Porušení zákazu konkurence

Bez souhlasu zaměstnavatele nesmí zaměstnanec během trvání zaměstnání vykonávat shodnou výdělečnou činnost – lze dohodnout pravidla omezené konkurence ve smlouvě? Zaměstnavatel povolil zaměstnanci obchodovat se stejnými výrobky, pokud nebude prodávat levněji. Ale ten je levněji nabízel, a tak přišlo okamžité zrušení pracovního poměru. Může takhle zaměstnavatel postupovat?

Důsledky zaměstnancova porušení podmínek souhlasu zaměstnavatele s vedlejší výdělečnou činnosti zaměstnance ve smlouvě

Podle ust. § 304 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Souhlas zaměstnavatele však může být učiněn nejen jednostranným prohlášením zaměstnavatele, ale může být též součástí vzájemné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jejímž obsahem mohou být i podmínky, za nichž se tento souhlas zaměstnavatele zaměstnanci uděluje.

Skutkový základ sporného případu

Tak tomu bylo i v případě projednávaném Nejvyšším soudem. Zaměstnanec a zaměstnavatel uzavřeli písemnou dohodu o podmínkách, „při jejichž splnění zaměstnavatel souhlasí s vykonáváním výdělečné činnosti zaměstnance“. Její součástí bylo i ujednání o tom, že obchodní společnost, jejímž byl zaměstnanec zároveň jediným jednatelem a společníkem, nebude cenově konkurovat ve svém internetovém obchodě internetovým obchodům zaměstnavatele (s tím, že musí dodržovat stejné nebo vyšší ceny pro shodné výrobky). Pro případ porušení této dohody bylo dohodnuto, že se ruší uvedený souhlas se souběžným podnikáním zaměstnance dle ust. § 304 zákoníku práce s plnými právními důsledky – porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonávané práci s možností okamžité výpovědi.

Cenová dohoda byla ze strany zaměstnance porušena, neboť v internetovém obchodě zaměstnancovy společnosti byly ceny některých výrobků nižší než v internetovém obchodě zaměstnavatele, přičemž o plánované změně cen v obchodě zaměstnavatele byla prostřednictvím emailu vyrozuměna družka zaměstnance, aniž by došlo k odpovídající úpravě cen výrobků. Zaměstnavatel reagoval okamžitým zrušením pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

Proč soudy nesouhlasily se zrušením pracovního poměru a co vytkly zaměstnavateli

Zaměstnanec napadl platnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou. A soud prvního stupně mu vyhověl, když určil, že rozvázání pracovního poměru je neplatné. Soud dospěl k závěru, že porušením dohody nedošlo ke zrušení dohody, a proto je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, neboť zaměstnanec nebyl vyrozuměn o porušení dohody obsahující souhlas s výkonem konkurenční činnosti či o jejím zrušení, ani nebyl vyzván, aby výdělečnou činnost ukončil z důvodu porušení předmětné dohody.

Odvolací soud rozhodnutí prvostupňového soudu potvrdil. Uvedl ve svém rozhodnutí, že na daný případ je třeba přímo aplikovat ust. § 304 odst. 2 zákoníku práce, že

•    k odvolání souhlasu zaměstnavatele s výdělečnou činností zaměstnance musí dojít výslovně, v písemné formě a s uvedením důvodů,

•    dále, že „je nezbytné,“ aby byl zaměstnanec o odvolání souhlasu zaměstnavatele výslovně informován,

•    a že „ne každé porušení stanovených podmínek mezi stranami musí znamenat, že zaměstnavatel již nebude tolerovat výdělečnou činnost svého zaměstnance“.

Dále označil soud ujednání o tom, že „v případě porušení cenové dohody ze strany zaměstnance dojde k automatickému zrušení – tedy odvolání – souhlasu zaměstnavatele“ za neplatné, protože porušuje princip ochrany postavení zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu.

Soud uzavřel, že pokud by zaměstnavatel souhlas s výdělečnou činností v souladu se zákonnými požadavky odvolal a zaměstnanec by nesplnil svoji povinnost uvedenou v ust. § 304 odst. 2 zákoníku práce, tedy bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit, pak teprve by došlo k porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, jehož důsledkem by mohlo být jednostranné skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Porušení cenové dohody je podle názoru odvolacího soudu „jednáním při podnikatelské činnosti“ a „nemůže být v žádném případě považováno za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonávané práci“.

Zaměstnavatel to nevzdal a porážku – neúspěch ve sporu nepřijal – a obrátil se s dovoláním na Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud řešil otázky, zda může zaměstnavatel dát zaměstnanci souhlas s vykonáváním výdělečné činnosti,

která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele ve smyslu ust. § 304 zákoníku práce, s omezeními (podmínkami) sjednanými v dohodě uzavřené se zaměstnancem, a jaké má (může mít) důsledky porušení sjednaných omezení (podmínek) zaměstnancem.

Výklad Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 74/2021, ze dne 7. 6. 2021, dospěl k tomu, že souhlas k vedlejší výdělečné činnosti zaměstnance shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele může být učiněn nejen jednostranným prohlášením zaměstnavatele, ale může být též součástí vzájemné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jejímž obsahem mohou být i podmínky, za nichž se tento souhlas zaměstnavatele zaměstnanci uděluje. Je-li podle zákona pouze na rozhodnutí zaměstnavatele, zda zaměstnanci svým souhlasem umožní (vůbec) vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, a může-li tedy neudělením tohoto souhlasu zaměstnanci výkon vedlejší výdělečné činnosti (zcela) zmařit, pak je nepochybně zaměstnavatel také oprávněn svůj souhlas vázat na podmínky, za kterých je pro něj vykonávání výdělečné činnosti zaměstnance shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele přijatelné a jejichž stanovením zaměstnanci umožní výkon této výdělečné činnosti (alespoň) v omezené míře. Jsou-li tyto podmínky mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodnuty, představuje jejich nedodržení zaměstnancem nesplnění jeho povinností ze závazků převzatých takovou dohodou, a tedy i porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Zhodnocení případu

Závěr odvolacího soudu, že porušení „cenové“ dohody mezi účastníky dohody nemůže být považováno za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a že k porušení takové povinnosti zaměstnance by došlo teprve tehdy, kdyby zaměstnavatel souhlas s výdělečnou činností zaměstnance v souladu s ust. § 304 odst. 2 zákoníku práce odvolal a zaměstnanec by nesplnil svoji povinnost bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit, odmítl Nejvyšší soud jako nesprávný. (Správný proto nemůže proto být ani rozsudek odvolacího soudu, který je na tomto závěru založen a který byl zrušen spolu s rozsudkem soudu prvního stupně.)

Řešení případu

Nedodržel-li zaměstnanec svůj závazek cenově nekonkurovat ve svém internetovém obchodě internetovým obchodům zaměstnavatele, neboť ceny výrobků v internetovém obchodě provozovaném zaměstnancovou společností byly u jednotlivých výrobků „o řádově desítky korun“ nižší než ceny v internetovém obchodě zaměstnance, porušil tím zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Bylo-li toto porušení pracovní povinnosti žalobcem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a dosáhlo-li intenzity porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, mohlo být právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalované.