Porušení léčebného režimu
a jeho důsledky

Při porovnání právní úpravy důležitých osobních překážek v práci v zákoníku práce s právní úpravou této problematiky obsažené do konce roku 2006 v zákoníku práce č. 65/1965 Sb. je zřejmé, že tato oblast se v jednom aspektu od předchozí úpravy zásadně odlišuje. Tato změna spočívá (zjednodušeně řečeno) v přenesení zabezpečení zaměstnanců při dočasné pracovní neschopnosti v prvních 14 kalendářních dnech takové neschopnosti na zaměstnavatele.

Tato změna se však projevila až v roce 2009, kdy 1. 1. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. S účinností od 1. 1. 2011 pak došlo v reakci na momentální ekonomickou situaci k úpravě znění § 192 ZP a prodloužilo se období prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti na 21 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti. Toto prodloužené období však bylo dočasné a skončilo 31. 12. 2013. Od 1. 1. 2014 tedy opět zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy/platu/odměny z dohody po dobu prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti. Nutno připomenout, že počínaje 1. 1. 2012 se poskytování náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti týká nejen dohody o pracovní činnosti, ale nově – byť jen při naplnění podmínek stanovených v § 7 ZoNP – i dohody o provedení práce.

Až na výjimku období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti patří doba pracovní neschopnosti mezi důležité osobní překážky v práci, při nichž zaměstnanci nenáleží náhrada mzdy/platu, ale zaměstnanec je zabezpečen dávkou od jiného subjektu, v daném případě konkrétně dávkou sociálního zabezpečení, tzv. nemocenským.

Dočasnou pracovní neschopností se podle § 55 ZoNP rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné důvody uvedené v zákoně o nemocenském pojištění neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dnů, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnci, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař podle § 57 ZoNP.

PODMÍNKY NÁROKU - Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu (ve výši zákonem stanovené), pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V případě těchto překážek v práci je tedy náhrada mzdy nebo platu (na rozdíl od náhrady mzdy nebo platu u jiných překážek v práci) podmíněna splněním podmínek (ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény) stanovených pro vznik nároku na nemocenské předpisy o nemocenském pojištění, které jsou upraveny v § 6 ZoNP.

Náhrada mzdy nebo platu bude náležet zaměstnanci ve shora uvedeném období v rámci prvních 14 kalendářních dnů jen za dny, které jsou jeho pracovními dny (na rozdíl od nemocenského, které přísluší za všechny dny), tzn. za dny, na které mu byly nařízeny směny, a na svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat (mzda) nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech trvá jeho pracovní poměr a zaměstnanec splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění (§ 16 a § 28 ZoNP).

Pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, bude se považovat tato dočasná pracovní neschopnost (i z pohledu zaměstnavatele) za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy nebo platu však vždy bude náležet pouze do dne vyčerpání podpůrčí doby podle § 26 ZoNP.

Doba poskytování náhrady mzdy nebo platu

Počínaje 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény je zaměstnanec zabezpečen nemocenským – tedy dávkou nemocenského pojištění. Podle § 23 ZoNP má nárok na nemocenské pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní. Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 5. kalendářním dnem nařízené karantény.

Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti (karantény) právo na náhradu mzdy nebo platu při těchto překážkách v práci, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci (případný souběh je vyloučen ve – prospěch“ náhrady mzdy). Avšak souběh je též vyloučen, pokud by v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti ((karantény) mělo zaměstnanci náležet nemocenské, peněžitá pomoc mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné – v těchto případech náhrada mzdy nebo platu nepřísluší a jsou „upřednostněny“ příslušné dávky.

Vznikne-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. V případě, že zaměstnanec byl uznán práce neschopným v den, kdy již část směny odpracoval, počíná dočasná pracovní neschopnost již tento den. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, náleží mu za tento den jen poměrný díl mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzdy nebo plat.

KONTROLA NAD DODRŽOVÁNÍM LÉČEBNÉHO REŽIMU - Zaměstnavatel má právo kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, tj. především povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Pro ty účely zákoník práce definuje v § 301a ZP tzv. jinou povinnost zaměstnance – zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.

Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu a stejnopis tohoto záznamu doručit zaměstnanci, který tento režim porušil, OSSZ (nově nazývané územní správy sociálního zabezpečení) příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance.

Ustanovení zákoníku práce o kontrole zaměstnavatele nad dodržováním léčebného režimu je třeba vykládat v návaznosti na zákon o nemocenském pojištění, protože právě tam je základ povinností ošetřujícího lékaře a povinností pojištěnce.

Pro ošetřujícího lékaře předně platí, že mimo jiné je povinen rozhodnout na žádost pojištěnce o povolení vycházek a změně jejich rozsahu nebo doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a o tomto rozhodnutí informovat nejpozději v následující pracovní den příslušnou OSSZ na předepsaném tiskopise. Vůči zaměstnavateli má lékař povinnost součinnosti a zákon výslovně uvádí, že je povinen sdělit zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost potřebné informace. Z toho je třeba také při kontrole vycházet.

Zaměstnavatel je oprávněn podle zákona o nemocenském pojištění:

•    dát OSSZ podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance,

•    požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek,

•    provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem, též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, dodržuje povinnosti stanovené zákonem.

V případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezastihne v místě bydliště, měl by mu to urychleně oznámit. Protože podle výslovného ustanovení zákona o nemocenském pojištění má zaměstnanec povinnost oznámit zaměstnavateli důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl. Teprve poté může zaměstnavatel vyvozovat nějaké další závěry.

Zaměstnavatel může v praxi sjednat provádění kontroly dodržování léčebného režimu jinou právnickou nebo fyzickou osobou, podle zásady, že se může dát v pracovněprávních vztazích zastupovat určitou kýmkoliv. V tomto případě však musí zaměstnance předem seznámit s tím, že kontrolu léčebného režimu za zaměstnavatele bude provádět např. konkrétní agentura, aby nedošlo k nejasnostem a zbytečným sporům. Listina základních práv a svobod totiž zaručuje, že obydlí je nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí, zaměstnanec tedy nemá povinnost umožnit vstup do bytu komukoliv. Je třeba připomenout, že veškerý styk s ošetřujícím lékařem a veškerá jednání se zaměstnancem musí vést výhradně zaměstnavatel sám, zákon o nemocenském pojištění neumožňuje zastupování.

V praxi je třeba v této souvislosti také věnovat náležitou pozornost stanovení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, což stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Platí zásada, že režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu.

Lékař může vycházky povolit pouze v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 do 19 hodin. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje zejména stanovení léčebného režimu, povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt, povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje a povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tuto změnu nevylučuje. Zejména osamělí zaměstnanci by si měli ošetřujícího lékaře ihned při vzniku dočasné pracovní neschopnosti požádat o povolení vycházek za účelem obstarání nákupu nebo léků, aby nedocházelo ke sporům se zaměstnavatelem.

Již před lety upřesnila jedna z novel zákona o nemocenském pojištění, že ošetřující lékař může vycházky povolit pouze v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 do 19 hodin. Výjimky jsou povoleny pouze u mimořádně náročných léčení, a to po dohodě lékaře s OSSZ.

Jiná povinnost zaměstnance

Koncepční novelou zákoníku práce v r. 2012 došlo k vložení § 301a ZP do zákoníku práce, které ukládá zaměstnancům na rozdíl od předchozího § 301 ZP povinnosti nesouvisející s výkonem práce. Zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.

Pracovněprávní předpisy tradičně ukládají zaměstnancům povinnosti, které z logiky věci souvisí s výkonem práce. Ustanovení § 301a ZP se tomuto pojetí však vymyká, neboť ukládá zaměstnancům povinnosti, které již mají základ v jiném právním předpisu, konkrétně v zákoně o nemocenském pojištění, který spadá do oblasti práva sociálního zabezpečení, tedy do oblasti práva veřejného (na rozdíl od zákoníku práce, který spadá do oblasti práva soukromého). Tato idea propojení soukromoprávní normy (zákoníku práce) s veřejnoprávní normou (zákonem o nemocenském pojištění) byla v odborné literatuře velice kritizována, nicméně tato kritika nebyla zákonodárcem vyslyšena a po 15 letech platnosti koncepce hmotného zajištění zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti ze dvou zdrojů (v prvních 14 kalendářních dnech náhradou mzdy nebo platu od zaměstnavatele a od 15. kalendářního dne dávkami nemocenského pojištění) je natolik zažitá, že není rozumný důvod pro její změnu.

Důvodem pro vložení § 301a ZP bylo umožnit zaměstnavateli při porušení těchto povinností zvlášť hrubým způsobem postihnout zaměstnance v zásadě největší sankcí v oblasti pracovněprávních vztahů, tj. jednostranným rozvázáním pracovního poměru vložením nového výpovědního důvodu [§ 52 písm. h) ZP] do zákoníku práce.

Zaměstnavatel však má v případě, kdy dojde k porušení této tzv. jiné povinnosti zaměstnance, dvě možnosti postihu. První je krácení náhrady mzdy (platu, odměny z dohod o práci konané mimo pracovní poměr) a teprve druhá je výpověď podle § 52 písm. h) ZP. Aby nemohlo dojít k jejich kombinaci, vložil zákonodárce do § 192 odst. 5 ZP větu, podle níž náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h) ZP.

Krácení náhrady mzdy (platu, odměny z dohod o práci konané mimo pracovní poměr)

Podle zákoníku práce platí, že porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti týkající se dodržování léčebného režimu, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy, platu nebo odměnu z dohody snížit nebo neposkytnout.

V praxi není možné tzv. automaticky zkrátit zaměstnanci náhradu mzdy (platu, odměny) aniž by zaměstnavatel řádně celou věc nevyšetřil. Může totiž existovat řada případů, kdy zaměstnanec bude např. práce neschopen pro angínu a rozbolí ho zub a musí i dočasně práce neschopen navštívit ještě dalšího lékaře, proto nelze ze samotné skutečnosti, že zaměstnanec nebyl v místě bydliště zastižen činit obecné závěry o porušení léčebného režimu. I v případě, kdy není zaměstnanec v místě pobytu zastižen a je prokazatelné, že neměl povoleny vycházky, musí zaměstnavatel celý případ řádně vyšetřit a zejména nechat si jej objasnit zaměstnancem, to je stejná situace jako když se zaměstnavatel rozhoduje, že nepřítomnost v práci zaměstnanci omluví nebo že mu dá neomluvenou absenci. Je třeba mít i na paměti, že zákoník práce je veden zásadou dobrých mravů, a proto by zaměstnavatel měl v této situaci tuto zásadu ctít. Také by provádění kontroly nemělo být ani nástrojem šikany ze strany zaměstnavatele.

Provede-li tedy zaměstnavatel kontrolu a zjistí přitom porušení léčebného režimu, je povinen o tomto porušení vyhotovit písemný záznam a uvést v něm, kdy a kým nebyl zaměstnanec zastižen v místě pobytu, nebo kdy a kým byl zaměstnanec zastižen mimo místo pobytu. Stejnopis záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, příslušné OSSZ podle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři. Protože podle § 334 odst. 1 ZP se jedná o písemnost doručovanou zaměstnavatelem zaměstnanci, musí být doručena do vlastních rukou zaměstnance.

Nakonec je třeba zdůraznit, že intenzita postihu snížením či neposkytnutím náhrady mzdy však musí být úměrná závažnosti porušení režimu dočasně neschopného zaměstnance. Kritéria k tomu zákoník práce nestanoví, to je stejné posuzování jako např. v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, když se zaměstnavatel rozhoduje, zda-li dá zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi, výpověď nebo okamžité zrušení.

VÝPOVĚĎ PRO PORUŠENÍ LÉČEBNÉHO REŽIMU - Koncepční novela zákoníku práce v r. 2012 upravila také v § 52 písm. h) ZP „některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění a některé sankce za jeho porušení“. V § 301a ZP se konkretizuje, jaké mají zaměstnanci povinnosti – v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění, tedy, řečeno jinak, dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoveného podle zákona o nemocenském pojištění v rozsahu vyplývajícím z § 56 odst. 2 ZoNP.

Zaměstnanec tedy poruší režim dočasně práce neschopného pojištěnce ve smyslu § 301a ZP tehdy:

•    nezdržuje-li se v místě, které sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo v místě, do něhož změnil svůj pobyt v době dočasné pracovní neschopnosti s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře (změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, o něž je povinen požádat zaměstnanec, a předchozí souhlas ošetřujícího lékaře se nevyžaduje, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče); změnu místa pobytu je zaměstnanec povinen oznámit „písemně nebo jinak prokazatelně“ zaměstnavateli;

•    nedodržuje-li dobu a rozsah vycházek stanovených ošetřujícím lékařem.

Poruší-li zaměstnanec tyto povinnosti, kde o důvod k výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. h) ZP, jen jestliže bylo ze strany zaměstnance zaviněno a jen jedná-li se o porušení „zvlášť hrubým způsobem“.

Zákoník práce nedefinuje, co se rozumí zvlášť hrubým porušením povinností zaměstnance dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 301a ZP. Ustanovení § 52 písm. h) ZP je proto třeba považovat [podobně jako § 52 písm. g) nebo § 55 odst. 1 písm. b) ZP] za právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. za právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Pro závěr, zda jednání zaměstnance porušující povinnost podle § 301a ZP dosáhlo intenzity „porušení zvlášť hrubým způsobem“, není významné, jak je zaměstnavatel hodnotil ve svém pracovním řádu nebo v jiném vnitřním předpisu nebo jak má být hodnoceno podle kolektivní smlouvy, popřípadě podle pracovní či jiné smlouvy stran základních pracovněprávních vztahů, a soud není takovým vymezením při rozhodování o neplatnosti rozvázání pracovního poměru vázán. Soud vždy posuzuje v každém jednotlivém případě, jak bude pojem „zvlášť hrubým způsobem“ definován, a na tom základě rozhodne, zda zaměstnanec byl za porušení povinnosti stanovené v § 301a ZP postižen zákonem odpovídajícím způsobem. Vymezení hypotézy § 52 písm. h) ZP tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a ZP k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušeni konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavatel škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

Pro porušení povinností ustanovení v § 301a ZP smí zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen ve lhůtách uvedených v § 57 ZP. Výpověď z pracovního poměru podanou zaměstnavatelem podle § 52 písm. h) ZP je tedy třeba ve lhůtách uvedených v § 57 ZP nejen učinit, ale i zaměstnanci řádně doručit opožděnost podané výpovědi je důvodem pro její neplatnost.

Při výpovědi podle § 52 písm. h) ZP se uplatňuje zákaz výpovědi v ochranné době jen vůči těhotné zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou a zaměstnanci nebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

JUDr. Eva Dandová

§ 56 zákona č. 187/2006 Sb.

Režim dočasně práce neschopného pojištěnce a místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti

(1) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce se nestanoví v případě dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 písm. c) a f).

(2) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje

a) stanovení individuálního léčebného postupu podle zvláštního právního předpisu37),

b) povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt v souladu s odstavcem 3,

c) povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tyto vycházky nevylučuje,

d) povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tuto změnu nevylučuje,

e) provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje Úřad práce České republiky.

(3) Změnit místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti smí pojištěnec pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře. Byla-li pojištěnci podle věty první povolena změna místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)] také v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, je pojištěnec povinen tuto změnu místa pobytu předem písemně nebo jinak prokazatelně oznámit zaměstnavateli. Změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění. O souhlas orgánu nemocenského pojištění podle věty třetí žádá tento orgán ošetřující lékař v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; ustanovení § 61 odst. 3 platí zde obdobně. Příslušný orgán nemocenského pojištění sděluje ošetřujícímu lékaři souhlas podle věty třetí v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému pojištění, pokud to technické řešení daného informačního systému pojištění umožní.

(4) O povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby [odstavec 2 písm. c)] a o změně místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí rozhoduje ošetřující lékař; o změně místa pobytu rozhoduje ošetřující lékař jen na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce. Pokud dočasně práce neschopný pojištěnec požádá o povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřující lékař vycházky nebo jejich změnu nebo změnu místa pobytu nepovolí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tomto nepovolení, jen pokud pojištěnec vydání tohoto rozhodnutí požaduje. Na rozhodnutí týkající se vycházek a povolení změny místa pobytu ošetřujícím lékařem a na další postup se použije zvláštní právní předpis38) o poskytování zdravotních služeb.

(5) O změnu místa pobytu pojištěnec nežádá a ošetřující lékař o ní nerozhoduje v případě, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče; tuto změnu hlásí pojištěnec ošetřujícímu lékaři při propouštění z lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče.