Poskytnutí služby

s místem plnění mimo tuzemsko

Pravidla pro uplatňování daně z přidané hodnoty při poskytování služeb s místem plnění mimo tuzemsko vyplývají z příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p., která vycházejí ze Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Je-li podle příslušného pravidla u dané služby místo plnění mimo tuzemsko, nevzniká plátci jako poskytovateli služby povinnost přiznat daň v tuzemsku.

Daň přiznává příjemce služby nebo plátce jako její poskytovatel podle pravidel platných v zemi, kde je místo plnění. V tuzemsku je plátce povinen přiznat hodnotu poskytnuté služby v daňovém přiznání, případně v souhrnném hlášení. V článku jsou nejprve vysvětlena pravidla pro určení místa plnění při poskytnutí služby. Návazně jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro uplatňování daně při poskytnutí služby plátcem osobě povinné k dani, u níž se určí místo plnění mimo tuzemsko podle základního pravidla a u služby, u níž se určí místo plnění mimo tuzemsko podle některého ze specifických pravidel. V závěru článku je vysvětlen postup plátce při poskytnutí s místem plnění mimo tuzemsko osobě nepovinné k dani.

Místo plnění v systému DPH v EU

určuje prakticky „místo zdanění“, tj. stát, v němž má být přiznána daň či přiznáno uskutečnění plnění, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Pravidla pro určení místa plnění u služeb jsou upravena v čl. 43 až 59 směrnice o DPH a podrobněji upřesněna v nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen prováděcí nařízení ke směrnici o DPH). V návaznosti na určení místa plnění musí z příslušné národní legislativy vyplývat určení osoby povinné přiznat a zaplatit daň, tj. zda daň přizná ve svém daňovém přiznání poskytovatel nebo příjemce služby. Podle směrnice o DPH a návazně zákona o DPH pro stanovení místa plnění u služeb platí zásada, že pokud se na danou službu nevztahuje některé ze specifických pravidel uvedených v § 9a až § 10i zákona o DPH, postupuje se při stanovení místa plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 zákona o DPH.

Základní pravidlo pro určení místa plnění při poskytnutí služby

Při stanovení místa plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani se vychází z čl. 44 směrnice o DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, které jedná jako taková, místo, kde má tato osoba sídlo ekonomické činnosti, případně bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Ve vazbě na to je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Toto vymezení prakticky znamená přenesení místa plnění na stranu příjemce služby, je-li osobou povinnou k dani z jiného členského státu či ze třetí země.

Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se určí místo plnění u většiny služeb poskytovaných osobám povinným k dani, např. u právních, poradenských, účetních a reklamních služeb, u přepravy zboží či prací na movité věci. Podle tohoto odstavce se stanoví místo plnění také u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, jsou-li poskytovány osobě povinné k dani.

Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani se vychází z čl. 45 Směrnice k DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani místo, kde má poskytovatel služby sídlo ekonomické činnosti, případně místo, kde má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Ve vazbě na to je při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani podle § 9 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Pojem osoba nepovinná k dani není v zákoně o DPH výslovně definován, ale je zřejmé, že touto osobou je prakticky každá osoba, která není osobou povinnou k dani, tj. např. fyzické či právnické osoby, ať již z tuzemska či z jiného členského státu nebo třetí země, které neprovádějí žádnou ekonomickou činnost a nemají ani registraci k DPH v některém z členských států. Z metodické informace Ministerstva financí přitom vyplývá, že je-li zákazník současně také osobou povinnou k dani např. podnikatelem, který je fyzickou osobou, a pořizuje službu výhradně pro soukromou potřebu, neměl by pro poskytnutí této služby vystupovat jako osoba povinná k dani, tj. předkládat DIČ pro účely DPH, případně potvrzení o registraci firmy.

Poskytovatel služby pro určení místa plnění použije pravidlo, které se u dané služby vztahuje na osoby nepovinné k dani. Jestliže by zákazník použil službu zčásti pro soukromé účely a zčásti pro účely podnikání, postupuje se podle metodické informace Ministerstva financí při určení místa plnění podle pravidla vztahujícího se na osoby povinné k dani.

Specifická pravidla pro určení místa plnění při poskytnutí služby

Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o DPH se použije, jak vyplývá z § 9 odst. 4 zákona o DPH, pokud není v dalších ustanoveních, a to prakticky v § 9a až § 10i zákona o DPH a v § 89 zákona o DPH, v němž je vymezen zvláštní režim pro cestovní službu, stanoveno jinak.

Při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo, nebo provozovnu ve třetí zemi, se při stanovení místa plnění postupuje podle § 9a zákona o DPH, pokud je tato osoba zároveň registrována jako plátce v tuzemsku. Pokud se u služby obecně určí místo plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, ale je poskytována uvedené osobě povinné k dani ze třetí země a tato osoba je zároveň v tuzemsku plátcem, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě této služby dojde v tuzemsku.

V § 10 zákona o DPH jsou uvedena pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci. Při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci je podle § 10 odst. 1 zákona o DPH, místem plnění místo, kde se předmětná nemovitá věc nachází. Toto pravidlo platí např. pro služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architekta a stavebního dozoru. Toto pravidlo platí a je často používáno také v případě stavební a montážních prací prováděných na nemovitých věcech.

Při poskytování přepravy osob je podle § 10a zákona o DPH místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

Přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro ČR, a to bez ohledu na osobu zákazníka.

Přeprava osob uskutečňovaná mimo území tuzemska, není předmětem DPH podle zákona o DPH platného pro ČR.

V § 10b zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro stanovení místa plnění u služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy. U těchto služeb se stanoví místo plnění podle místa, kde se tato akce koná, a to v případě, že se jedná o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na tyto akce, a vedlejší služby, které s tímto oprávněním přímo souvisí. Toto pravidlo se uplatní také obecně u služeb vztahujících se k takové akci, jsou-li poskytovány osobě nepovinné k dani. U ostatních služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných akcí poskytovaných osobě povinné k dani se stanoví místo plnění podle základního pravidla, tj. podle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Např. při poskytnutí služby organizátora výstavy osobám povinným k dani se podle § 9 odst. 1 zákona o DPH určí místo plnění podle sídla zákazníka, který je osobou povinnou k dani.

Při poskytnutí stravovací služby je podle § 10c zákona o DPH obecně místem plnění místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. Pro určení místa plnění tedy není podstatné sídlo poskytovatele této služby ani sídlo či umístění provozovny příjemce služby. Praktickým problémem může být aplikace výše uvedeného pravidla u tzv. cateringových služeb, kdy je plátcem poskytována stravovací služba v místě podle přání zákazníka. Pokud by tedy česká cateringová firma zajistila stravovací službu pro zákazníka např. pro jinou českou firmu na Slovensku, místo plnění by bylo na Slovensku a cateringová firma by měla vypořádat DPH podle předpisů platných na Slovensku. Pro určení místa plnění při poskytnutí stravovací služby na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropské unie platí podle § 10c odst. 2 zákona o DPH speciální úprava. V tomto případě je místem plnění místo zahájení přepravy osob.

V § 10d zákona o DPH jsou stanovena v souladu se směrnicí o DPH pravidla pro určení místa plnění u nájmu dopravního prostředku. Při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je podle § 10d odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde je dopravní prostředek skutečně fyzicky předán zákazníkovi. Dopravním prostředkem se přitom pro účely DPH podle § 4 odst. 3 písm. a) zákona o DPH rozumí vozidlo nebo jiný prostředek anebo zařízení určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a obvykle užívané k uskutečnění přepravní služby, tj. např. motorové vozidlo, loď letadlo, železniční vagón či automobilový přívěs. Za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner. Krátkodobým nájmem se pro účely stanovení místa plnění rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující dobu 30 dní a u lodí nepřesahující dobu 90 dní. Podle právního názoru Ministerstva financí jsou pro posouzení, zda jde o krátkodobý nebo dlouhodobý nájem, určující dohodnuté smluvní podmínky vždy pro konkrétní dopravní prostředek. U dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani je místem plnění místo příjemce služby. Místo příjemce služby se určí podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Podle něj je místem příjemce služby obecně místo pobytu fyzické osoby nebo sídlo či umístění provozovny právnické osoby.

Pro určení místa plnění při poskytnutí zprostředkovatelské služby je klíčové, zda je služba poskytována osobě povinné k dani či osobě nepovinné k dani. Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani osobou, která jedná jménem a na účet této osoby nepovinné k dani je podle § 10e zákona o DPH místem plnění místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění. Pokud by nebyla splněna podmínka jednání jménem a na účet místo plnění by se určilo podle § 9 odst. 2 zákona o DPH. Při poskytnutí zprostředkovatelské služby osobě povinné k dani se místo plnění stanoví podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, a to jak v případě, že zprostředkovatel jedná vlastním jménem nebo jménem a na účet osoby povinné k dani, které tuto službu poskytuje.

Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je podle § 10f zákona o DPH obecně místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Jedná se tedy o obdobné pravidlo, které platí pro přepravu osob. Je-li však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění podle § 10f odst. 2 zákona o DPH místo zahájení přepravy. V případě přepravy zboží pro osoby povinné k dani se postupuje podle základního pravidla, uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. pro přenesení místa plnění mimo tuzemsko je dostačující, aby plátce poskytl přepravu zboží osobě povinné k dani se sídlem mimo tuzemsko, a není přitom podstatné, kde je tato přeprava zahájena a ukončena.

Při určení místa plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží, služby oceňování movité věci a práce na movité věci je třeba také rozlišovat při stanovení místa plnění, zda jsou tyto služby poskytovány osobě nepovinné k dani nebo osobě povinné k dani. Jsou-li tyto služby poskytovány osobě nepovinné k dani, postupuje se při určení místa plnění podle § 10g zákona o DPH. V tomto případě je místem plnění místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. Pokud jsou uvedené služby poskytovány osobě povinné k dani, určí se místo plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH.

V § 10h zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro stanovení místa plnění u vyjmenovaných služeb poskytnutých osobě nepovinné k dani do třetí země. V těchto případech je místem plnění také místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH.

Podle § 10i zákona o DPH je obecně místem plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Tento obecný postup se však nepoužije na poskytnutí služby osobou, která má sídlo v jednom členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo má sídlo mimo území EU a provozovnu pouze v jednom členském státě, pokud

a)  místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH je v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu, a

b)  celková hodnota příslušných plnění bez daně, tj. jak hodnota přeshraničně poskytovaných digitálních služeb, tak i hodnota prodejů zboží na dálku do ostatních členských států, nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Do nepřekročení tohoto limitu se stanoví místa plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 2 zákona o DPH, tj. podle sídla či umístění provozovny poskytovatele služby. Smyslem tohoto opatření je, aby osoby povinné k dani, které uvedené služby poskytují ojediněle nebo v malém rozsahu z nich mohli odvádět daň v zemi, kde mají sídlo a nemuseli se registrovat v zemi příjemce služby či ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

Poskytnutí služby plátcem s místem plnění mimo tuzemsko osobě povinné k dani

Poskytne-li plátce se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku službu s místem plnění podle výše uvedených pravidel mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň na výstupu podle zákona o DPH platného v České republice. V tomto případě musí postupovat podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění.

Z těchto předpisů by mělo vyplývat, zda má tento poskytovatel služby povinnost přiznat daň v této zemi nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi. Služby s místem plnění mimo tuzemsko, přestože je plátce nezdaňuje, je povinen vykazovat v přiznání k DPH a některé z nich také v souhrnném hlášení, jak je vysvětleno v dalším textu.

Podle § 24a zákona o DPH vzniká při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, je-li přijata před uskutečněním plnění. Plnění se považuje za uskutečněné obecně dnem poskytnutí služby, případně podle specifických pravidel uvedených v § 21 zákona o DPH. Prakticky je plátce povinen toto plnění uvést do daňového přiznání v ř. 21 nebo 26. Služby poskytované osobě registrované k dani v jiném členském státě, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v jiném členském státě a ze kterých má povinnost přiznat daň jejich příjemce, je plátce povinen vykazovat také v souhrnném hlášení.

Do souhrnného hlášení jsou plátce a také identifikované osoby povinny uvádět vedle dodání zboží do jiného členského státu osobám registrovaným k dani také poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň z této služby ve své zemi příjemce služby. Poskytování služeb se uvádí do stejného hlášení jako dodání zboží, a to s kódem „3“. Do souhrnného hlášení se neuvádějí služby, u nichž je místo plnění v jiném členském státě určeno podle některého ze speciálních pravidel, např. služby vztahující se k nemovité věci, u nichž se určuje místo plnění podle § 10 zákona o DPH. Do souhrnného hlášení se neuvádějí ani služby osvobozené od daně např. finanční nebo pojišťovací činnosti, z nichž není povinen příjemce služby přiznat a zaplatit daň ve své zemi.

Příklad 1

Poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

Právní kancelář se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem na Slovensku, která je osobou registrovanou k dani právní službu a bude požadovat úhradu zálohy předem.

Pokud bude právní služba poskytnuta v období od 15. 10. 2023 do 15. 12. 2023 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 3 000 EUR s tím, že do 31. 10. 2023 bude příjemcem služba zaplacena záloha ve výši 1 000 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 15. 12. 2023, kdy bude ukončeno poskytování služeb. Právní kanceláři vznikne povinnost přiznat zálohu k datu jejího přijetí, tj. např. k 30. 10. 2023. V daňovém přiznání za měsíc říjen 2023 tedy vznikne právní kanceláři povinnost přiznat zálohu ve výši 1 000 EUR přepočtenou na koruny kurzem platným k 30. 10. 2023 v ř. 21 přiznání a zároveň v souhrnném hlášení za říjen 2023 s kódem 3 a uvedením DIČ slovenského klienta. Ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 15. 12. 2023 musí právní kancelář přiznat doplatek ve výši 2 000 EUR. V daňovém přiznání za měsíc prosinec 2023 tedy přizná tuto částku v ř. 21 a v souhrnném hlášení za prosinec 2023 stejnou částku. Daň z takto přijaté právní služby přizná na Slovensku její příjemce, podle pravidel stanovených slovenským zákonem o DPH.

Osoba povinná k dani, která není dosud plátcem a která poskytne službu, s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, se stane podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou, a to okamžitě dnem poskytnutí této služby, pokud povinnost přiznat daň vznikla v jiném členském státě příjemci služby. Jako identifikované osobě jí bude přiděleno DIČ pro účely DPH a bude muset poskytnutou služby vykázat v souhrnném hlášení, ale plátcem daně pro tuzemská plnění se nestane. Tato osoba povinná k dani se stane identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně. Postup při registraci osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem daně, při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad 2

Povinná registrace identifikované osoby při poskytnutí služby

Překladatel, který je osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, který není dosud plátcem daně, poskytne překladatelskou službu, u níž se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH klientovi, kterým bude firma jako osoba povinná k dani se sídlem v Německu. Služba bude poskytnuta ve dnech 9. až 12. 10. 2023.

Ke dni poskytnutí této služby se překladatel stane identifikovanou osobou. Podle § 97 zákona o DPH musí do 15 dnů od data, kdy se stal identifikovanou osobou, podat přihlášku k registraci a už jako identifikovaná osoba uvedenou službu vykázat v souhrnném hlášení s kódem 3 a uvedením DIČ příjemce služby z Německa.

V případě služeb, u kterých se určí místo plnění podle základního pravidla, vzniká povinnost přiznat daň podle čl. 196 směrnice o DPH příjemci služby, který je osobou povinnou k dani, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě. Pro plátce to prakticky znamená, že u takové služby přiznává daň v jiném členském státě její příjemce a plátci nevzniká povinnost registrovat se v tomto jiném členském státě, ani zde přiznávat daň. Pouze musí tuto službu, jak bylo vysvětleno v předchozím textu vykázat v tuzemsku v daňovém přiznání a v souhrnném hlášení. Je-li určeno místo plnění podle základního pravidla ve třetí zemi, měl by si plátce z opatrnosti ověřit, zda mu v této souvislosti nevznikají v dané třetí zemi nějaké povinnosti.

V případě služeb, u kterých se určí místo plnění podle některého ze specifických pravidel, si může podle směrnice o DPH členský stát stanovit, zda povinnost přiznat daň vzniká příjemci služby, který je osobou povinnou k dani, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě, případně může být tato povinnost uložena poskytovateli služby. Pro plátce to prakticky znamená, že u takové služby by si měl v prvé řadě ověřit v jiném členském státě, zda povinnost přiznat daň vzniká příjemci služby nebo plátci jako jejímu poskytovateli. Pokud vzniká povinnost přiznat daň plátci, měl by se v příslušném členském státě, kde je místo plnění zaregistrovat a podle pravidel platných v tomto členském státě odvést daň. V tuzemsku vykáže hodnotu takto poskytnuté služby v ř. 26 daňového přiznání, v souhrnném hlášení se služby s místem plnění v jiném členském státě, u které se určí místo plnění podle některého ze specifických pravidel, nevykazuje.

Je-li určeno místo plnění podle některého ze specifických pravidel ve třetí zemi, měl by si plátce také z opatrnosti ověřit, zda mu v této souvislosti nevznikají v dané třetí zemi nějaké povinnosti.

Poskytnutí služby plátcem s místem plnění mimo tuzemsko osobě nepovinné k dani

Poskytne-li plátce se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku službu s místem plnění podle výše uvedených pravidel mimo tuzemsko osobě nepovinné k dani také mu nevzniká povinnost přiznat daň na výstupu v tuzemsku. Z praktického hlediska by měl plátce rozlišovat postup v případě kdy je místo plnění určeno v jiném členském státě a v případě, kdy je místo plnění ve třetí zemi.

Je-li místo plnění podle výše uvedených pravidel v jiném členském státě, povinnost odvést daň v tomto jiném členském státě má podle směrnice o DPH poskytovatel služby. Pro plátce to znamená, že v příslušném členském státě odvede daň standardním způsobem nebo pro odvedení daně může využít zvláštní režim jednoho správního místa (OSS). Rozhodne-li se plátce odvést daň standardním způsobem, musí se v jiném členském státě, kde je místo plnění zaregistrovat a podle pravidel platných v tomto členském státě odvést daň. Jednodušší variantou je využít zvláštní režim OSS, do něho se musí plátce v tuzemsku, kde má sídlo zaregistrovat.

Plátce, který se zaregistruje do zvláštního režimu jednoho správního místa, podává za zdaňovací období vždy pouze jedno zvláštní daňové přiznání. V tomto daňovém přiznání se uvádí celkovou hodnotu jím poskytnutých služeb za každý členský stát, ve kterém jsou usazeni jeho zákazníci. Podmínkou tohoto postupu je, že poskytovatel služby není usazen v dotčených členských státech spotřeby. Daň přiznává uživatel vždy se sazbou daně platnou pro vybranou službu ve státu spotřebu, protože se jedná prakticky o daň vybranou pro tento stát, v němž je místo plnění. V řádném daňovém přiznání plátce vykazuje hodnotu poskytnutých služeb, u kterých využívá OSS v ř. 24, v němž se vykazují vybraná plnění, u nichž je možno využít zvláštní režim jednoho správního místo. V souhrnném hlášení plátce poskytnutí takové služby nevykazuje.

ZÁKON č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty

Citace na str. 38, 39

§ 6i

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.

§ 9

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani, která jedná jako taková, považuje

a)  osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně,

b)  právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

(4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 10

Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci

(1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby ...