Rozvahovým dnem je den,

kdy se uzavírají účetní knihy. V praxi je takovým dnem nejčastěji poslední den kalendářního roku, tedy 31. prosinec. To pochopitelně neplatí v případech, kdy účetním obdobím je jiné období než kalendářní rok anebo v „mimořádných“ situacích jako je např. likvidace, konkurz apod. K rozvahovému dni (ke dni sestavení účetní závěrky) musí účetní jednotky především provést inventarizaci majetku a závazků, tedy i peněžních prostředků v pokladně, případně v pokladnách. Inventarizací se zjišťuje, zda skutečný stav odpovídá stavu účetnímu. Skutečný stav se v případě peněžních prostředků v pokladně zjistí fyzickou inventurou. Na rozdíl od právního stavu platného do konce roku 2001 již není nutno peněžní prostředky v pokladně inventarizovat čtyřikrát do roka. Je-li při inventarizaci zjištěno, že skutečný stav peněz je nižší než stav účetní, jedná se o schodek (manko). Je-li skutečný stav vyšší, vzniká přebytek. Případný inventarizační rozdíl se vyúčtuje do toho účetního období, za které se inventarizace provádí.

K rozvahovému dni je dále nutno přepočítat veškerou zahraniční měnu na českou měnu kurzem platným k tomuto dni. I když zákon o účetnictví umožňuje v průběhu roku účetním jednotkám používat buď aktuální (denní) kurzy nebo kurzy pevné, k rozvahovému dni je nutno použít pouze aktuální kurz České národní banky.

Vzniklé kurzové rozdíly jsou zaúčtovány buď jako kurzový zisk nebo jako kurzová ztráta.

Pokladna a daňová evidence

Podle § 7b ZDP daňová evidence zajišťuje zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o příjmech a výdajích (v členění potřebném pro zjištění základu daně) a o majetku a závazcích. Závazná forma vedení daňové evidence není stanovena, podstatné je, aby byla vedena takovým způsobem, který by umožnil zjistit základ daně. Ve srovnání s jednoduchým účetnictvím jsou pravidla pro vedení daňové evidence nastavena podstatně volněji. Poplatník, který vede daňovou evidenci, nemusí teoreticky evidovat peněžní prostředky (ani v pokladně a ani na účtu), postačí, bude-li evidovat zdanitelné příjmy a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (výdaje daňové). Přesto však většina poplatníků peněžní prostředky eviduje. Ať proto, že při vedení daňové evidence postupuje shodným způsobem jako při vedení jednoduchého účetnictví (a takový postup není v rozporu s legislativou) nebo prostě proto, že chce mít o stavu peněžních prostředků přehled. Podle § 7b odst. 4 ZDP dále platí, že poplatník, který vede daňovou evidenci, musí k poslednímu dni zdaňovacího období provést zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů. O tomto zjištění provede zápis a o případné rozdíly upraví základ daně. V daňové evidenci tedy není nutné peněžní prostředky ani evidovat, ani zjišťovat jejich skutečný stav na konci zdaňovacího období (v případě fyzických osob na konci kalendářního roku).

Pokladna a paušál

V některých případech mohou poplatníci – fyzické osoby – uplatnit namísto skutečně vynaložených a patřičným způsobem doložených výdajů výdaje stanovené procentem z dosaženého příjmu (výdaje paušální). Tuto formu volí podnikatelé především v situaci, je-li to pro ně – z hlediska daňové optimalizace – výhodnější, tzn. paušální výdaje (ve výši 30 % až 80 % z dosažených příjmů, v závislosti na druhu podnikatelské činnosti) jsou vyšší než výdaje skutečné. Maximální výše těchto výdajů je v současné době ZDP limitována absolutní částkou v závislosti na použitém procentu a to tak, že je lze uplatnit nejvýše do příjmu 2 000 000 Kč. Výhodou tohoto způsobu uplatnění výdajů je rovněž nižší administrativní zatížení než v situacích, kdy poplatník vede účetnictví nebo daňovou evidenci. Poplatníci totiž v těchto případech vedou povinně pouze záznamy o příjmech a evidenci pohledávek. Z uvedeného ale plyne, že ani podnikatelé uplatňující výdaje paušálem se nevyhnou evidování příjmů (ať hotových do pokladny, tak bezhotovostních přijatých na účet).

Pokladna a daňový řád

V souvislosti s tématem pokladny v podnikání se nelze nezmínit o povinnosti, kterou ukládá daňový řád. Podle § 97 odst. 1 tohoto zákona platí, že daňový subjekt, který v rámci své podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti uskutečňuje platby v hotovosti, je povinen vést průběžně evidenci těchto plateb, pokud nezaznamenává údaje o těchto platbách v jiné evidenci stanovené zákonem.

Zákon o omezení plateb v hotovosti

nabyl účinnosti prvního července 2004. Pro účel tohoto zákona se bezhotovostní platbou rozumí platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky, prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu. Za platbu se pak nepovažuje např. vklad peněžních prostředků v hotovosti na vlastní účet nebo na cizí účet u peněžního ústavu jebo jejich výběr, výměna bankovek nebo mincí za jiné bankovky nebo mince prostřednictvím peněžního ústavu, předání nestandardně poškozených tuzemských bankovek nebo tuzemských mincí České národní bance, zadržení bankovek nebo mincí, u kterých existuje důvodné podezření, že jsou padělané nebo pozměněné České národní bance atd.. Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč („limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně. Příjemce platby, jejíž výše překračuje limit, nesmí tuto platbu přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně. Platba v cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na české koruny směnným kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby. Do uvedeného limitu se přitom započítávají veškeré platby v české i cizí měně provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne. Za porušení zákonem stanovených povinností hrozí nepodnikajícím fyzickým osobám pokuta až ve výši 500 000 Kč. Fyzickým osobám – podnikatelům a právnickým osobám lze uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč.

Ing. Helena Machová

K problematice Účetnictví jsme publikovali:

•  Zákon o účetnictví (zák. č. 563/1991 Sb.), vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. (vyhl. č. 500/2002 Sb.), daňový řád (zák. č. 280/2009 Sb.), zákon o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.) – Zákony I/2016

•  Zákoník práce (zák. č. 262/2006 Sb.) – Zákony III/2016

•  Zákon o účetnictví s komentářem, prováděcí vyhláška k zákonu o účetnictví s komentářem – měsíčník Poradce 7-8/2016

•  Účetní závěrka podnikatelů za rok 2015, str. 2 – monotematika

•  Vedení účetnictví v plném a ve zjednodušeném rozsahu od 1. 1. 2016, str. 56 – měsíčník PVS 1/2016

Knihy lze objednat na www.i-poradce.cz, e-mailem: abo@i-poradce.cz,

telefonicky 558 731 125, 732 708 627, 732 479 069, faxem: 558 731 128

(Po – Pá od 9,00 do 15,00 hod.).