Poskytování
ochranných nápojů
– zátěž teplem a zátěž chladem
Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž teplem a zátěž chladem. Obecně platí, že nevyhovující mikroklimatické podmínky nelze akceptovat, pokud nejsou objekty zajištěny tak, aby na pracovišti nedocházelo k nadměrné tepelné zátěži, jejímž zdrojem není strojní zařízení a technologie.
Na pracovištích (s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie) musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně teplých nebo mimořádně chladných dnů. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla teploty 30°C, a za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty nižší než – 15° C podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. Nařízení vlády stanoví, že režimová opatření (režim střídání práce a bezpečnostních přestávek) není nutné aplikovat u práce třídy I a IIa v době, kdy venkovní teplota překročí 30°, a to až do teploty 36°C.
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. rozlišuje tzv. venkovní pracoviště a nevenkovní pracoviště
Za venkovní pracoviště se považuje „pracoviště, které není nebo je jen částečně chráněno před venkovními vlivy.“ Pojem nevenkovní pracoviště nařízení vlády nedefinuje, je třeba jej vykládat za použití metody opaku k pojmu venkovní pracoviště.
U prací zařazených do třídy práce IIb až V musí být současně dodrženy přípustné limity pro krátkodobě a dlouhodobě přípustnou zátěž z hlediska energetické náročnosti práce.
Pokud se po vyhodnocení prokáže, že na pracovištích jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů nebo za mimořádně teplých dnů, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovní zátěže uvedené v tabulkách 1a až 2c části B přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Jedna z novel nařízení vlády č. 361/2007 Sb. zavedla nové dělení pracovišť třídy I a IIa podle nároků na kvalitu vnitřního prostředí na pracoviště kategorie A (vysoké nároky), kategorie B (střední nároky) a C (běžné podmínky) a v tabulce č. 3 části A přílohy č. 1 k nařízení vlády stanovila přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa. Do předpisu byly nově zavedeny hodnoty chlazení a vytápění klimatizovaného pracoviště, přičemž bylo použito ČSN EN ISO 7730:2006 Ergonomie pracovního prostředí a ČSN EN 15521:2007 Vstupní parametry vnitřního prostředí.
Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů. Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači. Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná pracoviště.
Měření teploty na pracovišti
Dále platí zásada, že k průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované naposledy ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví 1/2009, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, což umožňuje zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám.
Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin.
Platí zásada, že hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem
je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující uvedený hygienický limit 1,25 litru. Jedna z novel nařízení vlády č. 361/2007 Sb. také stanovila limit ztráty tekutin na pracovištích s délkou směny delší než 8 hodin, kde nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin o více než 20 % a zároveň s tím nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce. Z uvedeného vyplývá, že deficit malých ztrát tekutin potem a dýcháním vlivem teplotně-vlhkostních podmínek, který odpovídá práci vsedě a také minimální pohybové aktivitě, nepřekračující 1 litr za 8 hodin práce se nehradí.
Ztráta tekutin při práci v zátěži teplem nahrazovaná ochranným nápojem je nyní nově odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin.
POSKYTOVÁNÍ OCHRANNÝCH NÁPOJŮ má u nás dlouhou tradici. Do první euro novely starého ZP (provedené zákonem č. 155/2000 Sb.), kdy byl upraven § 133a starého ZP do podoby, kterou známe dnes z § 104 ZP, platila hygienická směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 30/1964 o poskytování ochranných nápojů. Poté bylo přijato nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, předchůdce dnes platného nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a to již upravilo podmínky poskytování ochranných nápojů ve vazbě na mikroklimatické podmínky pracoviště a na tepelnou a chladovou zátěž. Od té doby, tedy od roku 2001 se dá konstatovat, že každá novela nařízení vlády (jak č. 178/2001 Sb. tak č. 361/2007 Sb.) upravuje a vylepšuje pasáž týkající se ochranných nápojů, aby byla pro zaměstnavatele a jejich experty BOZP jednodušší a srozumitelnější.
Platí zásada, že ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.
Zaměstnavatel samozřejmě má povinnost zajistit bezpečný přístup k ochrannému nápoji. Nelze připustit, aby si zaměstnanec cestou pro ochranný nápoj např. způsobil úraz (uklouzl). Také by zaměstnavatel měl zajistit, aby zaměstnanec nemusel pro ochranný nápoj docházet mimo pracoviště. V praxi musí zaměstnavatel věnovat zvýšenou pozornost zásobování ochrannými nápoji na pracovištích, na kterých musí poskytovat ochranné nápoje a které jsou zároveň kontrolovanými pásmy (nesmí se na nich jíst, pít ani kouřit).
Finanční úhrada
Podle § 104 ZP platí, že zaměstnavatel poskytování OOPP nesmí nahrazovat finančním plněním. Poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů však může hradit zaměstnanci určitým předem stanoveným příspěvkem, který není zaměstnanci daněn. U ochranných nápojů se finanční příspěvky poskytují často zaměstnancům, kteří pracují na venkovních pracovištích mimo dosah pracoviště zaměstnavatele (zaměstnanci ve stavebnictví, údržby silnic a dálnic, lesní dělníci apod.). Zaměstnavatel toto stanoví předem vnitřním předpisem. Stejně jako příspěvek na údržbu a praní OOPP a mycí, čistící a dezinfekční prostředky i ochranné nápoje jsou pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem a zaměstnanci se nedaní. Zaměstnavatel by však měl zároveň i stanovit kontrolu (především vedoucími zaměstnanci) nad tím, že zaměstnanci si skutečně budou ochranné nápoje kupovat a že je budou v pracovní době průběžně pít. Ochranný nápoj je prostředek individuální ochrany zaměstnance před riziky spojenými s výkonem práce a musí se používat při práci na pracovišti a nelze s ním zacházet jako s příplatkem za práci přesčas.
Při zvýšené tepelné zátěži organismu a fyzické zátěži dochází ke ztrátě nejen vody, ale i dalších látek, zejména iontů sodíku, chloridů, ale i hořčíku a draslíku a dalších látek. Tato ztráta má za následek změny ve vnitřním prostředí organismu. Naše strava sice obsahuje dostatek kuchyňské soli postačující zpravidla ke krytí jejich ztrát, její vstřebávání ze zažívacího ústrojí se však opožďuje za ztrátami potem. Je proto třeba průběžná náhrada těchto látek během pracovní doby.
Ochranný nápoj při zátěži chladem
Vzhledem k tomu, že každý zaměstnanec je více citlivý na chlad než na zvýšenou teplotu (každý člověk má na kůži desetkrát více receptorů chladu než receptorů tepla) upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb. podrobně minimální opatření k ochraně zdraví při práci na pracovištích, kde udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu poklesne pod 10 °C a kde poklesne pod 4 °C. Poskytování ochranných nápojů při práci v chladu je jedním z prostředků individuální ochrany zaměstnance při práci v tomto nevyhovujícím mikroklimatickém prostředí.
RADA!
Pokud se týká ochranných nápojů v chladové zátěži, tak nařízení vlády č. 361/2007 Sb. je poměrně stručné a stanoví pouze, že se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu. Předpisem však není určen sortiment, může se poskytovat polévka, káva či čaj, proto záleží na praxi zaměstnavatele a také na jeho dohodě se zaměstnanci, ne každému zaměstnanci např. vyhovuje denně pít ½ litru kávy. Protože v BOZP platí základní zásada, a to že všechny otázky BOZP zaměstnavatel konzultuje se zaměstnanci, měl by ji respektovat i v tomto směru a se zaměstnanci předem projednat, co jim vyhovuje.
JUDr. Eva Dandová
