Poruchy příjmu potravy
Problém „ideálu krásy“, kterým jsou v současnosti vyzáblé až „podvyživené“ děvy, dnes zasahuje skoro všechny ženské a nezřídka i mužské věkové kategorie. Jaké projevy a jaké následky má anorexie, bulimie, záchvatové přejídání a orthorexie?
I když v představách mnoha lidí převládá dojem, že poruchy příjmu potravy (PPP) jsou onemocněním, které souvisí se současnou předimenzovanou /dez/informovaností o kultuře výživy, z historie víme, že poprvé se poruchy příjmu potravin objevily v lékařských záznamech anglických lékařů v roce 1870.
Problém „ideálu krásy“,
kterým jsou v současnosti vyzáblé až „podvyživené“ děvy, dnes zasahuje skoro všechny ženské a nezřídka i mužské věkové kategorie. Faktem je, že největší nárůst zájmu o téměř chorobné hubnutí typu „posedlosti štíhlostí“ zaznamenáváme u 12 až 14letých děvčat. Jde o proces spojený se silným vlivem psychické složky (psychosomatické onemocnění) a jedná se buď o mentální anorexii (hladovění), nebo mentální bulimii (přejídání a zvracení) a záchvatovité přejídání (Binge Eating Disorder, BED).
Mentální anorexie je nemoc,
při níž dotyčná osoba odmítá potravu, chce stále snižovat svoji hmotnost a ovládat své tělo, za každou cenu přemáhá pocit hladu, neustále má pocit, že je nepřiměřeně tlustá. Anorektičky si nepřipadají nikdy dostatečně štíhlé a postupně přestanou přijímat potravu, zvracejí, užívají projímadla, nadměrně cvičí.
Podle mezinárodní klasifikace nemocí je mentální anorexie klasifikována tak, že hmotnost mladé ženy musí klesnout pod 15 % její průměrné hmotnosti vzhledem k její výšce, věku a stavbě těla (BMI index je nižší než 17,5 – normální rozpětí je 18,6 až 24,9). Body mass index je parametr (číslo), které získáme, když hmotnost (váhu) v kilogramech vydělíme druhou mocninou výšky v metrech.
Bulimie je porucha, při níž dochází k záchvatům přejídání
a při níž se dokáže spotřebovat neuvěřitelné množství jídla. Vzápětí se ho konzument ze strachu, že přibere, z pocitu viny, zbaví zvracením (prst do krku) nebo pomocí projímadel – stolicí. Na rozdíl od anorektika osobu trpící bulimií nerozpoznáme tak snadno. Bulimik totiž svoje trápení dokáže déle skrývat. Zpočátku je pro bulimiky zvracení určitým způsobem očištění organismu, později k němu přistupují systematicky – najedí se a zároveň nepřiberou. Po krátké době však znovu pocítí hlad a mají potřebu přejídat se, aby to opět vyzvraceli. Takto se dostávají do začarovaného kruhu problémů – život se pro ně stává téměř nesnesitelným. Izolují se a obávají se, že ve společnosti se o jejich problému ví, mají časté absence ve škole nebo v zaměstnání, uzavírají se do sebe, mívají stavy podobné depresím.
Záchvatovité přejídání má podobné znaky jako bulimie,
jen s více specifiky. Postižený konzumuje jídlo mnohem rychleji, než je běžné, a jídává do té doby, až se cítí už nepříjemně plný. Často v jídle pokračuje, i když už není hladový. Jídává o samotě, protože se stydí, že zkonzumuje takové množství a po přejedení se je sám sebou znechucený, cítí se provinile. V souvislosti s přejídáním se objevují pocity úzkosti. K záchvatům přejídání dochází dva a vícekrát do týdne, ale přejídání není spojeno s pravidelným zvracením.
Redukční diety různého charakteru
jsou určitě „živnou půdou“ pro postupný rozvoj poruch příjmu potravy. Podle různých statistik až u 20 až 30 procent osob redukční diety zvyšují asi osmkrát riziko vzniku anorexie nebo bulimie. Svoji negativní roli přitom hrají média, která propagují množství „zaručených“ redukčních diet, jakož i přetrvávající ideál ženské krásy ztělesněný vyzáblou mladou ženou. Ve srovnání s minulostí už také neplatí, že redukční diety drží hlavně ženy s vysokou nadváhou a lidé po operačních zákrocích. Dnes už se ztrácejí hranice mezi zásadami zdravé, správně vyvážené stravy a dietním způsobem života, vznikají nové zvláštní závislosti.
Orthorexie je popisována jako patologická posedlost zdravým jídlem,
které neobsahuje pesticidy, herbicidy, konzervační látky a umělé přísady. Je to strach sníst cokoliv, co není „čisté“. Na rozdíl od anorexie tu lidem nejde až tak o hubnutí, spíš se tu řeší pohled na konzumaci potravin a celkový životní styl. Ovšem militantní dodržování takového stravování může mít negativní sociální dopady a po čase se mohou začít vyvíjet různé nutriční nedostatky vedoucí ke zdravotním potížím.
Orthorexie se označuje jinými slovy i jako „fixace na správné stravování“, případně „narkomanie zdravých jídel“. V mnohých případech to ale přesahuje všechny hranice a posedlost zdravým jídlem může negativně ovlivnit ostatní aktivity, zájmy, a dokonce i vztahy, a v konečném důsledku může být tento stav i fyzicky nebezpečný.
MUDr. Pavel Malovič
