištění, protože pracovní poměry na sebe bezprostředně navazují a jedná se o zaměstnání stejného druhu (viz § 10 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění).

3.2. Základní pojmy

Sociální událost (§ 3 písm. l)

Zákon o nemocenském pojištění s tímto pojmem pracuje v souvislosti se vznikem nároku na příslušnou dávku poskytovanou z nemocenského pojištění. Sociální událostí uvedený zákon rozumí:

–   vznik dočasné pracovní neschopnosti (DPN),

–   nařízení karantény,

–   vznik potřeby ošetřování nebo péče u jiné fyzické osoby,

–   vznik potřeby dlouhodobé péče u ošetřované osoby,

–   nástup na peněžitou pomoc v mateřství,

–   nástup na dávku otcovské poporodní péče,

–   převedení zaměstnankyně na jinou práci.

Podpůrčí doba (§ 3 písm. k)

Důležitým pojmem v nemocenském pojištění je tzv. „podpůrčí doba“. Podpůrčí dobou je doba, po kterou má být vyplácena příslušná dávka nemocenského pojištění.

Ochranná lhůta (§ 15)

Nárok na určité dávky nemocenského pojištění může zaměstnanci vzniknout nejen v době trvání zaměstnání, které založilo účast na nemocenském pojištění, nýbrž také v tzv. „ochranné lhůtě“. Ochranná lhůta je doba stanovená zákonem o nemocenském pojištění, která plyne zaměstnanci po skončení zaměstnání, které mu zakládalo účast na nemocenském pojištění. Účelem ochranné lhůty je zajistit nárok na dávky nemocenského pojištění za předpokladu splnění příslušných podmínek též v případech, kdy občan jedno zaměstnání ukončil a do dalšího ještě nenastoupil.

 

V příslušné ochranné lhůtě:

•    může vzniknout nárok na nemocenské nebo na peněžitou pomoc v mateřství,

•    nemůže vzniknout nárok například na ošetřovné, neboť pro ošetřovné ochranná lhůta ze skončeného zaměstnání neplyne.

3.3. Dávky nemocenského pojištění

Samozřejmě důležitou otázkou je, jaký praktický význam má pro fyzickou osobu účast na nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění se poskytují následující dávky (§ 4 zákona o nemocenském pojištění):

–   nemocenské,

–   peněžitá pomoc v mateřství,

–   dávka otcovské poporodní péče (tzv. „otcovská“),

–   ošetřovné,

–   dlouhodobé ošetřovné,

–   vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

 

Nárok na tyto dávky má zaměstnanec při splnění příslušných podmínek. Dávky nemocenského pojištění vyplácí okresní správa sociálního zabezpečení, a to za kalendářní dny.

Postup od 1. 1. 2025

–   dochází k plné elektronizaci při poskytování dávek nemocenského pojištění (v případě nemocenského bylo zavedení tzv. „e-neschopenky“ provedeno s účinností již od 1. 1. 2020),

–   ošetřující lékař je povinen zasílat ÚZSS předepsané tiskopisy v elektronické podobě dle § 73a, s pojištěncem ošetřující lékař komunikuje způsobem uvedeným v § 73b, přitom rozhodnutí, potvrzení, hlášení, oznámení nebo další doklady vystavené ošetřujícím lékařem jsou opatřeny tzv. „identifikátorem předepsaného tiskopisu“ (viz § 73c zákona),

–   ve výjimečných případech (například výpadek elektrické energie nebo internetu) je ponechána možnost vystavit příslušný dokument v listinné podobě,

–   komunikace již bude probíhat prostřednictvím on-line služeb a elektronických formulářů prostřednictvím portálu ČSSZ nebo prostřednictvím mzdového software,

–   Přestanou být používány dosavadní tiskopisy, které předával zaměstnanec zaměstnavateli v písemné podobě. Zůstane však zachována povinnost zaměstnanec stanovená zákoníkem práce informovat zaměstnavatele v souvislosti s peněžitou pomocí v mateřství, ošetřovném, dlouhodobém ošetřovném, otcovské a vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství a nepřítomností v práci (forma však není předepsána).

 

Zaměstnavatel si bude moci základní údaje o zaměstnanci kdykoliv ověřit prostřednictvím služby ČSSZ.

 

>   Nemocenské

Kdo má nárok na nemocenské:

•    Nárok na nemocenské má zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa.

 

Základní podmínky:

•    Musí být splněno, že se jedná zaměstnance v zaměstnání, které založilo účast na nemocenském pojištění, uvedené v § 6.

Délka podpůrčí doby

•    Základní délka podpůrčí doby je stanovená podle § 26 zákona. Zaměstnanec má nárok na nemocenské od 15. kalendářního dne trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti do konce trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti. Nárok na nemocenské je však omezen maximálně na dobu 380 kalendářních dnů počítaných od vzniku dočasné pracovní neschopnosti (tzv. podpůrčí doba u nemocenského).

•    Po dobu prvních 14 kalendářních dnů je zaměstnanec, kterému trvá pracovní vztah zakládající účast na nemocenském pojištění zabezpečen náhradou mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel podle zákoníku práce (viz § 192 a násl. ustanovení zákoníku práce). Náhrada mzdy náleží za pracovní dny a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrady mzdy nebo se mu mzda nekrátí, a to při dočasné pracovní neschopnosti od 1. pracovního dne.

•    Prodloužení podpůrčí doby: Nemocenské může být poskytováno za určitých podmínek i po skončení podpůrčí doby (§ 27), a to na základě žádosti pojištěnce (zaměstnance). Jedná se o případy, kdy je možné na základě vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění očekávat, že zaměstnanec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí výše uvedené podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Žádost se podává u příslušné ÚSSZ. Při posuzování pracovní neschopnosti lékař orgánu nemocenského pojištění postupuje podle § 66. Orgány nemocenského pojištění vymezuje zákon o nemocenském pojištění v § 81 (například územní správa sociálního zabezpečení – ÚSSZ). Toto nemocenské však lze vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů po uplynutí podpůrčí doby uvedené výše (tj. po uplynutí podpůrčí doby určené dle § 26).

•    V případě, že jde o zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se nemocenské dle § 28 vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání.

Ochranná lhůta (§ 15):

•    Nemocenské náleží též v případech, kdy ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo po skončení pojištěného zaměstnání v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí v zásadě 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění (tj. dnem skončení zaměstnání dle § 10 odst. 1), které zakládalo účast na nemocenském pojištění. U zaměstnání kratších než 7 kalendářních dnů činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik činilo toto poslední zaměstnání. Případy, kdy ochranná lhůta neplyne, jsou uvedeny v § 15 odst. 4 (například z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu).

Výše nemocenské (§ 29)

Výše nemocenského za kalendářní den činí:

— 60 % denního vyměřovacího základu od 15. do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény,

— 66 % denního vyměřovacího základu od 31. do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,

— 72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,

— 100 % denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény v případech, kdy byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně podílel ve veřejném zájmu na hašení požáru, na provádění záchranných nebo likvidačních prací, anebo na plnění úkolů ochrany obyvatelstva jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému. To platí obdobně i pro člena ostatní složky IZS, který není k této složce v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru.

Kdy dochází ke snížení nemocenského (§ 31):

Výše nemocenského za kalendářní den se snižuje na 50 % částky nemocenského v případě, pokud si dočasnou pracovní neschopnost přivodil pojištěnec (zaměstnanec):

a)  zaviněnou účastí ve rvačce (rvačkou však není sebeobrana nebo pomoc napadenému),

b)  jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných nebo psychotropních látek nebo

c)  při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.

Nárok na nemocenské nevzniká (§ 25)

Nárok na nemocenské nevzniká například v případě, pokud si zaměstnanec úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Dále nárok na nemocenské nemá pojištěnec, kterému v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu; nárok na nemocenské v tomto případě zaniká posledním dnem přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu.

Potřebné doklady a tiskopisy

O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař, a to vystavením Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (tzv. eNeschopenky). Elektronický systém eNeschopenky je ošetřujícímu lékaři k dispozici buď na portálu ČSSZ, anebo v jeho lékařském softwaru. Ošetřující lékař vydá pojištěnci průkaz dočasné práce neschopného pojištěnce – II. díl Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

Pojištěnec (zaměstnanec) zaměstnavateli neposílá papírovou neschopenku ani jiný formulář, má však povinnost nahlásit neprodleně zaměstnavateli (telefonicky, SMS zprávou, e-mailem), že onemocněl a byl lékařem uznán dočasně práce neschopným. Zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci náhradu mzdy po dobu prvních 14 dnů, výplatu nemocenského zaměstnanci provádí ÚSSZ

 

>   Peněžitá pomoc v mateřství

Kdo má nárok na peněžitou pomoc v mateřství (§ 32):

•    Pojištěnka (zaměstnankyně), která dítě porodila. Před porodem má v době nejdříve od počátku 8. týdne před očekávaným dnem porodu nárok na peněžitou pomoc v mateřství těhotná pojištěnka (zaměstnankyně).

•    Pojištěnec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

•    Pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela.

•    Pojištěnec, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou (dlouhodobým onemocněním se rozumí takové onemocnění, které má trvat déle než 1 měsíc), nebo pro takové dlouhodobé onemocnění bylo vystaveno příslušné potvrzení dle § 67 písm. d), a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství.

•    Pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. Tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku 7. týdne po porodu dítěte a na dobu nejméně 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích. Zákon o nemocenském pojištění tak řeší případ, kdy se žena v průběhu mateřské dovolené rozhodne nastoupit zpět do zaměstnání a umožňuje tak, aby tuto dávku nemocenského pojištění čerpal otec dítěte nebo manžel ženy, která dítě porodila.

Pojištěnka, která porodila dítě, která splňuje příslušné podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství, jestliže až do dne nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírá nemocenské z dřívějšího pojištění.

 

Podmínky vzniku nároku:

•    Časová podmínka: Musí být splněno, že v den, od něhož je tato dávka přiznávána, musí trvat účast na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních 2 letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (to je zhruba 9 měsíců nemocenského pojištění v rozložení 2 let). Upozornění: Tato podmínka nemusí být splněna jen u jednoho zaměstnavatele, v období 2 let lze sčítat dny z různých pojištění (zaměstnání).

•    V některých případech je však možné využít ustanovení § 32 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění, které stanoví další případy doby, která se započítávají do uvedené doby pojištění 270 kalendářních dnů.

•    Například: Do uvedené doby se započítává například doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, pokud bylo toto studium úspěšně dokončeno. Jako příklad lze uvést následující situaci: Zaměstnankyně, která úspěšně ukončila vysokou (střední) školu, následně nastoupí do zaměstnání, ve kterém je nemocensky pojištěna. Vzhledem k těhotenství však chce uplatnit nárok na peněžitou pomoc v mateřství. I když nesplňuje výše uvedenou potřebnou dobu nemocenského pojištění v délce 270 kalendářních dnů před nástupem na mateřskou dovolenou, může tento nárok na dávku uplatnit, neboť do potřebné doby nemocenského pojištění se v tomto případě zahrne též doba předchozího studia na vysoké (střední) škole.

•    Výjimky: V případě, kdy k porodu dojde předčasně, považuje se podmínka doby účasti na nemocenském pojištění za splněnou ke dni nástupu na peněžitou podporu v mateřství, pokud se tato podmínka splní k počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu.

 

Zahraniční zaměstnanec: V případě, že se jedná o zahraničního zaměstnance, musí být kromě výše uvedených podmínek ještě splněna podmínka, kterou je účast na nemocenském pojištění po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby (§ 32 odst. 3).

Délka podpůrčí doby (§ 33):

Podpůrčí doba činí:

•    28 týdnů v případě ženy, která dítě porodila (a to i v případě, že se jedná o zaměstnankyni, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá),

•    37 týdnů v případě, pokud žena porodila zároveň 2 nebo více dětí, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže dále pečuje alespoň o 2 z těchto dětí.

 

Pokud nárok na peněžitou pomoc uplatňuje jiná osoba, než která dítě porodila (§ 32), je stanovena podpůrčí doba odlišně. Může se jednat například o osobu, která převzala dítě do péče, anebo pečuje o dítě, jehož matka zemřela nebo pečuje o dítě, jehož matka nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění nebo o otce dítěte nebo o manžela matky, která dítě porodila, který uzavřel s matkou dítěte příslušnou dohodu – viz výše.

Podpůrčí doba činí 22 týdnů v případě péče o 1 dítě, popřípadě 31 týdnů, pokud pojištěnec pečuje zároveň o 2 nebo více dětí, přičemž po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. Do této doby se v některých případech (například „otec na mateřské“) započítává doba, po kterou peněžitou pomoc v mateřství pobírala matka dítěte, kromě prvních 6 týdnů po porodu, kdy peněžitá pomoc v mateřství náleží výhradně matce. U pojištěnky, která dítě porodila, však nesmí být podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.

Mateřská dovolená

Mateřská dovolená je upravena zákoníkem práce (§ § 195 až 198). Zaměstnankyni přísluší mateřská dovolená po dobu 28 týdnů. V případě, pokud porodila zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.

Začátek podpůrčí doby

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství začíná dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastává:

•    dnem, který pojištěnka určí v období od počátku 8. týdne do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu (pokud pojištěnka tento den v tomto období neurčí, začíná podpůrčí doba od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu),

•    dnem porodu, pokud k porodu došlo před počátkem podpůrčí doby uvedené v předchozím bodu,

•    dnem převzetí dítěte pojištěncem do péče v případech uvedených v § 32 odst. 1 písm. b) až e) zákona o nemocenském pojištění, to platí i v případě, kdy pojištěnec převzal péči o totéž dítě opakovaně (například pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, nebo pojištěnec, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, a uzavřel s matkou dítěte výše zmíněnou písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě).

Ochranná lhůta

•    U žen, jejichž zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta tolik kalendářních dnů, kolik činilo toto jejich poslední zaměstnání, maximálně však 180 kalendářních dnů.

Stručně řečeno to znamená, aby měla zaměstnankyně nárok na peněžitou pomoc v mateřství, tak jí musí v den nástupu na mateřskou trvat zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění (pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti) alespoň v rozsahu 270 dní v posledních dvou letech. Pokud toto není splněno (v den nástupu na mateřskou již není zaměstnaná v zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění) tak je možné na mateřskou dovolenou nastoupit v 180denní ochranné lhůtě. Pokud však toto zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění trvalo kratší dobu než 180 dnů, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů toto pojištění trvalo.

Pokud žena nesplňuje potřebné podmínky pro uznání dávky peněžité pomoci v mateřství, to znamená, že nebyla nemocensky pojištěná, nebo nebyla zaměstnaná dostatečně dlouhou dobu, pak nemá na tuto dávku nárok. Řešením je pak tzv. „rodičovský příspěvek“ dle zákona č. 117/­1995 Sb., o státní sociální podpoře. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory, a nikoliv dávkou z nemocenského pojištění.

Výše peněžité pomoci v mateřství

Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu (§ 37). Peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí ode dne, který pojištěnka určila jako nástup na peněžitou pomoc v mateřství, případně ode dne převzetí dítěte do péče.

Přivýdělek při mateřské dovolené

Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nemůže v žádném případě skončit nebo být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu (§ 195 zákoníku práce). Matky však mohou pracovat a zároveň pobírat peněžitou pomoc v mateřství v případě, že jde o jiné zaměstnání, než ze kterého se jim tato dávka vyplácí. Pokud by tedy žena na mateřské dovolené chtěla pracovat u stávajícího zaměstnavatele, musí vykonávat jinou činnost než před nástupem na mateřskou. Zaměstnavatel tedy ženě vystaví novou pracovní smlouvu, popřípadě dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. V této souvislosti je totiž nutné dodržet ustanovení § 34b zákoníku práce, které stanoví, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. V době pobírání peněžité pomoci v mateřství tedy žena smí vykonávat práci u dosavadního zaměstnavatele v dalším pracovním poměru nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr jen s jiným druhem práce.

V případě zaměstnání u jiného zaměstnavatele takové omezení stanoveno není. Nutno však pamatovat na ustanovení § 304 zákoníku práce, které stanoví, že zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnání, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Toto omezení se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.

Potřebné doklady a tiskopisy

Postup od 1. 1. 2025

Ošetřující lékař elektronicky vystaví a odešle ÚSSZ „Potvrzení o datu předpokládaného porodu“, kde uvede předpokládaný termín, popřípadě i datum porodu, pokud k němu došlo předčasně a číslo rozhodnutí předá pojištěnce. Pojištěnka oznámí zaměstnavateli nástup na mateřskou dovolenou (forma není předepsána). Zaměstnavatel ověří podle čísla rozhodnutí datum předpokládaného porodu a prostřednictvím Portálu ČSSZ nebo prostřednictvím mzdového SW zašle příslušné údaje pomocí tiskopisu „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“ NEMPRI_2025 (dříve tzv. „Příloha k žádosti o dávku“). ÚSSZ na základě informací od zaměstnavatele a ošetřujícího lékaře vyplatí pojištěnce příslušnou dávku nemocenského pojištění.

V případě, pokud zaměstnanec žádá o peněžitou pomoc v mateřství z důvodu převzetí dítěte do péče (například na základě dohody s matkou), oznámí zaměstnavateli nástup na rodičovskou dovolenou, se kterým je fakticky spojena žádost o dávku nemocenského pojištění.

Zaměstnavatel zašle ÚSSZ příslušné údaje pomocí tiskopisu „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“ NEMPRI_2025 (dříve tzv. „Příloha k žádosti o dávku“) prostřednictvím ePortálu nebo svého mzdového SW. Na základě informací od zaměstnavatele a dalších podkladů ÚSSZ vyplatí příslušnou dávku nemocenského pojištění.

 

>   Ošetřovné

Kdo má nárok na ošetřovné:

Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu ošetřování nebo péče zejména v následujících případech (podrobný výčet je uveden v § 39):

•    ošetřování

–   dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz,

–   ošetřování jiné fyzické osoby, jejíž zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou (vymezení těchto osob je uvedeno v § 39 odst. 2),

–   ošetřování jiné fyzické osoby, jejíž zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo ženy, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou,

•    péče o dítě mladší 10 let, protože:

–   školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, (dále jako „školské zařízení“), v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídatelné události,

–   dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo

–   fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo utrpěla úraz, je hospitalizována nebo jí byla poskytnuta komplexní lázeňská rehabilitační péče na základě veřejného zdravotního pojištění, nebo byla přijatá do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.

 

Změny od 1. 1. 2025:

Nově mají nárok na ošetřovné též:

–   OSVČ, pokud splňují podmínky uvedené v § 39 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění,

–   zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti,

–   zahraniční zaměstnanci (to znamená zaměstnanci, kteří pracují na území ČR pro zaměstnavatele, který nemá sídlo v ČR, ani v jiném státě EUR, ani ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o sociálním pojištění), opět za předpokladu, že splňují podmínky uvedené v § 39 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění,

–   v určitých případech i zaměstnanci účastní nemocenského pojištění v případě zaměstnání malého rozsahu (tj. tehdy, pokud jde o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti).

 

Kdo nemá nárok na ošetřovné (§ 39 odst. 4 až 7):

•    Nárok na ošetřovné též nemají například zaměstnanci (zaměstnankyně), jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek. Toto omezení se však neuplatní, například tehdy, pokud tato jiná fyzická osoba onemocněla nebo utrpěla úraz, je hospitalizována nebo jí byla poskytnuta komplexní lázeňská rehabilitační péče na základě veřejného zdravotního pojištění, a proto nemůže o dítě pečovat.

•    Zaměstnanec rovněž nemá nárok na ošetřovné, jestliže jiný pojištěnec má z důvodu poskytování dlouhodobé péče výše uvedenému dítěti nebo fyzické osobě nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.

 

Nárok na výplatu ošetřovného nemá zaměstnanec (zaměstnankyně) v době prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

Podmínky vzniku nároku

•    Podmínkou nároku na ošetřovné je, že ošetřovaná osoba žije se zaměstnancem (zaměstnankyní) v domácnosti. Tato podmínka neplatí v případě, kdy se sjedná o fyzické osoby uvedené v § 39 odst. 2. To znamená v případě ošetřování nebo péče o příbuzného v linii přímé, sourozence nebo ošetřování manžela, manželky, rodičů manžela nebo manželky a v případě registrovaného partnerství.

•    V témže případě ošetřování nebo péče náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně oběma oprávněným, jestliže v témže případě ošetřování nebo péče se vystřídají. Vystřídání je však možné jen jednou (§ 39 odst. 5)

Podpůrčí doba

•    Podpůrčí doba u ošetřovného počíná prvním kalendářním dnem potřeby ošetřování nebo péče a činí nejdéle 9 kalendářních dnů.

•    V případě, pokud jde o osamělého zaměstnance (zaměstnankyni), který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. Kdo je považován za osamělého zaměstnance stanovuje § 40 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění (například zaměstnankyně, která je svobodná nebo rozvedená, pokud nežije s druhem).

•    Ošetřovné se v případě starobního důchodce nebo osoby, která je invalidní ve 3. stupni vyplácí nejdéle do dne, jímž končí doba zaměstnání.

•    Kdy podpůrčí doba neběží: Po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče (nemocnice).

Ochranná lhůta

•    Ochranná lhůta není pro ošetřovné stanovena.

Výše ošetřovného

•    Výše ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu (§ 41).

Potřebné doklady a tiskopisy

Postup od 1. 1. 2025

Ošetřující lékař vystaví „rozhodnutí o potřebě ošetřování/­péče“, odešle je elektronicky příslušné ÚSSZ. Dojde k vygenerování čísla elektronického potvrzení (identifikátoru). Číslo rozhodnutí předá ošetřující lékař příslušné osobě (pojištěnci). Pojištěnec (zaměstnanec) oznámí svému zaměstnavateli potřebu ošetřování nebo péče a zaměstnavateli předloží číslo rozhodnutí o potřebě ošetřování nebo péče.

Zaměstnavatel si ověří potvrzení o potřebě ošetřování/­péče u příslušné ÚSSZ (pomocí čísla identifikátoru) a následně prostřednictvím ePortálu nebo mzdového SW pošle Přílohu k žádosti o dávku s potřebnými údaji (tiskopis „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“) NEMPRI_2025. ÚSSZ na základě informací od zaměstnavatele a ošetřujícího lékaře vyplatí dávku nemocenského pojištění pojištěnci (zaměstnanci).

 

>   Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Kdo má nárok na vyrovnávací příspěvek (§ 42):

•    Těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství.

•    Zaměstnankyně, která je v období do konce 9. měsíce po porodu převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána matkám do konce 9. měsíce po porodu nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství.

•    Zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení.

•    Těhotná zaměstnankyně činná v uměleckém oboru, která je převedena na jinou práci, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

Kdo nemá nárok na vyrovnávací příspěvek

Nárok na vyrovnávací příspěvek nemají zejména:

•    Zaměstnankyně, které jsou činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce.

•    Zaměstnankyně, která je účastna nemocenského pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu.

•    Zaměstnankyně, která je žákyní nebo studentkou, pokud zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin.

•    Zaměstnankyně, která je zahraničním zaměstnancem.

 

Podmínky vzniku nároku:

•    Nárok vzniká za podmínky, pokud zaměstnankyně dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než před tímto převedením na jinou práci. Ke snížení započitatelného příjmu z důvodu kratší pracovní doby se nepřihlíží.

 

Podpůrčí doba:

•    Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci.

•    Těhotné zaměstnankyni se vyrovnávací příspěvek vyplácí nejdéle do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu.

Kdy se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nevyplácí:

Zákon o nemocenském pojištění stanoví v § 43, za které kalendářní dny se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nevyplácí. Jedná se zejména o situace, ve kterých by docházelo k souběhu s nárokem na jinou dávku nemocenského pojištění. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, se nevyplácí například za kalendářní dny, ve kterých zaměstnankyně:

•    byla uznána dočasně práce neschopnou nebo jí byla nařízena karanténa,

•    ošetřovala dítě mladší 10 let nebo o ně pečovala nebo ošetřovala jinou fyzickou osobu z důvodů uvedených v § 39 odst. 1 nebo poskytovala dlouhodobou péči,

•    měla pracovní volno bez náhrady příjmu,

•    měla neomluvenou nepřítomnost v práci, a to i po část kalendářního dne,

•    byla na mateřské nebo rodičovské dovolené.

 

Ochranná lhůta:

•    Není stanovena.

Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství

•    Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměrem jejich započitatelných příjmů připadajících na 1 kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení.

 

Potřebné doklady a tiskopisy:

Postup od 1. 1. 2025

Ošetřující lékař vydá příslušné potvrzení pojištěnce. Zaměstnavatel převede pojištěnku (zaměstnankyni) na jinou práci z důvodu těhotenství nebo mateřství (na základě lékařského potvrzení nebo z důvodu povinnosti vyplývající ze zákona). Zaměstnavatel následně elektronicky zašle příslušné údaje prostřednictvím ePortálu nebo svého mzdového SW na ÚSSZ (tiskopis „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“) NEMPRI_2025).

Následně ÚSSZ na základě informací od zaměstnavatele vyplatí dávku nemocenského pojištění pojištěnce (zaměstnankyni).

 

>   Dávka otcovské poporodní péče (otcovská)

Počátek poskytování:

•    Dávka otcovské poporodní péče je novou dávkou z nemocenského pojištění od 1. února 2018.

 

Kdo má nárok (§ 38a):

•    pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož je otcem,

•    pojištěnec, který pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do této péče nedosáhlo 7 let věku.

 

Nárok na otcovskou má rovněž:

•    pojištěnec, jestliže dítě, jehož je otcem, se narodilo mrtvé, nebo zemřelo v období 6 týdnů ode dne narození.

Podmínky vzniku nároku:

•    Otcovská náleží, pokud nástup na otcovskou nastal v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče.

•    V případě, pokud jde o narození dítěte, výše uvedené období se prodlužuje o kalendářní dny, po které bylo dítě hospitalizováno ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte, a které spadají do období 6 týdnů ode dne narození dítěte.

•    V tomtéž případě péče o dítě náleží otcovská jen jednou a jen jednomu z oprávněných. To platí i v případě, pokud pojištěnec pečuje o více dětí narozených současně nebo o více dětí převzatých současně do péče

 

Podpůrčí doba:

•    Podpůrčí doba u otcovské činí 2 týdny a začíná nástupem na otcovskou.

•    Pro volno v zaměstnání využijí otcové rodičovskou dovolenou.

•    Nástup na otcovskou nastává dnem, který si pojištěnec určí v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. Nelze ji čerpat přerušovaně. Otcovské se nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud pojištěnci nevznikl nárok na výplatu otcovské alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem

 

Ochranná lhůta:

•    Není stanovena. To znamená, že jestliže k nástupu na otcovskou dojde po zániku nemocenského pojištění, pak nárok na otcovskou nevznikne.

 

Odchylky:

Pokud se dítě narodí mrtvé nebo zemře v období 6 týdnů od narození, jsou stanoveny pro takový případ některá pravidla odlišně. Například pokud by období pro nástup na otcovskou ode dne úmrtí dítěte byl kratší než 2 týdny, otcovská náleží, pokud nástup na tuto otcovskou nastal v období 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte.

 

Výše otcovské poporodní péče:

•    Výše otcovské za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu (§ 38c).

 

Potřebné doklady a tiskopisy:

Pojištěnec (zaměstnanec) oznámí zaměstnavateli nástup na rodičovskou dovolenou, v tomto případě na otcovskou, s tím je spojena žádost o příslušnou dávku nemocenského pojištění. Zaměstnavatel následně elektronicky zašle příslušné údaje (tiskopis „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“) NEMPRI_2025 (dříve tzv. „Příloha k žádosti o dávku“) prostřednictvím ePortálu nebo svého mzdového SW na ÚSSZ. Následně ÚSSZ na základě informací od zaměstnavatele vyplatí dávku pojištěnci (zaměstnanci).

 

>   Dlouhodobé ošetřovné

Počátek poskytování:

•    Dlouhodobé ošetřovné je novou dávkou z nemocenského pojištění od 1. června 2018. Je určeno pro situace, kdy fyzická osoba chce dlouhodobě pečovat o nemocnou a blízkou osobu v jedné domácnosti, což jí zabraňuje vykonávat své zaměstnání.

 

Kdo má nárok (§ 41a):

•    Nárok na tuto dávku má pojištěnec, pečující o osobu, která potřebuje poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí a nevykonává zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřování náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance.

•    Nárok na tuto dávku má pojištěnec, který je:

–   manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (partnerkou) ošetřované osoby,

–   příbuzným v řadě přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc,

–   manželem (manželkou), registrovaným partnerem (partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené výše pod písmenem b),

–   druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.

Změny od 1. 1. 2025

•    Zrušuje se podmínka, že v případě, pokud nárok na dlouhodobé ošetřovné uplatňuje druh (družka), mají shodné místo trvalého pobytu. Obdobně se zrušuje podmínka shodného místa hlášeného pobytu v případě, pokud jde o cizince. Pro účely poskytování dlouhodobého ošetřovného tak bude postačovat čestné prohlášení, že dotyčné osoby spolu žijí v domácnosti.

•    Zrušuje se podmínka nároku na dlouhodobé ošetřovné spočívající v udělení souhlasu ošetřované osoby s poskytováním dlouhodobé péče konkrétním pojištěncem, uvedená v § 41b. Udělení tohoto souhlasu totiž činilo problémy v případech, kdy zdravotní stav ošetřované osoby byl natolik vážný, že udělení písemného nebo jiného souhlasu bylo po praktické stránce nemožné.

 

Kdo nemá nárok (§ 41c):

•    Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají zejména zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce nebo zaměstnanci účastní nemocenského pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin.

•    Nárok rovněž nemají pojištěnci při poskytování dlouhodobé péče dítěti, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek (s výjimkou případů uvedených v § 41c odst. 2 zákona o nemocenském pojištění).

•    Nárok dále nemají fyzické osoby, které nesplňují základní podmínku, kterou je potřebná doba nemocenského pojištění

 

Podmínky vzniku nároku (§ 41a):

•    Poskytuje-li pojištěnec dlouhodobou péči současně více ošetřovaným osobám, dlouhodobé ošetřovné mu náleží pouze jednou (§ 41d).

•    Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je zaměstnáním, je účast na nemocenském pojištění zaměstnance alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče (§ 41a odst. 5).

•    Rozhodnutí ošetřujícího lékaře o potřebě dlouhodobé péče.

•    Při poskytování dlouhodobé péče se lze střídat, avšak v jednom kalendářním dnu může poskytovat dlouhodobou péči s nárokem na dlouhodobé ošetřovné jen jeden oprávněný.

 

Kdo je ošetřovanou osobou (§ 41a odst. 2):

•    Ošetřovanou osobou, se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které:

–   došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň 4 kalendářní dny po sobě jdoucí. Nesmí se však jednat o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou ošetřované osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně.

–   Dále musí být splněno, že je předpoklad, že zdravotní stav ošetřované osoby po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň 30 kalendářních dnů.

•    Ošetřovanou osobou se rovněž rozumí fyzická osoba v inkurabilním (nevyléčitelném) stavu, který vyžaduje poskytování paliativní péče a dlouhodobé péče v domácím prostředí. V tomto případě se podmínka hospitalizace nevyžaduje.

 

Podpůrčí doba (§ 41e):

•    Podpůrčí doba činí nejdéle 90 kalendářních dnů.

 

Ochranná lhůta:

•    Není stanovena.

 

Výše dlouhodobého ošetřovného:

•    Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu (§ 41f).

Potřebné doklady a tiskopisy

Postup od 1. 1. 2025:

Ošetřující lékař vystaví rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, odešle je elektronicky příslušné ÚSSZ a číslo rozhodnutí předá příslušné osobě. Dále alespoň 1x měsíčně vystaví potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé péče a předá jen příslušné osobě. Ošetřovaná osoba předá potvrzení o rozhodnutí nebo trvání potřeby dlouhodobé péče osobě, která ji ošetřuje.

Pojištěnec (zaměstnanec), který ošetřuje, oznámí zaměstnavateli potřebu dlouhodobé péče a předloží zaměstnavateli číslo rozhodnutí, v průběhu čas pak předkládá potvrzení o trvání.

 

Zaměstnavatel sdělí číslo rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče u ÚSSZ, a to prostřednictvím ePortálu nebo svého mzdového SW. Zaměstnavatel následně elektronicky zašle příslušné údaje (tiskopis „Oznámení zaměstnavatele o žádosti zaměstnance o dávku“) NEMPRI_2025. (dříve tzv. „Příloha k žádosti o dávku“) na ÚSZZ. Na základě informací od zaměstnavatele a lékaře ÚSSZ vyplatí dávku nemocenského pojištění.